Poradna: Alík radí dětem

Jiné téma

Ahoj jak jsem měl nedávno 11 narozeniny přestal jsem cítit emoce a začala mi puberta nevíte jak je mám zase cítit?

Bary, 11 let, 13. prosince 2017

Ahoj,
popravdě tvému dotazu příliš nerozumím. Nedokáži si představit člověka, který by zcela ztratil své emoce a necítil vůbec nic. I lidé, kteří trpí duševní poruchou, při níž jsou emoce a city utlumené, své emoce neztratí úplně. Možná pozoruješ nějakou změnu ve svých emocích, která je obvykle skutečně spojená s počátkem puberty. To je však zcela normální projev, který se k dospívání váže a není potřeba se jím znepokojovat. Stejně tak, jako se v průběhu dospívání mění tvé tělo, mění se i tvá psychika a je to zcela přirozené.
Přeji ti hodně štěstí!
Bára

Na otázky odpovídají

pracovníci linky důvěry Modrá linka, Alíkova kamarádka BáraV, odborníci přes výživu z projektu Vím, co jím, odborníci na kouření z projektu Nekuřátka a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

Dotazy smí pokládat čtenáři mladší 16 let.

Jiné téma

Ahoj Alíku a ostatní,
myslím, že zařadit svůj dotaz sem je nejlepší. vždycky jsem byla spíš extrovertní tip, ale poslední dobou začínám být docela stydlivá a mívám docela strach. třeba nedokážu objednat místo v restauraci. Když jsem byla nucena před pár dny zavolat a zrušit si rezervaci ve fitku, sice jsem tam zavolala ale cítila jsem se neuvěřitelně trapně a pak jsem se rozbrečela. Prostě se vždycky cítím, že člověk u telefonu si o mně myslí že jsem neschopná, nebo tak něco. To si o sobě totiž myslim i já sama. Mamka říkala že si myslí, že mám poruchu sebevědomí, ale to prostě jinak nejde, když nemám ráda svůj vzhled, postavu a zlobím se sama na sebe když dostanu horší známku než jedničku. Chci se tedy zeptat, je možné že mám poruchu sebevědomí a pokud ano, co bych měla dělat? díky, snad byl dotaz srozumitelný, vaše anonymka.

Holka, 11 let, 12. února

Ahoj,
je dobře, že jsi nám napsala se svým trápením. Hodně lidí se mění v období puberty, a to nejen tělesně, ale i v prožívání, pocitech a v celkovém nastavení se k sobě a okolnímu světu. Na tom není nic špatného, je to vlivem hormonů, ale také tím, že se potřebujeme vypořádat s těžšími tématy, které jako dospívající vnímáme úplně jinak než v dětství. Chápu, že telefonáty s cizími lidmi jsou náročné, ale připadá mi skvělé, že jsi to zvládla, i když to stálo hodně sil. Mnoho dětí v jedenácti letech by vůbec do žádné restaurace nevolalo, ani by si nerušilo místo ve fitku, právě protože jim vadí nejistota z kontaktu s cizími lidmi. Je důležité to trénovat postupně, anebo si volit vhodnější komunikaci, která Ti zatím vyhovuje více - například po mailu apod.

Já osobně neznám spojení "porucha sebevědomí", spíše se hovoří o sníženém sebevědomí, které znovu může být spojené s nastupující pubertou a dospíváním a zažívá ho většina dětí. Jestli Ti však hodně vadí, jak vnímáš svoje tělo a svůj vzhled a jak se stavíš k výsledkům ve škole, je možné vše probrat s psychologem nebo psycholožkou, který by Ti mohl pomoci najít příčiny Tvých pocitů a pracovat na postupném zvyšování sebevědomí. Lze navštívit školního psychologa, pokud jej máte, nebo Tě někam může objednat maminka. Hodně také spraví samotný čas a to, že bys měla možnost vše s někým sdílet. Sdílené trápení se vždycky alespoň trošku umenší. Můžeš vše probírat s mamkou, pokud máte pěkný vztah nebo s někým jiným komu důvěřuješ a kdo by Ti byl oporou.

Přejeme klidné dny.
Modrá linka

Jiné téma

Ahoj Alíku, jaké oblečení je vhodné do divadla?
Díky za odpověď.

holka, 11 let, 11. února

Ahoj,
to záleží do jisté míry na druhu divadla, na jeho úrovni. Jinak se člověk obléká, když jde třeba do Národního divadla, jinak do nějakého malého komorního divadélka. Čím lepší divadlo, tím lepší oblečení se od diváka očekává. Určitým vodítkem k úrovni divadla může být cena za vstupenku...

