Poradna: Alík radí dětem

Strach

Ahoj, vím, že jsem píšu skoro pořád, ale brzy bude školní výlet a já mám problém s tím, že se bojím jíst na veřejnosti a mám hrůzu z toho, že budu mít větší porci než ostatní. Na tom výletě budeme dva dny a nemáme zajištěnou hromadnou stravu, což je skvělé, stejně jsem vegan, ale i tak si nějaké jídlo s sebou vzít musím... Prostě nechci, aby někdo viděl, že jím, mám strach, že zase začnu zvracet nebo tak něco. Myslíte, že mi může jedno dvě zvracení nějak ublížit? Třeba poškodit zuby? Já se snažím být zdravá, ale tam to asi nezvládnu.

holka, 14 let, 4. června 2018

Dobrý den z Modré linky,

vnímám Vaše obavy ze společného stravování. Nerozumím však úplně Vašim obavám ze zvracení. Pokud je člověku zle a někdy zvrací, nedá se nic dělat, i to se stává. Jestliže však mluvíte o záměrném zvracení, potom bych Vám ráda zdůraznila, že to opravdu není řešení. Píšete příliš málo o tom, jaké potíže s jídlem máte. Jestliže vše přerostlo až v to, že se bojíte jíst mezi lidmi, ráda bych Vás podpořila v tom, abyste se svěřila někomu dospělému, komu věříte, kdo Vás podpoří, probere s Vámi vše, co Vás trápí. Případně Vám pomůže vyhledat odborníka, s nímž své problémy můžete skutečně řešit.
Napadá mě také, že můžete zkoušet společné jídlo trénovat. Nejprve třeba doma nebo s kamarádkami, se kterými se cítíte dobře.

Přejeme více klidu.
Modrá linka

Na otázky odpovídají

pracovníci linky důvěry Modrá linka, Alíkova kamarádka BáraV, odborníci přes výživu z projektu Vím, co jím, odborníci na boj proti kouření z projektu Nekuřátka a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

Dotazy smí pokládat čtenáři mladší 15 let.

Strach

Ahoj, píšu do kategorie - fóbie. Budu se zde snažit svůj strach popsat srozumitelně. Jde o to, že mám úzkosti - až silný strach z určitých nekonkrétních hmotných věcí (objektů, těles atd), které buďto změní v důsledku deformace svůj vzhled, nebo častěji, když se určitý objekt objeví na pro mě známém místě (na toto dané místo objekt přesune (odnese) osoba, či přírodní síly - např. hurakán) a já nejsem schopná psychicky tu věc přijmout. Prosím, zaměřte se spíše na tu druhou možnost. Od mého dětství je těchto případů více, přičemž jsou jen krůček od toho je zaměnit se strachem ze změn. Změny po stránce okolnostní přijímám vždy pozitivně - například, když jsem měnila školu, stěhování... Tady jde o to, že můj mozek a mé pocity (reakce) nejsou schopné přijmout tu neznámou (cizí) věc, ať už je třeba i na pomyslném místě (sektoru, pozemku) jenom dočasně. Minulý týden jsem přijela vlakem jako každé ráno ke škole a tam se hned doslechla - po chvilce i vlastním zrakem uviděla tu na první pohled okatou změnu. Z budovy intru opodál naší školy předešlou noc spadla střecha a uchytila se na vysokém stromě. Hasiči hned přijeli, řešili to, ke škole přístup byl, ale o to tu nejde. Mně při pohledu na tu „neznámou věc” uprostřed koruny stromu se udělalo zle, pocítila jsem úzkost, strach, vyschlo mi v krku, že jsem nedokázala polknout a rozbušilo se mi srdce. Celý den jsem se takto cítila, a když jsem vyšla ze dveří školy a musela jít tím směrem na oběd, myslela jsem, že sebou švihnu. Nikde jsem na internetu podobnou fóbii - podobný druh fóbie nevyčetla. Když mi bylo devět let, měla jsem takto strach z kovových násadek, které se připevnili na kohoutek u umyvadla, aby voda tekla přímo a nestříkala do stran - určitě víte. Můj strach z podvědomí značně dával najevo, že to těleso na určité místo nepatří a z toho nejspíš ta fóbie, lépe vám to popsat nedokážu - snad mi rozumíte. Existuje fóbie tohoto druhu? Jak si to mám vysvětlit? Nač ten bezvýznamný strach? Nerozumím tomu. Díky za odpověď. :-)

HologramGirlForNow, 11. března

Ahoj z Modré linky,

Chápu, že prožívat strach není nic příjemného. A není podstatné, zda jde o nějakou všeobecně známou fobii nebo ne. Důležité je učit se se svým strachem pracovat. Zjistit, co Ti v té situaci může pomoci, lépe porozumět tomu, co se děje. Doporučuje se přesunout svou pozornost k něčemu jinému, než je objekt strachu - třeba si představovat něco hezkého, jít s někým a povídat si, někomu zatelefonovat, soustředit se na svůj dech, na své tělo - na to, jak jdeš, co slyšíš a tak podobně. V každém případě je dobré nezůstávat se svými pocity sama, už sdílení samo o sobě přináší úlevu. Píšeš, že Tě Tvůj strach do určité míry ochromuje. Pokud je tak silný, doporučila bych Ti obrátit se na odborníka, tedy psychologa / psycholožku. Může Ti pomoci vyrovnávat se s Tvými pocity, s Tvým strachem a postupně ho zmírňovat.

