Poradna: Alík radí dětem

Jiné téma

Ahoj, zajímá mě jen takový dotaz.... Od kolika let se může pít káva? Mohou jí pít děti?

holka, 13 let, 25. května 2018

ahoj,
dětem se káva nedoporučuje kvůli obsahu kofeinu, který náš organismus ovlivňuje (a jeho vliv může být i negativní). Ze stejného důvodu by děti neměly pít i jiné nápoje s obsahem kofeinu - např. coca cola, pepsi, aj. Doporučila bych kávu pít až v období dospělosti.

Děti mohou pít kakao nebo meltu, pro dospívající je možné občas doma zařadit šálek bílé kávy (uvařit slabou kávu, ke které se přidá mléko - tam je kofeinu jen malé množství).

Vím, co jím

Na otázky odpovídají

pracovníci linky důvěry Modrá linka, Alíkova kamarádka BáraV, odborníci přes výživu z projektu Vím, co jím, odborníci na boj proti kouření z projektu Nekuřátka a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

Dotazy smí pokládat čtenáři mladší 15 let.

Jiné téma

Dobrý den, mám takový dotaz, a docela by mě to zajímalo. Když nejsem pokřtěna (a vlastně skoro nikdo z mé rodiny), můžu se modlit a věřit v Boha? Já vím, že je to takový divný dotaz, ale chtěla bych být věřící, tak mě to zajímá, jestli můžu dělat to co věřící.

holka, 15. září

Ahoj,
můžeš věřit, na co chceš, viz moje nedávná odpověď na téma pohanů. Různé církve se sice snaží mít různá formální pravidla, ale nikdo tě nemůže opravovat „tak prrr, ty na to nevěříš!“ – v otázce, čemu a jak věříš, jsi logicky ty sama rozhodující autorita. Ostatní tě můžou o tom či onom přesvědčovat, ale jestli něčemu skutečně věříš, to samozřejmě záleží na tobě. Nebo snad ten bůh, ve kterého chceš věřit, potřebuje, aby tvoji víru posuzoval i někdo další? Že bys vyslovila modlitbu a z nebes by přišlo znamení „sorry jako, ale nevyplnila jsi formulář“? :-)

Já třeba věřím, že je Zeměkoule kulatá. Někdo by se třeba mohl chtít hádat, že ve skutečnosti není kulatá, ale hranatá, budiž, o tom můžeme debatovat, ale kdyby mi řekl „Alíku, ty vůbec nevěříš, že je Země kulatá!“, tak bych mu nejprve odpověděl starou kočičí moudrostí „Co to sakra meleš, ty vořechu?“ a následně bych ho poslal do… asi do nějakého hodně vzdáleného rohu Zeměkrychle. ;-)

Alík

Jiné téma

Dobrý den,
Chtěla jsem se zeptat, jestli neznáte nějaké vyložine internetové agentury do filmů seriálů...
Že jsou oficiální, zdarma, není to podvod a jenom tam zadam věci o sobě a oni mi pak budou posílat, když budou mít zájem. Neznáte nějaké takové agentury? Rodiče řekli, že nemají problém s tím, kdybych někde hrála, ale nepomůžou mi to najít, protože na to nemají čas.
Prosím o brzkou odpověď, předem děkuji

holka, 13et, 8. září

Ahoj,
nejsem bohužel znalec filmového prostředí, ale v rámci tvého dotazu jsem se pokusila nastudovat si něco o castingových a komparzních agenturách. A obávám se, že bez spolupráci s tvými rodiči tě žádná z nich nezaregistruje, protože ti ještě nebylo osmnáct. Budeš si muset nechat udělat profesionální, nebo alespoň velmi kvalitní fotky, a rodiče u každé registrace budou muset udělit svůj souhlas. Co se týká konkrétních doporučení, nejlepší zřejmě bude pročíst si internetové diskuse, kde se diskutéři svěřují se svými osobními zkušenostmi. Když zadáš do internetového vyhledávače heslo „filmová agentura“ nebo „castingová agentura“, objeví se ti spousta odkazů a řada z nich má u sebe i uživatelská hodnocení, která by ti v rozhodování také mohla pomoci.
Přeji ti hodně štěstí!
Bára

Jiné téma

aho
nedřív něco trochu vysvětlím, abyste dotazu rozuměli..
moje babička s dědou mají služební auto mercedes, půčené od firmy kde pracují, je to to delší (má 8 sedadel)
dneska jsme v něm jeli do krámu a já jsem čekala v autě... měla sem tam perlivé pití s příchutí, kterým sem třepala a ak se to stává, část se ho tam vylila na sedadlo :/
babičce a dědovi sem to neřekla, mokré kalhoty sem si převlékla a už to uschlo, ale problém je, že když sedíte na tom místě kde se to stalo tak je to cítit... ani ne když sedíte na jiném místě ale tam trochu jo. i děda říkal něco ať to nevyleju to pití že by byl naštvaný...
možná bych to mohla říct mámě ale i toho se trochu bojím
nevíte jak by to šlo vyčistit případne kolik stojí nové autosedadlo? jezdí s ním jen babička s dědou ale bojím se co se stane když na to přijdou, nebo kdyby to začalo páchnout víc. sem z toho v nervu. odpovězte rychle prosím!

holka, 10 let, 4. září

Ahoj,

nedivím se, že jsi nervozní z toho, že jsi omylem polila služební auto Tvých prarodičů, podobné "nehody" nás v klidu obvykle nenechají. Je dobře, že se snažíš to řešit. Když se něco podobného stane, je lepší se k tomu "postavit čelem", než dělat jako by nic.

