Poradna: Alík radí dětem

Rodiče

Ahoj, už jako malá jsem milovala tenis, už ve 3 letech jsem se na něj koukala raději než na pohádky. Chtěla jsem ho i hrát, ale táta byl cely týden v práci a mamka byla líná se mnou jezdit na hodiny tenisu. Hrála jsem sama o zeď na zahradě, často jsem dostávala vynadano ze ničím fasádu, ale tenis jsem měla tak rada ze mi to bylo jedno. Takhle jsem hrála do svých 11 let. Už jsem hrála docela dobře a babička se se mnou chtela přestěhovat do Prahy - tam bych měla lepší podmínky k trénování, ale následně onemocněla a zemřela. Slíbila jsem ji ze to nevzdam. Od 12 let chodím pravidelně hrát tenis na plzeňskou Lokomotivu, rodiče mi platí 1 hodinu týdně a ještě mi z babiccinych úspor děda platí 6hodin týdně. Jde o to ze mamka mě nenávidí za to ze hraji tenis, zakazuje mi chodit na tréninky (což porusuji, protože to stojí nemalé peníze). Moc bych chtela hrát tenis ještě víc, na závodní úrovni ( podle trenéra na to mám jen bych potřebovala chodit každý den hrát cca 3-4 hodiny ). O peníze nejde, jak mám přemluvit mamku aby mě nechala dělat to co miluju ? Často se kvůli tomu hádáme, prý jsem nejhorší dcera na světě a jsem největší vicucka peněz ( za sestry koníčky platí jednou tolik). Já nevim co mam dělat, tenis mám strašně moc rada a všechny lidi kolem, ale pořád víc uvažuji o tom ze skončím, už na to nemám, ale babičce jsem slíbila ze to nevzdam a porušovat to nechci. Co mám dělat ? Jak vysvětlit mamce ze tenis je moje všechno a zkoncit by byl můj konec?

holka, 13 let, 3. dubna 2018

Ahoj,
mrzí mě, že se potýkáš s takovým nepochopením ze strany rodičů a zároveň je skvělé, že jsi tak vytrvalá a jdeš si za svým cílem. Nepsala jsi, jak se k tvému koníčku staví tvůj táta, ale možná bys našla podporu u něj. Pokus se svým rodičům vysvětlit, jak moc je pro tebe tenis důležitý a jak tě baví. Můžeš jim nabídnout, že se pokusíš na hodiny tenisu přivydělat třeba tím, že budeš o prázdninách vypomáhat a podobně. Když uvidí, že se snažíš, možná svůj postoj přehodnotí. Pokud by byl tvůj trenér ochotný promluvit s tvými rodiči o tvém potenciálu, možná by to také pomohlo. Je mi skutečně velmi sympatické, jak si jdeš za svým cílem a přeji ti hodně štěstí a úspěchů!
Bára

Na otázky odpovídají

pracovníci linky důvěry Modrá linka, Alíkova kamarádka BáraV, odborníci přes výživu z projektu Vím, co jím, odborníci na kouření z projektu Nekuřátka a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

Dotazy smí pokládat čtenáři mladší 16 let.

Rodiče

Ahoj Alíku. Chci, aby mi na tenhle dopis někdo odpověděl SMYSLUPLNĚ. Už jsem vážně bezradná a jestli mi nepomůžete vy, tak asi budu spamovat Linku důvěry nebo už fakt nevím. Klidně na odpověď počkám delší dobu, ale ať dává smysl a dá se použít, protože z odpovědí na podobné otázky jsem toho moc nevymáčkla.

Takže - začínáme.

Je mi třináct. Mám rozvedené rodiče (už od pěti let) a bydlím u mamky. Ta si našla nového tátu, u kterého bydlíme. Jsou manželé. Dříve se moc nehádali, ale teď ano. Naštěstí nejsou nějak fyzicky agresivní, ale nadávají. Není to tak, že by si nadávali sprostě, ale znevažují práci toho druhého, stěžují si a prostě jsou hnusný.

Mamka byla před asi 2 lety na operaci páteře, takže teď nemůže moc běhat aby se jí nehýbali implantáty. A vůbec jí to stěžuje život. Ani nemůže chodit do své staré práce, kterou měla moc ráda. A tak si hledá jinou práci. Zatím se zaškoluje u jednoho pána, jenže tátovi se to nelíbí... Když ona jde do práce on vždy kroutí očima a říká: „No tak jdi no...“ „Já zrovna chci jet nakoupit...“ A vůbec je na ní ošklivý...Taky jí říká: „Já jdu do práce, ne ty. Ty z práce nedoneseš peníze.“ To je pravda, protože máma je tam zatím v učení. Hrozně mě to štve, protože máma dře jako mezek aby zase mohla jít pracovat, ale táta to buď necháme nebo nechce chápat. Ona vstává se mnou a sourozenci v 6:20 potom odvede brášku do školky, jde do práce, ve 12:10 vyzvedne brášku, přijde domů, umyje nádobí napíše se ségrou úkoly, s bráškou si pohraje, uvaří tátovi oběd, ten se TEPRVE vypotácí z postele a pak ještě řekne, že polívky se ani nenají, že je jí málo. Máma začne brečet, já přijdu domů, udělám část projektu na americké univerzitě, se ségrou se chvíli učím angličtinu, pak pohlídám bráchu a umyji s ním nádobí, mamka se snaží učit, ale táta jí říká: „Ten pes chudák ani není venku.“ Vezme ho a vypadne s ním ven, takže my mezitím uklidíme, já se jdu učit, sourozenci si jdou hrát a máma může 30 minut pracovat. Pak přijde táta z procházky, celý naštvaný jak je venku ošklivě a on nic nestíhá a večeře není hotová. Následně máma jde vařit, já se jí snažím pomáhat, ale ona je tak vyfluslá, že jediná věc co dokáže je stěžovat si mě na tátu nebo mi taky za něco vynadat, pak je večeře, táta řekne, že to dneska stálo za h*vno a nic pochopitelně nestihl. Poté přichází hádka ve které táta několikrát nadhodí, že má s mámou (dle jeho měřítka) málo sexu, a že on jakožto muž nebude mýt nádobí ani vytírat, protože je to ženská práce.

No, teď to zní, jako u nějakých středověkých lidí. Hodně zaostalých středověkých lidí... No i když... tam by táta musel pracovat.

Na jeho obhajobu, on pracuje, ale někdy se mu nechce a tak Čáry máry fuk, celý den spí a večer nadává , že nic nestihl.

