Poradna: Alík radí dětem

Jiné téma

Ahoj Aliku a ostatní,
Chtěla bych vás poprosit o radu... Poslední dobou (no poslední... Už tak 3 roky) na sobě pozoruju moje psychycké rozpoložení a jsem si nad míru jistá v tom, že se mnou vážně není něco v pořádku... Každý večer probrecim, občas si ubližuji (škrábu se, cákám na sebe horkou vodu {abych se podařila}, .... Fyzicky si ublizuji), mám depresivní myšlení (na sebevraždu, sebepoškozování, ...).... Nedokážu se upřímně usmát, mám chuť všechny povraždit i když vím, že bych to nedokázala (bývala jsem mírumilovná a vím, že ve mě ještě něco zůstalo)... Nedokážu si věřit, vlastně nikomu,... Upřímně nevím jak si pomoct, jsem strašně uzavřená.... Potřebuji z toho pomoct ... Ale já už to nedokážu ... Možná si teď říkáte Proč si neřeknu o pomoc? .... Já to nedokážu, nedokážu to říct někomu... Někomu blízkému, někomu kdo by mi to mohl zajistit, tu odbornou pomoc (moc ani nevěřím, že by mi ji doopravdy zařídili, ale to je vedlejší).... Ne jen, že jim to nedokážu říct,.... Nedokážu jim to ani napsat... Ani nic .... Už se snažím hroznou dobu najít cestu ven, ale já to nedokážu... Vždy dostanu hrozný strach, a od všech možností "uteču" zmocní se mě myšlenka... "Však na tom nejsi tak špatně" a jedu dál ve starých kolejích jenže takhle já už to nedokážu...!!!! Toho vzteku, úzkosti a ztrachu co je ve mě.... S tím si nepomůžu... Jenže jak mám udělat aby se to ostatní dozvěděli?(někdo kdo mi pomůže) když já to nedokážu nikomu říct, napsat.... Pouze vám... A když to napíšu sem, nedokážu vzít ten telefon a nechat jim to přečíst..... Prosím! Moc vás prosím pomozte, HELP! I'm die.... Užírám se zevnitř....
S láskyplným ale bolestivým srdcem Lucyssa, :(

Lucyssa, za pár dní 14 let, 3. července 2018

Ahoj Lucysso,

velmi otevřeně a výstižně jsi popsala svoje pocity a prožívání, ze kterého až mrazí. Je toho hodně, s čím se potýkáš, a je moc dobře, že si uvědomuješ, že je potřeba něco udělat. Přála bych Ti, aby ses mohla zbavit myšlenek na sebevraždu, přestat se sebepoškozovat i dál se jinak trápit.

Zároveň jsem si přečetla, že je pro Tebe nemožné to teď někomu dalšímu říct. Chápu, že to tak můžeš mít, někdy je opravdu velmi těžké se svěřit někomu blízkému. Nemusíš na sebe proto spěchat, dnes jsi to napsala sem, na Alíka, je možné, že příště už to půjde i trochu jinak. Chtěla bych Ti nabídnout pro začátek chat některé z linek důvěry nebo přímo chat Modré linky. Tam si prostřednictvím psaní o všem můžeš více popřemýšlet spolu s pracovníkem linky důvěry a hledat možnosti, jak to udělat, abys to mohla někomu dál říct nebo si jít někam pro pomoc. Myslím, že úleva existuje i pro Tebe, jen je potřeba dát šanci i další pomoci.

Přeji Ti, abys mohla vystoupit ze strachu, úzkosti a vzteku a mohla jsi se znovu nadechnout.
Modrá linka

Na otázky odpovídají

pracovníci linky důvěry Modrá linka, Alíkova kamarádka BáraV, odborníci na boj proti kouření z projektu Nekuřátka a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

Dotazy smí pokládat čtenáři mladší 15 let.

Jiné téma

Ahoj alíku, když mi rodiče dají peníze na útratu např. na svačinu peníze si schovám a šetřim ale nedávno jsem si řekl že bych si taky mohl něco koupit protože kamoši každy den si kupuji nějaké jídlo no a tak sem utratil za den asi 200 a teď zpětně mi těch peněz je docela líto je teda lepši šetřit nebo hned utratit peníze

kluk, 13 let, 15. října

Ahoj,
to je velmi složitá otázka a myslím, že na ni neexistuje jednoznačná odpověď. Hospodaření s penězi je velmi individuální záležitost a každý člověk vyznává jinou filozofii. Zatímco někteří lidé spoří (ať už proto, že si chtějí koupit nějakou větší věc, nebo protože chtějí mít finanční rezervu), jiní raději zastávají názor, že peníze se mají užít. Těžko říci, který přístup je lepší a opravdu záleží na osobnostním založení člověka. Osobně bych byla pro „zlatou střední cestu“, kdy si člověk část peněz spoří a částí dělá sám sobě nebo ostatním radost. Ale jak už jsem řekla, to je pouze můj osobní názor, protože každý člověk si vztah k penězům musí najít sám a zjistit, co mu vyhovuje. Každopádně je určitě vynikající, že ve svém věku o financích a utrácení přemýšlíš a nejednáš bezmyšlenkovitě.
Měj se hezky!
Bára

