Poradna: Alík radí dětem

Nemoce

Ahoj Báro,
Už 8 let mám v noze miniaturní nádor který nejde vyoperovat (doktor říká že se to věkem vstřebá, ale to se mi nezdá). Projevuje se to tak, že když mě někdo uhodí, chytne nebo jakkoli zavadí za nohu začne mě strašně bolet. Jelikož mi to tak nějak vadilo začala jsem z instinktu kulhat. Došlo to až do takového stádia, že mám každou nohu jinak velkou. Chci přestat kulhat, ale nejde to. Každý rok jezdím do dětské nemocnice v Brně kde mi udělají ultrazvuk a vezmou krev. V tom je ten problém, strašně se bojím doktorů. Už několikrát mi nabízeli léčbu laserem, ale já vždy odmítla. Ano chci mít nohu zdravou, přestat kulhat a mít stejné nohy, ale strašně se bojím, že by to bolelo a taky vím že by mě to úplně nevyléčilo. Co mám dělat? Nechat se vyléčit laserem nebo ne?
A ještě něco. V létě poletíme do Bulharska a já nevím jestli by mi ten tlak nemohl nějak vadit na nohu nebo ji jakkoli poškodit. Táta mi totiž říkal, že by se mi mohli utrhnout krevní sraženiny které mám a putovat do srdce, ale nevím jestli to neříkal jen tak, má totiž strašný strach z létání.
Báro vím, že nejsi doktorka, ale myslím, že bys mi mohla dobře poradit.
Ahoj a předem děkuji za odpověď.

holka, 11 let, 4. června 2018

Ahoj,

mrzí mě, že žiješ s bolestí. Věřím, že je to náročné zvládat, protože Ti to přináší pochybnosti, možná beznaděj, že se to někdy zlepší, a spousta situací je složitější než pro ostatní (třeba cestování).
Přijde mi proto skvělé, že se obracíš na nás - o pomoc. Čtu z toho, že na to nechceš být sama. A to je přesně to, co si myslím, že by Ti pomohlo - prober s lidmi kolem sebe, jak náročné pro duši to je. Zdravotní otázky konzultujte s lékaři, na podporu si klidně najdi i psychologa, který může pomáhat ve zmírnění strachu z lékařů. Tento dopis můžeš svým nejbližším i ukázat, aby pochopili, že potřebuješ jejich pomoc.

Přejeme hodně štěstí.
Modrá linka

Na otázky odpovídají

pracovníci linky důvěry Modrá linka, Alíkova kamarádka BáraV, odborníci na boj proti kouření z projektu Nekuřátka a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

Dotazy smí pokládat čtenáři mladší 15 let.

Nemoce

Ahoj, mám takový problém. Přijde mi že mám nějakou zapomínací nemoc vím že to zní divně ale já jsem šla na kroužek a vzala jsem si tu dezinfekci na ruce, dala jsem si jí do batohu ( úplně to vidím) jak ji tam dávám a pak přijdu na kroužek a kouknu do batohu a tam není 🤯 ale stalo se mi to víckrát. Třeba: já dostala v lednu 2019 brýle normálně jsem je nosila a asi v březnu jsme šli do kina tak jsem si je chtěla vzít (mám brýle na dálku ale jen 0,5 dioptrií tak jsem si je brala jen do školy na tabuli a do kina) jenže jsem je nenašla asi půl roku byly ztacený a pak si šel brácha hrát a vyndal ze skříně nějakou starou truhličku kterou máma koupila na bleším trhu aby si sní brácha hrál a když jí otevřel byly tam moje brýle. Já si vůbec nevzpomínám že bych je tam někdy dávala. Těch věcí je mnohem víc ale nechci tu to psát všechno. Můžete mi prosím poradit co mám dělat abych si víc pamatovala kam dávám věci?????
PS: Někdy mi přijde jakoby mi to někam dával nějakej duch 😭 protože já už fakt nevim.

holka, 12 let, 21. května

Ahoj,
rozumím tomu, že Tě trápí to, že častěji věci zapomínáš nebo se Ti ztrácí. Myslím si, že je to pro každého otravné. Přemýšlíš, jestli nemáš nějakou "zapomínácí nemoc".

Mohu Tě uklidnit, že nejspíš žádnou nemoc či problém s pamětí nemáš. Všem se někdy stane, že něco zapomenou nebo dají na špatné místo. Pokud se Ti to stává častěji, tak možná za to může roztržitost nebo nepozornost. Někdy něco někam dáme nebo odněkud vyndáme a ani si to neuvědomíme, protože myslíme v tu chvíli na něco jiného. Nejde potom o zapomínání, ale o to, že jsme si to vlastně nikdy nezapamatovali.

Ptáš se na to, co by Ti pomohlo pamatovat si, kam dáváš věci. Vždy je užitečné mít doma pořádek a systém, hlavně u věcí, co často používáš - mít prostě jedno místo, kam vždycky dáváš své klíče, nebo mobil, nebo třeba i ty brýle. Časem se vytvoří zvyk a je větší šance, že tam tu věc dáš i přesto, že třeba budeš zrovna myšlenkami jinde. Můžeš také zkusit dodržovat pravidlo VHZ - Věc hned zpět. Tedy vždy když už skončíš v používání dané věci ji dáš hned na svoje místo.

Také Ti můžou pomoct tzv. "mnemotechnické pomůcky". To jsou takové pomůcky a nástroje, jak si lépe věci zapamatovat. Třeba když si něco někam dáváš a chceš si zapamatovat, že máš štětce v druhém šuplíku, tak si můžeš představit nějaký bláznivý obraz, který spojuje štětce a druhý šuplík. Třeba že se probudíš, a ten šuplík bude najednou vytvořený celý ze štětců. Takové bláznivé představy se méně často zapomínají a mohou Ti tak pomoct si něco zapamatovat. Vždycky je však nutné ve chvíli, kdy něco někam dáváš, si být vědomá, že to tam právě dáváš. Je to vlastně takové trénování toho být "tady a teď" a nezapomínat na realitu okolo Tebe. I dospělí s tímto často zápasí, takže si z toho nemusíš dělat hlavu, když Ti to nepůjde hned.

