Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Zavři oči, zapomeň na svět a nech se vést svou fantazií…

    « Novější příspěvky
    Příspěvek z 23. dubna 2012 v 17:20.
    adix v něm napsala:

    ..
    Hrobové ticho ale neustávalo. Bylo poznat, že tady nebude něco v pořádku. Takovéhle ticho nikdy nikdo nezažil. Přejížděl mi z toho mráz po zádech. A s ním i nějaký pocit. Snad smutek z toho, že tu dívku už neuvidím? Snad strach z toho podezřelého ticha? Ne. Byl to pocit, který má duše ještě nikdy nezažila. Byl to zvláštní pocit, jaký mají hrdinové ve filmech. Ten, kdy víte, že máte utíkat. Ale stojíte jako přikovaní k zemi. Ten pocit, kdy víte, že jestli z toho vyváznete zdraví, tak se budete na doživotí trápit. Ten pocit, smíšený z několika pocitů; strach, bolest, smutek a pomstychtivost. Ano, pomstychtivost. Člověk neví, za co se chce mstít. Ale tady tenhle pocit ve vás vzbudí všechny smutné zážitky.
    Náhle to bylo rozhodnuté. Musím si vybrat.
    Má duše totiž radila "Běž! Zapomeň na to, jinak tě tento okamžik bude do smrti užírat!".
    Ale tělo mi přikazovalo "Stůj! Počkej, vždyť tě tohle přeci zajímá.".
    Tohle nešlo rozhodnout. Chtělo to nějaký kompromis. Kdyby mě ale nějaký napadl... Ano, to bude ono - zůstanu tu, ještě chvilku, a pak poběžím...
    Mé tělo tedy v klidu postávalo a čekalo. Ale ničeho se nedočkalo. Hrobové ticho tu vládlo pořád. A pak to mému mozku došlo - mé tělo i z duší by se mělo otočit...

    Příspěvek z 22. dubna 2012 ve 21:20.
    adix v něm napsala:

    Nádherná pomalá a přímo kouzelná hudba se linula odněkud z dáli. Když ji člověk poslouchal, povznesla ho až někam do oblak. Člověk by zapomněl na vše, co ho někdy trápilo. Jenže ona seděla jen opřená o kámen a k hudbě se nevyjadřovala. Seděla tiše, a člověk ani nerozeznal, zda dýchá. Dlouhé tmavě hnědé vlasy se jí ve vlnách stáčeli po hrudi. Po chvilce mlčení se zvedla. A tím odhalila ten prazvláštní jev na jejích zádech. Byla to křídla. Složitá, nádherná černá křídla. V světle zeleném tílku byla vystřižena díra, aby křídla měla volný prostor. Spousta lidí, by nejspíš byla nadšená, kdyby toto měla. Už by jejich fotky byly všude po světe. Problém byl ale jeden - ona nebyla člověk. Její ostře zelené úzké oči provrtávaly okolí. Náhle se vydala jednou pěšinkou. Tedy, jestli se tomu vůbec dalo říkat pěšinka. Možná to dříve bývala pěšinka. Dnes spíše udupané křoví. Když se dívka podívala na jedno zelené křoví, zmrzlo. Doslova a do písmene - zmrzlo. Led na něm držel, i když bylo nad 30°C. Dívce se v očích něco zalesklo. Snad slzy. Ale tyhle byly nádherné. Vypadaly jako rozteklé diamanty. Jako křišťálové kapky. Už mi začínalo docházet, proč ta dívka s křídly pláče. Nechce být tak špatná. Nechce ubližovat přírodě ani mít na zádech ta, pro ni stupidní, černá křídla. Dívka postupovala dál. Vkročila do hustého tmavého lesa, do kterého by se lidská duše neodvážila jít. Pročísla si vlasy a až pak si má duše začala uvědomovat, jak je nádherná. S hlasitým povzdechem zmizela. Ano, zmizela. Byla tam a najednou byla fuč. Její kroky nebyly slyšet nikde. Bylo slyšet jen jak jemný větřík pročesává listí a jehličí. A potom i ten ustal.
    Bylo takové ticho, že kdyby na opačném konci lesa usedl komár na strom, bylo by to slyšet až sem.

    Příspěvek z 22. dubna 2012 ve 20:39.
    adix v něm napsala:

    Je fakt zajímavé, co Crusher píše. :)
    Ani jsem nevěděla, že umí tak hezky psát..

