Alík: Ahoj.
(Předem se omlouvám všem, kdo mi napíše a na koho už nevyjde místo.)
Neplánuješ tyto příspěvky využít pro příští rok?

Poprvý jsem se sem přihlásila cca v osmi letech (letos mi bude 22, jsem jednou nohou v hrobě), tenkrát tady chodili ještě podivíni.
Pak jsem opustila svoji původní přezdívku a navrátila se sem v jedenácti letech, kdy byla rozběhnutá éra blogů. Stůl „Blogy, blogaři a blogařky... “ se stal v podstatě mým druhým domovem, byla tam skvělá parta a našla jsem si hodně kamarádů. Navíc jsem si pořád dokola vytvářela nějaké blogy, takže jsi podpořil moji kreativitu, pse.
Už se sice s partou nebavim, nicméně s některýma se sledujem na instáči a tak... Je fajn si trochu zase zavzpomínat.
Dík za fajn dětství.

Za pár dní budu mít narozeniny a zatím pořád nevím, o čem bude můj narozeninový článek. To je ostuda, že?

Pokud jste na tomto webu déle než pár let, mohli byste mi prosím napsat do pošty nějaké pěkné, stručné a vtipné historky ze svých začátků na tomto webu? Stačí odstaveček nebo dva, rekapitulující vaše zdejší působení, ideálně něco, co není zatím zmíněno v této nástěnce. Nezapomeňte uvádět roky, kterých se to týká. Z toho nejzajímavějšího, co mi přijde, bych pak poskládal článek… a bylo by hotovo.

(Předem se omlouvám všem, kdo mi napíše a na koho už nevyjde místo.)

Co naplat, dospelost VAS VSECKY TAKY DOZENE! HAHAHAHA

Už jsi ani nepamatuju, kdy jsem se poprvé přihlásila na alíka, ale vizitka mi říká, že to bude už skoro 14 let let, co tady straším. Za tu dobu jsem měla několik fází, kdy jsem tu aktivně chodila a pak, kdy vůbec.

Primárně jsem se víc věnovala klubovně, kde jsme s různými lidmi (kteří tu už buď nejsou nebo jsem na ně zapomněla, sorry ) hráli textové rpg, nejčastěji rodinku, fantasy pak dokonce frčeli i trosečníci, joo to byly časy. Místo kaček byli bodíky, které jste nasbírali procházením se po alíkovi a do klubovny jste se museli proklikat přes pár tlačítek (doslova pár), ne jako dneska (cítím se jak nějaká babička, když na to vzpomínám) Pche, dyť já ještě pamatuju dobu, kdy majdula ani lékařský nebyli správci a Alík patřil ještě pod idnes.

Co se týče nástěnek, tak jsem většinou přispívala do slovních fotbalů, her na asociace a jim podobné. Pak jsem vytvořila nástěnku o anime a manze, protože taková tady ještě nebyla, no a takže tak no...

A co říct závěrem... Chybí ty bezstarostné časy, kdy jsem nemusela řešit dospělácké trable jako teď, jen jsem došla ze školy, udělala úkoly a pak jsem mohla zvesela na alíka. A taky mi chybí někteří uživatelé, na které si ještě vzpomenu, ale už tady nejsou nebo sem nechodí pravidelně.

Btw odkazy, které jsem tam dával, tak se z nějakého důvodu neposlali. Asi to bude tím, že jsem to kopíroval z pošty a jaksi jsem to zapomněl dobře zkopírovat
To je tak, když to píšete velmi pozdě. Xd

