Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alík radí dětem

    Moje tělo

    Ahoj Alíku, nejprve bych tě chtěla uvést do problému, který mi není nijak příjemný..
    V pondělí (8.5) jsem se při koupeli holila a nejsem si jistá, ale myslím, že ano.. Nevím jak se mi to ani povedlo, ale řízla jsem se v oblastech řitního otvoru. Do hodiny po koupeli se mi v místě poranění udělala boulička. Neřešila jsem to, myslela jsem, že to splaskne. Následující den jsem pátrala po internetu a hledala co to může být.. Nevylučuji hemeroidy a absces...
    Den na to jsem se svěřila mamce o problému (že mám boulička u zadku... O problému při holení jsem jí však neřekla..) a ona mi řekla, že to budou nejspíše hemeroidy (nedivila bych se, dopoledne sedím ve škole a odpoledne většinou u počítače nebo u televize..), tak jsem začala brát čípky Preparation H a mazat dubovou kůrou (gel)..
    Dnes je neděle a nepociťuji zlepšení. Mám strach...
    Popis bouličky: lze stlačit dovnitř, ale po nějaké době se vrátí zpět ven, tmavě růžové barvy, nesvědí ani nepálí... Asi 1-2cm velká.. Je mi nepříjemné chodit, vadí mi to.
    Dnes ráno (neděle 14.5) velice tmavý hnědý flek na kalhotkách (nesouvisí to s menstruací!)
    Chtěla bych se zeptat, jestli nevíš, co s tím.. Z doktora mám strach, děsí mě ty představy jak mě budou vyšetřovat, četla jsem toho hodně na internetu a bojím se toho. :( Děkuji za brzkou odpověď.

    holka, 14 let, 14. května 2017

    Ahoj,
    bohužel, tě asi nepotěším, protože pokud ještě nedošlo ke zlepšení, budeš se muset svěřit lékaři. To je odborník, který ti může pomoci.
    Neboj se, je důležité abys byla v pořádku. Určitě se mamince svěř i s tím, jak se to stalo. Rodiče jsou za tebe zodpovědní.
    Držím ti palce! Alíkova kamarádka Bája

    Na otázky odpovídají

    pracovníci Modré linky, psycholožky BáraV a Péťa, poradenské centrum Locika, MUDr. Jiří Staněk, MVDr. Přemysl Rabas, bojovníci proti kouření z projektu Nekuřátka, vědecký novinář Pragmatik a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

    Dotazy mohou pokládat pouze čtenáři mladší 15 let.

    Moje tělo

    Růst postavy po první menstruaci

    Ahoj Alíku, mám dotaz. Jak moc ještě vyrostu po první menstruaci? Četla jsem, že se roste furt normálně, nebo že vyrostu jen 3 cm atd. Moje mamka měří 160 a můj taťka 170. Myslíte, že bych mohla mít 165cm? Předem děkuji za odpověd:-)

    holka, 13 let, 9. června

    Ahoj holko,

    Růst postavy pokračuje i po první menstruaci (menarché), i když je pravdou, že v průměru už nebývá tak výrazný, jako na počátku puberty. Důvodem je, že u většiny dívek probíhá období urychleného růstu neboli tzv. růstový spurt (s průměrným ročním „přírůstkem“ okolo 6 cm) ve věku 11,5 až 12,5 roku, tedy v době, kdy většina z nich ještě nemenstruuje, zatímco ve věku 14 až 18 let, kdy už většina dívek menstruaci má, se roční „přírůstek“ hmotnosti pohybuje obvykle již „jen“ v rozmezí 1 až 3 cm.

    Avšak je třeba si uvědomit, že zde pracujeme pouze s průměrnými údaji. Průběh tělesného růstu může probíhat značně individuálně, každý tedy může růst trochu odlišným tempem. Velký význam mají dědičné předpoklady, které jsou u každého člověka také poněkud odlišné.

    Cílovou výšku lze odhadnout na základě dosažené tělesné výšky obou rodičů. Jestliže tatínek měří 170 cm a maminka 160 cm, pak odhad cílové výšky by u tebe činil 158,5 ± 10 cm, teoreticky vzato bys tedy mohla vyrůst až do výšky 168,5 cm.

    Je škoda, že neuvádíš svoji současnou tělesnou výšku. Průměrná výška třináctileté dívky sice činí 160 cm, ale opět se jedná jen o průměr. Za normální tělesnou výšku se u třináctiletých dívek považuje cokoliv v rozmezí 147 až 173 cm.
    Jinak se kvůli tělesné výšce nemusíš znepokojovat. Rozhodně neplatí, že „čím větší, tím lepší“. Naopak, ze zdravotního hlediska může být mírně podprůměrná výška spíše výhodou.

