lék: Ajo příkaz (vložit Alíka)

Ten pocit, když mě to nefunguje

Ten pocit, když mám dva Alíky na vizitce.

Ten pocit, když ráno vstanu otevřu dveře z pokoje a hned mě začne vítat můj pes .

Ten pocit, kdym mám modré prsty a jazyk, protože jsem jedla „Takis“ (modrý, který je extrémně kyselý)

Ten pocit, když si ve vydřích tajenkách furt nemůžu vybrat mezi Snakebird a The Talos Principle 2.

Edit: tak zjistil jsem že je Snakebird dokonce zdarma na mobilu, takže The Talos Principle :D

Ten pocit, když už do konce prázdnin nepůjdeš do knihovny, protože jdeš na týdenní spací tábor a nemáš už žádné knihy na přečtení

Ten pocit kdyz uz mam dvě hodiny spat a jsem tajne na mobilu ( planuju do pulnoci)

Ten pocit, když jdeš na procházku do nemocnice jen kvůli tomu, že na svém starém počítači nutně potřebuješ zmáčknout enter (kvůli obnovení systému), který nefunguje, a klávesnici nemáš, tak si ji musíš půjčit u maminky na oddělení...

Po provedení konstatuješ, jestli nemají nějak málo lidí, a mamka ti na to ještě s ukázáním na jednoho z asi dvou pacientů odvětí, že toho za chvíli zabalej, že za chvilku umře. Tak jen raději zdrháš, protože u toho být fakt nechceš.

Ten pocit, když si otevřeš článek a můžeš si ho dočíst bez placení

Ten pocit, když máš za sebou 5 táborů a pořád máš ještě program na prázdniny
Čeká mě ještě festival a část pobytu

Ten pocit, když labubus

Ten pocit, když za 2 týdny je škola a já s napětím vyčkávám, koho budeme mít na maturitní předmět, který začíná teď od třeťáku, protože určitel, který to vždycky učil, skončil a loni zastupoval ředitel s mou bývalou učitelkou na IKT, což o to, ona by mi ani tak nevadila, ale ředitel... a nebo konečně někdo nový...
Stejně se to dozvím až tak příští čtvrtek nebo pátek, možná, jak znàm naši školu.

Ten pocit, kdyz si jako jediny mel kuskus misto kase z prasku s kurecim a spolupacienti skemrali, at jim trosku nechas :D

Ten pocit, kdyz jsem tired af ale myslenky me nenechaji usnout

Ten pocit, když máte tak 30 minut večerku ale jediné co děláte je stěžování na teplotu.

Ten pocit, když máš zmrzku v úplně děravém kornoutku, ale vůbec o tom netušíš a zjistíš to až ve chvíli, kdy už máš třeba tak 10krát zmrzlinu všude po šatech... A tvoje sestra o chvilku později zjistí, že sice ne tolik, ale že je na tom stejně. Asi tady dělají kornoutky, aby šlo jíst (nebo spíš pít) i spodem!

Ten pocit, když máš pod nohama zase pražské ulice a Tokio je tak daleko, daleko.

Ten pocit když na krabici jedné elektronické hry se píše že
„Výrobek není hračka, chraňte před malými dětmi“
A na druhé straně krabice se píše
„Tato hračka je napájená AA bateriemi“

Ten pocit když si koupíš Coca Colu a když zjistíš že stojí jen 2 tuniské dináry (cca 15 Kč)

Ten pocit, když ztratíš svůj oblíbenej šnuptychl

Achjo, chudák Pralinka

Ten pocit, když se vám stalo to samé co Pralinkovi, akorát jste nemuseli spát, ale sníst si večeři v klidu

Ten pocit, když si po noční službě a polední návštěvě polikliniky nařídíte budík na 17:50, abyste v 18 hodin stihli oslavu Baronkových narozenin v klubovně, a pak se dovíte, že se to přesouvá na 19 hodin a že jste mohli ještě hodinu spát.

Ten pocit, když krásně trefíš 11:11... A pak to odešleš, Alík z toho udělá 10:11 a až v tu chvíli ti dojde, že máš o hodinu víc než ČR.

Ten pocit, když se ráno probouzíš v Tokiu.

Ten pocit, když jsem sám v kině. :D

Delfín3k: Ono totiž zálezí na tom, čeho stupně to jsou

Ten pocit, když vám přesně ve 2:20 ráno uprostřed chatový osady spustí alarm auto.

Ten pocit, když chceš chvíli spát, dobře víš, že ve dvě ráno vstáváš, ale nemůžeš usnout... A ještě ti u hlavy chrápe pes.