Ten pocit, když se odněkud, kde zavřený eskalátor neexistuje, vrátíš do Prahy, kde jich jako obvykle v metrech snad půlka nejezdí...

Ten pocit, když se vzbudíš 2 minut před budíkem.

Ten pocit, když se těsně před půlnocí vzbudíš a do čtvrt na šest zapomeneš kvůli neustálému načechrávání peřiny zapomeneš, že jsi za tu za tu dobu od půlnoci usnul a něco se ti zdálo

Ten pocit, když jsi v 4-členné domacnosti jediný, kdo si troufne na opravu roštu na posteli a dojdeš na to, že otec se bojí, neboť ví, že už jednou to spravil dočasným způsobem... :D

Ten pocit když výš že zítra jdeš do školy/práce (jakoze z nedele na pondeli).
Nebo ten pocit když přijdeš na záchody a tam toaleťák všude a pak zdrháš aby to nebylo na tebe.

Ten pocit, když je pátek po práci.

Ten pocit, když máte v knížce o vesmíru slovo "rozbřesk", netušíte co to je, jdete si to vyhledat a místo toho jevu(už vím, že to je spojené se Sluncem) vám vyjede Stmívání

Ten pocit když jste měli 1 volnou hodinu a oni ji vám zruší jen proto že se někomu nechce přivstat kvůli nulté hodině a tím pádem máme oběd až v 14:45

Ten pocit, když šálek čaje.

Ten pocit, když si užívám 2 volné hodiny a už brzy budu mít zase hodinu.

Ten pocit, když už zase začíná ten úžasný koloběh, vše se vrací a není cesty zpět…

TEn pocit když mám na vizitcE vElkÉ E

Ten pocit, když velké E…

Ten pocit, že to bochník už říkal v klubovně

Ten pocit, když si uvědomíš, že máš kvůli životním okolnostem radost z toho, že marodíš

Ten pocit, když malujete na strom turistickou značku, a během toho malování zjistíte, že na druhé straně toho stromu je díra, která je vstupem do sršního hnízda.

Ten pocit, když ti někdo zasedne místo, kam jsi chtěl jít ty, ale ve finále jsi i celkem rád, že sedíš, kde sedíš, protože aspoň budeš dávat pozor…
Byla jsem ve škole v 6:15 a i tak bylo pozdě.

Ten pocit, když jste se včera večer dívali na dokument o tom, jak sociální sítě můžou zvyšovat úzkosti a jak to může být škodlivé a dnes jste na nich a na internetu už víc než 4 a půl hodiny. 🤦‍♀️

Ten pocit, když mi dnes vyšel článek a už přemýšlím, jaký by mohl být ten další. přitom obvykle si s přemýšlením dávám na čas, uvidíme, zda letos ještě něco uvidíme

Ten pocit, když si sleduješ seriál omylem na datech... A 2 giga z tvých 10 jsou v háji, a to září teprve začalo.

Ten pocit, když zítra bude úterý 3. září
mamka má ráda Káju, tak znám skoro všechny jeho písničky

Ten pocit když darebák pes vám dá bloka

Ten pocit, když už nemáš čas. Tak zbývá jen doufat, že mi nezruší dva předměty s minimem zájemců (na jednom z nich jsem sama ), protože když mi zruší oba, tak budu řešit jeden chybějící kredit.

Ten pocit, když je září.

Ten pocit, když máš posledních pár minut na rozhodování se, jaké předměty budeš v následujícím roce chtít, a vůbec nevíš, jak se rozhodnout...

Ten pocit, když koukáte na souhvězdí, nerozpoznáte ani jedno, kouknete do knížky a zjistíte, že ten random trojúhelník s čárama je Kasiopeja( já to viděla jako trojúhelník)
Takže se teď orientuju lépe, než před tím zjištěním

Ten pocit když zjistíš že kamarádka která ti dala číslo tak se jí nemůžeš dovolat protože to číslo neexistuje a uvidíte se až za 2 měsíce.

Ten pocit, když se v jednu ráno koukáš na souhvězdí a kromě velkého vozu je nedokážeš rozluštit.

Ten pocit když si přečteš příspěvek od Tečky

Ten pocit když Sparťanovi14 vysvětlíš že v IKEY když přijdeš v pyžamu dostaneš odkaz na 500kč.