Každopádně tady jdou
MedvidekKiki MedvidekKiki: prosím poraďte mi s 1…

Tak dobrá. Nikdy jsem o tomhle moc nemluvil a nejspíš to nikdo moc neví;D Na Alíka jsem se dostal před 4 lety. Vlastně ani nevím jak jsem to tu našel, ale našel. Nejspíš snad první dva roky o mě nikdo neslyšel, jelikož jsem používal poradnu. Pak vlastně první interakce zde jsem měl v únoru roku 2021. Romulus, Dari, Katarina a ještě pár lidí jsem poznal. Po nějaké době tady taky přišel VelkýBochník, jen z rychlého hledání jsem našel jednu konverzaci 28. prosince 2021, ale určitě byli dřív. Pak tu byl lívanec, sumec, papoušek, minerik (toho nesmím zapomenout:D) a ještě asi pár lidí, ale tyhle si pamatuju teď:D Svoji postavu pštrosa jsem již rozebíral i její historii. Teď už mě moc nenapadá. Když něco najdu, nebo si na něco vzpomenu tak tu napíšu:D

No, jak bych začal. Na Alíka jsem se přihlásil v 5. třídě a Alíka jsem našel pomocí jedné hry, kterou nám ukazovali v druhé třídě. S chodou náhod a okolností jsem tu hru našel (sice po třech letech) a zahrál jsem si ji. Pak jsem si ale všiml, že existuje něco jako Alík a tak jsem hned běžel za tátou, zdali mě tam nezaregistruje.

Přišel jsem a hned první člověk, kterého jsem potkal byl Tenista. V pár prvních dnech mi docela pomohl se tady zorientovat. No nebudu lhát, z počátku jsem rozhodně patřil mezi méně oblíbené uživatele, ale i tak jsem dost chodíval do klubovny. V této době jsem udělal spoustu blbých věcí a psal jsem do nástěnek co tam patřilo. No, nebyl jsem zrovna vyspělé dítě, když se porovnávám se spoustou dalších lidí z Alíka tohoto věku. Osobně mám pocit, že můj pocit, že jsem ze začátku byl na Alíkovi dosti mimo. Dost vypovídá třeba můj první příspěvek: MedvidekKiki: prosím poraďte mi s 1… či třeba tady ten MedvidekKiki.

Po nějaké době se rozhodlo, že bude sraz v Praze, byl to rok 2019. No a já tam samozřejmě moc chtěl, a tak jsem se opět byl zeptat. Měl sem tam tedy povoleno jít, ale jenom na určitou dobu, tedy do odpoledne, poté jsme měli mít Vánoční koncert. (V tu dobu jsem chodíval do zboru :D) Ale jo, bylo to fajn, ale nebudu lhát, držel jsem se pryč od ostatních a byl jen se svou sestrou. Přišlo mi nemožná představa, že bych se tam s někým nohl bavit, popřípadě skamarádit. A tak jsem byl zticha.

Během té doby jsem našel dvě nástěnky, kde jsem začal být aktivní. A ty byly Očkovací ambulance a Škola trochu jinak. V těchto nástěnkách jsem byl sám sebou a nikomu vlastně nevadilo, jak moc dětinský jsem. (Teda alespoň doufám) každopádně to bylo skvělé období a troufám si říct, že to byl čas, kdy jsem tam trávil opravdu dost času.

Další akce na které jsem byl, bylo kino. Pozvala mě tam Majda, a já jsem rozhodně chtěl přijít. A tak se to stalo, já, moje sestry a mamka jsme šli do toho kina s Alíkem. A světe div se, i když jsem se v tu dobu bál mlivit na lidi, tak se mi povedlo trochu odbourat stres a začít se bavit alespoň s jediným člověkem. A bylo to fajn, jenže asi moc dobrý vliv to na mě nemělo, vzhledem k tom, že jsem tam kvůli jedné věci skončil se zablokovanou klubovnou i s tím člověkem od majduly. Takže děti, taková ráda, nezlobte Majdu. Každopádně pokud to ten člověk čte z tak zdravím. :D

No a pak nastal covid. Upřímně řečeno, mé vzpomínky na Alíka za této doby nejsou moc hodnotné vlastně si skoro nic nepamatuju, takže jsem se musel podívat. A nebudu lhát, nic moc jsem nenašel. Jediné co tak nijak vím je to, že jsem byl často aktivní v Očkovací ambulanci.