Jiné téma

Dobrý den, už dlouho jsem chtěla být vegetariánkou ale pak jsem si přečetla, co Všechno stojí za mlíkem a vejci apod.. chci být vegankou, ale rodiče mě v tom absolutně vůbec nechtěli podpořit (s vegetariánstvím), nutili mi maso a bylo to takový to 'dokud to maso nesnis, neodejdeš od stolu', takže jsem to vždycky se slzama musela sníst:( Ale už mi to doopravdy vadí. Vzhledem k tomu, že mi teď vlastně bude 13 a veganstvi je doporučené od 12+, pokud nejsi od narození vegan a chceš být, protože to je pak jiny jídelníček zase. Tak už chci být vegankou, protože mi tohle všechno okolo doopravdy vadí, to jakým způsobem dochází k vejcím a mléku, mléčným výrobkům. O masu ani nemluvím, to jeotresne jíst jinou živoucí bytost. Nikomu veganství nenutím, pouze já chci být vegankou, protože když tyto potraviny jim, tak mám vždycky slzy v očích a je mi z toho špatně prostě. Nevíte, jak bych to mohla vysvětlit rodičům? Protože už vážně nevím, co mám dělat

holka, 13 let, 10. října

Hezký den,
chápu, že můžeš mít na stravu a jídlo jiný názor, než Tvoji rodiče. Připadá mi fajn, pokud se s nimi o tom snažíš v klidu mluvit, vysvětlovat, domluvit se na tom, co bys chtěla jinak. Zároveň dokud nejsi plnoletá, zodpovídají za Tvé zdraví a vývoj rodiče, tedy je důležitý i jejich pohled.
Napadá mě, že byste mohli zvážit některé kompromisy - třeba že bys chtěla u sebe omezit maso např. na 1x za 14 dní, nahradit bílkoviny a další látky z něj něčím konkrétním jiným, nakupovat živočišné produkty z domácích chovů, kde jsou zvířata dobře živena a obstarána, obohatit domácí jídelníček o zdravé a čerstvé věci, které bys chtěla především jíst. Můžete se společně podívat na argumenty pro a proti omezení živočišné stravy, na internetu existují různé zdroje informací, ne všechny jsou však odborné. Poradit se můžete společně i s Tvým dětským lékařem/lékařkou a vytvořit si plán vzájemné dohody - která jídla jsou společná a pro rodiče důležitá a kdy se např. můžeš stravovat úplně podle svého.

Přejeme Ti vše dobré,
Modrá linka

Jiné téma

Dobrý den, chtěla bych začít chodit s kamarádkou do fitka. Ale chtěli bychom jen do ženského, aby na nás nekoukali chalpy.. to je ale problém, protože v ženském fitku, který jsme si našly berou dívky až od 16 let. Tak ted nevíme kam máme jít cvičit :/

holka, 13 let, 8. října

Ahoj,
máš pravdu, že většina fitness center má minimální věk návštěvníků omezen (většinou na patnáct let). Zkuste proto najít možné varianty posilování. Ve většině měst už jsou k dispozici venkovní posilovací stroje, na kterých si můžete vylepšit kondici. Spoustu práce na svém tělu ale můžete udělat i na obyčejné lavičce, nebo třeba schodech. Když si zadáte do vyhledávače heslo „posilování venku“, objeví se vám spousta odkazů s vynikajícími nápady, jak využít k posilování obyčejné věci, které máte kolem sebe.
Přeji vám hodně štěstí!
Bára

Jiné téma

Ahoj Alíku a spol. Včera a dneska jsem měla marihuanu, ale jen trošku že skleněnky (asi 5 potahů za den) a 15.10 a 17.10 mám jít na vyšetření na Neurologii a na Kardiologii, protože mi to doktorka doporučila a bojím se, jestli by na to přišli, kdybych si to už nedala... nevíte jestli na to přijdou ? Mamka by dostala infarkt a taťka by mě snad zabil... děkuji

holka, 13 let, 6. října

Ahoj,
bohužel ti nedokáži říci, jestli na specializovaném vyšetření tvé užívání marihuany odhalí, ale především jsi na důsledky svého jednání měla myslet dřív, než ses takové hlouposti dopustila. Asi je zbytečné zdůrazňovat, že marihuana je nelegální drogou a kromě zdravotních následků se vystavuješ i právnímu postihu. Situace, kdy užíváš opakovaně drogu a teprve potom přemýšlíš, jaké by to mohlo mít důsledky a co tomu řeknou tví rodiče, bohužel svědčí o nezodpovědnosti a nezralosti. Především by ses měla zamyslet nad tím, jestli ti stojí za to ničit si své zdraví a život kvůli pár okamžikům prchavých a velmi pochybných prožitků.
Bára

Jiné téma

Dobrý den, chtěla jsem se zeptat, jestli nevíte, kam bych mohla poslat nějaké designy oblečení... Protože mi to vážně jde, všichni mi to chválí a jako doopravdy upřímně.. a já bych chtěla zkusit to někam poslat, ale ani nevím, jestli to jde, nebo kam to poslat, protože nic takového jsem v Praze nenašla..:( poprosila bych o nějakou radu, je to pro mě doopravdy velmi důležité... A ano, vím, že to nemusí vyjít, a že ta šance, že to nevyjde je obrovská, ale stejně bych to chtěla zkusit..:( btw rodiče by neměly problém mi podepsat to, s čím by souhlasily (podmínky myslim v té smlouvě, jinak mě podpoří)

holka, 13 let, 1. října

Ahoj,
dovol mi, prosím, abych zrekapitulovala tvé dotazy od začátku září: chtěla jsi prorazit u filmu, chtěla jsi se stát spisovatelkou, chtěla jsi založit klub na ochranu přírody a chtěla jsi začít jezdit na skateboardu. Je určitě skvělé, že se zajímáš o tolik věcí a jsi tak všestranná, ale méně je někdy více. Tohle je už pátá aktivita, kterou chceš v průběhu jednoho kalendářního měsíce „rozjet“ - a žádná z nich není banální drobností, ale všechno jsou to projekty na několik let.
Ačkoli to nerada uslyšíš, než se pustíš do něčeho dalšího, radím ti spíše, aby ses věnovala menšímu množství aktivit, ale dělala je pořádně a do hloubky. Určitě dosáhneš mnohem lepších výsledků, než když rozjedeš další aktivitu.
Měj se hezky!
Bára