    Příspěvek z 29. března 2012 ve 14:03.
    Sudla v něm napsala:

    Já to skusila a viděla jsem,že sedím na břeku řeky a předemnou je les a za lesem západ slunce.To slunce se ke mně přibližovalo a přibližovalo až se nakonec roztříštilo a ty střepy se rozletěly do všech  koutů světa.

    Příspěvek z 12. března 2012 ve 20:47.
    BíláVrána v něm napsal:

    Inu, pak asi malé Vráně nezbude než čekat a těšit se... :-)))

    Příspěvek z 11. března 2012 v 10:28.
    Crusher v něm napsal:

    Kéž bych měl, drahá Vráno, čas si alespoň pročíst příspěvky, které tu mám... natožpak vyjevit další osudy maličkých krásnobýlů. Ale příběh neskončil, jen jeho čas plyne... jinak. :-)

    Příspěvek z 9. března 2012 ve 22:47.
    BíláVrána v něm napsal:

    Crushere, jak to bylo, prosím, dál?

    Příspěvek z 29. února 2012 v 16:08.
    Cherilka v něm napsala:

    to snad ne! Vidím smrtku!!! 27

    Příspěvek z 29. února 2012 v 16:04.
    Cherilka v něm napsala:

    Všechno co tu píšete z vaší fantazie do sebe zapadá.Jak jsem četla skoro u každého je hned tma,stmívá se, někde i věta o smrti.třeba jsme tak inteligentní,že fantazie může ukazovat názorný plán budoucího času.Může ukazovat na nás,i na někoho jiného. Tak co? Zamysleli jste se?

    Příspěvek z 27. února 2012 ve 14:17.
    anetka69701 v něm napsala:

    vidím psa

    Příspěvek z 23. ledna 2012 v 10:08.
    Parvati v něm napsala:

    V tmavé a tiché noci kráčím s kamarády k domu.Už jen pár metrů a budu v bezpečí domova.Najednou se ozvou kroky.Otočíme se a za námi stojí postava zahalena v černém plášti.V tichosti se otáčíme zpět a zrychlíme tempo.V duchu doufám,že jej setřeseme,ale postava je nám pořád v patách.Ze strachu utíkáme.Jenže postava nás dostihla a mi jsme stáli tváří tvář smrti.Postava vytáhla nůž a pomalu se k nám blížila.....

    Příspěvek z 18. ledna 2012 ve 14:37.
    anezka11 v něm napsala:

    Fantazii mám moc ráda.....4

    Příspěvek z 9. ledna 2012 ve 14:49.
    Hanísek007 v něm napsala:

    Chtěla bycht o sem napsat,ale nemůžu zničilo by mě to!

    Příspěvek z 13. prosince 2011 ve 20:25.
    Lashadd v něm napsal:

    Z dálky ke mě doléhaly zvuky hudby, melodii jsem nerozeznala. Ve městě mají zase zábavu... Opírala jsem se o strom. Bolely mě nohy a měla jsem žízeň. Ale slíbila jsem že tam dojdu, už na mě bude čekat. Slunce se chystalo zapadnout. Byly čtyři hodiny odpoledne. Aniž bych si nějak moc odpočinula pokračovala jsem dál. Náhle se krajinou rozeřvala slova. "V LEVÝ ČAS NA LEVÉM MÍSTĚ...." Okamžitě jsem mobil zvedla. "Z-zemřeš. Zemřeš. Dnes." Rychle jsem chtěla ukončit hovor, ale nedařilo se. Hlas mluvil dál. "Dnes v noci nebudeš v bezpečí." Zařvala jsem a utíkala zpátky k domovu. Když jsem doběhla byla už tma. Měsíc si pohrával se světlem a stínem. Popadla jsem čtvrtku a rychle jsem načmárala pentagram. Postavený na špičku je sice znakem satanismu, ale je také ochraným znamením. Schoulila jsem se pod peřinu a zavřela oči. Zaslechla jsem kroky na podlaze. Neodvážila jsem se otevřít oči. Nakonec jsem je ale otevřela a vykoukla zpod deky. Papír s pentagramem byl rozerván na kusy. Postava odešla. Ráno jsem se probudila a na stěně jsem spatřila nápis: "Vrátím se." Papír s pentagramem ležel na stole. Už zase v kuse, ale obrácený. Slzy mi tekly z očí. Následující noci jsem ale byla připravená. V ruce jsem držela mobil nastavený na nejvyšší hlasitost, připravená spustit hudbu. V naivní víře že mě ochrání jsem si na krk pověsila pěticípou hvězdu. Baterku jsem držela v ruce. Postava vešla do pokoje. Zhluboka jsem dýchala a pak jsem se rozběhla dopředu. Spustila jsem hudbu která by rodiče vzbudila. Kdyby nebyli ve městě. Jako ochromená tam zůstala stát. Zablikala jsem jí baterkou do očí, a dál jsem nevěděla co dělat. Jako pes kterého se chystají zbít jsem se přitiskla ke zdi. Ostrá bolest a pak jen pocit jak mě opouští život....

