Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkova poradna

    Holky a láska

    Ahoj,je mi skoro 13 a líbí se mi jeden kluk ,občas ho potkám v šatnách nebo na chodbě a to se pak na sebe dlouho díváme a vždycky mám pocit jako by se zastavil čas. Problém je to že neznám jeho jméno a vlastně o něm nic nevím. Jak mám oněm zjístit víc? A jak s ním poprvé promluvit?

    holka, 12 let, 29. května 2017

    Ahoj,

    zkus se zeptat spolužaček, jestli o něm některá něco neví. Pokud ne, snaž se alespoň zjistit, do jaké třídy chodí, to ti hodně ulehčí pátrání. Třeba znáš někoho od něj ze třídy. Myslím, že zjistit jméno, pokud o to opravdu stojíš, nebude takový problém. Pak můžeš zjistit, jestli má facebook, instagram, a dát si ho do přátel, skupiny. Pokud je vaše náklonnost vzájemná, pak určitě i on vyvine snahu něco o tobě zjistit.
    Držím palce a přeji krásný den dětí. Alíkova kamarádka Bája

    Na otázky odpovídají

    pracovníci linky důvěry Modrá linka, psycholožka BáraV, odborníci na výživu z centra Anabell, odborníci na boj proti kouření z projektu Nekuřátka a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

    Dotazy mohou pokládat pouze čtenáři mladší 15 let.

    Holky a láska

    Kluk se mnou nemluví

    Milý Alíku a spol.,
    líbí se mi jeden kluk, který mi začal psát. On o tom ví že jsem do něj zamilovaná. Píše mi různé dotazy ohledně mě, ale když se ho zeptám na jakýkoliv dotaz, NIKDY neodpoví. Nevíte co to znamená? Celkem mě to štve že to ignoruje, a vůbec na ně neodpovídá. Myslím, že i když bych mu to napsala že mi to vadí, tak by to to nechával být dál. Ty dotazy nejsou nijak soukromé.

    holka, 14 let, 26. června

    Ahoj,
    chápu, že přemýšlíš, co to znamená, když kluk, se kterým si píšeš a jsi do něj zamilovaná, nikdy neodpoví na žádný Tvůj dotaz.
    Bohužel, také nevím, proč to tak je, jen mě napadlo, že se třeba trochu stydí, nebo má jen strach, aby nenapsal něco špatně. Jsou to ale jen moje dohady, vůbec ho neznám. Vím také, že kluci v tomto věku bývají, co se týče lásky, dost nejistí, a tak se někdy chovají trochu zvláštně. Pokud chceš zjistit, co je za tím, je dobré se na to zeptat, i když pochybuješ, jestli to také nebude ignorovat. Uvidíš sama, jak na to zareaguje, klidně potom můžeš napsat, že Tě to mrzí, že to tak má, protože Ty mu na všechno odpovídáš.
    To se mi zdá jako dobrý začátek to někam posunout.

    Přejeme Ti hezké léto.
    Modrá linka

    Holky a láska

    Intimita pod 15 let

    Dobrý den, chtěla bych se zeptat na taková poněkud zvláštní dotaz. Ale ještě než začnu, tak bych chtěla podotknout, že mě to jen zajímá.

    1. dotaz - Je legální, když spolu leží v posteli kluk a holka pod 15 let, oba jsou oblečení a jen se,,hladí", nemyslím v intimních partiích, třeba jen ve vlasech a drží se za ruce. A občas si třeba dají,,dětskou " pusu.
    2. dotaz- Je legální pod 15 let, když lidé 13.- 14. let hraji flašku a třeba holka dostane úkol, dát francouzský polibek klukovi.

    Předem děkuji za odpověď a omlouvám se že vás zdržují.

    holka, 14 let, 28. června

    Ahoj z Modré linky,

    ptáš se, co je a není zakázáno do věku 15 let. Nejsnáze je asi možné vysvětlit to tak, že jsou zakázány aktivity, které mohou vést k sexuálnímu styku. Pokud tedy by líbání či doteky vyústily v další aktivity, povoleny nejsou.

