Ten pocit, když v paprice objevíte další malou papriku jiné barvy.

Souhlas s Majdou, stejně jsem to nedal na 1, holt asi ten stres z coronavýuky.

Ten pocit, když maturita z matiky je jen jeden test, který chytřejší člověk napíše aspoň na trojku už na konci základky.

Ten pocit, když u přijímaček alespoň není sloh a ústní zkouška.

Ten pocit, když ty moc dobře víš, že kolikrát jsou přijímačky daleko těžší než maturita (třeba u matiky).

Ten pocit, když jsi příjimačky dělal minulý rok, nikam jsi pak nešel (mohla jsem), a teď jsi šťastný v bandě těch bláznů....

Ten pocit, když _Alinka_ ještě neví, že přijímačky jsou nic proti maturitě.

Ten pocit, když se čím dál víc hroutíš z pocitu že budou přijímačky a ty absolutně nic neumíš...

Ten pocit, když si KONEČNĚ ostříháte vlasy a je to úplně že :000000
Miluju. Zase mi bude dělat o něco menší problém se podívat do zrcadla
Sice nechci myslet na to, jak budou reagovat přátelé, spolužáci a tak, ale hej

A jede mi v hlavě tahle písnička:
And she cried over nothing
So there was nothing I could do to stop
Her from cutting
Her beautiful blue hair off
pam pam pam pam...
Blue hair- TV girl

Ten pocit, když už tě začíná štvát že na něj nedokážeš přestat myslet, ale i tak dál sedíš na lavičce, popijíš čaj, koukáš na hvězdy a myslíš na něj i dál

Ten pocit, když se napatláš barvám jako teplo vs.zima, je to fakt šílený, a ty s tím půjdeš ven

Ten pocit, kdyz jsi v buse asi tak 2 metry od jedny tvy kamaradky, ale je ti jasny, ze nema cenu ji zdravit, protoze beztak vzdycky dela vsechno pro to, aby to vypadalo, ze te nevidi

Ten pocit, když začneš nenávidět.

Ten pocit, když venku prší, všichni běží domů, a ty se jdeš oblíknout, aby jsi venku zmokl

Sumeček: Ten pocit, když všechno pokazíš…
Ten pocit, když si uvědomíš, že takové „kaziče“ máš nesmírně rád, protože jsou upřímní, citliví a pak taky proto, že ti připomínají tvůj vlastní život se všemi trampotami, co k němu patří. A možná taky proto, že potřebují, aby je v těch chvílích někdo povzbudil a měl rád...
Mám mnohem radši kaziče než ty „dokonalé lidi“.

Ten pocit, když všechno pokazíš a nejde to vrátit..

Ten pocit, když si lehneš v přírodě, koukáš na hvězdy a nedokážeš přestat myslet na tu jednu danou osobu

Ten pocit, když jsi v brutální panice a nevíš co dělat.

Ten pocit, když zítra jedu za kamarádkou na chatu.

Ten pocit, když si máte vybrat nějaké souostroví nebo ostrov a zpracovat na něj referát. Všichni si berou ostrovy z Velkých Antil a takové ty větší známější a pak jsem tady já, která si vybrala Faerské ostrovy.

Ten pocit, když před čtvrt rokem byl Štědrý den

ten pocit když čekáš na telefonát a on ne a ne přijít

Ten pocit, když před tebou všichni v obchodě kupují jenom tvrdý chlast, ale ty si pak uvědomíš, že jsou dneska volby a už ti to všechno dává smysl

(Taková vzpomínka z letošních voleb no )

Ten pocit, když zjistíš, že existuje modrá kedlubna.

Ten pocit, když zjistíš, že nemáš nic z matiky, všechny zápisy co jsi měl ofocený nejdou přečíst, tak před 3 dny o ně požádal spolužáky, a nikdo ti je neposlal

Ten pocit, když uvidíš v poradně tohle nové jméno - musím říct, že mě to výrazně překvapilo, dokonce jsem měl dojem, že digitální disidenti brzy svá práva zcela ztratí i v české společnosti. Snad ne.

Ten pocit, když jste moc rádi, že dnes do práce nejdete, protože šance, že byste podávali výkony a nebyli podráždění, je téměř nulová.

Ten pocit, když nemůžete usnout kvůli smutku.

Ten pocit, když jste tak unavení, že už ani nemůžete vstát. Je jedno, jak brzo jdete spát, ale prostě to nejde

Ten pocit, kdyz mama rekla, ze te uz chtela budit, ale ty jsi uz tak 10 minut premyslel o tom, jak spocitat presnou rozlohu CR a netusis, jestli ta blbost bude vubec fungovat
nojo, jak mi neco reknete, premyslim o tom klidne i tyden

Ten pocit, když vám spolužáci schovali jeden sešit s příběhama.