Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alík radí dětem

    Alík radí dětem

    Ahoj,
    mám více dotazů, který napíšu do jedné zprávy.
    1. se týká života. Mám celkem strach z toho, kde skončím za nějakých 5 let. Za chvilku dokončím prvák a už teď přemýšlím nad tím, co budu dělat po maturitě. Chtěla bych se přestěhovat skrz vysokou a bydlet s přítelem v podnájmu v nějakém málem bytě. Když si ale vezmu, že chci studovat (do 26 let je to zadarmo, ale co se týče různých doplňkových zkoušek, tak to se točí kolem několika tisíc korun), chci si postavit domeček, něco jíst, cestovat, budu muset platit to, co se platit musí, budu potřebovat i něco na sebe, platit za domácího mazlíčka, v budoucnu za děti... kde na to vezmu? Mám strach, že v budoucnu nebudu mít po vysoké žádnou dobrou práci a nesplním si to, co chci. Bojím se půjček, že budu do konce života něco dlužit a podobně. Mají mé obavy nějaký smysl, nebo se bojím zbytečně?

    2. poslední dobou jsem začala hodně cvičit, ale když se najím, tak mám strach, že mé cvičení bylo k ničemu a to, co jsem spálila, jsem zase nabrala. Ostatní mi říkají, že skoro vůbec nejím, ale mně to tak nepřijde. Už nejednou mě napadlo si strčit prst do krku, abych se toho zbavila, ale neudělala jsem to. Je mi 16 a chci se prostě líbit. Měřím něco málo přes 160cm a vážím 51kilo, je to v pořádku?

    3. Mám se bát tzv. "kapiček lásky"? Když se s přítelem mazlíme a ležíme na sobě jen ve spodním prádle, už tomu moc nedůvěřuju a bojím se, co kdyby.. Dočetla jsem se, že kluci, aniž by o tom věděli, vypouští malé kapičky spermatu, na který si mám dávat pozor, protože i z těch se dá otěhotnět.

    4. Kdybych chtěla vydat knihu, co mám pro to udělat? Dá se to udělat i nějakým způsobem, abych za to nemusela dávat tolik peněz?

    Anonymka, 15. dubna 2018

    Dobrý den z Modré linky,

    máte spoustu otázek. Je fajn, že se zajímáte o to, co se ve Vašem životě děje a chcete za sebe přebírat zodpovědnost. Pro rozhodování se v životě je důležité všímat si svých pocitů, uvědomovat si, co chcete a nechcete a také za jakou cenu. Co se týká první otázky, zní mi to tak, že chcete jít na vysokou školu. To je první krok. To důležité tedy je, udělat všechno pro to, abyste se na vysokou školu dostala. Do školy budete buď dojíždět, nebo budete bydlet na kolejích. Jakou měrou Vás budou moci rodiče na škole podporovat, nakolik si budete muset přispívat, to je na domluvě mezi Vámi a rodiči. V životě jde vše krok za krokem, je potřeba se vždy soustředit na ty první kroky, teprve potom na ty další.

    Aby se člověku dobře žilo, potřebuje si klást otázky a hledat odpovědi. Důležité je, učit se si odpovědi nalézat. Některé můžete najít na internetu, případně se ptát na správných místech. Tedy například ohledně vydání knihy se můžete obrátit na někoho v nakladatelství. Zda je Vaše váha v pořádku, můžete posoudit dle tzv. BMI, které lze na internetu nalézt snadno, nebo se můžete zeptat své lékařky. V žádném případě není řešením zvracet, tím byste si přivodila pouze závažné zdravotní potíže. Ohledně sexu a prvních zkušeností byly vydány kvalitní knihy, z důvěryhodných zdrojů na internetu je to třeba adresa www.sexus.cz/.

    Bylo by dobré více si povídat s lidmi kolem sebe, klást jim své otázky, bavit se s nimi o tom, jaké otázky mají oni, jak si na ně hledají odpovědi.

    Přejeme hezké jaro.
    Modrá linka

    Podpořte prosím Modrou linku!
    Pomohla již v této poradně tisícům dětí.

    Na otázky odpovídají

    pracovníci Modré linky, psycholožky BáraV a Péťa, poradenské centrum Locika, MUDr. Jiří Staněk, MVDr. Přemysl Rabas, vědecký novinář Pragmatik, Škola Vitae, bojovníci proti kouření z projektu Nekuřátka a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

    Dotazy mohou pokládat pouze děti mladší 15 let.

    Holky a láska

    Být jako kamarádi?

    Dobrý den. Moc děkuju za povzbuzení. Už jsem tak týden nebrečela snažím se na to nemyslet a fakt je to lepší. Ale. Byla jsem na tanečním víkendu. Řekla jsem si že teď s ním budu mít nulový kontakt abych to nějak zvládla. Ale on tam přijel. Pak byla dámská volenka a já jsem si ho vybrala i když jsem vlastně nechtěla abych pak zase nebyla v tý bolesti. Bylo nádherný spolu tančit. Viděla jsem že mě má fakt rád. Ale jenom jako kamarádku. Ale i to mi zvedlo náladu. Ono je těžký se nevídat. Kontakt nejde omezit. Ale tak možná bych se s ním mohla zkusit bavit a teď opravdu jen jako kamarádka. Co myslíte? A ještě jednou moc děkuju za tak hezkou odpověď je mi mnohem líp.

    holka, 14 let, 30. listopadu

    Ahoj z Modré linky,

    jsme rádi, že Tě minulá zpráva povzbudila a cítíš se teď lépe. Z Tvého psaní na mě působí větší energie a chuť se vypořádávat s věcmi, které Ti život přináší, i když nejsou zrovna nejsnazší. Na tanečním víkendu ses se zmiňovaným klukem znovu potkala a tančila jsi s ním, i když Ti předtím přišlo, že s ním chceš mít nulový kontakt.