    Hezké letní dny Ti přeje
    Modrá linka

    Holky a láska

    Táborová láska po roce

    ahoj, mám takový dotaz (nečekaně😂).
    před rokem jsem byla poprvé na táboře. byla jsem v 3. oddílu(děti 6-11 let), ale tam jsem si moc s nikým nerozuměla, tak jsem se bavila hlavně s klukama z 10. oddílu (12-14 let) a 11. oddílu (15-18 let). no a mě se líbil jeden kluk z 11. oddílu, kterému bylo 15. všichni říkali, že jsem divná, že se mi líbí někdo o 4 roky starší než já a že bych se spíš měla zajímat o jednoho kluka z 10. oddílu, že se mu líbím a hodili by jsme se k sobě, ale já jsem je neposlouchala a snažila se o toho kterej se mi líbil. no a pak ten tábor skončil a já jsem se snažila na nikoho z těch kluků tam nemyslet. ale jeden mi zůstal pořád v hlavě. byl to ten z 10. kterýmu jsem se prej líbila. já nevím, musím na něho pořád myslet, pořád se dívat na jeho fotky, ale mám pocit, že se mi nelíbí já fakt nevim je to strašně divný.. ale asi jsem se do něho zamilovala a teď mám dotaz. on jede tenhle rok na ten tábor taky takže mám mu to říct, nebo ne, když si nejsem jistá ? nebo něco jinýho já nevím mam takovou náladu (nebo nevim jaký slovo na to použít), že se nemůžu nad ničím rozhodnout. jo a omlouvám se, že je to taková slohovka, víc to zkrátit nedokážu. předem díky za odpověď (jestli mi teda odpovíte).

    nikolqa, 12 let, 28. června

    Ahoj Nikolqo,
    píšeš, že často myslíš na kluka, který se Ti vlastně nelíbí. Ono to nemusí být tak divné, jak se Ti zdá. Můžeme mít rádi někoho proto, jaký je, jak se s ním cítíme, nejen kvůli tomu, jak vypadá.
    Ptáš se, jestli klukovi, na kterého myslíš, říct, že ses do něj asi zamilovala. To je otázka, na kterou Ti nemůže nikdo odpovědět. Jen Ty sama víš, co cítíš a prožíváš. A jestliže prožíváš nějakou nejistotu, je to v pořádku. I to můžeš tomu klukovi říct, pokud budeš chtít a rozhodneš es pro to. Pokud si nejsi jistá, že ho miluješ, nemusíš mu říkat, že ho miluješ, ale můžeš mu říct to, co se skutečně děje – tedy že na něj často myslíš. Jestliže se s tím klukem potkáš na táboře, nemusíš mu o svých pocitech říkat hned na začátku. Můžeš si prostě všímat toho, jak se v jeho přítomnosti cítíš, jestli je Ti s ním dobře nebo ne, jestli s ním chceš mluvit o svých pocitech nebo ne.

    Přejeme Ti hezké letní dny
    Modrá linka

    Holky a láska

    Jsem bixexuální?

    Dobrý den. Jsem v pubertě, takže se mi nálada a pocity často mění. Začínám si ale uvědomovat, že asi nejsem heterosexuál. Samozřejmě se to může v budoucnu ještě změnit, ale nejspíš jsem bisexuál. Usoudila jsem tom z toho, že nad nima často přemýšlím a jinak by mi nevadilo, kdybych s nějakou chodila. Momentálně však něco cítím ke svému kamarádovy a jsem z toho všeho zmatená. Zatím jsem nikomu o podezření na mou sexualitu neřekla, protože se bojím komukoliv svěřit. Mám obavy z toho, že se se mnou už nebudou bavit jako dřív. Můj bratr mě ze srandy označuje za lesbu i když o ničem z mého podezření neví. Kdyby to zjistil, asi bych se psychicky zhroutila. Nevím, co mám dělat.

    holka, 13 let, 26. června

    Ahoj z Modré linky,

    svěřuješ se se svými zmatky a obavami ze své sexuální orientace. Rozumím Tvé nejistotě, zároveň Tě chci podpořit v tom, abys všemu dala čas a nechala volný průběh. Sama docela informovaně píšeš o tom, že prožíváš pubertu a vnímáš své pocity, nálady. Jak se bude Tvoje sexuální orientace vyvíjet, nejde říci dopředu. A nejde to ani nijak ovlivnit. To důležité je naslouchat sama sobě, tomu, co cítíš a prožíváš. A být v kontaktu s lidmi kolem sebe, bavit se s holkama i s klukama, všímat si, jak se s kým cítíš. Není nutné hned přemýšlet, jestli s někým chodit nebo nechodit. Být s někým v přátelském vztahu a vídat se s ním hodně, když je mi s ním dobře, to je to důležité. Až si budeš svou orientací jistá, i tak je pouze na Tobě, s kým budeš tuto svou stránku sdílet.