Po vylití perlivého nápoje s příchutí na textilní sedadlo může zůstat jak zápach, tak i skvrna. Čím dříve se následky polití odstraňují, tím lépe to jde. Proto by to chtělo zkusit co nejdříve, nejlépe odborně tam, kde se myjí auta. Tam mohou sedadlo vyčistit do hloubky a odstranit všechny následky. Také v drogerii se dá sehnat čistící pěna na autopotahy. Nové sedadlo potřeba určitě nebude.

Nápad říct to mámě je moc dobrý. Chápu, že se bojíš, ale neudělala jsi to schválně. Můžeš klidně říct, že víš, že jsi měla být opatrnější, že Tě to mrzí, a že bys chtěla vše napravit. Na vyčištění sedadla se můžeš také sama podílet, nebo ho třeba zaplatit ze svých úspor.

Můžeš také všechno říct babičce a dědovi, pokud sebereš odvahu. Může pomoci i dát jim přečíst svůj dopis Alíkovi.

Držíme palce, aby všechno dobře dopadlo,

Modrá linka

Jiné téma

Ahoj, mám problém. Poslední dobou jsem pořád smutná a nevím proč. O těhle prázdninách se stalo hodně smutných nebo ne úplně příjemných věcí (nejlepší kamarád odjíždí daleko na střední školu, kamarádovi se oběsil táta), pak jsem kvůli nim byla smutná, ale vždy to po čase přešlo. Jenomže poslední týden jsem smutná pořád a vlastně k tomu nemám žádný důvod. Předem děkuju za odpověď

holka, 13 let, 31. srpna

Ahoj z Modré linky,

chápu, že člověk je raději veselý, než smutný. I smutek však patří k životu, zvláště, když se jemu nebo lidem kolem něj dějí smutné věci. Smutek je v tom případě naprosto přirozená reakce. Nedokážeme Ti takto po internetu říct, z jakého důvodu jsi smutná, když máš dojem, že nemáš proč. Mohou v Tobě doznívat ještě události, o kterých píšeš, může to mít jiný důvod. Jednou z možností je, že si zkusíš uvědomovat, na co během dne myslíš, čeho si všímáš – co kdo říká, co kolem sebe vidíš, jakou posloucháš hudbu – třeba si uvědomíš, že vlastně důvod máš, že se okolo Tebe nebo v Tobě něco, co v Tobě smutek vyvolává, děje. Také můžeš svou pozornost obracet k tomu, co Tě těší, dělá Ti radost, baví Tě. V každém případě je dobré nebýt na své pocity sama, ale mít s kým sdílet, mluvit o tom, co prožíváš, na co myslíš. V případě, že bys byla smutná dlouhodoběji a nemohla přijít na žádný důvod, nebo si se svým smutkem nevěděla rady ani za pomoci rodičů, potom se s jejich pomocí můžeš obrátit na odborníka, tedy psychologa, psychoterapeuta. To je člověk, který Ti může dát podporu, s ním můžeš odhalit důvod svého smutku a naučit se své pocity zpracovávat.

Přejeme Ti klidný start do nového školního roku,

Modrá linka

Jiné téma

Ahoj poradno, Alíku,Modrá linko,atd.
Mám problém se sebevědomím a sebedůvěrou.
Nedávno jsem měla o sobě říct 5 dobrých věcí (v rámci nějakého seznamování na táboře), nedokázala jsem říct ani jednu.
Nemyslím si, že je to v pořádku....
Vím, nikdo nemá rád namyšlené lidi,ale nemyslím si, že je úplně v pořádku si myslet, že na mě není nic dobrého.....
Moji kamarádi,moje rodina a i moje zlatíčko na mě vidí spoustu dobrých věcí, přijdu si jako podvodník.
Nepřijde mi, že si zasloužím uznání od svých rodičů, kamarádů, spolužáků, učitelů,od svého zlatíčka.
Nemyslím si, že si zasloužím být ředitelkou mojí školy považována za "elitu" školy.
Nemyslím si, že si zasloužím lásku.
Dělala jsem si pár psychologických testů na internetu, několikrát mi vyšlo, že trpím těžkou depresí a sociální úzkostí, přemýšlím jestli to nemůže být pravda...
Nevím jestli smím být hrdá na to co jsem "dokázala".
Smím být hrdá na to,jak daleko jsem došla v oblasti fyziky, smím být hrdá na to, že dnes v 15 letech jsem se dostala na "úroveň" prvního roku vysoké školy, že bez problému dokážu řešit příklady z fyziky pro vysokoškoláky?
Hlavním mým problémem je to, že brzo budu dělat přijímačky na gymnázium a věřím si tak málo, že když mě postavíte před test a vyvinete na mě patřičný tlak,tak nenapíšu nic, protože se začnu urážet, říkat si,jak jsem blbá, tlustá a hnusná a že nic nikdy nedokážu. Potřebuju si nějak instantně zvýšit sebevědomí a sebedůvěru, jinak ty přijímačky opravdu neudělám a to všechno,co jsem ve fyzice naučila ,bude úplně v pr*eli (pardon za lehce cenzurované sprosté slovo), protože ze mě bude pomocný kopač kanálů....
Jak si teda to sebevědomí a sebedůvěru zvýším co nejrychleji?
(Vím že se na ty přijímačky musím taky učit(což mám v plánu),ale ať toho budu umět kolik chci,tak bez dostatečné sebedůvěry nic nenapíšu...)
Předem děkuji za odpověď.