Jiné téma

Ahoj chci se zeptat nejedná se o mě ale, ale, o menší kamarádku nejsme takové dobré kamarádky ze by se mi znecim svěřila ale, dříve jsme byli a tak něco vím z minulosti jelikož jsme loni více jak půl roku spolu seděli v lavici a teď jsem si dané věci všimla znova i když už nejsme dobré kamarádky a ne sedíme spolu..
Ta kamarádka žije i z mamkou i tátou a její mamka má něco ze zády nebo něco takového tak jede občas na rehabilitace třeba na měsíc neli víc... A loni to byla její mamka normální doma tak ji táta uhodil aniž by něco udělala předtím než ji uhodil poslední pul rok na ni jenom řval a pořád se sebepoškozovala.. A já to z jednou kamarádkou nahlasila jelikož nás o to poprosila a řešila to učitelka, ředitel, její rodiče, ktomu asi sociálka... No tak jak se to dozvěděla učitelka tak zavolala rodičům a potom ty rodiče ty kamarádce a seřvali ji a že si to vyřídí doma a potom pár dnů na to bylo prý vše ok a jenom ta kamarádka říkala že prý kdyby se něco takového ještě jednou stalo tak půjde do decaku nebo prostě pryč od rodičů.. A taky říkala že nechce opustit svoji nej kámošku tak to doma buse muset nějak vydržet že to bude muset zvládnout že nechce opustit kámošku kterou zná asi 10 let... No a včera jsem viděla jak měla pořezanou ruku takže se opět sebepoškouzuje a to znamená že se něco děje a tak jsem se jí zeptala co to je a ona že jehla, kroužítko, žiletka vždy vše zachrání a potom jsem se jí zeptala jestli nechce z něčím pomoct řekla že a pak jsem se jí zeptala jestli se zase děje něco doma a ona ať to neřeším... Tuším že se zase něco děje jenom se asi boji nebo to nechce říct takže nevím co stim asi sní promluvim s nějak to zní dostat je to dobrý nápad? Její táta vypadá strašně a je to alkoholik a věřila bych tomu že ji doma tyra jako praktických předtím a myslím si že ji možná i znásilnil... A letos máme ject ze školou na lyzak a ona prý asi nepojedeme že ji nepustí a že nikam nepojede a zůstane doma přijdeš mi to vše strašně divný mám sní promluvit..?

holka, 13 let, 25. září

Ahoj,
je moc fajn, že máš starost o svoji kamarádku. Děláš pro ni opravdu maximum, i když není zrovna Tvojí nejlepší kamarádkou. Chtěla bych Tě ocenit, že jsi už v minulosti zafungovala jako její opora. To, že jste to nahlásili je moc dobře, a i když to zapůsobilo na její rodiče jen na chvíli, už o nich ví zřejmě i sociální pracovnice a to je dobře, je na co navázat. Vím, že Ti ta dívka teď řekla, ať to neřešíš, ale to, že jsi si všimla nového sebepoškozování by se nemělo podcenit, zejména pokud je tam podezření, že to souvisí znovu s chováním jejího táty.

Jsi všímavá, a nabízíš jí pomoc, to je moc dobře, ale teď to spíš patří znovu do rukou dospělých. Ty můžeš kamarádce nabídnout opět pomoc, rozhovor, ale sama tušíš, že se asi hodně bojí toho, co by bylo dál, a tak se může znovu stát, že s Tebou nebude chtít vše rozebírat. Myslím, že bys ale mohla znovu zajít za vaší učitelkou a říct jí o tom, čeho sis všimla, ona už bude vědět, jak má dál postupovat. Je to povinnost školy, aby takové případy řešila. I když budou kontaktovat sociální pracovnici, nemusí to dopadnout jenom tak, že kamarádka odejde od rodiny do dětského domova, ale budou se hledat další možnosti, jak jí pomoci. Existuje hodně variant, a také se bere v potaz i názor samotného dítěte.

Ráda bych Tě také podpořila v tom, abys na to nezůstávala sama. I pro Tebe je to zatěžující, že v takové situaci jsi a nedivím se, že Ti kolem toho běží v hlavě spoustu myšlenek a nejistot. Přemýšlím, jestli i Tebe by někdo nemohl podpořit a vyslechnout, například máma, táta nebo někdo další komu důvěřuješ. Tak bys měla někoho, kdo Ti pomůže s jednotlivými kroky, které uděláš.

Držíme palce.
Modrá linka

Jiné téma

Ahoj poradno,
nedávno jsem se vás ptal na vydělávání peněz před dosažením patnácti let. Ale teď mě zajímá jestli je možné prodávat (výrobky) kvůli EET, účtenkám a tak dále? Potřebovala bych asi 4500 korun na mobil, protože mi ho nikdo nemůže zfinancovat a také bych pomohla mamce jelikož ona moc nevydělává a na každý měsíc jí zbyde pouze pár korun pro ní, mně, mou sestru na školu, oblečení, jídlo a dům (jelikož jsme v rekonstrukci a táta nás opustil ve snad nejhorším stavu-toho domu-). Nežije se nám nejhůř ani nejlíp. Jen bych byl radši kdyby si nás táta víc všímal. Je to přes dva měsíce co jsem měla narozeniny a měsíc co jsem měl svátek a táta mi ještě nepopřál ani mi nic nedal (jsem nenáročný člověk a tak by mě potěšila i čokoláda. Ale on si toho asi nevšiml :(
Předem děkuji za odpověď na EET. A předem také děkuji alespoň za přečtení mého ,,povídání,, potřebovala jsem se s tím někomu svěřit.
Poradna je super věc a jsem moc ráda, že tu je.

