Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Vězeňství v ČR

    Nový příspěvek:

    Přispívat mohou jen přihlášení uživatelé.

    Pokud máš účet, přihlas se, pokud ne, můžeš si účet založit.

    Příspěvek z 20. února 2019 v 1:44.
    –MM– v něm napsal:

    Obecně na vězeňství (nejen v ČR) mám názor, že bychom postupně měli směřovat od mstivého věznění k léčebnému věznění. Je totiž sporné, zda má trest vězením skutečně nápravnou funkci a zda neexistují lepší řešení, jak pachatelovo chování opravit. Někteří zločinci jsou po propuštění z vězení nebezpečnější než v okamžiku zavření.

    Když se nad tím blíže zamyslím, tak předpoklad, že věznění bolí všechny lidi stejně, je vlastně docela naivní. Pokud je někdo nadšený cestovatel, rád tráví dlouhé hodiny v přírodě, tak pro něj bude pobyt v uzavřeném prostoru věznice mnohem bolestivější, než třeba pro kancelářskou krysu, jako jsem já, která většinou cestuje jen od jednoho monitoru ke druhému. Zrovna tak nějaký společenský status z toho, že je člověk zavřený, můžou různí pachatelé pociťovat různě. Věřím, že třeba výřečný politik David Rath se musel po dopadení ve vazební věznici cítit nepředstavitelně potupně a poníženě, zatímco třeba bezdomovec, který venku vůbec nikoho nezajímá, si v base možná i společensky polepší. Soudci občas přihlížejí k věku pachatele (třeba když má jít sedmdesátiletý na patnáct let za mříže, většinou dostane nižší trest, aby to nebylo srovnatelné s doživotím), takže náznak nějakého uvědomění, že stejné tresty fungují na různé lidi různě, už tady existuje.

    Dále je tu také problém se svobodnou vůlí. Je otázka, do jaké míry jsou zločiny výsledkem nějakého ryze osobního rozhodnutí a do jaké míry jsou nevyhnutelným důsledkem okolností, v nichž se pachatel ocitl. Čím lépe rozumíme lidské psychologii a biologii, tím je menší prostor pro nepředvídatelnost, nepochopitelnost a opravdovou zlomyslnost. Zdá se mi velmi pravděpodobné, že s dostatečnými znalostmi by se úplně jakýkoliv zločin jevil jako projev špatné výchovy, mentální choroby nebo genetiky. Potom cokoliv, co vypadá jako zlé úmysly nebo sklony k násilí, jsou jen symptomy čehosi, co by se mělo spíš léčit než trestat, ne?

    V této souvislosti mi přijdou zajímavé tři případy, z nichž dva pocházejí ze sci-fi seriálů a jeden z reality. :->

    1) V jedné epizodě Star Treku se lidská loď na oběžné dráze cizí planety nachomýtne k pátrání po velmi nebezpečném zločinci. Lidem se podaří ho najít, zranit a při léčbě se jim shodou náhod podaří opravit ve zločincově mozku svědomí. Náhle se z protřelého vraha stane troska hluboce litující všech svých činů... která stále má být tvrdě potrestána.

    2) V jedné epizodě Babylonu 5 se na vesmírnou stanici dostane mnich, kterému byly před nějakou dobou úplně vymazané vzpomínky a celá jeho původní osobnost. Je to milý člověk, který by neublížil mouše. Ale příbuzní obětí, které zavraždila jeho předchozí osobnost před vymazáním paměti, se chtějí pomstít.

    3) Ze skutečného života: Charles Whitman byl jedním z prvních střelců na amerických školách. Talentovaný vysokoškolák si v roce 1966 u doktorů stěžoval na bolest hlavy a na děsivě temné myšlenky, které vůbec nechápal, kde se berou. Doktoři nevěděli, čím to může být. Následně zabil sedmnáct lidí, než ho policie zastřelila. Zůstal po něm dopis, ve kterém vyjádřil přání, ať jeho mozek prozkoumají při pitvě, protože prý sám nechápe, co ho najednou nutí vraždit. Zjistilo se, že měl nádor na mozku (takzvaný glioblastom, dodnes nevyléčitelný), který pravděpodobně výrazně narušil jeho myšlení. Biologická anomálie z něj udělala masového vraha... nebo je na místě ho označit spíš jako oběť? Zapeklité, že?

    Na druhou stranu je fakt, že trest odnětí svobody má do jisté míry i zastrašující efekt a že nemocného může efektivně odradit od činu asi lépe, než vidina profesionální léčby. Sadista, který má vrozené sklony k násilí, má silnější motivaci svá nutkání potlačovat, když ví, že by mu hrozilo vězení. Ale Whitmana nedokázalo zastavit ani pochopení, že dělá něco velmi špatného, co skončí jeho smrtí. Takže ten odstrašující efekt bude velmi individuální...

    Příspěvek z 19. února 2019 ve 20:10.
    al-maty v něm napsal:

    Víceméně s tebou souhlasím, i když ten skandinávský model je paradoxně statisticky nejúspěšnější, co se týče potírání recidivy a celkové nápravy proviněných. Ale my si takový luxus nemůžeme dovolit hlavně z ekonomických důvodů.

    Příspěvek z 15. února 2019 ve 20:48.
    Pralinka2 v něm napsal:

    Naštěstí s ním nemám osobní zkušenosti, ale z doslechu myslím, že je to u nás v rámci možností jakžtakž rozumné. Oba extrémy jsou nevhodné - na jedné straně jistě není vhodné, aby podmínky ve vězení byly jako v Číně nebo Thajsku, ale na druhé straně asi není vhodné ani aby to bylo jako v Norsku, kde vrah 77 lidí je na 21 let ve vězení, kde „má k dispozici tři dobře vybavené cely a má široké možnosti komunikace se svým právníkem, s návštěvami a s personálem vězení“.

    Příspěvek z 15. února 2019 v 19:12.
    al-maty v něm napsal:

    Jaký máte názor na český vězeňský systém? Myslíte, že je vůči vězňům příliš striktní nebo naopak příliš liberální? Opravdu slouží vězení k nápravě člověka, nebo se tam každý ještě více zkazí?

    předchozí 1 další
    Kdo si nástěnku oblíbil?

    Nástěnka:

    Vznikla:
    15. února 2019 v 19:12
    Založil:
    Obsahuje:
    4 příspěvky