Poradna: Alík radí dětem

Rodiče

Ahoj, mám takový problém...mám jich vlastně víc...

  1. Většinou, když myju nádobí nebo stojím u něčeho déle a dělám něco rukami (jako třeba to mytí nádobí) tak mě začnou hrozně bolet záda. Když jsem to řekla mamce tak mi řekla: ''A jako co s tím mám dělat? Mě taky bolí záda a nevymýšlej si, já vím že to děláš jen pro to, aby si nic nemusela dělat''... Mě ty záda opravdu bolí a nevím co s tím...
  2. Mamku nezajímá vlastně skoro nic, třeba že mi je špatně a nebo že mám špatnou náladu,kvůli klukovi, známce ve škole nebo kamarádům.... Mamka na to vůbec nebere ohledy a je ji to jedno
  3. Nevěřím mamce. Ne že bych jí tak úplně nevěřila ale s ničím se jí nesvěřuji. Třeba s klukama- o klucích jí už vůbec neříkám protože když sem ji jednou řekla, že mám kluka tak řekla jenom hm a mě je líto že si se mnou třeba o něm nepovídá nebo se nezepta co ten tvůj kluk a tak... A proto ji to neříkám. Nebo se stydim před ni byt naha, prostě celkové mám strah z nahoty a když se sprchuji a mamka tam přijde, tak se otočím a ona na mě takovým zlým nastvanym hlasem řekne, že je moje máma a že sem s tím už hrozná. Mamce se nesvěřuji třeba s nějakými problémy, třeba s menstruaci. Oznamím jí že jsem to dostala nebo že potřebuji koupit vložky ale neříkám ji že mě třeba bolí břicho protože je to k ničemu. Jít lehnout bych si nemohla protože by měla kecy a samozřejmě by zase řekla, že to dělám schválně. Když jsem třeba u nějaké kamarádky tak se ta kamarádka se svoji mamkou baví úplně v pohodě a mamka je ji vždy oporou třeba když brečí. Je mi to strašně líto že si třeba s mamkou normálně nepovidam. O všem, ne jenom o základních věcech...

Už nevím co s tím mám dělat :( předem děkuji za odpověď :)

holka, 14 let, 12. února 2018

Dobrý den z Modré linky,

po přečetní Tvého psaní, vnímám, jak moc by sis přála, aby to mezi Tebou a mamkou fungovalo tak, aby sis s ní mohla víc povídat o tom, co prožíváš. Dokážu si představit, že podobně jako Ty to má spousta dospívajících děvčat i chlapců a že to pro Tebe není příjemné. Přijde mi fajn, že víš, co chceš, a přemýšlš o tom, jak to změnit, to je bezva.

Přemýšlím o tom, jak to u vás doma chodí a říkám si, že by možná stálo za to, udělat vůči mamce první krok. Třeba bys jí mohla zkusit říkat, jak jsi se měla ten který den ve škole, co bylo nového a postupně, jak se komunikace více otevře a budete zvyklé si spolu povídat o běžných věcech, bude třeba možné mluvit i o intimnějších záležitostech. Jsou maminky, které to nikdo nenaučil, zřejmě ani s nimi si nikdo, když byly mladé, nepovídal o tom, co prožívají a tak samy neví jak na to. Neznám Tvou mamku, ale dokážu si i představit, že toho na ní je moc a v každodenních starostech na Tebe zapomíná. Proto bych Ti chtěla dodat odvahu nebát se o sobě mluvit.
Taky mě napadá, že třeba kolem sebe máš nějakou jinou ženu - tetu, babičku, mamku kamarádky, paní učitelku, se kterou by to povídání mohlo být fajn.

Ještě se vrátím k té bolesti zad, o které píšeš. Chápu, že je bolest nepříjemná, a proto se zkus svěřit tátovi, tetě nebo babičce. Možná i opakovaný rozhovor s mamkou, o tom, že bys ráda navštívila paní doktorku, mamku přesvědčí. Vypadá to, že by návštěva u lékařky mohla hodně vyjasnit. Možná Tě čeká nějaká preventivní prohlídka a při té příležitosti to můžeš říct paní doktorce sama. Přeji odvahu.

Držíme palce,
Modrá linka

Na otázky odpovídají

pracovníci linky důvěry Modrá linka, Alíkova kamarádka BáraV, odborníci na boj proti kouření z projektu Nekuřátka a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

Dotazy smí pokládat čtenáři mladší 15 let.

Rodiče

Dobrý den
Chtěla bych se vás na něco zeptat. Mám normálně dva rodiče a bratra a bydlíme v malém bytě jsme v jedné místnosti 3 a vůbec mi nedovolí nikam jezdit i když moje kamarádky i mladší můžou tak by jsem chtěla bydlet u babičky a dědy tady u nás ve městě bylo by to lepší měla bych vlastní pokoj u nich pomahali by mi s učením a měla bych větší volnost jako dečka v mým věku a doma by měli víc prostoru a klidu beze mě. Tak se vás chci zeptat kdybych se odstěhovala k dědovi jestli by to bylo trestný nebo tak kdyžtak jak by se to mohlo udělat abych normálně mohla bydlet u nich? P.S doma je to fakt hrozný ani bych tomu neříkala domov :(

holka, 14 let, 7. prosince

Ahoj,

mrzí mě, že se doma necítíš dobře, je dobře, že ses rozhodla svěřit. Dokážu si představit, že by sis přála mít pokoj sama pro sebe, mít více volnosti, a že Ti bydlení u prarodičů připadá jako dobré řešení. Vzhledem k Tvému věku by s přestěhováním museli souhlasit rodiče, kteří jsou zodpovědní za Tvou výchovu. Nevím, do jaké míry jste spolu tuto možnost už řešili.
Nevím ani, jaký názor by na to měla babička s dědou (z Tvé zprávy mi není jasné, jestli jsi s nimi mluvila o tom, že bys chtěla bydlet u nich). Na tom samozřejmě taky hodně záleží.
Chtěla bych Tě podpořit, abys sis s rodiči zkusila nejdříve v nějaké klidnější chvíli promluvit - upřímně jim říct, co Tě trápí, co Ti vadí a co bys potřebovala k tomu, aby ses doma cítila lépe - třeba najít nějaký kompromis v tom, kam a kdy bys mohla s kamarádkami někdy vyrazit. To stejné můžeš taky probrat s babičkou a dědou. Říkám si, že kromě samotného přestěhování existuje také varianta trávit u babičky a dědy víkendy a odpoledne po škole - zkus zvážit a probrat doma i s prarodiči také tuto možnost. Kdybys chtěla situaci probrat více podrobně, je možné zavolat k nám na telefonickou linku, skype nebo whatsapp (www.modralinka.cz).