    Moje tělo

    Ahoj poradno,
    Dřív jsem měla problémy se sebepoškozováním kvůli tátovi, protože mě vydíral a přišla mi na to mamka a teďka bych měla chodit na psychoterapie... Slíbila jsem že už se nebudu řezat, ale trápí mě, že mě občas bolí jizvy po tom sebepoškozování, takže bych se chtěla zeptat, jestli se s tím dá něco dělat
    Předem děkuji za odpověď a přeji krásný den @)->-@)->-@)->-

    holka, 13 let, 13. června

    Ahoj,
    jsem moc ráda, že se ti problémy daří řešit. Psychoterapie je skvělá volba pro lidi, které sebepoškozování trápí/trápilo. Pomůže ti vyrovnávat se se životními trápeními jinak než řezáním. Jizvy mohou bolet, když se hojí rány, ale také z jiných důvodů. Existuje spousta mastiček, které se prodávají v lékárně a pomáhají se správným hořením jizev. Zkus poprosit rodiče, jestli by ti nějakou takovou koupili.
    Měj se krásně,
    Péťa

    Moje tělo

    Zdravím,
    Dlouho jsem přemýšlela, zda a jakým způsobem tenhle dotaz položit. Je to ale hodně obsáhlé, a chtěla bych to popsat přesněji. Potýkám se s tím problémem tak nějak od začátku puberty, zhruba 10 let, a před rokem to ještě vystupňovalo. Vlastně to na můj věk ani není nic neobvyklého; jen by mě zajímal i nějaký Váš náhled na to.
    Jde o to, že se sama ve svém těle necítím dobře. Ne, že by se mi nelíbilo. Jen vypadám na méně, a hodně lidí mi tipuje tak 12. Jsem taky hodně malá, mám asi 155 cm, což mě přece jenom štve. Provází mě to celým životem, a často mě to trápí, i kvůli tomu, jak mě někteří dospělí (i děti) berou.
    Myslím, že to ale není jádro problému, jen důsledek. Osobně se cítím na víc let, než jsem. Vyjadřováním často působím i na víc... A moje tělo mě vlastně nějakým způsobem limituje. Přála bych si totiž mít za sebe i zodpovědnost, jelikož se cítím hodně vyspěle, a chtěla bych se už posunout od toho "dětského" života posunout, a alespoň "trénovat" ten dospělý. Už před rokem jsem měla takový pocit, že bych vlastně šla k maturitě, i bych to zvládla. Nevím, do jaké míry je to přístup rodičů a lidí okolo mě, a do jaké míry je to tak prostě dané. Věřím, že s tím má problém i spousta lidí v mém věku. Ale zkrátka se pak často cítím mizerně, když mi svět okolo říká, že jsem dítě, ač já se tak neberu.
    Mám taky staršího bratra, a ten mě bere. I jeho přítelkyně. Hodně si s nimi rozumím, a jsem ráda, že mě přijímají.
    S rodiči to je obtížné... Myslím, že mamka mě bere vyspělou, i přijala, že se chci začít chodit do obchodů s dámským oblečením. Jediný problém má s mým uklízením, a tím, že ještě nevím, čemu přesně se budu věnovat jako velká. (Ač mám svůj okruh zájmu.)
    S tátou to je horší. Často mám pocit, že mě bere tak, jak se mu to zrovna hodí. Když jsem mu popisovala, že jsem přišla do nové třídy, a že začátku si mysleli, že jdu tak do 5. třídy, kvůli dětskému oblečení, tak řekl něco ve stylu "no co, je to dítě." Obecně s ním i s bratrem máme hodně komplikovaný vztah, vázne tam komunikace, a hrozně si myslí, jak mě zná, i když ve výsledku vůbec. xd
    Je to i přístup lidí okolo mně. Prodávající mi často tykají, a nějací sekuriťáci na nás v obchodě něco jako "a co, máte hotové domácí úkoly?" Což mě taky dost dráždí.
    Týká se to i dost mého těla a sexuální aktivity, která mi chybí. Samozřejmě, že masturbace s tím hodně pomáhá, ale zkrátka se už i v tomhle cítím "vyspěle."
    ... A moje tělo na to vůbec nevypadá.
    Děkuji za odpověď. $>