Přejeme Ti více klidu.
Modrá linka

Strach

ahoj,
Je mi 12 let a mám něco jako předčasné dospívání... První problémy s akné jsem začala mít asi v 7. letech, jsem nejvyšší ze třídy (cca 165 cm). Když to tak řeknu ,,zaoblená“ jsem už asi od 9. let. první menstruaci jsem dostala někdy na začátku prázdnin, atd...
Moje máma mě kvůli tomu bere na odběry krve ale já nesnáším jakékoliv jehly... Když tam jdu začnu brečet... máma mi kvůli tomu říká že se chovám jak blázen a jednou jsem měla pocit že jsi ze mě dělá srandu dokonce i doktorka...
v jednom dotazu jsem už psala o mých problémech s nohou... kvůli tomu mě doktorka poslala na magnetickou rezounaci (nebo tak nějak nevím jak se to píše)... Už jsem tam byla ve třech letech. měla jsem být uspaná protože jsem byla ještě malinká a byl to nejhorší zážitek v mém životě. Příšerně to bolelo a já se vrtěla takže se to nepovedlo a rozpíchali mi ještě druhou ruku...řvali na mě i na mámu.. být já mojí mámou jdu je někam žalovat, že byla doktorka tak s prominutím blbá že mě tam poslala neuspanou... od té doby mám panickou hrůzu i z preventivní prohlídky. na druhou stranu chci s mojí nohou něco dělat ale bojím se že bych to psychicky nedala. Tohle není ani tak dotaz spíš jsem se chtěla svěřit... (omlouvám se za chyby)

holka, 12 let, 4. března

Ahoj,
je v pořádku, že se chceš svěřit, když Tě něco trápí. Vnímám, že je toho na Tebe hodně, je náročné absolvovat vyšetření u lékaře, pokud máš nepříjemnou dřívější zkušenost. Neboj se rodičům i doktorce upřímně říct, jak se u toho cítíš, z čeho máš strach a co by mohli udělat pro to, aby Ti to usnadnili a zároveň jsi nezanedbala některé věci, které je nutné řešit, léčit. Můžeš si promyslet, co by Tě v tom podpořilo, např. vzít si s sebou oblíbeného plyšáka či talisman, dopřát si nějakou příjemnou odměnu po vyšetření, např. zajít s mamkou do cukrárny apod. Někdy i tyto drobnosti pomáhají zmírnit strach, mít se na co těšit, o co/koho se opřít. Své obavy můžeš probrat také se školní psycholožkou, pokud jí ve škole máte. Neboj se na své pocity nebýt sama a svěřit se i lidem ve svém okolí, kterým důvěřuješ. Možná Tě podpoří a překvapí, že každý z nás máme něco, čeho se bojíme, v čem se musíme překonávat a vůbec to není snadné, ale stojí to za to.

Držíme Ti palce,
Modrá linka

Strach

Moje kamarádky mi vyhrožují protože mně natočili jak sem dělala věci, nechci to moc rozebírat ale moc vhodné to není pro 13ti letou hlolku. A nejhorší na to celé ž když to někoum prý řeknu tak to dají na školní veřejnou skupinu co mám dělat!!?

holka, 13 let, 6. března

Ahoj,

umím si představit, jak nepříjemná situace to je. I když jsi dělala něco nevhodného pro 13letou dívku, jsi v právu Ty, a ne kamarádky. Natáčet Tě bez Tvého souhlasu a vyhrožovat Ti, to je protiprávní jednání. Nesmí si to dovolit. Klidně jim to tak řekni, že ony se zachovaly protizákonně a pokud video nesmažou, ohlásíš to. Nebo to můžeš rovnou sdělit někomu dospělému, ke komu máš důvěru, pokud bys měla strach, že video zveřejní. Chápu, že se to dobře neříká, když se jedná zřejmě o intimní aktivity, je to ale lepší, než aby Tvé video "viselo" ve veřejné skupině.

Předpokládám, že budeš nadále obezřetnější, když budeš dělat něco, co nepatří na oči všem, že Tě to teď mrzí. Taková věc se ale stane, důležité je vědět to pro příště (nebo raději nevhodné věci nedělat).

Přemýšlím také, co je to za kamarádky, když se takto k Tobě chovají. Je pravda, že to, co se stalo Tobě, se dnes stává častěji, ale jistě by se takto kamarádky chovat neměly. Až bude "po všem", ve vhodné době, by stálo za to si s nimi o všem promluvit.