Veselejší dny přeje

Modrá linka

Rodiče

Ahoj,

Chtěla bych se vás zeptat na jednu vec, jestli potřebuju psychologa, nechci bejt za chudinku nebo tak něco, jen si chci trochu popovídat a řešit můj problém. Nízké sebevědomí.
A další je, že se prostě neumím bavit s holkama z 8 a 9, s klukama, mou ségrou, mámou a mým strejdou ( mým nevlastním tátou). Hodně mě to mrzí, hlavně u ségry, je sice o 13 let starší nez ja, ale mrzí mě když sedíme vedle sebe třeba v autě a já si s ní proste nemám co říct, nebo spíš nevím co mám říct, a když konečně něco řeknu tak se cejtim jak 5-lety dítě co mele kraviny, a pak si to všechno davam za vinu.

Vždycky jsem byla taková nemluvná a ticha. Nikdy jsem s tim neměla nějaké velké problémy. Ale nástupem do 7. třídy se všechno začalo zhorsovat a já zavlažování vnímat své nedostatky a chyby a že jsem jiná, totiž mám nejlepší kamarádku známé se od dětství ale teď nám všem začíná puberta a ona je úplnej opak mě předvádí se, s každým se dokáže bavit, skamaráditskamarádit, je velmi oblíbená, baví se s klukama atd..

Myslím že to začalo u mě mámy, nemám s ní moc dobrý vztah.
Už od mala mi do hlavy cpala věci jako „ze jsem se nikdy neměla narodit, že jsem ji zkazila život, že jsem to nejhorší dítě na světě” atd. . Vánoce jsem až tak do mych 8 let strávila tak že jsem byla s mým strejdou doma, máma byla v ložnici celé dny prospala a když jednou za čas vylezla, a byly hádky, taky si pamatuju že jsem k Vánocům dostal tvrdnouci hmotu, nebo tak něco , a ha jsem ji z toho vyr9bila hrnicek, a ona přišla do kuchyně a já jsem ji říkala že jsem ji vyrobila hrnicek a ona se na něj jen koukla a pak ho s chodila na zem. Po prázdninách jsem zažila nejhorší období mého života, první školní den jsem chtěla jít s kamarádkama ven a tak jsem ji zavolala a ona mi to nedovolila a řekla že jestli nepřijdu doma tak zmlátí tyčí. 7.zari jsme byli doma sami a ona mi sebrala mobil pak mě poslala jít roztřídit koš tak jsem šla když jsem to měla hotové tak jsem šla otevřít dveře ale klíče nikde všechny dveře zavřené okna taky tak jsem tam stala a
Volala asi 5 ,. Pak otevřela a řekla mi něco ve smyslu „si chtěla jít pryč ne!? “ tak jsem šla pryč. Šla jsem 3 kilometry k mé kamarádce, řekly jsme to její mame a moje máma volala pak ji. Kamarádky mama mě pak dovezla k nějaký maminy kamarádce a ta mě tam servala, že se tam máma zhroutila atd. A nakecala ji to že přeje jsem řekla že jdu roztřídit koš ale jsem zdrhla. No a druhý den byl příšerný řekla mým že má nádor a později jsme zjistili že to není pravda.
Bylo toho mnoho a tohle je jen malá část z toho .
Sice je to teď lepší už se nehadame ale minulost NIC nespraví.
Nikdy si se mnou nepopovidala nikdy v životě bych si s ní napovídala o kluk ach nebo tak prostě jako matka selhala.

Ještě něco. Asi jsem divná ale někdy si představuju, že jdu že školy pohádalam se s kamarádkama jdu domů ráno se vzbudím, pohádal se smou mámou jdu do školy a srazí mě auto. Budu měsíc v kómatu. Zhruba po 3 měsících přijdu do školy budou měnit všichni rádi. Budu oblíbená atd..

Omlouvám se že je to moc dlouhý, ale musela jsemrozpovídal. rozpovidat

holka, 12 let, 25. listopadu

Ahoj z Modré linky,

svěřuješ se nám s tím, co prožíváš s mámou. Umím si představit, že Tě takové chování Tvé mamky velmi zraňuje. Někdy mají rodiče takové problémy se sebou, že nedokáží být takovými rodiči, jaké by si děti přály a zasloužily.
Neznám Tvoji mámu, nemohu soudit z Tvé jedné zprávy. V každém případě Tě chci podpořit, aby sis pro sebe našla podporu, nejlépe právě psychologa, na nějž se ptáš. Je důležité, abys nebyla na vše, co prožíváš, sama. Psycholog / psycholožka Ti může být podporou, může zvážit, jak závažné je chování Tvé mámy vůči Tobě, spolu s Tebou hledat další členy rodiny, kteří by mohli být na Tvé straně, zastat se Tě. Stejně tak společně můžete pracovat na Tvém sebevědomí, zlepšování komunikace a dalších záležitostech, které Tě trápí. Neváhej tedy a vyhledej si pro sebe pomoc, kterou si zasloužíš. Pokud máte psychologa / psycholožku ve škole, je možné obrátit se na něj / ni. Pokud ne, pomoci Ti s objednáním může kdokoli z rodiny, či ze školy, komu věříš.
Kdybys potřebovala o tom, co prožíváš, mluvit s někým dřív, než se Ti podaří k psychologovi dostat, můžeš se obrátit na nás na Modré lince (všechny kontakty najdeš na www.modralinka.cz) nebo nonstop a zdarma na Linku bezpečí (tel. 116 111).

Přejeme Ti, aby se co nejdříve dostalo podpory a pomoci.
Modrá linka

Rodiče

Ahoj Alíku a spol,
mám problém který mě tíží a nevím co s tím.
S rodinou bydlím v babičině domě a babička nás chce vystěhovat. Každý měsíc minimálně třikrát nám vyhrožuje (ale dnes to bylo asi zatím nejhorší). Když jdu do školy, když jedeme k dědovi,prostě pořád. Rodiče jsou pak nepříjemní a hrozně hákliví.
Já tyhle věci a atmosféry nemám moc dvakrát v lásce a dokážu se pak klidně i rozbrečet. Rodiče a brácha mi sice říkají ať se o to nestarám, ale ono to jaksi nejde. Co mám dělat?
Děkuji předem za odpověď.