    Příspěvek z 13. prosince 2011 v 18:55.
    adix v něm napsala:

    P.S.: Moc hezká nástěnka+ona jde udělat nota? ♫ :O

    Příspěvek z 13. prosince 2011 v 18:54.
    adix v něm napsala:

    Jdu ve tmě. Sama kráčím domů. Úzká ulička je temná a neosvětlená. Letní teplo už je dávno fuč, nahradil jej studený vlezlý podzim. Třesu se zimou a choulím do kabátu. Bojím se. V ruce pevně svírám mobil pro každou pomoc a občas si s ním posvítím na cestu. Říkám si, jak to bude dobré až odemknu dům a rozsvítím si. V tom teple... Pomalu našlapuji. Rozhlížím se na všechny strany a zpozoruji pohyb. Rozhlédnu se víc, ale nic již nezpozoruji. Šeptem se uklidňuji že přece jen fouká vítr. Mohla to být i kočka, či myš. Přemlouvám se, ale nejde to. Myš to ztěžka byla a kočka? Ne... Náhle vidím muže. Než stačím zaostřit zrak, chytne mě za paži. Než stačím vyděšeně mrknout, vrazí mi dýku do srdce.
    Probouzím se, ležím v posteli. Oddychnu si, byl to jen sen. Ucítím píchání v hrudníku. Odhrnu pyžamo. Přesně v místě kde mi muž vrazil dýku mám ošklivou a krvavou odřeninu...

    Příspěvek z 13. prosince 2011 v 18:13.
    Lussy v něm napsala:

    Pomalu se stmívá, kráčíš po pláži. Písek je ještě teplý, ale ne tak horký jako ve dne. Slyšíš vítr zpívat a vidíš, jak vlnka lehce tančí po písku. Vítr si hraje s tvými vlasy a tebe začne mrazit. Zachumláš se do tenkého svetru a pokračuješ dál. Procházíš mezi malými oblázky, které masírují tvá chodidla. Zavíráš oči, protože je to nesmírně příjemné. Na nebi se začínají objevovat první hvězdy. Z černé oblohy vykoukne měsíc v úplňku. Otevřeš oči a obdivuješ jej, jeho barvu, jeho velikost. Je tak nádherný. Jako by tě k sobě lákal. Vkročíš do už lehce chladné vody, otřepeš se zimou, ale jako omámený pokračuješ dál. Jsi připoután pohledem k měsíci, je ti nádherně, v každém prstu cítíš tu energii, kterou ti moře dává. Když už máš vodu po stehna, zastavíš se. Pozoruješ obrazce, které vyvářejí zářící hvězdy na zemi. Perfektně k sobě pasují, jako by je tam nahoře někdo poskládat do mozaiky. Jsi fascinován tou nádherou. Stojíš tam a nevnímáš čas. Když začne svítat, pomalu odvracíš zrak a otáčíš se. Stejnou cestou, kterou jsi přišel, odcházíš. Znovu máš čest dopřát se lehkou masáž chodidel. Když už stojíš v písku, naposledy se ohlédneš za mizícím měsícem. Při východu Slunce jen tiše proneseš: "Sbohem!" a vrátíš se zpět do svého malého domku na pláži.

