Poradna: Alík radí dětem

Strach

ahoj alíku
vždy když jsem sama tak mám pocit že za mnou někdo stojí. je to takový divný pocit a bojím se čím dál tím víc.a jednou jsem musela být sama doma a strašně jsem se lekla vypelichané kočky která seděla za oknem.ahoj

Ahoj Evo,
je dobře, že ses rozhodla napsat. Z toho, co píšeš, nedokážu říct, co a proč se Ti to děje, ale je vidět, že Ti kolem toho není dobře. V takových chvílích je skvělé, když se obrátíš na někoho blízkého, s kým bys to probrala. Kdyby to neustávalo, klidně bys to mohla probrat s psychologem.
Je fajn, že na to nechceš být sama.

Přejeme hezké léto.
Modrá linka

Na otázky odpovídají

pracovníci linky důvěry Modrá linka, Alíkova kamarádka BáraV, odborníci přes výživu z projektu Vím, co jím, odborníci na kouření z projektu Nekuřátka a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

Dotazy smí pokládat čtenáři mladší 16 let.

Strach

Ahoj. Poslední dobou mám hrozny strach chodit někde po městě.
Bude to vypadat divně,ale musím říct hlavní věci.
Můj první vztah začal 15.4.2018 ,můj první kluk byl rom..(nazývejme ho třeba „obočí“)
To že mu umřel jeden z rodičů a druhy proste neví kde je,jsem věděla. Věděla jsem to,že měl problémy s policajty.
Všichni mi říkali ze je už v pohodě. Byl v pohodě cely pul rok. Byla jsem s nim něco málo přes měsíc,ale pak jsem ho ještě potkavala venku.
O měsíc později se mnou začal chodit jeho kamarád a můj vysněný kluk (vždy jsem ho chtěla),budeme mu říkat šampon..
Šampon je taky rom,ale hodnej. Náš vztah trval sice jen týden,ale mám z nej nejvíce zážitku. Dlouho jsem se z toho smutku dostávala a možná to trvá do dnes. Po rozchodu jsme se bavili jako kamarádi,ale najednou mě začal nesnaset.
No a on udělal s jednou holkou jakoze spolu jsou tak jsem udělala to samé s jedním klukem (třeba traktor)
Po čase jsme zjistili,že si rozumíme a začali jsme spolu chodit.
Pak bylo mnoho události,ale nejsou podstatné.
Dnes ráno jsem šla za traktorem (��) a viděla jsem ty dva kluky a ostatní jeho kamose na zastávce. Šli přede mnou a jak uvideli traktora,šli za nim. Obočí na nej řval a šampon to natáčel. Vím,ze obočí zmlátil nějakého staršího kluka a proto jsem měla strach. Nakonec se nic nestalo a jen jsem slyšela jak šampon na mě a na traktora křičel „máš pěknou holku“
Odpoledne jsem romi taky potkala,ale bez obočí. Hrozně se bojím ze mi něco udělají. Dřív když jsem s nimi chodila,znali mě všichni jejich druhu a měli mě radi. Oni drží při sobě a když mě nemá rad jeden,tak zadnej. Ve městě je ještě jeden rom,se kterým se nevadí nikdo. Napadlo mě ,že bych se s nim měla začít bavit :/
Co mám dělat s tím strachem?

holka, 14 let, 16. října 2018

Ahoj,
pokud Tebe nebo někoho jiného v okolí někdo ohrožuje řvaním a bojíš se ho, je namístě, aby o tom věděl někdo dospělý ve Tvém okolí. Může to být rodič, jiný příbuzný, nebo třeba paní učitelka. Můžeš se také snažit jim vyhýbat, nechodit kolem sama, věřím, že emoce snad časem opadnou. Pokud by někoho napadli nebo vyhrožovali, můžeš na pomoc zavolat policii, 158. Přemýšlíš také, jestli se začít bavit s jedním Romem, se kterým se ostatní nebaví. Nevím, jak Tě to teď napadlo a co od toho čekáš, je to samozřejmě na Tvém zvážení, zda se s ním budeš chtít více seznámit a zda to pro Tebe bude bezpečné. Můžeš se také poradit s dospělými ve svém okolí, které to můžou lépe posoudit, když dotyčné lidi znají osobně.