    Přijde mi moc důležité, že jsi udělala takový krok a ten Ti možná pomůže rozpoznat, co a jak ve vašem vztahu dál. Díky tomu, že jsi s ním šla tančit, jsi zjistila i to, že Tě má fakt rád - k tomu často nepotřebujeme slova. Poznala jsi, že Tě vnímá a má Tě rád jako kamarádku. Dokázalo Ti to zlepšit náladu. Přijde mi cenné, že jsi v tu chvíli uměla naslouchat sama sobě, chtěla jsi s ním tančit, a tak jsi šla. Možná už ses cítila připravenější se posunout dál, i když Ti může zpětně připadat, že jsi trochu „riskovala“, že bys byla zase v té bolesti. Vypadá to, že se tak ale nestalo. Často to, co je nám nedostupné a nemáme s tím žádný kontakt, nás láká ještě víc - představujeme si, jaké by to bylo kdyby a hlava nám tvoří dokonalé scénáře, ale potom v realitě to třeba vypadá dost jinak.

    Rozumím, že omezení kontaktu může být náročné. Nikde není psáno, že ten a ten způsob, jakým s druhým proměňuješ vztah (třeba z intimnějšího na kamarádský), je nejlepší, nejúčinnější a bezbolestný. Pokud máš potřebu se s ním bavit jako kamarádka, tak nedáš nic za to to zkusit, je to na Tvém rozhodnutí s tím, že to můžeš změnit, když Ti to nebude vyhovovat. Pravděpodobně bude chvíli trvat, než zjistíš, jak jsi v tom spokojená, jestli se opravdu chceš vídat víc, anebo jestli časem zjistíš, že bys potřebovala kontakt zase omezit. Mění se to, je to přirozený vývoj. Proto bych Tě chtěla povzbudit v tom, ať si to nastavíš tak, jak to potřebuješ, neklaď si na sebe žádné „neměla bych/musím ho vídat“ „nesmím/musím s ním být kamarádka“. Zkus být pozorná ke svým přáním, které někde v sobě máš. Postupně zjistíš, jak to vnímá taky on, a pokud s ním o tom budeš potřebovat mluvit, klidně to zkus. Pomoci Ti a vyslechnout Tě může i kamarádka, které věříš. Může být úlevné se s tím svěřit a taky možná celé to brát jako delší cestu, která nemá tak úplně jasný konec, protože všechny vztahy se časem proměňují – ať už je ten druhý partner, kamarád nebo třeba spolužák. Přála bych Ti, aby se celá věc ubírala směrem, jakým bys ráda. Jsme tu pro Tebe i dál na Modré lince, můžeš se ozvat, když budeš potřebovat něco hlouběji probrat.

    Hezký adventní čas přeje
    Modrá linka

    Rovnátka

    Chtěla bych rovnátka

    Ahoj Alík a spol. :-D
    Ja už dlho presvedčujem rodičov na rovnátka ale oni nie a nie.. tak som sa chcela opýtať, že ako ich mám presvedčiť?
    Za odpoveď napred ďakujem>X<-

    holka, 13 let, 30. listopadu

    Ahoj z Modré linky,

    píšeš nám s tím, že bys ráda nosila rovnátka, ale nedaří se Ti přesvědčit rodiče. Ptáš se nás, jak to s nimi probrat, aby souhlasili. Zní mi to tak, že se staráš o to, jak Ti je v Tvém těle a abys měla zuby v pořádku, a to je moc dobře. Rozumíš taky tomu, že probrat to s rodiči je důležitá součást celé věci. Může se stát, že rodiče nejsou vyloženě pro, anebo jsou i proti a Tobě to přirozeně může vadit. Nevím, jaké k tomu mají důvody, ale bylo by fajn to zkusit od nich zjistit přesněji, aby Ti stále neříkali jen „ne a ne“. Možná tam hrají roli peníze, které jsou při ortodontické péči potřeba. Možná jim přijdou Tvé zuby v pořádku a přišla by jim léčba zbytečná. Další možné důvody zjistíš jedině otázkami přímo na rodiče.

    Nošení rovnátek většinou doporučuje zubní lékař/ka a posílá pacienta na další konzultaci k odborníkovi. Nevím, jestli jste se o tom se zubařem/zubařkou už bavili, ale případně při další návštěvě o tom určitě můžeš říct. Napadá mě taky, že můžeš s některým z rodičů jít na nezávaznou konzultaci k ortodontistovi/ortodontistce (odborník zabývající se nápravou nepravidelností zubů), s výběrem ordinace vám může pomoct zubní, anebo kontakt snadno najdete na internetu. Můžete se v ordinaci doptat na všechny okolnosti, potřebu léčby, případný plán léčby a rodiče se mohou ujistit ve věcech, které jim nejsou jasné. Neboj se taky rodičům opakovat, jak to s nošením rovnátek máš a proč by jejich nošení pro Tebe bylo cenné. Možná je to pro Tebe opravdu důležitá věc, díky které se třeba budeš cítit lépe, Ty sama nejlépe víš důvody, které Tě k tomu vedou. Možná máš kamarádku/kamaráda, co rovnátka má, zkus se svěřit i jí/jemu, můžeš se inspirovat, jak dál. Uvidíš sama, kam se Tvá situace bude vyvíjet, každopádně rovnátka se dají nosit v každém věku, takže i kdyby to nebylo třeba hned teď, můžeš/můžete to zařídit i později. Moc bych Ti přála, aby Ti vyšlo vše tak, jak budeš chtít.