anonymní, 25. září

Ahoj,
k tomu, abys mohla prodávat výrobky především potřebuješ živnostenský list, od něhož se všechno odvíjí. O ten sice můžeš požádat ještě před dosažením osmnácti let, ale musela by ti být soudně přiznána svéprávnost a soud by ti také musel vydat patřičná povolení. Nicméně tento soudní proces mohou absolvovat pouze lidé starší šestnácti let.
Co se týká tvého vztahu s tvým otcem, je mi moc líto, že se o vás nezajímá a naprosto chápu, jak těžké to pro tebe je. Obávám se však, že nemůžeš udělat nic jiného, než si s ním o tom promluvit. Pokud jste alespoň v telefonickém kontaktu, řekni mu na rovinu, že tě jeho přístup mrzí, že ho máš ráda a chtěla bys, aby o vás projevoval větší zájem. Je to tvůj otec a měl by pochopit, že je pro tebe důležitý a má v tvém životě nenahraditelné místo. Nevím samozřejmě, jaké vztahy mezi sebou aktuálně mají tví rodiče, ale pokud se rozešli ve zlém, je možné, že otec vlastně ani sám neví, jak s tebou přerušený vztah navázat a tvoje pobídnutí mu pomůže.
Přeji ti hodně štěstí!
Bára

Jiné téma

Ahoj,
Vím, že je na to asi ještě brzo, ale i tak o tom uvažuji už teď. Buď příští nebo popříští rok půjdu do tanečních. Mám ale problém. Jak mám asi jít s nějakým klukem do tanečních, když jsem na holky? Nebo spíš - jak mám třeba někoho pozvat, nebo počkat až mi tam někoho přidělí a mou první větou bude: „Sorry, ale se mnou nic nebude“?
Hlavně, jít tam s holkou pochopitelně nejde. Ale to se asi vyřídí tak nějak samo, že ano. Teď ale - oblečení. Já, jakožto tomboy jsem na sobě už pár dobrých let neměla šaty ani sukni, nenosím podpatky a z principu se nemaluji. No a v obleku jít logicky nemůžu. Takže si budu muset kvůli společenské konvenci najít nějaké šaty? A taky - jak využiju to, že umím tancovat na tom „holčičím“ místě, když pak budu někam chodit tančit s jinou holkou?
---
Další věc je ovšem vzdálenější a o to těžší. Maturiťák. Je nějaká, byť jen nepatrná možnost jít tam s mou (zatím imaginární) přítelkyní? Hledala jsem na internetu, ale vyhodilo mi to jen, že nějaké holce v Americe škola místo povolení její přítelkyně zakázala jít na ples. A opět ten problém s oblečením. Tady už to asi není tak j ´horké, kdyby mi povolili holku, tak smoking nebude (snad) problém...

No nic. Každopádně, Jak to mám udělat s tanečními? A co ten maturitní ples?

holka, 14 let, 22. září

Ahoj,
už teď přemýšlíš nad tím, jak to bude za rok nebo za dva, až půjdeš do tanečních. Chci Tě uklidnit, že jednak to má ještě svůj čas, jak sama vnímáš. Také taneční nejsou o tom, aby mezi tancujícími v páru "něco bylo". Jde tam i o osvojení pravidel etikety a základů tanců, není tam žádnou podmínkou, aby se ti dva přitahovali či spolu měli nějak více bližší vztah. Za dámské společenské oblečení se nepovažují jen sukně a podpatky, je možné se obléci více podle svého tak, aby ses cítila dobře, např. černé společenské kalhoty a k nim nějaké tričko, můžeš zvolit i uzavřené boty bez podpatku. Také Tě samozřejmě nikdo nemůže nutit, aby ses malovala. Pokud bys v budoucnu tancovala s nějakou dívkou, nejspíš jedna z vás bude muset tancovat "pánské" a druhá "dámské" kroky, takže věřím, že bys mohla užít i ty dámské. Dále přemýšlíš nad tím, jestli budeš moci jít s případnou budoucí přítelkyní na maturitní ples. Na ples si každý zve své nejbližší dle vlastního uvážení, nerozumím tomu, proč by Ti měl kdokoli bránit si kohokoli pozvat.

Chci Tě podpořit v tom, aby ses netrápila předčasnými obavami, vše má svůj čas a věřím, že o všem se dá domluvit a dojít k nějakému přijatelnému řešení, kompromisu.

Přejeme Ti vše dobré,
Modrá linka

Jiné téma

Ahoj, chtěla bych se zeptat... Chci jezdit na skateboardu, ale nemám na něj peníze a bojím se to říct rodičům.. ani nevím proč. Někde jsem četla, že je lepší koupit si dražší skateboard (třeba za 500) než za 200, že to má lepší kolečka a tak.. prostě lepší na ježdění... A rodiče by mi koupili ten nejlevnější co by našli.. to jsem si jistá... A taky nevím, kde bych třeba měla přes zimu jezdit a tak.. jako když neprší, nesnezi nebo nemrzne prostě, tak je mi to jedno. To si můžu vzít skateboard okolo baráků u nás, protože je tu sice někde dost hrubek povrch jako kameny ale ty jsou už zatvrdly v tom betonu, takže to jenom Drnca, ale kde bych měla jezdit přes zimu? Taky nemám s kým jezdit:| Ale to není až takový problém.. mě stačí kdybych měla kde.. a myslíte si, že je to špatný jako holka na skatu? Já nevim, ale fakt se to chci naucit

holka, 13 let, 22. září

Ahoj,
je hezké, že máš svůj sen, za kterým si jdeš. V první řadě bych tě chtěla ujistit, že není rozhodně nic špatného, ani divného na tom, když dívka jezdí na skateboardu. Naopak každá sportovní aktivita je chvályhodná a má pozitivní vliv na lidské zdraví (samozřejmě až na extrémní situace, jako jsou například sportovní zranění). Určitě o svém snu řekni rodičům a domluv se s nimi na možném řešení. Samozřejmě netuším, v jaké finanční situaci se nachází vaše rodina, ale jsem si jistá, že když rodiče uvidí z tvé strany snahu, zcela jistě se na nějakém řešení domluvíte. Třeba by ti mohli na skateboard přispět a ty by sis nějakou částí mohla přispět sama z vlastních úspor. Ohledně toho, kde bys mohla přes zimu jezdit, ti dost dobře poradit nemůžu, protože neznám podmínky v tvém bydlišti. Ale pokud je mi známo, lidé jezdící na skateboardu většinou tvoří komunity, znají se mezi sebou a sdílejí různé tipy. Určitě ti budou schopni poradit, kde se dá ve tvém bydlišti trénovat na skateboardu i v zimě.
Měj se hezky!
Bára