Přejeme vše dobré,
Modrá linka

Strach

Ahoj Alíku a ostatní. V polovině května jedu se školou do Londýna a budeme bydlet v rodinách.Sice tam budeme jen večer noc a ráno, ale bojím se, že mi tam třeba nebude chutnat jídlo nebo, že si nebudeme rozumět.. Sice tam budeme po dvojicích nebo víc, ale jsme sedmáci a nemáme zas tak dobrou angličtinu..

holka, 12 let, 18. října 2018

Ahoj,
jestli tam jedete se školou, dá se předpokládat, že takovou akci už škola pořádala v minulosti a že má vyzkoušené, že to žáci v pořádku přežili.
Je přirozené, že před cestou do neznáma má člověk obavy. Ale různé výměnné pobyty do zahraničí se provozují již řadu let a zvládají se. Londýn patří do evropského civilizačního okruhu, takže je pravděpodobné, že jídlo bude aspoň trochu podobné našemu a že vám tam nebudou nabízet brouky, mravence nebo beraní oko jako v některých exotičtějších zemích. A pokud nedůvěřujete svým znalostem angličtiny, nebudete první ani poslední, kdo se při pobytu v zahraničí domlouval improvizovaně, jak to šlo. A dá se předpokládat, že i vaši hostitelé, když vás dobrovolně přijmou k pobytu, budou mít pro vaše jazykové problémy pochopení.
Takže se samozřejmě na cestu připrav, jak nejlépe umíš, ale nestresuj se nadměrnými obavami.

Strach

Ahoj Modrá linko
Můj strach je obyčejný,ale i přesto doufám že jednoho dne se ho zbavím.
jde o to že se bojím vystupovat před lidmi a něco podobného.Ne že by mi to dělalo velký problém,například vystupovat s kamarády před ostatními mi nedělá problém ani to,když třeba recituji svůj referát (nebo něco jiného) před svou třídou.Ale jen představa ,že vystoupím sama před školou tak mi naskakuje husí kůže.Taky se obávám,že dříve mi to nedělalo problém,nebála jsem se spíš naopak ,strašně mě bavilo se ukazovat....no a ted prostě z toho mám strach....je nějaká možnost se z tohohle strachu ,,vyléčit,, nebo taky znát duvod jak je to možné?

Předem ti děkuji za tvoji radu,moc si toho vážím

holka, 14 let, 24. srpna 2018

Ahoj z Modré linky,

obavy z vystupování na veřejnosti neboli tréma trápí spoustu lidí. Určitě v tom nejsi sama. Takto po internetu Ti můžeme napsat pouze obecná doporučení. Pokud bys chtěla hledat příčinu a jít více do hloubky, pomoci by Ti mohl psycholog, třeba ten váš školní, pokud na škole máte.

Obecně platí být připravena, dobře vědět, co potřebuješ nebo chceš říct. Někomu pomáhá, když si najde v publiku někoho, koho zná nebo někoho, kdo je mu sympatický a nejčastěji směřuje pohled k němu, podpoří ho to. Někdo jiný naopak na lidi nekouká, dívá se kousek nad ně - ne do země ani do stropu - aby ho pohled na lidi neznervózňoval. Také pomáhá představit si ostatní v nějaké komické situaci, třeba na záchodě nebo v noční košili, uvědomit si, že jsou to obyčejní lidé, že "nekoušou". Někomu jinému pomáhá představit si tak zvaný katastrofický scénář - tedy to nejhorší, by se mohlo stát - a uvědomit si, že i to se dá přežít.

Přejeme klidné dny.
Modrá linka

Strach

Dobrý den,
chtěl bych se zeptat, co nám létá nad střechou.
Vždy kolem 20:30 nám nad střechou těsně vedle okapu létají nějaké mouchy a hrozně bzučí.
Mysleli jsme s bratrem, že to jsou chrousti, ale nebyli to oni.
Jednou si to sedlo do trávy, a bylo to malé jako včela ale nebyla to ona.
Hlavu to mělo černou a zadek do oranžova a černé pruhy.
Jednou jsem se po tom ohnal a honilo mě to.
Nejsou to nějaké divoké vosy nebo tak něco?
Je to hnusně otravný a bojíme se toho. Nevíte, co to je?
Děkuji.

Aleš 10 let, 30. června 2018

Ahoj,
takto podle popisu je těžké odhadnout, jaký hmyz tě děsí.
Rozhodně může jít o bodavý hmyz a měl bys říct rodičům, že se toho hmyzu bojíš.