    Hezký adventní čas přeje
    Modrá linka

    Kamarádi

    Kamarádce holka ze sociálních sítí lže

    Dobrý den,
    tento dotaz se netýká přímo mě,, ale mojí spolužačky.
    Moje spolužačka si na jedné sociální síti našla kamarádku. Ta tvrdila, že se jmenuje Nelly a je z Anglie. Pak se přiznala, že je Češka. Nakonec to došlo tam, že se nejmenuje Nelly. Pořád si posílají své fotky a videa. Kamarádka tvrdí, že je ta „Nelly“ strašně krásná a baví se s ní jen kvůli vzhledu. No a ten problém je ten, že se s ní už několikrát chtěla potkat v realitě... Dokonce kvůli tomu několikrát brečela. Já mám o ni strach - co když je to někdo úplně jiný? A navíc mi přijde, že kvůli té své „Nelly“ už pomalu přestává myslet i na své jiné kamarádky...

    holka, 13 let, 29. listopadu

    Ahoj z Modré linky,

    je hezké, že si děláš o kamarádku starosti. Souhlasím s Tebou, že ta holka, pokud se chová, jak píšeš, není moc důvěryhodná. A že rizika seznamování se na sociálních sítích není dobré podceňovat. Jako kamarádka nemáš moc možností, nemůžeš svou kamarádku k ničemu nutit. Můžeš s ní ale mluvit o tom, jak to vidíš a hlavně o svých pocitech, o tom, že máš o ni obavy, že Tě mrzí, když na Tebe kvůli té holce zapomíná. Můžeš ji také podpořit v tom, aby se svěřila někomu dospělému, aby byla v bezpečí. Jestliže bys o kamarádku měla opravdu velký strach, můžeš jí říct, že už nevíš, co jiného dělat, že se svěříš někomu dospělému (svým nebo jejím rodičům, některé paní učitelce, které věříš, či školní psycholožce) Ty. Je samozřejmě možné, že, pokud to skutečně uděláš, se na Tebe kamarádka naštve. Ale snad za nějakou dobu pochopí, žes to myslela dobře.

    Klidný advent přeje Tobě i kamarádce
    Modrá linka

    Zvířata

    Chci krajtu

    Ahoj poradno chtěla bych se zeptat mám takový problém už hodně dlouhou dobu jsem si přála krajtu No a teď konečně se mi ten sen splnil a už mám i terárium objednané No jo, jenomže Jakmile se terárium objednalo tak najednou z toho všichni začali couvat a mamka říkala že nic krmit nebude že o prázdninách jsem to babička krmit jezdit nebude ať si to zařídím, že se o to starat nebudou. No a já z toho jsem teď špatná. Myslela jsem si že konečně u nich s tím budu mít podporu ale všechno se opět rozplynul v prach. Teď jsem z toho docela špatná protože mám mít Zvíře o které se v podstatě nebude mít kdo starat až já tady nebudu i když se začátku všichni slibovali že prostě jim to vadit nebude i taťka který je do hadů taky blázen tak prostě říkal jakože že jo že to má taky rád že mě s tím pomůže ale teď řekl že mně říká že se o nic starat nebude. Že prý že žádný mražený myši v mrazáku nebudou případě ať si to vymyslím jinak... ono to úplně jinak nejde a žere to hlodavce ať už mražený nebo živí(s tím nic nenadělám) a i tak Rozhodně mi přijde lepší mu to házet přece jenom už mrtví než pozorovat jak to dusí a hlavně i z chovatelského hlediska je to z několika důvodů lepší... Každopádně teď jsem z toho opravdu hrozně moc špatná protože ze začátku jsem si myslela že se mi konečně splnil sen ale teď to pro mě přináší hned několik komplikací terárium už mám objednané a pro hada si pojedeme Nejspíš za 14 dní až za měsíc a až teď po tom co už je vše objednané Já s taťkou to mám dohodnutý tak mě mamka říkala že se hadů bojí a že bratr je z toho taky celý na nervy Co kdyby to ztrhlo takže z toho mám docela deprese a mám z toho strach v podstatě mě teď všichni jako v tom projevily absolutní nezájem a neochotu mě v něčem s tím pomoct a všechno to zůstane jenom na mě což samozřejmě mě to jako Nevadí on ten had jako nějakou dobu vydrží potom když už je starší ale i tak jako když jsou letní prázdniny... co se týče jarních třeba nebo těch na týden až 14 dní tak to je v pohodě... tak jako když ten had je malý tak to přece jenom žere a častěji ale potom když je to dospělý tak už to vydrží déle bez jídla ale prostě i tak já s tím krmením problém nemám Ale nejvíc mě opravdu děsí představa letních prázdnin když celé ty dva měsíce nebudu doma a bude se tady o to muset někdo starat Ano už i tak mám doma docela dost velký zvěřinec už mám doma 9 gekonů: a taky o to už je problém se v létě postarat ale to rodičům nevadí O to se nějakým způsobem postarají ale kdyby do toho měl ještě házet myši hadovi Tak to už asi nezvládnou. Prosím chtěla bych znát váš názor je to pro mě důležitý budu ráda za vaši brzkou odpověď
    Omlouvám se za místy možná nesrozumitelný text takže jsem namlouvala protože jsem neměla sílu na toto všechno psát...

    Chovatelka plazů - 14 let, 29. listopadu

    Ahoj z Modré linky,

    nepokládáš otázku, chceš znát názor. Umím si představit, že jsi zklamaná, když Ti rodiče něco slíbili a teď se zdá, že svůj slib nechtějí splnit. Na druhou stranu si umím představit i situaci rodičů. Jestliže hady nemají rádi a zároveň je to pro ně další povinnost navíc - postarat se o krmení (a to nejen hada) o veškerých prázdninách, kdy Ty si budeš užívat někde jinde, docela chápu, že se do toho rodičům úplně nechce. Také si umím představit, že Ti ten slib dali s dobrým úmyslem, proto, že Ti chtěli udělat radost. A když se teď blíží čas realizace, uvědomili si, k čemu se to upsali a není jim z toho dobře. To samozřejmě není omluva zrušení slibu. Ale je to možné vysvětlení, které by Ti mohlo usnadnit přijetí situace v případě, že slib nakonec nesplní.

