Poradna: Alík radí dětem

Nemoce

Ahojky,
Mám dvě otázky (promiň, ale je to pro mě důležité)

  1. Chtěla jsem se zeptat když mi odebírali krev a výsledky byli naprosto v pořádku jestli opravdu nemám žádnou vážnou nemoc.
  2. Jsem velkej chypochondr. Mamka říká, že je to normální, ale já z toho mám někdy hrozný strach. Když vidím sanitku je mi hrozně. Když mám jít k doktorovi nebo k zubaři, tak mám z toho trauma. Nedokážu být někdy ani ve vaně, protože se ani nedokážu podívat na své tělo. Když slyším o nějaké nemoci tak si myslím že ji mám. Za chvíli jdu na 13ti letou prohlídku a hrozně se bojím. Jak se mám zbavit alespoň trochu hypochondrie? Už si někdy připadám jako blázen, ale já se hrozně bojím, že mám asi všechny nemoci na světě. Děkuji moc předem za odpověď
holka, 12 (skoro 13) let,, 30. října 2017

Ahoj,
většinu nemocí lze odhalit z rozboru krve - pokud ji máš v pořádku, nejspíš nemáš důvod se obávat. Když je někdo hypochondrický, moc ho neuklidní ani dobré výsledky vyšetření a dál se bojí, nevěří, že je v pořádku. To, co popisuješ, by bylo dobré probrat s psychologem, aby ses nemusela zbytečně stresovat. Mohl by Ti pomoct v tom, abys to lépe zvládala, postupně se zbavila zbytečného strachu a nejistoty. Můžeš zkusit zajít za školním psychologem, jestli ho ve škole máte, nebo se domluvit s rodiči, aby s Tebou nějakého navšítivili. Když by to rodiče nechápali, nebo to brali na lehkou váhu, mohla by Tě podpořit např. i nějaká učitelka ze školy, nebo Tvůj praktický lékař, kteří by s nimi také promluvili. Můžeš to také sama probrat s doktorem, až budeš na té 13tileté prohlídce. Ten Ti může dát konkrétní doporučení na vhodného psychologa. Je dobře, že si uvědomuješ, že něco není v pořádku a že chceš pracovat na tom, aby se to zlepšilo.

Držíme Ti palce,
Modrá linka

Na otázky odpovídají

pracovníci linky důvěry Modrá linka, Alíkova kamarádka BáraV, odborníci přes výživu z projektu Vím, co jím, odborníci na kouření z projektu Nekuřátka a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

Dotazy smí pokládat čtenáři mladší 16 let.

Nemoce

Ahoj, mám prosbu. Potřebovala bych abyste mi pomohli. Minulý školní rok 2017/2018 jsem měla 3krát výron kotníku. Poprvé to bylo 29.10. 2017, měla jsem podvrtnutý kotník s téměř přetrhanými vazy, to jsem měla ortézu 4 týdny. Podruhé 11.4. 2018, to jsem spadla v tělocvičně při TV. Naposledy to bylo 25.6. 2018 na školním výletě. Ale k mému dotazu. Mám problém s tělocvikem, nikdy jsem se nebála něco udělat, ale teď se bojím udělat kotouly, stojky, skok do výšky, už se bojím i běhu. Přikládám to tomu úrazu, protože všude vidím riziko, že spadnu a skončím v nemocnici. Dlouho jsem se bránila tomu, že mám strach. Naše učitelka na TV mě absolutně nepodpoří, protože mám nadváhu, ale hlavně mi vůbec nic nejde. Kdybych neměla ty úrazy sportu bych se věnovala, ale mám trauma. Bojím se jít po okraji chodníku, aby mi nesjela noha, což by byla opět ortéza. Když hrajeme florbal hodně si uvědomuji jaký mám strach, ale snažím se ho překonat. Bohužel ho překonat nedokážu, ale nechci dostat na vysvědčení dvojku zrovna z tělocviku. Od obvodní lékařky mám potvrzení, že nesmím cvičit přes bolest, ale já se bojím ozvat a říct, že mi ten kotník bolí. Rodiče chtějí, abych šla na magnetickou rezonanci, tam nechci. Takže mi řekli, tedy hlavně taťka, že neexistuje psaní omluvenek na TV. Ale o mém strachu rodiče neví. Už prostě nevím, co mám dělat. Pomozte mi prosím.
Asi se mi ulevilo, že jsem se vypsala, protože o mém strachu nikdo neví, ale hlavně o tom nikomu říct nemůžu, protože to nepochopí.

