Omlouvám se, že jsem se trochu rozepsala. Příště se budu krotit.

I když jsem se dost krotila i u tohoto snění...

Sedím teď před notebookem a vedle mě hraje hudba. Už ani nevím jak jmenuje, ale líbí se mi, je krásně dobrodružná. Skvělá chvilka na to ponořit se do snění. Opustit tento svět a na chvíli se stát tím čím chci a ještě více. Jdu na to...

Zavírám oči...

Jsem to já a mé tělo. Sakriš... něco se pokazilo. To jsem nechtěla.
Počkat...
Stojím na útesu a okolo mě vane chladný vítr. Takový který zvedá malé větvičky ze země. Zhluboka se nadechnu. Čerství vzduch mnou prochází jako ledová sprcha. Jak úžasné.
Mám obrovské nutkání jít na krajíček útesu. Jdu tam... Teď mám nutkání skočit.
SKOČIT!
Skáču. Ruce roztažené, hlavou vpřed. Cítím jak mi vítr šlehá do tváře a cítím svěžest, svobodu. Ten kousek času. Jak krásné, ať už neskončí.
Počkat...
Zem! Je nějak moc blízko. To by tak být nemělo.
Najednou cítím lehký příval energie. Objevilo se někde ve ,,středu mě" a teď se to rozlévá do zbytku těla. A to se mění.
Bystré oči, křídla, pařáty, hnědé peří. Let.
Najednou se zhoupnou a letím přímo nahoru. Jako šipka. Letím! Jsem asi nějaký dravec. Chci vykřiknout, ale vyjde jen jakési zavřeštění. Nevadí to ukázalo mnohem lépe co cítím.
Rychlost, svobodu...
Teď letím vyrovnaně. Vlastně je to tak jednoduché. Tepelné proudy mi pomáhají a já si tak říkám co vlastně jsem?
Hmm... jen si vzpomenout. Aha, už vím.
Sokol. Krásný a majestátní, ale větší než normální.
Kroužím nad krajinou cválajících divokých koní. Slétám k nim. Míříme vpřed. Jak krásné.

Buch! Buch! Buch!

Co to sakra?...
Né, mizí všechno, VŠECHNO!

Ve dveřích mého nudného, zatuchlého pokoje stojí usměvavá máma. A nese mi večeři. Ach jo. Chci se vrátit zpět.
Ke křídlům...
Ke koním...

K svobodě...

Cože 8O

ó, Niall Horan :33

Smrt
Smrt si představuju jako mnoho uzavřené volnosti (uzavřená volnost-nepochopitelné) ve které tancuju, hraje moje oblíbená hudba, bonbóny, lízátka......blé. Všeho moc škodí. Unavím se, jak mě strašně bolí hlava, spím. Smrt (nebo okamžiky před smrtí) si prostě představuju jako pouštění dobrých písniček. Moc písniček-pocit štěstí, žádný zlý život....velmi moc písniček-to samé s pocitem smrti.

Vidím dívku jak brečí. oprava: jak běží. Potom se mi chce hrát. oprava: chce spát

Přečtěte si toooo!!!! bude i pokračování!!!!

Tentokrát,když se opičák probudil,dostal na něco chuť.Proto vylezl ze své postýlky z banánových slupek a honem do zahrady.Má tam několik stromů s růžovými jablíčky.Podá si ze své Braborové kůlny žebříček,který si nedávno upletl,a vylezl po něm na Barevný strom.Zrovna když se natahuje pro to nejkrásnější jablíčko,pletený žebřík mu upadne,ale opičák nepadá s ním.Uvědomí si,že je ve Stromové chodbě.Všude okolo jsou jen stromy a listy vytvarované do uzoučké Stroové chodby.Jsou tam jablka všeho druhu.Červená,zelená a prostě všechny které jen v Říši Všeho rostou.Opičák si chce zrovna jedno utrhnout,v tom však z jablka veleze usměvavý červík a když se dotkne země,promění se v žirafu. Ale není to jen tak obyčejná žirafa.Má malý krk,za to ale veeeelice dlouhy chobot.Opičák se jí zeptá,kde se to ocitl,a co má dělat.Žirafosloník mu odpoví,že tu přece může dělat cokoli.A že prý v Říši Všeho neexistují žádné starosti,ani nechápavost.To však opičák dobře věděl,když se ale znovu podíval na žirafu,už tam nebyla.Opičák si řekl,že si půjde odpočinout do jablek.Natrhal si jich pěknou hromadu a rozprostřel je na lístkovou zem.Lehl si na ně,a říkal si,že musí být tento rok velmi dobrá úroda,když jsou ty jablka tak měkkoučká.Skoro jako mandarinky,které si jednou opičák přivezl z dovolené v Paridomii.