Máma je z toho špatná. Dříve jsem si myslela, že fyzická schránka člověka a jeho psychický stav spolu nemají co dělat, ale teď jsem jiného názoru. Mámě se začaly dělat pupínky na obličeji, začali jí padat vlasy, je unavená... Bojím se, že by kvůli tomu mohla zemřít dříve než je nutné, což rozhodně nechci. Chci, aby byla šťastná, ale nevím, jestli není možností ke štěstí rozvod. (Fuj, to je hnusný slovo.) Oni jsou spolu už pět let a poslední dva se hádají... Tátu se pokoušíme změnit tak poslední tři, ale pořád nic. (Až na to, že pijeme nejen černý ale i červený čaj.) Kdyby se táta rozhodl, že to chce skončit, budeme na ulici. (Nebo v tom lepším případě - u babi. Tak 2-3 týdny... Déle nás u sebe asi nenechá.) Jsme tři děcka a máma bez práce. Sice máme něco ve spoření na vejšku, ale máma to nechce utratit a já taky ne. Chci vystudovat, stát se neouroložkou a být bohatá tak, abych mohla uživit mámu, sourozence, sebe, našeho psa a kočku a taky ragdolla co si pořídím až budu dospělá. A koupit mámě zahradu... Ale jestli máma nebude mít peníze, (čehož se dost bojím, protože táta sice teď platí energie a něco z jídla, ale máma zase cáluje školu, kroužky, většinu jídla a chod domácnost) nebudu moct studovat dobrou školu v zahraničí. Snažím se teď udělat si dobré jméno. Sbírám ocenění, takové ty „známosti“, dělám projekty a olympiády. A školách mi za to mohou udělit stipendium. Prostě CHCI studovat. Mám to ráda.

Nebylo mi 15, takže na brigádu zatím nemohu a už nevím čím pomoct více. Chci mít svůj život, chodit ven s přáteli... Ale poslední dobou to s vrstevníky není moc ok, už to hraničí se šikanou. Mámě o tom moc nechci říkat, jsou to další starosti. Já jsem dost silná na to, abych si pomohla sama. Mou jedinou brigádou bylo divadlo. Za peníze hrajete v každém věku. Ale já nechci být herečka. Rejža mi říkal, že mě, jako jedné z mála by nerozmlouval DAMu, hrála jsem za tisícové honoráře, ale... Tohle není to, co by nějak pomohlo lidstvu. Chci objevit nějakou nemoc, to někomu pomůže, divadlo je super, ale není v tom ta jistota a poslání...

Párkrát jsem uvažovala, že uteču. Je toho někdy prostě moc a já to už nemohla vydržet... Ale pak mi dojde: „Pro mámu to budou další a další starosti.“ Takže i když bych někdy chtěla, neodešla jsem. Snažím se být silná. Někdy jsem nad tím přemýšlela, ale naštěstí jsem samu sebe včas zarazila, takže žádné sebepožkozování, alkohol ani drogy. Čestný skautský!

Tenhle dopis je delší než jakýkoli jsem kdy napsala. No, ale... prosím, pomozte.

holka, 13 let, 10. února

Ahoj z Modré linky,

z toho, co píšeš, je toho dost, s čím s vyrovnáváš. Je od Tebe hezké, že bys ráda pomohla, ale ti dospělí – kteří jsou zodpovědní – jsou máma a táta. Oni by si měli své spory mezi sebou vyřešit, a pokud se jim to nedaří, mohou se obrátit na odborníky. Partnerskými vztahy se zabývají v manželské a rodinné poradně. Jestliže by táta nechtěl a na mámu je toho hodně, může si najít psychologa sama pro sebe, aby se mohla vypovídat, podívat se na vše i z jiného úhlu pohledu. I v případě, že by se Vaši rozešli, jsou možnosti, existují různá podporovaná bydlení, příspěvky od státu. Nebylo by to sice úplně jednoduché, ale i tak by to nebyla bezvýchodná situace. A bylo by dobré, abys ani Ty nebyla na své starosti sama. Máš právo rodičům dávat najevo, jak se cítíš, když se hádají, jaké starosti Ti to dělá. Můžeš jim klidně i ukázat naši komunikaci. Případně se můžeš svěřit někomu jinému z rodiny, školní psycholožce, pokud ji ve škole máte či někomu jinému ve škole, komu věříš. Avšak řešit Ti tuto situaci nepřísluší, ani to není v Tvé moci, i když rozumím tomu, že bys ráda mamce pomohla.

Je prima, že máš své sny, které Tě ženou dopředu a že jsi i těžké situace zvládla, byť věřím, že nebyly určitě lehké. Kdybys chtěla, můžeš nám i zavolat na Modrou linku a společně tak můžeme všechno probrat víc do hloubky. Z toho, co píšeš, se mi zdá, že jsi moc prima holka, která dobře vnímá, co se děje okolo, což může být dar a přednost v případě, že bys v budoucnu chtěla pomáhat lidem a stát se třeba lékařkou.

Přejeme Ti klidnější a radostnější dny,

Modrá linka

Rodiče

Ahoj Alíku mám takový problém že moji rodiče nežijí spolu a mamka (která mě má v péči) chce jet se mnou a jejím přítelem do Kanady ve které mám tetu. No ale můj taťka mě tam nechce pustit protože se bojí že už se naratim (to se prý potřebuje nějaký papír že s tím odletem souhlasí ale on ho nechce podepsat) . Taťka měl tet asi čtyři roky můj pas protože jsme jezdili do zemí mimo EU . Mamka ho ale dala k soudu že zadržuje ten pas, ale přitom ho nema problém jí dát. Ale největší problém je ten že se nechci rozhádat ani s jednou částí rodiny protože kdyby jsem tam letěla tak na mě bude naštvany taťka a babička, která je už tet z toho na prášky. A když tam nepoletím tak na mě bude naštvaná mamka a teta. Já bych se tam chtěla opravdu strašně podívat ale už jsem z toho zoufalá tak mi prosím poraďte jak to mám vyřešit

holka, 12 let, 30. ledna

Ahoj z Modré linky,

umím si představit, že je to pro Tebe složitá situace. A chápu, že chceš být zadobře s oběma rodiči - jsou to Tví rodiče a máš právo na ně oba. I když je to pro Vás všechny nelehká situace, bylo by fajn, kdyby se rodiče mezi sebou dokázali domluvit. To sice nemůžeš ovlivnit, ale máš právo dávat jim najevo, jak se cítíš, když jsi mezi nimi jako mezi dvěma mlýnskými kameny. Máš právo jim sdělovat své pocity a svá přání. Ráda bych Tě v tom tedy podpořila. Pokud by Ti to pomohlo, můžeš jim klidně naši komunikaci dát přečíst.