holka, 15 let, 25. srpna

Ahoj,
píšete, že je Vám 15 let a máte problém se sebevědomím a sebedůvěrou. Bojíte se, že byste kvůli tomu také nemusela uspět u přijímaček a to by Vás mrzelo. To, čím právě procházíte, prožívá většina dospívajících, nejspíš i Vašich vrstevníků, spolužáků, přátel. Je to dlouhá cesta, člověk si sebevědomí buduje postupně, krok za krokem, celý život. Intenzivněji na svých obavách a nedůvěře sama sobě můžete pracovat s psychologem, např. školním. Nebojte se to sdílet také se svými blízkými, můžete se vzájemně inspirovat.
Začít se dá od úplných drobností, např. si více všímat věcí, ve kterých se Vám daří, na co máte talent, co Vás těší, co na Vás např. i oceňují ostatní. Můžete se jich na to např. v rodině i přímo zeptat. Můžete si tak udělat seznam pozitivních věcí, který Vás může povzbudit v okamžicích pochyb.
Je dobré na sebe ale také netlačit a nebýt k sobě příliš přísná, oceňovat se i za drobné věci, nechtít výsledky hned. Jsme lidé a je přirozené a v pořádku, že o sobě někdy pochybujeme, že nejsme ve všem dokonalí nebo podle svých představ. Přejeme Vám, aby se Vám postupně dařilo přijímat se taková, jaká opravdu jste, s klady i zápory.

Modrá linka

Jiné téma

Ahoj Alíku,
zajímalo by mě, když např. rodiče vlastní byt, tak jaké je ověření, že ho opravdu vlastní? To na to mají nějaký papír nebo tak něco? Kdyby ten byt třeba prodávali, tak co k tomu doloží? Děkuji za odpověď.

kluk, 14 let, 24. srpna

Ahoj,
neexistuje žádný papír, který by říkal cosi ve smyslu „držitel tohoto dokumentu je vlastníkem bytu“, který by si rodiče schovali do trezoru a který by jim teoreticky mohl někdo ukrást nebo zkopírovat.

Přehled o tom, kdo vlastní jakou nemovitost (byt, dům, pozemek) udržují většinou státní instituce, v naší republice je to katastrální úřad, který umožňuje na svém webu i prohlížení záznamů. To je rozhodující autorita. V katastru jde i zjistit, jestli u bytu neprobíhají nějaké exekuce – tedy jestli majitel není zadlužený natolik, že má na byt (přesněji na peníze z prodeje bytu) zálusk banka nebo jiná instituce, která mu půjčila peníze.

Při prodeji bytu bývají v kupní smlouvě popsané podrobnosti, kdy a za jakých podmínek dojde k zápisu nového majitele do katastru. Úřad také částečně dohlíží, jestli jsou splněny všechny náležitosti, takže změna záznamů může chvilku trvat.

Jsou známé případy podvodů, kdy se vykutálený nájemník vydával za majitele, našel nějakého důvěřivce, kterému byt nejprve předvedl a následně i prodal, kupující podvodníkovi převedl peníze, ale změny v zápisu katastru nemovitostí se už samozřejmě nedočkal, protože o ni podvodník ani nezažádal, místo toho frnknul pryč. Nebo jiný druh podvodu je, že skutečný majitel prodá byt několika zájemcům najednou, kteří o sobě navzájem netuší, a jakmile má miliony na účtě, tak se také vypaří. Proto je dobré při nákupu nemovitostí moc nespěchat, všechno důsledně prověřovat a peníze předávat přes věrohodného prostředníka, který je prodávajícímu nevydá dřív, než katastrální úřad potvrdí změnu majitele.

Podobně jako vlastnictví bytů funguje třeba i vlastnictví domén na internetu. Také je jeden centrální rejstřík, o který se stará respektovaná organizace, v případě českých domén CZ.NIC. Majitel domény nevlastní žádný papír, že je doména jeho, ale všichni vědí, kam koukat, když chtějí majitele zjistit. Některé internetové domény jsou dokonce i hodnotnější než nemovitosti, pokud na nich bydlí významný projekt.

Alík

Jiné téma

Ahoj chci vám poděkovat za všechny odpovědi ke všem dotazům jsem ráda a vážím si toho že jste si udělali čas máte pravdu že bych měla doma více komunikovat z mamkou atd už jsem se mamky i na pár věcí zeptala ale, poslední odpověď mi nějak dala najevo jako bych vás otravovala a žádali jste o to abych vám nepsala dotazy teda aspoň jsem to takhle pochopila už se mi dotazy na Alíka psát nechtějí a asi ani nebudu ahoj

holka, 12 let, 19. srpna

Ahoj,
chápeme, že sis naši předchozí odpověď mohla vyložit jako odmítnutí a cítíš se kvůli tomu nepříjemně. To však nebylo našim cílem. Našim cílem především je, aby se každý pisatel s naší drobnou pomocí učil řešit své potíže vlastními silami a hledat podporu mezi lidmi, kteří jsou mu nejblíž, i když to někdy není úplně snadné.

