LiptonZIntru aka Wilhem: Jak to tedy s kamarádem nakonec dopadlo? Zůstal? Nebo je to z přítomnosti a opravky teprv bude psát v září?

Když jsem zjistil, že můj nejlepší kamarád na intru půjde na jinou školu, pokud nedá opravky. Zase by se opakovala historie....odešel kámoš a známky v háji. Tentokrát mě to učení dokonce baví, tak doufám, že ať se stane cokoliv, známky budu mít pořád stejné

matisek005: Kdo tím neprošel, opravdu neví a nedokáže se jentak vcítit do takové situace. Přesně jak píšeš. Ale mohu ti říct, že takový smutek je stejně bolestivý, jako kdyby ti zemřel (jak píšeš) kamarád, příbuzný. Moji mamku takhle zaznamenala smrt našeho kocourka, brečela 2 měsíce, byl to její mazel. Já toho Chestera poslouchala od dětství, on byl přesně ten, kdo zaplnil mé zbylé místo v srdci. Nedokázala bych si představit ani den bez jeho hudby a teď se s tím budu muset naučit žít...

FriedKitten: To se mi líbí, co tvá spolužačka udělala. Napadlo mě něco podobného, až budu starší. Je to hezké.

Spolužačka si na jeho počest vytetovala znak linkinů na záda hihi

A já si myslel, že přišla o své zvířátko, kamaráda, či dokonce příbuzného . Ale netušil jsem, že to je zpěvák...
Chápal bych, kdyby byla kvůli tomu smutná týdny, měsíce, protože to se dá pochopit, ale ono to už je rok. Že by ho znala osobně? Ale nebudu radši odsuzovat, protože já nevím, jaké to je.

On byl blázen. Si vem, že máš doma někoho, koho miluješ, hraje si s dětmi, všechno v pohodě a zanedlouho ho vidíš někde viset...

Jediný dobrý důvod pro depresi má Marvin maniodepresivní robot...

Ono to tak nevypadá, spíš to tak je. "Milovat" slavnou osobnost až tak moc fakt není normální

FriedKitten: To máš pravdu a proto i já (jak jsem psala) se snažím, abych byla co nejvíce času se svými přáteli, na dramaťák]u a na tanečních a abych se odreagovala.
Nejsem typ člověka, který by cíleně vyhledával věci, které ho vydeptají, vždy jsem se snažila myslet pozitivně, ale to jsem se nesměla zamilovat do Chestera, jak tady píše pastafarian. Ono to vypadá, že jsem ním fakt posedlá, ale ona pravda je zvláštní...

Ty seš tím čestrem fakt úplně posedlá

Kdysi lidi neměli čas na to se utapet v depresi a podobně. Ja si myslim ze i s tím nejhorším se dá žít. Já kdybych si měla brát všechno v životě jako dnešní pipky, tak už bych dávno asi visela nebo nevím

Zkrátka se mi v životě nedějí katastrofy... Nebo jsem je všechny bral s nadhledem.

matisek005: Není. Třeba já se snažím vyhledat věci, díky kterým bych se odreagovala, abych byla alespoň na chvíli v klidu, ale pak jsou dny, kdy to jinak nejde. Dny, kdy mi všechno připomene něco, co jsem v životě ztratila ... Podle toho, co píšeš, je vidět, že jsi pohodář, který žije klidný život, ale nikdy nevíš, co ti může vstoupit do cesty.

kebaba: Bohužel myslím...

To je dneska módní depkařit? Nebo to jen tak připadá, protože na internetu se s tím lehčeji svěřuje?

Mam to stejne, jako FriedKitten

A snad zas nemyslis Chestera..

Já se se smrtí blízkého většinou dobře vyrovnám. Mám strach, že na dotyčného postupně spíš zapomínám. Sice se mi občas zasteskne když se mi vybaví nějaká vzpomínka nebo když mám depkové období, tak to je takový "Kez by tu byl/a..." podle mého názoru by dotyčný nebyl rád, kdybych kvůli němu jen plakala. Spíš by byl radši, kdybych pokračovala v tom, co mi dal, naučil..

Ne.

Já jsem právě smutná z toho, že nevím od koho zjistím nápovědu ke své tajence (mám jen 1.řádek)

Já jsem dlouhodobě smutný během školního roku. Ne, žebych měl problémy s učivem, nebo vyučujícími, ale se spolužáky.

ano i ne

Já mám zármutek skoro pořád, ale někdy to bývá horší, kdy se to dá nazvat katastrofou!

Mně bylo smutno, když nám zemřel kocour a fena. To už je ale dlouho, tak jsem se s tím vyrovnal.

Hezký den všem, kteří na moji nástěnku klikli. Někteří možná omylem, ale když už tu jste... Prožili jste někdy takovéto zármutkové období? Jak dlouho vám trvalo? Nebo trvá dodnes? U mě bohužel trvá dodnes a každou minutu života mi ubírá...