Ten pocit, když se majdula2000 rozjede v nástěnkách jak nikdy. A já jí to překazím...

Ten pocit když bys chtěla jít spát ale nechce se ti takže by si musela dvě hodiny čumět do stropu

Ten pocit, kdyz premyslis a bud se rozhodnes pro prvni moznost a budes riskovat blokaci, nebo pro druhou moznost do ktery se ti vubec nechce

Ten pocit když sem nastoupila ukrajinská matka s třemi dečky. A jedno z nich mi furt kope do bot a kalhot. Druhé plive na okno a něco tam v tom kreslí a třetí teda je klidnee. Ale prostě nechápu proč je ta matka neuklidní...
A nic nemění na tom že jsou ještě asi školkové.

Ten pocit, když na benzínce po tom, co maminka natankuje, běžíš za ní, když jde platit, protože potřebuješ „doping“... A mamka že to zní jako fajn nápad, tak toho vezmete trošku víc (gumídky, sušenky a Tic Tac).

Pak se vrátíte do auta a ségra takový, že se strašně divila, proč jí nikdo neodpovídá, když se na něco ptá, páč si vůbec nevšimla, že jsem se vypařila.

Ten pocit, když je v jídelně řada, která vede až ven.
Edit: Aha, to je tím, že sedmáci dělají dvoumetrové rozestupy.

Ten pocit, kdyz ve skolni jidelne uslysis tak osmilety dite sproste nadavat

Ten pocit, když dnes poprvé letos nepřijdeš do školy.

ten pocit, když jste se chtěli online zadarmo podívat na seriál, ale nikde není

Ten pocit když otevřeš jogurt a prskne ti to do ksichtu :D

Ten pocit, když tenhle pocit píšeš s FanUnukitty...

Ten pocit, když se tvoje sestra snaží zapnout televizi... A nic. Tak to jde zkusit mamka... A nic. Ty se pořád válíš, protože se ti nechce vstávat, a když se jakože zvedneš, tak že to máš jít taky zkusit... Tak to chvíli zkoumáš, zmáčkneš čudlík... A televize běží.

Ty dvě pak jenom překvapený výraz a „Jaks to udělala?“ „Jsem zmáčkla čudlík, ne?“ „Tam nějakej je?“ „Tady jich je...“

Ten pocit, kdyz chcete napsat SMSku, ale mate blby limit a nechcete zas kvuli debatam s kamaradem okrast rodice o 2000 kc

Ten pocit, když ti prakticky každé ráno ve škole hraje i toto:
.

Kazakhbrick's Anthem (Countryball Animation [Borat Anthem]) / Golden Studios

.

Ten pocit, když lezeš po laně, a najednou dolezeš na jeho konec

Ten pocit, když seš tu denně, ale taky se občas ztrácíš.

Ten pocit když jsem tu víc jak měsíc pořádně nebyla a jako kdyby tady uběhlo pár let jsem úplně pozadu

Ten pocit, když si troll omylem smaže svůj komentář sám.

Ten pocit, kdyz te bezduvodne rozboli noha. Zase.

Ten pocit, když nechápeš úlohu z domácího úkolu... Učitel ti ji v mejlu vysvětlí znovu... A ty tomu stále nerozumíš!

Ten pocit, když si troll myslí, že mu věnuji důkladnou pozornost, a ve skutečnosti se pere s automatem.

Ten pocit, když mlsáte vánoční kolekci už teď, v půlce listopadu...

Ten pocit když se řekne: no tak asi na chalupu nepojedeme, bude náledí. Potom: tak nakonec pojedeme, jdi si sbalit věci. Sbalíš si věci, přijdeš za rodičema a oni: tak jsme to prodiskutovali a prý pojedeme až zítra (achjo)

Ten pocit, když jdeš z kroužku, venku tma jak v pytli a ty se stejně rozhodneš jít tou nejtemnější uličkou.

ten pocit, když už posloucháte vánoční playlisty, našli jste všechny vánoční plyšáky a blbinky a odpočítáváte dny

Ten pocit, když jdeš do obchodu pro tři mlíka a zamyslíš se a pak si u pokladny všimneš, že je jen jedno, tak odejdeš s jedním mlíkem.

Ten pocit, když si chceš číst knížku a mamka ti prostě MUSÍ zhasnout světlo

Všechny spoilery pozotvírejte až po přečtení normálního textu!!!

Ten pocit, když se naprosto náhodně události stanou v takovém sledu, že vytvoří drama

Ten pocit, když při návratu z města domů zabočíte do ulice, kde parkuje vaše auto a přímo od něj vidíte odcházet dvojici policistů kteří pouhou shodou okolností pouze právě míjejí vaše auto, co se ještě baví s nějakým chlapem s deštníkem a psem pouze protože se znají (takový ten klasický náhodný svědek čehosi), jenž stojí přímo u vašeho vozu nemohl si prostě jen stoupnout kousek jinam a když popojdete blíž tak vidíte před vaším autem stát zezadu trochu nabouraný cizí vůz který tam prostě jen náhodně zaparkoval a stojí podezřele blízko vašemu novému a milovanému autu.

Stalo se mi včera. No... Na první pohled to skutečně vypadalo dost divně a fantazie začala pracovat. Zatrnulo mi fakt pořádně v tu chvíli

Ten pocit, když hledáš ve svém školním mejlu zprávu od učitele, na kterou potřebuješ odpovědět, a nechápeš, proč tam není... A pak otevřeš neškolní mejl a všimneš si, že šla přímo tam, jenže tobě nedošlo, že když chtěl učitel mejl, tak od tebe dostal neškolní.

Ten pocit, když zahučíš do louže..