Přejeme Ti klidnější zimní dny.
Modrá linka

Rodiče

Ahoj Alíku a spol. Když mi bylo 6 let, tak se moji rodiče strašně hádali a já jsem pak mamce řekla, že pokud se budou takhle pořád předemnou hádat, tak budu v 11 letech 2, den na zlaté dny (to je akce ve Zlatých Horách, která se koná každý rok a hrají tam různe skupiny) začnu kouřit. A vážně se to stalo. Pak jsem jim v 11 letech řekla, že pokud se vážně budou takhle pořád hádat, tak že skusím za měsíc marihuanu. To se taky stalo. Jenomže ve 12 letech jsem řekla mamce, že pokud se vážně nepřestanou hádat, tak ve 21 letech 2. den na zlaté dny spáchám sebevraždu. Bojím se, že to vážně udělám. Prosím, strašně se bojím že to udělám, je možné že bych to mohla udělat ? :(
Děkuji

holka, 13 let, 25. ledna

Ahoj,
úplně rozumím tomu, že Ti vadí hádky rodičů a chtěla bys, aby to přestalo. Z Tvého dopisu také čtu, že pokud něco řekneš, také to dodržíš, i když ani Tvoje kouření cigaret nebo marihuany zřejmě rodiče v hádkách nedokáže zastavit. Je tedy, podle mého názoru, škoda ničit si zdraví a vybudovat si třeba i závislost bez toho, aniž by to rodiče nějak změnilo.

To, že jsi se mamce zmínila o Tvém plánu zabít se, vnímám jako vážné, zřejmě Tě hádky hodně trápí, protože smrt je něco, s čím se obvykle nežertuje. Myslím ale, že to, zda smrt zvolíš, nebo ne, záleží opravdu jen na Tvém rozhodnutí. Nic Tě nezavazuje to udělat, i když jsi to už vyslovila, navíc ve 21 letech už budeš dospělá, možná samostatná a u hádek rodičů už nemusíš být, bude jen na nich, jak se svými životy naloží.

Možná by stálo za to si někdy s rodiči, až bude doma klid a větší pohoda, více promluvit, jak moc Tě trápí jejich hádky, aby věděli o Tvých pocitech a zkusili najít nějaké řešení. Zároveň doporučuji, abys nebyla na vše sama a hledala si podporu u někoho komu důvěřuješ a kdo by Ti byl oporou ve chvílích, kdy se rodiče hádají.

Přejeme klidné dny.
Modrá linka

Rodiče

Ahojky všichni,
Ve škole jsem 21.9. dostala poznámku (první) a potom další. Od té doby jsem žádnou jinou nedostala ale nevědí o tom rodiče. Nám učitelé píšou známky do bakaláře a žákovskou knížku máme jen na jiná sdělení, poznámky, podpisy, třídní schůzky a omluvenky. A mamka to má podepisovat každý týden. Mamka to podepisovala až do chvíle, co jsem dostala první poznámku. Potom jsem jí to přestala dávat a doufám, že si nevzpomene. Jedna poznámka je nemám dú tu by mi odpustila ale ta druhá je za vyrušování v hodině a tu mi jen tak nepromine. A už vůbec ne po tom, co jsem jí to zatajila. Ptala jsem se kamarádek které mají poznámku. Jedna maminka to ví a ty další dvě kamarádky říkají, že nezatěžujou rodiče tímhle. Vím že by se mi ulevilo, kdybych se mamce přiznala, ale to teď udělat nemůžu. A až se to dozví taťka, tak ten mě rovnou zabije. Já potřebuji podepsat tu žákovskou a ty podpisy jsou hned na stránce po poznámkách. Takže jsem v háji. Prosím jak to mám mamce říci? Že jsem ji tím nechtěla zatěžovat nebo že jsem se bála reakce?? Děkuji amucq

Amuckvinkva, 17. ledna

Ahoj,
přemýšlíš, jak to provést, abys získala podpis rodičů do žákovské, aniž bys jim musela říct o poznámkách. Bojíš se toho, zároveň si uvědomuješ, že na to stejně jednou musí dojít a možná čím dříve, tím líp. Je moc fajn to promyslet, připravit se na to, věřím, že to může celou situaci usnadnit. Věřím, že to, že chceš k mamce být upřímná, i za cenu, že to nebude příjemné, je na tom všem to nejdůležitější a připadá mi to jako dospělé rozhodnutí. To, co se stalo, už nijak nezměníme a rodiče by o tom měli vědět, takové jsou důsledky. Každý z nás udělá občas něco, čeho později lituje. I to je životní zkušenost a říkám si, že možná i rodiče někdy dostali nějakou takovou poznámku.

Věřím, že se podaří si o tom všem v klidu promluvit. Neboj se být k mamce upřímná, říct to nejdříve jí, pokud k ní máš větší důvěru. Dát najevo svoje pocity kolem toho, že Tě to mrzí, že ses bála, styděla, nechtěla zatěžovat, že se budeš do budoucna snažit, aby se to neopakovalo. Věřím, že pokud jí to vysvětlíš, bude se snažit to pochopit, přestože radost z toho mít asi nebude. Myslím, že důležitější, než to, co se stalo, je teď, jak se k tomu postavíš. Věřím, že se Ti uleví, až to bude venku, i kdyby se rodiče zlobili. To se dá zvládnout a časem to odezní, ale dusit v sobě tajemství a obávat se, kdy to vyjde najevo, je hodně náročné a svazující. Můžeš mamce ukázat i zprávu, kterou jsi poslala nám, aby viděla, že Tě to opravdu trápí a přemýšlíš nad tím vším. Můžete spolu také probrat způsob, jak to řešit příště, když budeš mít něco nepříjemného, co se jí budeš bát říct, nastavit si nějaká pravidla komunikace tak, aby vám oběma byla příjemná.

Držíme Ti palce,
Modrá linka

Rodiče

Ahoj Alíku, moji rodiče se pořad hadaji a já už nevim každý den kvuli tomu brecim táta ma asi nějakou pritelkyni a dítě �� teď má zase deprese kvůli nějakým jeho kamarádům.... Já už vážně nevim o vánocích se také hádali takže nám je úplně zkazili �� �� �� �� k tomu fotrovi už nic necítim nemám ho už ani trochu rada. Ale mi ho potřebujeme protože má auto a mamka se bojí jezdit už fakt nevím co s tím... �� �� �� �� �� �� �� �� �� omlouvám se za gramatiku.