    Přejeme Ti bezstarostné dny.
    Modrá linka

    Holky a láska

    Zamilovaná do fiktivní postavy

    Ahoj Alíku a spol. Chtěla bych poradit s tím že jsem moc a moc zamilovala do fiktivní postavy - pořád na něj myslím mám ho na tapetě na mobilu, pořád si ho někam kreslím... Dokonce občas večer brečím, když si uvědomím že není skutečný a nikdy nebude. Holky ve škole řeší jaký herec nebo třeba spolužák je pěkný a tak... Ale mně prostě žádný „reálný“ člověk hezký nepřijde... Prostě ve srovnání s mým Adrianem mi všichni přijdou takový obyčejní. Na internetu jsem našla, že existuje něco jako Schediaphilia/Toonophilia - prý je to něco jako když člověka přitahují jen fiktivní postavy... Může to být můj případ? A mohlo by se mi stát že bych se nikdy nezamilovala do skutečného člověka?

    holka, 12 let, 24. června

    Ahoj z Modré linky,

    píšeš, že jsi zamilovaná do fiktivní postavy a ptáš se nás, jestli netrpíš určitou poruchou, a také, jestli Tě nynější zamilování nemůže připravit o zamilování do skutečného člověka.

    Líbí se mi, jak o tom, co prožíváš, přemýšlíš a kladeš si různé otázky. Už to samo naznačuje, že schediofilií či toonofilií netrpíš. Navíc, ve věku dospívání bývá docela časté, že se člověk zamiluje do fiktivní postavy, ať už animované, nebo literární či filmové. V době mládí Tvé babičky byly třeba dívky zamilované do chlapců z party, která se jmenovala Rychlé šípy (byli také ztvárněni jako komiksy), nyní jsou jiné postavy, které dívky přitahují. Je to docela přirozené - láska se probouzí a někdy si vybere třeba neexistující postavu, na které se učí, co je to mít rád a prožívat všechno to krásné, co láska přináší. Později stejné pocity přicházejí v souvislosti s živým člověkem.

    Myslím, že můžeš být klidná a užívat si obdiv a lásku k Adrianovi. Teprve, kdyby Tě za pár let přitahovaly stále pouze fiktivní postavy, by bylo potřeba si říci, co se to vlastně děje.

    Přejeme pěkné léto,

    Modrá linka

    Holky a láska

    Jsme oba stydliví

    Ahoj Alíku a všichni ostatní.
    Chtěla jsem se jen zeptat, já mám kluka ale oba se hrozně stydíme a to jsme už v šesté třídě. Tím že se stydíme, jsem ho ani ještě pořádně nepoznala, nebyli jsme ani venku a nedali jsme si ani pusu (třeba jen na tvář) a moje kamarádka se do mě pořád navazi že proč se tak stydím a tak. Já bych s ním ale hrozně rada šla ven, dala mu pusu ale u mě (a u něj nejspíš tak) je problém ten že se bojím že jemu to přijde divný, nebo že nás endko uvidí že třídy. A ro se dostávám k druhému problému, a to je ten že se stydíme spolu chodit na veřejnosti, nebo se jen před kamarády chytnout za ruce.
    Prosím, pomůžeš mi nějak? Nevím co s tím.
    Předem moc děkuji za odpověď.

    holka, 12 let, 22. června

    Ahoj z Modré linky,

    nejdřív Ti chci popřát k tomu, že Tě potkala láska a máš někoho, kdo je Ti blízký.

    To, že vaše chození probíhá tak, jak píšeš, mi přijde ve vašem věku docela přirozené, i když chápu, že bys chtěla něco víc. Rozpaky, stud, zdrženlivost na veřejnosti, to všechno k prvním láskám patří.
    Co bych chtěla napsat nejdřív: To, co je mezi vámi, je jen vaše věc a nikdo by neměl mluvit do toho, jak si lásku projevujete.

    Myslím, že stojí za to užít si teď vztah s tím klukem takový, jaký je a co přináší. Věřím, že je to hezké a naplňující. Pokud chceš něco víc, zkus stud překonat nejprv třeba pusou na rozloučenou - na tvář. Není na tom nic divného, s pusou nemusí začínat jenom kluk. Důležité je zkusit být v tom okamžiku přirozená, něco milého říct, usmát se. Uvidíš, jak Tvůj kluk bude reagovat.