Držíme palce, aby vše dobře dopadlo,

Modrá linka

Strach

Ahoj, mám už dlouhou dobu asi dva roky pocit, že mě někdo sleduje třeba když jsem ve škole, tak mám pocit, že mě někdo sleduje, ale ten pocit mám i doma když sedím v pokoji tak mám pocit, že je někdo zamnou a kouká na mě, že je někdo venku před domem a kouká na mě proto si neroztahuju žaluzie bojím se, že by tam byl ten co mě sleduje. Včera jsem nemohla usnout a byla jsem vzhůru asi do půlnoci a najednou jsem uslyšela strašně pisklavý zvuk a kroky hodně hlasité, vypadalo to jak by mířili k mému pokoji, tak jsem se zachumlala do peřin a po chvíli ty zvuky utichli a já usnula, v tu chvíli jsem se strašně bála myslela jsem si že se odhodlal a jde mi ublížit. A mám ještě problém, že když jsem ve třídě a máme práci ve skupině nebo ve dvojicích, tak se mi zdá, že se ostatní domlouvají, že mi ublíží. Nevím co s tím mám dělat, strašně mě to děsí

holka, 12 let, 27. února

Ahoj z Modré linky,

umím si představit, že obavy z toho, že Tě někdo sleduje, že Ti někdo ublíží a že se na Tebe spolužáci domlouvají, jsou jistě velmi nepříjemné. Je důležité, abys se svými pocity nezůstávala sama. Svěř se rodičům, mluv s nimi o tom, co prožíváš. Sdílení a možnost rozebrat situaci s někým dalším může být úlevné samo o sobě. Zároveň byste se měli spolu s rodiči obrátit na psychologa/psycholožku, který/á Ti pomůže tyto pocity zvládat a pracovat s nimi. Pokud máte psychologa/psycholožku ve škole, můžeš se obrátit přímo na něj/ni.

Přejeme Ti, aby se Ti dostalo dostatečné podpory a více klidu.
Modrá linka

Strach

Ahoj,
Je mi 13. Nevím jak přesně dlouho, ale určitě více než čtyři měsíce se potýkám s (pro mě docela závažným) problémem. Nevím, zda něco takového vůbec existuje, ale trápí mě něco co bych specifikovala jako „Strach z nových věcí“...
Jako další věc bych uvedla, že se štítím jakékoliv interakce s cizími lidmi. Když chodím kamkoliv sama, mám sklopenou hlavu. Nesnesu pohled cizích lidí, hrozně se bojím, co si o mně myslí. Bojím se, že se nějak ztrapní (zakopnu a spadnu, narazím do sloupu a nedej bože do nějakého člověka). Když jdu do obchodu a jsem u pokladny, mám strach, že řeknu něco špatně.
Je zvláštní, že s lidmi, které znám (i spolužáci, kteří nastoupili minulý rok) mi problém neděla jí, v klidu se s nimi bavím a s projevem ve třídě mám problémy jen někdy (klepou se mi ruce a kolena), ale spíše ne. Venku s mými třemi kamarádkami se chovám jako extrovert, jen co dojdu domů, nebo nejsem s nimi, jsem introvert, který se bojí pomalu i přejít silnici.

Někdy, když jsem sama, zničeho nic mě začne rychle bušit srdce a je mi najednou úzko, v některých případech mi přijde, jako by mě někdo pozoroval,... myslím, že tohle u mě způsobilo to, že se bojím být zády k velkým uzavřeným prostorám, třeba nějaká hala. Vím, že je to směšné, ale prostě tak to mám)

Do toho se mi ještě tlačí škola a poslední dobou horší známky. Kamarádka, které jsem o problému s novými věcmi řekla jako jediné mi řekla to, že bych s tím měla něco dělat... Nikdy jsem si to neuvědomila a proto se mi tahle myšlenka v posledních dnech převaluje v hlavě...
Dělám si starost, co budu dělat po základce, hrozně moc se toho bojím.
Kdybych o těchto mých problémech řekla rodičům, podle mě by se mi snažili pomoct tím, že by řekli, že v životě se musí prostě překážky překonávat a do nových věcí se vrhat s nadšení, ale opatrností. Bojím se, že by nepochopili, že prostě to není tak jednoduché jak to vypadá, hrozně se trápím... (Chovám se, (nebo se o to snažím) tak, aby nic nepoznali)
Na druhou stranu za tu dobu, co jsem ještě byla „normální“ jsem byla schopna si udělat kamaráda ze skoro každého, kamarádi i spolužáci a spolužačky o mě říkají, že se mnou se nebavit nejde,...

(Zkráceno na žádost tazatelky.)

