Ten pocit, když máš strašně moc domácích úkolů, ale nemáš žádnou motivaci si sednout a napsat je..

Ten pocit, když skoro nic neumíš na písemku a nechceš ji... A učitel den předem napíše, že zítra nic nebude, že až příští týden.

Ten pocit, když chceš napsat YOYOvi, ale do kolonky na jméno napíšete yoyoyoyo

Ten pocit, když se dnes seznámíš s novou kolegyní, která Ti už asi po dvou minutách řekne, že jsi pracovitý a ještě něco, asi šikovný. Nebudu lhát, nejenže bych to vůbec nečekal, ale nádherně mě to zahřálo na srdíčku.

Ten pocit, když začneš zpívat dost nahlas, v domnění, že tě nikdo neslyší, a pak zjistíš, že je u souseda návštěva a na 100% tě slyšeli

Ten pocit, když od někoho čekáš důležitou informativní zprávu a ta zpráva nedojde

Ten pocit, když si váš táta myslí, že se učíte do školy, a vy si mezi tím už půl hodiny vybíráte a objednáváte oběd....

Ten pocit, když u nás je taky pěkně.

A pak ten pocit, když nechápeš, proč nikdo kromě tebe není schopný zadat požadavek pro údržbáře, že nejde světlo ve sprše... A radši se tu už několik týdnů sprchují po tmě.

Enola: Také přeji všem překrásné ráno…
Ten pocit, když je u vás extrémní slejvák

Ten pocit, když hraješ AZ kvíz a soupeř ti uteče

Ten pocit, kdyz uz tak nejak vis, ze z tohohle nepouzitelnyho zivota se proste nedostanes...

Ten pocit, když vaříš večeři s jedním klukem (na výpravě) a všechno, co může, se vám kazí, ale vy se jenom smějete

Jop, tenhle typ lidí miluju :D

Ten pocit, když jsi dal v Counter Strike 30 killů a máš z toho radost jak blázen :D

Ten pocit, když slibuješ někomu z legrace pomstu a on začne chrlit nápady, jako „Neuděláš mi tohle a tohle, nebo tohle?“ a nevědomky ti tvoří celý seznam pomst. Ty si jen zapisuješ a čekáš na další, protože samotného by tě to nenapadlo

Ten pocit, když se vracíš z prázdnin

Ten pocit, když jsi založila nástěnku s úkolami a už se ti tam přihlásily dva.

Ten pocit, kdyz jsi v tramvaji a mas co delat abys nespadl a pak pristoupi tak sedesati peti leta babicka a ta se pri rozjezdu ani zastaveni skoro nehne

Ten pocit, když píšeš článek, byť moc dobře víš, že máš psát školní práci, jenže se ti do ní nechce...

Ten pocit, když v místě kde spím mám víc polštàřů než celá naše rodina dohromady

Ten pocit, když už je to 2.den po tom, co jsi s sebou flákla ve vaně, ale stejně ti dělá strašný problém pohnout se....

Ten pocit, když jsi přežraný

Ten pocit, když jdeš do knihovny, kde jsi asi už rok nebyl a divíš se nad mašinami, které tam nainstalovali, to je opravdové nahrazování lidí stroji v praxi - ale zrovna v knihovnictví bych u automatizace čekal, že se projeví dříve a výrazněji.

Ten pocit, když se potřebuješ učit na písemku, ale pak ti dojde, že u sebe nemáš sešit ani skripta.

Ten pocit, když máš mít referát na pondělí, ale ještě nemáš ani vybranou knihu.

Ten pocit, kdyz zas jedes smer zapadakov na okraji Prahy a dost te to mrzi, protoze bys v ty Bratislave nejradeji zustal.

Ten pocit, když si čteš staré dopisy, kde v 21:15 píšeš, že jdeš spát. :D

Ten pocit, když se rozhodneš že si ty vlasy ještě trochu zkrátíš ale nějak se ti to nepovede a tak ti zadní kus vlasů zůstane dlouhý a vepředu je máš hrozně krátky no nevadí... Ale to stříhání mě baví!

Ten pocit, když máš být v nějakou doma a ABSOLUTNĚ nestíháš, jakože vůbec

Sysinka: Ten pocit, když je naprosto normální, že někdo ve 12 letech píše čárky správně.

Ten pocit, kdyz v jednom kupe jsou nejaky bezohlednaci co tam delaji binec, tak si presednete jinam a tam se zas ozyva bordel z vedlejsiho kupe

jeste tri hodiny.