    Je jenom na vás, jestli chcete, aby vás někdo viděl, jak se držíte za ruce nebo při jiných projevech vašeho vztahu. Je v pořádku si tyto projevy nechat na chvíle, kdy jste spíše sami, ale také se tak můžete chovat i před ostatními. Samozřejmě, že je pak třeba připravit se na různé komentáře, poznámky, otázky a podobně. Kdybys chtěla a měla odvahu, můžeš to se svým klukem probrat (třeba ho na veřejnosti za ruku vzít a zeptat se, jestli je to pro něj v pohodě).

    Možná by Ti dobré kamarádky řekly svůj názor, nebo zkušenost - znají Tě a možná i Tvého kluka lépe, i vaše okolí. Můžeš zkusit to probrat také s nimi.

    Psala jsi také, že jste se ani pořádně nepoznali. Lidé se poznávají nejvíce tím, že si povídají, něco spolu dělají, mají společné zážitky. Můžete vymyslet nějakou společnou aktivitu, hru, pomoc. Pokud svůj vztah prohloubíte tímto způsobem, studu by mělo být postupně méně.

    Přejeme pěkné léto,

    Modrá linka

    Holky a láska

    Chtěla bych se líbat

    Ahoj Alíku.......už pár měsíců mám touhu se s nikím líbat a to né že by jsem se chtěla před nikím vytahovat ale chtěla bych to strašně zažít a myslím si že je to strašně příjemný a krásný. Umím se do toho úplně vzít. Dnes se mi dokonce o tom zdálo a nejradší by jsem se do toho snu vrátila. Sexualita mě k tomu taky táhne po tom taky toužím ale strašně bych se chtěla s nějakým klukem líbat. Nevím co mám dělat několikrát denně na to myslím a mám pořád touhu mýt nikoho s kým mi je dobře a ano vým že jakékoliv sexuální činnosti i líbání jsou od 15 let a proto chci nějak poradit pokud to jde. Fakt mě to ničí. Je to fakt silný.

    holka, 13 let, 19. června

    Ahoj,

    věřím, že v dospívání někdy přijde období, kdy si začneme moc přát zažít líbání a dotýkání, hodně přemýšlíme nad tím, jaké by to bylo a máme toho plnou hlavu. Je normální, že Tě hodně láká vše kolem lásky a sexuality. Píšeš, že máš touhu být s někým, s kým je Ti dobře, i to je zcela přirozené. Myslím si, že stojí za to si na někoho takového počkat - s kým si budeš dobře rozumět a důvěřovat mu. O to potom líbání bude hezčí, než kdyby ses s někým líbala jen pro líbání samotné. Umím si představit, že taková touha umí být silná a, bohužel, dopředu nedokážeme určit, kdy a kde se objeví ten správný kluk, do kterého se zamiluješ. Máš pravdu, že sexuální aktivity (to znamená pohlavní styk ale i vzájemné dotýkání na intimních místech) jsou zákonem zakázané pod 15 let. Samotné líbání mezi tyto sexuální aktivity nepatří, není tedy pod 15 let zakázané - i tak si ale myslím, že se vyplatí počkat si na kluka, se kterým Ti bude prima. Do té doby můžeš zůstat u fantazie, představovat si, jaké to asi bude, poznávat vlastní tělo, co je Ti příjemné a co ne.

    Zdraví

    Modrá linka

    Holky a láska

    Jak dát najevo klukovi, že se mi líbí

    Dobrý den / ahoj, nejprve bych vám chtěla poděkovat za minulý dotaz, Vaše odpověď mi to částečně ujasnila v hlavě. Teď mám ale jiná dotaz, týká se také lásky a kluků. Minulý týden jsem potkala na karate ( už zase začalo a kluk L z minulého dotazu tam nebyl) kluka, ještě sice nevím jak se jmenuje, ale je mega hezkej a sexy ( pardon za tenhle výraz, ale je nejvýstižnější). Když jsme čekali než nás pustí do šaten, tak po mě pokutoval( teda myslím). Bohužel tam byla moje mamka a bratr, takže jsem předstírala, že to ignoruji. Potom když jsme byli v tělocvičně, tak jsem byla s tím klukem ve dvojici a podtrhávali jsme si ruce v pozici prkna( to děláme vždy na začátku), no a já ho vždy svalila na zem a on mne ani jednou, pak jsme dělali další,,silové" cviky a já byla vždy lepší než on. Po tomhle na mne už nekoukal, myslím si, že kdyby mě chtěl oslovit, tak to neudělá , protože mám pocit, že se mě,,boji" ( sice ne úplně doslova, ale chápete, prostě se mě boji oslovit, nebo se třeba boji zklamání).
    No a v úterý mám další trénink a on tam asi bude, na internetu jsem různě četla jak kluka zaujmout, sbalit, oslovit apod.
    Problém je v tom že tam bude můj bratr. Takže přemýšlím o tom jestli mu mám dát najevo, třeba mírným flirtem, že mě zaujal, nebo jestli se s ním mám nejdřív nějak zkamarádit a kdyžtak jak (napadlo mě treba se ho zeptat jestli neví kolik je hodin a pak si s ním začít povídat a potom třeba i psát). Takže moje otázka je tedy:
    1. Mám mu dát najevo že se mi líbí, nebo se s ním nejdřív jen zkamarádit ( popřípadne jak)?
    Předem moc děkuji, doufám, že jste pochopili, jak jsem to myslela a že mi opět dobře poradíte.

