Poradna: Alík radí dětem

Jiné téma

Dobrý den,
poslední dva dny mě trápí takový menší problém. Neustále mě od lícní kosti až po hlavu jako by trne půlka obličeje. Nedokážu to přesně popsat, prostě mi brní a připadá mi, jakoby byl trochu znecitlivělý. Nevíte, co to může způsobovat?
Předem díky za odpověď.

kluk, 14 let, 11. listopadu 2017

Ahoj kluku,

Zdrojem popsaných obtíží může být například blokáda krční páteře či některá neurologická onemocnění. Doporučoval bych vyšetření na neurologii, poukaz na vyšetření vystaví praktický lékař.

Na otázky odpovídají

pracovníci linky důvěry Modrá linka, Alíkova kamarádka BáraV, odborníci na boj proti kouření z projektu Nekuřátka a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

Dotazy smí pokládat čtenáři mladší 15 let.

Jiné téma

Zdravím!
Potřubuju s jednou věcí pomoc. Sice je to už dávno, ale v minulosti se mi ostatní často smáli za příjmení a od té doby mi dělá problém svoje příjmení někomu říkat.
Od té doby je mi to velmi nepříjemné. Chtěl bych tedy radu, co mám udělat, abych se nemusel stydět říct svoje příjmění?

Děkuji

Kluk, 14 let, 3. prosince

Ahoj,
je jasné a zcela pochopitelné, že když máš špatnou zkušenost se svým příjmením, je ti nepříjemné se například představovat. Řekla bych, že musíš nad celou záležitostí získat nadhled. Uvědomit si, že tvé příjmení je součástí tvého života stejně jako třeba tvá barva očí, nebo jméno. Nic o tobě nevypovídá, protože jsi si ho nevybral a každý vyzrálý člověk to chápe. Nikdo tě přece nemůže soudit, nebo se ti posmívat na základě příjmení. A pokud to někdo i přesto dělá, vypovídá to spíš o jeho nezralosti než o čemkoli jiném. Ačkoli je ti to logicky nepříjemné, pokus se nad to povznést a pokud se ti někdo začne posmívat, klidně mu říct, že podobné chování je ubohé a typické pro malé, nevyzrálé děti. Zkus se dívat na své příjmení jako na svou součást, na kterou bys měl být hrdý místo toho, aby ses za ní styděl. Ať už zní tvé příjmení jakkoli, zcela jistě je za ním bohatý rodokmen a rod, v němž byla i spousta zajímavých osobností - a vaše příjmení k nim zkrátka patří.
Měj se hezky!
Bára

Jiné téma

Ahoj Alíku a spol.
Mám delší dobou takový problém, který se každým rokem jen a pouze zhoršuje. Na své dětství si nemůžu stěžovat, protože bylo skvělé. To se zhoršilo před pár lety, když jsem nastoupil na 2. stupeň. Začal jsem celý svět cítit trochu jinak a samozřejmě i emoce se mi změnili. To, že jsem se změnil mi až tak nevadí, pokud bych se nerozbrečel kvůli každé kravině. Ano jsem kluk a brečím, co je na tom divného že? Každý brečí. Bohužel málokdo na veřejnosti rozbrečí každá kravina. Nesnaším se za to. Už rok hledám nějaký způsob jak své emoce zadržet, ale nejde to. Denně brečím min. 3x a vždy jde o nějakou kravinu. Například dneska na matematice jsem se přede všemi rozbrečel, protože mi nešla narýsovat tečna kružnice. Blbost.
Když jsem tady v poradně hledal podobné problémy, tazatelem většinou byla holka, žádný kluk. Proč zrovna já? Snažím se hledat každou příčinu proč mě každá blbost dokáže rozbrečet. Nepíšu zde do poradny jen kvůli tomu, že potřebuji utišit. Od toho mám přece přátele, kteří jak se divím mě neshazují a podporují v tom jaký jsem. Jsem zde, protože potřebuji se téhle těžké železné kouli zbavit. Příští rok budu už zasílat přihlášky na střední školu a bojím se, že na střední to bude 2x horší.
Moc vás prosím chtěl bych tenhle problém vyřešit. Útěchy proč jsem zrovna takovej mi určitě nepomůžou a jsem si 100% s tím jistej. Chci být jako dříve. Radovat se a přinášet všem radost a smích.
Předem dík za odpověď. :)
PS: Při psaní tohoto dotazu jsem se 4x rozbrečel.

kluk, 14 let, 2. prosince

Ahoj z Modré linky,

svěřuješ se, že Tě obtěžuje to, že se často rozpláčeš, jsi asi dost citlivý. Dokážu si představit, že je Ti to nepříjemné. Příčiny takto přes internet bohužel odhalit nedokážu. Je možné, že jsou věci, které Tě trápí a kdyby ses s nimi vyrovnal, mohlo by se to zmírnit. Možná jsi ale takový od přírody a bude potřeba se s tím smířit a svou citlivost přijmout. Nepřehlédla jsem, že píšeš, že tohle slyšet nechceš. Někdy nám život bohužel nadělí to, co nechceme - ať už je to výška či tvar postavy, nebo dokonce nějaký handicap, postižení. V každém případě si pro sebe můžeš najít podporu a obrátit se na psychologa či psycholožku - možná ho najdeš i přímo na Tvojí škole. Psycholog Ti může pomoci se se svou citlivostí vyrovnat, učit se s ní zacházet. Je možné, že pomocí například relaxačních metod nebo odhalením oněch příčin, se Vám podaří Tvoji citlivost zmírnit. Ty sám si prozatím můžeš, třeba i s pomocí rodičů či kamarádů vymyslet nějaký odlehčující komentář k tomu, když se rozpláčeš. Například: "to mi teda zahrálo na city" a podobně. Takové věci Ti můžou pomoci ustát situaci, ve které Ti není příjemně.