Myslím, že do běžného divadla stačí běžné slušné oblečení, v jakém se třeba chodí do školy... možná trochu slušnější, čistě vyprané, voňavé... pokud možno nepotrhané. :-)

Většina diváků se chodí koukat zejména na to, co hrají herci na pódiu, takže to, co mají na sobě ostatní diváci, nebývá zase tak důležité.

Alík

Jiné téma

Ahoj.. Mam takový problém že jsem začala obcházet školu i po 1. Stupni kde jsem narazila na učitelku ktera mi hrozně pripomina mrtveho Davida bowieho.. To je muj nejvic oblibeny zpevak a ja se totalne zcvokla do te ucitelky a chodim ji sledovat kadzou prestavku jen me stve ze konci po 5 hodine... Jsem hetero a spise jsem i byla proti homosexualite a myslim si ze by to nemusely byt sklony ale proste byvam casto smutna z bowieho smrti a ona tak nejak neco co mi zbylo.. Jak se mam z tohohle dostat aby se mi nejak prestala libit atd je to fakt divne protoze ji je asi 40 a me 15 ����

holka, 15 let, 5. února

Dobrý den z Modré linky,

chápu, že Vám situace připadá zvláštní. Nejde zařídit, abychom něco cítili nebo necítili. Své pocity můžeme pouze prožívat. Můžeme jim porozumět, což nám umožní rozhodnout se, zda se jimi budeme řídit nebo ne. Sama píšete, že ten, kdo se Vám líbí, byl David Bowie, a ta paní učitelka Vám ho jen připomíná. Klidně si smrt Bowieho odtruchlete, vzpomínejte na něj, pouštějte si písničky – a sama se rozhodněte, jestli chcete tu paní učitelku vyhledávat nebo ne, co Vám to přináší dobrého a užitečného.

Klidné předjarní dny Vám přeje
Modrá linka

Jiné téma

ahoj alíku a ostatní.
chtěla bych se zeptat jestli je normální že když začnu plakat (poslední dobou se mi to stává často) tak se mi na tvářích objeví taková „vyrážka“ která nesvědí, vlastně mi zčervenají tváře a na nich se objeví pupínky ale za chvíli to zase zmizí.
dškuji za odpověď :)

holka, 12 let, 2. února

Ahoj,

když člověk pláče a má citlivější pokožku, mohou ji slzy podráždit, zejména kvůli malému obsahu soli - to, co píšeš, je tedy normální. Někomu pupínky naskáčou i ze stresu, nemusí to být ani v kontaktu se slzami. Důležité je, že podráždění vždy zmizí.

Píšeš, že pláčeš častěji, možná se něco děje nebo máš citlivější období. Samotný pláč je velmi užitečný, pomáhá vyplavovat pocity, snížit napětí a bolest. Slzy obsahují i zklidňující látku, která napomáhá úlevě. Plakat je tedy úplně v pořádku.

Modrá linka

Jiné téma

Ahoj Alíku a spol. Asi před 1 rokem se mi zdál sen, ale nevím jestli to byl přesně sen. Šla jsem spát a asi někdy v noci se mi zdál sen nebo nevím co to bylo a dívala jsem se sama na sebe ze zhora a vedle mě jsem viděla ležet mamku a než jsem šla spát, tak tam moje mamka nebyla. Pak jsem se jakoby snažila vrátit se zpět do svého těla a naštěstí se mi to podařilo, sice těžce, ale jo. Když jsem se vrátila, tak jsem se vzbudila, ryhle jsem si sedla a koukla vedle sebe a tam vážně ležela moje mamka a úplně v té stejné poloze co jsem ji viděla ležet v tom snu nebo co to bylo. Nevíte co to bylo ? Byl to sen ? Protože já jsem v tom ”snu“ věděla co dělám.
Děkuji předem.

holka, 13 let, 26. ledna

Ahoj,
nedokáži si představit, co jiného by mohl být tvůj zážitek, než sen. Často se stává, že se člověku něco zdá v polospánku a je tudíž v částečném kontaktu s realitou (například cítí, že někdo přišel do ložnice, lehl si vedle něco, otevřel okno, mluvil apod.). Domnívám se, že tvůj zážitek byl právě tímto případem.
Měj se hezky!
Bára