Můžeš se o tom ještě popovídat s nějakým dospělým, kterému důvěřuješ a ráda bys slyšela, jak to dělá on/ona. Pokud by Tě to trápilo nadále, mohla by Ti s tím poradit i školní psycholožka/psycholog, kterého možná na škole máte.

Myslím si, že je moc dobře, že se na to takto ptáš a chceš svůj problém řešit. To je správný přístup.

Držíme palce, ať už se věci neztrácejí.
Modrá linka

Nemoce

Ahoj Alíku a spol.
mám takový menší problém, začalo to takhle:Na konci druhé třídy mě stále bolelo břicho a byla jsem furt unavená. Šli jsme k doktorce a ta nás poslala na ultrazvuk a na odběr krve. Na ultrazvuku nic nezjistili, ale na odběrech mi našly celiakii. Celiakie je nevyléčitelná nemoc, proto ji mám do teď. A poslední dobou mám takový pocit že to nezvládám, že už to dietu nechci mít!Nevím jak to vyjádřit slovy, ale prostě už to nezvládám. Prosím odpovězte máte nějakou radu jak si mám zlepšit náladu a přestat na to myslet? Prosím odpovězte rychle🙏🙏

holka 10 let, 27. dubna

Ahoj,
chápu, že je moc nepříjemné trpět celiakií, a že držet takto přísnou dietu je hodně těžké zvládat. I když by sis přála, abys ji neměla, zatím to nejde nijak jednoduše zařídit a abys ochránila sama sebe, je potřeba ji dodržovat. Je moc dobře, pokud to děláš.

Možná by Ti pomohlo, kdybys mohla mluvit i s ostatními lidmi, kteří to mají podobně jako Ty, jak to zvládají, překonávají krize apod. Zatím nemáš 13 let, ale později se můžeš třeba připojit na Facebooku ke skupině lidí, kteří se vzájemně podporují, nebo se tam můžeš podívat třeba přes maminčin profil už teď.

Bezlepkovou dietu také drží hodně slavných lidí, a to dokonce dobrovolně, protože se potom cítí lépe. Možná jsi četla o tenistovi Novaku Djokovičovi, který napsal, že mu tato dieta umožnila stát se lehčím, zdravějším a více soustředěným. Možná by Ti pomohlo si přečíst jeho knihu.

Na zlepšení nálady funguje i to, že se snažíš dělat hlavně to, co Tě baví, mít různé koníčky, chodit ven do přírody a také mluvit o svých pocitech s lidmi, kteří Tě mají rádi a dovedou Tě podpořit.

Přejeme Ti, abys mohla celiakii lépe zvládat.
Modrá linka

Nemoce

Dobrý den moje mamka je nemocná má rakovinu a doktoři říkají že nemá moc velkou šanci na přežití jak jí můžu pomoct nebo co můžu udělat aby ta šance byla větší ?? děkuju předem za odpověď

holka, 14 let, 10. dubna

Ahoj z Modré linky,

zpráva o tom, že je mamka nemocná, je pro Tebe asi náročná. Oceňuju, že chceš mamce pomoct a taky chápu, že chceš mít možnost něco udělat. Je velmi náročné přihlížet tomu, že náš blízký člověk bojuje se zákeřnou nemocný.

Samozřejmě můžeš být mamce nápomocná, přebrat za ni nějaké povinnosti, které jsou pro Tebe zvládnutelné. Také být s ní, povídat si s ní, trávit s ní co nejvíce hezkého času. Zároveň mi ale přijde, že to nejdůležitější je pokusit se co nejvíce postarat i o sebe, pokusit se se situací co nejlépe vyrovnat. Protože mamce na Tobě určitě záleží a asi nechce, aby ses trápila. To ale neznamená předstírat, že jsi v pohodě, nemluvit s ní o tom, jak se cítíš, že jsi třeba smutná nebo máš strach. To jsou naprosto přirozené pocity. Ale důležité je, abys o nich mohla mluvit nejenom s mamkou, ale i s jinými lidmi, kterým věříš, kteří Tě mohou podpořit. A mamce pak můžeš říct, že na to nejsi sama, že se máš o koho opřít. Zkus si tedy zvážit, komu z rodiny, či kamarádek můžeš zavolat, když Ti bude těžko. Stejně tak můžeš požádat další lidi z rodiny nebo i kamarádky o praktickou pomoc s pracemi v domácnosti a tak podobně. Obrátit se můžeš i na odborníky, tedy na psychology, psychoterapeuty. Takový odborník Ti může pomoci právě s tím, aby ses s obtížnou situací co nejlépe vyrovnala. Možná máte psycholožku na škole. Případně se teď můžeš obrátit na on-line psychologickou pomoc, například terap.io/ nebo www.delamcomuzu.cz/.

Držíme palce Tobě i mamce.
Modrá linka

Nemoce

Ahoj Alíku a všichni mám takový problém, ale nevím jestli mi s tím dokážete poradit. Jsem nemocná a musím brát antibiotika- 2 velké prášky denně(ráno a večer) a probiotika-taky 2 prášky denně. A teď k problému. Já neumím polykat prášky, vůbec. Na internetu jsem si hledala různé návody ale nic ,nejde to. Tak jsem se chtěla zeptat jestli by nevadilo že ty velké prášky rozdrtím a ty probiotika vysypu, tak jestli to neztratí ten účinek nebo tak. A v příbalové informaci u antibiotik je, že se to nemá drtit, že se to má brát v celku, ale mně to prostě vůbec nejde. Vždy když to zkouším tak kvůli tomu 1 prášku ráno vypiju skoro litr vody a furt ho nemůžu polknout(potom ho jakoby rozkoušu když už fakt nevím a nejde to) tak mě pak bolí břicho z té vody. Nevím co mám dělat.
Předem děkuji za odpověď. Hezký den

holka, 13 let, 23. března

Ahoj,
to musí být opravdu nepříjemné, když Ti nejdou zapíjet prášky a dovedu si představit, že to někdo tak má a nejde mu to.