    Pokud jsi čekala, že Ti napíšu, že jsi v právu Ty (nebo naopak rodiče), toto očekávání Ti nesplním. V životě se velmi často dostáváme do situací, které nejsou jednoznačné. Když spolu žije více lidí, velmi často nastávají situace, kdy mají různá přání a různé potřeby, které nejenže mnohdy nejsou v souladu, ale jsou naopak neslučitelné. A není řešením bojovat a snažit se vyhrát, ale společně o všem upřímně mluvit, sdílet své pocity, potřeby a přání, vzájemně si naslouchat a snažit se vzájemně si porozumět. A hledat nějakou cestu, která bude co nejpřijatelnější pro všechny. Chci Tě tedy podpořit v tom, abys s rodiči mluvila i o tom, jak se cítíš, zároveň ale naslouchala jim. Bylo by třeba možné, aby chodil krmit hada někdo jiný, když Ty budeš pryč? Třeba nějaký Tvůj spolužák/čka, kamarád/ka jako brigádu. Případně mohla bys dát hada k někomu na prázdniny? Nebo, pokud by to šlo ještě odvolat, mohla by sis hada pořídit později, až bys mohla trávit prázdniny třeba i částečně sama doma, aby to nebylo celé dva měsíce na rodičích. Když to shrnu, na jednu stranu Ti rodiče dali slib, na druhou stranu, je to pro ně zátěž, a to, že se Ti starají o zvířátka, je jejich dobrá vůle, nikoli povinnost, to je Tvoje zodpovědnost.

    Přejeme Vám, abyste se dokázali dohodnout ke vzájemné spokojenosti.
    Modrá linka

    Škola - učení

    Problémy se školou

    Ahoj, od té doby co začala škola, tak se všechno zhoršilo. Každý den píšeme minimálně 1 test a já už to nezvládám. Jsem z toho v hrozném stresu, brečím 2-3 hodiny denně, cítím se hrozně hloupě, protože momentálně třeba vůbec nedokážu pochopit matematiku. Nemám se ráda za to, že mi teď škola přestala jít a když pokazím test, tak si ublížím (ne nějak hodně, většinou mi ani neteče krev, naštěstí), protože se cítím jako chyba. Možná to teď zní jakoby mi nebylo asi 12, ale prostě se snažím vypsat.
    Abych to nějak shrnula: celá škola mě zničila, pořád mám špatnou náladu a Cítím se hloupě.

    Předem moc děkuju za radu :/

    holka, 13 let, 29. listopadu

    Ahoj z Modré linky,

    rozumím tomu, že období on-line výuky a návrat zpět do školy pro Tebe byly obtížné. Podobně je na tom spousta žáků nejen v České republice a i v jiných zemích, kde probíhala on-line výuka. Není proč na sebe být naštvaná a už vůbec není důvod si ubližovat. To není řešení, naopak může přinést více problémů.

    Chci Tě podpořit, abys na to, co Tě trápí, nebyla sama. Svěř se rodičům, požádej je o vysvětlení toho, čemu nerozumíš, případně o zařízení doučování. S doučováním by Ti třeba mohli pomoci i ve škole. Tvoje paní učitelka třídní nebo jiná paní učitelka, které věříš, či školní psycholožka Ti mohou dát doporučení. Zkus si promluvit i se spolužáky, pravděpodobně nejsi zdaleka jediná a třeba byste mohli mít nějaké skupinové doučování.

    Stejně tak je důležité svěřit se rodičům či školní psycholožce s tím, jak se cítíš, říct si o podporu. Ne vždy se nám daří tak, jak bychom si přáli, je však důležité umět se svými pocity pracovat, vyrovnávat se s nimi. To však nejde takto po internetu.

    Přejeme Ti bezstarostnější advent
    Modrá linka

    Holky a láska

    Stydím se + Líbí se nám stejný kluk

    Ahoj Alík a spol. :->
    Znova píšem ja..
    Mám takého kamaráta s ktorým si dokážem maximálne písať a niekedy aj volať.. No len čo príde na osobný rozhovor, neviem čo mám rozprávať, strašne sa červenám a neviem kam sa pozerať aby som nevyzerala divne.. Snažím sa byť pri ňom sama sebou ale to proste nejde.. A áno, je to môj kamarát ale ja chcem aby bol niečo viac.. V poslednom čase si píšeme veeeľmi veľa o budúcnosti, o manželoch, o frajeroch a frajerkách a o nás.. Nedávno som sa ho opýtala, či si myslí, že my dvaja spolu skončíme. Hneď na to mi odpísal, že záleží na mne ale on dúfa že áno.. Potom sme si písali do asi pol jednej, deň na to do pol druhej a dneska dokonca do pol tretej. Lenže je tu jeden malý problém.. U nás v triede je veľa pekných dievčat a aj veľa z nich má o neho záujem.. Medzi ne patrí aj moja druhá najlepšia kamarátka a keď s ním začnem chodiť, veľmi by jej to ublížilo.. Ten môj kamarát má aj dvojča.. Moja najlepšia kamarátka mi povedala, že sa jej páči to jeho dvojča ale ja na nej vidím, že sa jej páči ten môj kamarát..
    Preto mám otázku.. Ako sa ho mám prestať hanbiť a ako si s ním niečo začať a zároveň nezradiť kamarátku?
    Za odpoveď dopredu ďakujem>X<-

    holka, 13 let, 29. listopadu

    Ahoj z Modré linky,

    chápu, že by ses ráda přestala stydět. Spousta z nás má situace, které jsou pro nás v pohodě a jiné, které zvládáme obtížněji, máme trému, stydíme se. Neznám, bohužel, žádný jednoduchý recept - je to o trénování těch situací, ve kterých se stydíš. A také o tom umět svůj stud přijmout. Teprve potom s ním můžeš zacházet. Jestliže si se svým kamarádem dokážeš psát, klidně mu to napiš, že v osobním kontaktu se stydíš a jde Ti to hůř. Jestliže Tě napadá, co bys v kontaktu s ním potřebovala, můžeš mu napsat i to.