holka, 14 let, 5. března

Ahoj,
je dobře, že si umíš říct o pomoc, kterou si zasloužíš. Po nepříjemných zdravotních komplikacích máš strach z magnetické rezonance a také z pohybů v tělocviku, vidíš v tom možná nebezpečí a brání Ti to cvičit. Rodiče o Tvém strachu neví, a tak jsou striktní v tom, že Tě nechtějí omlouvat z TV. Ulevilo se Ti, když ses dokázala svěřit nám, zároveň to nikomu říct nechceš, bojíš se, že to nikdo nepochopí.

Chci Tě ujistit v tom, že to, co popisuješ, chápu, není to nepochopitelné, ale naopak přirozené, lidské. Každý člověk je po úraze opatrnější a nemusí to znamenat nutně nic špatného, pokud ho to neomezuje v každodenním životě a strach nepřesáhne zdravou míru. Vnímám, že by mohlo být užitečnější zaměřit se teď na to, jak zvládat strach a dostat ho do přiměřených mezí, aby Ti nebránil ve spokojeném klidném životě a nemusel Tě zbytečně zatěžovat. Věřím, že pokud na Tobě rodičům záleží, snažili by se Tě pochopit, důležité však je, abys dala najevo, co prožíváš a čeho se bojíš, co bys od nich potřebovala jako podporu. Je důležité učit se upřímně mluvit o svých potřebách a pocitech, to prohlubuje vztahy a také Ti to může otevřít cestu k pomoci, nemusíš v tom být sama. Můžeš se svěřit také některé z učitelek, které důvěřuješ nebo školní psycholožce, pokud ji ve škole máte. I ta by Ti mohla pomoci pracovat se strachem a postupně ho zmírnit.

I když to není snadné, nevidím v tuto chvíli lepší řešení, než požádat o podporu dospělé ve svém okolí, kteří Tě mají na starosti a měli by Ti zajistit bezpečné prostředí a podmínky doma i ve škole. Věřím, že pokud to dokážeš tak dobře, jako u nás, může to pro Tebe být důležitá cenná zkušenost v překonávání strachu a obav. Pomoci Ti v tom může i tato zpráva, kterou můžeš někomu z nich přímo ukázat.

Držíme Ti palce,
Modrá linka

Nemoce

Ahoj Alíku,
Před týdnem jsme byli na očním a tam mi řekli, že bych měla mít brýle a že se to bude zhoršovat, ale jestli vidím dobře na tabuli , tak brýle zatím mít nemusím. Jenže ve škole vidím dobře na tabuli, když učitelka píše na tabuli sama. Ale když máme opisovat něco z internetu, tak většinou to přečtu, ale jsou u i dny, kdy to prostě nepřečtu, nebo u toho musím různě točit hlavou do stran, abych to přečetla. Navíc mám pocit, že mě u toho viděla učitelka. Nejsem si tím jistá ale myslím si že jo. Já bych brýle klidně nosila, i když můžou třeba při tělocviku být docela nepraktické. Jenže se bojím reakce spolužáků ve třídě. Reakce holek se nebojím až na teda 2 holky, ale bojím se reakce kluků. Jak se mám přestat bát? Vím že mě 2 nejlepší kamarádky vždycky podrží, ale stejně se strašně bojím.
Děkuji Alíku za odpověď a ahoj

holka, 11 let, 1. března

Ahoj,
chápu, že se Ti honí hlavou nejrůznější otázky ohledně Tvého zraku a brýlí. Myslím, že je důležité hlavně to, abys dobře viděla a zrak se Ti zbytečně nezhoršoval. Proto bych Ti doporučovala si brýle pořídit, nemusíš je nosit třeba úplně pořád, ale právě ve chvíli, kdy při opisování z internetu nevidíš a způsobuje Ti to komplikace.

V dnešní době, jak sis možná všimla, nejsou brýle ostudou, naopak módním doplňkem a hodně lidí nosí i brýle bez dioptrií, právě protože jim sluší. Proto si myslím, že reakce kluků nemusí být vůbec zlé, nejspíš i někteří z nich brýle nosí. I pokud by měli nějaké narážky, brzy je to přestane bavit a navíc Tě mohou podržet Tvé nejlepší kamarádky, to je moc dobře, že je máš.