Alíkova poradna je otevřena stále a všem, kteří se potýkají s nejistotou, strachem a neví si momentálně sami rady. Na druhou stranu žádná e-poradna nemůže poskytnout to, co rozhovor s blízkým člověkem, který Tě alespoň trochu zná. Nemůžeme a ani nechceme nahrazovat přátelství nebo jiný podobný vztah, který patří do skutečné reality. My se můžeme jen domýšlet na základě našeho vzdělání a zkušenosti s podobnými dotazy, co by mohlo být užitečné. Když píšeme naše odpovědi, zvažujeme spoustu věcí. Například, když se nás dívka ptá jak a čím se holit, zvažujeme:

  1. co je bezpečné, hygienické
  2. co na to její nejbližší kamarádka - neřeší náhodou stejný problém a neměla by radost ze vzájemné opory, kdyby si o tom popovídaly, zašly spolu do obchodu, přikoupily ještě pár věciček pro krásu, cestou probraly školní drby a kluky, naplánovaly piknik nebo kino,.. byly by v tom spolu a to by utužilo jejich přátelství
  3. co na to její máma - jak by jí bylo kdyby zjistila, že dcera řeší poměrně intimní dotazy s úplně cizí ženskou (nebo chlapem) po internetu a asi se stydí zeptat třeba večer u televize...
Snad Ti tento příklad pomůže pochopit náš důraz na to, aby ses s otázkami, které Tě trápí, zkoušela obracet i jinam.

Samozřejmě, když budeš mít pocit, že ses od svých blízkých nedozvěděla, cos potřebovala, nebo že Tvá potíž potřebuje jiný, odbornější pohled na svět, můžeš se na Alíkovu poradnu obrátit znovu.

Hezký zbytek prázdnin přeje
Modrá linka

Jiné téma

Ahoj poradno.
Za týden mám oslavu narozenin a před třemi týdny jsem napsala dvěma kamarádům jestli nechtějí přijít, ale ani nikdo z nich se mi neozval. Je to vážně divné, protože většinou odepíší tak do 24 hodin. Ignorují mě nebo mě nenávidí a nebo se mnou nechtějí kamarádit?

Anonymní, 23. srpna

Ahoj,
chápu, že je ti nepříjemné, že se ti kamarádi neozvali a nevíš, na čem jsi. Na druhou stranu bych se ale trochu tvých kamarádů zastala. Přece jenom jsou prázdniny, čas dovolených, táborů, nejrůznějších sportovních soustředění apod. Na spoustě z těch akcí ani mobilní telefony nejsou povoleny, nebo možná nestihli odpovědět a pak jim to vypadlo z hlavy. Na tvém místě bych jim oběma zavolala a zeptala se jich přímo, jestli zprávu dostali a jestli s nimi máš počítat. Zcela určitě pochopí, že kvůli organizaci oslavy potřebuješ vědět, kolik lidí dorazí.
Měj se hezky!
Bára

Jiné téma

Ahoj,
už asi rok tajně cvičím.. Cvičím, protože mě to baví. Ale přijde mi trapné cvičit např. Před rodiči, protože celá naše rodina není vůbec na sport.. Jako kdybych dělala třeba tenis, tak jim to přijde víc v pohodě a tolik to neřeší.. Ale sporty mě až tak nebaví.. Vlastně jim to nechci říct (nebo třeba před nimi cvičit), protože by pak měli otravné kecy jako ,,Jasněě, určitě cvičí aby se líbila klukům" atd. A to mi hrozně vadí, tak jsem cvičení tajila.. Teď mě mají za holku, co vůbec nesportuje, a kdybych začala najednou cvičit před nimi, bylo by to divné. Sice by to bylo lepší pro mě, ale měla bych hrozně špatný pocit a asi bych se styděla.. Chci prostě ukázat svou pravou já, ale nedokážu neřešit názory ostatních..

Anna, 20. srpna

Ahoj,
popravdě příliš nerozumím tomu, proč před nimi své cvičení tajíš. Cvičení a sportování vůbec je přece aktivita, která zasluhuje spíše obdiv a uznání než posměch. Jsem si jistá, že když tvé okolí uvidí, že dlouhodobě a pravidelně sportuješ, naopak ocení tvou sebedisciplínu, vytrvalost a cílevědomost. Chápu, že nechceš cvičit před svědky, protože to není každému příjemné, ale není přece důvod tvářit se, jako kdybys dělala něco špatného a zavrženíhodného, když si jdeš zacvičit. Klidně jim můžeš říci, že cvičíš v soukromí, protože je ti to tak příjemnější. Co se týká důvodů, kvůli kterým cvičíš, ty jsou čistě tvou věcí. I kdyby jsi cvičila pouze proto, aby ses líbila klukům, není na tom nic divného nebo odsouzeníhodného. Je to tvoje tělo a tvoje volba.
Měj se hezky!
Bára

Jiné téma

Ahoj Alíku a poradno.
Hrozně ráda si vyrábím a baví mě to. Problém je v tom že nevím co si vyrábět. Zkoušela jsem hledat na internetu ale většinou se mi výrobky nelíbily. Nemáš doporučení na nějaký web nebo přímo na nějaký ten výrobek? Předem děkuji za odpověď.