    Pokud jde o Tvou kamarádku, bylo by dobré, abyste spolu obě upřímně mluvily o tom, co cítíte, co si přejete. Pokud kamarádka stojí o jeho bratra, je vše v pořádku. Pokud obě stojíte o stejného kluka, potřebujete o tom spolu mluvit. Buď se můžete domluvit, že rozhodnutí necháte na něm a budete respektovat, pokud si vybere jednu z Vás. Nebo se můžete domluvit, že s ním chodit nebudete ani jedna, pokud byste jeho rozhodnutí nedokázaly akceptovat a budete prostě všichni kamarádi. Také máš možnost, že to riskneš a začneš s ním chodit, pokud i on chce chodit s Tebou a dáš kamarádce čas, aby se s tím vyrovnala. Pokud je vaše kamarádství pevné, mělo by vydržet. Může se však stát, že to kamarádka nezvládne a kamarádit s Tebou už nebude chtít. To si však musíš rozhodnout sama.

    Přejeme Ti krásný advent
    Modrá linka

    Kamarádi

    Ahoj Alíku a spol., jsem tu zase a to s tím, že ve třídě je skupinka holek, která se se mnou dřív bavila a teď mě úplně odkopli. Mám i takový pocit, že mě začali pomlouvat. A dneska z ničeho nic mi ta jedna holka napsala že se chce usmířit. Jak mám vědět, jestli si ze mě zase nedělá legraci? Už mi to napsala podruhé...
    Děkuju moc
    Alexandra <3

    Alexandra, 12 let, 26. listopadu

    Milá Alexandro, 

    svěřuješ se poradně opakovaně, děkujeme za důvěru. Tentokrát píšeš o tom, že nerozumíš chování jedné se spolužaček ve třídě. Nejdříve se s tebou přestala bavit, dokonce patří mezi skupinu holek, které tě nejspíš pomlouvají a teď najednou opět stojí o kamarádství s tebou. Rozumím tomu, že je to pro tebe divné, co jí teď k tomu vede. Doporučila bych ti si s ní o tom otevřeně promluvit. Zkus se jí na to prostě zeptat, napiš jí o tom, jak ty to vnímáš. Píše, že se chce usmířit. To je nejspíš známka toho, že si uvědomuje chování té skupinky vůči tobě. Mohla by ti to nyní celé vysvětlit, co vedlo i tu skupinu holek, že se od tebe takto odtáhly. Není potřeba se nyní rozhodovat zda "ano či ne" smíření. Ale je moc dobře o tom mluvit a vyjasnit si to. Zkus nejdříve porozumět tomu, proč se od tebe odtáhla a proč se nyní chce usmířit. A pak ty sama budeš nejlépe cítit to, jestli se chceš či nechceš usmířit. A také ty sama lépe poznáš  jestli jí věříš či ne.  Neboj se o tom otevřeně mluvit a věř v tom sama sobě.

    Držím ti v tom palce. Poradce Centra Locika

    Šikana

    Dobrý den Alíku a spol jeden kluk asi řed měsícem do mě v šatně začal kopat řešilo se to ,ale ten kluk řekl nesmysli otom ,že jsem na něj ječela a mlátila vivázl bez jakékoli schůzky s rodičemi a bere to jako srandu a já se bojím že se to bude opakovat co mám dělat?

    holka, 9 let, 22. listopadu

    Milá pisatelko, 

    děkujeme za důvěru se kterou se svěřuješ poradně a moc tě chválím, že ses ozvala. To, co ti udělal ten kluk vůbec není dobře a máš oprávněně strach, že se to bude opakovat. A máš pravdu v tom, že se to mělo lépe řešit, třeba i schůzkou s rodiči. Určitě bych doporučila o svém strachu z tohoto kluka říci rodičům a své třídní učitelce. Je možné, že tento kluk má problémy v chování ke spolužákům i jinde a učitelka bude jeho chování více sledovat. Má takové chování i vůči někomu jinému? A co tvé kamarádky, vědí o tom, co se ti stalo a jsou případně schopné se tě zastat a pomoci ti s tím? Ty sama se  teď zkus vyhýbat situacím, kdy bys mohla být s tím klukem někde sama, třeba v šatně nebo na chodbě. A rozhodně nemlč, pokud ten kluk bude mít třeba i jen náznaky nějakého podobného chování vůči tobě, nebo ti třeba bude ubližovat slovně. Běž to vždy říci třídní učitelce. Učitelka má povinnost zajistit aby se děti vůči sobě ve škole agresivně nechovaly. Tak tě ještě jednou chci povzbudit v tom, aby sis to nenechávala líbit a našla i příště, případně někoho dospělého komu to půjdeš říci, tedy především učitelku a rodiče. Moc ti ale držím palce abys tuto zkušenost už mít nemusela.

