Ten pocit, když máš za sebou úplně debilní ráno, ale narazíš aspoň na hodného průvodčího, který vůbec neřeší, že máš lístek na jiný vlak.

Ten pocit, když máš migrénu, tak nejdeš do školy a oni píšou čtvrtletku z matiky...

Ten pocit, když vám ujede vlak do školy, protože zpoždění, a vy pak s hrůzou zjistíte, že o půl hodiny později vaším směrem nic nejede, takže musíte čekat hodinu.

Ten pocit, kdyz se tak nemuzete dockat na jednu zasilku, ze sami nabidnete, ze ji vyzvednete v alzaboxu a mama si pod pojmem „za benzinkou" predstavila „vedle benzinky" a kdyz to konecne najdete tak se divite, ze ten kod je pry neplatny a pak zjistite, ze to u ceho stojite je parcelbox

Ten pocit, když pospícháš do školy a autobus tu stojí v koloně.

Ten pocit, když majdulce tu řadu opět překazím.

Ten pocit, když Majda už měla i mnohem delší řady...

Ten pocit, když se majdula2000 rozjede v nástěnkách jak nikdy. A já jí to překazím...

Ten pocit když bys chtěla jít spát ale nechce se ti takže by si musela dvě hodiny čumět do stropu

Ten pocit, kdyz premyslis a bud se rozhodnes pro prvni moznost a budes riskovat blokaci, nebo pro druhou moznost do ktery se ti vubec nechce

Ten pocit když sem nastoupila ukrajinská matka s třemi dečky. A jedno z nich mi furt kope do bot a kalhot. Druhé plive na okno a něco tam v tom kreslí a třetí teda je klidnee. Ale prostě nechápu proč je ta matka neuklidní...
A nic nemění na tom že jsou ještě asi školkové.

Ten pocit, když na benzínce po tom, co maminka natankuje, běžíš za ní, když jde platit, protože potřebuješ „doping“... A mamka že to zní jako fajn nápad, tak toho vezmete trošku víc (gumídky, sušenky a Tic Tac).

Pak se vrátíte do auta a ségra takový, že se strašně divila, proč jí nikdo neodpovídá, když se na něco ptá, páč si vůbec nevšimla, že jsem se vypařila.

Ten pocit, když je v jídelně řada, která vede až ven.
Edit: Aha, to je tím, že sedmáci dělají dvoumetrové rozestupy.

Ten pocit, kdyz ve skolni jidelne uslysis tak osmilety dite sproste nadavat

Ten pocit, když dnes poprvé letos nepřijdeš do školy.

ten pocit, když jste se chtěli online zadarmo podívat na seriál, ale nikde není

Ten pocit když otevřeš jogurt a prskne ti to do ksichtu :D

Ten pocit, když tenhle pocit píšeš s FanUnukitty...

Ten pocit, když se tvoje sestra snaží zapnout televizi... A nic. Tak to jde zkusit mamka... A nic. Ty se pořád válíš, protože se ti nechce vstávat, a když se jakože zvedneš, tak že to máš jít taky zkusit... Tak to chvíli zkoumáš, zmáčkneš čudlík... A televize běží.

Ty dvě pak jenom překvapený výraz a „Jaks to udělala?“ „Jsem zmáčkla čudlík, ne?“ „Tam nějakej je?“ „Tady jich je...“

Ten pocit, kdyz chcete napsat SMSku, ale mate blby limit a nechcete zas kvuli debatam s kamaradem okrast rodice o 2000 kc

Ten pocit, když ti prakticky každé ráno ve škole hraje i toto:
.

Kazakhbrick's Anthem (Countryball Animation [Borat Anthem]) / Golden Studios

.

Ten pocit, když lezeš po laně, a najednou dolezeš na jeho konec

Ten pocit, když seš tu denně, ale taky se občas ztrácíš.

Ten pocit když jsem tu víc jak měsíc pořádně nebyla a jako kdyby tady uběhlo pár let jsem úplně pozadu

Ten pocit, když si troll omylem smaže svůj komentář sám.

Ten pocit, kdyz te bezduvodne rozboli noha. Zase.

Ten pocit, když nechápeš úlohu z domácího úkolu... Učitel ti ji v mejlu vysvětlí znovu... A ty tomu stále nerozumíš!

Ten pocit, když si troll myslí, že mu věnuji důkladnou pozornost, a ve skutečnosti se pere s automatem.

Ten pocit, když mlsáte vánoční kolekci už teď, v půlce listopadu...

Ten pocit když se řekne: no tak asi na chalupu nepojedeme, bude náledí. Potom: tak nakonec pojedeme, jdi si sbalit věci. Sbalíš si věci, přijdeš za rodičema a oni: tak jsme to prodiskutovali a prý pojedeme až zítra (achjo)