Martina 12 let, 19. srpna

Ahoj,
je skvělé, že tě baví vyrábění. Odkaz na konkrétní výrobek ti sem dost těžko můžu zkopírovat, protože kreativita je vždy záležitostí osobního vkusu a tvůj samozřejmě neznám, protože neznám osobně ani tebe. Moje kamarádky, které se vyrábění a rukodělným výrobkům věnují, si však nemohou vynachválit Pinterest, odkud čerpají inspiraci. Pokud mohu soudit, jejich výrobky jsou úžasné a mě osobně se velmi líbí, proto věřím, že tam najdeš inspiraci i ty.
Měj se hezky!
Bára

Jiné téma

Dobrý den,
poslední dobou se snažím více o sebelásku, abych se měla více ráda, akorát nevím, jak se vyrovnat s různými narážkami na mě (např. Když někdo známý říká jak bych se měla chovat, jak by měla vypadat moje postava, moje názory atd...) Nevím jak se s tím vyrovnat a hlavně jak mám reagovat na kritiku.Poradíte mi prosím?

holka, 14 let, 16. srpna

Ahoj,
je výborné, že se snažíš najít pozitivní vztah sama k sobě a zároveň se snažíš naučit se reagovat konstruktivně na kritiku ostatních. Pozitivní vztah k sobě a vnímání kritiky ostatních se vzájemně nevylučují. Už proto, že s kritickými názory se budeš setkávat celý život a není dost dobře možné se jim vyhnout. Na druhou stranu kritika ostatních vůbec nemusí být negativní a často tě může posunout dopředu.
V první řadě se pokus nebrat si kritiku ostatních osobně. Člověk, který s tebou nesouhlasí, nebo tě kritizuje, tě klidně může mít rád, ale pouze se může snažit upozornit tě na nějaké chyby. Stejně tak je potřeba přistupovat ke kritice s odstupem. Kritika, stejně jako pochvala, představuje „pouze“ subjektivní názor jednoho člověka. To znamená, že může být relevantní, ale také nemusí. Místo toho, aby ses jí zbytečně trápila, zkus se na kritickou poznámku podívat s nadhledem a zamyslet se nad tím, jestli autor oné poznámky nemůže mít v něčem pravdu. Zamysli se nad tím, čím je asi jeho poznámka motivovaná (jestli ti chce uškodit, znejistit tě, nebo ti pomoci, varovat před chybami apod.). Třeba ti právě taková poznámka pomůže posunout se dopředu, nebo se vyvarovat zbytečných zklamání.
Měj se hezky!
Bára

Jiné téma

Ahoj,jednou jsem napsal o pomoc kvůli tomu že mě táta špehuje. Už tomu tak není. V průběhu roku mi psychiatr zjistil že trpím ADHD 2.stupně a hodně často u sebe objevuji PTSD trpím také prý úzkostmi. Můj táta mne nešpehuje ale je tu další věc můj táta pořád musí chodit v tu nejhorší dobu po domě jsem citlivý na zvuky kroků táta podle mě dupe a to mě stresuje, to samé dělá i děda. Už jsem několikrát i dneska vydal tik aby se uklidnil táta nic se nemění já už opravdu nemám ponětí co dělat.

Tonda, 12 let, 9. srpna

Ahoj Tondo,

chápu, že je náročné, když jsi citlivý na zvuky. Je důležité, abyste se o tom, co kdo doma potřebujete, bavili. Taťka s dědou se mohou pokusit být tišší, mohou si třeba zkusit pořídit jiné papuče s měkčí podrážkou. Zároveň však potřebují doma fungovat, což samozřejmě s sebou nějaké zvuky nese. Naopak Ty si můžeš například k učení pouštět nějakou klidnou hudbu bez textu – tedy zpěvu, aby Tě nerušila, na noc můžeš používat špunty do uší. Zkuste si doma sednout a všechno to spolu probrat, určitě najdete spoustu dalších možností, jak si vyjít vstříc.

Přejeme Ti více klidu.
Modrá linka

Jiné téma

Ahoj, nevím přesně, jestli sem tenhle dotaz patří, ale potřebuji odpověď. Před pár dny mi již bylo 15 let a jsem členem Moravského Rybářského Svazu, snažil jsem se různé na internetu dočíst, zda mohu nebo nemohu chytat ryby na dva pruty. Chtěl bych se teda zeptat, když už mi bylo 15 let mohu chytat na dva rybářské pruty?

kluk, 15 let, 11. srpna

Ahoj,
nejsem sice rybář, ale našla jsem na toto téma množství článků na internetu a dočetla jsem se, že děti (respektive dospívají) mohou do patnácti let včetně chytat pouze na jeden prut. Jak jsem pochopila, jiné stanovy má Moravský rybářský svaz a jiný Český (tam nejsou omezení tak přísná). Pro úplnost kopíruji část stanov Moravského rybářského svazu:
Mládež do 15 let (včetně), do konce kalendářního roku, v němž mladistvý dosáhl 15 let, může na vodách mimopstruhových lovit na 1 prut. Dětem do 10 let se povoluje manipulace s udicí bez příslušných dokladů na jeden prut držitele povolenky staršího 18 let v rozsahu jeho oprávnění. Mládeži do 15 let se nepovoluje lov na živou rybku. Mládež od 16 do 18 let má stejná práva a povinnosti jako dospělý člen.
Měj se hezky!
Bára

Jiné téma

Ahoj, mohla bych se zeptat, jak mám zabránit přejídání? Někdy se mi stane, že prostě začnu jíst všechno, co najdu - ale hlavně sladké a nezdravé, takže mě to ani nezasytí, abych se cítila plná.
Předem děkuju.