Bojím se, že v tom jsem sama a, že mě nikdo nechápe. Předem opravdu MOC děkuji za vaši odpověď...

holka, 13 let, 21. února

Ahoj,
vážíme si odvahy a důvěry, se kterou jsi se nám dokázala svěřit. Popisuješ stavy strachu, úzkosti, které se projevují jak nepříjemnými myšlenkami, představami, tak i pocity na těle. Připadáš si v tom sama, nepochopená, nerozumíš tomu, proč se to tak děje, dřív jsi takové potíže neměla, píšeš nám o radu.

Vnímám, že v tom všem, co se děje, by Ti mohlo hodně ulevit sdílení, přijetí, pochopení, podpora ostatních. Píšeš, že kolem sebe máš fajn blízké, snažíš se před nimi ale tvářit, že se nic neděje. Říkám si, že pak pro ně musí být hodně náročné se do Tebe vcítit a podpořit Tě, když neví, že se trápíš. Je důležité učit se upřímně mluvit o svých pocitech a potřebách, snaha se přetvařovat a být veselá a v pohodě zbytečně člověka vyčerpává a k pomoci a úlevě nevede. Můžeš si zkusit promyslet, komu z těch, kterým důvěřuješ, bys to mohla nejsnáze říci. Můžeš mu to třeba i napsat, pokud bys nevěděla, jak o tom začít mluvit, nebo i ukázat zprávu, kterou jsi napsala nám. Obecně je v pořádku být introvertní a je přirozené se v určitých situacích bát, stydět, být nervózní. Mělo by to však být v určité zdravé míře, pokud je toho příliš a zbytečně Tě to zatěžuje v běžném životě, pak je potřeba s tím pracovat, vyhledat pomoc.

Rodiče by Ti mohli také pomoci vyhledat odborníka - psychologa, se kterým bys mohla pracovat na zmírnění nepříjemných stavů. Potíže, které popisuješ, jsou mezi lidmi celkem časté, nejsi v tom sama a psycholog ví, jak s tím dále pracovat, měla bys v tom průvodce, pravidelnou podporu, člověka, kterému můžeš říct všechno a nebude Tě nějak soudit nebo to zlehčovat, pochopí to. Můžeš požádat o pomoc i školního psychologa, pokud ho ve škole máte. Někdy na to člověk prostě nestačí sám a je v pořádku i zodpovědné využít odbornou pomoc, která tu pro Tebe je, než se dál trápit. Nemusíš na to být sama.

Přejme Ti vše dobré,
Modrá linka

Strach

Ahoj, mám takovou otázku, můžu ovládat své sny, dokážu je skončit a probudit se. Když si uvědomím, že jsem ve snu, tak najednou můžu dělat co chci. Ptal jsem se ostatních, jestli to dokáží a řekli že ne. Jsem normální?

Matěj, 13 let, 19. února

Ahoj Matěji,

to je náročná otázka, kterou pokládáš - co je to normalita. Každý z nás jsme trochu jiný, každý prožívá stejné věci i jinak než někdo další. Co se týče snů, které dokážeš ovládat, možná to není něco, co by se dělo většině z nás. Zároveň je ale známá věc, že něco takového je možné, hovoří se o tzv. Lucidním snění. Říkám si, že se podle Tvé stručné zprávy je těžké posuzovat, jak to máš se svými sny, a tak mě napadá, že jsou u nás psychoterapeuti, kteří se na sny více specializují, a ti by Tvoji zkušenost mohli lépe prozkoumat.

Přesto, že si v některých snech jsme schopni uvědomit, že sníme a přitom je prožívat jako skutečnost, zůstává otázkou, zda vše probíhá na vědomé rovině či nikoliv, nebo se Ti zdá, že ve snu můžeš dělat, co chceš.

Každopádně jsou sny velice zajímavým tématem, kde je stále co objevovat a mohou Ti o Tobě mnohé prozradit. Můžeš se třeba zkusit inspirovat i na internetu či fórech sociálních sítí.