    holka, 14 let, 14. června

    Ahoj,

    chápu, že přemýšlíš nad tím, jak onoho kluka co nejlíp oslovit. Říkám si, jestli kolem sebe máš i nějakou kamarádku, se kterou bys podobné otázky mohla probrat, je docela možné, že řeší podobné věci a můžete spolu sdílet svoje zkušenosti, třeba co se Vám při oslovování kluků osvědčilo a co ne. Na Tvoji otázku neexistuje jednoznačná odpověď, protože na každého kluka může fungovat trošku něco jiného. Je také důležité, aby způsob oslovení nebo skamarádění byl O.K. i pro Tebe – aby ses nemusela nutit do něčeho, co Ti není přirozené. To by pak stejně nepřirozeně pravděpodobně působilo také na onoho kluka. Říkám si, že sis na svoji otázku už částečně odpověděla, obě varianty mi připadají fajn: jak „mírný flirt“, třeba nějaký kompliment, kterým mu dáš najevo, že se Ti líbí, tak i skamarádění, během kterého se můžete nejdříve navzájem víc poznat. Rozhodnutí je na Tobě, doporučuji vycházet z toho, jak to Ty sama cítíš.

    Zdraví

    Modrá linka

    Holky a láska

    Ahoj Alíku a všichni ostatní,
    Potřebovala bych poradit ohledně lásky. Chodila jsem na základní škole s jedním klukem, ale byla to taková ta „dětská láska“, takže jsem se hrozně styděla a jenom jsme si dopisovali . Spolu jsme pak na konci páté třídy odešli na gymnázium. Tam jsme se po roce rozešli, už ani nevím proč, ale byla to moje chyba. Já jsem pak odešla do školy do Rakouska, ale pořád studuji i na tom gymnáziu.
    Můj problém je v tom, že jsem se do něj asi znova zamilovala. Všude vidím, jak holky říkají klukům že je milují. Ale má to cenu i u mě? Vždyť se skoro nevídáme a on už asi jsem mu tím rozchodem zlomila srdce, tak nevím co mám dělat.

    Doufám že je to srozumitelné a že mi nějak poradíte :-)

    holka, 15 let, 13. června

    Ahoj,
    moc se mi líbí, jak o svých citech přemýšlíš i tvoje sebereflexe, kdy si uvědomuješ, že i ostatní mají své city, na které je třeba brát ohled. Tvůj dopis na mě působí velmi mile a vyzrále a ráda bych to ocenila. Myslím, že právě tím, jak zodpovědně uvažuješ, není určitě všechno ztraceno.
    Je sice pravda, že rozchod pro tvého kamaráda asi nebyl nic příjemného, ale stalo se to už před několika lety a od té doby jste se oba určitě posunuli a vyzráli. A jak sama píšeš - v páté třídě se opravdu jedná o dětskou lásku a nelze mluvit o skutečném partnerském vztahu. Ale i kdyby tomu tak bylo; i dospělí lidé se rozchází a po čase změní názor a naváží spolu znovu vztah.
    Myslím, že by bylo dobré nejprve zjistit, jak je na tom z tohoto hlediska tvůj kamarád. Zkus s ním znovu navázat kontakt a zjistit, jestli jsou vaše sympatie vzájemné. Nejprve se vše může odehrávat pouze na kamarádské rovině a můžeš zjistit, nakolik jste si podobní, máte společné zájmy a hodnoty. A třeba poté se poté váš vztah přehoupne z kamarádské roviny do vztahové sám od sebe. Píšeš, že se skoro nevídáte, ale mnoho vztahů funguje i na dálku a nikdy nevíš, co bude za pár let. Možná se vrátíš natrvalo zpátky do Čech a budeš tu mít vztah s partnerem, s nímž se budete vzájemně milovat a budete spolu šťastní a spokojení.
    Přeji ti hodně štěstí!
    Bára

