Ten pocit, když mají moje vlasy úplně stejnou barvu jako má zimní bunda

Ten pocit, když rusofob mluví o sovětském soudružství

Ten pocit, když na mě Alík poslal soudružskou inspekci a musím dodat a nahrát soudružské revoluční plány a jsem totálně soudružsky bezradný! :(

Ten pocit, když je hodně mých pracovních kolegů nemocných a díky tomu mohu chodit na přesčasy, čímž z toho profituji. Samozřejmě nikomu jeho nemoc nepřeji.

Ten pocit, když si koupíš pásek do kalhot a až doma zjistíš, že ti je trochu velký, přičemž byl na bundu akorát

Ten pocit, když máme odpadlej tělák po třetí za sebou a odpadne nám i příště

Tan pocit, když ti někdo jednoho dne řekl, že: „nejhorší co může říct, je „ne“"
Ona: „cože?... Bro... Já nevím co ti mám na to říct“

Ten pocit, když se tady po dlouhé době objevím

Ten pocit, když jsem ten Rexův rekord právě překonala

Ten pocit, kdyz uz sedis v klubovne 9 hodin a trochu ti z toho hrabe, ale uvazujes, jestli to vydrzet jeste do 2:00 a trhnout Rexův rekord

Ten pocit, když je venku zima a na Alíkovi svítí sluníčko, lítaj ptáci a je tu krásný počasí

Ten pocit, když se poprvé dostaneš do popisu stolu v klubovně... Jenže ten popisek vygeneroval Nexo u robotího koutku a má znění:
„Diskuze se nejčastěji točí kolem alkoholismu postavy Havířovák z pohádky.“

Ten pocit, když už i klavír skončil a ty máš konečně víkend

Ten pocit, když tento školní rok prostě musíš mít v pátek dva klavíry (jeden je čtyřručka) Skoro všichni už mají víkend

Bohužel to nemůžu mít jiné dny, protože ve středu mám také dva kroužky a jinak každý den končím ve škole ve 3 nebo 4 hodiny…
aneb když mě ten klavír baví, ale nebaví mě ten den

Ten pocit, když dostaneš jedničku z písemky z matematiky a ty ani nevíš, jak si to vypočítala

Ten pocit, když ti kód ukazuje error a ty se snažíš 3 hodiny najít problém a opravit ho, a pak zjistíš, že jsi omylem nenapsala středník na konci řádku...

Ten pocit když se z tebe stane něco jako psycholog

Ten pocit, když se ti povede něco, na co rozhodně nejsi expert a skoro se v tom nevyznáš.

Ten pocit, když přejdeš na jinou SŠ kvůli osobním důvodům a o 3 dny později se ti ozve spolužačka s tím, že se po tobě tvá oblíbená učitelka (která se mi možná trochu líbí ) shání a snaží se zjistit kdo má na tebe kontakt

Ten pocit, když donutíš Nexa a Osma spolu kecat v klubovně a nemůžeš se dosytosti nasmát

Ten pocit, když vám kdosi ukáže fotku ze čtenářáku (zrovna čtou Erbena) a vy mu chcete napsat, jak to má hezké a omylem napíšete:

„Ta Kytice se Ti povadla...“

Ten pocit, když Aiwokuretanoninaze

ten pocit, když se 40 minut učíš a stejně skoro nic neumíš 🥰

Ten pocit, když zadání úlohy zní „sestroj obdélník“ s nějakými údaji... Tobě se moc nelíbí geometrie, a tak raději provedeš pár ne moc hezkých výpočtů a dostaneš se k závěru, že jeho strany asi budou o délkách –2 + 2√3 a –2√3 + 6... A jen přemýšlíš, zda tento závěr skutečně odpovídá tomu, že se po tobě chtělo sestrojit obdélník, ehm, no... asi to ponecháme bez komentáře.

Ten pocit, když už týden tě těší to jak jsi zlepšil tě nejlepší kamarádce den jen tým, že jsi ji vyzvedl u školy s horkou čokoládou. A vidíš že tě tu na tom světě někdo potřebuje.

Ten pocit, když si s tebou prodavačka potyká (ona je dost komunikativní a vždy se mě ptá, jak se mám atd)

Ten pocit, když už je první pracovní den týdne za sebou.

Ten pocit, když máš od včerejška příšernou rýmu a smrkáš každých 5 minut

Ten pocit, když čekáš až bude 11:11 aby jsi si 11. 11. Mohla vyfotit zamykací obrazovku na které máš el ze stranger things(neboli 011)

Ten pocit, když na webu, kde mají být výsledky z písemky (a v aktualitě učitel napsal, že je tam dal), nacházíš jen starší soubor bez nich... A přemýšlíš, jestli jsi pako ty, nebo to prostě popletl učitel.