Strach

Jeden kluk ze třídy nás strašil s hrou Granny. Ale teď jsem to začala hrát. Nějákým zvláštním způsobem mě ta hra přitahuje. Nevíte proč?

holka, 10 let, 28. června 2018

Ahoj,

ptáš se, proč Tě nové hororové hry přitahují. Je to poměrně jednoduché, u některých jedinců se jedná o potřebu se vzrušit, rozčilit, prostě vyprodukovat adrenalin. Pravěcí lidé se denně potkávali s nebezpečím, které ohrožovalo přímo jejich životy, určitě by po hororových hrách netoužili, ani kdyby tu možnost měli. My dnes žijeme podstatně klidněji (jak kdo), a tak máme občas potřebu se trošku bát, děsit, na něco si hrát, vzrušit se, atd. Jedná se zejména o děti a mladé lidi, určitě Ti není neznámý pojem adrenalinové sporty, zážitky, atd., za které se platí nemalé peníze. Prostě dnes jsou tyto potřeby u mladých lidí in, nosí se, jsou moderní.

Takže tak nějak to nejspíš bude i s Tebou. Můžeš si zkusit o tom promluvit také s rodiči, nebo některými lidmi, kteří Tě dobře znají. Můžeš pak ty názory mezi sebou porovnat, udělat si takovou svou malou, osobní anketu. Rozhodně bys takové hry neměla hrát večer před spaním, mohly by Ti klidné spaní narušit.

Přejeme Ti léto podle Tvých představ.
Modrá linka

Strach

Dobrý den, když jdu večer po ulici, zdá se mi, že mě někdo sleduje. Je to pouze výplod mé fantazie nebo mě někdo opravdu pozoruje? Také jsem si myslela, že za rohem na mě vyskočí panenka Chucky. Naštěstí si už nemyslím, že Chucky vyskočí za rohem, ale pocit sledování mám stále. Myslíte, že se jedná o paranoiu? Děkuji

holka, 12 let, 13. června 2018

Ahoj,

poznat paranoiu na dálku po internetu ze 4 řádkové zprávy tedy fakt nejde, to potřebuje odborníka a absolvování pár setkání s ním a absolvovat speciální testy. Mohu Ti tedy odpovědět jenom obecně. Pravděpodobnost, že Tě někdo sleduje, asi není velká, ovšem pocity, které máš večer na ulici má ve stejné situaci občas každý/á z nás. Obecně lze říci, že za tmy je na místech, kde se nevyskytují jiní lidé, dobré se nepohybovat sama. Třeba se s někým domluvit. S kamarádem, rodiči, sousedem, podle možností. Lepší je také nezkracovat si cestu parkem nebo neosvětlenými místy. Pokud máš pocit, že Tě někdo sleduje, je možností chvíli na ulici počkat, až jde kolem někdo, ke komu můžeš mít důvěru, například maminka s kočárkem, starší paní s nákupem, dvě paní, apod.- a požádat je, zda se k nim můžeš přidat. Tento návod může řešit Tvé bezpečí, neřeší ovšem Tvé pocity. Pokud by Tě pocit pronásledování ovládl natolik, že bys pociťovala úzkost, bála se chodit ven, prostě Tě nějak omezoval v životě, pak je na místě obrátit se na odborníka, psychologa.

Přejeme Ti, abys ses večer na ulici cítila v bezpečí.
Modrá linka

Strach

Ahoj, vím, že jsem píšu skoro pořád, ale brzy bude školní výlet a já mám problém s tím, že se bojím jíst na veřejnosti a mám hrůzu z toho, že budu mít větší porci než ostatní. Na tom výletě budeme dva dny a nemáme zajištěnou hromadnou stravu, což je skvělé, stejně jsem vegan, ale i tak si nějaké jídlo s sebou vzít musím... Prostě nechci, aby někdo viděl, že jím, mám strach, že zase začnu zvracet nebo tak něco. Myslíte, že mi může jedno dvě zvracení nějak ublížit? Třeba poškodit zuby? Já se snažím být zdravá, ale tam to asi nezvládnu.

holka, 14 let, 4. června 2018

Dobrý den z Modré linky,

vnímám Vaše obavy ze společného stravování. Nerozumím však úplně Vašim obavám ze zvracení. Pokud je člověku zle a někdy zvrací, nedá se nic dělat, i to se stává. Jestliže však mluvíte o záměrném zvracení, potom bych Vám ráda zdůraznila, že to opravdu není řešení. Píšete příliš málo o tom, jaké potíže s jídlem máte. Jestliže vše přerostlo až v to, že se bojíte jíst mezi lidmi, ráda bych Vás podpořila v tom, abyste se svěřila někomu dospělému, komu věříte, kdo Vás podpoří, probere s Vámi vše, co Vás trápí. Případně Vám pomůže vyhledat odborníka, s nímž své problémy můžete skutečně řešit.
Napadá mě také, že můžete zkoušet společné jídlo trénovat. Nejprve třeba doma nebo s kamarádkami, se kterými se cítíte dobře.