A a pak se to začalo lámat, postupně jsem na Alíka začínal zapomínat. Přestával jsem mít důvod sem chodit, neměl jsem se tady s kým bavit. Až jsem na Alíka postupně zapomněl. Teda občas jsem si vzpomněl, ale bylo to vždy na chvilku. Důležitý pro mě byl březen minulého roku.
Toho března jsem byl podívat opět na Alíka a co nevidím, bude sraz Alíka. Tak se rozhodnu se tam přihlásit, ale stanovým si takové předsevzetí: musím alespoň do toho srazu na Alíka chodit. A to se mi povedlo. A začal jsem si tu připadat chtění, nějak víc než předtím. C9til jsem že konečně někam patřím.

Byl jsem na srazu a bylo to super. Už to nebylo jako můj první sraz, ten den jsem se nebál promluvit. A nebudu lhát, jsem za to vděčný. Celkově i na srazu jsem potkal hrozně super lidí. Můžu zmínit třeba Králíčka, Panburu, Viki či léka. A postupně jsem potkával další lidi, ať už jenom online či ve skutečném světě. Dostal jsem se do rodiny Alíkovců a v té době jsem se také dost začal bavit se svou sestřičkou Marmeládou. Všem jsem za to samozřejmě vděčný, za to, že mě přijali.

Pak pro mě přišlo takové zmatečné období. Už nějakou dobu jsem chtěl vyjít na Alíka s pravdou ven, o tom, že jsem bigender člověk. A bylo to dost náročné období, nebudu lhát. Ne jenom pro mě, ale i pro okolí zde na Alíkovi. Tohle období bylo pro mě dosti těžké a udělal jsem vněm hromady chyb za které se omlouvám. Zároveň děkuji, že to se mnou spoustu lidí vydželo. Také děkuji Bochníkovi, co my v tuhle dobu dosti pomáhal, i když si to asi sám ani neuvědomoval. Jo, bylo to dosti depresivní období, se spoustou překážek, ale já to dal. A jsem rád, že tu můžu být s vámi, jezdit na srazy a celkově patřit do této alíkovské rodiny.

Každopádně za tu dobu jsem byl na dosti srazech a bylo to fajn. Právě proto se chystám na další, že? :D Ale každopádně pak jsem potkal lívance, další člověk co pro mě na Alíkovi dosti znamená. Jako celkově jsme se dosti bavili, ale po srazu jsme se začali bavit ještě víc. Do teď se potkáváme.

Takže kdyby se mě někdo zeptal na to, zdali bych se v té páté třídě nerozmyslel, tak bych řekl ne. I když budu asi znít sentimentálně, tak Alík je pro mě vlastně druhá rodina a za to vám všem moc děkuji.

No nic, raději končíme. Tohle vypadá na slušnou slohovku :D Pokud jste to přečetli tak vám gratuluji. xd

honzot: Vážně? Tak toho si cením :D Spíš to beru podle nástěnek. Třeba podle toho, jestli mě občas někde někdo zmiňuje a tak. prostě takové ty typy typu: „hádáme uživatele Alíka“, „koho z Alíka by jste chtěli potkat“, „Vaši oblíbení uživatele“ a tak. Nevím no :D ¯⁠\⁠_O⁠_⁠/⁠¯

Mimochodem, ty z mého pohledu patříš mezi známější Alíkovce...

