Ten pocit, když...
« Novější příspěvky
Ten pocit, když tvoji spolužáci bjehají, řadí mezi cytoslovce a stěžují si, že nesliší pančelku.

Ten pocit, když se chceš na notebooku dostat do složky soubory, jejichž ikonku máš na liště, ale ať klikáš, jak klikáš, pokaždý tě to automaticky přesměruje na prohlížeč.

Ten pocit, když ti něco připadá šíleně vtipný, a říkáš si, že to bude prostě pecka, až to odešleš, a pak to má asi 5 .

Ten pocit, když chodíš s dálkovým klíčem od auta po sídlišti a snažíš se zjistit, kde to auto stojí... A ono se ne a ne ozvat.

Ten pocit, když vám učitelka na hodině řekne, ať si vemete učebnici 2. díl strana např. 75 a vy si vemete 1. díl a pak děláte cvičení, které jste už probírali a ještě horší je, když vám učitelka řekne, že pak z toho budete psát písemku a vy si říkáte, super, to už umím...

Ten pocit když poslala paní učitelka nějaký odkaz na hru že jí budeme teď spolu s třídou dělat nikomu se to neotevřelo a mně se ještě sekl mobil. Teď funguje hrozně zpomaleně a skoro vůbec

Ten pocit, když učitelka řekne „Ve zbytku hodiny si nakreslíte tohle a tohle“, přičemž čas schůzky je 45:32…

Ten pocit, když jste několik dlouhých měsíců nebyli na chatu, kde je osoba, která ostatní strašně prudí, a teď tam pozdravíte, jenže nic se neděje, tak zas zmizíte a o hodinu později vám kamarádka z té skupiny pošle screenshoty, kde zase probíhá strašná hádka…

Ten pocit, když se na vás mamka naštve a začne běsnit jako třináctihlavá saň, protože vám přestala fungovat wifina a vy jste se k ní poslední měsíc při tom ani nepřiblížili...takhle to dopadá, když mají drazí rodičové jednou za půl roku home office, ještě dvě hodiny potom slyším to hrozné práskání do klávesnice. A to že já jsem prý urážlivá!

vaiva: Neboj, když jsme jeli přes Teams, objevil se nám tam Šimon Chytrý... (na podzim jsme pracovali s Teamsem)

Viktorie7: U nás se kdysi zase objevil Tomáš Marný… Ale to na Žofku Orangutánovou prostě nemá.

Ten pocit, když sedíte na online výuce a řeší se prohřešek jedné spolužačky, ta spolužačka se připojí a když ji učitelka osloví, tak se rychle odpojí...

Ten pocit, když se postupně připojujete na hodinu češtiny a v návrhu na připojení se vám zničehonic objeví Žofka Orangutánová.
Nemám tušení, co to je.

Ten pocit, když čtete poslední dva příspěvky hned za sebou a napadne vás, jestli Viktorie nemá být hlasitější proto, aby nahradila spící vaivu

Ten pocit, když po vás chce učitelka ve flétně, abyste hráli hlasité piano a vy se můžete přetrhnout, protože nevíte, co to má být. Mezzoforte nebo mezzopiano to ano, ale hlasité piano, to mi hlava nebere!

Ten pocit, když si přečteš poslední dva příspěvky v týhle nástěnce, ale jsi líná si to číst dál, tak se na to vykašleš a napíšeš něco svoje.

Ten pocit, když se ti dělá špatně už když paní učitelka vysvětluje látku(zrovna děláme tasemnice) a i tak si vyhledáš videa, o kterých jasně víš, že budou ještě horší než to vysvětlování
PS:Nemělo by se to tu přejmenovat na "Vše kolem slova rožnout"?

Ten pocit, když je Blébleblé napůl ze Šumavy, ty si vzpomeneš na ten salám a odhaduješ, co je ta druhá půlka. Vysočina??? Lovečák???

Ten pocit, když já říkám roužnout. Protože v Šumavském nářečí, kterým mluvím je roužnout.
předchozí | 187188189190191192193194195196197 | další |
Nástěnka:
- Vznikla:
- 28. října 2020 v 19:07
- Založila:
- circi
- Obsahuje:
- ~ 6 tisíc příspěvků
- Moderátorka:
- Ema_P
(kulisačka)