Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alík radí dětem

    Zvířata

    Ahoj.. Máme dvě kočky.. Jedna je černá a žije vevnitř,narodila se asi v roce 2012 v květnu..
    Druhá kočka je mourovata a narodila se 25.6.2015..
    Mourovata kočka měla pět sourozenců a narodila se u mojí babi (byla na mě zvyklá od mala) domu sem si ji vzala s jejím bratrem kterého po roce přijelo auto.. Ona i její bratr žili venku (dvě kočky byli venkovní a dvě vnitřní)..Teď máme už jen jednu kočku venku. Je vykastrovana.
    Druhá kočka žije vevnitř a narodila se ve vesnici která je od nás dva kilometry.. Měla jednoho bratra. V tu dobu když jsme si ji přivezli jsme měli vevnitř kocoura..
    Černá kočka si ho zamilovala,ale když kocourovi bylo 8 let přejelo ho auto.
    S černou kočkou mám větší vztach protože s ní jsem skoro celý den. Protože bydlíme u selnice je asi jasný že i ona chodí přes selnici.. Přes selnici je bytovka a tam se schází kocouří který tam krmí jedna paní.. I když je kočka vykastrovana stejně tam chodí...
    Jak mám kočce zpříjemnit pobyt doma? Když sem si všimla že jí pes nenechá najíst (kočka byla úplně vyhubla) tak jsem dala k sobě do pokoje její granule s vodou. Mám celkem velkej pokoj a na jedný straně má ona žrádlo,pelíšek,krabici ve které ráda spí,malé proutěne křeslo a jedno velké.. Na hraní tu má škrabátko a dva míčky,každý den si spolu hrajeme.. Jak jí to mám ještě vylepšit aby neměla tu potřebu chodit přes selnici?

    holka, 13 let, 31. prosince 2017

    Ahoj,
    chápu, že máš o svou kočku strach a bojíš se, aby ji nepřejelo auto. Z tvého dopisu je také zřejmé, že jsi udělala všechno proto, aby se u tebe kočka měla co nejlépe a dáváš jí veškerou péči. Nejsem sice žádný odborník na kočky, ale bohužel se domnívám, že proti zvířecím instinktům nic nezmůžeš. Pokud se v okolí schází kočky, je velmi pravděpodobné, že tam tvá kočka bude chodit také a žádnými hračkami nebo lákadly jí doma neudržíš. Samozřejmě chápu, že o ní máš strach, ale zkus se na to podívat z toho úhlu, že díky tvé péči je maximálně šťastná. Ty jsi udělala všechno, abys jí dokonale zaopatřila a jsou zkrátka věci, se kterými se nedá „pohnout“ a můžeš je pouze respektovat. Kočka jen následuje své instinkty a to samozřejmě neznamená, že by tě neměla ráda, nebo by nebyla u tebe šťastná. Je to ale volání přírody, kterému nedokáže odolat.
    Věřím, že se nic zlého nepřihodí a ty se svým mazlíčkem prožiješ ještě spoustu příjemných a radostných chvil!
    Bára

    Na otázky odpovídají

    pracovníci Modré linky, psycholožky BáraV a Péťa, poradenské centrum Locika, MUDr. Jiří Staněk, MVDr. Přemysl Rabas, bojovníci proti kouření z projektu Nekuřátka, vědecký novinář Pragmatik a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

    Dotazy mohou pokládat pouze čtenáři mladší 15 let.

    Zvířata

    Zdravím, dobrý den
    Poslední dobou si všímám, že se na naší cyklostezce pohybuje pitbul bez náhubku a většinou i bez vodítka. Nemá přivolání (i když na něj jeho pán křičí, tak prostě nepřijde) a ani nijakou velkou poslušnost. A teď ten problém. Mám fenku, střední lovecké plemeno (20 kg), bude mít dva roky. Nejhorší je, že se má fenka chce s každým psem přátelit a vrtěla by prutem i kdyby jí nějaký potenciální útočník trhal slecha. Mám o ni docela strach, je to moje štěstí a asi bych nepřežila kdyby jí ten pit něco udělal. Už jednou na nás vyběhl ( a to opravdu se zlými úmysly), naštěstí si ho jeho pán stihl chytit. Ale bylo to jen o chloupek...
    Opravdu nevím co bych měla dělat kdyby ho někdy chytit nestihl. Nevím, jestli bych já (skoro třináctiletá holka) dokázala přeprat mohutného pitbula který by vyloženě šel po mé fence. Já bych se na něj klidně vrhnout dokázala, mého miláčka bych se samozřejmě snažila ochránit, ale bojím se že by to nemělo nějaký veliký smysl. Utíkat také nemůžu, ještě bych to zhoršila a ten pes by se za náma vrhal ještě víc. Říká se, že nejlepší je psa si šoupnout za sebe, ovšem naše cyklostezka je otevřený prostor, a tak by nás ten pitbul mohl obejít...
    Pokud vím, tak jako nezletilá osoba nemůžu mít ani pepřák ani paralyzér a tím pádem bych byla zřejmě při nějakém útoku pitbula na mou fenku asi bezbranná.
    Bull psů se nebojím. Vím, že když mají správné vedení jsou to zlatíčka (viz. naše psí kámoška amerického stafordšírského bulteriéra, která má poslušnost dokonalejší než kterýkoliv policejní pes) ale tento pes správné vedení nemá. Žije na bytovce, chodí s ním jen po ulici a když se rozhodnou na něco "většího", vypustí ho na cyklostezce...
    Máte pro mě nějakou radu jak se při útoku případně bránit?
    Děkuji mockrát za sebe i za mou fenku 🍀❤️🙏🏻
    PS.: Omlouvám se za slohovku, musela jsem se rozepsát 😄