    Holky a láska

    Ahoj poradno.
    Chtěla bych se začít holit, ale nevím jak to říct mámě. Taky se bojím jak to pobere, protože se sama moc neholí. Podprsenku už nosím, to už jsem si vyprosila s tím, že ji nosí holky že třídy. Už jsem se hodně krát oholila tátovou žiletkou, protože mi to už vadí. Chlupy "tam dole" mě osobně přijdou dost nechutné, kvůli chlupům na podpaždí se hodně potím a potom to smrdí. Chlupy na nohou už mám tmavé a v létě vždycky nosím dlouhé kalhoty, nechci aby to bylo vidět. A jelikož minulé léto jsem se ještě tak nepotila, tak si myslím že toto léto bude docela problém, když se nezačnu holit. Prosím, pomocte mi.

    Holka, 11, o prázdninách 12 let, 13. června

    Ahoj,
    úplně rozumím tomu, že ti není příjemné chodit neoholená. Kromě estetického hlediska je tu ještě, jak sama zmiňuješ, hledisko hygienické. Na chloupcích v podpaží se usazuje pot a když se potom rozkládá, zápach je skutečně intenzivnější. Myslím, že když si o tom se svou maminkou promluvíš, určitě tvé argumenty pochopí. Vysvětli jí, že se neoholená cítíš nepříjemně, že je to zdrojem tvých komplexů a stydíš se za to. Věřím, že když jí řekneš všechno, co tě trápí, nejenže ti nebude bránit, aby ses holila, ale pomůže ti i vybrat správné pomůcky a kosmetiku na holení.
    Měj se hezky!
    Bára

    Holky a láska

    Smějí se mi, že jsem lesba

    Ahoj jsem lesba. Všichni se mi kvůli tomu smějou ale kamarádka je taky. Smějou se nam oboum co mame delat?

    holka, 13 let, 10. června

    Ahoj,
    chápu, že situace, kdy se ti kamarádi smějí, není příjemná, ale musím říci, že jako první mě napadlo, jak je možné, že to kamarádi vědí. Řekla jsi jim to? Nebo tě viděli v nějaké „intimní“ situaci s dívkou, která se ti líbí? Protože i kdyby tomu tak bylo a byla jsi skutečně lesbicky orientovaná (ve tvém věku bych byla ještě opatrná s definitivním tvrzením, protože se může jednak „pouze“ o tápání a hledání v rámci dospívání), jedná se o natolik intimní a soukromou informaci, která se rozhodně nevykládá na potkání. Zkus se tedy zamyslet nad vlastním postojem k své orientaci. Pokud o ní bez zábran a veřejně mluvíš, nebo ji ostentativně dáváš najevo, je klidně možné, že to ostatní berou jako snahu zviditelnit se a udělat se zajímavou. Proto také reagují posměchem. Jestliže na svou orientaci nebudeš upozorňovat a s jejím „zveřejněním“ počkáš až doby, kdy budeš mít za pár let opravdový partnerský vztah, věřím, že posmívání tvé kamarády za čas přestane bavit a budete mít s kamarádkou obě dvě klid.
    Měj se hezky!
    Bára

    Holky a láska

    Hledání sexuální orientace

    Ahoj,
    Asi mi moc nepomuzete ale nevim jestli jsem na holky nebo na kluky, vím že jsem v pubertě a že se to muze měnit, ale já to některý dny mám, že s klukem bych si to nedokázala ani predstavit a s holkou jo, a další den to mám přesně naopak, asi mi nepomuzete ale aspoň jsem to chtěla někomu sdělit.

    holka 13 let, 10. června

    Ahoj z Modré linky,

    věřím, že zmatek v sexuální orientaci, který prožíváš, může hodně potrápit. Je to ale opravdu tak, jak píšeš - to, jestli jsem "na holky" nebo na "kluky", se může ještě několik let vyvíjet a vývoj může vypadat tak, jak píšeš. Zkus to brát jako nynější součást svého života, něco, co k němu patří (jako třeba bouřky k letnímu období) a najdi i oblasti života, ve kterých jsi si jistá a přinášejí Ti uklidnění. Mohou to být zájmy, koníčky, sport, příroda, domácí mazlíčci - něco úplně podle Tebe.

    Máš pravdu, že někdy pomůže, když člověk sdělí to, co prožívá. Nemusí to být jen Alík, můžeš vyhledat i psychologa, například školního, který by Ti mohl pomoci s tím, co řešíš.