Strach se může zmenšit i Tím, že si vybereš brýle podle svých představ, ve kterých se budeš cítit dobře a budou Ti slušet.

Přejeme Ti, aby vše dobře dopadlo.
Modrá linka

Nemoce

Ahoj Alíku a spol.

-Chtěla bych se zeptat, jestli se dá nějak poznat, když má člověk schizofrenii (popřípadě jak).

-A potom bych se chtěla zeptat, jestli je normální, když mám občas mírné halucinace (pohyb zdí, zvláštní barevné zaostření předmětů a předměty měnící barvu), vídávám stojící osobu u mé postele (když ležím), slýchávám v hlavě hlasy, které vlastně nejsou reálné (a povídají si o tom, jak jsem příšerná a jaké dělám chyby apod.), mi přijde svět nereálný (jako by byl ve snu).

holka, 14 let, 23. února

Ahoj,
popisuješ příznaky myšlení a vnímání, které by mohly znamenat nějaké psychické potíže a věřím, že by Ti mohlo ulevit, když bys to mohla probrat s odborníkem. Rozpoznat a stanovit, zda to je schizofrenie, může jen psychiatr s pomocí psychologa. Chci Tě tedy podpořit v tom, aby ses poradila s rodiči, kteří by Ti měli pomoci je vyhledat. Požádat o podporu můžeš také někoho z učitelů, kterému důvěřuješ nebo rovnou navštívit školního psychologa, pokud ho ve škole máte. Připadá mi důležité, abys na to, co prožíváš, nebyla sama a dokázala se svěřit svým blízkým. Poradit se můžete také s Tvou dětskou lékařkou.

Přejeme Ti vše dobré,
Modrá linka

Nemoce

Ahoj Alíku,
Nevím, co to je, ale asi od září vždy, když v 7 hodin ráno vstanu do školy, mám neskutečnou křeč v pravé noze.Trvá asi 10 minut a je jen ráno. Po zbytek dne mám jen pocit, že mám v noze natažený sval. Zkoušela jsem nohu procvičovat. Nejsem v žádném strese a spát chodím pravidelně asi v 9, max. 10 hod. Také mám problémy se spaním. Trvá mi asi hodinu, někdy 2, než usnu.
A ráno po vzbuzení se nedokážu orientovat. Potřebuji tak 10 minut koukat do blba, abych se trochu vzpamatovala. Jsou na tyto mé problémy nějaká řešení? Problémy přetrvávají.

Děkuji za jakoukoli radu nebo zjištění příčiny
Přeji krásný den

holka, 11 let, 29. prosince 2018

Ahoj,
už mockrát tady bylo řečeno, že na dálku ti nikdo diagnózu neudělá. Ale tvoje příznaky jsou natolik nespecifické, že to může být cokoli, od něčeho banálního až po vážnou nemoc. Rozhodně nic nezkazíš, když se s tím vydáš ke svému lékaři.

Nemoce

Ahoj Alíku, omlouvám se že zase obtěžuju.
Problém je, že jsem si dělala testy, jaké riziko cukrovky mám, a výsledek je, že je to střední riziko. Nejsem nijak obézní a ani nikdy jsem nebyla, ale hned jsem prostě dostala napětí a najednou se mi začalo dělat špatně z každého jídla, jaký jsem snědla. Už je to týden a já se fakt bojím, že se něco špatného děje. Měřím 140 cm a vážím 30 kg. Jsem malá no xD

Charlotte

Charlotte, 11 let, 14. října 2018

milá Charlotte,
stále ještě budeš dále růst, v tuto chvíli je Tvoje váha vzhledem k věku i výšce zcela v pořádku, optimální.
Zda se u nás cukrovka 2. typu v průběhu života objeví ovlivňuje jednak to, zda měli cukrovku naši rodiče, naše hmotnost a její vývoj (obezita, prřípadně nadváha) a pak také náš životní styl - jak jíme a jaké potraviny si vybíráme a jestli se pravidelně hýbeme.
Ty máš váhu zcela v pořádku, pokud se i pestře stravuješ (jíš dostatek zeleniny a ovoce, zařazuješ vejce, luštěniny, mléčné výrobky, libové maso, ryby, obiloviny (ideálně i celozrnné) a pravidelně sportuješ, pak si ve svém věku s cukrovkou druhého typu nemusíš dělat starosti.
Důležité je udržovat si přiměřenou hmotnost, zdravě se stravovat a pravidelně se hýbat po celý život.
Ať se Ti dobře daří přeje Vím, co jím