    Evča (12) a fenka Zorka, 14. června

    Ahoj Evčo.
    Takové situace jsou složité a obtížně se řeší, ale obecně platí, že na cyklostezce by nikdo neměl pouštět svého psa na volno, ať je pes jakékoliv povahy. Cyklostezky k tomuto nejsou určené. Pokud jsi z vesnice nebo z malého města a s majitelem se znáte, měli byste ho s rodiči upozornit, že není možné pitbula nechávat takto běhat. Pokud jsi z většího města, nebo není možné, aby majitele upozornili Tví rodiče, měla by tuto věc řešit městká policie, případně státní. Nejde jen o Tvou fenku (Tvé obavy chápu), ale i o všechny ostatní, kdo se na cyklostezce vyskytují. Rozhodně Ti neporučuji se pouštět do střetu s pitbulem, byž rozumím Tvé snaze ochránit Tvou fenku. K žádnému střetu by nemělo dojít, je to velmi nebezpečné. Bylo by opravdu dobré, aby situaci řešili dospělí, z Tvé strany rodiče a pokud to není možné, bylo by třeba požádat o pomoc městkou policii. Pokud ani to není pro Tebe vhodné řešení, tak raději doporučuji chodit na procházky jinam.
    Přeji hodně štěstí.

    Zvířata

    Ahoj Alíku a všichni ostatní,
    Zajímalo by mě odkud je a co je vlastně toxoplazmóza. Prý to přenášejí hodně kočky ale jak? Mám kocoura, který chodí ven, a moje mamka říkala ať mu nesahám na čumák, že nevíme kam všude čuchá a že tam má toxoplazmózu. Je to pravda? On je jen přenašeč, nebo to může i chytit přímo? A já taky? Jak se to projevuje? A proč těhotní se tím nakazí ještě víc?
    Díky a pěkný denB-)

    holka 13 let, 11. června

    Ahoj,
    toxoplazmóza je parazitální onemocnění, které způsobuje prvok Toxoplasma gondii, který používá např. kočku jako svého hostitele, ale také přenašeče. Nemoc se ale nemusí u kočky nijak projevit. Pokud má kočka ale dlouhodobě průjem, nebo potíže s očima či s kašlem, měl vy ji raději vyšetřit lékař. Přenést na člověka z kočky se tato nemoc může nejčastěji manipulací s jejím trusem, třeba při uklízení kočičího záchodu. Pokud chodí kocour na záchod ven, tak by mohla být infikovaná půda. V trusu mladá kočka vylučuje tzv. oocysty, které jsou hodně odolné a vydrží na místě hodně dlouho. Můžeš se tedy nakazit i ty, pokud bys neumyté ruce po kontaktu s trusem nebo infikovanou půdou dávala do pusy. Toxoplazmóza se nemusí u člověka vůbec projevit, většinou nemá žádné příznaky. Nebezpečná je pro lidi s oslabenou imunitou. U nich může poškodit mozek a způsobit jeho vážná onemocnění. Pro těhotné je nebezpečná v různých fázích těhotenství různě, v ranné fázi je hodně nebezpečná proto, že to by mohla vážně poškodit plod a způsobit potrat. Protože plod ještě nechrání placenta.
    Toxoplazmóza je hodně komplikovaná a neprobádaná nemoc a ani vědci ještě nemají úplnou shodu na tom, co všechno může lidem způsobovat.
    Měj se dobře.