    Přejeme klidné a pěkné dny,

    Modrá linka

    Holky a láska

    Stále na učitelku myslím

    Ahoj všem,

    Vím, že už kvůli tomu píšu poněkolikáté (a omlouvám se, jestli tím už zatěžuju), ale už z toho začínám docela šílet. Během "koroňáků" když jsme nebyli ve škole, jsem začala pociťovat takový zvláštní pocit. Vždycky, když jsem si vzpomněla na K (každou chviličku), tak jsem cítila takové jakoby těžko u srdce, jako kdyby se úplně stáhlo, a bylo mi strašně úzko. Prostě ať se snažím o cokoliv, stejně mi ji všechno připomíná... Stačí vlastně úplně nějaká banalita, ale mně jí to připomene. Krom toho můj mozek neustále vymýšlí různé situace, které se nikdy nestaly, a ani nestanou, a ve všech je K. Kromě toho (jak jsem už psala dříve) se mi stále objevuje ve snech, a to pravidelně, každou noc. Snažím se před spaním přijít na jiné myšlenky které by se jí netýkaly (např. Čtením, voláním si s někým...), ale i tak se mi o ní zdá. A šílené je i to, co se mi zdá. Povětšinou je to něco v tom smyslu, že spolu normálně žijeme, a prožíváme takhle úplně všední den. Moc ráda bych, abych na ní dokázala nemyslet, a odmilovala se (nevím jak to jinak napsat). Nevím, jestli ona ví jak na tom jsem s city k ní teď, ale asi bych radši doufala, že neví. Nerada bych nějak zničila to, že mě teď vnímá úplně jinak, a před koroňáky jsme spolu měly i docela dobrý vztah (můj pocit, ale nevím, jak to vnímá ona). Je ale pravda, že během koroňáků jsem to asi úspěšně dokázala pokazit, kvůli několika mailům, které jsem jí postupně napsala. První se týkal těláku, a to bylo v pohodě. Ve druhém jsem se jí ptala jestli nemá zkušenosti se zraněním z běhu (po poradě s kamarádkou jsme se rozhodly, že ona jakožto tělocvikářka by nějakou zkušenost nebo radu co s tím mít mohla). A nakonec jí kamarádka napsala o PPP, o čemž jsem psala minule. Ona jí řekla, že aby mohla situaci lépe posoudit, musela by mít více informací. Když mi tohle kamarádka napsala, tak mi k tomu ještě řekla, abych jí to napsala já, že tam budu moct uvést opravdu všechny informace. Krom toho jsem K napsala do toho mailu, že nechci nic říkat rodičům, protože by mě nutili chodit k psychologovi, se kterými ale nemám dobré zkušenosti. Poté co mi přišla odpověď, jsem měla k dispozici kontaktní údaje na Linku bezpečí, dětské krizové centrum, centrum Anabell, a informaci o sdílení této skutečnosti se školní psycholožkou, a se školním výchovným poradcem. Ti pak (už zase) volali mamce,.a řekli jí, aby mě objednala k psycholožce, a také, že jsem nevhodně kontaktovala paní učitelku K. To jsem ale zjistila až pozdeji. Když jsem zjistila, že volali mamce a řekli jí o "nevhodném kontaktování paní učitelky", napsala jsem mail školní psycholožce (která mamce volala), jestli by mi mohla říct, co na tom mailu bylo nevhodné, protože mně tam nic nevhodné nepřišlo. Ona mi odpověděla, že "nevhodné kontaktování" ani nezaznělo, což znamená, že pokud mám věřit mamce, tak mi ta psycholožka neříká pravdu. Takže teď se bojím, že jsem K kontaktovala nevhodně, a že jsem si to fakt hodně pokazila. Byla bych hodně nerada, aby si o mně myslela něco špatného ... Mimoto už nějakou dobu přemýšlím, jestli by bylo vhodné popřát jí k narozeninám (má je v říjnu). Na jednu stranu se vážně bojím toho, co bych tím mohla způsobit, ale zase bych jí hrozně ráda popřála. Co si o tom myslíte vy?

