Ten pocit, když má Věrulín fakt hodně velkou smůlu

(nic)

Ten pocit, když vám –MM– konečně po měsíci odpoví, vy ten dopis samým vzrušením omylem hodíte do koše a myslíte si, že ho vrátíte zpátky tím, že koš vysypete. A ještě se vám za to vysměje majdula.

Ten pocit když jsem šel na korunovační klenoty a byla fronta jen 25 minut.
Minulí víkend bula 2,5 hodiny jem slyšel.

Ten pocit, když se psychicky vzpamatováváš z extrémně napínavého zápasu extraligy

Fillipino: Jaaaj, taky už jsem takhle dobíhala tramvaj. Akorát teda bezúspěšně, no...

Ten pocit, když víš, že asi nestihneš odjezd autobusu, ale dostaneš nápad, že mu můžeš nadběhnout na další zastávku. Byl to běh z kopce a stihl jsem ho.

Ten pocit když zaspíš ale jen o 10 minut, což ale způsobí že ti odjede bus a další ti jede až za hodinu takže přemýšlíš jestli to stihneš vůbec do školy

Ten pocit když najdeš tvůj starý deník ze 3-5. třídy kde je sice jen pár zápisů ale když si to přečteš tak přemýšlíš co to si v tu chvíli tvůj mozek myslel když to vymýšlel

Ten pocit, když ty fotky jsou už i tady..

Ten pocit, když jsem si pana Jahodu ze včerejška vyfotil.

Pan Jahoda

Ten pocit, když nějak nedáš najíst mobilu, neřešíš ani to, že si stěžuje... A pak najednou spustí odpočet, kdy ti dává 30 sekund, než chcípne. Najednou tě to teda začne zajímat a sprintem mu sháníš nabíječku, no. Stihla, ha!

Ten pocit když si asi z kámoškou propojená

Ten pocit kdyz sis nandaval jmenovku 10 minut

Ten pocit, když se asi za další půlhodinu počet příspěvků tady v nástěnce zdvojnásobí

Ten pocit, když se v katakombách seznámíš s panem Jahodou

Jedna z těch mumií, co jsou tam pohřbený, tak byl prý nějaký pan Jahoda

Ten pocit, když se průvodkyně ptá kdo chce vysušit a bochník raději zdrhá, protože ví že první ztvrdne

Ten pocit, když na prohlídce potkáš babičku snů.

Ideální babička

Ten pocit když se pruvodkyne v klatovech skoro udusila

Ten pocit, když v Klatovských katakombách najdeš dávný obraz MMa ještě bez vousů

MM v mládí bez vousu

Ten pocit, když jsme byli s Bochníkem jednou nohou v hrobě.

Jednou nohou ve hrobu :D, © VelkýBochník

Ten pocit, když se snažím najít chybějící první díl čtvrté řady seriálu Yakari a místo toho najdu jeden díl staré série z 80. let na Slovenské televizi...

Ten pocit že za (odpočet do 22. září v 8:00) začně po víkendu škola.

Jj, vskutku zvláštní pocit to byl.

Ten pocit když je 19:59
ten pocit když máš celí víkend před sebou.

Ten pocit, když se hlásíš na cyklistický závod mezi školami, ale nevíš v kolik hodin je start, kde je start a jak je trasa dlouhá. Je to 10. Října. 100 KČ startovné (to mi přijde ubohé. Já jdu reprezentovat školu, a mám za to platit?)

Ten pocit, když je ti 25, ale na poště se tě zeptají, jestli už ti bylo 18.

Ten pocit když spolužák něco vyvede a řeší se to celou hodinu.
Nahradilo to přírodovědu.

Ten pocit, když mi samotný car von Paprikstein poslal k narozeninám parte se vzkazem zdechni ubošáků!

Ten pocit, když přijdete do práce na noční službu a zjistíte, že jste si zapomněli objednat jídlo.