Ten pocit když jsem si užívala Alíkovského srazu a v nejlepší chvíli zazvonil budík -_-

Ten pocit, když vám zvoní budík a vy se po chvíli musíte podívat na čas, abyste se ujistili, že se vám to fakt jen nezdálo a pak jste zklamaní, protože to skutečně zvonilo a už je zas blbý ráno.

Ten pocit, když se nudíte tak klikáte na Hroší tlačítko a čekáte kam vás to teleportuje a najednou se ocitnete v poradně „význam slova“ a tam se lidi ptaj co to znamená hot, WTF, L a tak podobně a říkáte si „ti lidi žijou pod kamenem nebo co“ 🤔😅

Ten pocit, když furt nevíte co si objednat za tu slevu co jste tady vyhráli (95 %)

Ten pocit, když jdete ve dvojici za paní učitelkou s tím, že máte z testu shodný počet bodů, ale spolužák má o stupeň lepší známku, tak jestli by známku nemohla vylepšit vám, a paní učitelka v reakci na to zhorší známku vašemu spolužákovi.

Ten pocit, když omylem přepneš Alíka do režimu čtečky.

Ten pocit, když to radši nechcete říkat, ale nic milého to teda nebylo.

Ten pocit když přemýšlím co ty důchodkyně řekli Viktorii7

Ten pocit, když jste museli kvůli zpoždění autobusu 45 minut poslouchat debatu dvou důchodkyň o jejich nenávisti k vakcínám, především k té na covid. Sdělily si tolik známých dezinformací, tak jsem si řekla, že se je na to pokusím upozornit a řeknu vám, vstoupit do té konverzace byla osudová chyba...

Ten pocit když někomu napíšeš a jseš tak nervózní z toho jestli neotravuješ pokaždý
a ten pocit když si to co jsi někomu psala po dvou minutách toho co si to nepřečetl rozmyslíš, a smažeš

Ten pocit když dneska asi už po šesté praštím o palandu -_-

Ten pocit když děláš ájinu(AJ)

Ten pocit, když ti v pondělí jeden kroužek končí v 18:00, ale je ve vedlejší vesnici a vždycky ještě jedete pro benzín, takže se domů dostáváte většinou tak nějak v půl sedmé

Ten pocit když večer jdeš z kroužku

Ten pocit, když tu dítě, které očividně moc o očkování neví, velmi silně prosazuje své antivaxerské názory.
Já třeba na druhou stranu dědečka chápu, chce babičku chránit. :) Nemám nic proti Tobě, ale někdy bys nemusela své názory říkat tak ostře, jako „radši zemřu“, „za tohle bych ho zastřelila“ atd.

Ten pocit, když si každý den říkáte, že byste už do háje měli jít na Alíka, ale jelikož jste líní zapnout počítač, tak jste tu až po 11 dnech.
A na mobilu se na Alíka nemůžu dostat, píše mi to, že připojení není zabezpečené...

Ten pocit když moje babička má deprese a brečí protože nechce zítra na 3 dávku dědek jí nutí. A já bych ho chtěla nejradši zastřelit! (myslím jako vzteky ale to bych bohužel nikdy neudělala........)

Ten pocit, když je mamka pozitivní na covid, vy jste v karanténě a ona vás nutí připojovat se na všechny online hodiny!
Aspoň budu víc na Alíkovi

Ten pocit když jsem od nového roku ještě nebyla ve škole: byla jsem v karanténě pak na lyžáku a teď jsem zase v karanténě

Ten pocit, když si myslíte, že už byste do konce pololetí nemuseli psát žádné testy, ale vaše domněnka je naprosto špatně.

Ten pocit když já nemám už asi 2 týdny jeden úkol a ani ho nemám v plánu dělat

Ten pocit, když musíš vstát dřív, abys stihl/a udělat laborky z chemie, protože sis na to vzpomněl/a až včera v půl jedenácté a mamka už tě hnala do postele.

Ten pocit když je úplněk, ale je v blbé poloze, takže se z okna nedá vyfotit :D

Ten pocit, když máte pozitivního spolužáka od pátku a učitelé vaší třídu zapomněli dát do karantény, tak domů jdete jenom na jeden den...:D

Ten pocit když máš vedle postele hrníček a vidíš na to místě najednou peřinu. Říkáš si že se ti čaj nejspíš vylil ale vylijes ho až když odhrnes peřinu

Ten pocit když zítra budeme psát fyziku kterou nechápu a nesnáším

Ten pocit, když zadanou praci na dnešní hodinu máte už dávno hotovou.

Ten pocit, když zjistíš, že zubař tu vrtačku ještě nevyhodil, jak jsi minule požádal :D

Ten pocit, když zítra píšete písemku, víte, že to nedáte a měli by jste se na tu písemku ráno (ráno jakože nějak v 5:30 :D) ještě učit, ale jelikož furt nespíte tak počítáte s tím, že stejnak asi zaspíte

Ten pocit když u nás byl zase jeden pozitiv antigenem