SarahDragons: Hezky řečeno, tím bych se rád taky řídil, teda samozřejmě kromě predátorů

Mám taky jeden hezký příklad: Když někomu na nějaké sociální síti přijde žádost o přátelství od státu Ukrajina a Ruské federace (neví se, zda putinovské), a přijme žádost o přátelství o státu Ukrajina, tak ho budou mít mnozí lidé za hrdinu. Ale když přijme žádost o přátelství jak od státu Ukrajina, tak i od Ruské federace, tak se na něho začnou lidi dívat jinak, jako kdyby to byl ruský troll nebo tak něco. A to si jenom přidal oba dva momentálně mezi sebou znepřátelené státy do přátel! Co jsem tím chtěl říct je to, že pokud pokud tě nikdo nehejtí a ani na tebe neútočí, tak není žádný důvod, proč se s druhým člověkem nekamarádit. A pokud tě někdo nesnáší, tak se s ním můžeš zkusit usmířit a když to nepůjde, tak se na to vykašlat nebo zapracovat ne sebezlepšení, a pokud na tebe někdo útočí, tak se musíš bránit, a po jeho útocích ho můžeš poznat na čaj.

Ja se řídím nebo minimálně snažím řídit úryvkem z Bible „Milujte své nepřátele, dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí.“ Pro někoho to asi může být dost těžké, ale nevím, přináší to takovou jinou perspektivu do života. Často jsou díky tomu věci méně komplikované. Já se například momentálně bavím s lidmi, kteří ke mně na základce nebo někdy v minulosti nebyli zrovna milí… Ale teď jsou součástí mého života a zjistila jsem, že se s nimi dá vlastně i dost dobře vyjít Je to takový hezký pocit. Vztahy se rozpadají, ale nemusí vždy končit špatně. Někdy může naopak z nepřátelství vyjít něco hezkého. Jako mám lidi co mě štvou, to každý :D Ale neberu to jako nenávist a kdyby potřebovali pomoc, dokážu se překonat.

My jsme měli na 1. stupni nějakou podivnou zásadu, kdy se jí řídila jak naše vyučující, tak asi i vyučující z jiných tříd: časté vychvalování úspěchů žáků, které vrcholilo takovou podivnou glorifikací, že vlastně nikdo není zlý a bylo to takové divně sluníčkové. S mámou jsme oba zuřili. Dle mého názoru se jedná o nějakou dezinterpretaci zdravé pedagogické metody za účelem sblížení dětí, na druhou stranu naše vyučující měla dvě oblíbenkyně, ke kterým měla viditelně až moc osobní vztah a neustále je vytahovala ve třídě jako vzory, vyloženě nám ukazovala jejich obrázky a mně ani nepřišly nadprůměrně krásné, ale mně to tehdy přišlo jako pomalu propaganda průměrně hezkých obrázků, které jsou prý nejkrásnější ze třídy.

Tak každý s každým se kamarádit asi úplně nemůže. U nás ve třídě to téměř platí. 23 dětiček z 24 se baví se všema, kromě toho 1 dítěte. To jedno jsem já, samozřejmě
Netřeba dál dodávat

GlisGlis: Až se v Česku dostanou Yakari a Malý Blesk do obecnějšího povědomí Čechů, a ještě musím znát názor Deriba na toho svého YouTubera.

Ale teď vážně: Mám k SirYakarimu vztah úplně stejný jako u ostatních YouTuberů, tedy žádný a neutrální. Jenom mě štve, že v Česku skoro nikdo nezná Yakariho, malého indiána, nebo že není aspoň o desetinu populární jako třeba v Německu, v tom je rozdíl.

Můj nepopulární názor je, že to není možné. :)

Dneska jsem tu jen na chvilku. Zkouším totiž skamarádit mého antilopáka Ríšu s právě koupeným tygrem Šérchánem. Ríša totiž potřeboval kamaráda, aby nebyl tak sám

Vypadá to celkem dobře. Už jsou tak důvěrní přátelé, že si Šérchán nechává od mé Ríši kontrolovat stav zubů. Ale budu na tom ještě pracovat.

Ehm... (polk)

Promiňte, musím jít. Nějak se Šérchánovi Ríša zasekl v té tlamě a nejde mu vylézt...

Jsem proto aby se YakariSioux začal kamarádit s YouTuberem SiremYakarim. <3

Už delší, nebo poměrně dlouhou, dobu jsem takový typ člověka, co má všechny rád a snažil by se hned každého s každým skamarádit. Jak to máte vy? Snažili byste se taky všechny se všemi skamarádit? Jaké na to máte způsoby? Jsou i nějaké případy, když to prostě nejde?