Nu dobrá, tak se přidám. Sice tu jsem pouze dva roky a něco zaregistrovaný, ale to nevadí
Na Alíka jsem chodil ještě dlooouho před tím, než jsem se zaregistroval. No jednoho dne jsem se k tomu dokopal a má původní přezdívka byla „livance_jsou_dobre_yummy“. Tady máte třeba můj úplně první příspěvek: lívance_jsou_dobre_yummy: Za mě Mrzimor (huflepuf?)
Moc jsem se tu s nikým nebavil. V tu dobu ještě tenhle účet vlastnilo více lidí, vlastně tu občas dělali celkem neplechu (a někde to pořád jde vidět, ale to se asi stává). Což není omluva, byla to moje chyba, ale tak nevadí :D
Ovšem pár věcí mi v téhle éře přezdívky se mi vrylo do paměti.
Pamatuji si, jak jsem přišel v zimě z venčí, rychle se šel se osprchovat, vyčistit zuby (abych měl více času tady) a hned naskočil potom na Alíka. Do uší jsem si pouště písničky (přesně vím jaké) a hrát u městečko Palermo.
Druhá: Tvořil jsem tu jeden článek a dělal jsem tu rozhovory s určitými lidmi, no začal jsem se také dost bavit s jedním člověkem - Heďouškem. byl to vlastně první člověk, se kterým jsem se tu bavil. Ten článek nikdy nevyšel...
Také jsem si tu založil několik nástěnek. jako třeba asi moji nejúspěšnější o Andulkách (Andulky – rady od chovatelů na tomto webu) a pak také velmi neúspěšnou o Subnautice :D
Teorie na hru Subnautica, nebo Subnautica Below Zero
Jsem do ní zapálenej pořád stejně, jen teď jsem si uvědomil, že to nikoho nezajímá :DDD
popsal bych to asi takhle: autista s jeho velmi zajímavými zájmy, který si neuvědomoval, že lidi kolem něho nejsou stejně zapáleni :DD
Pak nastala éra dva, když jsem se přejmenoval. Měl jsem přezdívku „Lívanečka“. Tuto přezdívku mi dal právě Heďoušek.
Moje stará vizitka: https://web.archive.org/web/20210619223935/www.alik.cz/u/livanecka
Můj první příspěvek s touto přezdívkou byl tento: Lívanečka: Pěkný článek,pět tlapek. Taky…
To už jsem celkem se s někým bavil, ale pořád jsem byl strašně nepopulární a neznámý člověk. Snažil jsem se zapojovat do dění, ale moc mi to většinou nešlo. Měl jsem také jet na můj první sraz (Praha, duben 2022), jenže to nevyšlo.
Také to bylo období, kdy jsem neuvěřitelně záviděl známým lidem. A nějak jsem si vyčítal, proč nemohu zapadnout, i když jsem tu byl aktivní a snažil jsem se, přitom někdo, kdo je tu výrazně kratší dobu je populární.
Čas nějak plynul a já tu měl pauzu. Pak přišlo třetí, zatím poslední období: přejmenoval jsem se na „Lívaneček“
Tady máte starý, pro mě minimálně vtipný příspěvek: Lívanečka: Asi Lívanečák :D
Přejmenování pro mě byla dost těžká volba, proč?
Jak jste si asi všimli, ve starých příspěvcích jsem o sobě mluvil v ženském rodě. V realitě jsem (jak asi mnozí víte) holka. Jenže je tady malý háček :D Jsem trans kluk. No vzhledem k tomu, že jsem se bál toho, že ztratím těžce vybudovaná přátelství a nikdo mě nepřijme, tak jsem to dlouho odkládal. Nejdříve jsem se přepnul z holky na neutrální a pak zažádal o změnu. Tímto bych chtěl neuvěřitelně poděkovat panu Červíkovi :D
–MM–
Dost mi pomohl ve změně, přikládám záznamy dopisů (29. září 2022 v 19:19). Upřímně tohle mi v době mé zdejší sociální tranzice neskutečně pomohlo. Setkával jsem se tu s nepochopením a proto jsem byl velmi mile překvapen :D
Také můj první příspěvek v nové kůži :D
Lívaneček: Já jsem velký fanda Foglara…
Aktuálně tu mám nějaké kamarády, jsem tu asi aktivnější. Pořád jsem poměrně neznámý uživatel si troufám říct, ale už mi to nějak nevadí :D
Zároveň jsem byl na jednom srazu a tam jsem se seznámil s nějakými lidmi. Konkrétně nejvíce s Medvídkem Bonniem. další část se bude týkat trochu jeho, takže pokud si tohle čteš (Medvěde), tak buď si můžeš o sobě z mého pohledu počíst, nebo to můžeš nechat tajemstvím :D
Takže tady máte čtení o mém budoucím manželovi z pohledu jeho budoucího manžela :D Byl jsem na srazu a jakožto člověk, který moc nemusí nové lidi jsem se s nikým nebavil. Medvěd mě hned vzal k sobě, trošku říkám, že si mě adoptoval :D No a nějak jsem se dostal do kruhu několika lidí. Nějak jsem na srazu existoval a pak jsem musel jít, odcházel jsem velmi brzy. S Medvídkem jsme byli domluvení, že několik dní po srazu půjdeme na zahájení Chanuky. Byl jsem tam ještě poměrně nervozní, ale už to bylo mnohem více v pohodě. Pak nastalo několik dalších setkání a nějak se z „člověka, kterého znám z internetu“ stal kamarád. Jsem neskutečně rád, že jsem tam tenkrát šel. Tímto i moc děkuji Medvídkovi. Opravdu.
No krásné dva roky to byly a chci vám říct, že všem moc děkuji! Doufám, že tu ještě dlouho budu