    holka, 14 let, 5. června

    Milá pisatelko,
    Děkujeme za tvou důvěru, s jakou se obracíš na naší poradnu. Ptáš se na náš názor k tomu, co popisuješ jako nesoulad mezi tím, jak se uvnitř cítíš a tím, jak působí tvé tělo. Vnímáš, že se k tobě tvé okolí chová jako k dítěti, což ti začíná velmi vadit. Sama se cítíš být mnohem vyspělejší, než odpovídá tvému věku a fyzickému vzezření. Nejsi spokojená s tím, že měříš 155cm a domníváš se, že i to přispívá k tomu nesouladu mezi chováním tvého okolí a tvému vnímání sebe sama. Píšeš také že se s tím potýkáš už delší čas. Podle toho, co mám za informace z tvého dotazu, tak vidím, že ti je 14let.
    Když si to takto čtu, tak první, co mě k tomu napadá je to, že tohle téma je opravdu velmi rozšířené a typické pro tvůj věk. A je to problém dnešní generace i dnešní společnosti. Naše tělo roste a vyspívá tempem, jaké se naučilo v minulých dobách. Ale sociální podněty a nároky současné společnosti způsobují to, že se náš psychický vývoj zrychluje. A pak je období toho „meziprostoru“ – ani dítě ani dospělý – více výrazné. Cítíš se být už samostatná, zodpovědná sama za sebe ale tvoje pozice – školní docházka tě stále řadí mezi školáky. To je další zdroj rozporu. Cesta ke skutečné samostatnosti je v našich zemích hodně dlouhá. Do maturity daleko ale ty se cítíš být na maturitu připravená. Rozumím tomu, jak velký rozpor v tobě to může vytvářet. Ale tady ti můžu říci jen to, abys měla trpělivost a věřila tomu, že až ti bude skutečně 18let, tak se to vše promění. Tvůj život nekončí tam, kde jsi nyní. Dospělost tě čeká. A je i možný to, až budeš skutečně dospělá, že se ti zasteskne po věku, kdy jsi mohla být dítě. Tedy bez starostí a bez odpovědnosti.
    Ale opravdu chápu to, že tě ten rozpor nyní velmi trápí. Ale svůj vývoj neurychlíš. A ani to nedělej. Vnímej a užívej si to, co tě nyní obklopuje, co můžeš, co se ti nabízí, vnímej sebe sama, své pocity, své vztahy. Zkus to nyní prostě přijmout, že to tak je a že zdaleka nejsi sama, koho to podobným způsobem trápí.
    A pak je tu také možný druhý zdroj toho, o čem píšeš. Děti, ve věku puberty, které se ale cítí být starší než skutečně jsou, mohou mít vlastně potřebu z toho svého věku „utíkat“. Nemusí mít dobré vztahy v rodině, může tu být něco, co je trápí, s čím si neví rady a tak podobně. Mohou se pak vnitřně už předčasně upínat k možnosti, že se z té rodiny se jednou osamostatní. A pak vnímají o to silněji rozpor mezi tím „kde jsou“ a „kde by chtěly být“. Také to není nic neznámého, prožívá to hodně dětí.
    Pak také čtu, že píšeš o tom, že nejsi příliš spokojená se svou výškou. Chápu, že tě ta nižší výška může trápit. A tak možná své tělo nepřijímáš, právě kvůli té výšce a o to citlivěji pak můžeš vnímat to, jak se k tobě dospělí vztahují. I to zde může hrát roli. A tak bych ti tady moc doporučovala najít si způsob jak se s tělem smířit, přijmout ho. Můžeš třeba napsat zase do poradny a zamyslíme se nad tím víc.
    Naznačila jsem ti zde několik nápadů, co by mohlo stát za tím, o čem nám píšeš. Určitě by každý z nich stál za to, aby ses nad tím víc zamyslela a vnímala, co z toho platí u tebe. A pak o tom třeba napsala víc. Můžeš si i popovídat s někým dospělým, komu důvěřuješ a kdo tě zná. Třeba máte ve škole školního psychologa. Nebo ti přijde na mysl někdo ve tvém okolí. Třeba by to šlo probrat i se svojí mámou. Bude dobře o tom komunikovat.
    A pokud budeš potřebovat můžeš napsat zase do poradny. Případně využít některý z chatů pro děti, které zřizují dětská krizová centra. Můžeš třeba využít přímo ten náš, Centra Locika. Najdeš ho na www.detstvibeznasili.cz. Zde si s tebou o tom, co tě trápí někdo z poradců podrobně popovídá a třeba přijdete na možné řešení.
    Tak ti budu držet palce,
    Srdečně zdraví,
    Poradce Centra Locika