Přejeme Ti klidný advent.
Modrá linka

Jiné téma

Ahoj Alíku a všichni, co tady pomáháte!
Omlouvám se, pokud se Vám bude můj dotaz zdát, jako že sem nepatří, ale nikde jsem odpověď na moji situaci nenašla... Jde asi spíše o etiketu, mezilidské vztahy :-)
Již čtvrtým rokem chodím po odpoledních do umělěcké školy učit se hrát na kytaru k jednomu opravdu úžasnému učiteli. Samozřejmě, že to chodí tak, že já mu vykám a on mi tyká (mně je 15 let a jemu asi tak 28 - nevím přesně, nedávno absolvoval na vysoké škole).
Teď druhým rokem hraji v kytarovém kvintetu pod jeho vedením. Je nás tam tedy pět a všichni kromě mě učiteli tykají (moji spoluhráči jsou v podstatě ve stejném věku jako já - kolem 18 let).
Také bych si chtěla s učitelem tykat a oslovovat ho jménem, náš vztah je navíc za ty roky už hodně kamarádský, vůbec ne jako učitel-žák. Cítím se zvláštně, když ho například všichni pozdraví „ahoj“, „čau“, a pak já „nashledanou“ (pouze pro objasnění - přišla jsem do toho kolektivu jako nováček, když už ten kolektiv byl rok rozjetý).
Už dávno jsem to probírala se svými kamarády-kytarovými spolážáky, co mu tykají a říkali, že by si učitel rád tykal se všema, ale vedení školy se to nelíbí, takže se tyká „potají“ jenom v kvintetu a že mi to určitě také brzy nabídne. Po nějaké době, kdy nabídka tykání nepřicházela, mi řekli: „Neřeš to, prostě mu tykej“, ale to mi přišlo blbé mu zničehonic „tyknout“.
Nyní je to už další rok pryč a stále je to stejné.
Vím, že je to zcela proti etiketě, ale myslíte si, že v mé situaci a postavení bude vhodné, pokud bych se učitele opratrně zeptala, zda bych mu také nemohla tykat, stejně jako moji spolužáci? Bojím se, aby to nebylo z mé strany nějak nevhodné. Jak se mám zachovat?

Děkuji moc,
Muzikantka

Muzikantka, 29. listopadu

Dobrý den,
klientům od 15 let obvykle vykáme, budu proto vykat i já Vám – vlastně se tím rovnou dostáváme i k tématu, o kterém píšete :-). Není třeba se za dotaz omlouvat, chápu, že dilemata mezi tykáním a vykáním dovedou být někdy zapeklitá a že Vám to teď leží v hlavě o to víc, když svému učiteli vykáte v kapele jediná. Zároveň rozumím tomu, že Vám nepřipadá vhodné mu zničehonic začít tykat.
Vašeho učitele neznám, nedokážu proto říct, co ho vede k tomu, že Vám tykání zatím nenabídl. Umím si ale představit, že je v poměrně obtížném postavení, kdy musí balancovat mezi pozicí učitele a kamaráda/kapelníka, mezi požadavky vedení školy a přátelskými vztahy v kapele.
Jak asi sama tušíte, jediná možnost, jak zjistit jeho pohled na věc, je zkusit si s ním o tom otevřeně promluvit. Říkám si, že při tom vlastně nemusíte rovnou navrhovat tykání, ale třeba jen upřímně popsat, v čem Vám současná situace připadá zvláštní.
Z praxe vím, že se často používá také varianta vykání, kdy druhého oslovujeme křestním jménem – nezní to poté tak formálně. Napadá mě, že by to třeba pro začátek mohl být dobrý kompromis. Záleží ale na Vaší vzájemné dohodě.

Pěkné adventní dny plné hudby přeje

Modrá linka

Jiné téma

Ahoj, mám takový problém. Mám pocit že jsem strašně často na mobilu. ( hned jak přijdu ze školy domů, vezmu si mobil a mám ho pak až do večeře. [ třeba když přijdu domů v 15:00 a vecerime v 18:00] a pak se mi přes večeři nabije a pak ho mám až než jdu spát.) jsem strašný závislák, já vím. A nevíte jak se to mám odnaučit? Nechci říkat rodičům aby mi ho zabavili. A nevíte co mám dělat místo toho?

holka, 10 let, 25. listopadu

Ahoj z Modré linky,

je moc fajn, že přemýšlíš o tom, kolik času trávíš na mobilu. Zdá se, že je to opravdu dost. Prvním krokem k jakékoli změně je pevné rozhodnutí. Takže pokud chceš snížit množství času na mobilu - což také vnímám jako dobrý nápad - vyžaduje to Tvoji vůli.
Pokud by se Ti nedařilo samotné, můžeš se domluvit s rodiči, aby Ti pomohli. Nemusí Ti mobil rovnou zabavit, ale můžete spolu dělat dohody. Třeba, že mobil doma po návratu ze školy odevzdáš a dostaneš ho na nějakou dobu až po té, co si uděláš úkoly, splníš nějaké povinnosti. Na internetu najdeš rady a dokonce i aplikace pro mobil, které mohou pomoci při tzv. digitálním detoxu.
A co dělat jiného? Možností je spousta. Můžeš si číst zajímavou knížku, věnovat se jakékoli zálibě - kreslení, zpívání, psaní básniček, povídek či deníku, nějakým zajímavým rukodělným pracem. Vyzkoušet si více aktivit, která Tě bude bavit, té se můžeš věnovat víc, můžeš i navštěvovat nějaké kroužky, věnovat se sportu, trávit čas s kamarádkami, nebo i s rodiči, je možné hrát třeba deskové hry, pexeso, skládat puzzle. Aktivit je zkrátka nepřeberné množství.

Přejeme Ti aktivnější podzim.
Modrá linka

Jiné téma

Ahoj poradno,
Letos nevím co mám babičce dát k Vánocům. Letos bych chtěla něco speciálního, protože to jsou její první Vánoce bez dědy. (zemřel před dvěma měsíci) Ráda háčkovala, ale teď už na to moc nevidí. Jinak si topí, vaří a krmí zvířata.
A taky nevím, co koupit mamce (už mám dva dárky vyrobené) ráda vaří, ale nechci jí kupovat nádobí, které budeme používat všichni.
Předem děkuji za odpověď.

holka 14 let, 27. listopadu

Ahoj,
je moc hezké, že myslíš na své blízké a snažíš se jim udělat radost. Je velmi těžké radit s dárkem pro člověka, kterého neznáme a nikdy jsme ho neviděli, ale pokusím se navrhnout ti pár tipů, které mě napadají. Myslím, že žádnou ženu jakéhokoli věku neurazí kosmetika, nebo například hezká vůně (parfémy jsou poměrně drahé, ale toaletní vody jsou mnohem levnější a udělají stejnou radost).

Velkým hitem posledních let jsou například také audioknihy, tedy knihy namluvené nějakou slavnou osobností. Jejich výhoda je v tom, že se dají poslouchat prakticky všude a kdykoli (takže u nich babička, nebo maminka mohou například klidně i vařit apod.).