    Zvířata

    Dobrý den, mám dvě kočky, obě dvě jsou doma a ven je nepouštím (jen občas na vodítko když je hezky) a posledních pár měsíců mají strupy (jedna na zádech, trochu na uších a na krku a druhá jen trochu na krku) já vím že mi nejspíš napíšete že to musí posoudit veterinář jenže my jsme daleko od města takže se k veterináři dostaneme tak jednou za rok když je čas kdyby to bylo něco váženého tak by jsme ty kočky museli prodat, nevíte co by to mohlo cca být aby kdyby to bylo něco váženého tak abych si ušetřila (je jim 8 A 7 A ty strupy měly i před 2 měsíci a potom byl klid ale teď zase je mají) (jsou i obě kastrované)

    holka, 13 let, 9. června

    Ahoj, myslím, že nemusíš mít strach, že by šlo o tak vážnou věc, aby bylo nutné se koček zbavovat. Ale příčiny mohou být opravdu natolik různé, že by bylo potřeba, aby se alespoň na 1 kočku veterinář podíval. Možná bys mohla zkusit požádat vašeho veterináře, zda by se nemohl podívat na strupy na fotkách, které bys mu poslala, požádá třeba i o jiné fotky detailu koček. Mohou to být problémy způsobené parazity, nebo něco jiného, ale jistě ne nic hodně vážného. Tak přeji štěstí a brzké vyřešení tvého trápení.

    Zvířata

    Strach z mého zvířete

    Ahoj poradno,

    Kdysi jsem jezdila na větším poníkovi ... Když mi bylo 10 koupili jsme si ho. Ale teď se ho proste bojim... Chodím ho jenom čistit a pečovat o něj. Nevím co mám dělat moc ráda bych na něm jezdila, jenže se proste bojim od te doby kdy jsem spadla a moje kamarádka si z koně spatne zlomila nohu. Ten můj Pony me ale strašně chce ve cvalu a občas klusu shodit. Nechci na něm jezdit ale musi se to.
    Ale nechci to rict rodičům aby ho neprodali, mám ho rada jenže proste se bojim na něm jezdit.
    Dekuji za přečtení snad me chapete

    Mája

    holka, 13 let, 8. června

    Ahoj z Modré linky,

    píšeš nám o svém poníkovi, o kterého chodíš pečovat, ale od doby, kdy jsi spadla, se ho trochu bojíš. Mělo by se na něm jezdit, ale máš strach, že by Tě shodil. Nechceš to říct rodičům, protože si myslíš, že by ho prodali, přitom jej máš ráda.
    Je dobře, že ses svěřila a na to, co Tě trápí, nezůstáváš sama. Říkám si, že Tvůj strach se objevil z nějaké předchozí zkušenosti a nedivím se, že máš obavy, aby se zase něco nestalo. Je dobře, že jsi k sobě opatrná, když na poníkovi vidíš, že Tě chce občas v pohybu shodit dolů. Je přirozené, že z toho nemáš dobrý pocit a rozumím, že o něj teď raději chodíš „jen“ pečovat. Říkám si, jestli je ve stáji nějaký lektor/vedoucí, kterému by ses mohla svěřit ohledně toho, jak na Tebe poník reaguje, když jste ve cvalu/klusu. Nejspíš tam jsou pověření lidi, kteří by mu mohli porozumět více, začít s ním pracovat a mohli by Ti pomoct rozpoznat, co by se mělo dělat jinak, abyste se oba cítili zase v bezpečí. I když se to může zdát těžké, přijde mi potřebné, aby se o tom dozvěděli rodiče a někdo dospělý kolem koní, se kterým se setkáváš. Jde tady o Tvou bezpečnost. Věřím, že budou mít pochopení a dohodnete se na jiném plánu, než aby se hned poník musel prodávat. Z Tvé zprávy čtu, že jej máš ráda a přála bych Ti, abyste si k sobě zase našli cestu, proto se neboj říct si o pomoc v Tvém okolí.

    Držíme palce,
    Modrá linka

    Zvířata

    Dobrý den, co mám dělat, když mi ptáci pořád naráží do oken?

    holka, 13 let, 7. května

    Ahoj,
    pomohly by záclonky, anebo kdybys vyrobila z papíru makety dravých ptáků, které když pověsíš zevnitř na okna nebo je na okna přímo přichytíš samolepkou, mělo by to ptáky venku od oken odradit.
    Tak držíme palce.

    Zvířata

    Dobrý den, teď jsme se přestěhovali a posledních pár měsíců jsem se začala strašně drbat na hlavě a na krku, moje dvě kočky mají strupy a v srsti nacházím zatočené malé černé provázky nebo nějak tak, protože nevím jak to nazvat, mám podezření, že to jsou blechy, ale vždyť přece kdybych měla blechy, tak bych byla poštípaná i po těle a i moje rodiče by byli poštípaní, nebo ne? (Rodiče mají ještě 2 psi a nedávno jsem ještě neměla svůj pokoj, tak jsem spala s rodiči a kočky se stýkaly se psi.) Předem děkuji za každou odpověď.:-(