Přejeme více klidu.
Modrá linka

Strach

Ahoj Alíku......Mám takový problem.Už od malička se bojím spát sama v pokoji.Je mi to trapný ale spí se mnou mamka nebo tatka.Nevím čím to je.Prostě když tam mám usnout sama tak to nejde a automaticky vstanu z postele a začnu chodit po pokoji brečet a psát si nesmysli.Ale když je mamka na noční směně a tatka už je v ložnici tak píšu mamce. A to už neusnu vubec.Fakt nevím čeho se bojím nebo co se mnou je.Zrovna dnes je mamka na noční směně.FAKT FAKT FAKT se bojím.Prosím pomoz mi.Předem děkuji za odpověd.

Michaela B, 16. dubna 2018

Ahoj Michaelo,

je dobře, že se se svým strachem dokážeš někomu svěřit. Nechceš být v noci sama a myslím, že bys neměla zůstávat sama ani na tento problém.
Skoro každý máme něco, čeho se bojíme a co nás přiměje chovat se tak, jak nechceme. Každý to má jinak, z jiných příčin, a tak se ani nedá říci, co přesně by pomohlo zrovna Tobě. Jde vidět, že sama s rodiči zkoušíš různé varianty. Co by mohlo pomoci, je obrátit se i s rodiči na psychologa a s tím společně budete přicházet na to, čeho přesně se vlastně bojíš Ty a co by Ti pomohlo, aby ses cítila lépe a třeba i časem mohla spát v klidu i sama.

Přejeme hodně štěstí a sil.
Modrá linka

Strach

Ahoj,
dnes se mi poprvé zdál takovýto sen a jsem z něj dost vyděšená a pořád na to myslím...
Před 2 měsícemi se nastěhovali naši noví sousedé do domu a o tom se mi zdálo. Naší sousedce je 23 a sousedovi taky.
Co se mi zdálo?
Byl leden, Přišla jsem domů ze školy a najednou byla v našem domě ta sousedka byla modrá, protože byla zmrzlá, a něco strašně potichu říkala, tak jsem odskočila pro teplé ručníky, a když jsem přišla, ležela na zemi a nedýchala.

Je to vše, co si pamatuji, jsem z toho dost vyděšená, protože se bojím, že to něco znamená :(
Takovéto sny se mi nikdy nezdají. Říkala jsem si, že to moc nedává smysl, že byla v našem domě, a taky nevím, proč jsem v tom snu už dříve nepomohla.
Poradíte mi, jak na to mám zapomenout?

holka, 12 let, 1. dubna 2018

Ahoj,
během spánku mozek uklízí, přerovnává si důležité a nedůležité zážitky... a ty nedůležité vyhazuje do koše, respektive zapomíná. Když si uklízíš ve svém pokoji, tak by z předmětů, které postupně probíráš, sice šel sestavit nějaký ucelený příběh, ale mnohdy by nemusel dávat žádný smysl. Při důkladnějším uklízení bys narazila třeba i na věci, které už jsi považovala za dávno vyhozené. :-)

Tvůj mozek ti takový příběh z úklidu dává ve formě snu. Může tedy mít smysluplný děj poskládaný z nedávných zážitků, nebo to klidně může být naprostá šílenost namixovaná z dávných vzpomínek, z obav a přání a z příběhů, které jsi někde četla, viděla a slyšela.

Jak na takový intenzivní sen zapomenout? Nepřemýšlet o něm! Mávnout nad ním rukou. Zařadit ho mezi ty nedůležité věci, které se při příštím nočním úklidu zahodí... ;-)

Strach

Ahoj Aliku a ostatní....
Potřebovala bych poradit byla jsem teď týden na lyžáku a mám kamarádku která je stejně psychicky labilní jako já... Říkala jsem jí ať během toho týdne nedělá blbosti.... Dnes jsem přišla domů a dostala jsem echo od její spolužačky, že se skoro podřezala a utekla z domu... Strašně se o ní bojím. Tečou mi slzy, klepou se mi ruce.... Nevím vůbec co dělat, vůbec to nedávám...
Co mám dělat? ;(

holka, 13 let, 2. března 2018

Určitě bys měla informovat své rodiče. Ti vyhodnotí, jak moc pravděpodobný je tvůj strach. Kontaktují rodiče tvé kamarádky a dost možná i PČR.