Osobně považuji za krásný dárek pro babičky knihu „Babičko, vyprávěj“, což je vlastně otevřená kniha pro uchování vzpomínek, kterou babička může vyplnit se svými vnoučaty. A vůbec; dobrá kniha je vždy vítaným dárkem.

Pak mě napadají nejrůznější vonné svíčky, které dokáží vytvořit sváteční a příjemnou atmosféru - a obdarovaný si na tebe vzpomene, kdykoli je zapálí. Nebo například nějaký osobní hrnek se vzkazem či obrázkem věnovaným přímo obdarovanému. Ten ostatně můžeš vyrobit sama, když si zakoupíš barvy na porcelán.
Doufám, že tě alespoň některý z tipů zaujal a přeji ti příjemné a šťastné Vánoce.
Bára

Jiné téma

Jak zapůsobit v tanečních? Jdu s kamarádkou do tanečních podívat se na věneček a nevím jak se tam chovat a co si vzít na sebe jinak jak mám udělat aby mě kluk (adam) vyzval k tanci? :(

Ahoj,
taneční jsou stejné jako kterákoli jiná společenská příležitost, například ples, takže je určitě nutné, abys měla společenské šaty, respektive oblečení. Nemusíš mít samozřejmě nutně šaty, ale přípustné jsou například i společenské kalhoty s blůzou. Vezmi si zkrátka oblečení, ve kterém se budeš cítit dobře a zároveň bude elegantní. Co se týká chování, zřejmě tušíš, že bys měla respektovat zásady slušného chování ve společnosti. Ohledně toho, jak máš docílit toho, aby tě konkrétní kluk vyzval k tanci, nenapadá mě nic jiného, než že mu zkrátka při vhodné příležitosti řekneš, že by sis s ním ráda zatančila.
Přeji ti, aby sis užila příjemný večer.
Bára

Jiné téma

Ahoj Alíku a spol.
Mám jeden problém a to ten že vyrůstám v katolicko křestanské rodině jenže já jsem atheista.Odmítám věřit v boha už od nějaké 3 třídy a od 6 třídy to začínám říkat nahlas mámě ale ta vždy řekne že „My tě k něčemu učíme“ a „Ty vyrůstáš v křestanské rodině a budeš křestan“ a prostě odmítá jakékoliv argumenty proč si myslím že to není pravda a proč v to nevěřím ale stejně mě nutí abych v to věřila. Každý den se musím pět minut modlit a každou neděli musím chodit do kostela ( I když samozřejmě nechci protože v to nevěřím) Moji 4 kamarádi to o mě ví že nechci věřit v boha a rodiče mě do toho stejně nutí a moje nejlepší kamarádka má ten samí problém a ta má zase rodiče pravoslavné ale netlačí na ní tak jak na mě.Můžete my prosím poradit jak vysvětlit rodičům že jsem atheista a že nechci věřit v boha a aby mě furt netahali do kostela a na modlení? Předem děkuji za odpověd. :)

holka, 13 let, 19. listopadu

Ahoj,
úplně rozumím tomu, že situace, kdy tě rodiče nutí chodit do kostela a modlit se, ačkoli na boha nevěříš, je pro tebe velmi nepříjemná. Tvoji rodiče by si měli uvědomit, že k víře se člověk rozhodně nedá donutit, ale musí vycházet z jeho nitra. Pokud v boha nevěříš a nechceš věřit, žádné povinné modlení tě k němu nepřivede.

Jestliže tvoji rodiče nejsou přístupní tvým argumentům, požádej o pomoc jiného dospělého. Nemohla by ses svěřit například některému z prarodičů, jinému příbuznému, nebo například představenému z kostela, kam chodíš? Řekni jim, že víra v boha není vlastní a nátlak, který na tebe rodiče vyvíjejí, ti není příjemný. Věřím, že ve svém okolí najdeš někoho, kdo tě pochopí a pomůže ti vysvětlit to tvým rodičům.
Přeji ti hodně štěstí!
Bára

Jiné téma

Milý Alíku,

  1. Tento rok jsem přestoupila ze základky na osmileté gymnázium, kde studuje můj starší bratr a učí moje matka. Docela rychle jsem si ve třídě našla kamarádky a jsem tam spokojená, ale když jsem párkrát byla venku s kamarádkami z předchozí školy všimla jsem si, že se mnou vůbec být nechtějí. Nechtěly se se mnou bavit a celou dobu akorát čekaly až půjdu domů. Moc mne to mrzí.
  2. Hodně se hádám s matkou. Začalo to asi půl roku před přijímacími zkouškami, hodně jsme se spolu učili. Celé prázdniny mě nutila se učit a já jsem na ní byla strašně naštvaná. Teď jsem jí za to vděčná. Zkrátka jsem byla velmi drzá a zlá. Matka na mě zuřila. Od té doby se hádáme každý den a mám pocit, že jí už asi ani nemám ráda... Když mi třeba řekne, že už to tak nechce a něco spolu např. podnikneme tak další den se tváří, že nic takového neřekla a mně přijde, že ani nechce abychom spolu měli lepší vztah.
  3. Jsem trochu napřed v učení, ale mám problémy s komunikací. Dokážu se bavit s člověkem mého věku, nebo někoho o něčem poučovat, ale nedokázala bych si koupit sladkost v obchodě. Z takových situací jsem neskutečně vystresovaná, nebo třeba bych nezvládla říct někomu, že nechci, aby mne předběhl ve frontě atd.
  4. Nesnáším se. Meřím 153 cm, vážím 41,5 kg a mám 11 let. To je myslím celkem normální, ale já si připadám strašně tlustá a hnusná. Dost jsem se koukala na pro ana blogy, ale moc se bojím. Taky si připadám naprosto netalentovaná a nešikovná. Hraju na klavír, který se mi vůbec nelíbí, chodím na dramaťák, který je pro mě příliš nudný a se psem chodím 2x týdně na cvičák, který je pro mne hotové peklo, všichni tam jsou na nás zlí a my nic moc neumíme. Mám hysterické záchvaty a skoro každou noc pláču. Nikdo mě nechápe a nikdo si se mnou nechce promluvit. Chtěla jsem si zkusit nějak ublížit, ale jsem na to příliš přecitlivělá.
  5. Rychle jsem vyrostla z dětského věku a cítím se být starší. Nepřemýšlím jako dítě a ani se tak nechovám. Poslední dobou mám pocit, že jsem si dětství asi neužila a ještě bych ho měla prožívat.
  6. Jsem nešťastná a nevím jestli chci ještě žít.
holka, 11 let, 3. listopadu

Ahoj,

děkujeme za důvěru, se kterou ses nám svěřila s tím, co Tě trápí. Píšeš o tom, jak to teď máte s matkou a s kamarádkami, a také o tom, jak vnímáš sama sebe. Každou noc kvůli tomu pláčeš, máš pocit, že Tě nikdo nechápe, nevíš, jestli se ti chce ještě žít.