    holka, 12 let, 28. dubna

    Ahoj pisatelko.
    Bylo by nejlepší, kdybys o svém problému řekla rodičům a kdybyste se vydali s jednou ze svých koček na vyšetření k veterináři. Mohou to být nějací parazité, blechy to být mohou, ale nemusí. Veterináře se můžeš zeptat, poté co určí, co mají Tvé kočky, zda bys to mohla od nich mít i Ty. Pak by ses měla obrátit na svého lékaře, třeba postačí nějaká mastička. Pokud by veterinář zbavoval parazitů vaše kočky, řekněte mu, že máte i psy, třeba budou potřebovat také přeléčit. A pokud by Tvé problémy s vašimi čtyřnohými členy domácnosti nesouvisely, měl by Ti pomoci určitě Tvůj dětský lékař. Držíme palce, ať je problém brzy vyřešen. Ať se daří dobře Tobě i mazlíčkům.

    Zvířata

    Rodiče nechtějí želvu

    Ahoj Alíku a spol.
    Potřeboval bych poradit s jednou složitou situací, rád bych měl nějaké domácí zvířátko, jelikož mám ale alergii na peří a chlupy, tak jsem přemýšlel nad suchozemskéma želvama. Svůj nápad jsem okamžitě udělil rodičům, ukázal fotku, cenu i info ohledně želvy, máma řekla, že ne, tak jsem si šel s tátou pobavit o samotě a on řekl, že stojí za mamkou. Možná to mamka nechce, protože před 6 lety jsem měl velice agresivního králíka, pořád škrábal, tak jsem se bál o něj starat, takže ho musela krmit mamka. A taťka mi na tu želvu po chvilce řekl, že by to bylo sice roztomilé, akorát jezdíme často na dovolené, takže bychom ji neměli kam dávat. Chtěl jsem říct, že mám kamaráda, který choval stejný druh želv, který jsem taky chtěl (želva zelenavá) akorát táta ani máma už mě neposlouchali a dělali si z toho maximálně legraci. ;-(

    Předem děkuji za odpověď....;-)

    Anonym, 12 let, 10. dubna

    Ahoj,

    věřím, že by sis moc přál mít domácí zvířátko - a že je to o to těžší, když máš alergii na peří a chlupy. Chápu, že Tě trápí, když si rodiče nepřejí, abyste si pořídili suchozemskou želvu.
    Tvoje rodiče neznám, proto nedokážu přesně říct, jestli Ti časem vyjdou vstříc anebo jak se na to dívají z praktického hlediska - třeba právě, jestli by se o želvu měl kdo postarat, když býváte často pryč. Je pravda, že než si člověk pořídí zvíře, je potřeba si to dobře promyslet. Starat se o živého tvora je velká zodpovědnost a je fajn se nejdřív důkladně zamyslet na tím, jestli se u nás bude mít dobře, jestli se o něj dokážeme kvalitně postarat. Chtěla bych Tě podpořit, aby sis o tom zkusil v nějaké klidné chvíli s mamkou a tátou znovu promluvit a vysvětlit jim, proč je pro Tebe tak důležité, abys měl nějakého zvířecího parťáka. Pokud by si rodiče například dokázali lépe představit psa, myslím si, že existují i plemena, která jsou vhodná i pro lidi s alergií na chlupy. Neznám podrobnosti, ale můžeš si o tom zkusit zjistit více informací třeba u lékařky, ke které chodíš na alergologii, anebo u někoho, o kom víš, že se zajímá o psy. Pokud by s tím rodiče i nadále nesouhlasili, mohl bys alespoň za zvířaty někam docházet, třeba do útulku (nevím, jestli by Ti alergie na chlupy dělala problémy i venku).

    Držíme Ti palce,

    Modrá linka

    Zvířata

    Strach o andulku kvůli ptačí chřipce

    Ahoj poradno,
    já jsem před pár dny zjistila, co dělají s ptáky kteří mají ptačí chřipku. Nebudu to sem psát protože jsou tu i menší děti a ty by z toho měli hrůzu!8=Já si říkám, že je to hrozné. Myslím, že odpovídatel bude vědět o čem mluvím. To jim prostě nemůžou něco píchnout?To je musí takhle trápit?
    Ještě horší je, že já mám nového ptáčka. Je to andulka vlnkovaná a mám ji moc ráda. No zjistila jsem, že i on může mít ptačí chřipku.;-( Já se o něj moc bojím je to nejlepší kamarád jakého jsem kdy měla. Vím, že to jednou přijde, ale nechci to takhle rychle.
    Děkuji moc za odpověď
    holka, 11 let