    Omlouvám se, že je to (znovu) taková slohovka, ale kratší to asi nezvládnu...
    Děkuji moc za odpověď, Mája

    Mája, 14 let, 9. června

    Dobrý den, Májo,

    jak jsme už psali, "odmilovat se" není jednoduché a není na to nějaký "zaručený" recept. Dokazuje to vlastně i to, že na paní učitelku K. stále myslíte, ve Vaší hlavě se vytvářejí různé příběhy, objevuje se i ve Vašich snech. Svědčí to o tom, že Vaše zamilování stále trvá. Zamilování do učitelů/učitelek bývá docela časté. Jde většinou o silný cit, který je krásný a smutný zároveň - tato láska v naprosté většině případů nemůže být opětována. Přesto to bývá něco, na co člověk později rád vzpomíná.
    Někdy člověk ze zamilování dělá věci, které nejsou úplně vhodné a kterých později lituje. Proto to chce velmi dobře si rozmyslet, než člověk podnikne nějaký krok, třeba než odešle nějaký mail. Vnímám, že si to přesně uvědomujete a už teď přemýšlíte, jestli paní učitelce K. popřát k narozeninám. Říkám si, že když jí třeba před hodinou nebo po hodině krátce popřejete, nic nezkazíte, ale uvidíte, jaká bude situace.
    Nápad s psychologem mi přijde moc dobrý. Chápu, že můžete mít s nimi špatné zkušenosti, na druhou stranu bývá psychologická pomoc v případě poruch příjmu potravy i nešťastného zamilování opravdu účinná. Nemusí to být jenom školní psycholog, ale i jiný psycholog či psychoterapeut, které s pomocí dospělých vyhledáte.
    I když máte nyní plnou hlavu paní učitelky K., bylo by prospěšné zaměřit se i na něco jiného, co by Vás mohlo zaujmout – zájmy, koníčky, přátelské vztahy. Zkuste si něco najít a začít se tomu věnovat tak, aby Vám to dělalo radost a přineslo Vám smysluplnou náplň času.

    Přejeme pěkné letní dny,
    Modrá linka

    Holky a láska

    Ahojky chtěla bych se s někým poradit mám ve škole kamaráda no kamaráda spíš si se mnou jen občas povídá chodí se mnou do třídy a mě se poslední rok prostě strašně líbí. Já jsem mu to napsala a on mi řekl že není čeho se bát že každýmu se někdo líbí ale že já jemu ne noo.... trochu to bolelo. Mě prostě napadlo jestli by nebyl způsob jak bych se mu mohla taky líbit . Omlouvám se že s tím otravuji ale celkem dlouho mi to leží v hlavě . Věk uvádět nechci ale je mi víc než 11 ale míň než 15.

    holka, nechci uvádět, 3. června

    Ahoj,
    je mi líto, že tě tvůj kamarád odmítl a chápu, že to pro tebe muselo být nepříjemné a bolestné. Bohužel neexistuje způsob, jak kohokoli přimět nebo dokonce donutit, aby se do tebe zamiloval. Musíš jeho rozhodnutí respektovat, ale to samozřejmě neznamená, že by ses s ním neměla dál kamarádit a bavit. Možná časem sám zjistí, že si rozumíte, máte na spoustu věcí stejný názor a že se mu vlastně líbíš. Jeho názor určitě nemusí být definitivní a možná se z vás za pár let stanou víc než kamarádi.
    Držím ti palce!
    Bára

    Holky a láska

    Ahoj Alíku a spol,
    mám problém s tím že mám kluka ale miluju i někoho jiného ale ten je můj příbuzný.Co mám dělat ??? Předem děkuji za odpověď.

    holka, 12 let, 29. května

    Ahoj,
    chápu, že situace, kdy se ti líbí tvůj příbuzný, je nepříjemná a náročná, ale mohu tě ubezpečit, že v tvém věku je to poměrně běžná záležitost. To, že se ti líbí například bratranec, samozřejmě neznamená, že byste směřovali k incestu, tragicky nenaplněné lásce, nebo něčemu podobnému. Jsi teprve na začátku dospívání, tvé tělo se začíná probouzet, hormony pracovat a postupem času se tvé dětské lásky začnou přetvářet ve skutečné partnerské vztahy. To všechno má svůj čas a až na to budeš připravena, tvé tělo a psychika ti to dají najevo.
    Ptáš se, co máš dělat, když se ti líbí příbuzný, a myslím, že jedinou možnou odpovědí je „nic.“ Je skvělé, že máš v blízkém okruhu lidí člověka, ke kterému pociťuješ velké sympatie, užívej si toho a nech věci volně plynout. Je velmi pravděpodobné, že spolu s tím, jak budeš dospívat a vyzrávat, zjistíš, že jsou to skutečně sympatie a nikoli zamilovanost a láska. Až se za pár let na obzoru objeví někdo jiný, do koho se opravdu zamiluješ, zmizí i tento „problém“ a zůstane ti vynikající kamarád.
    Měj se hezky!
    Bára