holka, 12 let, 18. listopadu

Ahoj,
dovedu si představit, že je pro Tebe opravdu nepříjemné pravidelně od babičky slyšet, že vás jako rodinu vystěhuje. Chápu, že to nejde jednoduše ignorovat nebo to vytěsnit, protože napjatá atmosféra jen tak nemizí. Nevím, proč to Tvoje babička tak má a jaké jsou důvody, že to stále opakuje. Ale přemýšlím, jestli ses na to někdy rodičů zeptala a zda Ti to vysvětlili. Někdy jsou vztahy v rodině komplikované a je těžké jim z pozice dítěte porozumět, ale možná by Ti to rodiče mohli nějak blíže vysvětlit. Můžeš se jich také zeptat, jestli to oni nějak řeší, jestli mají nějaký plán do budoucna, pokud by to stěhování nastalo apod. Více informací by Tě mohlo alespoň trošku uklidnit.
Také mne napadlo, jestli by šlo si s babičkou o tom, jak to prožíváš a jak moc Tě to trápí, promluvit. Myslím třeba někdy, až bude babička v klidu a bude mít dobrou náladu. Hodně to záleží na tom, zda se na to cítíš a jestli si dovedeš představit, že by to bylo možné, protože babičku znáš a víš, jak reaguje. Pokud vyhodnotíš, že to dobrý nápad není, dělat to nemusíš.
Přemýšlím také o tom, co bys mohla udělat, abys nemusela u scén, které jsou Ti nepříjemné, být. Není nic špatného na tom, že když se ocitneš v situaci, kdy babička začne znovu vyhrožovat, někam odejít. Pustit si třeba hudbu do sluchátek a nechat řešení na dospělých lidech, kteří by se měli postarat o to, aby tuto situaci vyřešili mezi sebou.

Přejeme Ti, aby se situace u vás v rodině uklidnila.
Modrá linka.

Rodiče

ahojky...mám takovou zápletku co se mi stala..tak asi začnu..noo měla jsem kluk a bylo vše v pohodě a byla jsem šťastná a pak jsem u něj měla spát..ale neřekla jsem to máme,řekla jsem jí že budu spát u kamarádky jenže ona na to pak přišla..měla jsem výprask jak nikdy předtím..pak jsem mu poslala fotku v kalhotách vím,neměla bych to dělat ale stalo se no..máma se zlobila ještě víc a zmlátily mě jako nikdy předtím..zakázala mi se s ním stýkat a už ho nesmím nikdy vidět jenže já jo asi fakt moc miluju ..a jak byla ta fotka tak ten kluk to dál na veřejnou stránku s čím mě velmi zklamal..mám teď ostudu v celém městě..máma mi teď vůbec nevěří a já nevím jak její důvěru získat zpět.. každopádně co si o téhle celé situaci myslite??děkuji předem za odpověď

holka**, 11. listopadu

Ahoj,
je fajn, že se svěřuješ se svým příběhem a dovedeš přiznat i věci, které z Tvé strany nebyly zrovna správné. Dovedu si také představit, že se Tvoji rodiče hodně zlobili a narušila se tak důvěra mezi vámi. S důvěrou je to tak, že se velmi dlouho buduje, ale hodně rychle ztrácí. Bude tedy nejspíš nějakou dobu trvat, než se Ti podaří důvěru rodičů znovu získat zpět, ale není to nemožné.
Hodně záleží na tom, jestli jsi třeba dokázala přiznat svou chybu a omluvit se jim, to by mohl být dobrý začátek. Jako další krok je potom nejspíše důležité dodržovat pravidla, která Ti rodiče nastavili, aby mohli vidět, že jsi spolehlivá a umíš držet slovo. Nevím, jak jste dořešili fotku, kterou Tvůj kluk vyvěsil na veřejnou stránku, měl by ji určitě odstranit. Chápu, že jsi do něj zamilovaná, ale i on porušil základní pravidla důvěry ve vztahu a je teď na něm, aby znovu Tvoji důvěru mohl získat i on. Ptáš se také na náš názor. K tomu mohu napsat, že každý v životě udělá nějakou chybu nebo průšvih. Většinou se to dá ale napravit a do příště se z toho všeho může člověk poučit a stejné chyby neopakovat.

Přejeme Ti, aby vše dobře dopadlo.
Modrá linka

Rodiče

Ahoj potřebuji poradit ohledně mamky hodně pracuje většinou přijíždí v 8 večer a ráno vyjíždí ve 4 ráno a některý dny se ani nevrátí domů ale přijde mi trapné si s ní povídat prostě už mě to nebaví ale zas je mi líto mé mamky protože je celý den v práci a doma se jí nikdo nevěnuje táta se většinou dívá na televizi a sestra je u svého kluka takže mi jí přijde líto a že jí může připadat že pracuje zbytečně co mám udělat aby nebyla smutná ale abych se jí nemusel furt věnovat

Ahoj,
je mi líto, že má tvoje maminka tak těžký život a musí tak tvrdě pracovat. Zároveň je hezké, že máš ohledy na city jiných lidí a nechceš mamince ublížit. Nevím, co si mám přesně představit pod tím, že se jí musíš „furt věnovat.“ Je samozřejmě v pořádku, že si s tebou chce maminka povídat, ale pokud si nárokuje veškerý tvůj volný čas, naprosto chápu, že je to pro tebe nepříjemná situace. Zkus proto najít nějakou „zlatou střední cestu.“
Rozhodně není trapné si se svými rodiči povídat. Jsou to jedni z tvých nejbližších lidí a zůstanou jimi po celý tvůj život. Byli a budou tu pro tebe, kdykoli je budeš potřebovat a určitě si zaslouží z tvé strany respekt a empatii.
Zkus se proto spíš zamyslet nad tím, proč už tě povídání s maminkou nebaví. Možná jste ustrnuli na tématech, která pro tebe už nejsou zajímavá. Ale to vůbec neznamená, že ti maminka nemá co říct. Přemýšlej nad tím, o čem by sis rád povídal (rozhovory s dospělými se přece nemusí omezovat jen na to, „co bylo ve škole“). Zajímej se třeba o to, co maminka prožila, na co myslí, co jí trápí a co naopak dělá radost. Může ti vyprávět o svých vzpomínkách a zážitcích z dětství a ujišťuji tě, že jednou budeš na tyto společné okamžiky moc rád vzpomínat.
Zároveň by vůbec nebylo špatné promluvit se s tvým tatínkem a říci mu, co cítíš. Že je ti maminky líto, protože tvrdě pracuje a doma se jí nikdo nevěnuje. Protože svůj díl viny na tom určitě má i on a třeba ho to přiměje zamyslet se nad svým chováním a trochu ho upravit.
Přeji ti hodně štěstí!
Bára

Rodiče

Zdá se mi, že mě nikdo nemá rád. Nepamatuji se, kdy mi máma řekla něco hezkého. Spíš na mě pořád křičí, dává mi povinností tak moc, že to nezvládám. Sebrala mi telefon, protože si rozbila svůj (píšu přes bráchův). Z tátou se rozvádějí. Sestra mě mlátí za každou maličkost. Když jí máma dá úkol, řekne mi ať to udělám já a mámě je to jedno. Ostatní sourozenci mě taky nemají rádi. Mám chuť spáchat sebevraždu každou chvíli. Už jsem dokonce plánovala skočit z mostu nedaleko domu.