    holka, 11 let, 3. dubna

    Ahoj z Modré linky,

    píšeš nám s obavou o svou andulku. Zjistila jsi, jak se zachází s ptáky nakaženými ptačí chřipkou a svěřuješ se nám se strachem o svého ptáčka, aby se taky nenakazil.
    Je dobře, že jsi nám napsala a nezůstáváš na svůj strach sama.
    Rozumím, že mohlo být děsivé, když ses dozvěděla, co se děje s nakaženými ptáky. Je smutné, že musí takto ve velkém počtu umírat, zatím ale, bohužel, neznáme jiný způsob a nemáme správnou vakcínu, abychom se s nemocí poprali. To nic ale nemění na tom, že z toho můžeš být třeba naštvaná i smutná. Možná víš, že ptačí chřipka se může přenášet, když jsou nakažení ptáci v kontaktu se zdravými. Děje se to skrze sliny, nosní sekret, trus anebo znečištěné povrchy od nemocných ptáků.
    Chápu, že máš strach o svou andulku a že o ni nechceš přijít, když jste dobré kamarádky, to je moc cenné. Říkám si ale, že andulku máte nejspíš doma, a tak je malá šance, že by přišla do kontaktu s něčím rizikovým. Pokud Tvé obavy neustupují a chceš si být jistější, můžeš celou věc zkonzultovat s veterinářem, kterého máte v okolí. Můžeš se ho zeptat na podrobnosti k chovu, doporučí Ti věci, které je dobré dodržovat, případnou léčbu proti různým nemocem a vhodnou výživu, aby se měla Tvá andulka co nejlépe. Kontakt s veterinářem je vždycky lepší než si třeba jen něco přečíst na internetu. Napadá mě, že se můžeš zkusit zeptat rodičů, anebo někoho dospělého, jestli by tam s Tebou nezašel, možná bude stačit i hovor.

    Přejeme, ať máte hezké společné dny s co nejméně obavami.
    Modrá linka

    Zvířata

    Různé barvy králičích očí

    Dobrý den, mám čtyřměsíčního králíčka teddy a zjistila jsem že každé oko má jiné, jedno má modré a druhé šedé, ale zorničky jsou obě normálně černé, je to normální?

    holka, 12 let, 25. března

    Ahoj, je skvělé, jak si všímáš věcí a zajímáš se, čím jsou způsobené. Tvůj králíček se nemusí bát, rozdílná barva (heterochromie) očí se u králíků objevuje relativně často. Někdy má dokonce králík dvě barvy duhovky v rámci jednoho oka (sektorální heterochromie). Dohledal jsem si k tomu studii i ukázky, je zřejmé, že není důvod k obavám.

    Ještě mi dovol takovou odbočku. Zajímavá je tvá otázka „je to normální“. Ptáme se takto občas všichni. „Je to normální?“ říkáme si, když se snažíme posoudit věci kolem nás. Když si tuto otázku lidé kladou, myslí tím obvykle jednu ze tří věcí:

    1) Je to bezpečné? Tedy nemusím se bát, že to znamená nějaký problém?

    2) Je to běžné? Tedy je to obvyklé, nebo neobvyklé? Jak často k tomu dochází?

    3) Jak se na to dívají ostatní? Chceme vědět, jak budou konkrétní odlišnost vnímat ostatní.

    Kdykoli se ptáme, zda je něco normální, neměli bychom zapomínat, že tato otázka nás může dost zmást. Je normální strefit se do basketbalového koše z půlky hřiště? Není, je to dost neobvyklé. Ale ti, co se takto umí strefit, se určitě netrápí tím, zda jejich „abnormalita“ není nějaký problém.

    Lidé si zvykli používat slovo „normální“ jako posouzení toho, zda je to správné. „Ty nejsi normální“ je bráno jako nadávka. Pamatuji si, že celou základní školu jsem chtěl být normální, nevyčnívat, nebýt ničím výjimečný. Teprve na střední a později na vysoké jsem pochopil, že právě naše výjimečnosti z nás dělají ty, kým jsme. Takže nám všem pomůže, když se budeme méně bát o to, zda jsme „normální“. Jsme každý jiný, a nemusíme se za to stydět, naopak, jsme každý svým způsobem jedineční.

    Jako tvůj králíček.

