Díky

V Alíkovinách vydáváme pozvánku. Ta i bývá napoutaná na titulní straně. Přihlásit se pak je nutné ve srazové sekci.

Sofie99:
Já nevím, ale myslím, že přihláška s oznámením by měla být vydaná jakožto alíkovina, takže stačí kontrolovat alíkoviny :D

Ahoj, chci se zeptat jestli když se někde bude konat Alíkovský sraz, tak jestli to někde bude tučně napsané, nebo jestli mám pravidelně kontrolovat nástěnky. Já ještě nikdy na žádném nebyla a proto netuším jak to chodí..

Dobře, tak já se tímto moc omlouvám...
Samozřejmě jsem tím nikdy nechtěla ukřivdit organizátorům akce. Naopak vážím si toho co pro nás děláte... Srazy jsou vždycky moc pěkné...
Jenom mě dost zabolelo co se stalo a nechci jenom, aby se to stalo ještě někomu jinému...

Za mě osobně, když se někdo bude bavit se mnou, tak já odpovím, jinak jen s těma, za kým tam jedu.

CaMiL: Když se koná nějaký sraz, kde je třeba 4, 5 nebo 7 lidí, tak není problém pohlídat, aby nikdo nebyl stranou a nepovšimnut a aby se s někým nikdo nebavil. Když je kolem deseti lidí, tak to už vyžaduje soustředěnou pozornost. Ale když je lidí několik desítek, tak to prostě neuhlídáš. Vedoucí srazu můžou být rádi, že někoho úplně nepoztrácejí jako onehdy. Zejména ve velkoměstě jako Praha je to hned.

Jediná možnost by byla hned na začátku určit lidi, kteří budou mít na starosti každý asi tak pět konkrétních účastníků a starat se, aby se nikdo z nich nenudil a necítil odstrčen. Což by znamenalo, že při 40 účastnících by bylo zapotřebí aspoň 8 schopných a odpovědných spoluorganizátorů. A stejně se nezabrání tomu, že se během srazu účastníci rozpadnou do skupinek jiných než těch předem určených, takže ten schopný spoluorganizátor stejně těch svých pět svěřených účastníků nebude mít dohromady, a stejně se stane, že někdo míň známý nebo míň průbojný skončí někde v osamění.

A nějaká hra se svazováním provázkem po dvojicích na deset minut, než se vystřídají všechny dvojice... při pěti účastnících žádný problém, ale tam to právě není zapotřebí. Ale při 40 účastnících by to bylo 390 minut, takže při srazu v 10 hodin by tato „úvodní“ hra trvala nejmíň do půl pátý a pak teprve by mohl začít vlastní program srazu... to mi taky nepřipadá ideální.

Samozřejmě je smutné, když se někdo během srazu necítí dobře a připadá si přehlížen a odstrčen, ale případné řešení tohoto problému by mělo být takové, aby nepřineslo ještě větší problémy, než je problém sám.

Mrzi me to, ale uz jsou asi vsichni doma nebo alespon ve vlaku.

Jak někoho? Snad na mě počkáte, ne?

Vyraž treba jeste na hlavaku nekoho najdes

Bezva! Tak to ještě stihnu!

Před 11 hodinama.

Jo, klidně se zúčastním. Kdy že to je?

lékařský: Jo! Tak už vím, odkud mám ve škole tu popelničku, co mi tam překáží!

...ale nenašla!

Testu jsme si nevsimli. Vetsina hledala klic od skrinky

Tobias si ho všiml! (Když jsme byli na odchodu.)

A ještě si vzal tu verzi pro děti od 4 do 8 let!

Test tam byl i tentokrát, ale nikdo si ho nevšiml.
Ale mohl jsi dostat minipopelničku.

Kdysi již sraz v Muzeu železnic byl. Moc prostoru tam na povídání nebylo ani tenkrát. Prohlíželo se, řešil se test a za vyplnění dávalo muzeum něco... Už nevím co.
https://1mari1.rajce.idnes.cz/17_04_29_Kralovstvi_zeleznic/

Tam bylo nějaký drama na srazu?

Ono navíc dost záleží i na tom, jak „staří“ uživatelé se sejdou. Když je třeba několik řekněme velkých dětí a pak někdo menší (nebo klidně naopak), tak je daleko větší pravděpodobnost, že si s nimi nebude tolik rozumět...

A jakou by mělo pointu svázat lidi, kteří spolu nebudou mluvit? Taková představa mě děsí.

Mně taky ne. Proč lidi rozdělovat? Jestli se člověk chce bavit, pak určitě má spoustu možností. Může se připojit k nějaké skupince a obecně oslovit kohokoli. Nepřijde mi, že bývají na srazech nějací nevrlíci, kterým by oslovení vadilo.

Jak už tady padlo, k těm velikým srazům tohle prostě patří. Nedovedu si ani představit třeba takhle 40 lidí a to, že se baví všichni dohromady. V takovém množství to opravdu nejde. A zrovna Praha asi nikdy nebude minisraz.

Já bych teda nechtěla, aby mě někdo s někým svazoval...měla bych z toho trauma!

A napadá tě tedy jak vymyslet něco pro obě skupiny? Jak pro lidi co se rádi baví a pro druhé co jsou „introverti?“ stejně se mi to rozdělování nelíbí

A při té hře s provázkem by si nemuseli podívat pokud by nechtěli...

Tak reálně pokaždý, co jsme stáli, jsme si dělali debatní kroužky.

Jenomže ne každý na takové hry je. Ano, jsou lidé, kteří se rádi baví (skoro) s každým, ale taky jsou lidé, kteří na to prostě nejsou. Takových introvertů je tady i docela hodně. Pro ty by to asi bylo spíš trápení. A nechat je někde mimo se nudit, to by taky nebylo ono.

Tohle jsem ale nemyslela, skvělou poznávací hrou je hra s provázkem... Každých deset minut (nebo jak budeme chtít časový interval) se svážou ruce dvojic...(samozřejmě jedna ruka jednoho člověka s rukou druhého člověka) Během těch deseti minut si máte možnost popovídat, či se poznat...
Můžete mluvit mezi s sebou nebo nemusíte to by bylo na vás...
Hra trvá tak dlouho, dokud se nevystřídají všechny dvojce... Pak si můžete povídat jak chcete...
Existují i další hry...

CaMiL:
nevím jak vy, ale já třeba tyhle hry ze srdce nenávidím. Já nedávám vystoupit a říct třeba: „No ahoj, já jsem Lívanec, je mi čtrnáct a přišel jsem na sraz"
To je ukázka třeba z takového toho kroužku, který znají asi všichni

V tomhle případě spíš navrhuju, aby se spíš našel způsob, jak zamezit, aby se tento problém už neopakoval...
Nějaké sblížovací hry během srazu apod...