Na Tvoje otázky by Ti nejlépe odpověděl lékař/ka anebo lékárník/nice. Mě napadlo, že drtit antibiotika nemusíš, ale pomohlo by třeba přepůlení, i tím už se dost zmenší. Probiotika existují i v prášku nebo rozpustné, netuším, jaké Ty používáš a zda by se jejich vysypáním nějak znehodnotili.

Do budoucna bych Ti chtěla doporučit, abys to vše řekla lékaři, který Ti léky předepisuje, když bude vědět, že máš s polykáním léků velké potíže, bude se snažit najít variantu, která Ti bude vyhovovat – tekutá, rozpustná apod.

Přejeme Ti, aby ses brzy uzdravila.
Modrá linka

Nemoce

Ahojky, mám dotaz, jaký je nejhorší typ rakoviny?

holka, 14 let, 21. března

Všechny nevyléčitelné rakoviny jsou dost strašné. Z mého pohledu je nejhorší asi nádor na mozku, takzvaný glioblastom.

Objeví se náhle, ze dne na den, bez jakýchkoliv varování. Podle zasažené oblasti mozku připraví pacienta o možnost mluvit, rozumět řeči, rozpoznávat příbuzné, samostatně chodit, nebo pamatovat si… dovede mu i výrazně změnit povahu. Poškození se může postupně zhoršovat.

Při optimální léčbě vydrží pacient naživu v průměru rok. Při komplikacích tři měsíce. Od okamžiku diagnózy je to už definitivní rozsudek smrti – alespoň z pohledu současné lékařské vědy žádné řešení neexistuje.

Mozek tvoří naše vědomí, naši identitu (duši, vzletněji řečeno), nejde ho tedy vyměnit za jiný srovnatelný mozek, protože i kdyby nějakým zázrakem transplantovat šel, původní osoba by tím zanikla. Nádor je možné při náročné operaci vyjmout, ale nikdy ne celý a pozůstatky z něj vždy zpátky rychle dorostou.

Tato choroba si nevybírá podle životního stylu, postihuje sportovce i lenochy, masožrouty i vegetariány, chudé i bohaté, mocné, bezmocné, zdravé, nemocné, nízké, vysoké, tlusté, tenké… častěji starší než mladší.

Glioblastom vzniká u 0,003 % lidí, takže šance je hodně malá. O to víc nespravedlivé to připadá nemocným a jejich okolí. :-(
Před třemi roky jsem byl v okolí takto nemocné osoby já… a je nesmírně těžké se s tím vyrovnat. Protože jiné druhy rakoviny jdou alespoň nějak pochopit… tahle ne…

Nemoce

Ahoj vím že stím zase otravuji. Měla jsem jít k zubaři kvůli karanténě nejdu... nevíte kolik by stálo opraveni předních zubů za umělé u dítěte do 15 let nebo kolik by stála korunka v mém věku? Předem děkuji za odpověď

holka, 13 let, 17. března

Ahoj,
je to určitě nepříjemné, že se vzhledem ke karanténě nyní hodně věcí ruší, včetně naplánovaných vyšetření. Nezbývá nám však všem, než to respektovat a vydržet, Na Tvoji otázku však neumíme odpovědět, nejsme zubaři a navíc každý zubař může mít trochu jiný ceník. Je potřeba vyčkat na to, až se budeš moct zeptat lékaře, který Tě ošetřuje.

Přejeme hlavně pevné zdraví,
Modrá linka

Nemoce

Ahoj!
Teď když je karanténa, tak se dost často nudím i když je pravda, že dostáváme úkoly ze školy, ale i tak. Proto prosím o pár tipů, co bych mohla dělat a čím se zabavit. A budou normálně letní prázdniny? Já teda doufám, že jo, ale člověk nikdy neví. Jak asi přibližně dlouho budou školy zavřené? Chápu, že to nikdo asi neví, ale přibližně. Může se chodit ven, když je ta karanténa? Je koronavirus opravdu, tak nebezpečný? Mně přijde, že už to trochu přehání! Ale nevím... Jak dlouho bude trvat než se to dá opět všechno do pořádku? Přibližně, chci vědět, jestli to bude trvat třeba měsíc nebo třeba rok. A to ne asi všechno. Budu moc ráda když mi odpovíte a klidně napište něco víc o tom koronaviru.
Moc děkuji a doufám, že jste všichni zdraví!

holka, 13 let, 17. března

Ahoj,
úvodem tě mohu ujistit, že současná situace je velmi nepříjemná nejen pro děti, ale i pro dospělé.
Až budeš mít hotové úkoly ze školy, můžeš se například podívat do učebnice o několik stránek dopředu, co byste měli probírat dál. Nebo si můžeš číst nějaké knížky, ke kterým ses už dlouho nedostala pro nedostatek času. Nebo můžeš dělat doma i jiné věci, ke kterým ses pro nedostatek času nedostala.

Přímo karanténa se týká vybraných lidí, kteří byli pozitivně testováni nebo se vrátili z rizikových oblastí, a ti by neměli vůbec vycházet z bytu, a karanténa se taky týká některých obcí na Moravě v okolí Uničova. Pro ostatní lidi platí ne přímo karanténa, ale trochu mírnější opatření, tzv. omezení pohybu. Povolené jsou cesty do práce a z práce, k lékaři a na nákup potravin, ale taky vycházky do parku nebo do přírody. Takže ven se může. Ale jen sama nebo s rodiči nebo s někým, s kým bydlíš. Rozhodně to neznamená, že můžeš na hřiště s kamarádkami! Škola je zrušená právě proto, aby se lidi nepotkávali a tím se omezilo šíření nákazy.