    Zvířata

    Jak přemluvit rodiče - šnek

    Dobrý den, chtěla bych se zeptat jestli nevíte jak přemluvit rodiče abych mohla mít afrického šneka?
    Možná to bude působit trochu rozmazleně, ale mám doma i svého psa$> kterého mám moc ráda a dobře se o něj starám. A nedávno jsem se dozvěděla o tomto zajímavém mazlíčkovi o kterém jsem si zjistila snad vše, navíc je nenáročný a rodiče by o něm ani nevěděli...ale dovolit mi ho nechtějí.
    Poradíte mi prosím jak je přemluvit?

    holka, 12 let, 13. března

    Ahoj z Modré linky,

    píšeš nám s otázkou, jak přemluvit rodiče, aby Ti dovolili pořídit si afrického šneka. Jednoho mazlíčka už máš a dobře se o něj staráš. Zní to, že o afrického šneka hodně stojíš, už sis o něm i dost načetla. Věřím, že o druhé zvíře by ses dokázala taky dobře postarat.
    S rodiči ses o tom už bavila, ale nechtějí Ti to dovolit. Rodiče k pořízení nového zvířete domů mají určitě co říct a je dobře, že jsi to s nimi už řešila. Nevím, jak moc do hloubky jste se o tom bavili, ale napadá mě, že by mohlo být užitečné, aby o tom zvířeti věděli rodiče co nejvíc. Přeci jen je to celkem speciální tvor. Můžeš jim zdůrazňovat, že péče o něj opravdu není náročná, že není problém zvíře sehnat, že k němu máš potřebné vybavení a že je na Tebe spoleh v tom, když máš o někoho pečovat. Můžete se spolu podívat na jeho fotky anebo se pobavit s někým, kdo africké šneky chová, abyste zjistili, jaká existují rizika chovu.
    Říkám si, že může trvat delší dobu, než si rodiče utvoří názor a znovu promyslí, jestli by to šlo, anebo nešlo. Může být těžké dlouho čekat na něco, o co opravdu stojíme. Na druhou stranu si říkám, že to stojí za zkoušku, pokud si myslíš, že by Ti to dělalo takovou radost.

    Co nejvíc splněných přání přeje,
    Modrá linka

    Zvířata

    Evoluce, rostliny a my

    Ahoj Alíku, mám dotaz o evoluci, vím že se tady píšou závažnější dotazy, ale toto mi vrtá hlavou, zkoušela jsem googlit, ale nvm přesně kde to hledat, někdy to je nepřesný nebo příliš odborný že tomu nerozumím.
    Vím že všichni živočichové jsme na zemi vlastně příbuzní, ale jsou jakoby naši příbuzní i rostliny? Jakto třeba vypadalo na začátku života? To byly jen buňky ne? A neoddělily se třeba až pak ty rostlinné a zbytek? Ale rostliny přece fungují úplně jinak než živočiši. A taky jak přesně ta evoluce funguje? Dá se říct že je můj kocour můj extrééémě vzdálený prapraprabratranec? Jak například vypadal předek z něho se pak vyvinuli cosi co ve výsledku jsou moderní kočky a taky lidi? Celkem mě toto zajímá;-)
    Hezký den všem:->

    holka 12 let, 17. března

    Díky za zajímavý dotaz, je vidět, že už o evoluci hodně víš a chceš lépe pochopit, jak věci fungují. To je dobrý základ pro kritické myšlení.

    Evoluce je velmi obtížně pochopitelný proces z jednoho prostého důvodu: jde o proces nesmírně dlouhý a to se nám lidem těžko představuje. Zkus si představit, že bys měla psovi vysvětlit, jak funguje internet nebo burza cenných papírů... Tak asi tak těžké je pro nás pochopit evoluci, odehrává se v úplně jiných měřítcích, než na jaké jsme zvyklí.

    Předně se odehrává na miniaturní úrovni, a to opravdu miniaturní, na úrovni molekul. Asi znáš pojem „šroubovice DNA“, je to způsob, jakým živé organismy ukládají informace o buněčné struktuře, jsou to vlastně takové plány, podle kterých fungujeme a podle kterých zároveň „stavíme“ své kopie.

    Ty kopie nejsou úplně přesné, dochází k určitým variacím. Ty nejsi úplnou kopií svých rodičů, a i to ti umožní být jiná, jedinečná. A jedinečné byly i buňky, které se množily kdysi dávno v oceánu. Dalo by se říci, že každá buňka „vyzkoušela“ nějaký nový způsob, jak řešit problém s přežitím, se získáváním energie. Některé buňky používaly fotosyntézu (získávání energie ze světla a ukládání této energie na později), jiné experimentovaly s alternativními způsoby a učily se zužitkovat energii, kterou uložil někdo jiný (pojídaly ostatní buňky nebo jejich odpad).

    Časem se některé strategie ukázaly jako užitečné, a dodnes je vidíme všude kolem nás, přestože jsou evolučně mnohem vyspělejší. Rostliny jsou tedy „tým fotosyntéza“, zůstaly u strategie „svítí na nás slunce, proč toho nevyužít“, zatímco my jsme potomky buněk, které šly cestou „pojďme se najíst něčeho, co už uvařil někdo jiný“. Asi cítíš, že to zjednodušuji, ale doufám, že je to užitečné.