holka, 16 let, 10. srpna

ahoj,
přejídání se může objevit z různých důvodů - a tak by bylo potřeba zjistit, co u Tebe vyvolává potřebu přejídání.
Jestli je to třeba nějaký negativní pocit (smutek, vztek, pocit osamění) nebo jestli je to třeba silná chuť nebo hlad (případně třeba hodně striktně omezená strava). A nebo třeba i nuda - že nemám nic jiného, co by mě v té chvíli rozptýlilo...
Přejídání z pocitu hladu jde zabránit třeba tím, že jíme pravidelně (cca po 3-4 hodinách), že jíme denně zhruba 2 porce ovoce, 3 a více porcí zeleniny. Dobré je také jíst pestře, dopřát si třeba i malou porci sladkosti nebo něčeho slaného - pak bychom neměli mít potřebu se přejídat.
Pokud je na začátku toho přejídání snaha uniknout nepříjemnému pocitu, tak je potřeba s těmi emocemi a pocity pracovat. Zkusit se zamyslet, proč se cítím nepříjmně, co můžu udělat jiného, než se přejíst. Co by mi třeba udělalo radost...
Někdy může pomoci třeba i doma nemít takové potraviny, u kterých mám problém sníst třeba jen malou porci a pak ji odložit.

Zkus se tak zamyslet, co přesně vede k přejídání právě Tebe. A podle toho pak zkusit vymyslet, co jiného můžeš zkusit, aby se Ti podařilo přejedení zabránit.

Držíme palce, ať se Ti dobře daří! Vím, co jím

Jiné téma

Ahoj poradno,
potřebovala bych poradit ohledně soukromí. :( Nemám sama pro sebe ani pět minut. Třeba mi volá kamarádka a všichni vědí o každém slově, protože máme jen malou kuchyň, kopelničku, obývák a sdílenou ložnici s mámou a mladší sestrou (s tátou nežijeme trochu přes rok). Jediné místo bez pozornosti ostatních je toaleta a stačí být tam minutu a hned mě hledají. Zahradu máme tak malou, že se sem vejde sotva auto s malou zahrádkou no spíše přistavěný záhonek. V prvním patře jsme měli mít vlastní pokoje, ale ty táta nedostavěl a celé patro je naprosto neobyvatelné a téměř nepřístupné a ke všemu zboural střechu takže jen tak na oko zakrytým schodištěm profukuje a teče do koupelny. Ano máme opravdu obrovský dům, ale obyvatelná není ani čtvrtina. :( No a ze všech obyvatelných místností je vidět do všech obydlených místností, takže ať jsem kde jsem (kromně toalety) vidím všechny a všechno, co dělají protože máme jen průchody místo dveří. Celý dům vymýšlel táta a nikdo s ním nesouhlasil. A ještě před rozvodem se přemístil ke své milence a od té doby jsme s ním pouze telefonovali. No a mamka se o nás bojí, proto nás pořád má pod ,,dohledem" a myslím si, že to trochu přehání. Už mě ani nepřipadá, že mám nějakého tátu a vůbec mi to nevadí, protože si nás nikdy nevšímal, ale mnohem horší je to soukromí. Prosím poradíte mi?

Holka, 6. srpna

Ahoj,
máš pravdu, že každý potřebuje trochu svého soukromí a v době dospívání se tato potřeba ještě zvyšuje. Je mrzuté, že táta od vás odešel a nechal vám rozestavěný dům, který nelze celý obývat. Možná by sis mohla s mamkou o všem promluvit, abys porozuměla tomu, jak dlouho budete v takovém dočasném řešení bydlet. Je velmi pravděpodobné, že až se rodiče majetkově po rozvodu vypořádají, bude jasné, zda se dům dostaví, nebo prodá a vy se možná přestěhujete někam jinam. Někdy to trvá trochu déle, ale když budeš mít nějakou naději, dá se to lépe snášet.
Zatím bys mohla mamku poprosit, zda by nevymyslela, jestli by se nedal zřídit nějaký oddělený koutek pro Tebe, třeba zakrytý závěsem, abys měla alespoň trošku pocit soukromí. Vždycky se dá trochu přestavět i velmi malá místnost, aby nějaký koutek vznikl. Stejně tak můžeš mluvit s mamkou i o tom, že není potřeba, abys byla pořád pod dohledem, protože Ti může věřit. Někdy takový rozhovor, který dopředu promyslíš a bude probíhat v klidné atmosféře může zabrat. Nevím, jak bydlí daleko prarodiče, ale i s nimi by se dalo vymyslet třeba to, že bys k nim chodila na víkendy, pokud mají větší prostory, a tak mohla být alespoň někdy v soukromí.

Přejeme Ti, aby se dalo něco přijatelného vymyslet a aby ses mohla cítit dobře.
Modrá linka

Jiné téma

Dobrý den,
mám asi trochu zvláštní dotaz. Vytvořila jsem si poněkud neobvyklou závislost, a to konkrétně na tom, že vzdy, když se necítím dobře, nebo je toho na mě prostě moc cíleně omdlím. Nejdříve to šlo docela těžce, ale po delší době už vlastně automaticky. Vždycky se mi prostě uleví takovým zvláštním způsobem, jakoby vypnu, jenomže to není zrovna nejbezpečnější věc, kterou bych mohla dělat. Docela nedávno jsem nevybrala "správné místo" a docela ošklivě jsem se bouchla do hlavy o roh nábytku. Nejde mi se toho zbavit, jde to tak nějak automaticky. Dá se tedy něco dělat?

holka, 15 let, 29. července

Dobrý den,
to, co popisujete je opravdu neobvyklé, zvlášť, když si omdlévání dokážete sama přivodit a dokonce se z toho stalo něco, co už nemůžete mít úplně pod kontrolou. Také však chápu, že se člověk někdy potřebuje odreagovat, odejít z náročné situace, ale jak sama píšete, toto není bezpečný způsob a mohla byste si velmi ublížit.