Z toho, co píšeš, vnímám, že Ti teď vůbec není dobře, je to pro Tebe náročné, stresující období. Chci moc ocenit, že ses rozhodla napsat, nebýt na všechno svoje trápení sama, to je určitě dobrý začátek. Vidím také, že umíš moc dobře psát, citlivě vystihnout, co Ti běží hlavou. Když jsem četla tvůj email, přemýšlela jsem nad tím, že nyní asi zažíváš hodně věcí, které Ti nepřináší radost - buď jsou stresující (hádky s matkou, cvičák, kamarádky z předchozí školy, které se s Tebou nechtějí bavit), anebo tě netěší, nebaví (dramaťák, klavír). Do toho potom vstupují také pochybnosti o sobě samé - o vzhledu, o váze, schopnosti komunikovat s lidmi jiného věku. Věřím, že když se to sejde takhle všechno najednou, člověk se může cítit hodně nešťastný, třeba i na čas ztratit chuť do života.

Pochybnosti o sobě samé (Jsem dost dobrá? Dost hezká? Dost štíhlá?) k začínajícímu dospívání do jisté míry patří - možná Ti to teď tak nepřipadá, ale velmi mnoho dívek zažívalo nebo zažívá něco podobného, co teď Ty. Hodně lidí Tvého věku taky prožívá velkou nejistotu při komunikaci - dost často právě v situaci, kdy mluví s cizím dospělým, třeba si mají právě něco koupit v obchodě a podobně. Postupem času člověk začne získávat větší jistotu - s tím, jak se poznává, zjišťuje, co ho baví, čemu se chce věnovat a čemu ne. Určitě je však v pořádku (a také velmi důležité), říct si o pomoc, pokud cítíme, že je na nás těch pochybností a špatných myšlenek a pocitů už moc.

Říkám si, jestli kolem sebe máš někoho, komu věříš a s kým bys mohla to, co teď prožíváš, sdílet - někoho z příbuzných nebo třeba oblíbeného učitele. Připadá mi důležité, aby o tom, že Ti není dobře, že každý den pláčeš, věděl někdo z dospělých, kdo by Ti mohl být nápomocný při hledání pomoci - třeba najít kontakt na někoho z psychologů, se kterým byste mohli společně hledat způsoby, jak se cítit lépe. Můžeš se zkusit obrátit také na školního psychologa, pokud ho na škole máte. Psala jsi, že je to v nové škole fajn, že se mezi novými kamarádkami cítíš dobře - říkám si, že Ti to teď může přinášet trochu radosti, můžete spolu trávit čas a podnikat různé věci.

Mrzí mě, že s matkou v poslední době hodně hádáte - napadá mě možnost zkusit jí popsat svoje pocity podobně, jako jsi je popsala nám (třeba i dát matce přečíst email, který jsi napsala). Můžeš to zkusit v nějaké klidnější chvíli, kdy mezi Vámi nebude napětí.

Je Ti také otevřená naše telefonická linka / Skype / WhatsApp, kde můžeme vše probrat více dopodrobna. Všechny kontakty najdeš na našich webových stránkách www.modralinka.cz.

Klidnější dny přeje

Modrá linka

Jiné téma

Ahoj, chtěl bych vědět, jestli mohu nějak investovat své peníze, když je mi teprve 15. Teď je mám na spořícím účtu, ale tam to vynáší pár korun. Moc děkuji.

kluk, 15 let, 31. října

Ahoj,
je skvělé, že už ve svém věku přemýšlíš o tom, jak bys mohl investovat své peníze. Nejsem sice finanční poradce, ale obávám se, že vzhledem k tomu, že nejsi plnoletý, možnosti investování jsou hodně omezené. Dosažením plnoletosti je například omezeno nakupování akcí. Myslím, že nejlepším řešením by bylo, kdyby ses poradil s rodiči, zda by ti s investováním nepomohli. Jednak mají mnohem lepší představu o stavu vašich rodinných financí (a tedy i o částce, kterou bys chtěl investovat) a určitě sami také spoustu finanční nástrojů používají a mohou ti doporučit ty, s nimiž mají pozitivní zkušenosti.
Měj se hezky!
Bára

Jiné téma

Ahoj poradno.
Mám tři problémy:
1.Máma s tátou jsou na mne hrozně zlí a věnují se více mojí mladší sestře.
Jakmile příjdou do obýváku tak aniž bych něco řekla táta na mne začne řvát např.kr****e vypadni nebo debile drž hubu.A když jsem zrovna v pokoji tak mně táta pořád uráží před sestrou.A když sestra něco zopakuje víckrát tak začne řvát "Ty se chováš jako ten blbec vedle v pokoji.Toho pošlem do blázince" (já totiž když mi někdo neodpovídá ták to zopakuju)??.Mamka na mně není tolik zlá ale taky mi podobné věci dělá.Nevím co mám dělat.

2.Už to bude rok co se mi tak zvláštně točí hlava.
Není to jako normální motání hlavy spíše začnu zničehonic zvláštně vidět ,potom se začnu trochu klepat a potom špatně vnímám okolní věci.Mamka tvrdí že to mám od očí (Mám totiž zvláštní formu tupozrakostí která je bez šilhání.) ale nevím. Když se mi to stane obvykle začnu dost panikařit (stává se mi to často ve škole.Když jdu ze školy,v obchodě atp.).Pár měsíců před letními prázdninami jsme kvůli tomu byly u doktorky která řekla že to patří k zánětů uší který jsem zrovna měla.Asi na týden to přestalo ale potom to zase začalo. Mám to jen někdy ale už mně to děsí mamka říkala že se mi to může vracet psychicky.Taky jsme nedávno byly v Německu a zatočíla se mi tam hlava a táta mi pořád dává na vinu to že nešel do jednoho obchodu.Ale já za to nemohla mně totiž když se mi zatočí hlava tak mi vadí blýskavé věci a potom mně někdy i hodně bolí hlava.A v létě když jsem chodila za jednou kamarádkou (jmenuje se Eliška) tak mi její mamka (kamarádka mé mamky) řekla že Eli měla něco podobného a pomohlo jí to že přestala hrát videohru Minecraft (kterou shodou okolností hraju taky) ve které jsou kostičky které jak Eli tak i mně vadí na oči.A taky se ve škole nemůžu soustředit na kostičkovaný sešit.Takže bych potřebovala radu co udělat když se mi něco takového stane.A také co by to mohlo způsobovat.