    Poradce Centra Locika

    Moje tělo - holky

    Ahoj,
    moc bych Vám chtěla poděkovat za zodpovězení na moje dotazy. :-)
    Nyní mám menší "problém."
    Od letošního dubna jsem začala menstruovat, vždycky jsem to měla každý měsíc. Od září mi ale začala vadit má postava, začala jsem omezovat sladkosti, jíst zdravě 5krát denně a sportovat. Úspěšně se mi podařilo shodit skoro 5 kg. Jenže poslední menstruaci jsem měla na konci srpna a on už je skoro prosinec! Mamka říkala, že je to tím, že jsem hodně změnila svůj životní styl (v minulosti jsem dokázala sníst celou bonbonieru) a říkala mi, že její kolegyně z práce mà taky dceru, která taky úplně změnila svou životosprávu a že také několik měsíců nemenstruovala. Ale já se toho začínám trochu obávat, nikde po doktorech se mi chodit nechce. Nevíte čím je to zapříčiněno? Mou novou životosprávou nebo to prostě k menstruaci patří. Předem Vám děkuji za odpověď. :-)

    holka, 11 let, 26. listopadu

    Ahoj,
    menstruace někdy může zvlášť v mladém věku „vypadávat“ - to znamená, že nemusí být pravidelná. Ale vzhledem k tak častému cvičení a omezování ve stravě to skutečně může být způsobeno novou životosprávou. V dětském věku není žádoucí hubnout, pokud netrpíš obezitou. Chápu, že se ti nechce chodit po doktorech, ale bylo by to třeba. Když tě zkontroluje odborník, budeš mít jistotu, že je vše v pořádku.
    Měj se hezky,
    Péťa

    Moje tělo - váha

    Ahoj, mám 12 let 103kg 170cm a jsem holka, už nevím co mam dělat mamka mi taky nic neřekne a mně se všichni smějí atd…

    holka, 12 let, 29. listopadu

    Ahoj,
    váha je něco, co se někdy opravdu těžko řeší. Zkus si s mamkou promluvit o tom, co by se dalo dělat. Můžete zkusit navštívit tvého lékaře, aby ti poradil. Pamatuj, že nikdo nemá právo se ti smát. Když to někdo dělá, tak je to od něj hloupé a necitlivé.
    Držím palce, aby se ti podařilo trošku shodit. Se zdravým jídelníčkem a trochou pohybu, se to může rychle změnit. Nech si poradit od lékaře, ať hubneš zdravě.
    Péťa

    Menstruace a výtok

    První menstruace

    Ahoj všem,
    mám tu takový menší příběh a začal asi před měsícem....
    Moje setra dostala od babičky (upozorňuji, že se nic neslavilo a ani babička nic nevyhazovala) takovou moc hezkou zimní bundu. Já ségru moc prosila, aby mi tu bundu půjčila a ona, že pouze, pokud jí koupím takový moc dobrý a velký muffin za 30kč. Na to jsem se jí upřímně a stručně vykašlala a navrhla jsem, aby si půjčila mou bundu, která se líbí jí. Tak tedy jakože dobře a za pár týdnů jsme si je vyměnily zpět. Já jsem ji tu bundu vrátila čistou, prázdné kapsy... No sestra přesný opak. Jenomže my jsme si je vyměnily spíše večer už po koupání. No a já ráno zjistila, že mám svou první menstruaci. A ségra mi moc nepomohla když začala ,,Jako Emo ty máš krámy jo? No to je tedy hustý! Ale já ji měla dostat první. Vždyť jsem větší než ty!“ A pak jsem jela do školy. Kapsy jsem nevyužila.
    V každém městečku se určitě rozsvěcel vánoční stromek a u nás je i jedna paní, která rozsvěcí svůj barák. Je to boží a byli tam někteří kamarádi (Všechno kluci). Už mi byla zima a v tu chvíli jsem si dala ruce do kapes.
    Vynechám posmrkané kapesníky, špinavé roušky a zaměřím se na řetízek, který dala ségře jiná babička těsně před svým odchodem;-(
    Já na sestru ,,Ségra, máš u mě řetízek.“ Ona na mě začala řvát, že pokud jí ho okamžitě nevrátím, tak klukům řekne vše, co jsem minulý den ráno zažila, proč je mi špatně, proč mám blbou náladu apod...
    Já začala hrabat v kapsách ale mezi tím bordelem to nelze tak lehko najít. Hledala jsem to 2-5 vteřin a pak na mě sestra naštvaně, ale zároveň posměšně mi zašeptala ,,Čas vypršel...“ no a kluci se o mně všechno dozvěděli. Ti kluci měli max.8 let a většina nevěděla co to je.
    Jedem kluk místo mluvení řve. Doopravdy řve a to je další část. Šel za mámou a tedy podle něho to nezařval ale všichni ho evidentně slyšeli. Ten kluk se ptá ,,MaMi.cO Je tO mEnStRuAcE!!!???“ všichni na ně začali koukat a ta jeho máma ,,Pane bože proč se ptáš?“ a to už nebylo v pohodě... ,,nO eMa tO pRej Má a Já nEvIm cO To JE?“
    Všichni to slyšeli. Někoho jsem neznala někoho jo. Ten kluk na mě stejně ukazoval prstem takže bylo jedno, jestli mě znali nebo ne. Koukalo se na něj, na mě a sestra určitě potlačovala smích.
    Naše město je malinké. Mám strach, že už to ví nebo přinejlepším bude vědět celé město.
    ,,Prý má Emina to tamto, ale víš, co mě na tom nejvíc překvapuje?“
    ,,To nevim, ale mě to, že ta její mladší ségra to nedostala dřív i když je větší.“
    ,,No to mě taky“