Jiné téma

Ahoj,
mluvím sprostě a už mě to delší dobu štve. Nevím jak se toho zbavit. Je to jako zlozvyk. U kamarádů si všímám jak moc je používají a vypadá to divně. Tak se chci zeptat na nějaké tipy na to jak přestat.

Předem děkuji

kluk, 13 let, 18. září

Ahoj,
je skvělé, že si svůj zlozvyk uvědomuješ a chceš se ho zbavit. Vulgární mluva skutečně není nic pěkného a lidé používáním vulgarismů často maskují svou nejistotu, či nedostatek sebevědomí. V první řadě se proto zamysli nad tím, kdy a v jakých situacích vulgarismy nejčastěji používáš. Chceš zapadnout mezi své kamarády, kteří také mluví sprostě? Připadáš si pak starší, sebevědomější, nebo jistější? Nebo sis na to zkrátka zvykl a už používáš sprostá slova automaticky, aniž bys o tom přemýšlel? Když odhalíš příčinu a kritické situace, bude se ti tvého zlozvyku zbavovat snáze.
Zaměř se potom na situace, kdy používáš sprostá slova nejčastěji, a cíleně se zaměř na jejich odbourávání. Pokud například víš, že máš tendenci používat slovo „vole“ jako „vycpávkové“, jak tomu často bývá, soustřeď se víc na obsah své řeči, abys ji nemusel podobným způsobem „vylepšovat.“ Používání vulgarismů často může souviset s roztržitostí a zvykem, pokud se víc soustředíš a budeš se skutečně snažit vulgarismy ze své řeči vyčlenit, jsem si jistá, že se ti to podaří.
Přeji ti hodně štěstí!
Bára

Jiné téma

Ahoj,
mám menší problém. Je mi třináct a stále ještě brečím. Například když se ptám dospělého člověka na nějakou důležitou věc. Je to dost nepříjemné, když se snažím udělat dojem. Nevím zda je to normální a tak se ptám :(
Předem děkuji za odpověď

kluk, 13 let, 17. září

Ahoj,

není nic špatného na tom, že pláčeš v situacích, které se Ti zdají být náročné. Pro některé mladé lidi je kontakt s dospělými opravdu těžký a potřebují více času, než si na takové situace zvyknout. Hodně pomůže právě čas a více zkušeností, ale pokud bys na to nechtěl být sáma, mohl bys navštívit psychologa, který by Ti pomohl naučit se tyto situace zvládat klidněji. Měl bys tak někoho, kdo se Ti v tomto bude věnovat. Možná máte nějakého školního psychologa ve škole nebo by Tě rodiče mohli k nějakému objednat, bude li se Ti to zdát jako dobrý nápad.

Přejeme klidné dny.
Modrá linka

Jiné téma

Dobrý den, mám takový dotaz, a docela by mě to zajímalo. Když nejsem pokřtěna (a vlastně skoro nikdo z mé rodiny), můžu se modlit a věřit v Boha? Já vím, že je to takový divný dotaz, ale chtěla bych být věřící, tak mě to zajímá, jestli můžu dělat to co věřící.

holka, 15. září

Ahoj,
můžeš věřit, na co chceš, viz moje nedávná odpověď na téma pohanů. Různé církve se sice snaží mít různá formální pravidla, ale nikdo tě nemůže opravovat „tak prrr, ty na to nevěříš!“ – v otázce, čemu a jak věříš, jsi logicky ty sama rozhodující autorita. Ostatní tě můžou o tom či onom přesvědčovat, ale jestli něčemu skutečně věříš, to samozřejmě záleží na tobě. Nebo snad ten bůh, ve kterého chceš věřit, potřebuje, aby tvoji víru posuzoval i někdo další? Že bys vyslovila modlitbu a z nebes by přišlo znamení „sorry jako, ale nevyplnila jsi formulář“? :-)

Já třeba věřím, že je Zeměkoule kulatá. Někdo by se třeba mohl chtít hádat, že ve skutečnosti není kulatá, ale hranatá, budiž, o tom můžeme debatovat, ale kdyby mi řekl „Alíku, ty vůbec nevěříš, že je Země kulatá!“, tak bych mu nejprve odpověděl starou kočičí moudrostí „Co to sakra meleš, ty vořechu?“ a následně bych ho poslal do… asi do nějakého hodně vzdáleného rohu Zeměkrychle. ;-)

Alík

Jiné téma

Dobrý den,
Chtěla jsem se zeptat, jestli neznáte nějaké vyložine internetové agentury do filmů seriálů...
Že jsou oficiální, zdarma, není to podvod a jenom tam zadam věci o sobě a oni mi pak budou posílat, když budou mít zájem. Neznáte nějaké takové agentury? Rodiče řekli, že nemají problém s tím, kdybych někde hrála, ale nepomůžou mi to najít, protože na to nemají čas.
Prosím o brzkou odpověď, předem děkuji

holka, 13et, 8. září

Ahoj,
nejsem bohužel znalec filmového prostředí, ale v rámci tvého dotazu jsem se pokusila nastudovat si něco o castingových a komparzních agenturách. A obávám se, že bez spolupráci s tvými rodiči tě žádná z nich nezaregistruje, protože ti ještě nebylo osmnáct. Budeš si muset nechat udělat profesionální, nebo alespoň velmi kvalitní fotky, a rodiče u každé registrace budou muset udělit svůj souhlas. Co se týká konkrétních doporučení, nejlepší zřejmě bude pročíst si internetové diskuse, kde se diskutéři svěřují se svými osobními zkušenostmi. Když zadáš do internetového vyhledávače heslo „filmová agentura“ nebo „castingová agentura“, objeví se ti spousta odkazů a řada z nich má u sebe i uživatelská hodnocení, která by ti v rozhodování také mohla pomoci.
Přeji ti hodně štěstí!
Bára