3.Ve škole nemám přatele ,nikdo se se mnou nebaví a šikanují mně.Né že bych byla šprtka ale dřív když jsem za kýmkoliv přišla tak na mně vždycky řvali vypadni.Takže jsem dopadla tak že celé přestávky sedím a dívám se do zdi.Taky jsem kvůli holkám asi i trochu anorektička.Jednou mi nejtlustší holka ze třídy (má prý kolem 60ti kilo) řekla že jsem hrozně tlustá i přesto že mám podváhu (asi 36 kil).Jednou mne jedna kamarádka utěšovala když mi holky nadávali a pohladila mně ve vlasech a přišla za ní další spolužačka a řekla jí že je prase protože se mně dotkla.A s kluků se se mnou baví jen jeden - můj nejlepší kamarád ale toho už si taky přitahují na svou stranu. :(((.Jsem kvůli tomu všemu dost smutná a nevím jak si pomoct.

Prosím snažte se odpovědět rychle.Díky za odpověď. Ťapka

holka, skoro 12, 28. října

Ahoj Ťapko,

jestliže se k Tobě doma rodiče chovají, jak by neměli, je potřeba, aby ses obrátila na někoho dospělého, komu důvěřuješ, kdo Tě může podpořit, případně podniknout kroky k tomu, aby se situace změnila. Nejlépe by bylo obrátit se na někoho dalšího z rodiny, kdo zná celou situaci, třeba na babičku, dědu, tetu,.... Případně se můžeš svěřit někomu ze školy. V každém případě je důležité, abys na to vše nebyla sama. Pokud by podpora sama o sobě nepomohla a situace se nezměnila, je možné obrátit se na OSPOD, tedy Orgán sociálně-právní ochrany dětí.

Co se týká toho, že se Ti točí hlava, je třeba nejprve vyloučit (či potvrdit) zdravotní důvody. Tedy obrátit se na svoji obvodní lékařku, která Tě může odeslat na potřebná podrobná vyšetření. V případě, že by se zdravotní příčiny vyloučily, potom je dobré vyhledat psychologickou pomoc. Některé zdravotní problémy mohou být psychosomatické - tedy zapříčiněny například stresem, psychickými obtíženi.

Pokud nemáš ve škole přátele, pomoci Ti může nejlépe školní psycholožka, jestliže ji ve škole máte. Psycholožka Ti může být nápomocná nejen v hledání kamarádů, ale i ve zvládání situace doma, ve vyrovnávání se se stresem, celkově Ti být oporou. V případě, že školní psycholožku nemáte, můžeš se obrátit na nějakou oblíbenou paní učitelku.

Ťapko, píšeš o obtížných situacích a chci Tě ještě jednou povzbudit v tom, abys na ně nebyla sama, aby sis našla podporu ve svém okolí. Takto po internetu toho pro Tebe nemůžeme moc udělat, ale někdo dospělý, komu důvěřuješ, může. Klidně té osobě můžeš ukázat i tuto naši komunikaci, jestliže to pro Tebe bude snazší. Zavolat se také dá na naši linku (www.modralinka.cz), kde se o všem můžeme poradit, anebo třeba i na Linku bezpečí (116 111).

Přejeme Ti, aby se Ti dostalo podpory a pomoci, kterou si zasloužíš.
Modrá linka

Jiné téma

Zdravím, nerada bych poradnu zbytečně zatěžovala, ale mám poslední dobou dva problémy.

  1. Už od malička jsem ve škole vynikala a domů nosila prakticky samé jedničky. Do dneška se to nezměnilo, ale neskutečně mě mrzí, že rodiče mě nikdy ne pochválili. Vždycky to brali jako samozřejmost. Dokonce i když jsem udělala příjmavky na osmiletý gympl, bylo jim to docela fuk. Teď to mám doma tak, že se rodiče o moje známky vlastně ani nezajímají. Když jim řeknu, že jsem dostala dobrou známku, ani se na mě nepodívají a odbyjí mě větou typu "Dobrý" (Ale řeknou to tónem bez špetky zájmu). Poslední dobou mě to hrozně mrzí a nemám vůbec motivaci se učit. Taky mě štve, že můj starší bratr v mém věku míval špatné známky a proto mu rodiče jako motivaci slíbili, že mu koupí novou herní konzoli. Zlepšil se a konzoli dostal. Já se už od malička snažím jak blbec a nikdy žádnou odměnu, ani uznání nedostanu. Nezáleží na tom, zda dostanu jedničku, nebo pětku. Pořád budou prokazovat stejný nezájem.
  2. Poslední dobou mám trochu problémy mluvit s dospělými muži. Vlastně ani nevím proč. S taťkou a bratrem ještě jo, ale u ostatních už je to horší. S učitelem ve škole dokážu prohodit pár slov, ale mám vždycky takový hrozně divný pocit
Je to asi stud, ale vůbec nechápu odkud to pochází. Nejhorší je to například cestou domů autobusem. Když s někým omylem navážu oční kontakt, ihned se dostaví onen divný pocit a rychle ucuknu pohledem stranou. S ženami, nebo mladšími a jen o pár let staršími kluky se mi tohle nikdy nestává. Čím by to mohlo být, popř. jak to můžu změnit?