Nemoce

Ahoj. Chci se podělit o svůj příběh a zároveň slyšet Tvůj názor :)
Všechno začalo v roce 2016.. Byli prázdniny a já měla cca 157 a 59 kg,zatím co moje kamarádka měla 169 a 56 kg.. Věděla jsem,že bych měla zhubnout. V té době jsem se začala zajímat o anorexii a to kvůli tomu že jsem nedokázala pravidelně jist..
Začala jsem jist jen polévky,ale váhu jsem moc nehlídala a později jsem začala normálně jist.
O prázdninách 2017 jsem cely den nejedla a běhala venku s kamaradkama,ale když jsem se večer vrátila domu,snedla jsem vše co jsem našla..V ten rok jsem měla už 63 kg a 160.. V říjnu přišli moje narozeniny a s nimi mi dali kamarádi na Facebook fotky a přání. Na fotkách jsem si všimla že mám hrozně velké břicho a prsa a pánev byla hrozně mala..
Tím to všechno začalo.. 1.listopadu 2017 jsem začala držet svoje první hladovky..
V polovině měsíce jsem vážila 58 a na začátku prosince 64! Řekla jsem si DOST!
Můj cíl byl 56 kg než budou Vánoce. Na štědry den jsem měla 54 kilo.. Byli to Vánoce,což znamenalo návštěvy a jidlo,přibrala jsem na 63.. Další část si moc nepamatuju,ale 28.unora jsem měla 56..
Začalo období prejidani..Každý den hrozně moc jídla a tím jsem přibrala na 65..
Poslední tři týdny v červnu jsem přestala jist obědy ,ale zase jsem se přejidala po škole.
Na začátku července jsme jeli na dovolenou ,kde jsem jedla jen jednu polévku a ještě cely den jezdila na kole. Když jsem se vrátila,měla jsem 61,5.. Váhu jsem si držela do 1.8 na 59 kilech. Od 1.8 jsem měla hladovku. Měla jsem to vydžet 10 dni,ale 7 den mě máma donutila jist. Sedmi den hladovky jsem měla 54 kg. Zase přišlo období přejídání. Váha se vrátila.. Pak jsem přestala jist,ale už to nebyla tak drasticka hladovka a na konci srpna jsem měla 55..V tu dobu jsem chodila na koupaliště a kamarádky si toho začali všímat a začali mě nutit jist,ale nezačala jsem.
Můj cíl do konce prázdnin byl alespoň 50 kg,ale nedokázala jsem to. Kamarádka která je na tom podobně mi napsala „už ti ta anorexie leze do hlavy,jdi se radši najíst. Nedivím se že se s tebou tvůj kluk rozešel“. Hádali jsme se a já ten večer hrozně moc jedla a brečela.. Během dvou dni jsem přibrala na 58..
První den ve škole jsem měla něco kolem 60 a hrozně jsem se styděla a byla zklamaná...
Teď mám 60 a 161.. Nejhorší je ,že to je furt stejné. Jednou mi mamka řekla,že pokud nezačnu jist,vezme mě do nemocnice.. Kdybych se nenajedla,mohli mě „uzdravit“. Přijde mi hrozné že už cely rok jsem na tom stejném-snažení se zhubnout. Každý den cvičim a jídlo mám do 1 000kcal..
Promiň za tak dlouhý příběh..Jen chci vědět,jestli je to nějaká anorexie nebo ne..
Ještě jsem zapomněla,jednu dobu jsem se snažila zvracet,ale nešlo to. O prázdninách jsem používala projimadla a díky tomu zhubla..

holka, 13 let, 19. září 2018

ahoj,
podle toho, co píšeš, se u Tebe opravdu může jednat o poruchu příjmu potravy - hladovění a striktní omezování jídla se střídá s přejídáním. Poruchy příjmu potravy jsou velmi závažná věc - jedná se vlastně o psychická onemocnění, které ale devastují i tělo. Mohou vést až k trvalým následkům nebo dokonce ke smrti, pokud se neléčí. Zneužívání projímadel, váhové výkyvy, hladovění a přejídání nejsou vhodné s ohledem na to, že rosteš a vyvíjíš se - potřebuješ přijmout dostatek kvalitních živin i energie.
Potřebovala bys postupně si nastavit pravidelný režim stravování a naučit se jíst beze strachu, pravidelně se hýbat a váhu si udržet na vhodné hodnotě (případně maličko postupně a pomalu trochu váhu snížit - ale zdravě, nikoliv hladověním nebo projímadly). Myslím si, že by bylo nejlépe svěřit se se svým problémem rodičům a společně se zajít poradit s odborníkem, který se specializuje na léčbu těchto onemocnění (psycholog, psychiatr, nutriční terapeut). Promluvit si o tom můžeš třeba i se školním psychologem nebo výchovným poradcem.