    Příspěvek z 10. prosince 2011 ve 20:45.
    Lashadd v něm napsal:

    Chladným nočním vzduchem se nesou zvuky kroků. Po zmrzlé trávě jde postava. Podívej se na ní pozorně, zmlkni a poslouchej. Uslyšíš že si tiše zpívá. Kam míří? Nikdo netuší. Zmrzlá stébla trávy jí křupou pod nohama. Podívej se na ní. Něco se ve vzduchu zalesklo. Byla to slza. Dopadla na zem. Osoba zrychlila svůj krok. Žene se k lesu. Hledá snad něco? Ano. Ona hledá pochopení u lidí, ale všichni se jí vyhýbají a vysmívají za zády. Poslouchej slova jejích písní. Možná poznáš proč se k ní otočili zády. Bylo to kvůli názorům které měla, bylo to kvůli tomu že poslouchala jinou hudbu, nosila jiné oblečení. Hleď, zastavila se. Zvedla hlavu k měsíci a z úst jí vycházejí slova, ztrácející se ve větru. "Lidé ignorují touhy druhých. Lidé dupou dál a stále dopředu. Nastavují tvář Slunci, vše chtějí mít tak jednoduché. Kryjí tvář před Měsícem, protože je příliš chladný a tajemný." Na okamžik se zadrhla a pak pokračovala. "Měsíci, příteli. Našel jsi někoho kdo by pochopil?" Ze země vystřelila oslňující záře, nesla tóny hudby chvíli kolem ní a pak zmizela. "Nevadí." Zamířila zpátky odkud přišla.

    Příspěvek z 25. října 2011 v 19:50.
    Sasha v něm napsala:

    Střídavě přecházíš mezi temnými a  světlými stránkami života . Připrav se na to , že ted  tvůj život může dostat  křídla !10

    Příspěvek z 22. října 2011 ve 20:39.
    nykynka1 v něm napsal:

    vydím různé světla a stejska se mi pri tom po mame po segre a po brachovi a po me kocicce

    Příspěvek z 22. října 2011 v 19:14.
    miruchadlo v něm napsal:

    Příspěvek z 22. října 2011 v 10:32.
    terkolina123 v něm napsala:

    když zavřu oči vidim krasni les plní ptaku a jinich zvířat

    Příspěvek z 15. října 2011 v 17:50.
    anička999 v něm napsala:

    další můj brácha:zahradu a celý město(kytaru)

    Příspěvek z 15. října 2011 v 16:42.
    anička999 v něm napsala:

    Další:Ňáká zamotaná čára!!!!!!

    Divné!!!!!!!!!!!!

    Příspěvek z 15. října 2011 v 16:37.
    anička999 v něm napsala:

    Oslepilo mě ale víc krásou než svým horkem.

    Příspěvek z 15. října 2011 v 16:35.
    anička999 v něm napsala:

    252419252419To já jsem viděla krásné ale fakt krásné slunce.252419252419A blížilo se ke mně.

    Příspěvek z 15. října 2011 v 16:33.
    anička999 v něm napsala:

    252419to252419máš252419ale252419nápady!252419

    Příspěvek z 15. října 2011 v 16:19.
    verven v něm napsal:

    vídím vesmír

    Příspěvek z 23. září 2011 ve 21:06.
    Růžička16 v něm napsal:

    .. hmm.. zavdřela jsem je a vidím mou úžasnou postel do které teď za chvíli půjdu..dobrou noc ;)

    Příspěvek z 17. srpna 2011 ve 23:04.
    _KiwixP_ v něm napsala:

    Stinná budova kostela se tyčila v odrazu měsice. Ja procházim kolem ní zahalen v plášti smrti. Tak rád bych zase jednou spatřil slunce a poznal znovu radost…dívky kolem mne smějící se, zatím co já sleduji jejich krásu. Život je pryč, má léta mládí či lidskosti to vše.Odehrává se jen to co je ted. Muj druhy, nechtený život. To čím jsem ted děsí v knihach čtenáře. Jsem netvor, zruda, nic! Musím chodit ve tmě zahalen, abych neslyšel křik. Krev, ach slastná krev. Vím, nemůžu na to myslet, nechci být vrahem nechci zabijet! Šlyším meluzínu kvílející v kostele. Dvere kostela zavrzali,ladný krok se vydal po schodech… svou nadlickou rychlostí se premistím do stínu u dverí, než se dívenka vzpamatuje držím ji pod slastným,hebkým krkem. Vydesene, oči mne uchvatí, ale touha po krvy je stále silnějši. Nekřicí, to me zarázi, dokonce snad je jeji pohled zkoumavý. Pootevre usta, jelikož ji neškrtím tak vyřkne ,,ERIKU!“ moje zděšeni je velke…co ted? Jak to, že mne zna? Ma maska…ma maska! Ale je to tak dávno, proč by mne práve tato dívka měla poznat?

    Kdo si nástěnku oblíbil?