Pomozte mi, co mám dělat?

Ta která chce pomoct, 24. září

Ahoj,
díky za důvěru. To, o čem píšeš, zní vážně. Mrzí mne, že zažíváš pocit, že Tě nemá nikdo rád. Je toho hodně, co teď musíš prožívat - křik mamky, rozvod rodičů, bití od sestry a další věci. To je na jednoho člověka opravdu dost. Nedivím se, že se u Tebe objevují myšlenky na sebevraždu. Věřím ale, že existují jiné cesty a možnosti, jak se cítit zase dobře. Ráda bych Tě podpořila v tom, je hledat. Říkám si, že bys teď asi potřebovala zažít trochu klidu a pohody, ale také podporu a pochopení. Důležité je, abys měla někoho, kdo by Ti se vším mohl pomoci a podpořit Tě. Pokud to není nikdo z rodiny, zkus se zamyslet, jestli existuje někdo, komu důvěřuješ a komu by ses mohla svěřit. Může to být třeba teta, babička, sousedka, učitelka nebo někdo, s kým se cítíš dobře. Už to, že to můžeš s někým své pocity sdílet, často přináší alespoň malou úlevu. Také mne napadlo, zda máte ve škole školního psychologa? Tomu by ses mohla také svěřit.

Nabízím Ti také volání nebo chatování na naší lince www.modralinka.cz, kde můžeme hledat další možnosti, jak by ses mohla cítit lépe. V každém případě bych Ti chtěla říci, že nejsi sama, a povzbudit Tě v tom, hledat další podporu.

Přejeme Ti, ať se brzy cítíš lépe.
Modrá linka

Rodiče

Ahoj,
mé dvě sestry se už odstěhovaly, ale já jsem i přesto doma přebytečná. Kdykoliv chci s něčím pomoct, odbudou mne s tím že pomoc nepotřebují. Ale když jedna ze sester přijedou, najednou je to Jolano ukliď nádobí, Jolana zatop v kamnech, jak to že tu není dříví na zátop?, Jolano to už jsi zase na počítači? atd. Všichni v rodině a i ve škole mají fascebook, ale já ho mít nesmím, nevím proč. Můžu se tě tedy zeptat co mám dělat aby mě brali jako člena rodiny? Děkuji...

holka, 13 let, 22. září

Ahoj,
mrzí mě, že se doma cítíš přebytečná. Věřím, že tam máš své místo i přesto, že třeba není zrovna potřeba s něčím pomoci. Připadá mi důležité, abys se svými blízkými upřímně mluvila o tom, jak se doma cítíš, co bys potřebovala jinak, co Tě trápí, jak o tom přemýšlíš. Otevřeným rozhovorem tak můžeš zjistit, jak to mají ostatní a jak Tě berou.
Také na Tvou další otázku, proč nesmíš mít Facebook, Ti můžou odpovědět jedině rodiče. Chci Tě podpořit v tom, aby ses nebála zeptat na to, co Tě trápí a zajímá. Nemusíš v tom být sama, požádat o podporu můžeš i své další příbuzné, kamarády, nebo i někoho ve škole, školního psychologa či učitelku, které důvěřuješ.

Přejeme Ti vše dobré,
Modrá linka

Rodiče

Ahoj moji rodiče se rozvedli. Ale pověděli mi to jen tak že řekli, potřebujeme s tebou mluvit. My se rozvádíme a máma se stěhuje do pronajatého bytu a budeme se střídat po týdnech. Zezačátku jsem vůbec nechtěla uvěřit že to není třeba jenom sen ale pak jsem byla naštvaná kvůli tomu že mi to neřekli dřív. Já jsem taková že bych o tom vůbec nemluvila ale někdo se mně zeptá kde bydlíš nebo jakým autobusem jezdíš pak jsem to začala říkat abych se vyhnula nedorozuměním. (Bylo mi 8) Nevíte jak odpověďet na to kde bydlíš?

holka, 12 let, 3. září

Ahoj,
mrzí mne, že se rodiče rozvedli, a úplně chápu, že to pro Tebe nebylo jednoduché přijmout a vyrovnat se s tím. Dovedu si představit, že jsi se zlobila, nemohla jsi tomu uvěřit a prožívala jsi i jiné pocity, které s tou změnou souvisí.

Pokud nechceš ostatním lidem svoji situaci vysvětlovat nemusíš, je jen na Tobě, komu se svěříš. Na otázku, kde bydlíš můžeš říct jen jednu adresu anebo číslo autobusu a nic víc k tomu nemusíš dodávat, nebo vysvětlovat. Nebo můžeš říct, že jsi ve střídavé péči a týden jsi u táty tam a týden u mámy jinde. Není to nic, za co by ses musela stydět, má to tak v dnešní době hodně dětí. Možná jen ze začátku budou lidé zvědaví, jaké to je, ale je velmi pravděpodobné, že to brzy přijmou jako něco, co k Tobě prostě patří.

Přejeme Ti klidné dny.

Modrá linka

Rodiče

Ahoj alíku chtěla bych poprosit o radu. Ted od září začnu vodit mýho malýho bráchu do školky a máma zase nastoupí do práce. Je mi to blbé ale v mém pokoji jsou tři postele pro mě bratra a mamku táta má vlastní místnost protože chrápe už několikrát jsem se snažila přemluvit mámu aby šla za tátou do jeho pokoje a udělali si tam ložnice ale prý v žádném případě že táta chrápe a tím jsme to vždy ukončili. Chtěla bych se zeptat jak mamku přemluvit že chci být v pokoji jen já a bratr? ten můj pokoj vypadá hrozně a chtěla bych si ho nějak vylepšit plakáty atd... ale ono to bude k ničemu dokud tam bude ta jedna postel a i vadí mi ten pocit že tam máma s námi spím navíc chodí spát s bráchou už v 8 hodin a já v 11 hrozně mě to trápí už nevím jak dál prosím o radu je to fakt hrozné