Jiné téma

Ahoj, omlouvám se, že sem znovu píšu. Týká se to tentokrát mé kamarádky, i když si tím označením nejsem jistá. Budu jí říkat E.
E. je 15 a chodí s naší partou pěti lidí do kvarty. Bavíme se s ní už od začátku, ale svým chováním nás dost odrazuje. I ta jediná kamarádka, která ji má z nás asi nejradši, o ní za jejími zády mluví někdy dost ošklivě.
E. nebydlí tak docela v domě, ale ve staré elektrárně, která patří příteli její matky (třeba V.) a kde nemá vlastní pokoj, spí ve sklepě v manželské posteli s mladší sestrou. Je tam televize, na kterou se občas chodí dívat V. klidně uprostřed noci. Na poličce u postele je lubrikační gel. Celá rodina se dělí o jeden ručník. Mají křečky, kterým nečistí klec, a kočky. Když jedna kočka rodila v létě ve vedrech, vyháněl ji V. ven.
Její matka má rakovinu, kvůli které odešla z práce, a jsou finačně závislí na V., přesto chodí na umělé nehty. V. nesnáší E., má raději svoji vlastní dceru, je agresivní a hrubý. Její mamka od něj kvůli penězům a bydlení odejít nemůže.
E. se moc dobře neučí, kašle na školu, přejídá se a váží skoro 90 kg na 165 cm, přesto se jí nikdo skoro nesměje. My se jí trochu vyhýbáme, protože si nemyje ruce po záchodě, nepoužívá deodorant a nejspíš má vši. Ty od ní chytila jiná kamarádka a já nejspíš od ní. Ta kamarádka mi říkala, že pokud E. s těmi všemi nic neudělá, půjde za třídní. Nevíme, jestli můžeme něco udělat nebo jí nějak pomoct. Je nám E. líto, zároveň se jí štítíme a cítíme se kvůli tomu špatně. Ty vši má nejspíš střídavě už poslední dva roky. U nich doma se toho děje mnohem víc. Vždycky, když E. něco naznačíme, že nám něco vadí, urazí se a stejně nic neudělá. Chceme jí pomoct, aniž bychom ji nějak vychovávali, to není naše věc, ale s ní je snad všechno špatně. Nevíme, co máme dělat.

holka, 14 let, 25. ledna

Ahoj,
oceňuji, že se s kamarádkami zajímáte o spolužačku, která to nejspíš doma nemá lehké a o kterou se možná, z toho, co popisuješ, rodina nestará tak, jak by měla. Chápu, že ačkoli je vám jí líto, je vám nepříjemné, že nedodržuje hygienu a působí odpudivě.

Vnímám, že v situaci, ve které je, můžou pomoci především dospělí v jejím okolí. Můžeš si o tom, co se u ní děje, promluvit se svými rodiči, třídní učitelkou, školní psycholožkou, pokud ji ve škole máte. Ti můžou pomoci kontaktovat OSPOD (Orgán sociálně právní ochrany dětí), který by zkontroloval a dohlédnul na to, aby měla kamarádka doma všechno, co potřebuje, zázemí, základní návyky, vhodné prostředí. Obzvláště pokud je na ni mámin přítel agresivní a hrubý, měli by o tom vědět, aby jí mohli pomoci, poskytnout psychologickou podporu, řešit situaci, aby se zlepšila. Za sebe to nejvíc, co pro ni můžete udělat je, že tu pro ni budete, pokud by si chtěla promluvit o tom, co ji trápí a také že požádáte o pomoc dospělé v okolí. Na OSPOD se můžete i anonymně obrátit i samy, osobně, písemně i telefonicky, kontakty najdete přes webové stránky obecního úřadu dívčina bydliště. Nebojte se mluvit s dospělými o tom, co Vás trápí a vyhledat pro spolužačku pomoc.

Přejeme Ti vše dobré,
Modrá linka

Jiné téma

Ahojky, ano, píšu sem znovu, protože mám pár nezodpovězených otázek a nedokážu posoudit, zda se mé pocity časem lepší.

  1. Je možné, že mé pocity k zemřelému jsou stále hlubší (i když se snažím čím dál více vyvarovat věcí, které by mi ho neustále přípomínaly, tak každé ráno zjišťuji, že pocity, které cítím, jsou silnější a měla bych je pořešit s psychiatrem...)?
  2. Každou noc se mi o něm zdá - před spaním si většinou čtu knížky, vtipy, nebo si píši s přáteli z tanečního kurzu, poté usnu a zase se mi o něm zdá. Ráno jsem vystreslá, až vydeptaná a podobné pocity mě pronásledují ve zbytku dne. Jde těmto snům jinak předejít?
  3. Často se mi stává, že podlehnu jakési depresi a činím věci, které bych normálně nedělala. Nedávno jsem si málem objednala za ušetřené peníze na vysokou školu letenku do Ameriky, protože jsem nachvíli podlehla euforii, že Chester žije.
  4. Pořád cítím ten pomyslný blok, který mě táhne k zemi a nedokážu být šťastná. Jsem obklopená přáteli, rodinou, zájmy, ale pořád mi něco/někdo chybí. Lidé v okolí mi radí, abych si našla přítele, ale já bych nedokázala žít s někým, koho nemiluji. Já ani se vztahem nespěchám, když vím, že ani tak nedokážu být šťastná 100%.
  5. Já se ani pořádně nesmířila s tím, že ho mám tak moc ráda. Spíš si snažím vsugerovat za normálních okolností samé lži, když omylem zavadím o jeho fotografii, snažím si vtlouct do hlavy, že k němu nic necítím a snažím si ho přirovnávat k nehezkým věcem, abych zahnala svou zamilovanost, ale takhle to prostě nejde. Je normální, co dělám?
Vím, že není, ale o to víc mě pronásledují myšlenky na sebevraždu, nedokážu si ani po těch 2 letech připustit, že zemřel a buď se chci zavraždit také a nebo ho chci přestat milovat, což mě tahá nejvíce ke dnu a já budu moc ráda, když mé otázky (číslování) zodpovíte. Děkuji, s pozdravem BakerStreet