Jak dlouho budou školy zavřené a jak dlouho potrvají ta opatření, to v současné době neví nikdo. Myslím, že ani ministerstvo školství a krizový štáb. Je pravděpodobné, že celý problém je teprve na začátku a zatím se neví, jak se bude vyvíjet dál.

A ano, koronavirus je nebezpečný. Není tak nebezpečný jako středověké morové epidemie, ale pravděpodobně je nebezpečnější než to, co zatím známe. Zprávy ze zemí, kde to začalo dřív než u nás, jsou velmi varující a znepokojivé. Jedním z problémů je, že proti této nové nemoci zatím nejsou léky, takže lékařům nezbývá nic jiného, než ty, kteří mají zasažené plíce, nějak udržovat při životě například umělou plicní ventilací, ale jinak pro jejich uzdravení moc udělat nemohou. A v zemích, kde došlo k příliš rychlému rozšíření, přestala stačit kapacita nemocnic a zdravotních zařízení, takže tam umírají i lidé, kteří by to při včasném ošetření přežili, a taky se tam pak nemohou starat o nemocné s úplně jinými nemocemi, kteří lékařskou péči nutně potřebují.

Jestli ta opatření jsou přehnaná, to se ukáže za pár týdnů. Ale kdyby se ukázalo, že byla nedostatečná, tak by už mohlo být pozdě.

A jak dlouho to potrvá, to se dá těžko odhadnout. Optimistické odhady říkají, že za měsíc by to mohlo být lepší, ale možná to bude spíš déle. Určitá šance je, že se snad časem vymyslí nějaký lék, nebo že se ukáže, že nějaký existující lék na to pomáhá. Ale to není záležitost na týden nebo dva, to jsou taky měsíce.

Co se týče letních prázdnin, i kdyby se u nás situace zlepšila, je dost pravděpodobné, že ještě nebude možné cestovat do zahraničí, kde je situace horší než u nás, a že se budou muset zrušit objednané zahraniční dovolené.

Je mi líto, že jsem tě asi nepotěšil, ale snad to dobře dopadne.

Nemoce

Dobrý den, zajímalo by mě, od kolika let můžu navštěvovat lékaře sama bez rodičů (např.kvůli očkování, k zubaři atd.)
Předem děkuji za odpověď.

holka, 14 let, 2. ledna

Ahoj,

pokud Ti ještě nebylo 15 let, lékař Tě podle zákona může ošetřit pouze v doprovodu alespoň jednoho rodičů (anebo zákonného zástupce). Netýká se to pouze akutních, vážných případů, jako jsou např. úrazy a podobně. Od 15 do 18 let můžeš jít k lékaři i sama, ale pouze v případě, že máš u sebe vytištěný souhlas s podpisem alespoň jednoho z rodičů. Jsou také případy, kdy je potřeba souhlas s podpisem obou rodičů - to se týká například nepovinného očkování. Pokud bys chtěla znát podrobnosti, doporučuji se zeptat přímo lékaře, ke kterému chodíš (třeba i telefonicky anebo emailem), je docela možné, že v praxi to může mít každý lékař nastavené trošku jinak. Formuláře se vzorovým souhlasem, které rodiče podepisují, bývají často ke stažení na webových stránkách daných lékařů.

Pěkný začátek nového roku přeje

Modrá linka

Nemoce

ahoj chtěla bych se vás zeptat na takový můj problém no prostě nevím jak to napsat no prostě když jdu spát nebo kdykoli během dne když slyším hudbu nebo řeknu příklad který se mi stal když jsem šla spát byla jsem při vědomí ale slyšela jsem výstřely některé byli dál a některé blízko a strašně mi to vadilo protože v jednom uchu jsem slyšela výstřely blízko a v druhém daleko a nedalo se to vydržet
Poradily by jste mi prosím
předem děkuji
s pozdravem Koala28

holka, 11 let, 24. září 2019

Ahoj,
je dobře, že hledáš pomoc ve chvíli, kdy máš nepříjemné zkušenosti s tím, co a jak slyšíš. Takto přes internet Ti nedovedu odpovědět, čím by to mohlo být. Věřím, že by Ti mohlo pomoci, kdyby sis o tom, co někdy slyšíš, promluvila s dospělým člověkem, kterému důvěřuješ, třeba s rodičem, a společně byste vymysleli, co dělat dále. Myslím si také, že by to stálo za konzultaci s ušním lékařem. Vyšetření na ORL, kam toto téma patří, není nijak nepříjemné, a rodiče Tě mohou objednat, abys mohla zjistit o Tvých potížích více informací. Lékař Ti může také doporučit co dál dělat, aby se to neopakovalo, nebo kdo jiný by Ti v tomto mohl pomoci.

Přejeme Ti, aby se vše brzy vyřešilo. Modrá linka

Nemoce

Ahoj prosím odpovězte rychle :(((((
Už odmalička mám extrémní strach z parazitů jakože roupy atd. Prostě je to pro mě snad největší strach no a dneska.. Je mi o tom dosti trapné psát, ale ve stolici bylo něco jako 2 teňoučí červi, nejsem si jistá, jestli to mohli být červi ale mám hroznej strach, že mám nějaké parazity.. Hned co jsem to uviděla se mi zamotala hlava a rozbušilo srdce.. Jinak dodržuji hygienu, ruce si umývám, jídlo jím jen čerstvé a čisté z domova, snažím se co nejvíce dodržovat hygienu.. Jsem totálně vyklepaná. Je mi trapné o tom říct rodičům, není nějaká cesta jak se ujistit, že jsem v pořádku? Nebo nějaká přírodní cesta jak se kdyžtak vyléčit? Mám obrovský strach:// Mojí největší noční můrou bylo, že to dostanu a teď mám příšerné obavy. díky za odpověď :((