Až si opičák dostatečně odpočinul, zametl jablíčka spátky na stromy a vydal se tou dlouhatánskou lístkovanou chodbou.Když zrovna procháze kolem televize se šampony,proletěl kolem něj ptáček Viririk.Pozdravil se s opičákem a vysvětlil mu,že jde akorát navštívit kamaráda Červíka.Opičák hned věděl,o jakého pana Červíka se jedná.Byl to určitě ten,co vylezl z jablíčka a proměnil se v žirafu s chobotem dlouhým jako borůvka.Tak to hned řekl ptáčkovi Viririkovi.Ten řekl,že mu tedy ihned musí jít pomoct a opičák se nabídl,že půjde s ním.Tak šli,až žirafosloníka našli.Pochodoval si to pěkně v záhonku s hopsulkami.Opičák a ptáček Viririk ho zavedli do jeho pracovny.Věděli totiž,že Červíček se zajímá o lektvary.To ale v Říši Všeho uměl každý,a tak mu opičák s Viririkem ihned pomohli.Nalili do děravého podšálku projímadlo jménem Goroflek a ještě každý hodil do šálku jednu ze svých bot.Dali to žirafosloníkovi vypít a ten se rázem proměnil zpátky v Červíčka.Ušil každému botu,aby jim nahradil tu, kterou museli obětovat,a najednou se Červíček opičáka zeptal,jak se vlastně jmenuje.Ten mu odpověděl, že když byl ještě drakem, říkali mu Drakula, ale teď nemá žadné jméno.A tak Viririk navrhl,aby se mu říkalo opičák s velkým O.Opičák byl velice rád,ale taky si uvědomil,že je čas jít asi domů.Rozloučil se tedy s kamarády a slezl po pleteném žebříčku dolů do své zahrady.Nahoru ke stromu však ještě zavolal:,, Přijděte někdy na návštěvu!!"Ze zhora se ozvalo,že někdy určitě příjdou.Opičák si všiml,že se opět ani nepohnul čas.A tak se spokojený Opičák vydal domů,vzal si jehlice a barvičky a začal z krásných barev plést nový žebříček na příští opět Nekonečný rok a užíval si krásný život v Říši Všeho.

vidím.............tmu

prectete si to prosim a reknete,jestli se vam to libilo!!!!!!moc to pro me znamena!!!!!

Vidím velikého draka,který čeká u zeleninového stanku a čte si noviny.pribehne za nim liška a čeka na autobus.v tom vsak vyleze krtek za drakem a diva se mu do novin.vidi hroznou potopu vsech mest co zna. drak se poskrabe na hlave a vyhodi noviny do novinocucu a jde si lehnout do rajcat aby se uklidnil.je hrozne horko,protoze prave zacala zima.ale drak to nevzdava!lezi v rajcatech a pocita oblacky na obloze,zacalo prset.zmoklo vsechno,drak utika do lesa a vidi noru,vleze do ni a vidi kralika v puncochach.nevi kudy kam,a proto se zepta kralika na cestu,ale ten nevi,tak se drak otoci celem vzad a vyrazi tou nejdelsi chodbou.jde a jde az prijde do zrcadloveho salu.najednou mu kralik zaklepe na rameno a pta se draka,co dela u neho v obyvacim pokoji.drak se omluvil a sel druhou chodbou,ktera vedla do velice zvlastniho salu. byli tam jahody a taky pomerance,ktere byli fialovo zelene. drak jeden ochutnal a stal se z nej opicak.ale velmi krasny opicak,takovy,jaky je treba v africe. protoze byl ted o neco mensi,nebyl zvikli na svou velikost a hned narazil do lampy vedle malin. ta spadla na zem a vypadlo z ni jedno krásne oranzove jablicko. protoze se ted uz opicak bal,ratsi jablicko nezkousel. vyrazil treti chodbou a prisel do salu,ktery byl tak malinky,ze se v nem sotva pohyboval. ale presne uprostred byla lucernicka.kdyz se na ni opicak podival,zhaslo vsechno okolo,jen lucernicka stale svitila. opicak ji vzal a pod nim se objevily schody. opicak s lucernou sel po schodec dolu a uvedomil si,ze lucernicku uz vubec nepotrebuje.vsude kolem svitilo krasne slunce,ale venku nebyl,to vedel opicak moc dobre. byla to mistnost velka a utulna.uprostred bylo kreslo a opicak si sedl. mel tak unavene nohy,ze hned zaspal......

Kdyz se probudil,ocitl se pred kralici norou. kdyz vybehl z lesa,porad jeste prslo.kdyz dosel k zeleninovemu stanku,vsiml si,ze tam liska a krtek porad jeste jsou a jsou take ve stejne poloze jako kdyz od nich odesel.pak si uvedomil,ze vubec neutekl cas a zjistl,ze je to jeho kouzelna moc.a tak prozival opicak jeste mnohaaaaaa dobrodruzstvi, o kterych vam budu vypravet jindy.ale nebojte,az tu zase budu, a budu mit kousicek casu,tak vam budu o opicakovi vypravet URCITE!!!!!!! libilo se vam to????????

Ale když zavřu oči, chce se mi spát!

Vidím létající bytůstku je překrásná a nabádá mě at jdu za ní .....

Vidím Eragona jak se vznáší v oblacích se Safirou.

