Ten pocit, když máte rýmu a úplně z toho umíráte
A ten pocit, když vám nějaký divný dědek v tramvaji asi nabízel cigarety ( ukazoval mi cigarety, ale nevím co přesně říkal,v tramvaji byl hluk...Ale byla jsem úplně jako: Ehhh... proč mi ukazuje tu krabičku?👀👀👀)

Ten pocit, když se snažíte dělat prezentaci ale ukrajinci kteří bydlí pod vámi mají zaplé písničky přes repráky na maxinum tak se nemůžete soustředit tak začnete dupat na zem a oni to vypnou

Ten pocit, když revolučně překopeš databázi Alíkovin takovým způsobem, že to navenek není vůbec poznat.
Snad jsem nic nerozbil. Pokud ano, křičte prosím do technické poradny.

Ten pocit, když si žijete jako vždycky, zatímco o několik kilometrů dál v tom samém městě jsou evakuované tisíce lidí, vytopené domy a řeka s hladinou vysokou tak, že kdyby se zvednula jen o pár centimetrů, tak srazí normálně velmi frekventovaný most...

Ten pocit když u nás extrémě prší, jsou povodně po celé čr, pohádala jsem se se sestrou, praskla nám studna ve sklepě a dostal se do ní nějaký bordel, takže jsme museli jet do obchodu pro balené vody, vypli nám elektřinu na půl dne, zatekla mi voda z deště do pokoje přes střechu a je mi furt blbě už 2 dny v kuse

Ten pocit, když se tě mamka, která tě má vézt odpoledne na nádraží, až pojedeš do školy, zeptá, kdy ti to teda jede, protože ten čas už zase zapomněla... A ty se na ni jen podíváš a zeptáš se, jestli se náhodou nechtěla zeptat, v kolik to má jet podle jízdního řádu. A obě se začnete totálně smát, protože teď je zpoždění klidně hodinu a půl prostě normální.

Ten pocit, když všichni kamarádi mají vytopené sklepy, evakujuou je a my si mezitím užíváme dovču na Mallorce a náš dům není v centru, ale na kopečku, takže jsme vpohodě

Ten pocit, když kamarád pošle fotku kamaráda, který si odpočívá na člunu pod nádražím
https://ctrlv.cz/nqRu

Ten pocit, když na trase, kterou jezdíš do školy (a plánuješ jet i zítra), je už zase neprůjezdný úsek a jezdí se busem a celý den tam mají rychlíky zpoždění kolem jedný až dvou hodin...

Ten pocit, když jsem se díval na mapu, jak by tu vypadala pětiletá, dvacetiletá a stoletá voda a asi tu není ani ta pětiletá (nebo je to těsně ona).- no, jsem tu asi 14 let a pětiletou jsem měl tedy vidět alespoň dvakrát, to si tedy opravdu nepamatuju, ten termín je celkem nesmysl (nebo tu je dlouho neobvyklé sucho)

Ten pocit, když u nás nejližší most a řeka mají druhý stupen.

Ten pocit, když naše nejbližší řeka má 2. stupeň a od rána byla její hladina konstantní, teď mírně klesá. (tady od dopoledne neprší, ale má začít)

Ten pocit když jsem zjistil že u nás bude pršet až do středy

Ten pocit když sis včera říkal/a, že už to horší být nemůže tak 3x a bylo to horší

Ten pocit, když v 11:38 kouknete na stůl Pokec s Bodlou a přečtěte si popisek „snažím se tu být co nejdéle“ a pak si všimnete, že tam Bodla není
Moc dlouho to nevydržela

Ten pocit když máš vánoční naladu tak si v klidu poslouchas vánoční songy zatímco u nás hrozí povodně

Ten pocit, když vám kvůli počasí zrusili adaptak

Ten pocit, když vidíš, co se všude děje a ještě má dít dál, a dost se bojíš, jestli se vůbec dostaneš do školy, kde v pondělí začíná výuka...

Ten pocit, když nejbližší řeka (nebo spíš potok) hlásí 1. stupeň a blíží se k 2.
Naštěstí je snad dost daleko.

Pralinka2: Upraveno. Zmátl mě jeden detail, podle kterého jsem usoudil, že to bylo o rok dříve.

Lékařský: Nevím, zda myslíš ty povodně 2002 nebo 2013, ale v roce 2012 tu žádné nebyly.

Ten pocit, když u nás zatím povodně nehrozí, ale do pondělí dlouhá doba, naštěstí jsme celkem daleko od nejbližší řeky, větší riziko je sklep.

ten pocit, kdyz v Lidlu jeden prodavac (brigadnik) vypadal uplne jako lekarsky

Ten pocit, když jsem si teďka vzpomněl, že jsem si jako menší myslel, že když se město jmenuje Ústí nad Labem, tak to znamená, že to město ještě není pod Labem. (Povodně 2013, jestli někdo pamatuje.)

Ten pocit, když vzhledem k povodňové předpovědi se z toho tady brzo stane Ústí pod Orlicí.

Ten pocit, když máš v Praze na hlaváku 23 minut na přestup na metro, se kterým ještě máš šanci doběhnout poslední autobus domů... A tvůj vlak má 22 minut zpoždění.

Ten pocit, když k vám na vesnici přijede Rosnička a začne úplně nahlas zpívat někde blízko vašeho domu a vy se toho úplně leknete.

Ten pocit, když venku leje jako z konve a já musím do práce.

Ten pocit, když máš dneska celý den strávit ve stánku na Dni vědy a techniky, ale je ti celkem zima už teď v buse.

Hlavně jsem ale zvědavá, kolik lidí v tomhle počasí přijde.

Ten pocit, když jeden váš kolega odvyká od kouření a zřejmě se mu to daří!

Ten pocit, když chci něco dělat na mobilu a zjistím že je vybitej