    Moje tělo

    Vrásky na čele

    Ahojky, poslední dobou mám takový menší problém...
    Zjistila jsem, že se mi na čele začaly objevovat vrásky prostě normálně aniž bych krčila čelo. N prostě když se podívám do zrcadla, tak jich tam pár mám.
    Začalo mi to jaksi vadit, sice mě na to nikdo neupozorňoval a navíc mám ofinu, takže to není moc vidět, ale prostě to není hezké.
    Je pravda, že jsem si tak zkoušela make-up a korektor dávat na obličej, ale jen jsem si to chtěla zkusit, jak v tom budu vypadat a napadlo mě, že to mám z toho. Jenže teď nevím co s tím dělat, třeba jestli na to mám použít nějaký krém nebo něco takového, nevíte?
    Předem děkuji za odpověď.

    holka, 11 let, 9. června

    Ahoj z Modré linky,

    píšeš o tom, že Ti dělají starosti vrásky na čele. Umím si představit, že z vrásek v 11 letech radost nemáš, je dobře, že se umíš zeptat na to, co potřebuješ.
    Nemusí Tě trápit, že sis zkoušela masku a korektor, tím vrásky být způsobeny nemohou. Možná trochu více krčíš čelo, možná je to něčím jiným. Sklon k vráskám je dán hodně dědičně, pokud to jde, zeptej své mámy, jak to měla ona a kdy se jí vrásky začaly dělat.

    Někdy se vrásky sice tvoří brzy, ale pak už se v mladším věku dále neprohlubují. Můžeš tomu pomoci například vhodným krémem (klidně se zeptej v lékárně, bývají tam i dermatologické poradny), nebo třeba cvičením obličejové jógy - cviky můžeš najít prostřednictvím internetového vyhledávače. Kvalitu pleti můžeš také ovlivnit zevnitř - zdravou stravou (s přítomnosti ovoce, zeleniny…) a přiměřenou hydratací, tedy pitným režimem (nejlepší je čistá pitná voda).

    Držíme Ti palce,

    Modrá linka

    Moje tělo

    Proč stříhání vlasů nebolí

    Dobrý den 👋
    Zajímalo by mě jakto, že když se stříhají vlasy, že to nebolí 😮
    Díky předem za odpověď 🙂
    (a omlouvám se za chyby jestli tam jsou😃)

    holka, 5. června

    Ahoj, to je dobrá otázka. Abychom to rozklíčovali, pojďme se napřed podívat, co je to bolest. Bolest lidé pociťují díky signálům z nervové soustavy. Bolest nám obvykle naznačuje, že se děje něco, co by se dít nemělo. Když se řízneme do prstu, bolí nás to, protože je to používání těla v rozporu s „návodem“. Když se uhodíme do hlavy, bolí nás to hodně, protože hlava je důležitá a tělo si dává velký pozor. A aby mozek o zranění věděl, má po povrchu těla rozmístěné senzory bolesti (nociceptory). Bolest je vlastně něco jako smyslový orgán.

    Proč nás tedy nebolí, když nám stříhají vlasy? Protože vlasy nejsou živá tkáň. Podobně jako nehty jsou tvořeny zrohovatělými buňkami. Tvoří je především protein keratin. Vlas tedy není živý, nejsou v něm nervy, a proto neposílá do mozku žádné informace o bolesti.

    Když nás ale někdo za vlasy tahá, tak to bolí. Kořínek vlasu totiž živý je a je vybaven receptory bolesti. To proto, abychom věděli, že vlasy nejsou na tahání.

    Moje tělo

    Jak rostou nehty

    Ahoj, zajímá mě: jak rostou nehty? Roste jen ta bílá část, nebo celý nehet? Děkuji

    holka, 13 let, 1. června

    Ahoj, je super, že se zajímáš o tom, jak věci fungují. Nehet je tvořený zrohovatělými (ztvrdlými) buňkami, jsou asi půl milimetru tlusté a rostou z tzv. kořene. To je ta část, kde nehet jakoby vyrůstá z kůže.

    Ale jak rostou? Kdybys chtěla zjistit odpověď na svou otázku, mohla bys provést experiment. Vzít lak na nehty a udělat „dole“ malou tečku. Postupem týdnů bys viděla, jak tečka „stoupá“ a blíží se ke špičce prstu. Tak bys ověřila, že nehet roste odspoda a postupně se posouvá. Roste rychlostí asi 3,5 mm za měsíc, to tedy znamená, že týden po posledním ostříhání nehtů se ti nehet prodloužil o necelý milimetr.

    Moje tělo

    Proč lidé jedí, pijí, dýchají a spí

    Ahoj
    Proč musýme jíst pít když to pak vyčůráme a vykakáme? Proč musíme se nadechnout když se pak vydechneme? Proč musýme spát když se pak unavíme??