Přejeme Ti hodně přínosných snů.
Modrá linka

Strach

Ahoj. Poslední dobou mám hrozny strach chodit někde po městě.
Bude to vypadat divně,ale musím říct hlavní věci.
Můj první vztah začal 15.4.2018 ,můj první kluk byl rom..(nazývejme ho třeba „obočí“)
To že mu umřel jeden z rodičů a druhy proste neví kde je,jsem věděla. Věděla jsem to,že měl problémy s policajty.
Všichni mi říkali ze je už v pohodě. Byl v pohodě cely pul rok. Byla jsem s nim něco málo přes měsíc,ale pak jsem ho ještě potkavala venku.
O měsíc později se mnou začal chodit jeho kamarád a můj vysněný kluk (vždy jsem ho chtěla),budeme mu říkat šampon..
Šampon je taky rom,ale hodnej. Náš vztah trval sice jen týden,ale mám z nej nejvíce zážitku. Dlouho jsem se z toho smutku dostávala a možná to trvá do dnes. Po rozchodu jsme se bavili jako kamarádi,ale najednou mě začal nesnaset.
No a on udělal s jednou holkou jakoze spolu jsou tak jsem udělala to samé s jedním klukem (třeba traktor)
Po čase jsme zjistili,že si rozumíme a začali jsme spolu chodit.
Pak bylo mnoho události,ale nejsou podstatné.
Dnes ráno jsem šla za traktorem (��) a viděla jsem ty dva kluky a ostatní jeho kamose na zastávce. Šli přede mnou a jak uvideli traktora,šli za nim. Obočí na nej řval a šampon to natáčel. Vím,ze obočí zmlátil nějakého staršího kluka a proto jsem měla strach. Nakonec se nic nestalo a jen jsem slyšela jak šampon na mě a na traktora křičel „máš pěknou holku“
Odpoledne jsem romi taky potkala,ale bez obočí. Hrozně se bojím ze mi něco udělají. Dřív když jsem s nimi chodila,znali mě všichni jejich druhu a měli mě radi. Oni drží při sobě a když mě nemá rad jeden,tak zadnej. Ve městě je ještě jeden rom,se kterým se nevadí nikdo. Napadlo mě ,že bych se s nim měla začít bavit :/
Co mám dělat s tím strachem?

holka, 14 let, 16. října 2018

Ahoj,
pokud Tebe nebo někoho jiného v okolí někdo ohrožuje řvaním a bojíš se ho, je namístě, aby o tom věděl někdo dospělý ve Tvém okolí. Může to být rodič, jiný příbuzný, nebo třeba paní učitelka. Můžeš se také snažit jim vyhýbat, nechodit kolem sama, věřím, že emoce snad časem opadnou. Pokud by někoho napadli nebo vyhrožovali, můžeš na pomoc zavolat policii, 158. Přemýšlíš také, jestli se začít bavit s jedním Romem, se kterým se ostatní nebaví. Nevím, jak Tě to teď napadlo a co od toho čekáš, je to samozřejmě na Tvém zvážení, zda se s ním budeš chtít více seznámit a zda to pro Tebe bude bezpečné. Můžeš se také poradit s dospělými ve svém okolí, které to můžou lépe posoudit, když dotyčné lidi znají osobně.

Přejeme vše dobré,
Modrá linka

Strach

Ahoj Alíku a ostatní. V polovině května jedu se školou do Londýna a budeme bydlet v rodinách.Sice tam budeme jen večer noc a ráno, ale bojím se, že mi tam třeba nebude chutnat jídlo nebo, že si nebudeme rozumět.. Sice tam budeme po dvojicích nebo víc, ale jsme sedmáci a nemáme zas tak dobrou angličtinu..

holka, 12 let, 18. října 2018

Ahoj,
jestli tam jedete se školou, dá se předpokládat, že takovou akci už škola pořádala v minulosti a že má vyzkoušené, že to žáci v pořádku přežili.
Je přirozené, že před cestou do neznáma má člověk obavy. Ale různé výměnné pobyty do zahraničí se provozují již řadu let a zvládají se. Londýn patří do evropského civilizačního okruhu, takže je pravděpodobné, že jídlo bude aspoň trochu podobné našemu a že vám tam nebudou nabízet brouky, mravence nebo beraní oko jako v některých exotičtějších zemích. A pokud nedůvěřujete svým znalostem angličtiny, nebudete první ani poslední, kdo se při pobytu v zahraničí domlouval improvizovaně, jak to šlo. A dá se předpokládat, že i vaši hostitelé, když vás dobrovolně přijmou k pobytu, budou mít pro vaše jazykové problémy pochopení.
Takže se samozřejmě na cestu připrav, jak nejlépe umíš, ale nestresuj se nadměrnými obavami.

Strach

Ahoj Modrá linko
Můj strach je obyčejný,ale i přesto doufám že jednoho dne se ho zbavím.
jde o to že se bojím vystupovat před lidmi a něco podobného.Ne že by mi to dělalo velký problém,například vystupovat s kamarády před ostatními mi nedělá problém ani to,když třeba recituji svůj referát (nebo něco jiného) před svou třídou.Ale jen představa ,že vystoupím sama před školou tak mi naskakuje husí kůže.Taky se obávám,že dříve mi to nedělalo problém,nebála jsem se spíš naopak ,strašně mě bavilo se ukazovat....no a ted prostě z toho mám strach....je nějaká možnost se z tohohle strachu ,,vyléčit,, nebo taky znát duvod jak je to možné?

Předem ti děkuji za tvoji radu,moc si toho vážím

holka, 14 let, 24. srpna 2018

Ahoj z Modré linky,

obavy z vystupování na veřejnosti neboli tréma trápí spoustu lidí. Určitě v tom nejsi sama. Takto po internetu Ti můžeme napsat pouze obecná doporučení. Pokud bys chtěla hledat příčinu a jít více do hloubky, pomoci by Ti mohl psycholog, třeba ten váš školní, pokud na škole máte.