holka, 12 let, 30. prosince 2018

Ahoj,
mrzí mne, že máš doma takové starosti. Píšeš, že se rodiče hádají a dokonce Ti tím zkazili celé Vánoce. Dovedu si představit, jak je těžké v tom být každý den.
V manželství se občas objevují vážné krize, které dospělé úplně pohltí a to tak, že nevnímají, jak to celé na děti působí. Chápu, že můžeš mít na tátu vztek a že k němu teď nic necítíš. Důležité je vědět, že to není Tvoje vina a také, že bohužel nemáš žádnou možnost jak to vyřešit nebo sama ovlivnit. Je to pouze v rukou rodičů. Můžeš se ale svěřit mamce nebo i tátovi, jak to celé na Tebe působí, jak Ti vadí každodenní hádky. Možná se nad tím zamyslí.
Nevím také, zda máš kolem sebe někoho, kdo by s Tebou mohl vše sdílet a podpořil by Tě, protože sdílené trápení se alespoň na chvíli zmenší. Může to být někdo z rodiny nebo i z přátel, důležité je, abys mu důvěřovala a byl Ti oporou. Další možností je navštívit psychologa nebo psychoterapeuta, který by Ti pomohl rodinnou situaci lépe snášet a vyrovnat se s ní. Mohla bys třeba poprosit maminku, aby Tě někam objednala nebo některé školy mají své vlastní psychology, kam toto téma určitě patří.
Je také dobré se soustředit sama na sebe, dělat co máš ráda a co Tě baví, abys alespoň někdy mohla prožívat radost a cítit se dobře.

Přejeme Ti, aby se situace doma co nejdříve uklidnila.
Modrá linka

Rodiče

Prosím do vhodné kolonky

Ahoj můj kamarád David má mamku která se nedávno rozvedla s mým strejdou takže už to není můj nevlastní bratranec, no jeho mamka ho otravuje a trvá to vždy asi 2 hodiny furt je to jako kdyby byl nějakej sluha protože mu poroučí aby udělal věci co normální člověk zvládne sám a není to normální. David má už 16 let a všechno si obstará sám a jeho mamka mu poroučí aby udělal to co sama dokáže jenom tak plýtvá jeho časem. Prosím jak se tomu může David bránit?

kluk, 11 let, 26. prosince 2018

Ahoj,
oceňuji, že se zajímáš o svého nevlastního bratrance, nyní nejspíše kamaráda. Není správné, aby mu mamka poroučela a chtěla po něm zbytečné věci a brala mu tak jeho osobní čas, který by mohl strávit jinak.
Také bych Davidovi přála, aby se doma cítil dobře a mamka na něj nevytvářela zbytečný tlak. Může si s ní upřímně promluvit o tom, co ho trápí, jak to vidí, cítí, co by potřeboval jinak. Pokud by to nepomohlo, může do problému vtáhnout i další blízké lidi ze svého okolí, které se ho můžou zastat, pomoci nastavit jinak pravidla domácnosti a vztahu s mamkou. Je důležité učit se mluvit o svých pocitech a potřebách. Může mu v tom pomoci jak někdo z příbuzných, tak i učitelů nebo školní psycholog. Ty sám ho můžeš podpořit v tom, že se má komu svěřit, s kým to probrat, už jen to je úlevné.

Modrá linka

Rodiče

Ahoj Alíku.
Může mi mamka zakázat jezdit k tátovi? Chtěla jsem jet na Vánoce k tátov, ale protože jsem jí naštvala, tak mi zakázala jezdit k tátovi úplně. Chtěla jsem se tam i přestěhovat, protože to tady nemám ráda a cítila bych se líp u táty. Ale to mi taky zakázala. Tak jsem se chtěla jen zeptat, jestli mi to může zakázat nebo ne. A jestli se to dá nějak řešit, nebo to někam nahlásit. Děkuju

holka, 15 let, 15. prosince 2018

Ahoj,
není v pořádku, pokud Ti mamka brání v kontaktu s tátou. Oba jsou Tví rodiče a máš právo s nimi být. Pokud Ti to zakazuje, je v pořádku se bránit a řešit to, o podporu můžeš požádat tátu nebo i jiného příbuzného, učitele nebo školního psychologa. Může to pomoci řešit OSPOD (Orgán sociálně právní ochrany dětí), kde je k dispozici v každém větším městě na úřadě sociální pracovnice, která může upravit systém péče o dítě, zajistit, aby ses pravidelně vídala i s tátou a také zvážit, jestli bys u něho mohla bydlet. Je moc dobře, že si pro sebe aktivně sháníš podporu, je důležité, abys byla doma spokojená a mohla být s oběma rodiči.

Přejeme Ti vše dobré,
Modrá linka

Rodiče

Prosím do: Rodiče

Poslední dobou mě můj táta furt špehuje předstírá že něco hledá a tak to chodí už asi 2 roky. Už jsem párkrát řekl mamce že mě špehuje a ona říká že ať si ho nevšímám jenže on už ví že dospívám a furt mě rozmazluje furt na mě i v koupelně když jsem se sprchoval čučel a jinak mě furt mazlí až je to trapné a furt říká: "Noo miminko,, A jiné věci dokonce mi chtěl utírat zadnici když jsem byl kadit a furt říká že jsem malej miminko škvrně a když řeknu že nejsem hrubým hlasem tak mě seřve! Prosím pomoc už to nezvládám

Tonda, 11 let, 13. prosince 2018

Milý Tondo,

pokud se Ti něco nelíbí, je třeba si o tom promluvit. Můžeš zkusit v klidu tátovi vysvětlit, že se Ti jeho chování nelíbí, že s miminem už dávno nic společného nemáš, a že toužíš mít své soukromí jak v koupelně, tak ve svém pokoji. Můžeš ho požádat také o to, aby o vstup předem požádal zaklepáním a dal Ti tak možnost mu vstup povolit nebo nepovolit, popř. se domluvit, že se v koupelně budeš zamykat. O podporu v tom můžeš požádat také mámu, která se Tě může zastat a s tátou také promluvit.

Právo na své soukromí máš jako každý jiný, a jeho potřeba je individuální, je daná hlavně pravidly v té které rodině. Většina rodin má totiž svá pravidla a je důležité, aby vyhovovala všem. Pokud ve vaší rodině žádná nemáte, můžeš to být Ty, kdo přijde s návrhem na jejich nastavení, přičemž každý člen rodiny má jeden hlas a všechny jsou rovnocenné. Můžete se třeba někdy sejít mimo domov a bez skákání si do řeči o těchto věcech a pravidlech, které by ve vaší domácnosti měly platit nadále, promluvili. Je to velmi důležité a jak děti rostou, je třeba pravidla vždy "oprášit" a obnovovat podle věku.