holka, 14 let, 28. srpna

Ahoj,

chápu, že Ti vadí, že spíte s bráchou v pokoji společně s mámou. Už jen to, že máte každý jiné potřeby a režim, je nepříjemné, dospívající dívka potřebuje také svůj prostor, klid a soukromí. Je dobře, že o tom, co Ti vadí, mluvíš s mamkou, neskrýváš své pocity. Nevím, jestli máma chápe, jak moc je to pro Tebe důležité. Můžeš proto požádat o zastání také další lidi ve svém okolí, tátu, jiné příbuzné, probrat to můžeš i např. s učitelkou nebo školní psycholožkou, i ty by možná mohly s mámou promluvit. Můžete zkusit promyslet nějaký kompromis, např. vyhradit alespoň část, nějaký útulný koutek pokoje, který by byl jen Tvůj, dát si tam např. nějakou zástěnu, lampičku pro případ, že bys chtěla jít spát později než ostatní apod. Můžeš se také poptat kamarádek, jak to mají ony, možná řešily něco podobného a také by Tě mohly podpořit.

Přejeme Ti hezké dny,
Modrá linka

Rodiče

Ahoj,
potřebuju poradit ohledně vztahů se sestrou, protože se rodiče v prosinci rozvedly a od té do by se neskutečně pereme. Je to trochu jako boj na divokém západě. Někdy se pereme kvůli tomu, že si přivlastní moji věc, jindy zase, že simuluje, pak zase, že jsem jí vzala ovladač i když televize byla vypnutá a ona seděla u počítače, který je nejméně ý metrů daleko od televize. A když si o tom chci promluvit s mamkou (žijeme jen s ní) tak mi nevěří a začne nadávat, pak uteče s brekem a nevidíme ji třeba dvě hodiny. A pak mě taky mrzí, že jsem tátu neviděla od sestřiných narozenin v březnu. V červnu jsem je měla já a ještě jsme se neviděli a ani jsme spolu netelefonovali od půlky dubna. Už jsem mu zkoušela psát i volat, ale nikdy mi neodpověděl ani mi nezvedl mobil. Zapomněl na nás? Nebo s námi nechce mluvit? Je v pořádku? Žije vůbec? On už nemá ani mamku ani taťku takže se nemáme jak dozvědět, co s ním je, kde je atd. Vážně o něj mám strach.

anonymní, 25. srpna

Ahoj,
chápu, že tě mrzí, že se se sestrou hádáte a perete. Snažíš se to řešit s mamkou, ale reaguje pláčem a nadávkami, možná sama neví, jak to řešit. Nejspíš na vás všechny doléhá rodinná situace, kdy žijete jen s mámou a tátu už jste dlouho neviděly. Nemáš o něm informace a bojíš se, zda je v pořádku, zda na vás nezapomněl.

Mrzí mě, že teď neprožíváš doma moc pohodu a klid. Sourozenecké hádky a pranice jsou celkem přirozená věc, kterou si prochází v určitém období asi každá rodina a není snadné dojít ke smíru, vzájemně si odpustit, dokázat si vyříkat, co komu vadí a co by potřeboval jinak. Chci Tě povzbudit k tomu, abys doma upřímně mluvila o tom, jak se cítíš a co by sis přála. Můžete se se sestrou snažit najít společná témata a aktivity, při kterých jste v klidu a můžete pozitivně budovat vaše přátelství a vztah, zajímat se jedna o druhou, být k sobě ohleduplné, zažít spolu i něco hezkého, co vás baví. Mohlo by pomoci jí např. i napsat dopis nebo s ní promluvit o tom, jak se teď doma cítíš, že Tě mrzí, že se od rozvodu rodičů perete a čím to může být.

Je v pořádku se také mámy zeptat na otázky, které Ti leží v hlavě kolem táty. Jemu už jsi psala i volala, nejspíš je teď řada na něm, aby se ozval. Těžko odhadnout, co se mu honí v hlavě a jak si on představuje váš další kontakt. V každém případě je dospělý a zodpovědný sám za sebe, věřím, že není důvod se o něho bát, že se o sebe umí postarat. Můžeš doma ukázat i zprávu, kterou jsi poslala nám a v klidu vše probrat. Podpořit Tě v tomto náročném období může i např. školní psycholožka, pokud ji ve škole máte nebo i jiný dospělý či někdo z kamarádů ve Tvém okolí.

Přejeme Ti vše dobré,
Modrá linka

Rodiče

Ahoj Alíku a spol
Víte před rokem jsem se odstěhovala do Francie a nenávidím chodit do školy vždy když čtu smějí se mi a šeptáji si a když jdu že školy už několikrát mě porazili nebo mi něco ukradli bojím se a navíc teď mí kamarády co jsem měla v česku mě už nechtějí protože se vidíme tak 1 za rok tátu taky vidím jednou za rok a mého kluka taky..Tedy teď už spolu kvůli tomu nechodime navíc ten pán s kterým teď bydlíme fetuje a bere drogy chtěla bych se moc vrátit ale máma mě nechce pustit teď jsem se rezala ale moc to nepomohlo mám sice ještě hodně problémů ale to bych tu byla do rána
Předem díky za odpověď velice mi pomáháte a jsem ráda že jsem Alíku poznala a bas taky :)

holka, 13 let, 27. července

Ahoj,
mrzí mne, že prožíváš takové trápení ve Francii. Musí být opravdu těžké snášet zlé chování spolužáků, bydlet s člověkem, který fetuje a se svými blízkými se vídat jen minimálně, a tak o ně přicházet. Máš pravdu, že řezání je jen krátkodobou úlevou a nic nevyřeší, proto Ti doporučuji to už nedělat.

Nevím, jestli si teď v Česku, ale o všem by měl v každém případě vědět Tvůj táta. On by si měl s Tvojí mamkou promluvit a společně by měli řešit, jak to udělat, abys mohla být v Česku, nebo abys ve Francii nemusela prožívat to, co prožíváš. Přimluvit by se za Tebe mohli i babičky, tety a ostatní příbuzní, i těm si můžeš říct o podporu. Můžeš se také obrátit (nejlépe s tátou) na sociální pracovnici orgánu sociálně právní ochrany dětí, která se zabývá dětmi a s ní byste mohli probrat možnosti Tvého návratu a Tvého bezpečí. Můžeš také zavolat k nám na Modrou linku (www.modralinka.cz), kde s pracovníkem můžete hledat možnosti, co udělat, abys mohla své problémy řešit.