Ahoj BakerStreet,

popisuješ na Alíkovi znovu svoje prožívání a je dobře, že hledáš odpovědi na svoje otázky. Jestli tomu dobře rozumím, Tvoje city souvisí se zpěvákem Linkin Park - Chesterem, který zemřel v červenci 2017. Stále na něj myslíš, zdá se Ti o něm, nedokážeš být šťastná a dokonce Tě provází myšlenky na sebevraždu. Je toho opravdu hodně, nad čím musíš přemýšlet a co Ti dělá starosti.

Pokud Tvůj smutek trvá více než rok a půl, zřejmě by stálo za to si promluvit s psychologem či terapeutem. Není to proto, že bych Tě považovala za nenormální, ale spíš proto, že by sis zasloužila cítit se dobře a užívat si života, být někdy šťastná a přijmout smrt Cheze. Napadlo mne to i v souvislosti s Tvými sny, protože sny se nedají nijak ovládat nebo dokonce zařídit, abys je neměla. Naopak jsou důležitou zprávou z Tvého nevědomí, a dávají nám vědět, že bys potřebovala pomoc, aby ses mohla vyrovnat se smrtí pro Tebe tak důležitého člověka.

Nevím, jestli rodiče vědí o Tvých potížích, ale mohli by Tě na terapii objednat a možná Tě i podpořit, abys nebyla na vše sama. Můžeš se také obrátit na nejbližší linku důvěry, kde mají ověřené kontakty na psychoterapeuty ve Tvém regionu.

Přejeme Ti, aby našla pro sebe klid.
Modrá linka

Jiné téma

Ahoj,
Promiň, že zase píši. Je normální, že když jsem byla u očního, tak jsem se celá rozklepala, a ani jsem nevěděla proč?
Předem děkuji za odpověď,
Andrea

holka, 12 let, 17. ledna

Ahoj,
v předchozím dotazu jsi psala, že je problematika tvého zdraví pro tebe mimořádně citlivá. Troufám si domnívat se, že tvé „rozklepání“ bylo způsobeno psychickým vypětím, o kterém sama víš. Zopakovala bych proto znovu svou radu, že by sis o svém psychickém stavu a obavách měla promluvit se svými rodiči, aby věděli, co cítíš a mohli ti případně pomoci.
Měj se hezky!
Bára

Jiné téma

Ahoj Alíku a spol.
Učitelka na občanku nám zadala, že si každý máme přinést do školy kondom. Když jsem to mámě řekla, tak si ze mě začala dělat legraci. Bojím se jít do obchodu, protože se stydím a nevím jestli by mi je prodali

holka, 12 let, 15. ledna

Ahoj,

to je normální, že ve svém věku cítíš rozpaky, chceš-li jít koupit kondom a věř mi, že nejsi sama. I lidé v dospělém věku se mohou cítit nesví při nákupu kondomů. Možná bys mohla požádat o pomoc mámu nebo někoho ze starších kamarádů, ovšem našli jsme také pro Tebe odkaz na pár užitečných tipů, jak diskrétně kondomy pořídit (www.wikihow.cz/Jak-diskrétně-koupit-kondomy). Napadá mě, že možná učitelka občanské výchovy se snaží tímto úkolem vás naučit a vyzkoušet si, jak lze kondom pořídit a zvládnout přitom své pocity. Nakonec můžeš klidně říci prodavačce v drogerii nebo v lékárně, že jde o zadání do školy, snad by to mohlo úkol usnadnit.

Přejeme příjemnou zimu.
Modrá linka

Jiné téma

Jak se jmenovala holčička z maxipsa Fíka?

vasekmotyka, 24. července 2009

Ája!
Proč ses zeptal tak brzo? Pokládej prosím dotazy ve stejném desetiletí, kdy dostaneš odpověď. :-D

Od tohoto týdne zavedla poradna Alík radí dětem pravidlo, že odpovídá do sedmi pracovních dnů. Také je možné některé odpovědi hodnotit...