Můžeš se podívat i na internetové stránky Healthy and free, které tvoří odborníci specializující se na léčbu poruch příjmu potravy - www.healthyandfree.cz/index.php
Jsou tam nejen informace, ale třeba i podpůrné rady. Určitě je na místě tyto Tvoje problémy řešit.

Držíme palce, ať se Ti dobře daří a je Ti brzy lépe! Vím, co jím

Nemoce

Ahoj,
můžu se HIV nakazit polibkem, či líbáním?

holka, 16 let, 26. srpna 2018

Ahoj,
nemůžeš. Pokud ten, koho líbáš, nemá poraněná ústa (nemá v nich krev), tak nákaza nehrozí. Virus HIV se sice ve slinách nachází, ale v tak nízké koncentraci, že je nákaza vyloučena.

Nemoce

Ahoj, dnes se mi na levé noze objevila podivná vyrážka, mám před levým chodidlem asi 50 červených malinkých pupínků a bolí to. Potom taky před levým kolenem mám to stejném na koleni a za kolenem. Rodičům to říct nemůžu, protože bych jim překazila dovolenou na kterou jedeme 11 srpna. Prosím napište mi, co to může být a co mám dělat.

holka, 12 let, 2. srpna 2018

Ahoj,
už opakovaně tady bylo napsáno, že diagnózu na dálku nikdo neudělá.
Ale pokud to oznámíš rodičům a bude jen trochu možné, aby to dovolenou nezkazilo, tak se na dovolenou pojede. A pokud je to tak vážné, že by to dovolenou zkazilo, pak ji to tím spíš zkazí, když na to rodiče přijdou až těsně před odjezdem, nebo dokonce až na té dovolené. Onemocnění někde na dovolené, kde může být lékař špatně dostupný a kde ani nemáte takové léky a nástroje, jako doma, může být velký problém. A kdyby to přece jen bylo tak vážné, že by se na dovolenou jet nemohlo, tak větší komplikace je, když se odjezd zruší těsně před odjezdem, než když se zruší týden předem. A kdyby to bylo něco, co se musí léčit, je lepší jet na dovolenou po týdenním léčení než po jednodenním léčení nebo s neléčenou nemocí.
Takže to rodičům oznam co nejdřív. Jestli to bude jen trochu možné, tak na dovolenou pojedete, a jestli ne, tak víc zkažená by byla, kdyby se onemocnění začalo řešit až v den odjezdu nebo kdyby to dovolenou zkazilo až na místě pobytu.

Nemoce

Ahoj, Alíku, každý den mne bolí bříško, občas mi je na zvracení, ve škole jsem čtyřikrát zvracela, každý den teď chodím na velkou. Můžeš mi prosím pomoct? Předem díky.

holka, 11 let, 6. července 2018

Tak především s akutními zdravotnímu potížemi ti nepomůže Alík, ale lékař. A za druhé, tento dotaz jsi vložila 6. července, tedy v době, kdy již týden jsou prázdniny. Kdy jsi v té škole čtyřikrát zvracela? Ještě před prázdninami?
Pokud potíže trvají ještě dosud, tedy více než týden, rozhodně navštiv lékaře.

Nemoce

Ahoj Báro,
Už 8 let mám v noze miniaturní nádor který nejde vyoperovat (doktor říká že se to věkem vstřebá, ale to se mi nezdá). Projevuje se to tak, že když mě někdo uhodí, chytne nebo jakkoli zavadí za nohu začne mě strašně bolet. Jelikož mi to tak nějak vadilo začala jsem z instinktu kulhat. Došlo to až do takového stádia, že mám každou nohu jinak velkou. Chci přestat kulhat, ale nejde to. Každý rok jezdím do dětské nemocnice v Brně kde mi udělají ultrazvuk a vezmou krev. V tom je ten problém, strašně se bojím doktorů. Už několikrát mi nabízeli léčbu laserem, ale já vždy odmítla. Ano chci mít nohu zdravou, přestat kulhat a mít stejné nohy, ale strašně se bojím, že by to bolelo a taky vím že by mě to úplně nevyléčilo. Co mám dělat? Nechat se vyléčit laserem nebo ne?
A ještě něco. V létě poletíme do Bulharska a já nevím jestli by mi ten tlak nemohl nějak vadit na nohu nebo ji jakkoli poškodit. Táta mi totiž říkal, že by se mi mohli utrhnout krevní sraženiny které mám a putovat do srdce, ale nevím jestli to neříkal jen tak, má totiž strašný strach z létání.
Báro vím, že nejsi doktorka, ale myslím, že bys mi mohla dobře poradit.
Ahoj a předem děkuji za odpověď.