Opravdu se omlouvám za svoje dvě slohovky, ale prostě nevím, kdo jiný než Vy by mi s tímto mohl poradit. Předem mockrát děkuji za odpověď. :)

holka, 12 let, 24. října

Ahoj,

je mně líto, že prožíváš takový nezájem ze strany rodičů o Tvé školní úspěchy, vůbec se nedivím, že Tě to trápí. Mluvila jsi o tom někdy s rodiči? Rozhodně totiž není v pořádku, že nezažíváš žádné pochvaly a ocenění, to potřebuje k motivaci k dalším úspěchům každý z nás. Zkus o tom s rodiči promluvit, je totiž možné, pokud jste to spolu ještě neprobírali, že už Tvé jedničky a úspěchy ve škole berou jako samozřejmost, a vůbec je nenapadá, že Tebe trápí jejich lhostejný postoj. Také se Ti nedivím, že bereš jako nespravedlnost, že brácha byl oceněn za zlepšení a Ty se svou stabilní snahou se cítíš nedoceněná. Nedivím se Ti, že ztrácíš motivaci.
Nicméně na tomto místě Tě chci upozornit na to, že se neučíš pro rodiče, ani pro známky, ale pro sebe. Všechny vědomosti, které načerpáš během studií, se Ti budou hodit, budeš mít povšechný rozhled a budeš vědět, jak přistupovat k novým vědomostem, jak si je nejlépe osvojíš, a to se Ti vyplatí i v Tvé budoucí profesi. Takže motivace tu stále je. Chápu Tě ale, že nezájem rodičů Tě trápí.

K Tvé druhé "slohovce". Myslím, že Tvé chování je zcela normální a přirozené. Stud do našeho života patří a jsou chvíle, kdy je na místě. Vzhledem k tomu, že stojíš na počátku dospívání, kdy zraje a dospívá nejen tělo, ale i psychika, sociální cítění a v těle probíhají hormonální změny, v takové chvíli jsou vztahy s druhým pohlavím napjatější. Ovšem každý to může mít jinak. A jak to můžeš změnit? Jedná se o běžnou situaci, s dospělými muži se budeš nejen v autobuse, ale i jinde běžně potkávat každý den. Zkus se té situaci vědomě vystavovat a postupně si na oční kontakt zvykat. Uvědomovat si, že jde o prosté setkání, bez nějakého dalšího podtextu, že tedy není důvod uhýbat pohledem, bát se.
Zkus na toto téma také promluvit s mámou či jinou ženou, která Tě dobře zná, a které důvěřuješ. Je možné, že v Tvém věku prožívaly totéž a budou Ti umět poradit.

Modrá linka

Jiné téma

už mě nebaví žít život ve nikdo mě nemá rád všichni mě berou jako sráče co nic neumí chce se mi umřít

kluk, 14 let, 19. října

Ahoj,

napsal jsi nám v jednom řádku, že Tě nebaví žít život, ve kterém necítíš blízkost a ocenění druhých lidí. Přemýšlíš nad smrtí.
Jsem ráda, že jsi se nám dokázal otevřít a řekl sis o pomoc.

Věřím, že Ti je velmi těžko a v těchto dnech nevidíš cestu ven. Nepíšeš nic o tom, proč tomu tak je, nemohu Ti tedy poradit, co by se dalo podniknout, aby ses mohl cítit lépe. Rozumím i tomu, že je obtížné něčeho dosáhnout bez pocitu podpory. Jsem ale přesvědčená, že se ve Tvém životě může objevit někdo, kdo si Tě bude vážit a mít Tě rád takového, jaký jsi. Možná je takový člověk blíž, než si myslíš, a zatím sis ho nevšiml. Taky by bylo moc fajn, kdybys našel příležitost naučit se mít se rád s vědomím kladných i záporných vlastností. To je pravé sebevědomí. Byla by škoda o takovou příležitost přijít, Tvoje smrt by navždy zastavila možnosti pro všechno dobré, co Tě může potkat.

Alíkova poradna má poměrně dlouhou dobu na odpověď na Tvůj vzkaz. I když se snažíme, aby odpovědi chodily co nejdříve, myslím, že ve Tvém případě by byla užitečnější rychlejší a důkladnější podpora (např. telefonická). Je opravdu důležité, abys nezůstával se svými pocity sám, dokud nebude líp. Možná by stálo za pokus zkusit ve Tvém okolí najít někoho, s kým bys mohl vše v klidu probrat. Může to být například učitel, kterého máš rád, školní psycholog, někdo z rodiny, spolužák, kdokoli, ke komu máš důvěru. Kdyby pro Tebe bylo obtížné takového člověka ve svém okolí najít, můžeš se ozvat na:

  1. Modrou linku, denně 9-21 hod, mob. 608 902 410, další kontakty přes pevnou linku, Skype, Whatsapp, chat, e-mail nebo internetovou schránku najdeš na www.modralinka.cz
  2. zdarma a nonstop na Linku bezpečí, tel. 116 111
  3. zdarma a nonstop na linku 112

Všechny kontakty si napiš někam, kde je budeš mít stále po ruce, a neváhej je použít, když Ti bude těžko.

Přejeme sílu a odvahu hledat pro sebe podporu tam, kde ji můžeš dostat.
Modrá linka

Jiné téma

Ahoj Alíku, teď o podzimních prázdninách si chci zkusit výzvu den bez zraku. Jde o o to, že budu mít něco přes oči, abych maximálně omezila zrak. Jenže nevím, co použít. Co když šátek začneme po čase škrábat? Napadly mne takové ty náplasti co nosí malé děti při léčbě tupozrakosti,ale tím, že se to dá léčit jen do nízkého věku asi neseženu větší velikost, která by mi prekryla celé oko. Nenapadlo vás něco, co bych mohla použít? Děkuju předem za odpověď

holka, 15 let, 20. října

Ahoj,
je hezké, že si chceš vyzkoušet, jak se cítí slepí lidé a s jakými překážkami se v každodenním životě potkávají. Určitě ti to pomůže lépe se vžít do jejich pocitů a zažiješ tak spoustu nových podnětů. Když o tom přemýšlím, jako ideální by se mi jevily klapky, nebo maska na oči, která se používá na spaní například v letadle. Její nošení bude určitě komfortnější než šátek, který bude mít tendenci sklouzávat. Když zadáš do vyhledávače „maska na oči na spaní“, ukáže se ti spousta různých možností a většina z nich stojí jen pár korun.
Měj se hezky!
Bára