    Prostě mám strach, že to zaslechne nějaká bývalá spolužačka (jsem ve stejném městě, ale chodím na osmileté gymnázium). Ona holky mají mezi sebou metodu ,,My si všechno říkáme“. Mě úplně odřízly ale to je jiná písnička.
    Ona ta jedna holka ale bere takovéhle věci jako ,,My si všechno říkáme, a kluci taky patří mezi nás“. Absolutně ne! Nikdo z nich k nim nepatří. Kluci z bývalé třídy jsou rozmazlení hajzlíci co se mi posmívali a bili mě.
    Já se bojím, že se má nová zpráva dostane tam, kam nemá. Ani holkám právě (i když jsme byly nejlepší kamarádky) nebudu nic říkat. Nechci k nim patřit. Vím že to zní hnusně, ale já je nepotřebuju ke štěstí...
    Omlouvám se za dlouhý nekonečný výklad, ale já potřebuji pomoct.
    Děkuji vám moc...
    Holka, 12 let

    holka, 12 let, 28. listopadu

    Ahoj,

    svěřila ses nám s tím, co se Ti nedávno stalo – vyměnily jste si se sestrou bundy těsně předtím než jsi dostala svoji první menstruaci. Během tradičního rozsvěcení jednoho domu u vás ve městě sestra před klukama řekla, že jsi to dostala. Bojíš se, že se to teď všichni ve městě dozví, hlavně Tvoje bývalé spolužačky, ke kterým už nechceš patřit. Chápu, že to pro Tebe v tu chvíli muselo být hodně nepříjemné, když sestra klukům řekla, že jsi dostala menstruaci. Je to pro Tebe ještě úplně nová věc, se kterou ses ani ještě nestačila sžít, a pro spoustu dívek to přinese i pocity studu. Rozumím tomu, že je to intimní věc, která patří jenom Tobě, a jen Ty bys měla mít právo rozhodovat si o tom, komu o tom chceš říct a komu ne. Zároveň, přestože to osmiletým klukům nebo Tvým spolužačkám (bývalým i současným), teď může připadat jako nějaká senzace a zajímavá novinka – menstruace je úplně normální proces, který se týká každé ženy. Dostat ji poprvé ve 12 letech je přirozené, spousta dívek ji dostala i dříve. Možná to u kluků a holek teď vyvolává zvědavost a spoustu otázek (u holek někdy taky závist, protože menstruace je něco, co Tě přibližuje k tomu stát se dospělou ženou se vším všudy). Nemyslím si ale, že je to něco, co by teď mělo řešit celé vaše město, jak to na Tebe teď působí. Zejména dospělé lidi určitě nepřekvapí, že jsi, jako dospívající dívka, dostala svoji první menstruaci - protože to se tak děje každé dívce. A nemusíš se za to nijak stydět, ani nikomu nic vysvětlovat nebo říkat, jak se věci mají. Je to jen Tvoje tělo. Chtěla bych Tě podpořit, aby ses teď věnovala sama sobě, tomu, jak se během menstruace cítíš, jaké vložky anebo tampony Ti vyhovují, co Ti může pomoci, pokud se objeví typické pobolívání břicha. Můžeš si taky všímat, jestli se třeba v průběhu menstruace nějak mění Tvoje pocity anebo to, nad čím přemýšlíš. Jen moc fajn nebýt na to sama a zeptat se na zkušenosti někoho, kdo je Ti blízký – třeba mamky, někoho dalšího z rodiny anebo nějaké starší kamarádky. Když se někomu svěříme s tím, co nás trápí, často to přinese úlevu.

    Zdraví

    Modrá linka

    Nemoce

    Alergie a povinné očkování

    Dobrý den, chtěla jsem se zeptat když mám alergie na vakcíny např. Encefalitidu, chřipku atd. Abych se musela povinně očkovat na Covid-19? Protože moje babička na to dopadla hodně špatně i se svými sourozenci. Děkuji za odpověď.@)->->X<-

    D. 12 let holka ?????????????, 27. listopadu

    Ahoj,

    přemýšlíš, jak to bude s povinným očkováním na Covid-19, protože se potýkáš s alergií na vakcíny a v rodině máte špatnou zkušenost s reakcí na očkování. Chápu, že z toho máš obavy. Ve chvíli, kdy píšeme tuto odpověď, ještě vláda definitivně nic nerozhodla. Myslím si, že i kdyby bylo očkování vyhlášené za povinné, vždy tam budou i zákonné výjimky - právě pro lidi, kteří mají podobné obtíže, jako Ty, a očkování by jim mohlo přinést zdravotní komplikace. Můžete možnost očkování s rodiči konzultovat v některém z dětských očkovacích center - dívám se, že bývají k dispozici ve větších nemocnicích. Je také možné obrátit se případně o radu i k právníkovi, který se zaměřuje na zdravotní právo, kdyby to bylo potřeba. Chtěla bych Tě podpořit, abys na svůj strach nezůstávala sama a svěřila se s ním někomu, kdo je Ti blízký. To často přináší úlevu.

    Zdraví

    Modrá linka

    Škola - učení

    Dobrý den ,
    Mám takový dotaz
    Jelikož jsem v jiné třídě..tak mam jiné učitele.
    Máme jako učitelku na matiku zástupkyni ale je to hrozný nikdo to nechápe..já látku sice chápu ale test mám za 4..teď tam mám 4 3 3 1..už nevím v čem je problém u testu jsem vždy hrozne vystreovana ..jelikož chci se dostat na střední tak nemůžu mít na vysvědčení za 3. Minuly rok jsem měla samé jedničky ale to jsme měli jinou učitelku ..chodím i na doučování Nejhorší je že nedává opravy ..v po píšeme test a hrozně se bojim..nevím co dělat. Děkuji za radu..jsem v 8 tride

    holka, 13 let, 10. listopadu

    Ahoj milá pisatelko,

    z Tvého dotazu chápu, že látka z matematiky Ti nečiní potíže, problémem je spíše stres, který zažíváš před písemkou. Možná máš i trochu strach z té konkrétní paní učitelky. S tím se někdy potkal každý z nás, je mi líto, že tyto pocity zažíváš nyní i Ty. Je těžké se soustředit na test, když nás zavalí pocit strachu a nervozity. Zkus se v takové chvíli několikrát zhluboka nadechnout a říci sama sobě, že to zvládneš! Zkus nepřemýšlet nad tím, jak těžká situace při testu ve třídě je. Spíše se soustřeď na ty dané příklady. Pokud příkladům a úlohám rozumíš, pak určitě písemku zvládneš.