Já jsem se na Alíka zaregistrovala, když mi bylo 7 let, bylo to o prázdninách mezi 1. a 2. třídou a řekla mi o něm mamka, protože o něm někde četla. Moje první přezdívka byla 1836, v té době jsem ještě pořádně nechápala, co je to přezdívka, takže jsem tam prostě napsala první věc, která mě napadla. Později jsem byla KoťátkoMicinka a asi od roku 2016 mám přezdívku VeverkaČiperka123. (Mám ty účty spojené). Tu už si nechám, protože mě tady takhle všichni znají.

Docela rychle po registraci na Alíka jsem se tu skamarádila s hodně lidmi, měla jsem tu i nástěnku Klub zvířátek, v té době tu takových klubů bylo hodně, skoro každý nějaký měl nebo aspoň v nějakém byl. Dávala jsem tam členům klubu různé úkoly, za které byly body a podle bodů pak hodnosti. Když si tak čtu svoje příspěvky v té nástěnce, zdá se mi, že jsem byla schopná docela dobře vést klub na to, že mi bylo teprve 7. :D

Taky jsem často chodila do klubovny a psala jsem si s hodně lidmi, z nichž velká část už odešla. Třeba tady je seznam lidí, které jsem v té době asi považovala za své kamarády. Většina z nich už tu dneska nechodí. Je to škoda. Někdy mě tak napadne, jestli lidi, kteří třeba roky chodili na Alíka a pak odešli, si někdy vzpomenou na tento web a na všechny kamarády, které tu poznali. Nebo už zapomněli? Ale dá se snad zapomenout na něco, co tvořilo tak důležitou součást vašeho života?

Nevím jak pro vás, ale pro mě Alík rozhodně důležitý je. Jsem strašně ráda, že tady jsem, už skoro 9 let. Moje sedmileté já, které se tu poprvé přihlásilo, by vůbec netušilo, jak významný bude Alík v mém životě. Je hezké si občas moct přečíst své staré příspěvky a připomenout si, jaká jsem kdysi byla. Ne vždy to tady bylo jen dobré, zažila jsem tu situace, kdy se ke mně lidi nechovali zrovna hezky, ale také jsem se mnohokrát nechovala hezky já. Celkově si ale myslím, že je tady strašně moc hodných lidí a že se tady mají skoro všichni rádi, a že uživatelé Alíka mezi sebe rádi přijmou i kohokoliv nového, i lidi, kteří jsou třeba něčím zvláštní nebo jinak moc kamarádů nemají, tady najdou nové přátele. Já jsem se tady jednu dobu chovala dost špatně, ale jsem ráda, že mi tady (snad) všichni odpustili a pochopili, že už jsem jiná.