Jiné téma

aho
nedřív něco trochu vysvětlím, abyste dotazu rozuměli..
moje babička s dědou mají služební auto mercedes, půčené od firmy kde pracují, je to to delší (má 8 sedadel)
dneska jsme v něm jeli do krámu a já jsem čekala v autě... měla sem tam perlivé pití s příchutí, kterým sem třepala a ak se to stává, část se ho tam vylila na sedadlo :/
babičce a dědovi sem to neřekla, mokré kalhoty sem si převlékla a už to uschlo, ale problém je, že když sedíte na tom místě kde se to stalo tak je to cítit... ani ne když sedíte na jiném místě ale tam trochu jo. i děda říkal něco ať to nevyleju to pití že by byl naštvaný...
možná bych to mohla říct mámě ale i toho se trochu bojím
nevíte jak by to šlo vyčistit případne kolik stojí nové autosedadlo? jezdí s ním jen babička s dědou ale bojím se co se stane když na to přijdou, nebo kdyby to začalo páchnout víc. sem z toho v nervu. odpovězte rychle prosím!

holka, 10 let, 4. září

Ahoj,

nedivím se, že jsi nervozní z toho, že jsi omylem polila služební auto Tvých prarodičů, podobné "nehody" nás v klidu obvykle nenechají. Je dobře, že se snažíš to řešit. Když se něco podobného stane, je lepší se k tomu "postavit čelem", než dělat jako by nic.

Po vylití perlivého nápoje s příchutí na textilní sedadlo může zůstat jak zápach, tak i skvrna. Čím dříve se následky polití odstraňují, tím lépe to jde. Proto by to chtělo zkusit co nejdříve, nejlépe odborně tam, kde se myjí auta. Tam mohou sedadlo vyčistit do hloubky a odstranit všechny následky. Také v drogerii se dá sehnat čistící pěna na autopotahy. Nové sedadlo potřeba určitě nebude.

Nápad říct to mámě je moc dobrý. Chápu, že se bojíš, ale neudělala jsi to schválně. Můžeš klidně říct, že víš, že jsi měla být opatrnější, že Tě to mrzí, a že bys chtěla vše napravit. Na vyčištění sedadla se můžeš také sama podílet, nebo ho třeba zaplatit ze svých úspor.

Můžeš také všechno říct babičce a dědovi, pokud sebereš odvahu. Může pomoci i dát jim přečíst svůj dopis Alíkovi.

Držíme palce, aby všechno dobře dopadlo,

Modrá linka

Jiné téma

Ahoj, mám problém. Poslední dobou jsem pořád smutná a nevím proč. O těhle prázdninách se stalo hodně smutných nebo ne úplně příjemných věcí (nejlepší kamarád odjíždí daleko na střední školu, kamarádovi se oběsil táta), pak jsem kvůli nim byla smutná, ale vždy to po čase přešlo. Jenomže poslední týden jsem smutná pořád a vlastně k tomu nemám žádný důvod. Předem děkuju za odpověď

holka, 13 let, 31. srpna

Ahoj z Modré linky,

chápu, že člověk je raději veselý, než smutný. I smutek však patří k životu, zvláště, když se jemu nebo lidem kolem něj dějí smutné věci. Smutek je v tom případě naprosto přirozená reakce. Nedokážeme Ti takto po internetu říct, z jakého důvodu jsi smutná, když máš dojem, že nemáš proč. Mohou v Tobě doznívat ještě události, o kterých píšeš, může to mít jiný důvod. Jednou z možností je, že si zkusíš uvědomovat, na co během dne myslíš, čeho si všímáš – co kdo říká, co kolem sebe vidíš, jakou posloucháš hudbu – třeba si uvědomíš, že vlastně důvod máš, že se okolo Tebe nebo v Tobě něco, co v Tobě smutek vyvolává, děje. Také můžeš svou pozornost obracet k tomu, co Tě těší, dělá Ti radost, baví Tě. V každém případě je dobré nebýt na své pocity sama, ale mít s kým sdílet, mluvit o tom, co prožíváš, na co myslíš. V případě, že bys byla smutná dlouhodoběji a nemohla přijít na žádný důvod, nebo si se svým smutkem nevěděla rady ani za pomoci rodičů, potom se s jejich pomocí můžeš obrátit na odborníka, tedy psychologa, psychoterapeuta. To je člověk, který Ti může dát podporu, s ním můžeš odhalit důvod svého smutku a naučit se své pocity zpracovávat.