    K tvé otázce: kytka v květináči, strom na Aljašce, tvůj kocour i bakterie plovoucí v kaluži před domem máte jedno společné: šroubovici DNA. Tato šroubovice obsahuje OHROMNÉ množství informací (vědci je umí přečíst, ale zdaleka ne všechny umí smysluplně rozkódovat). V knize bys tu informaci napsala na stovkách tisíců stránek. A jen malá část (třeba stovky nebo tisíce stránek) jsou pro tebe unikátní. Zbytek sdílíš do značné míry nejen s ostatními lidmi (naše DNA je na 99,9 % stejná), ale také s ostatními živočichy (tam je ta shoda menší a narazíš na různá procenta, třeba že lidé sdílí 50 % DNA s banány, nemá ale úplně cenu to počítat, jde spíše o přirovnání).

    Evoluce umožnila v průběhu 4 miliard let organismům prozkoumat různé strategie. Ty, které fungovaly (získávání energie ze světla u rostlin, získávání energie z potravy u živočichů) vidíme v růných podobách dodnes.

    Zvířata

    Chci druhé morče

    ;-)ahoj zdravim vsechny,

    mam dotaz ohledne zvirete. Pred rokem jsem dostala morce a byla jsem strasne rada, ale morcata se maji chovat minimalne ve dvou a tak jsem to zkusila probrat s rodici, ale oni mi to nedovolili. Cirou nahodou si ale chvili pote, co jsem dostala morce ja, si ho poridila dcera mamcine nejlepsi kamaradky. tato holcicka ma sousedku ve svem veku a ta ma dva dospele samecky morcat...no a ty deti nenapadlo nic jineho, nez morcatka dat do jedne ohradky, aby se skamaradili. Jenomze doslo k necemu vetsimu nez bylo planovane, pokud chapete jak to myslim :D... kazdopadne se mela narodit mala morcatka zminovanemu morcatku od holcicky. Rodice jsem nejakou cernou magii presvedcila, aby mi povolili si jedno morceci miminko vzit, az bude trosku starsi...jenomze si ho nakonec nechali majitele a druhe morce byl kluk, takze jsem si ho vzit nemohla, protoze mam holku morcete. Ted ale vec kvuli ktere pisu: o svoje morcatko se staram vzorne, ma porad poradek v kleci, granule kupuju ze svych penez, ma proste uplne vsechno, ale rodice mi nechteji dovolit i druhe... Moc prosim o pomoc!!!:(( Jak mam rodice presvedcit? Uz jsem z toho uplne zoufala a kdyz se jenom zminim o tomto tematu, tak mamka hnedka rekne, ze zadne druhe morce nebude...

    predem dekuju za odpoved a snad vam nevadi moje pravopisne chyby:))

    holka, 12 let, 20. února

    Ahoj z Modré linky,

    umím si představit, že chceš druhé morče. Na druhou stranu však chápu i rodiče, pokud mají dojem, že jedno zvířátko je doma až dost. Nejsou žádné návody, jak někoho k něčemu přesvědčit. Můžeš své přání občas vyslovit, můžeš si klidně sepsat to všechno, co děláš dobře a rodičům to shrnout a ukázat. Také se můžeš rodičů zeptat na jejich důvody, dobře jim naslouchat, zkusit je pochopit a více s nimi s nimi o tom, mluvit, pokud budeš mít protiargumenty, můžeš jim je sdělit. Je však potřeba netlačit moc, protože pak by rodiče jen mohli být naštvaní. Další možností, pokud druhé morče opravdu tak moc chceš, můžeš rodičům navrhnout, že by to byl jediný dárek třeba k narozeninám nebo na Vánoce. Můžeš i hledat podporu u někoho dalšího v rodině, pokud je někdo, kdo Tvé přání chápe a postavil by se na Tvou stranu. Pokud nic z toho nezabere, může se také zkusit na vše podívat z jiného úhlu – jedno morče Ti rodiče dovolili – a to je přece moc fajn. Můžeš se tedy soustředit na to, že máš jedno morče, ne na to, že nemáš morčata dvě.

    Prima dny Ti přeje
    Modrá linka

    Zvířata

    Axolotl mexický s bettou bojovnicí?

    Dobrý den, chtěla bych se zeptat jestli může být axolotl mexický v akváriu s bettou bojovnicí? Nikde se to nemohu dočíst... poradíte mi prosím?

    holka, 12 let, 16. února

    Dobrý den, holko,
    jako převážně vodní živočich se domnívám, že odpověď možná vím!
    Je to netradiční kombinace, rychlá stručná odpověď zní: ne! :-(

    Pokud bys chtěla axolotla hodně krutě potrestat za nějaké jeho zlobení (třeba že by posílal řetězové dopisy :-c), nebo dát bettě pozoruhodnou živou hračku na okusování :-c, tak ano, chviličku spolu být můžou. Axolotl má sice od přírody zázračné regenerační schopnosti, umí mu zpátky dorůst i ukousnutá nožička, 8-P ale na jakékoliv zahojení potřebuje klid a mnohem delší časové rozpětí, než by mu netrpělivá pestrá bojovnice byla ochotna velkoryse poskytnout. Pravděpodobně by ti rybička během pár hodin odvážně vybojovala ve svém vodním rajónu nový pořádek a nadále by pak byla v akváriu s ostatky axolotla mexického. ;-(

    Odborně výstižnější radu by ti dala zvířátka pracující ve zverimexu.