    Barborka 10 let, 21. května

    Ahoj Barborko, to je naprosto správná otázka. Nejlepší otázky ve vědě jsou podle mého takové, které nám pomohou pochopit fungování věcí, které bereme jako samozřejmé. A co by mohlo být samozřejmějšího, než dýchání.

    Jednoduchá odpověď by byla: musíme dýchat, pít, spát a jíst (v tomto pořadí dle důležitosti), jinak bychom nepřežili. Jsou to čtyři naprosto zásadní činnosti nutné pro život a zdraví našeho organismu. Pojďme se na ně podívat popořadě.

    Dýchání zajišťuje zásobování našeho těla – jednotlivých buněk v našem těle – kyslíkem a zbavuje se odpadního oxidu uhličitého. Kyslík je našimi buňkami používán pro reakce související s „výrobou energie“, představ si to jako spalování (je to blízko tomu, jak to chemicky funguje). Spalování paliva (třeba živin uložených v podobě cukru) potřebuje kyslík a vytváří oxid uhličítý. Kdybychom nedýchali, začnou buňky bez kyslíku postupně odumírat.

    Pití dodává do našeho těla tekutiny, bez kterých by se naše tělo „zadřelo“. Vodu totiž potřebujeme na fungování organismu, jeho chlazení, pročišťování a práci jednotlivých buněk. Když delší dobu nepijeme, tělo postupně vypíná jednotlivé systémy (proto může člověk kvůli nedodstatku tekutin omdlít nebo dokonce zemřít, když člověk nepije opravdu dlouho). Močením se pak tělo zbavuje nepoužitelných látek, které lze rozpustit ve vodě.

    Spánek sice nezajišťuje dodávku hmotných potřeb, ale s hmotou také souvisí. Spánek totiž umožní mozku úklid „nánosu“, který se během jeho činnosti vytvoří. Pokud nespíme, mozek funguje čím dál omezeněji, a nakonec se „zasekne“, tedy člověk usne, aniž chtěl. Spánek je užitečný i pro uspořádání vzpomínek nebo zvýšení kreativity, životně důležitá je ale role pro čištění nánosů. Kromě toho vědci spekulují, že spánek zajišťuje „šetření organismu“ i jinými způsoby.

    Jídlo dodává do našeho těla energii (a taky často dobře chutná, to je takový ne úplně vedlejší efekt). Úplně na začátku se ptáš, proč jídlo vlastně jíme, když jej stejně vyloučíme, ale my nevyloučíme to stejné jídlo, které jsme snědli. Naše trávící soustava, především žaludek a střeva, se postarají o to, abychom si z jídla vzali důležité živiny, které naše tělo rozloží na prvočinitele a dopraví po celém těle. Získáváme tak energii, ale také vitamíny, minerály a také tekutiny. Vše ostatní vyloučíme, aby bylo místo na nové jídlo.

    Doufám, že se neurazíš, když zde odkážu svůj oblíbený seriál z dětsví: Byl jednou jeden život. Je to sice možná trochu infantilní, ale já z těch vědomostí v dětství nabytých sledováním tohoto seriálu dodnes čerpám a nestydím se za to.

    Moje tělo

    Jak fungují rovnátka

    Ahoj všichni, mám menší dotaz. Mě by jen zajímalo na jakém principu fungují rovnátka. Jakože jakým způsobem se narovavají ty zuby. A jaký je rozdíl těmi druhy rovnatek? Vím že každý druh asi funguje jinak, ale co mají takového "společného". Děkuji moc za odpověď předem :-)
    PS:píšu sem protože asi na 99% budu rovnátka nosit takže mě to zajímá :-)

    holka, 12 let, 16. května

    Je skvělé, že se zajímáš, na jakém principu věci fungují. Rovnátka patří k velkým vymoženostem moderního zdravotnictví, ale je to „věc, kterou máme v puse“, a tak logicky mohou poutat pozornost. Je potřeba říci, že dnes už jsou rovnátka tak běžná (u dětí i u dospělých), že už to lidé přijímají jako běžnou věc. A běžnou věcí se stala rovnátka proto, že opravdu fungují.
    Základní princip rovnátek spočívá v soustavném dlouhodobém tlaku. Naše zuby jsou na svém místěny v dásni a čelisti, a naše tělo je zvyklé tyto tkáně upravovat na základě okolí. Protož když ti „vyroste zub“, udělají pro něj dásně místo a přizpůsobí tomu svůj tvar. Ve skutečnosti zuby nerostou, ale jsou v čelisti připraveny od narození a tělo je pak jen vystrčí, což je samo o sobě docela zajímavé.
    Právě flexibility dásní a kosti využívají rovnátka k tomu, aby postupným a neustálým tlakem zuby uspořádala dle představ ortodontisty. Cílem je zvolit takové uspořádání, aby: 1) zuby měly každý své místo, 2) aby na sebe doléhaly spodní a horní zuby, 3) aby to hezky vypadalo.
    Tahle animace ukazuje několik různých typů rovnátek a jejich funkce. Nejčastěji působí rovnátka pomocí drátků, ale používá se i guma nebo plast, vždy se použitý materiál volí dle potřeby. Lékař musí občas rovnátka seřídit, to proto, aby „natáhl“ ten tlak a „dostrkal“ zuby tam, kde je chcete mít. Je to fascinující, co všechno se dá těmi náznaky opravit. A tady je pár ukázek na reálných lidech. Další si určitě najdeš, fotek před a po je hodně, lidé se rádi pochlubí, protože mají radost, jak se jejich zuby srovnaly.