Pokud se necítíš na to, s tátou si o všem promluvit, můžeš začít u mámy a říct jí, že Ti jde o to, abys měl větší soukromí, že jsou Ti tátovy aktivity nepříjemné a nemáš už chuť tátovi jeho "miminka" a to, co nepřísluší Tvému věku, tolerovat. Můžeš také navrhnout, (viz výše), že si o tom všichni společně promluvíte. Narazíš-li na "hluchou zeď", měl bys své nároky opakovat nebo se obrátit na někoho známého, komu věříš, kdo by Tě u rodičů podpořil. To může být někdo z prarodičů, ale také soused, trenér, vedoucí kroužku, učitel, školní psycholog atd. To, aby Tě táta dál chodil okukovat do koupelny a nabízel utírání zadnice, je opravdu za hranou a není to v pořádku, normální, mohlo by to působit i jako fyzické (sexuální) obtěžování. V podstatě jde o to, umět se za sebe "prát", učit se obhájit si své potřeby. To je něco, co v životě budeš často potřebovat.

V případě potřeby si vyhledej možnosti spojení na našich webových stránkách: www.modralinka.cz, a obrať se přímo na naši linku důvěry.

Přejeme Ti dost odvahy a energie k obhájení svých potřeb a požadavků.
Modrá linka

Rodiče

Ahoj,chtěla bych se zeptat jak mám řešit situaci..
Máma zjistila že jsem taková anorektička a že se řežu.. Od té doby mě nenechá ani chvilku o samotě a nuti mě jist hrozně moc jídla. Za víkend jsem přibrala 4kg!! Mám z toho úplnou depku a ona nechápe jak moc mě to štve. Křičí na mě za to a svádí to,že mám nemocné ledviny a mám 160 (prej už nerostu) na to ze nejim. Furt na mě hrozně tlačí a porad mě do něčeho nuti. Už nevím co mám dělat a hlavně mi je hrozně blbě z toho jídla. Jak ji mám říct ze tolik jídla nechci?

holka, 14 let, 10. prosince 2018

Ahoj z Modré linky,

umím si představit, že přílišná kontrola a péče Ti může být nepříjemná. Na druhou stranu chápu i Tvou mámu, že o Tebe má starost a chce, abys byla v pořádku. I když samozřejmě všeho moc škodí. Takto po internetu nedokážu posoudit, zda je máminy péče příliš a zda to přehání. Pokud se Vám spolu s mámou nedaří nalézt společnou řeč, je dobré obrátit se na odborníka, tedy psychologa, psychoterapeuta. Jestliže máte ve škole školního psychologa, můžeš se obrátit na něj. Z hlediska výživy Vám může poradit lékař či výživový poradce např. v poradně Anabell (www.anabell.cz). Bude-li to pro Tebe snazší, klidně mámě můžeš ukázat naši komunikaci, abys měla podporu pro to, že odborníci by Vám mohli opravdu pomoci a doporučujeme Vám se na ně obrátit.

Klidný advent Ti přeje
Modrá linka

Rodiče

Ahoj Alíku a spol.

Už asi týden mám takové...těžké období. Neustále brečím, dokonce jsem se pokoušela sebepoškozovat. Důvod je ten, že se bojím být sama sebou. Už odmalička mi rodina neustále vyčítá, že s nikým nemluvím a že jsem stydlivá. Taky mám strach z lidí- ve škole nemám žádné kamarády, když přijde domů návštěva zamykám se v pokoji,... Mám vlastně jen jednu kamarádku, ale ta se mnou nechodí do školy. Nikdo si mě nevšímá, jsem spíš 'ta neviditelná'. Lidi si mě třeba nevšimnou i když vedle nich stojím. Připadám si bezcenná, nikdo mě nepodporuje. O věcech příliš přemýšlím, protože se bojím reakcí ostatních. Nejsem se sebou spokojená. Myslíte si, že to je puberta nebo bych měla vyhledat psychologa? Už si opravdu nevím rady...

holka, 14 let, 9. prosince 2018

Ahoj,
popisuješ pocity osamění, svou spíše citlivou, uzavřenou, přemýšlivou povahu. Z okolí cítíš tlak, že bys měla být jiná, nevíš, jestli jsi sama sebou, připadáš si bezcenná, nespokojená, brečíš, zkusila ses i poškozovat. Přemýšlíš, jestli je to náročnou pubertou, nebo bys měla zajít za psychologem.

Jak si správně uvědomuješ, dospívání, hledání sebe sama, je opravdu náročné období a jsou to důležité otázky, na které není snadné najít jednoduché odpovědi. Především věřím, že tu správnou odpověď můžeš najít především v sobě, ať už jsou představy okolí jakékoli. To, že je někdo spíše uzavřený, stydlivý a má jednu dobrou kamarádku, nemusí znamenat nic špatného. Takoví lidé mají třeba spíše méně přátel, zato možná opravdovější, hlubší vztahy. Mrzí mě, že Ti rodina vyčítá to, co Tě vlastně trápí a dělá Ti to problémy. Především si teď zasloužíš podporu. Moc oceňuji, že sis o ni dokázala napsat nám, věřím, že to nebylo snadné najít v sobě potřebnou odvahu a svěřit se.

Promysli si sama za sebe, nakolik Ti určité vlastnosti brání v běžném životě, nakolik je např. stud omezující, co bys chtěla jinak. Můžeš si to zkusit i sepsat na papír, to, jak to máš teď a jak by sis to přála mít. Pak se dá i na konkrétních věcech pracovat, jak k tomu cíli dojít, co pro to můžeš sama udělat, kdo další by Tě v tom mohl podpořit a požádat ho třeba i o spolupráci, pomoc. Prakticky to může vypadat např. tak, že ve třídě s někým zkusíš navázat bližší vztah, dáš najevo, že Tě mrzí, že si Tě moc nevšímají, aktivně se snažit zapojit do společných rozhovorů, aktivit. O tom, jak se cítíš ve třídě, si můžeš promluvit i se třídní učitelkou, která také může podpořit třídní kolektiv. I rozhovor s psycholožkou mi připadá jako dobrý nápad, měla bys podporu a prostor to s někým probírat, řešit. Ať už by to byla školní psycholožka, nebo nějaká jiná, kterou bys mohla vyhledat za pomoci rodičů. Plačtivost a sebepoškozování není dobré brát na lehkou váhu. Neboj se i s rodiči upřímně mluvit o tom, jak se cítíš, co bys potřebovala.

Přejeme Ti vše dobré,
Modrá linka

Rodiče

Ahoj Alíku, pomalu ale jistě se blíží Vánoce. Je mi už 13, tak už asi tři roky pořizuji vánoční dárky své úžasné rodince.
Loni i předloni jsem mámě dala voňavku a letos bych chtěla něco nového, originálního. Nechci jí nic vyrábět, protože věř mi, to mi opravdu nejde.
Prosim, poraď mi třeba nějaký tip či stránku s tipy.
Předem děkuji za tvoji odpověď.

holka 13 let, 14. listopadu 2018

Tento problém řešíme všichni. A opravdu není v našich silách ti hledat internetové stránky s nápady na dárky k Vánocům.
Má to být dárek z lásky od tebe pro tvé nejbližší. Pokud si dárek vyrobíš či vyhledáš ty sama, pak z něj budou mít tví mílí radost.
Pokud je tatínek rybář, pořiď mu něco k doplnění jeho výbavy. Češe se maminka ráda? Kup jí nový pěkný hřeben...
Snaž se a hledej. Zkus třeba Katalog dárků. Můžeš si něco objednat za nasbírané Kačky.