Držíme palce.
Modrá linka

Rodiče

Ahoj Alíku a vespolek. Mám jeden problém. Mám babičku co mě šikanuje od 4 Let. Teď se to ohodně zhoršilo a a někdy mám i záchvaty u kterých si musím dát léky. Rodiče taky trochu šikanuje. Prosím o radu. YouTuber Ondra Anděl ANDÍLEK2009.

kluk, 10 let ANDÍLEK2009, 25. července

Ahoj Ondro,

napsal jsi toho hodně málo o tom, jak se babička k Tobě chová, a moc si nedovedu představit, co to znamená, že Tě šikanuje a trochu i rodiče. Pokud se ale babička chová tak, že to u Tebe vyvolává záchvaty a celkově se to zhoršuje, měli by to řešit Tvoji rodiče, kteří jsou za Tebe zodpovědní. Můžeš jim ukázat tento dopis s naší odpovědí a můžete také případně zvolat k nám na Modrou linku (www.modralinka.cz), kde bychom společně mohli hledat způsoby, jak celou situaci řešit. Existují i manželské a rodinné poradny, kde by rodiče mohli také najít pomoc.

Přejeme Ti, aby se brzy celá situace zlepšila.
Modrá linka

Rodiče

Ahoj vespolek, nevím jestli to sem někdo dával, každopádně už jsem sem před měsícem psal jeden problém a teď mám druhý. Jak mám rodičům vysvětlit, že chodím s holkou, protože když jsem jim to párkrát už vysvětloval, že to není jen kamarádka, oni to stále nechapou a říkají, že neviděli nikoho kdo by chodil s někým ve 14 letech a že to je kamarádka. Už jsem z toho zoufalý, neberou mě vážně. Díky moc za odpověď.

kluk, 14 let, 22. července

Ahoj,

vůbec se Ti nedivím, že jsi zoufalý, máš-li pocit, že Tě rodiče neberou vážně, to dokáže pořádně naštvat. Rodiče neznám, možná si už nepamatují, jaké to bylo, když jim bylo 14 let. Moc se mně líbí, že Ti záleží na tom, co si rodiče myslí o Tobě a Tvé holce a Tvé důvěry by si měli rodiče vážit.
Napadá mě, že můžete zkusit komunikovat někde mimo domov v nějakém veřejném prostoru, třeba čajovně či kavárně, kde bys ses rodičům pokusil vysvětlit, co cítíš a požádal je, aby Tebe, Tvou holku a Tvé pocity vážně respektovali; i když je pravdou, že reakce rodičů se dopředu nedá předvídat. Možná by ještě větší dojem na rodiče učinilo, kdybys jim oplátkou nabídl nějakou "dospěláckou" pomoc v domácnosti, možná by si tak lépe uvědomili, že už je něco jinak a je třeba podle toho nově upravit domácí pravidla a řád. O pomoc a podporu také můžeš požádat někoho dospělého z rodiny či známých, kdo je pro rodiče i Tebe autoritou, komu důvěřujete.

Přejeme Ti příjemné chvíle s Tvou holkou.
Modrá linka

Rodiče

Ahoj,
Nedávno mně mamka požádala aby jsem jí vyfotil, zprávy otce, žijeme odděleně takže to nemůže udělat sama, bojím se že taťka ji podvádí a že se rozvedou když jí ty zprávy pošlu. Ještě jsem ty zprávy neviděl. Co mám dělat? Mám jí ty zprávy poslat? Mám o tom říct tátovi?

Kluk, 12 let, 22. června

Ahoj,
není mi jasné, jaké zprávy máš mamce vyfotit a už vůbec ne, proč bys to měl dělat. Chápu, že jsi z toho rozpačitý, stát mezi rodiči a dělat něco tajně proti druhému je pozice, do které by Tě neměli dostávat a už vůbec ne přesvědčovat k něčemu, co narušuje určité morální zásady a soukromí druhého.
Chci Tě podpořit v tom, abys na sebe nebral zodpovědnost a starost za jejich problémy, která Ti nepřísluší. Můžeš si zkusit promluvit s mamkou o tom, že je Ti tahle situace nepříjemná, že nechceš dělat nic, z čeho bys měl špatné svědomí a pocit, že jsi nějakým prostředníkem v jejich problémech. To, jestli taťka mamku třeba podvádí, si musí vyřešit oni sami mezi sebou, je to dospělá partnerská záležitost. Určitě to není tak, že bys, ať už zareaguješ jakkoli, měl být viníkem jejich případného rozvodu, to je opravdu na jejich rozhodnutí. Neboj se jasně vymezit, dát najevo svoje pocity a potřeby, nenechat se tlačit do něčeho, co není správné. Ani Ty ani máma byste neměli bez dovolení číst cizí zprávy. Jsou i jiné cesty, jak řešit případnou nedůvěru a obavy, ale tu by měli hledat sami rodiče. Kdyby na Tebe máma přesto dál nějak tlačila, neboj se požádat o podporu tátu nebo i jiné příbuzné.

Přejme Ti hezké léto,
Modrá linka

Rodiče

Zdravím. Už jednou jsem vám psala to, co se mi děje. Dnes bych se vám chtěla znovu otevřít. Jsem první rok na střední škole. Myslela jsem si, že bude všechno v pohodě, ale úplně jsem se ve všem ztratila. Ani jsem si neuvědomila jak moc kamarádů jsem ztratila. Bolí to, ale překonám to. Poslední dobou ale ztácím svůj vztah s rodiči. Vždy jsem byla to milované dítě, pro které by udělali všechno. Zhoršily se mi známky a rodiče začali být zklamaní. Všechny naše konverzace večer na gauči přestaly. Už mi ani neříkají dobrou a opravdu jediná konverzace kterou spolu máme jsou neustálé vyčítavé komenty na mě. Jak jsem neschopná a i tlustá (přitom jsem hubená), jak jsem blbá a že mám hrozné známky. Přijdu domů a ani na mě nepromluví. Vždy ale byli ti rodiče, s kterými bych mohla rozebrat úplně všechno. Dokonce jsem si s němi o tom chtěla popovídat, ale poslali mě do pryč. Co mám dělat?