Strach

Ahoj Alíku,
Už asi rok mám velký strach z pavouků. Pavouci jsou kolem nás. Když uvidím nějakého pavouka, tak hned od něj letím pryč a křičím. Jen když vidím třeba letět pár chlupů, tak sebou škubnu a zrychlí se mi tep. Už si že mě dělají lidí srandu, ale to mi tak nevadí. Nesnáším pavučiny ani nic takového. Můj strach začal, když na mě vylezl z ručníku velký pavouk. Máme zahradu, kde pomáhám a často pracujeme se dřevem a tam jsou pavouci všude, mamka nechce ať vyvádím a chce ať se pavouků nebojím, to je ale těžké. Prosím poraďte mi, jak se strachu zbavit.mam zajít k nějakému lékaři?

Předem děkuji za odpověď
Barča

Barča, 14 let, 9. února 2018

Ahoj Barčo,
pokud se bojíš pavouků tak, že Ti to brání v běžném fungování např. na zahradě i jinde, bylo by dobré pracovat na tom, aby ses strachu postupně zbavila. Je dobře, že si pro sebe aktivně hledáš pomoc a radu. Ke zmírnění strachu Ti může pomoci spolupráce se školním psychologem, který ví, jak s ním pracovat. Pokud ho ve škole nemáte, můžeš zkusit jiného psychologa přes doporučení praktické lékařky nebo za doprovodu rodičů.

Držíme Ti palce,
Modrá linka

Strach

Ahoj Alíku, mám docela strach z pavouků, vždycky, když nějakého uvidím, tak prostě uteču. Ti malý mi zase tolik nevadí, ale když vidím nějakého většího je to hrůza! Vždycky je mi ale těch pavouků líto, že kvůli mě třeba umřou (někdy je např. mamka vyhodí z okna abych už mohla do té místnosti jít). Já bych ale nechtěla mít z pavouků takový strach nechci se jich bát ale prostě to nejde, pokaždý uteču. Nevíš, jak se aspoň toho strachu trochu zbavit? Předem dík za odpověď

holka, 12 let, 6. února 2018

Ahoj,

dovedu si představit, jak velký strach z pavouků máš. Kdybys mluvila více s ostatními lidmi, hodně z nich by Ti řeklo, že mají také nějaký svůj strach. Ty se bojíš pavouků a hodně dalších lidí to má podobně, jiní se bojí výšek, další hadů, uzavřených prostorů apod.

Z toho co píšeš, mi přijde, že je docela fajn, že se nebojíš těch malých pavouků, protož Ty velké nepotkáváme tak často. Strachu se dá zbavit různým způsobem, záleží na tom, co by vyhovovalo Tobě. Někomu funguje si více o pavoucích přečíst, abys ses s nimi víc seznámila, když se na ně budeš dívat na obrázcích, strach se může trochu zmenšit. Jindy se strach zmenší tím, jak budeš růst a dospívat. To, co se nám v dětství zdá nepřekonatelné, se dá v dospělosti lépe zvládat. Když strach přeroste ve fobii, dá se také řešit terapií. Hodně lid však svoje strachy neřeší a když to o sobě ví, tak se snaží nepříjemné situaci vyhnout.

Přejeme ať se Ti daří.

Modrá linka

Strach

Dobrý den, já mám strach chodit do školy. Ne kvůli šikaně, ale kvůli tomu, že se někdy ztrapním a smějou se mi. Nevíte, jak tento strach překonat, aby se mi kvůli trapasům nesmáli?
Děkuji.

kluk, 12 let, 3. února 2018

Zkus si uvědomit čtyři věci:

  1. Neber se příliš vážně. Trapným situacím nikdy stoprocentně nezabráníš, takže je lepší naučit se je brát s humorem.
  2. To, že jsi aktérem ve směšné situaci, ještě neznamená, že jsi opravdu k smíchu ty. Kdybyste si prohodili role a ty bys viděl, jak se stejným způsobem ztrapnil někdo z tvých spolužáků, smál by ses možná také... takže v tom nejspíš není nic osobního ⇒ není důvod brát si to osobně.
  3. Tvoji spolužáci jsou také chodící uzlíčky nejistoty (i když to možná nedávají najevo) a každý z nich se stará především sám o sebe. Nejspíš tvým trapasům nevěnují tolik pozornosti, kolik si myslíš, a mají plnou hlavu starostí o vlastní společenskou pozici.
  4. Škola je důležitá hlavně kvůli vzdělání. Informace a dovednosti, které se naučíš, tě budou doprovázet celý život, tvoji spolužáci ne. Takže i kdyby tě považovali za nejvtipnější atrakci svého života, je to v důsledku jedno. Nejsou důležití.
Strach