    Moje tělo

    Jak si mozek pamatuje věci?

    Ahoj Alíku a spol. Jak je možné že si něco pamatujeme? Jak mozek ukládá informace? Například jak si pamatujeme třeba obličeje,informace,slova apod.? Třeba počítače si pamatují věci na základě bitové soustavy z 0 a 1 a z nich pak vytváří písmena nebo jiné informace. Funguje mozek na podobném principu? :-)

    Penubra_Shade 14 let, 14. května

    Ahoj, to je výborná otázka, je skvělé, že tě zajímá, jak věci fungují.

    V tomto případě nejsi sama. Vědci už minimálně sto let hledají, jakým způsobem si mozek věci pamatuje, tedy jak si zapisujeme do paměti svá pozorování. Přes takto dlouhé pátrání jsme teprve na začátku a řadu věcí o tom, jak mozek funguje, víme spíše nepřímo. I to je ale užitečné k tomu, abychom pochopili něco užitečného o naší paměti.

    Předně si zasloužíš pochvalu, tvoje metafora s nulami a jedničkami je fantastická. Mozek totiž používá elektrické impulzy a chemické reakce k něčemu velmi podobnému. Můžeme si to představit jako velké (opravdu velké) množství špendlíků, které mozek propojuje nitkami. Zblízka ta propojení nedávají žádný smysl, ale když se podíváme zdálky, může to vykreslit nějaký obraz. Ta propojení (synapse) se vytvářejí a zase zanikají každou chvíli. Neustále se mění a mozek každou chvíli (nejčastěni v noci, během hlubokého spánku) dělá údržbu. Když už jsi načala tu metaforu s digitálními jedničkami a nulami, tak údržba je podobná defragmentaci disku (to už se dnes s moderními disky moc neřeší, ale je to způsob, jak si počítač srovná věci na disku tak, aby byly pohromadě a snáze se k nim přistupovalo). Když se nám zdají sny, je to podle některých teorií způsob, kterými si uspořádáváme vzpomínky, aby nám byly lépe po ruce, a dokonce tam hledáme nové souvislosti.

    Další způsob, jak se na paměť dívat, je pohledem „svalů“. Ty vzpomínky a schopnosti, které obnovujeme (cvičíme), jsou pro nás užitečnější a mozek jim dá prioritu, nezapomeneme je (této schopnosti mozku se říká neuroplasticita). Naopak vzpomínky a schopnosti, které nepotřebujeme, mozek postupně odklidí nebo úplně zapomene. Představ si to jako velkou louku plnou cestiček. Ty cestičky, které často používáme, jsou čisté a široké, dobře se po nich běhá. Ty cesty, které nepoužíváme, postupně zarůstají. Ale i po letech můžeme narazit na něco, co nás pošle po „náznaku cesty“ a my si třeba vzpomeneme. Hrozí ale také to, že používáme nové informace k interpretaci té staré, zapadlé vzpomínky. A tak vznikají vzpomínky falešné (máme pocit, že si něco pamatujeme, přestože ve skutečnosti se to nestalo).

    Co z toho vyplývá pro nás? Já jsem si z toho vzal pár poučení: 1) když si něco chci pamatovat nebo naučit, je dobré se tomu věnovat často a pravidelně. 2) Nemůžu 100% věřit tomu, že něco se stalo právě tak, jak si to pamatuju, protože můj mozek možná interpretoval starou zarostlou vzpomínku. 3) Spánek je zdravý, protože mozek se během spánku uklidí a dokonce může najít nové souvislosti.