Možná by pomohlo, kdybyste zvolila nějaký způsob relaxace či meditace, který byste se naučila a používala ho v okamžicích, kdy omdléváte. Relaxace dovede také velmi ulevit a bývá zdrojem dobití energie. Mám na mysli například autogenní trénink nebo řízenou imaginaci. Na internetu existují různé nahrávky, ale někdy je lepší, když postupujete pod vedením psychologa, který Vás relaxací provede a naučí Vás vše, abyste později mohla relaxovat sama a bezpečně. S ním byste také mohla probrat situace, kdy se Vám omdlévání děje a mít tak pro sebe podporu je zvládat nebo jim i předcházet. Kontakty na psychologa můžete najít na internetu nebo na nejbližší lince důvěry.

Přejeme klidné léto.
Modrá linka

Jiné téma

Ahoj Alíku,
Chtěla bych se s tebou poradit ohledně závislosti na mobilu, Přijde mi že se na něj dívám celkem často a říkají mi to aji lidi kolem. Někdy už se chci Na mobil vážně chci přestat dívat ale nezvládnu ho odložit A dívám se dál například na YouTube a podobné sociální sítě. Chci se závislosti zbavit ale nejsem si jistá že jí mám a kdyby ano stydím se za to a nerada bych o tom říkala například rodičům protože by mi mohli chtít mobil sebrat ale to zase nechci.
No tak to je nejspíš všechno moc děkuji už předem a jsem vděčná za každou radu

holka, 13 let, 22. července

Ahoj,

ano, tato je doba je poznamenána životem, těsně spjatým s technikou, a mnozí lidé svou náklonnost k mobilu, počítači, tabletu, přehánějí, může pak dojít i k závislosti na technice. Chci moc ocenit Tvůj rozumný názor a to, že si uvědomuješ, že chceš zažívat i jiné věci, je důležité žít současný a ne jen virtuální život. Život sám přináší mnoho zajímavých podnětů, zázraků, možností. Mobil má být dobrým sluhou, nikoliv pánem, který rozhoduje o našem čase. Napadá mě, že postupně se lze učit mobil odkládat, trávit třeba jeden den v týdnu úplně bez něj, to se hodně doporučuje; možná Tě napadnou i jiné věci, jak na to, jak krůček po krůčku postupovat. Svou situaci lze probrat i se svými blízkými (rodinou, kamarády), sdílení dokáže hodně ulevit a společně Vás mohou napadnout další cesty a možnosti. Chci Tě ujistit, že se není za co stydět, je v pořádku říci svým blízkým o tom, jak to máš. Jestliže budeš chtít, můžeš jim pro usnadnění komunikace třeba i ukázat tento e-mail a naši odpověď.
Pokud bys nezvládla závislost sama, bylo by na místě vyhledat podporu odborníka, psychologa (třeba školního, jestliže ve vaší škole působí), který by Ti poradil, jak na to, ani v tomto případě se nemusíš za nic stydět, těchto služeb využívá řada lidí.

Přejeme Ti krásné léto,
Modrá linka

Jiné téma

Ahoj Alíku, nedávno jsem byl na 13ti leté prohlídce u doktroky a ta mi řekla, že bych neměl pít z pet láhví. Teď v rodině řešíme jestli, když nápoj přeliju do sklenice, tak jestli to nemí také zakázané. Mohu tedy pít nápoj z pet lahví který je přelitý do sklenice?

kluk, 13 let, 20. července

Ahoj,
těžko říci, zda paní doktorka měla na mysli, jestli vadí jen pití přímo z pet láhve, nebo jestli by bylo lepší se snažit vyhnout nápojům z pet lahve (tedy že ani přelití nápoje do sklenice nic neřeší).
Asi by bylo dobré se v první řadě snažit vyhnout nápojům v pet lahvích (pít např. pitnou vodu z kohoutku, s citronem; do školy si nosit pití v lehké termosce) a až se znovu uvidíš s paní doktorkou, tak se jí dozeptat.

Výzkumy totiž ukazují, že kdo třeba jí často jídlo balené v plastových krabičkách nebo kelímcích, že je více vystaven látkám, které se mohou z těchto obalů do potravin uvolňovat (kontaminující látky). Nápoje balené v pet lahvích mohou obsahovat malé částice plastů (mikroplasty) - ve větším množství než jsou třeba jinde. Možná to je ten důvod, proč paní doktorka doporučila se pet lahvím vyhnout.

Hezké léto přeje Vím, co jím

Jiné téma

Ahoj, v minulém dotazu jsem se zmiňovala o jedné z mích babiček.

Je to babička z taťkovi strany. Blízko té babičky bydlí bratranec. Jak jsem se zmiňovala v minulém dotazu, mám pocit že má radši ségru a bratrance (je o rok starší než já). To už je ale nějáká doba co si to myslím, ale o Vánocích nastal problém.

Každé Vánoce k nám přijedou babičky a děda (děda od té babičky z taťkovi strany umřel). Jsou u nás něco přes týden. A minulé Vánoce začal můj problém.

Když k nám přijela babčka s dědou od mamky, měla jsem radost, že přijeli, neviděli jsme se půl roku, už se mi po nich stýskalo. Ale když asi za 4 hodiny přijela babička od taťky, se kterou jsem se neviděla taky asi tak půl roku, nic jsem necitila. Neměla jsem radost. Nic.