    Zvířata

    Jak se vyrovnat se smrtí domácího mazlíčka

    Ahoj poradno.
    Tohle není až tak závažný dotaz. Teda zatím.
    Máme morče jménem Bob. Máme ho už 4 roky a měl by nám vydržet maximálně ještě 4 roky, ale bojím se co se stane až umře. Mám ho rád tak že bych za něj i dýchal. No možná bych za něj dýchal jenom chvíli protože to asi není moc zdravé. Každopádně bojím se toho dne až to přijde tak se ptám jak se mám zachovat v ten osudný den? Máme ho zakopat na zahradě nebo ho nechat pohřbít někde na hřbitově domácích zvířátek? A jestli máte někdo zkušenosti s úmrtím vašeho mazlíčka, jaké to bylo a jak dlouho jste se s tím vyrovnávaly?

    Předem díky za odpověď.
    A vážím si všech kteří tady odpovídají i když mohou dělat 1000 jiných věcí. Díky moc <3

    kluk, 13 let, 5. ledna

    Ahoj z Modré linky,

    Píšeš nám o svém morčeti, které máš moc rád. Máš ale obavy, co přijde, až jednou zemře. Z Tvé zprávy čtu, že je to pro Tebe opravdu cenný kamarád. Je moc fajn, že sis k němu dokázal vytvořit takový pevný vztah. Věřím, že Ti nejen dělá radost, ale taky Tě i dost naučí. Nedivím se, že máš obavy z toho, jaké to bude, až tu s Tebou nebude. Je to teď asi těžko představitelné a to, že to jednou skončí může vyvolávat smutek.

    Ale jak víš, co se jednou narodí, jednou taky zemře. Nevíme, kdy se to stane u Tvého morčete, ale přijde mi cenné, že si to už teď uvědomuješ. Možná i toto Ti později pomůže v lepším zvládání celé situace. Ptáš se nás, co dělat v den, kdy zemře. To je těžká rada, protože každý se se ztrátou vyrovnává různě a jinak dlouho. Možná budeš potřebovat hodně plakat, nebo si prohlížet fotky, bavit se o něm s někým, kdo se o něj taky staral, možná Ti prospěje procházka nebo dělání něčeho jen Tvého, co máš rád. Je taky na Tobě, kde jej zakopeš. Možná máte zahradu, nebo nějaký jiný kus přírody, kam chodíváš. Později je možné navštěvovat to místo, kde bude pohřbený, když Ti po něm bude smutno. Můžeš si taky dát jeho fotku na viditelné místo. Pokud bys měl čas a chuť si najít dalšího zvířecího kamaráda, časem můžeš pouvažovat o novém zvířátku.

    Přeji Ti, aby ses tím zabýval jen do určité míry a zároveň si dokázal užívat dny, kdy jste ve zdraví spolu.
    Modrá linka

    Zvířata

    Přeji si králíčka

    Ahoj Alíku a ostatní,
    Dlouho si přeju králíčka, ale takového aby se dal chovat venku, a nesnědl se. Mamka s tím souhlasí, a říká že pokud králíčka, tak venku a že by jsme mohli mít dva aby tomu jednomu nebylo smutno. Jenže taťka s tím nesouhlasí. Nevíte jak mám taťku přemluvit? Nevím ho nechce proč, když se zeptám proč? Tak mi odpoví prostě ne.
    Děkuji za odpověď.

    holka, 13 let, 16. listopadu 2020

    Ahoj,
    nedokáži odhadnout, proč tvůj tatínek tak razantně trvá na tom, že si králíčka nesmíš pořídit - zejména, když s tím tvoje maminka souhlasí. Možná by bylo řešením, aby s ním na to téma promluvila přímo maminka. Ne proto, aby ho přemlouvala, ale proto, aby zjistila, co mu na tom vadí a jaké jsou jeho argumenty. Třeba se něčeho obává, nebo má nějaké podmínky, které bys byla schopná splnit. Chápu, že pokud se s ním na to téma snažíš mluvit, a odpovědí je pouhé „ne“, nedá se příliš argumentovat. Proto by bylo možná lepší, aby si s ním promluvila maminka a začal s tebou na to téma alespoň komunikovat.
    Měj se hezky!
    Bára