holka, 11 let, 4. června 2018

Ahoj,

mrzí mě, že žiješ s bolestí. Věřím, že je to náročné zvládat, protože Ti to přináší pochybnosti, možná beznaděj, že se to někdy zlepší, a spousta situací je složitější než pro ostatní (třeba cestování).
Přijde mi proto skvělé, že se obracíš na nás - o pomoc. Čtu z toho, že na to nechceš být sama. A to je přesně to, co si myslím, že by Ti pomohlo - prober s lidmi kolem sebe, jak náročné pro duši to je. Zdravotní otázky konzultujte s lékaři, na podporu si klidně najdi i psychologa, který může pomáhat ve zmírnění strachu z lékařů. Tento dopis můžeš svým nejbližším i ukázat, aby pochopili, že potřebuješ jejich pomoc.

Přejeme hodně štěstí.
Modrá linka

Nemoce

Ahojky Aliku a tyme , už cca dva týdny premlouvam ať se mnou jde máma na oční, protože vidím mírně rozostřeně i když sedím v první lavici tak na tabuli nevidím úplně v pohodě. Ale máma na to kašle se ségrou jde k oční protože prý ji naměřili dioptrie a my máme v rodině skolny k astigmatismu a právě rozostření je jedna ze znamek co mívá astigmatismus a štve mě, že nemůžu nic udělat mámu jsem přemlouvala ale ona řekla jen objednam tě a když jsem jí to připomínala tak byla protivná a vždy řekla jen Jo pořád a prostě nwm co mám dělat prosím o radu a předem děkuji sice se mi dotazy píšou špatně ale nějak to ještě zvládám ale sice těžko ale zvládám a jsem moc vděčná z každou vaši pomoc. S pozdravem a přáním zbytku krásného dne Terezka

Terka, 15 let, 17. května 2018

Ahoj Terezko,
mrzí mě, že máma Tvou návštěvu očního odkládá, přestože máš takové nepříjemné potíže. Nevím, co se děje, jestli s mámou jinak dobře vycházíte, nebo Ti chybí její péče i v jiných oblastech. V každém případě se můžeš obrátit třeba na třídní učitelku ve škole, která by to mohla popohnat a promluvit s mámou o tom, jaké potíže ve škole se zrakem máš. Někdy je potřeba zastání dospělého, aby se věci daly do pohybu. O podporu můžeš požádat i školní psycholožku, jestli jí ve škole máte, nebo jiného dospělého příbuzného, který by s mámou také mohl promluvit nebo Tě i přímo objednat k očnímu místo ní. Je důležité, abys v tom teď nebyla sama a požádala o pomoc někoho z dospělých ve svém okolí, který Ti může pomoci dostat se co nejdříve na oční.

Držíme Ti palce,
Modrá linka

Nemoce

Ahoj Alíku, jednou když jsem byla na bruslích tak jsme s kámoškou udělali závod, jenže jsme do sebe narazili a já bohužel neměla přilbu. Od té doby mě stále bolí v pravém uchu, třeba když zkousnu tak mám pocit, jakoby mě tam něco bodlo. Nevím si rady a na internetu nic nemůžu najít, tak nevím jestli je to něco vážnějšího a nebo to nic není. Děkuji předem

holka, 11 let, 29. dubna 2018

Ahoj,
s takovým problémem si rozhodně zajdi ke svému lékaři. Tady na Alíku ti nikdo na dálku diagnózu neudělá. A hledat si diagnózu sama podle internetu taky není úplně ono. Jde-li o nějaké vážnější zranění, může zanedbání mít vážné následky. A lékař má k dispozici i různé přístroje, které doma nemáš a pomocí kterých se dá v řadě případů zjistit, o jaké onemocnění nebo zranění jde.