    Důležité je si uvědomit, že známky jsou jen známky. Neříkají nic o tom, jaký jsi člověk nebo o tom, co bys měla v životě dělat a na jakou školu jít. Na střední se máš šanci dostat i s trojkou, ba i s několika. Většinou se tam píší přijímací zkoušky a až tak se neřeší průměry vysvědčení (i když to samozřejmě záleží na konkrétní střední škole). A tak, pokud se nyní se známkami nedaří, nepodléhej panice, času na opravu máš ještě dost. Zkus si i tohle před písemkou připomenout.

    Pokud máš nepříjemné pocity z toho, jak s Tebou nebo s ostatními ve třídě paní učitelka jedná, bylo by dobré si o tom promluvit s někým ve Tvém okolí - nabízí se rodiče, případně výchovný/á poradce/kyně, školní psycholog/žka. Nejlepší by bylo samozřejmě řešit to přímo s danou paní učitelkou, k tomu ale musí ve třídě panovat vstřícná atmosféra a přátelské prostředí. Pokud tomu tak není, pak je v pořádku nechat si pomoci od někoho dospělého ve Tvém okolí.

    Držím Ti palce,

    Dominika

    Povolání

    Dobrý den, jsem v deváté třídě na základní škole a vybírám si střední školu. :-) Známky na vysvědčení mám 1-2, ale i 3. Neměla jsem významenání ani v osmé třídě a ani teď v devítce ho mít nebudu. Nemám známky na gymnázium ani lyceum. Chci jít na zdravotnickou školu, obor praktická sestra. Vím, že chci pracovat ve zdravotnictví. Buďto jako právě zdravotní sestra, porodní asistentka, doktorka nebo zubařka. Prostě něco takového.
    Mám šanci se dostat na vysokou, abych mohla být zubařka nebo doktorka?

    holka, 14 let, 26. listopadu

    Ahoj milá pisatelko,

    na vysokou školu, resp. lékařskou fakultu je podmínkou maturitní zkouška a složení přijímacích zkoušek. Ze čtyřletého oboru s maturitou tak jistě šanci máš. Když se během střední školy rozhodneš, jaký přesně obor by to měl mít (zdravotní sestra a porodní asistentka jsou trochu jiné obory než všeobecná lékařka), máš ještě spoustu času si nastudovat podmínky přijímacích zkoušek na tu konkrétní vysokou školu.

    Držím Ti palce,

    Dominika

    Holky a láska

    Ahoj všichni .napsala jsem memu crushovi že k němu cítím něco více a on mě poslal (cituji ...do prdele ) omlouvám se za výraz ale fakt to řekl .a zítra se máme vidět ve škole ale Já ho nechci ani vydet .jsem nastvaná na sebe ale i smutná . Mám chuť se sebrat a nejít do školy ale to nejde .ještě k tomu mi napsal že jsem stará rasple a ruzné nadávky které mi zlomil srdce a zranily mě psychicky .nedávám to ale kamarádka mi v tom hodně pomáhá .celý den jen lžím v posteli a nechci nic dělat proto že to co mi řekl bylo drsný a tvrdý . Mohl to napsat i něžně třeba Hele promiň ale já tebe ne. Ještě k tomu si mě blokl a já jsem ho nahlásila a smazala Si ho kontakt a mám v plánu si ho vymazat i z očí. Ve škole ho budu úplně ignorovat a cokoliv co řekne nebo se mě zeptá bude pro mě jako nadávka jedna velká protože mu to Neodpustím to co udělal nebylo od něho hezké. Ano Sice se to neměla hned psát ale furt lepší než nikdy Myslím si že si řeknete že to ppřeháním ale pisu to od srdce. Jinak strašně moc děkuji za předešlé odpovědi

    Milá Kiki, 

    svěřuješ se poradně opakovaně, tak děkujeme za důvěru. Píšeš tentokrát o své velmi nepříjemné zkušenosti s reakcí kluka, kterému jsi vyznala své city. Úplně rozumím tomu, že ho nyní nechceš ani vidět a že jeho reakce byla opravdu drsná a tvrdá a že tě tím hodně zasáhl. Máš pravdu v tom, že to opravdu mohl napsat citlivě a ne používat takové výrazy, jaké uvádíš. Napadá mě, že jeho reakce mohla vycházet z nějakých jeho osobních zkušeností a mohl si tím prostě odžívat své pocity, které má v sobě. A ta necitlivost jeho reakce mohla být tím tak trochu zveličená a vlastně "nepatřit tobě", protože on reagoval na něco svého vnitřního. Doporučila bych ti aby sis to nyní zkusila nebrat osobně. Svým způsobem ti ukázal jaký vlastně je a předpokládám, že tě city k němu rychle přešly. Máš takovou to nepříjemnou zkušenost. Ale je moc dobře, že si své city otevřela a prostě nesla kůži na trh. Moc bych ti přála aby tě tato zkušenost neodradila od toho své city i nadále vyjadřovat. Buď pravdivá a otevřená. A prostě si řekni, že tvé city jsou tvoje a je dobře když je upřímně a citlivě vyjadřuješ ty. Za tím si stůj. Máš pravdu, že to od něj vůbec nebylo hezké. Ale od tebe to bylo odvážné a určitě se neboj takto jednat i příště. A teď zkus prostě jít dál, určitě nebude jediný kluk, co se ti líbí. Kluci mají rádi upřímné, spontánní holky, co jsou samy sebou. 

    Držím ti palce, 

    Poradce Centra Locika