Ahoj,
chápu, že je nepříjemná představa, že by ve stolici byli nějací červi. Je dobře, že se snažíš zdravě jíst, přesto se něco takového může stát, nejsi v tom sama. Někdy může jít o jednorázovou záležitost, stolice se může sama upravit. Pokud by se Tvoje podezření opakovalo, bylo by fajn nebýt na své obavy sama a probrat to s někým, komu nejvíc důvěřuješ, nejlépe někomu z rodičů. Když bys nevěděla, jak o tom začít, můžeš např. ukázat zprávu, kterou jsi poslala nám. Asi by stálo za to probrat i Tvé další strachy, např. z toho, že "to dostaneš". Jsou to věci, které většinou přirozeně patří k životu a někdy se strach zmírní, když člověk své pocity sdílí a např. si o tom i zjistí více informací. Můžeš se o tom poradit se svojí lékařkou, my nedokážeme takto na dálku posoudit, jak problém případně léčit. Pokud jsou strachy něco, co Tě zatěžuje v každodenním životě, mohlo by Ti pomoci na tom pracovat např. se školní psycholožkou. Neboj se na to nebýt sama, pak je strach většinou menší.

Držíme Ti palce,
Modrá linka

Nemoce

Ahoj. Chtěla bych se zeptat, jestli mi v lékárně prodají lék „Sédatif PC“, když mi je 13 let. Předem děkuji za odpověď.

holka, 13 let, 10. srpna 2019

Ahoj,
nejspíš ano. Je to volně prodejný homeopatický přípravek, u těch bývá zpravidla vědecky prokázané, že při pozření nehrozí žádné zdravotní účinky, tedy ani ty nežádoucí. :-D

Sédatif PC podle příbalové informace obsahuje 6 CH různých léčivých bylinek, to znamená, že kdybys rozdrtila jednu tabletku na 1 000 000 000 000 drobečků, v průměru jen jeden drobeček by pocházel z té bylinky, zbytek jsou pomocné výplňové látky bez účinku, aby pilulka dobře chutnala (směs mléčného cukru a solí).

Co jsem našel, tak šedesát čtvrtgramových tablet tohoto přípravku se prodává přibližně za 150 korun, to vychází na desetikorunu za zhruba jeden gram mléčného cukru. Kdybys z nějakého důvodu kupovala přímo samotný mléčný cukr, tak kilogram jde koupit za tři stovky, vyšel by tedy třicetkrát levněji, ale nebyla by v něm ta jedna biliontina oměje, rulíku, měsíčku lékařského, vlaštovičníku, sotorku a kaliny. Kdybys kolem zmíněných bylinek prošla, tak z nich nejspíš vdechneš víc než 0,00000000000025 gramu, tedy víc, než kolik je v jedné pilulce... myslíš, že by se to nějak léčebně projevilo?

Někteří lidé věří, že proces výroby u homeopatik má nějaký zázračný vliv, který věda zatím neodhalila, ale to nic nemění na tom, že klinické studie na skutečných lidech, které zkoumají výsledky působení, neprokazují vůbec žádný účinek, jen placebo efekt (= když si lidé myslí, že berou lék, cítí se lépe, přestože žádný skutečný lék neberou). Přímo samotné placebo jde pořídit mnohem levněji.

Doporučuji také mrknout na web Jak funguje homeopatie.cz. ;-)

Alík

Nemoce

Ahoj, asi před půl rokem jsem měl u palce na noze bradavici, ale ted se mi tam udělali takový trochu vystouplý bílý kruhy, posilam fotku: 1iq.cz/img/C9a2k/yjC5M.jpg

Nevíte, co to je a jestli by na to fungovala taková ta masticka co se napatle na bradavice a ona pak odpadne?

Předem dík za odpověď.

kluk, 13 let, 7. července 2019

Ahoj,
zkusit tu mastičku můžeš, ale kdyby se to nezlepšilo, tak navštiv svého kožního lékaře. Ten za prvé zjistí, co to je, zda je to skutečně bradavice a případně jaký typ, a za druhé na základě přesnějšího vyšetření také stanoví nejvhodnější léčbu.

Nemoce

Ahoj Alíku a ostatní,
Chodím do 7. třídy a mám tušení že asi není něco v pořádku.Vážím 30kg a měřím 153cm a vím že to je špatně, takže přes den jim docela dost, vždy co si nandám tak sním,někdy se i divím že toho sním tolik. Zkoušela jsem i cvičit,ale také jsem nepřibrala.Prsa mi začaly růst,ale jenom malinko prostě mě bolí a trošku mi narostou a pak zase jakoby zmizí nebo jak to mám říct zase zalezou a nemám tam zase nic.Někdy mě bolí břicho to je takový častější a tak mě napadlo jestli nemám tasemnici.Dá se to nějak takto zjistit?
Předem děkuji za odpověď a přeji hezký den

holka, 12 let, 7. května 2019

ahoj,
za bolestí břicha a tím, že nepřibýváš na váze (i když se snažíš dost jíst) nemusí stát jen tasemnice. Příčiny mohou být i jiné.
Určitě by tak bylo nejlepší zajít se poradit s lékařem, který se o Tebe stará. Lékař může doporučit různá vyšetření, která mohou pomoci ověřit, zda se za bolestmi břicha a nižší váhou neskrývají nějaké zdravotní obtíže.
Tasemnice - člověk se nejčastěji nakazí prostřednictvím konzumace syrového nebo tepelně nedostatečně upraveného masa nebo potravinami nebo vodou, které byly kontaminovány výkaly zvířete nakaženého tasemnicí. Díky tomu, že si myjeme ruce, omýváme ovoce a zeleninu, maso většinou konzumujeme tepelně upravené, tak je pravděpodobnost nákazy celkem nízká.
Samozřejmě je možné zjistit, zda člověka netrápí tasemnice - prvním krokem je celkem jednoduchý odběr krve.
Domluv se tak s mamkou nebo taťkou a zajděte se společně poradit s lékařem. Určitě s Vámi vše probere a domluvíte se na nějakém dalším postupu.