Jiné téma

Mám strašnou depresi všichni jsou ve všem lepší než já Bohatší... A myslim si že můj život ztrácí smysl je mi 15 ale furt jsem nezačal normálně žít problémů mám miliony ...prosim co mám dělat? Děkuju

kluk, 15 let, 16. ledna


Dobrý den,

dovedu si představit, jak se může člověk cítit zle, pokud se srovnává s ostatními. Zejména v období dospívání tím prochází většina mladých lidí.
Na první pohled se může skutečně zdát, že Ti ostatní jsou lepší, víc se jim daří, mají víc peněz apod. Jestliže byste ale měl možnost nahlédnout do jejich hlavy a prožívání, většina z nich řeší také problémy, pochybují o sobě, nevěří, že v budoucnu bude lépe. Nevím úplně přesně, co pro Vás konkrétně znamená začít normálně žít, ale je spíše pravděpodobné, že to má každý nastavené jinak. Někdo touží po slávě, jiný po bohatství, pro některé je naopak smyslem života minimalismus, ochrana přírody či úplně něco jiného. Důležité je, že každý hledá cestu ke spokojenosti jinak. Věřím, že to právě pro Vás může být v současnosti velmi obtížné, proto bych Vám doporučovala o všem s někým mluvit. Může to být někdo z Vaší blízkosti, komu důvěřujete a kdo Vás podpoří. Může to být ale také psychoterapeut, se kterým byste si mohl srovnat vše, co se Vám děje, mluvit o smyslu všeho a hledat pro sebe spokojenost.
O tomto tématu bylo napsáno také hodně knih a natočeno mnoho filmů, které by pro Vás mohly být inspirací. Jestliže by Vám to připadalo schůdné, můžete se obrátit i přímo na Modrou linku - nejlépe přes telefon, Skype nebo chat, kde byste mohl pro sebe najít pomoc.

Držíme palce, aby Vám mohlo být brzo lépe.
Modrá linka

Jiné téma

Ahoj Alíku, omlouvám se, že píšu. Delší dobou přemýšlím nad těhotenstvím. No. Já vím, že je to divné, ale chtěla bych být těhotná, ale miminko bych asi nechtěla. Já vím, jsem blázen. Říkám si, že by to někdy, ta touha mohla přijít, ale co když už bude pozdě, co když nepřijde? Více než děti mě lákají zvířata. A ještě v televizi říkali něco o potratu. Když jsem si přečetla, jak se to provádí, tak jssm byla v šoku. Je to brutální. Jsem věřící. Prostě mne je líto těch potracených dětí. Jde potratům nějak zabránit? Je mi jich moc líto.
Moje otázky zní: je normální, že o těhotenství přemýšlím a přitom zatím nechci mít dítě? Co když ho někdy budu chtít a už to nepůjde? Jak se mám smířit s potraty?+ otázka nahoře. Děkuju.

holka, 15 let, 9. ledna

Dobrý den,

je vidět, že jste na cestě k dospělosti, protože se začínáte zabývat dospělými tématy, Obě spolu souvisí, v každém jde ale o něco jiného.

Pokud jde o to, že přemýšlíte o těhotenství, je to úplně přirozené. Stejně přirozené je necítit se zatím na mateřství. Je to takto úplně v pořádku. Tělesně jste na otěhotnění připravena, psychicky a sociálně ještě ne, což Vašemu věku zcela odpovídá. Nemyslím, že byste měla mít strach, že něco zmeškáte. "Mateřské pudy" se přihlásí, až bude ten správný čas. Klidně se teď věnujte tomu, co Vás zajímá, a užívejte si to.

Otázka jak se smířit s potraty se týká zejména životních hodnot a postojů. Někteří lidé tuto otázku vůbec neřeší, jiní se jí zase intenzivně zabývají a proti potratům bojují. To, že Vás tato otázka zneklidňuje, svědčí mimo jiné o Vaší přemýšlivosti a odpovědném přístupu k životu.

Na otázku „jak se smířit s potraty“ není jednoduchá odpověď. Je to podobné jako s dalšími souvisejícími otázkami, které se týkají smutných skutečností tohoto světa. Je třeba počítat s tím, že tu byly, jsou a budou, a snažit se k nim nepřispívat – naopak se snažit nějak prospět, „udělat svět trochu lepším.“ Může to znamenat třeba něco úplně malého, třeba vyrobit hračku pro děti v dětském domově, poslat dárcovskou sms apod. Každá drobnost má svůj význam v tom, jaký svět je a bude.