holka, 15 let, 19. června

Ahoj,
je mi moc líto, co právě prožíváš i tvůj pocit, že se vztah tvých rodičů k tobě změnil poté, co jsi začala dostávat horší známky. I když tví rodiče mohou pociťovat určité rozčarování ze zhoršeného školního prospěchu, rozhodně to není důvod pro to, aby se k tobě chovali způsobem, který popisuješ. Hodnota člověka není dána jeho výkony a už vůbec by výkony (ať už ve škole, nebo jinde) neměly ovlivňovat vztah rodičů k dětem. Ten je totiž charakteristický tím, že rodiče milují své děti za každých okolností a celý život.
Z tvého dopisu zaznívá obrovský smutek a zklamání, které je potřeba okamžitě řešit. Doporučuji ti proto, aby sis se svými rodiči co nejdřív promluvila. Řekni jim, jak celou situaci vnímáš, jak jsi smutná z toho, že se vztahy mezi vámi zhoršily a ráda bys celou situaci napravila. Možná si sami neuvědomují, jak moc ti své zklamání dávají najevo. Možná je příčina jejich chování úplně jiná (třeba řeší sami nějaké závažné starosti a jejich stres se „odráží“ i na tobě). Každopádně je nutné, abyste si to vyříkali a hlavně, aby věděli, že cítíš ohrožení vašeho vztahu. Protože to je pocit tak závažný, že jej určitě bude chtít řešit každý rodič. Stav, kdy se dítě (jakkoli staré) cítí nemilované svými rodiči, je velmi smutný a věřím, že když to svým rodičům řekneš, určitě se budou snažit své chování upravit.
Přeji ti hodně štěstí!
Bára

Rodiče

Ahoj, už delší dobu mám trochu problém.

Taťka, babička, strejda, teta, bratranec z taťkovo strany jsou křesťané. Mamka je poloviční křesťanka, ale s taťkou chodí do kostela,atd. Od mala jsem byla vedena ke křesťanství. Musím chodit na náboženství, každou neděli do kostela,...Jenže čím jsem starší, tím méně věřím. Teď jsem nevěřící. Věřím zase a svoji víru. Mamce jsem již naznačovala že nevěřím a ona to pochopila, řekla že je to moje věc.
Jenže já se bojím to říct taťkovi. Bojím se že bude sklamaný, nebo že se naštve...Prostě se bojím jeho reakce. A reakce všech ostatních, co jsou křesťané.
Mám pocit že babička od taťky mě má něják míň ráda než ségru, bratrance,...Bojím se že když jí řeknu tohle že mě ráda mít úplně přestane.

Nevím co mám dělat. Jak mám taťkovi říct že jsem nevěřící? A jak to mám říct zbytku rodiny? A babičce aby mě měla pořád alspoň trochu pořád ráda?

holka, 11 let, 8. června

Ahoj,
rozumím tomu, že tvoje situace je složitá a že tě to trápí. Ráda bych tě ale ubezpečila, že víra je čistě osobní věc, která se nedá nikomu vnutit. A to, jestli člověk věří, nebo nikoli, nijak neovlivňuje jeho lidské kvality. Je samozřejmé, že tvá situace je obtížná, když jsi vyrůstala v křesťanské rodině, ale to, že necítíš náboženství jako součást své osobnosti, z tebe rozhodně nedělá horšího člověka. Navíc jedním z principů křesťanství by měla být tolerance a porozumění druhým lidem.
Věřím tedy, že když svému tatínkovi řekneš, že ti křesťanství nic neříká a víra není tvou osobní volbou, bude to respektovat. Jeho city k tobě se tím zcela určitě nezmění, protože jsi především jeho dcera a tvé lidské kvality se nijak neodvíjí od toho, jestli věříš, nebo ne. Stejně tak by k tomu měla přistoupit i tvoje babička. Jsi především její vnučka, která ji má ráda, a to je nejpodstatnější. Je velmi smutné, že máš strach, že bez víry pro ni budeš mít menší cenu. Věřím ale, že dospělí kolem tebe jsou natolik rozumní, že k podobné situaci vůbec nedojde.
Držím ti moc palce a přeji štěstí!
Bára

Rodiče

Ahoj nevím co se děje ale, žiju z mamkou a nevlastním tátou ale, mě vadí to že musí být vše prostě podle něho jak to vyřešit ahoj děkuji za odpověď

holka, 12 let, 1. června

Ahoj,
je mi líto, že si nerozumíš se svým nevlastním otcem. Soužití s nevlastními rodiči je často velmi problematické a je potřeba trpělivosti a ochoty k dělání kompromisů na obou stranách. Jestliže se tvůj nevlastní otec nedokáže v žádném ohledu přizpůsobit a skutečně musí být všechno podle něj, samozřejmě to není v pořádku a je pochopitelné, že se ti podobné chování nelíbí.
Myslím, že naprosto zásadní je, abys nerezignovala na komunikaci a snažila se do ní zapojit oba rodiče. Pokud tedy řešíte nějaký střet, nebo konfliktní situaci, přednes svoje stanovisko a argumenty na jeho podporu. Potom si vyslechni stanovisko a argumenty maminky a nevlastního otce. Klidně a bez emocí rodičům řekni, že máš dlouhodobě pocit, že ve vaší rodině příliš nefungují kompromisy a že bys ocenila, kdyby se to změnilo. Popros je, zda byste se nemohli pokusit právě teď nějaký kompromis najít.
Chovej se vstřícně a pokud má kompromisní chování fungovat, je potřeba, abys i ty uměla o kousek ustoupit a netrvala tvrdohlavě na všem, co jsi původně navrhovala. Věřím, že když tví rodiče uvidí, že se snažíš situaci vyřešit kompromisním a smírčím způsobem, ocení to a jejich ochota o několik kroků couvnout také vzroste.
Držím ti palce!
Bára

Rodiče

Ahoj alíku ,moji rodiče mi chtějí dát za kolo 1500kč(bazar) a to mám cyklistiku hodně rád v dopravní soutěžích sme se dostali i do krajského kola, nechci nové kolo ale nějáke do 4000kč bych chtěl nejsme nějáka chudá rodina
Celkově si máma a táta vydělají 81000kč možná je to tím že sem už tři kola rozbil ale byla to vždy tak do 2000kč....je mi to docela líto mám cyklistiku hrozně rád
A kamaradí ve škole se nám smějí že na počítáč a kolo nemáme že sme prý chudí
(Nechodím v značkovém) pc nepotřebuji nechci doma sedět jako oni ale jezdit venku dík ........je mi do pláče nevím co mám ďelat