Rodiče

Ahoj. Mam rozvedené rodiče. A bydlím u maminky a na jeden víkend za 14 dní jezdím k tátovi. Ten se ted stěhuje s babi do nového domu a Já tam nechci. Vím, jsem tam jen na víkend, ale jezdím tam už od mala. On prodal byt ve kterém jsem vyrůstala a ted tohle. Stěhujeme se už za chvíli. S tátou ted nemám nejlepší vztah. Jak se přes to mam přenést? Díky.

holka, 13 let, 2. listopadu 2018

Ahoj,
chápu, že pro Tebe není snadná změna domácího prostředí, na které jsi byla zvyklá. Zároveň byt už je prodaný a stěhování vás nemine. Neboj se být upřímná a v klidu projevit své pocity, obavy, potřeby, mluvit o nich s oběma rodiči. I když to stěhování nejspíš nezmění, mohlo by to pomoci k většímu pochopení a vylepšení vztahu a komunikace s nimi. Můžeš se také opřít o věci, které jsou stabilnější, kamarády, zázemí, které máš jinde, Tvoje koníčky, jak trávíš čas. Věřím, že i k novému bydlení si časem vybuduješ vztah a najdeš na něm něco pozitivního, pokud tomu dáš šanci.

Přejeme Ti hezké podzimní dny,
Modrá linka

Rodiče

Ahoj Alíku a ostatní,
Jde o to, že můj táta neustále řeší nějaké blbosti a řve na mě, 2 sestry a mámu. Zajímá ho jen to jestli je všude perfektně uklizeno. Když se naštve, tak začne zvyšovat hlas a přejde až do agresivní nálady, kdy na nás začne pokřikovat sprostá slova. Máma je z toho psychicky na dně. V poslední době je to skoro každý den. Doma se necítím jako doma. Mívám i takový pocity sevření žaludku. Problém je v tom, že máma nemá dost peněz na to aby si mohla koupit svůj byt a ještě k tomu uživit mě se sestrami. Co mám dělat?

Zuzka 10 let, 24. října 2018

Milá Zuzko,
je skvělé, že píšeš, když se poslední dobou cítíš tak zle. Věřím, že tohle se Ti dít nesmí, a tak je moc dobře, když o tom s lidmi budeš mluvit, abyste našli řešení.
Zdá se mi úplně přirozené, že Tě bolí, jak se k Tobě táta chová, i když vidíš, jak se chová k sestře nebo mámě. Takové sevření žaludku a další projevy jsou úplně normální reakcí na tak nepříjemnou situaci. Táta by se k Vám takto chovat neměl.
Ptáš se na možnosti, které máš. Napadá mě, že o všem můžeš zkusit říct tátovi, až bude v klidu. Můžeš mu říct, že Tě mrzí, že je poslední dobou tak podrážděný a mrzutý, nicméně, že Tě to bolí, když se k Vám takhle chová. Další, s kým to pak můžeš sdílet, je určitě i někdo z rodiny - třeba někdo z tátovy strany, kdo by s ním za Tebe mohl promluvit. Probrat to můžeš taky s kýmkoli zvenčí - třeba i kamarádkami, školním psychologem nebo na lince důvěry - i kdybyste nenašli řešení, je moc dobré na trápení nebýt sám.
Praktické kroky jsou nicméně na mámě - kdyby chtěla odejít nebo situaci jinak řešit, je ona ta dospělá, která by se o vás se sestrou měla postarat. Můžeš jí klidně i dát přečíst tento mail. To ona má jako dospělá prostředky změnit situaci - řešit to s otcem, s dalšími blízkými, postarat se o odchod... Zuzko, byť si cením toho, že chceš mámě pomoci, chci Tě ujistit, že Ty jsi dítě a zasloužíš si pomoc Ty sama. Dospělí jsou v jiném postavení a můžou si tak pomoct sami sobě.

Přejeme brzké řešení.
Modrá linka

Rodiče

Ahoj! Minule jsem vam psala o tom, že jsem se zamilovala do Jany, mé kamarádky. A dala jsem na vaši radu, napsala jsem ji a svěřila se se svou orientací. Vzala to uplne krasne a mě spadl kámen ze srdce. Byl to super pocit to s někým sdílet. Neví o tom, že se mi líbí, ale to ji řeknu později aby to mohla vstřebat. Je super , že mě pochopila, teď se s ni radím i o případném coming outu rodičům. O tom je má dnešní otázka. Mám to říct rodičům? A jak? Děkuji předem. Vaše Kiki

tak třeba zase Kiki, 13 let, 21. října 2018

Ahoj Kiki,

je dobře, že naše rada měla výsledek, jaký sis přála. Avšak na Tvou otázku, zda to říct rodičům a jak, Ti odpovědět jednoznačně nemůžeme. Je to Tvůj život, rozhodnutí, které si potřebuješ udělat Ty sama. Domnívám se, že je dobré mít jasno, rodiče jsou Tví nejbližší lidé, jsou za Tebe zodpovědní, měli by o Tobě tedy vědět, co je důležité. Neznám však Tebe ani Tvé rodiče, nevím, jaký máte vztah. Tím pádem Ti ani nedokážu poradit nejvhodnější způsob. Ale říkám si - možná by mohlo být nejjednodušší říct jim to prostě tak, jako kamarádce. Nebo jim třeba můžeš dát přečíst naši vzájemnou komunikaci.

