Ten pocit, když...
« Novější příspěvky
Ten pocit, když jsem na koncertě ale zapomněla jsem, že mám jít zpívat s hudební naukou a tak jsem přišla o dvě písničky později
fakt se nenávidím.

Ten pocit, když lidi zase píšou o chybě v Alíkovi sem.
Alespoň, že JáJá1 a Lollymaniak a majdula2000 umějí napsat dopis…
Ten pocit když klikneš na soutěže, a v sekci místo textu je jen ta modrá věc dole na všech stránkách a mezi alíkem a seznamem správců text:

Ten pocit, když máte učebnice na němčinu pro střední školy a učitelka od tebe čeká kdo ví co, protože jsme přece na gymnáziu…

Morell: Tohle je poprvé, co mi to nešlo. Koukala jsem na to a zrovna tenhle vlak měl v podmínkách, že nejde vrátit jízdenku 15 minut před odjezdem vlaku. Nevím jestli by to bylo jiné, kdybych to kupovala od Českých drah a ne z idosu. Každopádně, celou dobu jízdy uvádějí 10 minut zpoždění, tudíž nemám jediný důvod, proč si jízdenku na přestupný vlak nekoupit, protože i s tím 10 minutovým zpožděním mám furt 8-9 minut na přestup. Jenže pak těsně před konečnou, kde jsem hodlala přestupovat se nakupí další 10 minut zpoždění, ale v tu chvíli už jízdenku vrátit nemůžu, protože vlak jede za těch 11-12 minut asi. Vrátit peníze si taky nechat nemůžu, protože předchozí vlak neměl víc jak 30 min zpoždění. Tohle mě naštvalo.
PS: Jak lze zakrýt text?

Ten pocit když jsi na koncertě se svými kamarády a všichni chápete co vás čeká.....

Ten pocit, kdyz mas zkousky ze zpevu a ty jenom slysis, jak jsi presny jak rozladena kytara, protoze zpivas strasny vysky mezitim co jsi neco divnyho mezi altem a tenorem a totalne trpis...

Ten pocit, když na idosu píšou, že má vlak 10 minut zpoždění, tak si koupíš jízdenku na navazující spoj, ale vlak má nakonec 20 min zpoždění a ty tu jízdenku nemůžeš ani vrátit. Ty české dráhy a vlaky obecne mě občas dovádějí k šílenství..

Ten pocit, kdyz ti spoluzaci ZASE zaberou lavici a zbyva bud uplne vepredu, nebo vzadu. A tu vis, ze vepredu by ses podelal strachy (ucitel na prirodak...) a vzadu zas se svyma uplne k nicemu brylema nic neuvidis. Miluju svoje spoluzaky...

Ten pocit, když nemůžeš najít svou krabičku se sluchátky... A pak ti dojde, že se ti o ni přece opírá mobil.
Ten pocit, když čteš knížku, kde jsou všechny postavy úplně skvělý, až na tu hlavní, která ti leze strašně na nervy

Ten pocit, když se Ti v práci nějak sama od sebe vybaví jedna krásná křesťanská píseň způsobem, že jsem ji málem zazpíval před ostatními, jako by mě něco donutilo to učinit. Pokud bych měl o Bohu mluvit před ostatními, shledávám to lepší možností, tohle bylo asi znamení, proberu to s kazatelem/kazateli (mám víc možností, kam se obrátit).

Ten pocit, když máš mezi zuby mák, protože jsi měla na oběd švestkové knedlíky s mákem

Ten pocit, když tě maminka veze z chaty na nejbližší nádraží, ať můžeš jet do školy, a ty se nestačíš divit, kolik je tam lidí... A to je to takový konec světa tady!

Ten pocit, kdyz uz jsi tak mimo, ze se nedokazes ani zeptat nekoho na jednu vec, protoze jste o tom mluvili malinko vic v mimulosti a bojis se, ze se ti to jenom zdalo...
Ten pocit, kdyz ten zaznam najdes a asi uz to chapes, protoze ten rozhovor se odehral v pul jedny v noci. :D

Ten pocit, když najdu kanál naší zušky a najdu se na starých videích z karantény a momentálně posílám všem mým kamarádům z dramaťáku a z hudebky aby mohli umírat se mnou

Ten pocit, když v Tobě stále zůstávají zbytky z dnešního rozrušení a ty si říkáš:
Jo, už fakt potřebuju jít do práce, aby mě to přešlo.
Ten pocit, když v reklamě na YouTube jsou tak divné zvuky, že jsi se lekl, že se Ti rozbil notebook. Uffff!

Ten pocit, když hledáš kalkulačku na geometrii, a ono to to napíše:nevím jak to mám vypočítat, zkuste zadat podle vzoru.....

Ten pocit když si malý Tobiasek platí šejk sám, ale velké Majdule ho platí maminka
předchozí | 158159160161162163164165166167168 | další |
Nástěnka:
- Vznikla:
- 28. října 2020 v 19:07
- Založila:
- circi
- Obsahuje:
- ~ 12 tisíc příspěvků
- Moderátorka:
- Ema_P
(kulisačka)