Myslím si, že Alík je opravdu super, poznala jsem tu hodně super lidi a jsem ráda, že tady jsem už 9 let a nemám v plánu odejít. Omlouvám se, že je tento příspěvek tak dlouhý, ale chtěla jsem nějak shrnout tu svoji dlouhou Alíkovskou historii, a poděkovat všem skvělým lidem, které jsem tu poznala. Díky všem. Alík je pro mě moc důležitý a vy všichni, kteří tady jste, děláte můj život lepším, každý den. Jsem moc ráda, že vás znám a že tento web existuje. Díky.

No, ja jsem tenkrat se vubec neodvazila chodit do klubovny a cokoliv psat. A pamatuju si, jak jsem videla Alpinu v klubovne a rikala jsem si „to je urcite nejaky uzivatel co tu je uz dlouho a s novackem se bavit nebude". No, pak jsem zjistila, ze jsem se zaregistrovala tak o dva tydny pozdeji

Byly tu fajn casy i min fajn casy. A v soucasnosti se nedokazu nejak vratit zas mezi ty lidi.

Nepříjemná vlastnost prvního příspěvku bývá ta, že občas neúmyslně navodí „jednosměrné“ téma. Proto to píšu až sem.

Mé úplně první setkání s Alíkem bylo určitě (jak jinak) díky vtipům. Nicméně... potom jsem sem začal chodit pravidelněji a zajímat se o web více.
Úplně první nástěnku, kterou si přesně pamatuju, že jsem otevřel, byla:
Kde je Džungaráček? a tak nějak mě dostalo to, že se tu lidi „znají“ a rádi tu spolu tráví čas.
Postupně jsem si tu začínal pročítat další a další příspěvky a koukat i na vizitky, až mě jednou praštila do očí tehdejší (naprosto ztřeštěná) vizitka vaivy (stejně tak poté její „nástěnkování“ s Viktorií (u kterého jsem prskal smíchy) a pak hogova profilovka plná smajlíků

Když jsem se pak přihlásil, tak si pamatuju na moment, kdy jsem přišel, po několika nudných sezeních, zas do klubovny a ujal se mě Pralinka, který se mnou normálně začal povídat, jako bychom byli staří známí a pak i sám velký Hogo () který mě vždycky pozdravil, kdykoli jsem do klubovny zavítal (A děkuju jim za to dneska. Sice maličkosti, ale hodně mi tu pomohly). Na takovou první debatu s ním si pamatuju: tenkrát mi Hogo hlásil, že u nich zrušili Kaufland (v té době tu hlášky kolem Kauflandu lítaly hodně... byl to takový ryze alíkovský humor)...

...Tenkrát na Alíkovi, nebyla alinka ještě tolik arogantní a bezohledná...

Ahojky
O této nástěnce jsem se několikrát zmínil v klubovně a dostal celkem pozitivní odezvu.
Můžeme zde zavzpomínat na své začátky na Alíkovi, na uživatele, se kterými jsme se tu dříve potkávali, na „příběhy“ některých nástěnek,... zkrátka na takové ty vaše/naše začátky zde...
...nebo to ani nemusí být ani začátky, ale třeba něco (někdo), co se s vámi táhlo nějakou dobu tady na Alíkovi a tak nějak jste u toho nechali kus srdce
Od mé nástěnky o nejlepších příspěvcích se tahle liší tím, že je skutečně věnovaná spíše vzpomínkám a třeba i osobním pohledům na začátky zde...

Sám asi teď nic konkrétního neřeknu, ale přidám časem