Ten pocit, když vidíš slovo civí s tvrdým... A přemýšlíš, jestli už existují vyjmenovaná slova po c nebo co.

Ten pocit, když na vás furt někdo cyví a vy si říkáte „Mám na hlavě 💩 nebo co je se mnou špatně tvl“ :D

Ten pocit, když koukáš na video vysvětlující, jak nejlépe propagovat vlastní hry, aby se o nich někdo dozvěděl, ale úplně v něm chybí krok „kupte si sociální síť pro děti“.

Ten pocit, když v pátek (13.) píšete že svého nejméně oblíbeného předmětu, ale na druhou stranu máte mít 4 hodiny a 2 vám odpadnou, takže máte 2 hodiny.

Ten pocit, když ztratíš klíčenku a druhý den ho najdeš vedle počítače.

Ten pocit, když sedíš ve škole u písemky a víš kulový, tak raději píšeš tenhle příspěvek.

Ten pocit když dneska máš ve škole to na houby vaření… mám blbou skupinku proto blbé vaření

Ten pocit když vám ráno tak bolí v krku a nefungují ani dva hrníčky s pitím (jsem si myslel že je to nějaká žízeň, i když ta bolest je silná) tak radši zůstanete doma, protože v škole fungovat s takovou bolestí...

Ten pocit, když si připadáte jak v propadlišti dějin, protože tu jste snad jediný online

Ten pocit, když něco děláš na počítači a ten počítač nestíhá tvoji rychlost :D

Ten pocit když naschvál žádný e-shop nemá můj styl oblečení, v čem já budu chodit to absolutně nevím. V pyžamu

Ten pocit že brečíte jenom kvůli tomu že nechcete spát

Ten pocit, když jste právě odehrály na koncertě s kamarádkou složitý flétnový duet, jste nadšení, jak se vám to povedlo, a když odcházíte, tak si myslíte, jaký z toho budou mít ostatní kulturní zážitek, ale ve skutečnosti, jste až poslední číslo z třiceti, všichni v sále už byli unavení, byl tam příšerný vzduch a potom, co jste dohrály, jste neslyšely slova obdivu, ale jen jak nějaká osoba říká, že máte dlouhé nohy. Tak tedy děkuji, nevšimla jsem si.

Ten pocit, když fakt dost dlouho sedíte na nádraží, protože jste končili dřív, krátíte si čas tím, že si píšete se spolužačkou ze třídy nad váma, pak dostanete hlad, zjistíte, že pekárna na nádraží už je zavřená, 18:01 si řeknete, že si skočíte koupit jídlo a když si ho doběhnete koupit a doběhnete zpět (není to úplně naproti ), autobus (který jede 18:15) už tam čeká a ještě vás řidič vyhodí, že s tou pizzou vás dovnitř nevezme. Eeh, když já měla oběd už kolem třičtvrtě na jednu, a to ještě nějaký rýžový nákyp, který mi nechutnal.

Ten pocit, když je na Alíkovi -MM-, já se učím na předmět MM a já: „jéé, -MM-! Už je i u nás na škole!“

Ten pocit když .....
PS: díky Emo_P za upozornění, už vím komu utrhnu hlavu

Ten pocit, když takové konverzace vede kde kdo :D

Ten pocit když teď vedeš s Bestem velmi smysluplnou konverzaci v poště...

Ten pocit, když se dostaneš do celorepublikového kola v matematické soutěži!

Ten pocit když tě ráno naštve skříň že v ní nic nemám co na sebe

Ten pocit když teď snídáš :D

Mne vzbudi SMS protoze jsem si nevypl zvuk :D

Ten pocit, keď sa nejakú dobu potichúčky raduješ že máš viac smajlíkov ako Matisek ale on ťa už predbehol

Ten pocit když jsi smutná, protože píšeš příběh do jedné nástěnky a omylem ho nedokončený odešleš. Tak si řekneš, že ho ještě upravíš když máš těch 20 minut a když ho odešleš... tak ti vyprší čas a ani ne půlka celého toho příběhu zmizí a on nedává smysl!

Ten pocit když vidím týpka pít vodu z kohoutku na ex 💧

Ten pocit, když je víc než hodina po tom, co jsme měli začít, ve třídě už sedím jenom já...

Ten pocit, když cestou do školy zapomeneš vystoupit z tramvaje... Tak vyskočíš na další zastávce a vracíš se zpátky. Přijdeš o chvilku později a... Učitel ještě nikde.

Vytrpět pár minut a už je dobře

Ten pocit, když si přesedíš nohy... A pak jen úplně trpíš.

Ten pocit, když se po dlouhé době podíváš do svých starých dotazů a naprosto tě to odrovná, víc než Holuba tvaroh s Colou, Spritem a Fantou.