Zabránit potratům asi nejde, pokud jsou někde zákonem zakázány, jsou pak prováděny amatérsky a bývají dost nebezpečné; ženy také jezdí k provedení interrupce do jiných zemí. Pomocí je šíření osvěty o antikoncepci a vytváření prorodinné atmosféry ve společnosti. Když budete chtít, mohla byste se něčím takovým v budoucnu zabývat.

Přejeme pěkné dny,

Modrá linka

Jiné téma

Ahoj Alíku a jeho kamarádi. Moc se omlouvám za svůj nezralý vtip a už to neudělám. Mám takovou otázku. Nevím, co znamená např. 70A u velikosti podprsenky (co udává písmeno, co číslo a jak se to měří). Moc děkuju za odpověď a ještě jednou se omlouvám.

Kulajda, 10 let, 8. ledna

Ahoj,
číslem se u podprsenky označuje obvod hrudníku pod prsy v centimetrech, písmena potom označují velikost košíčků podprsenky. To znamená, že podprsenka s označením 70A je určena pro ženy, které mají obvod hrudníku 70 centimetrů a nejmenší velikost prsů, tedy košíčky velikosti A.
Měj se hezky!
Bára

Jiné téma

Ahoj alíku a spol. Je super jak tady všem včetně mě pomáháte proto děkuju❤

A je špatně když si sama obědnávám věci z internetu?

holka, 11 let, 6. ledna

Ahoj,
děkujeme za pochvalu. Jsme rádi, že má naše práce smysl. Co se týká objednávek na internetu, každý eshop má vlastní pravidla. Někde jsou objednávky limitovány věkem, jinde nikoli. V první řadě je proto nutné přečíst si všeobecné obchodní podmínky konkrétního obchodu. Určitě by ale také bylo dobré zkonzultovat tvé objednávky i s nějakým dospělým, abys třeba nenaletěla podvodníkům. Pokud například přes internet objednáváš dárek pro maminku, poraď se s tatínkem o tom, jestli je to dobrý nápad a jestli jde o důvěryhodný eshop.
Měj se hezky!
Bára

Jiné téma

Ahoj Alíku,
Potřebuji pomoct. Mám jet na taneční soustředění a určitě se mi bude stýskat.Já vím že už jsem na to velká (12 let) a už by jsem taková být neměla,ale nejde se toho zbavit.Stýská se mi vždy když jsou to dvě a více nocí.Maminka mě do táborů atd. vůbec nenutí. Ale když chci soutěžit v tanci tak tam musím jet.Kamarády tam moc nemám.Spíš si myslím že bych právě byla pro smích.Jsou to tři dny.Já se vůbec netěším a bojím se.Nechce se mi tam jet,ale nemám na vybranou.
Poradíte mi prosím?

Jíl, 12 let, 5. ledna

Ahoj,
vůbec se nemusíš stydět za to, že se ti na soustředí a táborech stýská. Nejde říci, že už je člověk na stýskání moc velký a že by takový být neměl. Zkrátka se ti stýská a máš na to nárok. Také rozumím tomu, že se kvůli tomu na soustředění netěšíš. Zkus se ale místo toho, abys myslela na to, že se ti bude stýskat, soustředit na to, proč to bude na soustředí dobré a proč se tam naopak těšíš. Určitě by také nebylo od věci zkusit se více skamarádit s dětmi, které tam pojedou. Nemusíš se jim se svým problémem svěřovat, ale už skutečnost, že tam budeš mít někoho blízkého, pro tebe určitě bude uklidňující. Někomu také pomáhá, když si s sebou vezme oblíbeného plyšáka, polštářek, nebo zkrátka něco z domova, co má rád. Stýskání je obvykle nejintenzivnější, když se člověk snaží usnout, protože se zklidní, nevěnuje se žádné aktivitě a poddává se lítostivým myšlenkám. Proto se před usnutím myslet na pozitivní věci; třeba na to, co jsi v uplynulém dni příjemného zažila, co se ti povedlo a podobně. Věřím, že nakonec soustředění zvládneš a užiješ si ho!
Měj se hezky!
Bára

Jiné téma

Ahoj promiň že pořád otravují
mám ráda malé děti už od mala mám vztah k mladším dětem.
Ráda se i ně starám a pomůžu jim
Budu vypomáhat i na besídkách pro děti ( hlídání dětí ve společnosti)
Není to divné .