kluk, 13 let, 23. května

Ahoj,

napsal jsi svůj dotaz hezky srozumitelně a moc Ti fandím, nepatříš k té asi většině dospívajících, kteří jen sedí doma u monitorů či obrazovek, ale dáváš přednost pohybu venku, v přírodě, na zdravém vzduchu. Je prima, že se účastníš dopravních soutěží a s úspěchem, dostali jste se do krajského kola.
Na druhé straně, co se koupí, ať do domácnosti či pro osobní potřebu, a to se týká i Tvého nového kola, o tom jednoznačně rozhodují rodiče. Sám ses odvážně přiznal k tomu, že jsi už tři kola rozbil, a nejspíš proto Ti rodiče nehodlají koupit nějaké dražší kolo. Nevím, jak to bylo v těch třech případech, ale určitě vždy platí, že člověk se má snažit pečovat o věci kolem sebe tak, aby co nejdéle vydržely. (To se mimochodem týká i vztahů v rodině, s kamarády, o ty se má také pečovat.)
Pár možností máš. Jednak se zkusit domluvit s rodiči ve chvíli klidu, nejlépe v nějakém veřejném prostoru, a vysvětlit jim svůj postoj tak, jak jsi nám to napsal. Můžeš také v rodině hledat někoho, kdo by Tě podpořil, kdo Ti drží pěsti, protože jsi správný kluk a sportuješ a necivíš jen na PC. Nejlepší by bylo, kdyby to byl někdo, kdo má autoritu i u Tvých rodičů, na koho by dali. Další možností je přát si místo dárků při příležitosti Tvých narozenin, jmenin apod., přát si peníze na kolo. Také by sis mohl přivydělat třeba tak, že bys někomu pomáhal na zahradě, venčil pejska, pomohl v domácnosti za domluvenou úhradu. Oficiální brigáda možná není, dětská práce není povolena, ale v rámci známostí je možné takové drobné služby provozovat. Takového kola, které bys získal i na základě vlastního přičinění, by sis více vážil a myslím, že by ses o něj také lépe staral, i to můžeš říct rodičům. Klidně jim můžeš dát přečíst i naši odpověď.
Zvaž tedy možnosti, které máš. Jinak Ti nezbývá, než respektovat postoj rodičů, to oni rozhodují o výdajích a prioritách, bez ohledu na to, jak vysoký je jejich příjem.

Přejeme Ti, ať se Ti ve sportu i jinak v životě daří.

Modrá linka

Rodiče

Ahoj, mým problémem je vztah s mamkou. V září jsem odešla na sportovní školu do Brna, takže bydlím na intru. Když mi bylo 8, moji rodiče se rozvedli a pak to začalo... Máma začala všechno svádět na mě, vyčítala mi, že se rozvedli jen kvůli mně, že jen kvůli mně se hádali, nadávala mi, furt po mě křičela... Neustále mě nutila se učit, nedovolila mi být s kamarády a pořád mi opakovala jak jsem tlustá a měla bych začít něco dělat (dokonce jsem přestala jist.) Chtěla jsem odejít k tátovi, ale nepovedlo se to... Teď studuji v Brně a jezdím domů jen na víkend. Máma tráví hodně času s jednou rodinou, se kterou povinně musím být také. Jenže já si s němi nesedla, dělají mi naschvály, posmivaji se mi a pak žalují mámě, protože se jim asi líbí když po mně křičí. Jenže já už s mámou být nechci, jediné co mi říká je, že jsem sobecká, že ji nepřeji štěstí, chovám se strašně, že ty děcka jsou v pohodě a problém je jen ve mně, že já vždycky všechno zkazim, že jsem nevychovaný spratek a tohle si vůbec nezasloužím, že mi zruší školu v Brně a tak. Chtěla bych se znovu pokusit odejít k tátovi, jenže se bojím, že tím ublížím třeba babičce, ségře nebo tak...

holka, 13 let, 7. května

Ahoj z Modré linky,

mrzí mě, že to nemáš doma s mámou v pohodě a že je tolik věcí, které Tě ve vztahu s mámou trápí. To, co většinou doporučujeme, je zkusit si v klidu promluvit - ale nevím, jak by to u vás bylo možné. Možná to stojí za pokus - třeba pozvat mámu do kavárny, do cukrárny, a říct jí, co je pro Tebe těžké a co bys ve vztahu k ní potřebovala. Samozřejmě, že i máma by měla mít prostor říct, jak to má ona (a Ty bys ji měla v klidu, pokud možno vstřícně vyslechnout).

Pokud to možné nebude, nebo to nepřinese výsledky, jaké bys chtěla, mohl by s mámou promluvit někdo jiný. Zmiňuješ babičku, možná by to mohla být ona, nebo někdo další. Určitě je také možné o všem se poradit s tátou a popřemýšlet i o variantě, že bys šla k němu. Oceňuji, že myslíš na to, abys neublížila druhým. Vše se dá ale vysvětlit, upřímně říci, co vše za tím je, pokud bys to nezvládla přímo, je možné to napsat - do mailu nebo dopisu.

Je tu ještě jedna možnost, a to obrátit se na sociální pracovnici Odboru sociálních věcí na úřadě podle Tvého místa bydliště. S tou by se stejně řešilo i to, kdybys chtěla jít k tátovi, pokud by se rodiče nedohodli sami.

Přejeme Ti, aby se všechno řešilo a přineslo Ti pokojnější vztahy s rodinou.

Modrá linka

Rodiče

Ahoj Alíku,
Moji rodiče se velmi často hádají, ale vždycky hádku vyvolá taťka, jelikož svojí zlost hází na mamku, která za nic nemůže, už mockrát mě to rozplakalo, protože taťka mamce vyhrožoval, že nás vyžene z domu a to já nechci, protože bych ztratila své kamarádky a starou školu, byla bych nešťastná.
PS:hrozně moc chci, aby odpověděl Alík. Děkuji.

Maruška, 12 let, 31. března

Ahoj,
Alík nás požádal, abychom Ti odpověděli z Modré linky, snad to tolik nevadí. Moc mě mrzí, že musíš být svědkem hádek rodičů a že musíš prožívat strach z toho, co táta udělá a jestli vás nevyžene z domu.

Vůbec se nedivím, že nechceš ztratit kamarádky a že by Tě trápilo, kdybys musela odejít ze staré školy. Takto na dálku nedovedu posoudit, jak moc vážné to mezi rodiči je a zda jde jen o slova, které se pronesou v hádce, nebo to táta myslí vážně. Přemýšlím, jestli by šlo o Tvých starostech promluvit s tátou, třeba někdy, kdy bude mít dobrou náladu a bude v pohodě. Někdy rodiče potřebují slyšet, co jejich chování s dětmi dělá, protože si to sami neuvědomují. Jestliže by to z nějakého důvodu nešlo, měla bys o všem mluvit s mamkou, aby věděla, jak se cítíš a mohla Tě podpořit.

Pokud by rozhovor s rodiči nepomohl a situace se zhoršovala, můžeš se obrátit přímo na Modrou linku, například přes telefon nebo chat, a můžeme hledat další možnosti, co udělat, aby ses mohla cítit lépe.

Přejeme klidné dny.
Modrá linka