Nemoce

Ahoj Alíku když jím jídlo třeba jablko a kousnu si tak se tam objeví krev takové červené a když se dívám na své zuby tak je všechno v pohodě nevíte co to může být hodně se toho bojím že se mi může něco stát

holka, 16 let, 21. dubna 2018

ahoj,

může se jednat o problém s dásněmi, nikoliv přímo se zuby. Výjinečně se může stát, že se třeba škrábneme o tužší kůrku pečiva a krev se objeví, ale rozhodně by to nemělo být časté nebo pravidelné.
Pokud se Ti krev při kousnutí do jídla objevila v poslední době opakovaně, svěř se mamce nebo taťkovi a společně zajdete k zubaři, který Ti zuby a dásně zkontroluje.

Ať se dobře daří přeje Vím, co jím

Nemoce

Dobry den potřebovala bych pomoct ,moje mamka je těžce nemocna a teď podstupuje 4 chemoterapii už jenom 2 poslední a potom půjde na operaci prsa ,potřebovala bych se zeptat my teď doma hodně řešíme dovolenou a jelikož chceme mamce splnit sen tak bychom s ni chtěli letět do Dubaje ale teď si nejsem jistá smí se na chemoterapii jet ke sluníčku nebo celkové být u moře nebo jakou destinaci byste nám doporucovali.??moje maminka je silná bojovnice a věřím ze by ji to udělalo radost ale nevim jestli muže jit na sluníčko a proto se vás ptám ....letěli bysme v červenci takže to je zachvili a tímhle potřebuji pomoct děkuji

Kluk 13 let, 5. dubna 2018

Ahoj,

zdá se mně, z Tvého dopisu, že jsi moc prima, záleží Ti na mamce, chcete jí s rodinou udělat radost, splnit jí její sen a vzít ji do Dubaje. Chceš vědět, jakou destinaci bychom vám doporučili v mamčině stavu.
Je moc fajn, že se ptáš, zdá se, že myslíš na všechno, jenom je třeba místo nás, optat se lékaře, který mamku ošetřuje. Ten na rozdíl od nás přesně ví, s čím se mamka léčí, v jakém stavu nyní je, co pro ni právě teď je a co naopak není vhodné. Je výborné, že mamku hodnotíš jako silnou bojovnici, všichni, i my tady na lince jí držíme pěsti. Napadá mě ale, jestli by nebylo lepší se domluvit nejdřív opravdu s ošetřujícími lékaři, ale také s mamkou. Možná teď mamka právě nestojí o nějaké vzdálené destinace, ale uvítala by klid někde na samotě v přírodě s rodinou, prostě výběr podle ní, podle toho, co by v tuto chvíli chtěla. Dnes je všude tolik různých penzionů a i naše země je krásná, tak je možné ji ani nebrat tak daleko, kde je sluneční záření opravdu velmi silné, mění se časová pásma a cestování je náročnější. Nádherné prostředí je i blíže v zahraničí. Pečlivě vše zvažte, poraďte se s lékaři.
Domnívám se, že pro mamku je velký dar už to, že na ni tak myslíš, a že jí chcete udělat radost.

Držíme vám pěsti, jsme s vámi.
Modrá linka

Nemoce

Ahoj poradno,
chtěla bych se na něco zeptat. Jakmile si totiž sednu do auta nebo autobusu, začne mě hrozně bolet hlava. Poprvé se mi to stalo v osmi letech a stále se to s věkem zhoršuje. Je jedno jestli to auto nebo autobus jede rychle pomalu, do kopce nebo do zatáček. Bolí to pořád stejně nesnesitelně. V autobuse je to tak hrozné, že z bolesti skoro omdlívám. Nevím co s tím mám dělat. Zkoušela jsem všechno: zavřít oči, žvýkat, brát léky atd. Nic ale nepomáhá. Jen ty léky tu bolest na chvíli zeslabí, ale nemůžu je přeci brát pořád. Nevíš prosím co mám dělat? Předem moc děkuji za odpověď.

holka, 12 let, 20. února 2018

Ahoj,

chápu, že je bolest hlavy nepříjemná, píšeš, že zatím na ní nic nezabralo a ani se nedalo vysledovat, čím je to ovlivněné. Je dobře, že se aktivně snažíš najít radu a pomoc. Po fyzické stránce by Ti mohla pomoci Tvá praktická lékařka/lékař, na kterou/kterého se můžeš s rodiči obrátit a poradit se s ní/ním. Napadá mě, že by to mohlo mít i příčiny psychosomatické, zkus svůj problém probrat se školní psycholožkou, jestli jí na škole máte. Bolest hlavy může odrážet i psychickou nepohodu, stres a podobně, s čímž se dá pracovat různými nácviky právě s psychologem.