Jiné téma

Ahoj, na Tanečáku musíme někdy dělat rozštěpy. To že dáváte nohy vedle sebe a musíte si sednout. Ale mamce to přijde špatné pro kyčle. A její kamarádka říká ať to nedělám. Ale zase sousedka a moji BFF ségra to umí. A teď ten dotaz. Můžu dělat rozštěp aniž by se mi něco stalo? Děkuji

holka, 10 let, 20. října

Ahoj,
ačkoli nejsem lékařka, pátrala jsem na internetu i na odborných stránkách a nikde jsem nenašla jakoukoli zmínku o tom, že by gymnastické prvky poškozovaly klouby. Je samozřejmé, že sportovci nesmí podceňovat protažení, zahřátí a přirozeně musí rozsah pohybu zvětšovat postupně, aby si neublížili. Ale přepokládám, že cvičíš pod dohledem kvalifikovaného dospělého, který všechny tyto aspekty pohlídá. Podle mého názoru tedy můžeš dělat roznožku, tedy rozštěp, zcela bez obav.
Měj se hezky!
Bára

Jiné téma

Ahoj alíku, když mi rodiče dají peníze na útratu např. na svačinu peníze si schovám a šetřim ale nedávno jsem si řekl že bych si taky mohl něco koupit protože kamoši každy den si kupuji nějaké jídlo no a tak sem utratil za den asi 200 a teď zpětně mi těch peněz je docela líto je teda lepši šetřit nebo hned utratit peníze

kluk, 13 let, 15. října

Ahoj,
to je velmi složitá otázka a myslím, že na ni neexistuje jednoznačná odpověď. Hospodaření s penězi je velmi individuální záležitost a každý člověk vyznává jinou filozofii. Zatímco někteří lidé spoří (ať už proto, že si chtějí koupit nějakou větší věc, nebo protože chtějí mít finanční rezervu), jiní raději zastávají názor, že peníze se mají užít. Těžko říci, který přístup je lepší a opravdu záleží na osobnostním založení člověka. Osobně bych byla pro „zlatou střední cestu“, kdy si člověk část peněz spoří a částí dělá sám sobě nebo ostatním radost. Ale jak už jsem řekla, to je pouze můj osobní názor, protože každý člověk si vztah k penězům musí najít sám a zjistit, co mu vyhovuje. Každopádně je určitě vynikající, že ve svém věku o financích a utrácení přemýšlíš a nejednáš bezmyšlenkovitě.
Měj se hezky!
Bára

Jiné téma

Dobrý den, už dlouho jsem chtěla být vegetariánkou ale pak jsem si přečetla, co Všechno stojí za mlíkem a vejci apod.. chci být vegankou, ale rodiče mě v tom absolutně vůbec nechtěli podpořit (s vegetariánstvím), nutili mi maso a bylo to takový to 'dokud to maso nesnis, neodejdeš od stolu', takže jsem to vždycky se slzama musela sníst:( Ale už mi to doopravdy vadí. Vzhledem k tomu, že mi teď vlastně bude 13 a veganstvi je doporučené od 12+, pokud nejsi od narození vegan a chceš být, protože to je pak jiny jídelníček zase. Tak už chci být vegankou, protože mi tohle všechno okolo doopravdy vadí, to jakým způsobem dochází k vejcím a mléku, mléčným výrobkům. O masu ani nemluvím, to jeotresne jíst jinou živoucí bytost. Nikomu veganství nenutím, pouze já chci být vegankou, protože když tyto potraviny jim, tak mám vždycky slzy v očích a je mi z toho špatně prostě. Nevíte, jak bych to mohla vysvětlit rodičům? Protože už vážně nevím, co mám dělat

holka, 13 let, 10. října

Hezký den,
chápu, že můžeš mít na stravu a jídlo jiný názor, než Tvoji rodiče. Připadá mi fajn, pokud se s nimi o tom snažíš v klidu mluvit, vysvětlovat, domluvit se na tom, co bys chtěla jinak. Zároveň dokud nejsi plnoletá, zodpovídají za Tvé zdraví a vývoj rodiče, tedy je důležitý i jejich pohled.
Napadá mě, že byste mohli zvážit některé kompromisy - třeba že bys chtěla u sebe omezit maso např. na 1x za 14 dní, nahradit bílkoviny a další látky z něj něčím konkrétním jiným, nakupovat živočišné produkty z domácích chovů, kde jsou zvířata dobře živena a obstarána, obohatit domácí jídelníček o zdravé a čerstvé věci, které bys chtěla především jíst. Můžete se společně podívat na argumenty pro a proti omezení živočišné stravy, na internetu existují různé zdroje informací, ne všechny jsou však odborné. Poradit se můžete společně i s Tvým dětským lékařem/lékařkou a vytvořit si plán vzájemné dohody - která jídla jsou společná a pro rodiče důležitá a kdy se např. můžeš stravovat úplně podle svého.

Přejeme Ti vše dobré,
Modrá linka

Jiné téma

Dobrý den, chtěla bych začít chodit s kamarádkou do fitka. Ale chtěli bychom jen do ženského, aby na nás nekoukali chalpy.. to je ale problém, protože v ženském fitku, který jsme si našly berou dívky až od 16 let. Tak ted nevíme kam máme jít cvičit :/

holka, 13 let, 8. října

Ahoj,
máš pravdu, že většina fitness center má minimální věk návštěvníků omezen (většinou na patnáct let). Zkuste proto najít možné varianty posilování. Ve většině měst už jsou k dispozici venkovní posilovací stroje, na kterých si můžete vylepšit kondici. Spoustu práce na svém tělu ale můžete udělat i na obyčejné lavičce, nebo třeba schodech. Když si zadáte do vyhledávače heslo „posilování venku“, objeví se vám spousta odkazů s vynikajícími nápady, jak využít k posilování obyčejné věci, které máte kolem sebe.
Přeji vám hodně štěstí!
Bára

Jiné téma

Ahoj Alíku a spol. Včera a dneska jsem měla marihuanu, ale jen trošku že skleněnky (asi 5 potahů za den) a 15.10 a 17.10 mám jít na vyšetření na Neurologii a na Kardiologii, protože mi to doktorka doporučila a bojím se, jestli by na to přišli, kdybych si to už nedala... nevíte jestli na to přijdou ? Mamka by dostala infarkt a taťka by mě snad zabil... děkuji

holka, 13 let, 6. října

Ahoj,
bohužel ti nedokáži říci, jestli na specializovaném vyšetření tvé užívání marihuany odhalí, ale především jsi na důsledky svého jednání měla myslet dřív, než ses takové hlouposti dopustila. Asi je zbytečné zdůrazňovat, že marihuana je nelegální drogou a kromě zdravotních následků se vystavuješ i právnímu postihu. Situace, kdy užíváš opakovaně drogu a teprve potom přemýšlíš, jaké by to mohlo mít důsledky a co tomu řeknou tví rodiče, bohužel svědčí o nezodpovědnosti a nezralosti. Především by ses měla zamyslet nad tím, jestli ti stojí za to ničit si své zdraví a život kvůli pár okamžikům prchavých a velmi pochybných prožitků.
Bára