Ahojky Alíku a kamarádi,
Jako vždy jak jsem psala, tak jsem napsala opravdu dlouhou slohovku. A tentokrát jí napíši znovu..
Píšu vám zde z důvodu, že mám celkem strach z lidí. Nevím zda to je přímo z lidí ale všechny pocity vám sem popíšu.
Když přesněji celý svůj strach přiblížím, tak je to strach ze zesměšnění na veřejnosti. Nedokážu mluvit na cizí lidi bez toho aniž bych se třásla nebo koktala. Vždycky jsem strašně nervozní a mám divný pocit na hrudi.. Taky nesnesu týmové práce. Ani se třídou.. Nejradši vždy pracuji sama. Vždy mám strach že v té skupince něco zkazím, a často se to i stává.
I když jsem ze své třídy ta nejstarší, tak se cítím jako ta nejslabší.
Bojím se že na mě bude někdo vždy hnusný nebo se mi bude posmívat. Nebo mi něco bude dávat za vinu.
Párkrát se mi to stalo že ve třídě jsem něco zkazila a hned na mě: „Vendulo, ty jsi to zkazila..“.. Nesnesu když mi někdo říká „Vendula“, protože mi to přijde takový hnusný, jako kdyby na mě někdo byl naštvaný. Radši mám když mi říkají „Vendy“. Já taky nikomu neříkám např. Nikolo, Karolíno, Kláro,..
Protože mi to prostě přijde takový hnusný, jako bych na toho člověka potom byla nepříjemná.
Hodně často pláču jen z důvodu, když na mě někdo zvýší hlas. Učitel ví o tom že jsem citlivější tak ani moc na mě neřve. No vlastně ani nemá proč, ve třídě jsem o hodinách většinou ticho a dávám pozor. Navíc ho máme na hodiny které mě baví. Ale třeba učitelka(bývalá) na výtvarnou výchovu a hudební výchovu. Jednou mě poslala ať jdu do jiné třídy pro špejle, ale já se bála a styděla tak jsem jí to řekla. Ona hned přes celou třídu rozkřikla: „Tak ona se STYDÍ!“ a pár dětí se i zasmálo.Já se rozbrečela a šla si sednout zpět na své místo. Byla jsem ráda že tam s námi zrovna byl učitel tak si ke mě sedl a hladil mě po zádech, což mi velmi pomohlo. Taky se mě snažil i rozesmát, což se mu velmi povedlo. Je to můj oblíbený učitel, a opravdu ho mám ráda.
No zpět k celému strachu. Prostě se bojím že se ztrapním a všichni se mi budou smát. Je mi nepříjemný být v autobuse, a být namačkaná.. Nesnáším když si vedle mě někdo sedne, vždy se co nejvíc natisknu na stěnu.
Nemám ráda když všichni na mě koukají, vždy to cítím tak intenzivně a je mi to strašně nepříjemné.
Vím, že mě ve třídě pomlouvají a strašně mě to mrzí.
Od 1. třídy až do začátku 3. třídy, neboli 2 roky, jsem byla šikanována od mých 3 spolužáků (Lukáš,Kryštof a Samuel), posmívali se mi za mojí postavu jak jsem hnusná a tak. Když jsme se převlékali na tělocvik, tak jsme se všichni převlékali ve třídě a on mi vždy naschvál sáhl na mé „špeky“ a smál se mi. V té době jsem ani nenosila podprsenku, a mé poprsí patřilo mezi trošičku větší, takže jsem se strašně moc styděla. Bylo mi to trapné.
Je mi těžké i mluvit na nějakou prodavačku v obchodě, vždy se někdy zakoktám a zčervenám.
K mé citlivosti.. asi je to kvůli otci, protože vždy na mě jako malou řval a dal mi „přes zadek“, i když to bylo normální a dělal to skoro každý rodič. Ale já se ho neskutečně bála.. a teď? Mám to furt stejný! Mám z něj furt strach. Už jen když je lehce nepříjemný tak už pláču. A kvůli tomu mám i strach z jiných dospělých mužů. Třeba sestry přítel, je strašně milý a zábavný. Ale když se naštve, tak mám strach. Několikrát jsem se kvůli tomu strachu i rozplakala.
Taky jsem strašně „nedomazlená“ neboli prostě mi chybí tak nějak dotyk.. Každou chvíli bych se ráda s někým objímala. Vždy když se potkám s mojí kamarádkou tak jí hned obejmu, a jednou dokonce jsem usnula v jejím objetí, jak jsem zachumlaná v její hrudi. Je mi to příjemné a cítím se bezpečně. Strašně moc mi chybí každé objetí, a fakt se mi ho dostává málo. To je taky důvod proč vždy pláču..
Na internetu to není až tak hrozné, ale lehce se také stydím, ale né tak hodně jako v realitě.
Na internetu si dokážu udělat kamarády, a mám jich opravdu plno. Ale v realitě ne..
Nedokážu nikomu ani říct to pitomé „Ahoj, budeme kamarádi?“.. Bojím se odmítnutí.
U sestry se dokonce ptám jestli si mohu nalít vodu, což je divný. A třeba když si chci napít z koly ale nevím zda mi to dovolí tak vždy chodím kolem horké kaše, dokuď mi nenabídne že se mohu napít.. bojím se prostě odmítnutí.
Mám ještě pár dalších strachů jako jsou třeba: Z pavouků, výšek.. Také mám Trypofobii, neboli strach z děrovaných struktur.
Vždy když jdeme k doktorce tak jsem strašně nervozní, hlavně když jdeme k doktorce, kterou vidím poprvé. To se rovnou rozpláču.. Divím se že jsem ještě naživu, protože jsem toho proplakala opravdu hodně.
Patřím mezi křehké osoby, a opravdu jsme slabá a moc toho nevydržím.
Ve vzhledu jsem nikdy nepatřila k oblíbencům, to bych musela zhubnou ale snažím se..
S každým mým problémem se obrátím na Vás, protože vím že mi odepíše inteligentní odpovědí, která dokáže pomoci.
Jen podotknu, že mé trápení nechci řešit s psychologem. Stačí mi totiž že 1x do 2 měsíců k nám do třídy chodí dvoje psycholožky. Mám vždy strašný strach a samozřejmě se vždycky rozpláču..
Budu strašně moc ráda za každou odpověď a doufám že mi pomůžete.
Děkuju moc!
Vaše věrná návštěvnice Vendy.