Přejeme Ti klidný start do nového školního roku,

Modrá linka

Jiné téma

Ahoj poradno, Alíku,Modrá linko,atd.
Mám problém se sebevědomím a sebedůvěrou.
Nedávno jsem měla o sobě říct 5 dobrých věcí (v rámci nějakého seznamování na táboře), nedokázala jsem říct ani jednu.
Nemyslím si, že je to v pořádku....
Vím, nikdo nemá rád namyšlené lidi,ale nemyslím si, že je úplně v pořádku si myslet, že na mě není nic dobrého.....
Moji kamarádi,moje rodina a i moje zlatíčko na mě vidí spoustu dobrých věcí, přijdu si jako podvodník.
Nepřijde mi, že si zasloužím uznání od svých rodičů, kamarádů, spolužáků, učitelů,od svého zlatíčka.
Nemyslím si, že si zasloužím být ředitelkou mojí školy považována za "elitu" školy.
Nemyslím si, že si zasloužím lásku.
Dělala jsem si pár psychologických testů na internetu, několikrát mi vyšlo, že trpím těžkou depresí a sociální úzkostí, přemýšlím jestli to nemůže být pravda...
Nevím jestli smím být hrdá na to co jsem "dokázala".
Smím být hrdá na to,jak daleko jsem došla v oblasti fyziky, smím být hrdá na to, že dnes v 15 letech jsem se dostala na "úroveň" prvního roku vysoké školy, že bez problému dokážu řešit příklady z fyziky pro vysokoškoláky?
Hlavním mým problémem je to, že brzo budu dělat přijímačky na gymnázium a věřím si tak málo, že když mě postavíte před test a vyvinete na mě patřičný tlak,tak nenapíšu nic, protože se začnu urážet, říkat si,jak jsem blbá, tlustá a hnusná a že nic nikdy nedokážu. Potřebuju si nějak instantně zvýšit sebevědomí a sebedůvěru, jinak ty přijímačky opravdu neudělám a to všechno,co jsem ve fyzice naučila ,bude úplně v pr*eli (pardon za lehce cenzurované sprosté slovo), protože ze mě bude pomocný kopač kanálů....
Jak si teda to sebevědomí a sebedůvěru zvýším co nejrychleji?
(Vím že se na ty přijímačky musím taky učit(což mám v plánu),ale ať toho budu umět kolik chci,tak bez dostatečné sebedůvěry nic nenapíšu...)
Předem děkuji za odpověď.

holka, 15 let, 25. srpna

Ahoj,
píšete, že je Vám 15 let a máte problém se sebevědomím a sebedůvěrou. Bojíte se, že byste kvůli tomu také nemusela uspět u přijímaček a to by Vás mrzelo. To, čím právě procházíte, prožívá většina dospívajících, nejspíš i Vašich vrstevníků, spolužáků, přátel. Je to dlouhá cesta, člověk si sebevědomí buduje postupně, krok za krokem, celý život. Intenzivněji na svých obavách a nedůvěře sama sobě můžete pracovat s psychologem, např. školním. Nebojte se to sdílet také se svými blízkými, můžete se vzájemně inspirovat.
Začít se dá od úplných drobností, např. si více všímat věcí, ve kterých se Vám daří, na co máte talent, co Vás těší, co na Vás např. i oceňují ostatní. Můžete se jich na to např. v rodině i přímo zeptat. Můžete si tak udělat seznam pozitivních věcí, který Vás může povzbudit v okamžicích pochyb.
Je dobré na sebe ale také netlačit a nebýt k sobě příliš přísná, oceňovat se i za drobné věci, nechtít výsledky hned. Jsme lidé a je přirozené a v pořádku, že o sobě někdy pochybujeme, že nejsme ve všem dokonalí nebo podle svých představ. Přejeme Vám, aby se Vám postupně dařilo přijímat se taková, jaká opravdu jste, s klady i zápory.

Modrá linka

Jiné téma

Ahoj Alíku,
zajímalo by mě, když např. rodiče vlastní byt, tak jaké je ověření, že ho opravdu vlastní? To na to mají nějaký papír nebo tak něco? Kdyby ten byt třeba prodávali, tak co k tomu doloží? Děkuji za odpověď.

kluk, 14 let, 24. srpna

Ahoj,
neexistuje žádný papír, který by říkal cosi ve smyslu „držitel tohoto dokumentu je vlastníkem bytu“, který by si rodiče schovali do trezoru a který by jim teoreticky mohl někdo ukrást nebo zkopírovat.

Přehled o tom, kdo vlastní jakou nemovitost (byt, dům, pozemek) udržují většinou státní instituce, v naší republice je to katastrální úřad, který umožňuje na svém webu i prohlížení záznamů. To je rozhodující autorita. V katastru jde i zjistit, jestli u bytu neprobíhají nějaké exekuce – tedy jestli majitel není zadlužený natolik, že má na byt (přesněji na peníze z prodeje bytu) zálusk banka nebo jiná instituce, která mu půjčila peníze.

Při prodeji bytu bývají v kupní smlouvě popsané podrobnosti, kdy a za jakých podmínek dojde k zápisu nového majitele do katastru. Úřad také částečně dohlíží, jestli jsou splněny všechny náležitosti, takže změna záznamů může chvilku trvat.

Jsou známé případy podvodů, kdy se vykutálený nájemník vydával za majitele, našel nějakého důvěřivce, kterému byt nejprve předvedl a následně i prodal, kupující podvodníkovi převedl peníze, ale změny v zápisu katastru nemovitostí se už samozřejmě nedočkal, protože o ni podvodník ani nezažádal, místo toho frnknul pryč. Nebo jiný druh podvodu je, že skutečný majitel prodá byt několika zájemcům najednou, kteří o sobě navzájem netuší, a jakmile má miliony na účtě, tak se také vypaří. Proto je dobré při nákupu nemovitostí moc nespěchat, všechno důsledně prověřovat a peníze předávat přes věrohodného prostředníka, který je prodávajícímu nevydá dřív, než katastrální úřad potvrdí změnu majitele.

Podobně jako vlastnictví bytů funguje třeba i vlastnictví domén na internetu. Také je jeden centrální rejstřík, o který se stará respektovaná organizace, v případě českých domén CZ.NIC. Majitel domény nevlastní žádný papír, že je doména jeho, ale všichni vědí, kam koukat, když chtějí majitele zjistit. Některé internetové domény jsou dokonce i hodnotnější než nemovitosti, pokud na nich bydlí významný projekt.