Přejeme Ti brzké nalezení pomoci,
Modrá linka

Nemoce

Ahoj,
když bývám nachlazená strašně mě bolí hrtan a někdy tak kašlu, až mě bolí pod hrtanem(nějak u hrudi). Mám alergii na pyly, chodím i na alergologii. Mívám i běžně ucpaný nos a nemohu dýchat osem(když jsem úplně zdravá při každém r. období.) Já se bojím, že budu trpět Astmatem. Umírá se na to? Protože jeden herec na to zemřel.(asi 60 let).

Také mám na oku malý červený ,,vřed“ už od 6 let. Ale nebolí to. Nejde se toho nějak zbavit.

Co s tím?

holka, 12 let, 5. února 2018

Ahoj,
píšeš, že máš alergii. Tvůj kašel tedy může být alergickým kašlem. Měla bys o těchto svých problémech říct lékaři na alergologii. Předpokládám, že tam chodíš pravidelně na kontroly.
Určitě bys měla informovat i svého dětského lékaře, že máš obtíže, které popisuješ.

Nejsem lékařka, ale nemyslím si, že bys měla mít strach ze smrti. Alergiemi i astmatem trpí mnoho lidí.

Co se týče vředu na oku, tam ti poradí oční lékař. Určitě si za ním zajdi.

Nemoce

Ahoj Alíku, nevím kam tohle zařadit, ale jsem dost nemocná a už asi 3. den mě bolí v pravém uchu. Řekla jsem to tátovi a ten mi jen řekl že musím smrkat.
Já už jsem smrkala dost, už to ani nejde. Na to ucho normálně slyším, ale mám pocit jak když je zablokované nebo jak když tam něco mám. Bolí hodně když si zívnu, ani nejde odlehnout (to jak otevřeš pusu a v uších ti jakoby „praskne“). Zkoušela jsem si je i vyčistit, ale nepomohlo to. Jak si mám poradit? Předem děkuji.

štěpa, 13 let, 3. ledna 2018

Ahoj,
pokud potíže trvají nebo se dokonce zhoršují, rozhodně je zapotřebí navštívit lékaře. V lepším případě zjistí, že to není nic vážného, a jinak zahájí nějakou příslušnou léčbu. Když budeš návštěvu lékaře odkládat, hrozí nebezpečí, že případné nemoc pokročí a půjde hůř léčit.

Nemoce

Chěla bych se jen zeptat Jak probíhá hypoglykémie? Když jsem vstala bylo mě zle a bolela mě hlava. Avšak jím normálně. Jinak nechci zbytečně otravovat.

holka, 12 let, 8. listopadu 2017

Ahoj holko,

Hypoglykemie je abnormálně nízká hladina cukru v krvi. K příznakům hypoglykemie patří silné pocení, zblednutí, úzkost, chvění, zvýšená únava, silná nevolnost a zvracení. Uvedené příznaky však mohou být vyvolány i řadu jiných poruch či onemocnění.

Nemoce

Dobrý den pane MUDr Jiří Staňku,
10. 10. jsem byla na rentgenu. Mám skoliosu a nosím korzet. Skoliosa se zlepšila. Ale to s tím ani tak nesouvisí. Zjistila jsem, že něco mám na levo u pánve. Před tím jsem to neměla (řed půl rokem) tady je obrázk... Nevím, jestli Vám to půjde zobrazit. Možná , že by s tím mohla souviset únava. V dubnu jsem byla na ultrazvuku, kvůli bolesti břicha, ale žádný nález. Nevíte, co by to mohlo být ? Moc děkuji

holka, 14 let, 29. října 2017

Ahoj holko,

Kromě skoliózy na snímku nevidím nic patologického. Zakroužkovaný detail na snímku je nejspíše část tlustého střeva. Vzhledem k negativním výsledkům ultrasonografického vyšetření bych však tento orgán nepovažoval za zdroj obtíží.
Pokud vyšetření břicha neprokázalo jinou příčinu bolesti, její původ je pravděpodobně neurologický. Vychýlení páteře do strany může vést k podráždění určitých nervů působením tlaku, což se může projevit bolestí.