Vendy, 13 let, 7. února 2018

Ahoj Vendy,
popisuješ své strachy a stud, které Tě trápí a omezují Tě v běžném životě. Určitá míra nervozity, citlivosti a strachu je přirozená i užitečná, ale neměla by se stát zátěží. Oceňuji, žes nám o tom všem s důvěrou napsala a že to chceš řešit, jsi statečná.
Vnímám z Tvé zprávy, že jsi přemýšlivá dívka, spoustu věcí a souvislostí si uvědomuješ a dokážeš je vyjádřit. Se strachem i citlivostí se dá dobře pracovat v rámci psychoterapie různými nácviky, relaxacemi, postupnými kroky dostat své emoce pod kontrolu a překonat strachy. Píšeš, že to nechceš řešit s psychologem. Právě on by Ti však mohl být dobrou podporou a postupně Ti pomoci ke zlepšení. Nemusíš na sebe tlačit. Pokud je pro Tebe snazší písemná komunikace, můžeš zkusit poslat e-mail s tím, co Tě trápí třeba jedné z psycholožek, které k vám chodí do třídy (alespoň trochu je znáš, nejsou úplně cizí). Můžeš se k tomu odhodlat postupně, vzít to jako výzvu: jeden den se podívat, jaký má e-mail, druhý den ho napsat a připravit k odeslání, další den poslat.
Strach se dá zmírnit tím, že má člověk dostatek informací (situace pro něj není cizí) a pak postupnými krůčky ke splnění cíle, postupným vystavováním se tomu, čeho se bojíme. Je to docela podobné třeba otužování. Také si můžeš zkusit představit, co nejhoršího by se stalo, pokud bys oslovila psycholožku. Bylo by to to, že by ses rozplakala, bála se odpovědi? Co nejhoršího by Ti mohla odpovědět? Věřím, že by Tě, tak jako my, neodmítla a poskytla Ti nějakou radu či pomoc intenzivnější a účinnější, než můžeme poskytnout my takto na dálku. Při takovém doptávání se ohledně svého strachu člověk často dojde k tomu, že by se "svět nezbořil", že by tu situaci ustál. Bývá užitečné ujasnit si, čeho konkrétně se člověk bojí a také to, že pokud by se stalo to, čeho se bojí, dá se to zvládnout a přežít. Jak se říká, co Tě nezabije, to Tě posílí. Každá malá zkušenost překonání strachu Tě může posílit a vést ke zlepšení potíží. Zkus na to nebýt sama, probrat možnost psycholožky s kamarádkou nebo někým blízkým, kdo by Tě v tom mohl podpořit, případně Tě za ní doprovodit apod.

