Ten pocit když už cca měsíc přemýšlíte jak říct rodičů o tom že je něco jako alík.cz a vy jste tady přihlášení ale furt nevíte jak protože jejich reakce by nemusela být úplně pozitivní...

Ten pocit, když vás přejede tank, ale protože má mezi pásy mezeru tak se vám nic nestane

Ten pocit když na výletě koupíš hru Story cubes, ukážeš to taťkovi a ten řekne: co to je?
Já: kostky, kůlneš kostkou a pak řekneš příběh
Taťka: ježiš marja to není pro mě

Ten pocit když jedete z kopecka na kole skoro sedmdesát kilometrů v hodině najedete na štěrk...
Ale vyvaznete bez jediného skrabanecku. Akorát se mi rozlepila bota.

Ten pocit když jsme včera ve škole dostali miliardy sešitů a mě z toho zeď bolí záda.

Ten pocit, když jsem asi jako jedinej z Alíka zdravej až na tu hlavu občas
Vždyť já vlastně zase marodím s tou nohou... Tak nic, no...

Ten pocit, když jsem nemocná...

Ten pocit, když ta hra je asi Crafting and Building, ne?

Ten pocit když si včera jak jedete do školy rozestavíte dům v jedné hře a samozřejmě máte ho skoro dokončený a zrovna v tu chvíli jak ho máte skoro dokončený zastavíte před školou a další příležitost pro dostavění domu máte až dneska nebo zítra odpoledne,plus se vám večer ještě aktualizoval mobil a vymazaly se vám všechny světy v té hře včetně toho kde ty domy mám

Ten pocit, když jsem teprve dnes pochopil proč se to hledání jmenuje NAHOŘE NA STROMĚ.

Ten pocit když dnes jedeš na školní týden ale momentálně ti je to fuk páč ti je zima

Ten pocit, když jsem si jízdy v autoškole na příští týden napsal na 7:15, takže budu muset vstávat tak ve 4 :D

Ten pocit, když si pod písničkou z tohoto dílu vybavim text: Kón-stabl mó, bajejda párárárá uapajél, pá-ra papapara! Párárárá paparara papárapa paparara papárapa paparara papá....

🐇 Jen počkej 7.díl - Na lodi / Dingy.cz

Ten pocit když mě přijmuli do kroužku!

Ten pocit, když jsem dnes ráno dokončil první objednávku! (Viz. nástěnka Uizpresidentova přepravní společnost)

Ten pocit, když má teď Hogo chuť na popkorn.

„Ten pocit, když zase nevím, co sem napsat a....snad to chápete....“
Nechápu. Když nevíš, co někam napsat, tak nepiš nic. Nutíš lidi, aby si zvykali, že nástěnky, do kterých přispíváš, nemá smysl číst, když do nich nepíšeš nic zajímavého.

Ten pocyt, kdiš tě nechápu, tobyasy7

Ten pocit, kdiš Hogo nemá popcorn.

Ten pocit, když zase nevím, co sem napsat a....snad to chápete....

Ťeň počiť, kďiš šiš školo vylámal žuby ňa čokoláďě. A pak ši koušňul do jablíška.

Ten pocit, když si moji spolužáci ve třídě hrají na prodej drog a říkají tomu drogerie

ten pocit když sis málem vylámala zuby na čokoládě

Ten pocit když vidíš u keře kouř tak se jdeš mrknout blíž a vidíš jak tam spolužák kouří

Ten pocit, když se ti nechce načíst Skype.

Ten pocit, když po roce nepoznáváte ani lidi, co s vámi chodí do školy.

A vy jste kdo?

Nebo ten pocit, když se jednou, po dloooouhé nemoci už ve škole konečně ukážete, ale ostatní si vás už nepamatujou

Ten pocit když se měsíc neukážete ve škole a všichni vám píšou co s vámi je

ten pocit když netuším co budu dělat když: ti rodiče vypli Wifi, ale tím že nejdu do školy tak nevíš co dělat (na notebooku být dnes nemůžu potřebuje ho mamka :()