My se ségrou máme palandu. Babička měla spát dole, tam spí ségra. Všechno bylo zatím jakž takž v pohodě. Ale když si dala svoje věci na mojí postel (nahoru) strašně mi to vadilo. Ale nechala jsem to tak. Nic jsem neřekla.

Další problém nastal další den. Ráno jsem se vzbudila a šla do svého pokoje (tam kde spala babička). Potřebovala jsem něco ze svého stolu (myslím že to byla knížka), co je v tom pokoji. Ale moje věci byli na stole jinak než včera večer. I v šuplíkách jsem měla jinak dané věci. V tom pokoji nebyl nikdo jiný kromě jí. To znamená že mi prohledávala stůl.

A v tu chvíli jsem v ní ztratila poslední kousky důvěry vůči ní.

Tenhle „incident“ nebyl jediný. Stalo se toho hodně.

Já k ní už ůbec nic necítím. Necítím k nic podobného jak ke druhé babičce. Když jsem u ní, mám pocit, jak bych musela být u někoho cizího.

Nevím co mám dělat. V úterý (23.7.) k ním mám i se ségrou a rodiči na týden jet. Rodiče si už naplánovali několik výletů, jako loni, ale ona vždy taťku zaměstná že sotva stíhá jíst a spát. Ona si chce ve své volné chvíli s náma hrát, povídat,... Ale já nechci. Nejen že si už nehraji, ale nechci s ní trávit čas.

Chová se ke mně jako kdybych byla její nejlepší kámoška, vždy mě s sebou bere na různé akce a všem mě ukazuje (připadám si jako v muzeu), dělá si legraci z kluků (což není moc příjemné), z ženských problémů (což už opravdu není příjemné), a podobných věcí. Když jsem se jí to snažila říct, že mi to vadí, ihned změnila téma.

Prosím pomozte mi co mám dělat. Co mám dělat když u ní nechci být, nechci se s ní vídat...nic k ní necítím.

Ale prosím, nepište mi něco jako: to ten týden přežiješ, najdi si nějákou zábavu. Tohle je dlouhodobý problém a chci ho vyřešit.

Moc děkuji. V.

holka, 11 let, 16. července

Ahoj z Modré linky,

píšeš o tom, jak to máš s "druhou" babičkou. ke které nemáš vztah a máš k ní jet na prázdniny. Věřím, že Tě to trápí a že bys k ní nejraději nejela.

Píšeš, co Ti nemáme psát - a vlastně si krásně přicházíš na to, jak by se to dalo řešit. Je to ale jenom jedno z řešení. To další je promluvit si s taťkou nebo mamkou (možná raději s mamkou, říkám si, že taťkovi by to mohlo být líto a Vaše povídání by tím mohlo být ovlivněno). Můžeš mluvit přesně o tom, co nám píšeš, i o tom všem dalším, co zmiňuješ. Věnuj se tomu, co chceš nejvíc řešit - dlouhodobý kontakt s babičkou, nebo tyto prázdniny. Pokud chceš hlavně řešit tyto prázdniny, můžeš mluvit o tom, že k babičce nechceš jet, zároveň však si připrav náhradní řešení, co bys mohla v té době dělat (být u kamarádky, na táboře, u druhé babičky, jiných příbuzných...). Bude pak jen na rodičích, jak rozhodnou, ale Ty budeš vědět, žes pro to udělala všechno.

Říkám si ale, že je vlastně hezké, že máš dvě babičky. Ne všichni je mají. Chápu, že si s ní nerozumíš, že Ti nesedí, jak se chová, že Ti asi prohlížela věci..., že Ti prostě není blízká. Víš, ono to bývá tak, že jedna babička je často ta "první" a jedna ta "druhá". Většinou bývají bližší babičky z maminčiny strany, jak je to u Tebe. Pokud to jde, chovej se k této babičce s respektem, úctou, ale zároveň tak, jak to cítíš. Můžeš ji zkusit lépe poznat - zkus se jí zeptat na to, jak to bylo, když jí bylo jako Tobě; co jí udělalo v životě největší radost, starost ... Hluboké rozhovory lidi sbližují - a o to jde, aby sis mohla i tu druhou babičku užít a mít se ní hezký (i když ne třeba vřelý) vztah. Je to ale samozřejmě jenom na Tobě.

Přejeme klidné a pěkné léto,

Modrá linka

Jiné téma

Je normální že v mém věku mám častěji hlad?

Předem děkuji za odpověď.

kluk, 11 let, 16. července

Ahoj,
ano, může to tak být - rosteš a tak jsou vyšší i nároky na příjem energie a živin. Pocit hladu může ovlivnit i třeba to, jak moc jsme aktivní - jak moc se hýbeme. Když jsme více aktivní, máme obvykle i častěji hlad.
Také má vliv to, jak jíme - jestli jíme dostatečně. A taky třeba i to, jak nás jídlo zasytí. To může ale třeba ovlivnit i složení jídla - proto je dobře, když v hlavním jídle jsou zastoupeny složené sacharidy (např. ovesné vločky nebo chleba nebo brambory, rýže, luštěniny, těstoviny, apod.), bílkoviny (mléko nebo mléčný výrobek, libové maso, ryby, vejce nebo luštěniny) a také třeba trocha zeleniny.
Vhodná snídaně je třeba bílý jogurt s ovocem a ovesnými vločkami nebo chleba se sýrem a zeleninou.

Hezké léto přeje Vím, co jím