Držíme palce a přejeme hodně zdraví! Vím, co jím

Nemoce

Ahoj Alíku
Mám problém, který se možná někomu zdá malý, ale mně ne... nic mě nebaví přestala jsem chodit na atletiku, prostě na to nemám sílu a motivaci naši si myslej že si vymýšlím že jsem jen líná ale tak to podle mě není prostě se nepřinutím...nikdo mi nerozumí, už to radši ani nikomu nevysvětluju nemám na to sílu.... cítím se fakt hrozně...

holka, 12 let, 8. května 2019

Ahoj,

když čtu to, co jsi napsala Alíkovi, vnímám, že Ti opravdu není dobře. Nevím, jestli síla, která Ti chybí, souvisí s tělesným stavem, nebo nemáš sílu duševní, psychickou (nebo obojí dohromady). Myslím, že si zasloužíš pomoc. Asi bych začala návštěvou praktického lékaře, který může udělat základní vyšetření a zjistit, zda nedostatek sil není způsoben něčím, co se děje v těle.

Pokud je to, co prožíváš, na duševní úrovni, bylo by potřeba navštívit psychologa, například školního (tam můžeš jít bez doprovodu rodičů). Může Tě k němu doporučit i praktický lékař.

Věřím, že to je pro nyní Tebe hodně náročné, zvláště, když se cítíš nepochopená. Přemýšlím, jestli by nebyl třeba někdo (babička, teta, oblíbený učitel/ka...), kdo by nepotřeboval složité vysvětlování a porozuměl by Ti. Spolu s ním byste mohli hledat možnosti pomoci, aby na to nemusela být sama.

Možná se to všechno těžko vysvětluje, pak je jednodušší dát jiné osobě přečíst to, co jsi napsala Alíkovi - k pochopení může dojít o něco snadněji a hlavně se to usnadní pro Tebe.

Držíme palce, aby se vše řešilo.

Modrá linka

Nemoce

Ahoj, mám prosbu. Potřebovala bych abyste mi pomohli. Minulý školní rok 2017/2018 jsem měla 3krát výron kotníku. Poprvé to bylo 29.10. 2017, měla jsem podvrtnutý kotník s téměř přetrhanými vazy, to jsem měla ortézu 4 týdny. Podruhé 11.4. 2018, to jsem spadla v tělocvičně při TV. Naposledy to bylo 25.6. 2018 na školním výletě. Ale k mému dotazu. Mám problém s tělocvikem, nikdy jsem se nebála něco udělat, ale teď se bojím udělat kotouly, stojky, skok do výšky, už se bojím i běhu. Přikládám to tomu úrazu, protože všude vidím riziko, že spadnu a skončím v nemocnici. Dlouho jsem se bránila tomu, že mám strach. Naše učitelka na TV mě absolutně nepodpoří, protože mám nadváhu, ale hlavně mi vůbec nic nejde. Kdybych neměla ty úrazy sportu bych se věnovala, ale mám trauma. Bojím se jít po okraji chodníku, aby mi nesjela noha, což by byla opět ortéza. Když hrajeme florbal hodně si uvědomuji jaký mám strach, ale snažím se ho překonat. Bohužel ho překonat nedokážu, ale nechci dostat na vysvědčení dvojku zrovna z tělocviku. Od obvodní lékařky mám potvrzení, že nesmím cvičit přes bolest, ale já se bojím ozvat a říct, že mi ten kotník bolí. Rodiče chtějí, abych šla na magnetickou rezonanci, tam nechci. Takže mi řekli, tedy hlavně taťka, že neexistuje psaní omluvenek na TV. Ale o mém strachu rodiče neví. Už prostě nevím, co mám dělat. Pomozte mi prosím.
Asi se mi ulevilo, že jsem se vypsala, protože o mém strachu nikdo neví, ale hlavně o tom nikomu říct nemůžu, protože to nepochopí.

holka, 14 let, 5. března 2019

Ahoj,
je dobře, že si umíš říct o pomoc, kterou si zasloužíš. Po nepříjemných zdravotních komplikacích máš strach z magnetické rezonance a také z pohybů v tělocviku, vidíš v tom možná nebezpečí a brání Ti to cvičit. Rodiče o Tvém strachu neví, a tak jsou striktní v tom, že Tě nechtějí omlouvat z TV. Ulevilo se Ti, když ses dokázala svěřit nám, zároveň to nikomu říct nechceš, bojíš se, že to nikdo nepochopí.

Chci Tě ujistit v tom, že to, co popisuješ, chápu, není to nepochopitelné, ale naopak přirozené, lidské. Každý člověk je po úraze opatrnější a nemusí to znamenat nutně nic špatného, pokud ho to neomezuje v každodenním životě a strach nepřesáhne zdravou míru. Vnímám, že by mohlo být užitečnější zaměřit se teď na to, jak zvládat strach a dostat ho do přiměřených mezí, aby Ti nebránil ve spokojeném klidném životě a nemusel Tě zbytečně zatěžovat. Věřím, že pokud na Tobě rodičům záleží, snažili by se Tě pochopit, důležité však je, abys dala najevo, co prožíváš a čeho se bojíš, co bys od nich potřebovala jako podporu. Je důležité učit se upřímně mluvit o svých potřebách a pocitech, to prohlubuje vztahy a také Ti to může otevřít cestu k pomoci, nemusíš v tom být sama. Můžeš se svěřit také některé z učitelek, které důvěřuješ nebo školní psycholožce, pokud ji ve škole máte. I ta by Ti mohla pomoci pracovat se strachem a postupně ho zmírnit.

I když to není snadné, nevidím v tuto chvíli lepší řešení, než požádat o podporu dospělé ve svém okolí, kteří Tě mají na starosti a měli by Ti zajistit bezpečné prostředí a podmínky doma i ve škole. Věřím, že pokud to dokážeš tak dobře, jako u nás, může to pro Tebe být důležitá cenná zkušenost v překonávání strachu a obav. Pomoci Ti v tom může i tato zpráva, kterou můžeš někomu z nich přímo ukázat.