Obecně platí být připravena, dobře vědět, co potřebuješ nebo chceš říct. Někomu pomáhá, když si najde v publiku někoho, koho zná nebo někoho, kdo je mu sympatický a nejčastěji směřuje pohled k němu, podpoří ho to. Někdo jiný naopak na lidi nekouká, dívá se kousek nad ně - ne do země ani do stropu - aby ho pohled na lidi neznervózňoval. Také pomáhá představit si ostatní v nějaké komické situaci, třeba na záchodě nebo v noční košili, uvědomit si, že jsou to obyčejní lidé, že "nekoušou". Někomu jinému pomáhá představit si tak zvaný katastrofický scénář - tedy to nejhorší, by se mohlo stát - a uvědomit si, že i to se dá přežít.

Přejeme klidné dny.
Modrá linka

Strach

ahoj alíku
vždy když jsem sama tak mám pocit že za mnou někdo stojí. je to takový divný pocit a bojím se čím dál tím víc.a jednou jsem musela být sama doma a strašně jsem se lekla vypelichané kočky která seděla za oknem.ahoj

Ahoj Evo,
je dobře, že ses rozhodla napsat. Z toho, co píšeš, nedokážu říct, co a proč se Ti to děje, ale je vidět, že Ti kolem toho není dobře. V takových chvílích je skvělé, když se obrátíš na někoho blízkého, s kým bys to probrala. Kdyby to neustávalo, klidně bys to mohla probrat s psychologem.
Je fajn, že na to nechceš být sama.

Přejeme hezké léto.
Modrá linka

Strach

Dobrý den,
chtěl bych se zeptat, co nám létá nad střechou.
Vždy kolem 20:30 nám nad střechou těsně vedle okapu létají nějaké mouchy a hrozně bzučí.
Mysleli jsme s bratrem, že to jsou chrousti, ale nebyli to oni.
Jednou si to sedlo do trávy, a bylo to malé jako včela ale nebyla to ona.
Hlavu to mělo černou a zadek do oranžova a černé pruhy.
Jednou jsem se po tom ohnal a honilo mě to.
Nejsou to nějaké divoké vosy nebo tak něco?
Je to hnusně otravný a bojíme se toho. Nevíte, co to je?
Děkuji.

Aleš 10 let, 30. června 2018

Ahoj,
takto podle popisu je těžké odhadnout, jaký hmyz tě děsí.
Rozhodně může jít o bodavý hmyz a měl bys říct rodičům, že se toho hmyzu bojíš.

Strach

Jeden kluk ze třídy nás strašil s hrou Granny. Ale teď jsem to začala hrát. Nějákým zvláštním způsobem mě ta hra přitahuje. Nevíte proč?

holka, 10 let, 28. června 2018

Ahoj,

ptáš se, proč Tě nové hororové hry přitahují. Je to poměrně jednoduché, u některých jedinců se jedná o potřebu se vzrušit, rozčilit, prostě vyprodukovat adrenalin. Pravěcí lidé se denně potkávali s nebezpečím, které ohrožovalo přímo jejich životy, určitě by po hororových hrách netoužili, ani kdyby tu možnost měli. My dnes žijeme podstatně klidněji (jak kdo), a tak máme občas potřebu se trošku bát, děsit, na něco si hrát, vzrušit se, atd. Jedná se zejména o děti a mladé lidi, určitě Ti není neznámý pojem adrenalinové sporty, zážitky, atd., za které se platí nemalé peníze. Prostě dnes jsou tyto potřeby u mladých lidí in, nosí se, jsou moderní.

Takže tak nějak to nejspíš bude i s Tebou. Můžeš si zkusit o tom promluvit také s rodiči, nebo některými lidmi, kteří Tě dobře znají. Můžeš pak ty názory mezi sebou porovnat, udělat si takovou svou malou, osobní anketu. Rozhodně bys takové hry neměla hrát večer před spaním, mohly by Ti klidné spaní narušit.

Přejeme Ti léto podle Tvých představ.
Modrá linka

Strach

Dobrý den, když jdu večer po ulici, zdá se mi, že mě někdo sleduje. Je to pouze výplod mé fantazie nebo mě někdo opravdu pozoruje? Také jsem si myslela, že za rohem na mě vyskočí panenka Chucky. Naštěstí si už nemyslím, že Chucky vyskočí za rohem, ale pocit sledování mám stále. Myslíte, že se jedná o paranoiu? Děkuji