V každém případě Ti přejeme, ať se vše vyvine dobře.
Modrá linka

Rodiče

Ahoj. Možná to zní jako hloupost ,ale já o tom přemýšlím porad víc a víc.
Už od malička mi máma říkala,že mě můj táta nechtěl,ale ten říkal pravý opak..
Nedávno jsem se ptala mamky,proč mezi mnou a bratry je tak velký věkový rozdíl... A ona řekla „“protože jsme tě vůbec neplanovali“.. Před měsícem jsme byli u tety a máma ji říkala. „Ja ani můj manžel jsme nikdy nechtěli děti,které jsou od sebe věkově daleko,proto jsou k sobě tak blizko“,ale já od nic jsem daleko! Beru to tak,že mě nechtěla :(
Nechci psát všechno co se v rodině děje a jak jsem „nejhorsi“ :(
Beru to tak,že když jsem nechtěná nebude vadit když se v 18ti odstehuju. Proč řeší porad můj život a ponižují mě ,když mě vůbec nechtěli.
Radši bych byla adoptovana,to bych měla 100% jistotu,že rodiče chtěli dítě

Jak žijí nechtěné děti? Jak se mám vyrovnat s tím,že tu ani nemusím být.?

holka, 14 let, 14. října 2018

Ahoj z Modré linky,

ptáš se, jak žijí nechtěné děti. Na takovou otázku není možné jednoduše odpovědět, neboť každý člověk je jiný, každá rodina je jiná, podmínky jsou jiné. To, že rodiče děti neplánovali, ještě nemusí znamenat, že je nechtějí. Prostě jen ještě o dětech neuvažovali. I pokud děti třeba skutečně "nechtěné" jsou, situace v rodině je různá - od toho, že si spolu rodiče a dítě třeba nerozumí, až po to, že děti od rodičů nedostávají to, co by jim rodiče měli být povinni zajistit. Jestliže je péče o dítě nedostatečná, je možné se obrátit na tzv. OSPOD - Orgán sociálně-právní ochrany dětí, který bude chodit do rodiny a kontrolovat, zda rodiče plní své povinnosti. A jak se vyrovnat s pocitem, že tu ani nemusíš být? To je velice hluboké téma a může pomoci mít blízké vztahy s jinými lidmi, než s rodiči, třeba s tetou, strejdou, babičkou, dědou, sourozenci. Je možné se obrátit pro podporu na někoho ve škole, komu věříš, na rodiče kamarádky, vedoucí kroužku. Pokud se nedaří navázání blízkých vztahů, je třeba se obrátit na psychologa, psychoterapeuta, který může nabídnout podporu, bude nápomocen při zpracovávání nepříjemných, těžkých pocitů, hledat způsoby, jak by bylo možné s rodiči lépe vycházet.

Přejeme hodně sil.
Modrá linka

Rodiče

Ahoj Alíku,
Můj táta na mě a sestře neustále hledá jen samé nedokonalosti. Už si ani nepamatuji, kdy nás za něco pochválil. Dokáže se naštvat kvůli každé blbosti a pak s máma týden nemluví a dělá jako bychom neexistovali. Máma se nás dříve zastávala a štvalo jí, že táta hledá jen samé nedokonalosti. Ale v poslední době se hrozně změnila a je stejná jako táta. Až na to že se s máma baví. Štve mě že nevidí nic jiného, než to co děláme špatně. A to se nám ve škole daří víc jak dobře. Máme svoje koníčky a ani za to nás nedokážou pochválit.

holka 14, 14. října 2018

Ahoj,
mrzí mě, že si rodiče všímají především toho, co děláte jako děti špatně a táta se kvůli tomu ještě naštve a nemluví. Nepřipadá mi to jako úplně vhodné rodičovské a dospělé chování. Můžete se se sourozenci domluvit a společně si s rodiči v klidu promluvit, vysvětlit jim, co vám vadí, jak se doma cítíte, co byste potřebovali jinak. Je v pořádku mluvit upřímně o svých pocitech a potřebách.
Pokud by vás nepochopili, je namístě se poradit s jiným dospělým ve vašem okolí, jiným příbuzným, paní učitelkou, školní psycholožkou, kteří s nimi také můžou promluvit. Nebuď na své trápení sama a neboj se využít podpory ostatních. Chování rodičů, které popisuješ, není v pořádku a mělo by se (třeba i s pomocí okolí) změnit tak, aby ses doma s rodiči mohla cítit lépe.

Držíme Ti palce,
Modrá linka

Rodiče

Ahoj Alíku a spol.
Rodiče mě chtějí přihlásit na tábor s jednou holkou, kterou nesnáším. Na ten tábor vůbec nechci. Vadí mi to. Zjistila jsem, že tábor se překrývá s naší rodinnou dovolenou (na dovolenou jezdíme pořád ve stejné datum, takže by jí asi museli zrušit), a také že nemohu z tábora odjet dříve. Prosím poraďte mi co mám dělat, abych mohla zůstat doma? Snažím se rodiče přemluvit, ale oni říkají že tam pojedu. Předem děkuji za odpověď.

holka 12 let, 2. října 2018

Ahoj,
chápu, že za těchto podmínek nechceš jet na tábor. Je dobře, že se snažíš rodiče přemluvit a vysvětlit jim své důvody. Pokud nepomohl rozhovor s nimi, můžeš zkusit požádat o podporu např. paní učitelku nebo školní psycholožku, kteří také můžou s rodiči promluvit a zastat se Tě, abys na tábor nemusela jet. Neboj se jim upřímně popsat, jak se cítíš a proč tam nechceš jet.

Držíme Ti palce,
Modrá linka

Rodiče

Ahoj! Omlouvam se ze te opet obtezuji, ale potrebuju radu. Vcera jsem se s mamkou pohadala kvuli tomu ze jsem neumyla nadobi, mamka me za to strasne servala a rekla ze jak se budu chovat ja tak se bude chovat ona..... jak jsem driv psala mam deprese a uzkosti, a z me to vycerpava. Od vcera mam hrozny deprese a uzkosti porad brecim i ve skole, nastesti si toho nikdo nevsiml, strasne ale strasne moc me to vycerpava a porad se mi chce brecet. Rano mě mamka ani nepozdravila, kdyz jsem dosla ze skoly tak me ani nepozdravila, proste me uplne ignoruje. Chce se mi zase brecet..... pa

holka, 12 let, 25. září 2018

Ahoj z Modré linky,

umím si představit, že je pro Tebe situace náročná, hádky s rodiči nejsou nic příjemného. Pokud však trpíš depresemi a úzkostmi, je třeba, aby se Ti dostalo pomoci bez ohledu na to, jaká je aktuální situace. Je tedy třeba, abys měla psychologickou, případně psychiatrickou péči, nedokážeme takto po internetu posoudit, jak závažné Tvé stavy jsou. Je proto důležité, aby ses obrátila na někoho dospělého, komu věříš. Pokud to není v současnosti možné řešit s mámou, potom na někoho jiného z rodiny či ze školy, jestliže máte ve škole školního psychologa/psycholožku, je právě on/a tou vhodnou osobou.