Sss, 4. ledna

Ahoj,
nevidím nic divného na tom, když má člověk rád malé děti, rád o ně pečuje a chce se jim věnovat. Možná se tato tvá charakteristika v budoucnu promítne i do volby tvého povolání a budeš se malým dětem věnovat i v rámci své profese.
Přeji ti hodně štěstí!
Bára

Jiné téma

Ahoj Aliku,
Je mi to trochu trapné, ale nevím co tto znamená. Rodičů se ptát nechci, mám takové tušení že to má sprostý podtext. Jeden kluk ve škole mi řekl že "mě chce na prstíčky." a všichni se pak začali smát... Bylo mi hrozně. Ale nevím co to znamená... Prosím poraďte.

holka, let, 29. prosince 2018

Ahoj,
předpokládám, že tím spolužák myslel, že by se s tebou chtěl intimně sblížit. Nicméně vyjádření tímto způsobem a navíc před svědky je velmi hloupé a nezralé. Kromě toho ve vašem věku velmi nevhodné. Domnívám se, že se tím pouze snažil získat pozornost a pokud by se něco podobného opakovalo, dej mu jasně najevo, že je ti takové chování nepříjemné a nehodláš ho respektovat.
Měj se hezky!
Bára

Jiné téma

Ahoj Alíku!
Hm... Jak začít? Nebudu to nijak prodlužovat, mám sebevražedný myšlenky :)
Popravdě, možná si to jenom namlouvám, protože já si namlouvám hodně věcí.
Je možné si namlouvat sebevražedný myšlení?
Nebo je mám doopravdy?
Hm... Nad sebevraždou přemýšlím už nějakou dobu. Přemýšlím nad tím, že se někdy v budoucnu, až budu starší, zabiju, protože... Protože jsem ta nejvíc zbytečná věc na planetě? :’D
Asi to fakt přeháním. Vždyť já k tomu nemám ani důvod! Ale přesto nad tím přemýšlím.
Víš, nic neumím. Neumím lyžovat, neumím uklízet (vlastně to ani nedělám. Wow, já jsem fakt ostuda),neumím kreslit, neumím se učit, neumím vařit, nemám koníčky, nic nedělám a kdykoliv si myslím, že jsem alespoň v něčem dobrá, tak si uvědomím, že jsou ostatní lepší a hned to vzdám. Počkat, já vlastně ani nemám ráda svůj vzhled. Já si fakt všechno namlouvám XD ok, zpátky k tématu. Ani se nedokážu bavit normálně s rodinou. S bratrem prohodím maximálně pět slov. Ani moji kamarádi nejsou výjimkou.
Můžete si myslet, že to, co říkám je trochu přes čáru, ale ona je to pravda. Neumím nic, jen být líný, sobecký a rozmazlený prase se špatným průměrem a sociálními „problémy“. Ano, já vím, že JÁ si nemám na co stěžovat. Já sama to vím, ale i přesto přemýšlím nad sebevraždou.
Já vím, že spousta lidí se má o dost, opravdu o dost hůř než já. Neříkám že ne.
Možná jsem jenom blázen? Nikomu jsem to ani neřekla.
Ujišťuji vás, že nemám žádný jiný problémy, a ty „důvody“ jsou pravdivý. Nemyslím si o sobě, že jsem něco víc. Já vím, že jsem sobecká. Hodně lidí mi to i naznačilo.
Ale já mám milující rodiče a miluju je. Takže ne, ta chyba nebude v rodičích, ale ve výchově. Proto jsem sobecká. A podle toho, co jsem sem napsala, jsem nejspíš i blázen. Jo a mimochodem, jsem strašně citlivá, takže brečím kvůli blbostem, jako například to, že se mi nelíbí můj účes. :’D
Fíííha, to jsem se najednou rozepsala. Takže se vrátím zpět k hlavní otázce.
Můžu si sebevražedný myšlenky namlouvat? Nebo je můžu kvůli naprostým prkotinám doopravdy mít?
Dík za odpověď!

holka, 15 let, 27. prosince 2018

Dobrý den z Modré linky,

ptáte se, jestli si můžete namluvit sebevražedné myšlenky, nebo je můžete mít i kvůli „prkotinám“.

Na obě otázky je možné odpovědět ano. To první – člověk si může namluvit ledasco. Lidská mysl je poměrně dost plastická a člověk může uvěřit v podstatě všemu. Vy si ale zachováváte nadhled, což je hlavní předpoklad pro to zachovat si nezkreslené vnímání.

A opravdu, i ne zcela zásadní příčiny mohou vést k tomu, že se člověk necítí dobře natolik, že začne uvažovat o tom, že by raději nebyl a od všeho utekl. To, jak člověk vnímá životní situace, je velmi individuální – a je to tak v pořádku, každý to prostě má jinak. Pokud by se ale člověk trápil, a přitom nemusel, je lepší to začít řešit. Domnívám se, že by Vám mohl pomoci odborník – psycholog, který by Vám pomohl vyznat se sama v sobě, hledat svou polohu i místo ve světě, vztah k sobě i druhým.