holka, 12 let, 13. června 2018

Ahoj,

poznat paranoiu na dálku po internetu ze 4 řádkové zprávy tedy fakt nejde, to potřebuje odborníka a absolvování pár setkání s ním a absolvovat speciální testy. Mohu Ti tedy odpovědět jenom obecně. Pravděpodobnost, že Tě někdo sleduje, asi není velká, ovšem pocity, které máš večer na ulici má ve stejné situaci občas každý/á z nás. Obecně lze říci, že za tmy je na místech, kde se nevyskytují jiní lidé, dobré se nepohybovat sama. Třeba se s někým domluvit. S kamarádem, rodiči, sousedem, podle možností. Lepší je také nezkracovat si cestu parkem nebo neosvětlenými místy. Pokud máš pocit, že Tě někdo sleduje, je možností chvíli na ulici počkat, až jde kolem někdo, ke komu můžeš mít důvěru, například maminka s kočárkem, starší paní s nákupem, dvě paní, apod.- a požádat je, zda se k nim můžeš přidat. Tento návod může řešit Tvé bezpečí, neřeší ovšem Tvé pocity. Pokud by Tě pocit pronásledování ovládl natolik, že bys pociťovala úzkost, bála se chodit ven, prostě Tě nějak omezoval v životě, pak je na místě obrátit se na odborníka, psychologa.

Přejeme Ti, abys ses večer na ulici cítila v bezpečí.
Modrá linka

Strach

Ahoj Alíku......Mám takový problem.Už od malička se bojím spát sama v pokoji.Je mi to trapný ale spí se mnou mamka nebo tatka.Nevím čím to je.Prostě když tam mám usnout sama tak to nejde a automaticky vstanu z postele a začnu chodit po pokoji brečet a psát si nesmysli.Ale když je mamka na noční směně a tatka už je v ložnici tak píšu mamce. A to už neusnu vubec.Fakt nevím čeho se bojím nebo co se mnou je.Zrovna dnes je mamka na noční směně.FAKT FAKT FAKT se bojím.Prosím pomoz mi.Předem děkuji za odpověd.

Michaela B, 16. dubna 2018

Ahoj Michaelo,

je dobře, že se se svým strachem dokážeš někomu svěřit. Nechceš být v noci sama a myslím, že bys neměla zůstávat sama ani na tento problém.
Skoro každý máme něco, čeho se bojíme a co nás přiměje chovat se tak, jak nechceme. Každý to má jinak, z jiných příčin, a tak se ani nedá říci, co přesně by pomohlo zrovna Tobě. Jde vidět, že sama s rodiči zkoušíš různé varianty. Co by mohlo pomoci, je obrátit se i s rodiči na psychologa a s tím společně budete přicházet na to, čeho přesně se vlastně bojíš Ty a co by Ti pomohlo, aby ses cítila lépe a třeba i časem mohla spát v klidu i sama.

Přejeme hodně štěstí a sil.
Modrá linka

Strach

Ahoj,
dnes se mi poprvé zdál takovýto sen a jsem z něj dost vyděšená a pořád na to myslím...
Před 2 měsícemi se nastěhovali naši noví sousedé do domu a o tom se mi zdálo. Naší sousedce je 23 a sousedovi taky.
Co se mi zdálo?
Byl leden, Přišla jsem domů ze školy a najednou byla v našem domě ta sousedka byla modrá, protože byla zmrzlá, a něco strašně potichu říkala, tak jsem odskočila pro teplé ručníky, a když jsem přišla, ležela na zemi a nedýchala.

Je to vše, co si pamatuji, jsem z toho dost vyděšená, protože se bojím, že to něco znamená :(
Takovéto sny se mi nikdy nezdají. Říkala jsem si, že to moc nedává smysl, že byla v našem domě, a taky nevím, proč jsem v tom snu už dříve nepomohla.
Poradíte mi, jak na to mám zapomenout?

holka, 12 let, 1. dubna 2018

Ahoj,
během spánku mozek uklízí, přerovnává si důležité a nedůležité zážitky... a ty nedůležité vyhazuje do koše, respektive zapomíná. Když si uklízíš ve svém pokoji, tak by z předmětů, které postupně probíráš, sice šel sestavit nějaký ucelený příběh, ale mnohdy by nemusel dávat žádný smysl. Při důkladnějším uklízení bys narazila třeba i na věci, které už jsi považovala za dávno vyhozené. :-)

Tvůj mozek ti takový příběh z úklidu dává ve formě snu. Může tedy mít smysluplný děj poskládaný z nedávných zážitků, nebo to klidně může být naprostá šílenost namixovaná z dávných vzpomínek, z obav a přání a z příběhů, které jsi někde četla, viděla a slyšela.

Jak na takový intenzivní sen zapomenout? Nepřemýšlet o něm! Mávnout nad ním rukou. Zařadit ho mezi ty nedůležité věci, které se při příštím nočním úklidu zahodí... ;-)

Strach

Ahoj Aliku a ostatní....
Potřebovala bych poradit byla jsem teď týden na lyžáku a mám kamarádku která je stejně psychicky labilní jako já... Říkala jsem jí ať během toho týdne nedělá blbosti.... Dnes jsem přišla domů a dostala jsem echo od její spolužačky, že se skoro podřezala a utekla z domu... Strašně se o ní bojím. Tečou mi slzy, klepou se mi ruce.... Nevím vůbec co dělat, vůbec to nedávám...
Co mám dělat? ;(

holka, 13 let, 2. března 2018

Určitě bys měla informovat své rodiče. Ti vyhodnotí, jak moc pravděpodobný je tvůj strach. Kontaktují rodiče tvé kamarádky a dost možná i PČR.