Přejeme Ti, aby se Ti dostalo účinné podpory.
Modrá linka

Rodiče

Ahoj, mám takový dotaz.
Jsem nejmladší z rodiny a taky už jediná doma, protože sestry se již odstěhovaly a tak se stávám hlavním tématem téměř v každé diskuzi. Když třeba přijdu ze školy udělám si úkoly tak na rozdíl od ostatních dětí musím jít za mamkou aby mi dala heslo k počítači. Sice mi ho dá, ale pak zase vznikne diskuze o tom k čemu ho potřebuji atd. Prosím tě co mám dělat abych se už nestávala terčem?

holka, 12 let, 20. září 2018

Ahoj,

myslím, že Ti rozumím. Vím, jaké to je, když se pozornost celé rodiny upíná hlavně k Tobě. Řekla bych, že jsi to vystihla ve svém e-mailu velmi dobře. Bohužel nepíšeš, co jsi už udělala pro to, aby ve vaší rodině došlo ke změně. Možná si říkáš: Já? Ano, Ty. Chceš-li, aby se něco u vás doma něco změnilo, můžeš to být Ty, kdo přijde s návrhem na změnu. Přemýšlím, jestli Tví rodiče vůbec vědí o tom, jak se v záři této pozornosti celé rodiny cítíš, nebo jestli si s nimi o tom už mluvila. Nejen o tom, co se děje, ale o svých pocitech, a o tom, jak se v takto nastaveném programu rodiny cítíš.

Každá rodina je jiná. A rodina je živý organismus, o který je třeba pečovat. Potřebuje i změny, např. v souvislosti s věkem dětí. Jinak funguje rodina se zcela malými dětmi, jinak má fungovat ta, co má dospívající "puberťáky", jinak ta, kde žijí již dospělí potomci, ale dosud studující, atd. Nejlepší je, když se čas od času členové té nejužší rodiny (členové jedné společné domácnosti) sejdou a pohovoří o tom, jak rodina funguje a zda současné nastavení vyhovuje všem členům rodiny. V takové debatě by si všichni členové včetně dětí měli být rovni, hlas každého je stejný. Pravidla takových debat-místo setkání nejlépe mimo domov-např. v čajovně, cukrárně, kavárně, mít čas a klid, vypnout mobily a další techniku, neskákat si do řeči, dát každému stejně dlouhý čas k debatě, po ruce tužka a papír, protože se nějaké nápady mohou vynořit třeba když mluví někdo další z rodiny.

Může se stát, že u rodičů nenajdeš pro takové řešení porozumění. Pak se jej pokus hledat v širším kruhu rodiny (dospělé sestry, tety, prarodiče), i mimo rodinu (oblíbený učitel, trenér, vedoucí kroužku, soused). Pokud nic z toho nepomůže, můžeš se zkusit obrátit třeba na nás, ale lépe telefonem nebo přes skype, kde se můžeme doptat a jít více do hloubky, číslo najdeš na www.modralinka.cz.

Přejeme Ti hodně odvahy a energie, ať se Ti podaří provést v soukolí rodinného systému nějaké pružné změny ve vztazích a jednání směrem k Tobě.

Modrá linka

Rodiče

Ahoj Alíku, mám problém, poslední dobou mám takový divný nálady, chvíli jsem v pohodě, potom mám pocit že jsou všichni hrozný. Potom se hádám s mamkou, protože jsem protivná i na ní, ona pak na mě křičí kvůli každé blbosti, a pak je mi to hrozně líto a furt brečím. Kvůli mamce, i kvůli sobě. Už jsem si hodněkrát řekla, že si s ní promluvím, ale já to nedokážu, nebo spíš to nedokážeme obě. Já něco začnu mluvit, říkám třeba svůj názor, a mamka mě nenechá ani domluvit, a říká, jak jsem hrozná, kolikrát mi řekne že jsem kráva, že nic doma nedělám a že mám blbý nálady a že jí to už s*re. Potom se samozřejmě hádáme, a mě to pak hrozně mrzí. Občas si i říkám, že bych potřebovala psychologa, protože jsem už z tohohle docela na dně. Nechci se vracet ze školy domů, protože vím, že se budu s mamkou zase hádat. Mamka nedokáže nic říct v klidu, hned na mě začne křičet a vyčítá mi snad úplně všechno co jsem kdy udělala. Nedokáže mě za nic pochválit. Možná bych i řekla, že mám menší deprese, hrozně se bojím toho, že s mamkou zůstanu rozhádaná a tím, že na střední školu půjdu na intr, tak s mamkou budu hodně málo, a nebudeme se tolik výdat, třeba jednou za dva týdny. Taky se hrozně bojím toho, že mamka umře, nebo až mamka umře, protože vím, že potom si to budu hrozně moc vyčítat, budu si říkat že je to moje chyba. Mám jen mojí nejlepší kamarádku, které to dokážu nějak říct, jinak nikomu jinýmu. Já ani vlastně moc kamarádů nemám, mám nejlepší kamarádku Verču, a to je všechno. Ale přes to jsem se už přenesla, to už mě tak netrápí a teď to není podstatný. Chtěla bych se vás zeptat, je nějaký psycholog přes internet a aby o tom rodiče nevěděli? Děkuju moc

Marťa, 15 let, 14. září 2018

Hezký den, Marťo,

je mi líto, že se doma s mamkou necítíte úplně dobře, často se hádáte, křičí a nadává Vám, což určitě není v pořádku. Bojíte se, jak to bude dál, nechcete být s mamkou rozhádaná, vyčítala byste si, že je to Vaše chyba.

Mrzí mě, že máte tyto pocity viny, přestože z toho, co popisujete, se možná naopak mamka k Vám chová nepřiměřeně a neovládá své emoce. Ona je dospělá a nese zodpovědnost za sebe i Vás a neměla by se k Vám takto chovat. Máte právo se v takové situaci obrátit na někoho dospělého ve svém okolí, někoho příbuzného, učitelku nebo školní psycholožku, pokud jí ve škole máte. K ní byste mohla zajít se poradit a sdělit jí i svou obavu, aby rodiče nevěděli o všem, co spolu řešíte. Pokud byste k ní chtěla chodit pravidelně, rodiče o tom musí být informováni a souhlasit, i tak ale existuje zásada důvěrnosti informací a toho, co byste spolu konkrétně probíraly. Popisujete své špatné nálady, které by Vám psycholog také mohl pomoci zvládat. Doporučit ho může i Váš praktický lékař, můžete to probrat i s ním. Psala jste také o tom, že se bojíte, aby přesun na intr nezhoršil vztah s mamkou. Zkušenost bývá ale i taková, že pokud jsou si lidé vzácnější, může to spíše pomoci překlenout některé problémy, lidé si pak více váží společného času, více se na sebe těší apod. To, že na Vás mamka vyvíjí takový tlak, by však nemělo stát v cestě Vašemu osobnímu životu, volbě školy a psychické pohodě, to by byla škoda. Máte právo na klidné domácí prostředí a také podporu od rodičů.

Je moc dobře, že máte důvěrnou kamarádku, se kterou to můžete probírat. Nebojte se využít i odborné podpory, která tu pro Vás je, nemusíte na své trápení být sama.

Držíme Vám palce,
Modrá linka