Jiné téma

Dobrý den, chtěla jsem se zeptat, jestli nevíte, kam bych mohla poslat nějaké designy oblečení... Protože mi to vážně jde, všichni mi to chválí a jako doopravdy upřímně.. a já bych chtěla zkusit to někam poslat, ale ani nevím, jestli to jde, nebo kam to poslat, protože nic takového jsem v Praze nenašla..:( poprosila bych o nějakou radu, je to pro mě doopravdy velmi důležité... A ano, vím, že to nemusí vyjít, a že ta šance, že to nevyjde je obrovská, ale stejně bych to chtěla zkusit..:( btw rodiče by neměly problém mi podepsat to, s čím by souhlasily (podmínky myslim v té smlouvě, jinak mě podpoří)

holka, 13 let, 1. října

Ahoj,
dovol mi, prosím, abych zrekapitulovala tvé dotazy od začátku září: chtěla jsi prorazit u filmu, chtěla jsi se stát spisovatelkou, chtěla jsi založit klub na ochranu přírody a chtěla jsi začít jezdit na skateboardu. Je určitě skvělé, že se zajímáš o tolik věcí a jsi tak všestranná, ale méně je někdy více. Tohle je už pátá aktivita, kterou chceš v průběhu jednoho kalendářního měsíce „rozjet“ - a žádná z nich není banální drobností, ale všechno jsou to projekty na několik let.
Ačkoli to nerada uslyšíš, než se pustíš do něčeho dalšího, radím ti spíše, aby ses věnovala menšímu množství aktivit, ale dělala je pořádně a do hloubky. Určitě dosáhneš mnohem lepších výsledků, než když rozjedeš další aktivitu.
Měj se hezky!
Bára

Jiné téma

Ahoj chci se zeptat nejedná se o mě ale, ale, o menší kamarádku nejsme takové dobré kamarádky ze by se mi znecim svěřila ale, dříve jsme byli a tak něco vím z minulosti jelikož jsme loni více jak půl roku spolu seděli v lavici a teď jsem si dané věci všimla znova i když už nejsme dobré kamarádky a ne sedíme spolu..
Ta kamarádka žije i z mamkou i tátou a její mamka má něco ze zády nebo něco takového tak jede občas na rehabilitace třeba na měsíc neli víc... A loni to byla její mamka normální doma tak ji táta uhodil aniž by něco udělala předtím než ji uhodil poslední pul rok na ni jenom řval a pořád se sebepoškozovala.. A já to z jednou kamarádkou nahlasila jelikož nás o to poprosila a řešila to učitelka, ředitel, její rodiče, ktomu asi sociálka... No tak jak se to dozvěděla učitelka tak zavolala rodičům a potom ty rodiče ty kamarádce a seřvali ji a že si to vyřídí doma a potom pár dnů na to bylo prý vše ok a jenom ta kamarádka říkala že prý kdyby se něco takového ještě jednou stalo tak půjde do decaku nebo prostě pryč od rodičů.. A taky říkala že nechce opustit svoji nej kámošku tak to doma buse muset nějak vydržet že to bude muset zvládnout že nechce opustit kámošku kterou zná asi 10 let... No a včera jsem viděla jak měla pořezanou ruku takže se opět sebepoškouzuje a to znamená že se něco děje a tak jsem se jí zeptala co to je a ona že jehla, kroužítko, žiletka vždy vše zachrání a potom jsem se jí zeptala jestli nechce z něčím pomoct řekla že a pak jsem se jí zeptala jestli se zase děje něco doma a ona ať to neřeším... Tuším že se zase něco děje jenom se asi boji nebo to nechce říct takže nevím co stim asi sní promluvim s nějak to zní dostat je to dobrý nápad? Její táta vypadá strašně a je to alkoholik a věřila bych tomu že ji doma tyra jako praktických předtím a myslím si že ji možná i znásilnil... A letos máme ject ze školou na lyzak a ona prý asi nepojedeme že ji nepustí a že nikam nepojede a zůstane doma přijdeš mi to vše strašně divný mám sní promluvit..?

holka, 13 let, 25. září

Ahoj,
je moc fajn, že máš starost o svoji kamarádku. Děláš pro ni opravdu maximum, i když není zrovna Tvojí nejlepší kamarádkou. Chtěla bych Tě ocenit, že jsi už v minulosti zafungovala jako její opora. To, že jste to nahlásili je moc dobře, a i když to zapůsobilo na její rodiče jen na chvíli, už o nich ví zřejmě i sociální pracovnice a to je dobře, je na co navázat. Vím, že Ti ta dívka teď řekla, ať to neřešíš, ale to, že jsi si všimla nového sebepoškozování by se nemělo podcenit, zejména pokud je tam podezření, že to souvisí znovu s chováním jejího táty.

Jsi všímavá, a nabízíš jí pomoc, to je moc dobře, ale teď to spíš patří znovu do rukou dospělých. Ty můžeš kamarádce nabídnout opět pomoc, rozhovor, ale sama tušíš, že se asi hodně bojí toho, co by bylo dál, a tak se může znovu stát, že s Tebou nebude chtít vše rozebírat. Myslím, že bys ale mohla znovu zajít za vaší učitelkou a říct jí o tom, čeho sis všimla, ona už bude vědět, jak má dál postupovat. Je to povinnost školy, aby takové případy řešila. I když budou kontaktovat sociální pracovnici, nemusí to dopadnout jenom tak, že kamarádka odejde od rodiny do dětského domova, ale budou se hledat další možnosti, jak jí pomoci. Existuje hodně variant, a také se bere v potaz i názor samotného dítěte.

Ráda bych Tě také podpořila v tom, abys na to nezůstávala sama. I pro Tebe je to zatěžující, že v takové situaci jsi a nedivím se, že Ti kolem toho běží v hlavě spoustu myšlenek a nejistot. Přemýšlím, jestli i Tebe by někdo nemohl podpořit a vyslechnout, například máma, táta nebo někdo další komu důvěřuješ. Tak bys měla někoho, kdo Ti pomůže s jednotlivými kroky, které uděláš.

Držíme palce.
Modrá linka