Držíme Ti palce,
Modrá linka

Nemoce

Ahoj Alíku,
Před týdnem jsme byli na očním a tam mi řekli, že bych měla mít brýle a že se to bude zhoršovat, ale jestli vidím dobře na tabuli , tak brýle zatím mít nemusím. Jenže ve škole vidím dobře na tabuli, když učitelka píše na tabuli sama. Ale když máme opisovat něco z internetu, tak většinou to přečtu, ale jsou u i dny, kdy to prostě nepřečtu, nebo u toho musím různě točit hlavou do stran, abych to přečetla. Navíc mám pocit, že mě u toho viděla učitelka. Nejsem si tím jistá ale myslím si že jo. Já bych brýle klidně nosila, i když můžou třeba při tělocviku být docela nepraktické. Jenže se bojím reakce spolužáků ve třídě. Reakce holek se nebojím až na teda 2 holky, ale bojím se reakce kluků. Jak se mám přestat bát? Vím že mě 2 nejlepší kamarádky vždycky podrží, ale stejně se strašně bojím.
Děkuji Alíku za odpověď a ahoj

holka, 11 let, 1. března 2019

Ahoj,
chápu, že se Ti honí hlavou nejrůznější otázky ohledně Tvého zraku a brýlí. Myslím, že je důležité hlavně to, abys dobře viděla a zrak se Ti zbytečně nezhoršoval. Proto bych Ti doporučovala si brýle pořídit, nemusíš je nosit třeba úplně pořád, ale právě ve chvíli, kdy při opisování z internetu nevidíš a způsobuje Ti to komplikace.

V dnešní době, jak sis možná všimla, nejsou brýle ostudou, naopak módním doplňkem a hodně lidí nosí i brýle bez dioptrií, právě protože jim sluší. Proto si myslím, že reakce kluků nemusí být vůbec zlé, nejspíš i někteří z nich brýle nosí. I pokud by měli nějaké narážky, brzy je to přestane bavit a navíc Tě mohou podržet Tvé nejlepší kamarádky, to je moc dobře, že je máš.

Strach se může zmenšit i Tím, že si vybereš brýle podle svých představ, ve kterých se budeš cítit dobře a budou Ti slušet.

Přejeme Ti, aby vše dobře dopadlo.
Modrá linka

Nemoce

Ahoj Alíku a spol.

-Chtěla bych se zeptat, jestli se dá nějak poznat, když má člověk schizofrenii (popřípadě jak).

-A potom bych se chtěla zeptat, jestli je normální, když mám občas mírné halucinace (pohyb zdí, zvláštní barevné zaostření předmětů a předměty měnící barvu), vídávám stojící osobu u mé postele (když ležím), slýchávám v hlavě hlasy, které vlastně nejsou reálné (a povídají si o tom, jak jsem příšerná a jaké dělám chyby apod.), mi přijde svět nereálný (jako by byl ve snu).

holka, 14 let, 23. února 2019

Ahoj,
popisuješ příznaky myšlení a vnímání, které by mohly znamenat nějaké psychické potíže a věřím, že by Ti mohlo ulevit, když bys to mohla probrat s odborníkem. Rozpoznat a stanovit, zda to je schizofrenie, může jen psychiatr s pomocí psychologa. Chci Tě tedy podpořit v tom, aby ses poradila s rodiči, kteří by Ti měli pomoci je vyhledat. Požádat o podporu můžeš také někoho z učitelů, kterému důvěřuješ nebo rovnou navštívit školního psychologa, pokud ho ve škole máte. Připadá mi důležité, abys na to, co prožíváš, nebyla sama a dokázala se svěřit svým blízkým. Poradit se můžete také s Tvou dětskou lékařkou.

Přejeme Ti vše dobré,
Modrá linka

Nemoce

Ahoj Alíku,
Nevím, co to je, ale asi od září vždy, když v 7 hodin ráno vstanu do školy, mám neskutečnou křeč v pravé noze.Trvá asi 10 minut a je jen ráno. Po zbytek dne mám jen pocit, že mám v noze natažený sval. Zkoušela jsem nohu procvičovat. Nejsem v žádném strese a spát chodím pravidelně asi v 9, max. 10 hod. Také mám problémy se spaním. Trvá mi asi hodinu, někdy 2, než usnu.
A ráno po vzbuzení se nedokážu orientovat. Potřebuji tak 10 minut koukat do blba, abych se trochu vzpamatovala. Jsou na tyto mé problémy nějaká řešení? Problémy přetrvávají.

Děkuji za jakoukoli radu nebo zjištění příčiny
Přeji krásný den

holka, 11 let, 29. prosince 2018

Ahoj,
už mockrát tady bylo řečeno, že na dálku ti nikdo diagnózu neudělá. Ale tvoje příznaky jsou natolik nespecifické, že to může být cokoli, od něčeho banálního až po vážnou nemoc. Rozhodně nic nezkazíš, když se s tím vydáš ke svému lékaři.