Strach

Ahoj Alíku,
Už asi rok mám velký strach z pavouků. Pavouci jsou kolem nás. Když uvidím nějakého pavouka, tak hned od něj letím pryč a křičím. Jen když vidím třeba letět pár chlupů, tak sebou škubnu a zrychlí se mi tep. Už si že mě dělají lidí srandu, ale to mi tak nevadí. Nesnáším pavučiny ani nic takového. Můj strach začal, když na mě vylezl z ručníku velký pavouk. Máme zahradu, kde pomáhám a často pracujeme se dřevem a tam jsou pavouci všude, mamka nechce ať vyvádím a chce ať se pavouků nebojím, to je ale těžké. Prosím poraďte mi, jak se strachu zbavit.mam zajít k nějakému lékaři?

Předem děkuji za odpověď
Barča

Barča, 14 let, 9. února 2018

Ahoj Barčo,
pokud se bojíš pavouků tak, že Ti to brání v běžném fungování např. na zahradě i jinde, bylo by dobré pracovat na tom, aby ses strachu postupně zbavila. Je dobře, že si pro sebe aktivně hledáš pomoc a radu. Ke zmírnění strachu Ti může pomoci spolupráce se školním psychologem, který ví, jak s ním pracovat. Pokud ho ve škole nemáte, můžeš zkusit jiného psychologa přes doporučení praktické lékařky nebo za doprovodu rodičů.

Držíme Ti palce,
Modrá linka

Strach

Ahoj Alíku, mám docela strach z pavouků, vždycky, když nějakého uvidím, tak prostě uteču. Ti malý mi zase tolik nevadí, ale když vidím nějakého většího je to hrůza! Vždycky je mi ale těch pavouků líto, že kvůli mě třeba umřou (někdy je např. mamka vyhodí z okna abych už mohla do té místnosti jít). Já bych ale nechtěla mít z pavouků takový strach nechci se jich bát ale prostě to nejde, pokaždý uteču. Nevíš, jak se aspoň toho strachu trochu zbavit? Předem dík za odpověď

holka, 12 let, 6. února 2018

Ahoj,

dovedu si představit, jak velký strach z pavouků máš. Kdybys mluvila více s ostatními lidmi, hodně z nich by Ti řeklo, že mají také nějaký svůj strach. Ty se bojíš pavouků a hodně dalších lidí to má podobně, jiní se bojí výšek, další hadů, uzavřených prostorů apod.

Z toho co píšeš, mi přijde, že je docela fajn, že se nebojíš těch malých pavouků, protož Ty velké nepotkáváme tak často. Strachu se dá zbavit různým způsobem, záleží na tom, co by vyhovovalo Tobě. Někomu funguje si více o pavoucích přečíst, abys ses s nimi víc seznámila, když se na ně budeš dívat na obrázcích, strach se může trochu zmenšit. Jindy se strach zmenší tím, jak budeš růst a dospívat. To, co se nám v dětství zdá nepřekonatelné, se dá v dospělosti lépe zvládat. Když strach přeroste ve fobii, dá se také řešit terapií. Hodně lid však svoje strachy neřeší a když to o sobě ví, tak se snaží nepříjemné situaci vyhnout.

Přejeme ať se Ti daří.

Modrá linka

Strach

Dobrý den, já mám strach chodit do školy. Ne kvůli šikaně, ale kvůli tomu, že se někdy ztrapním a smějou se mi. Nevíte, jak tento strach překonat, aby se mi kvůli trapasům nesmáli?
Děkuji.

kluk, 12 let, 3. února 2018

Zkus si uvědomit čtyři věci:

  1. Neber se příliš vážně. Trapným situacím nikdy stoprocentně nezabráníš, takže je lepší naučit se je brát s humorem.
  2. To, že jsi aktérem ve směšné situaci, ještě neznamená, že jsi opravdu k smíchu ty. Kdybyste si prohodili role a ty bys viděl, jak se stejným způsobem ztrapnil někdo z tvých spolužáků, smál by ses možná také... takže v tom nejspíš není nic osobního ⇒ není důvod brát si to osobně.
  3. Tvoji spolužáci jsou také chodící uzlíčky nejistoty (i když to možná nedávají najevo) a každý z nich se stará především sám o sebe. Nejspíš tvým trapasům nevěnují tolik pozornosti, kolik si myslíš, a mají plnou hlavu starostí o vlastní společenskou pozici.
  4. Škola je důležitá hlavně kvůli vzdělání. Informace a dovednosti, které se naučíš, tě budou doprovázet celý život, tvoji spolužáci ne. Takže i kdyby tě považovali za nejvtipnější atrakci svého života, je to v důsledku jedno. Nejsou důležití.