    Moje tělo

    PCR testy

    Ahoj, po ne až tak dlouhé době tu mám další dotaz.
    Jde o to, že nám učitelka dnes ve škole řekla, co se ve škole změní od 17.5., např. rozdělování na skupiny při angličtině nebo – konečně – oddělené záchody pro kluky a holky! Tyhle a další změny jsou super. Obavu mám ale z testů (na coronavirus), které budou sice jednou za 14 dní, ale budou to PCR testy. A toho se právě bojím. Vím, že tu je možnost, že zůstanu na distanční výuce, ale to bych asi nedala :(.
    Předem děkuji za zodpovězení dotazu.

    holka, 10 let, 13. května

    Ahoj, je skvělé, že se zajímáš o to, jak věci fungují. Tvůj dotaz není úplně jasný, nepíšeš, v čem spočívá tvá obava z testování. Odpovím tedy trochu obecněji.

    Jak fungují PCR testy? Test má dvě části: odběr a rozbor. Při odběru je potřeba získat vzorek hlenu ze sliznic, což se dělá buď tyčinkou z nosu, tyčinkou z krku a nově občas též kloktáním.

    Při rozboru se pak v laboratoři vzorek zpracovává. Nejprve laborant extrahuje materiál ze vzorku a ten poté pomocí speciální procedury (PCR je zkratka pro polymerase chain reaction) zahrnující zrychlené množení v rámci testovaného vzorku. Pokud je virus přítomen, tak se přidaná chemikálie „rozsvítí“ a laborant ví, že v obsaženém vzorku je virus.

    Nevím, ze které z těchto částí máš obavu. Nenapadá mě, proč mít obavu z té části rozborové (u té ani nejsi), takže tě zřejmě děsí představa, že se ti někdo šťourá tyčkou v nose. Já byl na odběru několikrát a je to úplně v pohodě. Nebolí to, je to jen chvilku nepříjemné. Opravdu není potřeba se toho bát.

    Testování je jeden z nejlepších nástrojů, jak dostat epidemii pod kontrolu. Buďme rádi, že ho vědci vyvinuli a že nám umožňuje se chránit před nákazou.

    Moje tělo

    Strach ze zubaře

    Ahoj $>
    chci se zeptat na pár otázek...

    1. mám strašně křivé zuby a malou čelist rozhodně mi budou nějaké zuby trhat a já se strašně bojím chci se teda zeptat jestli to bolí tak hodně nebo vůbec
    2. bude bolet nandavání a sundavání rovnátek??;-(
    holka, 12 let, 10. května

    Ahoj,
    máš obavy ohledně zákroků, které Tě čekají u zubaře. Úplně tomu rozumím, zubař je jeden z doktorů, kterého se mnoho lidí obává. Je přirozené, že se bojíš trhání zubů nebo i rovnátek, se kterými jsi doposud neměla zkušenost. Můžu Tě ujistit, že trhání zubů určitě proběhne tak, že Ti bude místo umrtveno, takže neucítíš bolest. Samotné nandávání a sundávání rovnátek bolestivé není. Stává se ale, že prvních pár dní s rovnátky mohou být zuby více bolestivé, protože jsou rovnány do polohy, na kterou nejsou zvyklé. Není to ale velká bolest a po nějaké době odezní. Určitě by Ti k tomu víc řekl/a zubař/ka, neboj se ho/jí zeptat. Zubaři jsou zvyklí podobné otázky zodpovědět a je důležité, abys byla před zákrokem dobře informována. Pokud se nechceš zeptat sama, svěř se rodičům, ti se mohou na vše zeptat z Tebe.

    Přejeme, ať vše proběhne hladce.
    Modrá linka

    Moje tělo

    Ahojte poradno, mám takový dotaz. Když mi byly cca 4 nebo 5 let (přesný věk opravdu nevím) tak jsem si dost kousala nehty. Pak jsem se to v pohodě odnaučila, potíž je ta že teď si občas koušu nehty třeba z nervozity (ale jako jenom fakt občas, jednou za měsíc maximálně) nebo si je koušu abych zakryla nerovnosti. Je to normální a co by se s tím dalo případně dělat? Děkuji

    holka, 12 let, 9. května

    Ahoj,
    kousání nehtů tak, jak ho popisuješ, je docela častý zlozvyk, dělá to docela dost lidí. Napadá mě, že až budeš zase cítit nervozitu, můžeš zkusit místo kousání nehtů zabavit ruce jinak, třeba si kreslit nebo mačkat nějaký míček. Na zakrytí nerovností může pomoci pravidelná péče o nehty třeba s pomocí pilníčku.
    Přeji krásné nehtíky!
    Péťa

    Moje tělo

    Ahoj :D,
    Bojím se že kvůli online výuce moc nevidím. Když se kouknu do dálky ( asi 10m ), tak vidím nějaká čísla nebo písmena rozmazaně. Před online výukou jsem je viděl čitelně. Co mám dělat? A jak se mám starat o oči, aby jsem viděl lépe, když jsem hodně u Počítače?
    Děkuji za odpověď :)

    kluk, 13 let, 8. května

    Ahoj,
    tento problém řeší mnoho žáků i učitelů. Doporučuji ti se co nejdříve objednat k očnímu lékaři. Možná postačí jen nějaké kapky do očí, ale je možné, že budeš potřebovat brýle.