Nemoce

Ahoj Alíku, omlouvám se že zase obtěžuju.
Problém je, že jsem si dělala testy, jaké riziko cukrovky mám, a výsledek je, že je to střední riziko. Nejsem nijak obézní a ani nikdy jsem nebyla, ale hned jsem prostě dostala napětí a najednou se mi začalo dělat špatně z každého jídla, jaký jsem snědla. Už je to týden a já se fakt bojím, že se něco špatného děje. Měřím 140 cm a vážím 30 kg. Jsem malá no xD

Charlotte

Charlotte, 11 let, 14. října 2018

milá Charlotte,
stále ještě budeš dále růst, v tuto chvíli je Tvoje váha vzhledem k věku i výšce zcela v pořádku, optimální.
Zda se u nás cukrovka 2. typu v průběhu života objeví ovlivňuje jednak to, zda měli cukrovku naši rodiče, naše hmotnost a její vývoj (obezita, prřípadně nadváha) a pak také náš životní styl - jak jíme a jaké potraviny si vybíráme a jestli se pravidelně hýbeme.
Ty máš váhu zcela v pořádku, pokud se i pestře stravuješ (jíš dostatek zeleniny a ovoce, zařazuješ vejce, luštěniny, mléčné výrobky, libové maso, ryby, obiloviny (ideálně i celozrnné) a pravidelně sportuješ, pak si ve svém věku s cukrovkou druhého typu nemusíš dělat starosti.
Důležité je udržovat si přiměřenou hmotnost, zdravě se stravovat a pravidelně se hýbat po celý život.
Ať se Ti dobře daří přeje Vím, co jím

Nemoce

Ahoj. Chci se podělit o svůj příběh a zároveň slyšet Tvůj názor :)
Všechno začalo v roce 2016.. Byli prázdniny a já měla cca 157 a 59 kg,zatím co moje kamarádka měla 169 a 56 kg.. Věděla jsem,že bych měla zhubnout. V té době jsem se začala zajímat o anorexii a to kvůli tomu že jsem nedokázala pravidelně jist..
Začala jsem jist jen polévky,ale váhu jsem moc nehlídala a později jsem začala normálně jist.
O prázdninách 2017 jsem cely den nejedla a běhala venku s kamaradkama,ale když jsem se večer vrátila domu,snedla jsem vše co jsem našla..V ten rok jsem měla už 63 kg a 160.. V říjnu přišli moje narozeniny a s nimi mi dali kamarádi na Facebook fotky a přání. Na fotkách jsem si všimla že mám hrozně velké břicho a prsa a pánev byla hrozně mala..
Tím to všechno začalo.. 1.listopadu 2017 jsem začala držet svoje první hladovky..
V polovině měsíce jsem vážila 58 a na začátku prosince 64! Řekla jsem si DOST!
Můj cíl byl 56 kg než budou Vánoce. Na štědry den jsem měla 54 kilo.. Byli to Vánoce,což znamenalo návštěvy a jidlo,přibrala jsem na 63.. Další část si moc nepamatuju,ale 28.unora jsem měla 56..
Začalo období prejidani..Každý den hrozně moc jídla a tím jsem přibrala na 65..
Poslední tři týdny v červnu jsem přestala jist obědy ,ale zase jsem se přejidala po škole.
Na začátku července jsme jeli na dovolenou ,kde jsem jedla jen jednu polévku a ještě cely den jezdila na kole. Když jsem se vrátila,měla jsem 61,5.. Váhu jsem si držela do 1.8 na 59 kilech. Od 1.8 jsem měla hladovku. Měla jsem to vydžet 10 dni,ale 7 den mě máma donutila jist. Sedmi den hladovky jsem měla 54 kg. Zase přišlo období přejídání. Váha se vrátila.. Pak jsem přestala jist,ale už to nebyla tak drasticka hladovka a na konci srpna jsem měla 55..V tu dobu jsem chodila na koupaliště a kamarádky si toho začali všímat a začali mě nutit jist,ale nezačala jsem.
Můj cíl do konce prázdnin byl alespoň 50 kg,ale nedokázala jsem to. Kamarádka která je na tom podobně mi napsala „už ti ta anorexie leze do hlavy,jdi se radši najíst. Nedivím se že se s tebou tvůj kluk rozešel“. Hádali jsme se a já ten večer hrozně moc jedla a brečela.. Během dvou dni jsem přibrala na 58..
První den ve škole jsem měla něco kolem 60 a hrozně jsem se styděla a byla zklamaná...
Teď mám 60 a 161.. Nejhorší je ,že to je furt stejné. Jednou mi mamka řekla,že pokud nezačnu jist,vezme mě do nemocnice.. Kdybych se nenajedla,mohli mě „uzdravit“. Přijde mi hrozné že už cely rok jsem na tom stejném-snažení se zhubnout. Každý den cvičim a jídlo mám do 1 000kcal..
Promiň za tak dlouhý příběh..Jen chci vědět,jestli je to nějaká anorexie nebo ne..
Ještě jsem zapomněla,jednu dobu jsem se snažila zvracet,ale nešlo to. O prázdninách jsem používala projimadla a díky tomu zhubla..

holka, 13 let, 19. září 2018

ahoj,
podle toho, co píšeš, se u Tebe opravdu může jednat o poruchu příjmu potravy - hladovění a striktní omezování jídla se střídá s přejídáním. Poruchy příjmu potravy jsou velmi závažná věc - jedná se vlastně o psychická onemocnění, které ale devastují i tělo. Mohou vést až k trvalým následkům nebo dokonce ke smrti, pokud se neléčí. Zneužívání projímadel, váhové výkyvy, hladovění a přejídání nejsou vhodné s ohledem na to, že rosteš a vyvíjíš se - potřebuješ přijmout dostatek kvalitních živin i energie.
Potřebovala bys postupně si nastavit pravidelný režim stravování a naučit se jíst beze strachu, pravidelně se hýbat a váhu si udržet na vhodné hodnotě (případně maličko postupně a pomalu trochu váhu snížit - ale zdravě, nikoliv hladověním nebo projímadly). Myslím si, že by bylo nejlépe svěřit se se svým problémem rodičům a společně se zajít poradit s odborníkem, který se specializuje na léčbu těchto onemocnění (psycholog, psychiatr, nutriční terapeut). Promluvit si o tom můžeš třeba i se školním psychologem nebo výchovným poradcem.

Můžeš se podívat i na internetové stránky Healthy and free, které tvoří odborníci specializující se na léčbu poruch příjmu potravy - www.healthyandfree.cz/index.php
Jsou tam nejen informace, ale třeba i podpůrné rady. Určitě je na místě tyto Tvoje problémy řešit.

Držíme palce, ať se Ti dobře daří a je Ti brzy lépe! Vím, co jím