Píšete o tom, že nic neumíte a nic Vám nejde. Jen z Vašeho dotazu na Alíka je ale jasné, že Vám něco opravdu jde: umíte se nad sebou zamyslet, výstižně popsat to, co se s Vámi děje, a také si umíte říct o pomoc. Jak už jsem psala, vnímám i určitý nadhled i smysl pro humor. To vše jsou nejlepší předpoklady pro to, aby se Vám samotné se sebou, s ostatními, i se světem vedlo dobře, pokud Vy sama budete chtít.

Držíme palce,

Modrá linka

Jiné téma

Ahoj Alíku!
Jsem tu zase. Odteď budu psát pod jménem „Viki“ abyste věděli, že to jsem já. Jsem ta, co vám píše pořád. Minulý dopis jsem začala takhle: “Je mi třináct let a před nedávnem jsem zjistila, že jsem bisexuálka.“ Už určitě víte. :-)
Poslední dobou mi přijde, že jsem asi spíš lesba. Holky se mi líbí více než kluci. (Prosím nepište, že se to může ještě vyvíjet, vím to a jsem si zcela jistá, že nejsem hetero, tudíž buď na oboje nebo na holky.) Dnes bych vám chtěla tak trochu nostalgicky napsat jak jsem „to“ zjistila. Když mi bylo 11 let, poznala jsem Karin. Super holka. Škoda, že se už nevídáme... No nic. Jednou jsme se chytily za ruce. No, mnou projížděly takové ty příjemné záchvěvy energie. Nedocházelo mi, že bych mohla být na holky. Ale po nějaké době jsem si řekla, dnes pro mě již legendární větu: „Ty vietnamky jsou tak hezký... Škoda, že vietnamci ne.“ :-D Prostě mi to nedocházelo. Vůbec. Moje myšlenka: „Škoda, že jsem hetero"... Prostě jsem asi trošku opožděná.
Ta holka, která se mi líbí, no. Je to beznadějné. Poslední dobou se se mnou už ani moc nechce bavit... Je mi z toho smutno. Vím, že si tím prošel snad každý, ale i tak. Jedna moje kamarádka byla taky takhle špatně zamilovaná. Zeptala jsem se jí, jak dlouho byla smutná. Říkala, že 14 dní. Já se prápím už dva měsíce... Vždycky se na něco moc upnu. Ale já se věnuji i jiným věcem. Učím se, dálkově studuji projekt na americké univerzitě, čtu, píšu si deník (jak jste psali), chodím ven, hraji si se psem a venčím ho, vařím... :-(
Poslední dobou mi dost pomáhá koukat na LGBT filmy a YouTubery. Koukám na Bena Slamka. Je super vědět, že v tom nejsem sama. A před pár dny jsem viděla film „Já Simon“. Bylo to zlatééééé! No, chci se zeptat, jestli neznáte nějaké další. Pokudmožno s dobrým koncem. :-)
Moc mi pomáháte a podporujete mě. Děkuji!!!
Viki

Viki, 13 let, 25. prosince 2018

Ahoj Viki,

tentokrát Alíkovi píšeš o tom, že jsi spíše lesbicky orientovaná a také o tom, co Ti pomáhá. Je moc dobře, že sis něco našla, ať se jedná o filmy, nebo youtubery. Každému v jeho situaci pomáhá něco jiného, zkus klidně hledat i dále, třeba i hudbu – písničky, alba, záznamy koncertů apod. Je na tom to skvělé, že se můžeš třeba učit slova, zkusit si zpívat apod., že při tom můžeš být zkrátka aktivní.

Filmy Ti doporučit nemůžeme, na tuto oblast není Alík ani Modrá linka zaměřen, zkus si pohledat sama nebo na nějakých tematických fórech, nebo se zeptat někoho blízkého ve svém okolí.

Měj se co nejlépe,

Modrá linka

Jiné téma

ahoj alíku a ostatní, omlouvám se, že zase píšu ale je normální když mám ještě v deseti letech imaginárního kamaráda? Připadám si divná. Ale... mě je s ním prostě dobře...
Předem děkuji za odpověď :)

šťastná holka, 10 let, 20. prosince 2018

Ahoj,
mohu tě ujistit, že je to zcela normální a na imaginárním kamarádovi není vůbec nic divného. Předpokládám, že kvůli němu neztrácíš kontakt s realitou a nevidím tedy jediný důvod, proč by tě to mělo znepokojovat. Spousta dospívajících má stále svého imaginárního kamaráda, nebo oblíbeného plyšáka a podobně.
Měj se hezky!
Bára