Ten pocit, když vás zajímá, jestli se to vyjasnilo.

Ten pocit, když na alíkovském srazu stoupáš do věže a sedíš při tom na Bochníkových potažmo Rexových zádech, protože bys to jinak nedal.

(Ano, to se skutečně stalo.)

Ten pocit, když nemáš vůbec žádnou energii, protože jsi zase stratil strašné množství krve. Skoroteklo ti z nosu asi pul hodiny, za dva dny už potřetí.

Ten pocit, kdyz te jedna trosku v necem rozhodujici otazka do jedny vcerejsi diskuze napadne az ted

Ten pocit, když si uvědomujete, že vaše klubovna je víc a víc váš druhý domov :D

Ten pocit, když si uvědomíš že tvoje vizitka je ještě otřesnější než bylo v plánu...

Ten pocit, když jste si uvědomili, že si z dnešku skoro nic nepamatujete :D
Aneb miluju svojí paměť

Dost dlouho jsem si i myslel, že se mi celý sraz jen zdál, dokud jsem nenašel fotky v telefonu a vizitku, miluju můj mozek :D

edit: Ale tak doufám, že po vyspání se to projasní :D

Ten pocit, když máte vyrazit na druhou strany Prahy, kde jste v životě nebyli, s instrukcemi stylu „vyjedeš eskalátorem vlevo a pak zahneš vpravo“ a tím, že vám trvá půl hodiny určit, kde vlastně to vpravo a vlevo je. :D

Ten pocit, kdyz jdes dolu z nejaky rozhledny, ale dole je nejaky socialni chaos a tak premyslis, jestli spis nejit zase zpatky nahoru.

Funguje to!

Ten pocit, kdyz kvuli vlastni blbosti nejedes na sraz, ale alespon sikanujes Bochnika na dalku

Ten pocit, když vás někdo opije

Ten pocit, když Tě maminka motivuje k uklízení tím, že Ti povolí registraci na iprimu, abys mohl sledovat pořad o uklízení.

Ten pocit když sedíš u tohoto stolu Vlak a zároveň jedeš autobusem.

Ten pocit, když jdeš na nákup chybí ti 10 KČ. Pápá sušenky, nechávám vás zde...

Ten pocit, když máte zlomený nos a chytnete rýmu

majdula2000: Ten pocit, když jsem jednou v takové situace ten čudlík zmáčknul, a ty dveře se opravdu otevřely.

Ten pocit, když se kopneš malíčkem na noze o roh skříně nebo postele.

Tréninková edice

Ten pocit, když jdeš na tatami, prostě krása a nádhera, ale tam je někde pod tím díra a ty to cítíš
Ten pocit, když si vezmeš odražeč, který ještě není promlácenej a je úplně novej :D

Ten pocit, když váš vlak zastaví v tunelu a rozsvítí se čudlíky na otevírání a zavírání dveří a ty jen přemýšlíš, co to... Jestli jako nepůjdeš na procházku.

Ten pocit, kdyz odepisujes strasne brzo rano lidem v poste a jen cekas na otazku „co jsi sakra delala tak brzo rano vzhuru?“

Ten pocit, když najdete doma několik rakouských poštovních známek za 90 centů koupených před pár lety, a pak na internetu zjistíte, že teď už poštovné z Rakouska do ČR stojí 1,20 eura.

Ten pocit, když pokazíte celé představení a všichni rodiče ostatních dětí: „To bylo tak krásné, ta jsi tak šikovný/á!“ a jenom tvoje mamka: „ Bylo to strašný, byli jste falešně a ty máš špatné a moc tvrdé pohyby!“

Ten pocit, když ztratíš všechny vylisovane květiny do herbáře, který máš odevzdat za 1 den.

Ten pocit, když jsi už skoro hodinu vzhůru, ale stále se jaksi válíš v pelechu.

Ten pocit, když máš na posílání zpráv upozornění ve formě ptačího zpěvu. Najednou se ozve „píp, píp, píp, píp, píp...“ A ty si říkáš: Kdo mi furt tak horlivě píše . Otočíš se a zjistíš, že se táta kouká na dokument o ptácích

Ten pocit, když se rozčiluješ, protože ti prostě nejde zahrát něco na ukulele, tak se naštváním přesuneš na něco těžšího (velice logické) a zahraješ to na první pokus :D

Ten pocit, když zase něco hledáš a najdeš balení pendreků... Můj pokoj je nějak prokletý. No, ale co si budem, tu "kletbu" si užívám.

Ten pocit, když si dáš k večeři sladké mléko a jsi po něm nabuzený a plný energie...

Ten pocit, když čekáš, kdy odepíše YOYO, protože si moc přeješ, aby Tvá konverzace s ním mohla pokračovat.
Edit: Koukám, že asi nemá na co odpovídat. Jdu to napravit.