Něco ke mě přilétá z šedých mraků. Je to větší a vetší a vypadá tak hrozivě a zároveň nádherně a vznešeně. Jen tak stojím nebojím se. Vím kdo to je. Jemu bych svěřila život. Drak. Přesněji Lukarian. S dunivým žuchnutím přistane. Stále se divím jak je možné, že je tu. Je tu se mnou. Vítr se zvedl o trochu víc. Snad to ustojím. Přibližuji se a on také. Nasedám do malého místa za jeho krkem. Úžasný pocit. Zvedl se ze země. Křídly vzlétl tak jemně a zároveň rychle. Letíme a naše těla i duše splynou. Nic. Nic jiného neexistuje. Jen on a já. Jen mi dva.

A pak otevřu oči...

Vidím osobu..........jde, jde a najednou vidí kouzelnou vílu.......

křeček v oblečku pro panenku

Vítr ve vlasech... Chladný vzduch kolem mě... Výška nad zemí stoupá rychle... Rychlost stoupá... LETÍM. Já létám. Létám a cítím krásnou svobodu, která se nese se mnou. Miluji to! Nikdy se nechci dotknout země chci být navždy ve vzduchu. Zažít dobrodružství. Letět tak rychle, že mě ani orel nepředstihne ani vítr. Rychle a střemhlav se řítím dolů k modrým jezerům. Svítí jako vyleštěné safíry prokládané diamanty.
Pár centimetrů nad tou blyštivou modrou plochou se stočím do strany a vletu se prsty ruky dotýkám vody. Čeřím její klidnou hladinu. Je chladná a svěží. Všude cítím svěžest toho dnu. Slyším zpěv ptáků a hučení větru.
Nikdy nechci nic jiného. Navždy tu zůstanu...

A pak jsem otevřela oči. Okolo mě stěny. Vázaná zákony a vším ostatním. Asi nikdy nedostanu svou pravou svobodu.

Běžím po louce. Všude voní kvítí. Nikdy už nechci zastavit a stále běžím... nevím kam. Zahlédnu potůček a skáču. Svěží, chladný a čistý jako slovo boží. Plavu a slyším nějaké tlumené zvuky. Ohlédnu se a vidím krásného hnědáka. Cítím, že mě chce. Že je tu pro mě a já pro něj. Vylézám z chladného potůčku a ihned usychám. Jdu k němu. Strčil do mě nosem, já ho pohladila. Nasedla a uháněli jsme loukou plnou květů a po stranách rostly stromy plné jablek. Cváláme vonící krajinou. Nikdy nechci odejít.

A zase otvírám oči. Zase jsem tady. Doma. Barvy oproti fantazii jsou vybledlé a šedé. Chci pryč a to hned. Prosííím. Vážně prosím.

nezrale jablko je v bedne na okurky a tam je housenka ale nezemre!!!zeleno tricko vsak nema, je pocitac ne. bile ruze se vsak zapomenou podivat a stonoska zhltla krtka, nema sanci. je sak mlada nebude plakat

Počítačové stránky. Ne! Srdce stránek chybí! Zničily ho. Už nevím co to bylo za stránku. Ale určitě tu stránku neznali všichni. Byla to stránka normální.

Babičku která je 2 roky mrtvá.

Malá nemocná holka leží sama v posteli. Najednou uvidí...

.......borůvku. Utrhnu rychle borůvku strčím ji do pusy a fakt rychle protože liška se může otočit. (většinou  si neuvědomím že mě bolí hlava a když pak hodně tak to už jo)Bolí mě hlava, jsem ospalá a mrkám. A zdá se mi že vidím postavu nebo zvíře co zahání lištičku a když se podívám pořádně lištička tam není.
                                                                                   Konec 

.......No konečně! Liščátko se nedívá a já nemám jinou chuť než na.......

ružove mestečko

a tak jdu pomalu jinam. Když ...

Budu psát pokračování ale někdy jindy.

Jdu do lesa. Procházím a podívám se dolů a napadne mě sbírat houby. Nikde žádná houba. Jen větve, šišky, mechy, a jehličí. Uvidím borůvky. Zaraduju se a běžím za nimi. Trhám co mi síly stačí je jich tam jak naseto. Kouknu se na své oblečení. Mám ho ušpiněné. Řeknu si to nic není a trhám dál.  Uvidím lišku - mládě. Leknu se a přitom se dívám jak je roztomilá. Nevím co mám dělat. Utíkat, ale ona si mě všimne a začne běžet za mnou. Zůstat stát, ale nevím jak dlouho a nudila bych se.  Utíkat nemužu....

Vidím město veliké......

Jdu hustým lesem,podemnou praskají uschlé větvičky.Dojdu na mýtinu.Uprostřed ní je tůnka.Nahnu se nad ni.Vidím svůj odras.Nademnou proletí černý pták.Leknu se a spadnu do vody.Něco mě táhne ke dnu.Vydím černého ptáka jak usedá  u tůnky,dívá se na mě a skřehotavě se směje.