Ten pocit, když ti v Minecraftu umře kůň!

Ten pocit, když spolužáci v jednom vlaku, v jednom vagónu, ale povídají si přes skupinu na WhatsAppu.....

Ten pocit, když nejedeš na školní výlet, a víš, že tě spolužačky podrazí, a budeš mít průser u třídního

Ten pocit, když jedete v květnu do Francie

ten pocit, když málem omylem svěříte své tajemství a svou pravou tvář špatnému človeku, ale nakonec si uvědomíte co děláte

Ten pocit, když konečně zasadíte kytičky.

Ten pocit, když mne dostala, tentokrát dost silná, bolest hlavy, ale už asi, za pomoci řimbabového čaje, vyhrávám. (je skoro po všem)

Ten pocit, když se dozvíš, že Čoko běžel doslova na Nokii.

Ten pocit, kdyz ses na nejaky zachranarsky akci, ale po pocatecnim nadseni zas nasleduje obri propad

Ten pocit, když máš neskutečně ráda svoje kamarádky, ale pak zjistíš, že jsi jim prakticky jedno a že ony tri si vystačí spolu a podrazí tě

Ten pocit, když zkoumáš, jak moc se ti projevily dvě hloupé chyby v bakalářce... A přijdeš na to, že se vzájemně vynulovaly, takže ty tabulky máš vlastně správně.

Ten pocit, když se snažíš sundat tejpy, ale máš pocit, že to sundaváš i kůží nebo kostí.

Ten pocit, když si lehneš do postele a ta postel tě úplně studí.

Ten pocit když ve snu konverguje a najednou mozek prostě : kámo asi padáme

Ten pocit, když vaši vizitku během dneška navštívil Hroch Pepíček, a vám to přijde hrozně divné, kde se tam vzal. :D

Ten pocit, když jste 8 z 18 v matematický olympiádě, ale trochu vám zlepší náladu, že jsou přede mnou jen z gymnázia a já jsem první v pořadí ze základky.

Ten pocit, když je Nexo sám u jediného aktuálně obsazeného stolu a Ty tam jdeš vlítnout.

Ten pocit, když z jednoho (maturitního) předmětu mám průměr 2,91 a na pololetí 2 a z druhého (nematuritního) předmětu mám průměr těsně pod 2 a na pololetí 1.

EEE: Sice mě to pobavilo, ale takhle jsem to měl na střední škole s fyzikální chemií, tak Tě chápu. Drž se a přeju Ti hodně štěstí a sil k vylepšení

Ten pocit, když ti 4- z výpočetky zlepší průměr

Ten pocit, když víš, že když jsi byla malá, tak jsi taky měla za to, že je to střevní ucho.

A taky ten pocit, když voláš mamince, protože se s ní potřebuješ domluvit na cestě z chaty, a ona jen u toho dodá, že pro tebe má řízek jako krávu (kdyžtak gůgl). Tak si jen říkáš, že by to asi chtělo nějakej menší oběd, když na tebe čeká taková bašta!

Ten pocit, když si vzpomeneš na debatu, kde několikrát zaznělo střevní ucho, a tobě to přijde zároveň vtipné a zároveň poněkud neslušné, že jsi protistranu neopravil.

Ten pocit, když vy jste včera na pracovních činnostech zabíjeli...samozřejmě, stříhali stromy, a spíš ty stromy to bolí než mě.

Ten pocit, když jste měli pracovní činnosti a tam jste měli práci na pozemku jako vytrhávání plevelů a z toho tě bolí záda a máš puchýř na ruce

Ten pocit, když už mám poslední noční a potom mě čeká 5 dní volno.

Jdeš v klidu do školy a najednou: „Taak děti, máme tady čtvrtletí tak si napíšeme čtvrtletní práci“

Ten pocit, když máš řízek

Ten pocit, když z vaší školy odchází tvoje oblíbená učitelka...

Ten pocit, když nemůžeš něco najít, hledáš to snad všude, pak k tobě do pokoje přijde mamka a hned to objeví. Nebo když to druhý den náhodou sami objevíte třeba na stole pod knihou

Ten pocit, když ti nějaký náhodný člověk na chodbě řekne, že jsi vysmátý jak chleba a ty se jen divně otočíš, protože si seš jistý, že Alíka nezná...