    Moje tělo

    Mám chtít rovnátka?

    Ahoj Alíku a spol.
    Já možná budu mít rovnátka a chtěla bych je, protože si myslím že jsou hezký.
    Mámě a tátovi říkám že je nechci protože mi říkají abych je nechtěla. Moje kamarádka je má a říkala že se na ně taky těšila ale potom jí to zklamalo.
    Ptám se tedy: myslíte že si je mám přát a zatajovat to a nebo se mám nějak přesvědčit abych je nechtěla. Kdydych se měla přesvědčit, jak?

    holka, 12 let, 2. května

    Ahoj z Modré linky,

    píšeš nám s tím, že možná budeš mít rovnátka, líbí se Ti. Tví rodiče Tě v nasazení rovnátek nepodporují, Tvoje kamarádka z nich byla nakonec zklamaná. Ptáš se náš, jestli si je máš přát, anebo se nějak přesvědčit, že je nechceš.

    Nevím, z jakého důvodu jsi začala uvažovat o rovnátkách Ty, ale říkám si, že když se nasazují rovnátka, má to svůj zdravotní důvod. Možná si je někdo dává i proto, že se mu líbí, ale bývá to ojedinělé. Tato léčba bývá doporučena Tvým zubařem a pak se jdete domluvit za ortodontistou (ten, který se specializuje na rovnátka). Někdo má vadu větší, někdo menší a nemusel by si je ani dávat, ale rozhodne se tak, aby se třeba cítil lépe. Konečné rozhodnutí je tedy určitě na Tobě a Tvých rodičích. Říkám si, že není nic špatného na tom chtít rovnátka, proto to ani není třeba zatajovat. Když si něco přejeme a zatajujeme to, je menší pravděpodobnost, že se přání vyplní. Přijde mi to naopak fajn, že se o sebe chceš takhle postarat. Rovnátka taky stojí nějaké peníze, ale pojišťovna by Ti měla přispět, to vše Ti poradí ortodontista. Chci ještě zopakovat, že rovnátka jsou dočasná věc a dají se nasadit kdykoliv během Tvého dospívání. Chtěla bych Ti dodat odvahy v tom, ať se o tom znovu pobavíš s Tvými rodiči, anebo s nějakým jiným dospělým v Tvém okolí, komu důvěřuješ. Spolu pak zvážíte možnosti, všechna pro a proti a budeš snad mít jasněji.

    Hodně štěstí do dalších kroků přeje
    Modrá linka

    Moje tělo

    Ahoj všichni, mám dotaz... nevím si rady s tím jestli se mám nechat naočkovat anebo ne. Jde o očkování proti papilovirům asi nemusím vysvětlovat co a k čemu to je... Mamka moc není ráda že by mě oočkovali ale já nevím jestli to v budoucnosti nebude mít následky, jako jestli je to rozumný se nenechat očkovat...@)->-

    holka, 13 let, 23. dubna

    Ahoj, je výborné, že se zajímáš o to, jak očkování funguje a jaké jsou jeho dopady, a naopak jaké jsou dopady toho, když na očkování nejdeš.

    Mluvíš o HPV a zjevně víš, o co jde. Vysvětlíme i pro ostatní, že jde o virus, který se nejčastěji přenáší sexuálně, a jde o velmi rozšířený virus (setká se s ním až 80 % lidí). U většiny infekce proběhne bez problémů, u některých se ale projeví vážně, například nádorem na děložním čípku u žen (ale HPV se týká i mužů).

    Vakcína obsahuje „napodobeninu obalu viru“, takže je nemožné, aby se člověk ze samotné vakcíny tím virem nakazil. Jako každý lék může mít i vakcína vedlejší účinky, ale obvykle jde o maličkosti jako zarudnutí v místě vpichu.

    Očkování lze vzhledem k výsledkům velkých studií doporučit (tady je jedna z největších, v češtině je shrnutá zde).

    O očkování si promluv se svým lékařem či lékařkou. Těm budou tví rodiče možná naslouchat více, než tobě nebo nějakému člověku na internetu (a je to tak dobře, lékař je schopen zvážit mnohem více faktorů).