Alík

Jiné téma

Ahoj chci vám poděkovat za všechny odpovědi ke všem dotazům jsem ráda a vážím si toho že jste si udělali čas máte pravdu že bych měla doma více komunikovat z mamkou atd už jsem se mamky i na pár věcí zeptala ale, poslední odpověď mi nějak dala najevo jako bych vás otravovala a žádali jste o to abych vám nepsala dotazy teda aspoň jsem to takhle pochopila už se mi dotazy na Alíka psát nechtějí a asi ani nebudu ahoj

holka, 12 let, 19. srpna

Ahoj,
chápeme, že sis naši předchozí odpověď mohla vyložit jako odmítnutí a cítíš se kvůli tomu nepříjemně. To však nebylo našim cílem. Našim cílem především je, aby se každý pisatel s naší drobnou pomocí učil řešit své potíže vlastními silami a hledat podporu mezi lidmi, kteří jsou mu nejblíž, i když to někdy není úplně snadné.

Alíkova poradna je otevřena stále a všem, kteří se potýkají s nejistotou, strachem a neví si momentálně sami rady. Na druhou stranu žádná e-poradna nemůže poskytnout to, co rozhovor s blízkým člověkem, který Tě alespoň trochu zná. Nemůžeme a ani nechceme nahrazovat přátelství nebo jiný podobný vztah, který patří do skutečné reality. My se můžeme jen domýšlet na základě našeho vzdělání a zkušenosti s podobnými dotazy, co by mohlo být užitečné. Když píšeme naše odpovědi, zvažujeme spoustu věcí. Například, když se nás dívka ptá jak a čím se holit, zvažujeme:

  1. co je bezpečné, hygienické
  2. co na to její nejbližší kamarádka - neřeší náhodou stejný problém a neměla by radost ze vzájemné opory, kdyby si o tom popovídaly, zašly spolu do obchodu, přikoupily ještě pár věciček pro krásu, cestou probraly školní drby a kluky, naplánovaly piknik nebo kino,.. byly by v tom spolu a to by utužilo jejich přátelství
  3. co na to její máma - jak by jí bylo kdyby zjistila, že dcera řeší poměrně intimní dotazy s úplně cizí ženskou (nebo chlapem) po internetu a asi se stydí zeptat třeba večer u televize...
Snad Ti tento příklad pomůže pochopit náš důraz na to, aby ses s otázkami, které Tě trápí, zkoušela obracet i jinam.

Samozřejmě, když budeš mít pocit, že ses od svých blízkých nedozvěděla, cos potřebovala, nebo že Tvá potíž potřebuje jiný, odbornější pohled na svět, můžeš se na Alíkovu poradnu obrátit znovu.

Hezký zbytek prázdnin přeje
Modrá linka

Jiné téma

Ahoj poradno.
Za týden mám oslavu narozenin a před třemi týdny jsem napsala dvěma kamarádům jestli nechtějí přijít, ale ani nikdo z nich se mi neozval. Je to vážně divné, protože většinou odepíší tak do 24 hodin. Ignorují mě nebo mě nenávidí a nebo se mnou nechtějí kamarádit?

Anonymní, 23. srpna

Ahoj,
chápu, že je ti nepříjemné, že se ti kamarádi neozvali a nevíš, na čem jsi. Na druhou stranu bych se ale trochu tvých kamarádů zastala. Přece jenom jsou prázdniny, čas dovolených, táborů, nejrůznějších sportovních soustředění apod. Na spoustě z těch akcí ani mobilní telefony nejsou povoleny, nebo možná nestihli odpovědět a pak jim to vypadlo z hlavy. Na tvém místě bych jim oběma zavolala a zeptala se jich přímo, jestli zprávu dostali a jestli s nimi máš počítat. Zcela určitě pochopí, že kvůli organizaci oslavy potřebuješ vědět, kolik lidí dorazí.
Měj se hezky!
Bára

Jiné téma

Ahoj,
už asi rok tajně cvičím.. Cvičím, protože mě to baví. Ale přijde mi trapné cvičit např. Před rodiči, protože celá naše rodina není vůbec na sport.. Jako kdybych dělala třeba tenis, tak jim to přijde víc v pohodě a tolik to neřeší.. Ale sporty mě až tak nebaví.. Vlastně jim to nechci říct (nebo třeba před nimi cvičit), protože by pak měli otravné kecy jako ,,Jasněě, určitě cvičí aby se líbila klukům" atd. A to mi hrozně vadí, tak jsem cvičení tajila.. Teď mě mají za holku, co vůbec nesportuje, a kdybych začala najednou cvičit před nimi, bylo by to divné. Sice by to bylo lepší pro mě, ale měla bych hrozně špatný pocit a asi bych se styděla.. Chci prostě ukázat svou pravou já, ale nedokážu neřešit názory ostatních..

Anna, 20. srpna

Ahoj,
popravdě příliš nerozumím tomu, proč před nimi své cvičení tajíš. Cvičení a sportování vůbec je přece aktivita, která zasluhuje spíše obdiv a uznání než posměch. Jsem si jistá, že když tvé okolí uvidí, že dlouhodobě a pravidelně sportuješ, naopak ocení tvou sebedisciplínu, vytrvalost a cílevědomost. Chápu, že nechceš cvičit před svědky, protože to není každému příjemné, ale není přece důvod tvářit se, jako kdybys dělala něco špatného a zavrženíhodného, když si jdeš zacvičit. Klidně jim můžeš říci, že cvičíš v soukromí, protože je ti to tak příjemnější. Co se týká důvodů, kvůli kterým cvičíš, ty jsou čistě tvou věcí. I kdyby jsi cvičila pouze proto, aby ses líbila klukům, není na tom nic divného nebo odsouzeníhodného. Je to tvoje tělo a tvoje volba.
Měj se hezky!
Bára