Držíme Ti palce,
Modrá linka

Strach

Ahoj Alíku a Modrá linko,
potřebovala bych poradit. Od svých devíti let se hrozně bojím mravenců. Pořád u sebe nosím lahvičku s vodou a mýdlem, abych se jich zbavila. Bojím se si sednout do trávy, aby tam náhodou nějaký nebyl a nekousl mě. Ale když jsem byla malá, vůbec jsem se jich nebála. Teď, když pod sebou uvidím mravence, začnu hrozně ječet. Nevíš prosím, jak se toho zbavit? Předem moc děkuji za odpověď .

holka (12 let), 29. ledna 2018

Ahoj, lidé mají různé fóbie - z pavouků, z hadů, ze stísněných prostor atd. Ve tvém případě se jedná o strach z mravenců.
Síla strachu je různá. Může jít jen o menší strach, který se naučíš ovládat sama. Když uvidíš mravence, zkus zavřít oči a začni pravidelně dýchat. Soustřeď se na nádechy a výdechy, které jsou pomalé a pravidelné.
Pokud máš ale až panický strach, pak se svěř rodičům a zajděte k lékaři. Ten rodičům doporučí odborníka, který tě naučí strach ovládat a v některých případech umí pacienty i jejich strachu zcela zbavit.

Strach

Proč se tolik lidí bojí hadů? Jsou přece dobří a bojí se víc než lidi.

kluk, 10 let, 19. prosince 2017

Ahoj,
to, že se hodně lidí bojí hadů, může mít víc příčin.
Jedna z příčin může být to, že je hodně nepodobný člověku. Přece jen když zvířátko má čtyři tlapky, teplé tělíčko a hraje si s míčem, tak je snadné s ním kamarádit. Ale had nemá nohy vůbec žádné, je studenokrevný, a i jeho obličej je od pohledu méně obvyklý než obličej třeba pejska.
Druhá věc je, že mnoho lidí bylo již od dětství poučeno, že na hady si mají dávat pozor, protože jsou jedovatí. A i když se postupem let dověděli, že jedovatých je jen menší část hadů, a že u nás hadi na lidi neútočí, nýbrž před nimi utíkají, ten dětský strach z hadů c nich do jisté míry zůstal.
No a třetí věc je, že i v řadě pohádek a v dalších literárních dílech je had prezentován velmi často jako záporná postava, a dokonce i v úvodu Bible je o hadovi nelichotivá zmínka.
Existuje i řada jiných tvorů, ze kterých mají lidé strach, ti mají třeba šest nebo osm nožiček a někdy i o hodně víc, ale ti jsou většinou malincí. Hadi na rozdíl od brouků nebo pavouků mohou dosahovat i značné velikosti.
Takže to jsou pravděpodobně některé z důvodů, proč se hodně lidí bojí hadů.

Strach

ahoj predom sa chcem ospravedlniť že pišem slovensky.. tak k dotazu, v poslednej dobe so pripadam ako totalny psycho (no važne neviem ako to nazvať) už dlhšie mam problemy so socializaciou a mam pocit že sa to stale zhoršuje. niekedy som nerada chodila medzi ludi, ale to sa po dlhsej dobe zmenilo na strach, strach z toho ze nieco zle urobim, strach z toho ze na mna ostatny pozeraju a tak. vyhybam sa takymto veciam no ale škoku vymeškavať nemožem čize každy deň školy preživam peklo o ktorom nikto nevie, najhoršie je keď mam ist odpovedat ale ja všetko zabudnem a pod. Napríklad dnes sme boli v divadle a ty herci na mna pozerali.. uz to nieje pocit ale som si ista ze to tak bolo (ale vane citim sa divne) v škole nemam kamaratov mam len jednu a to je moja sesternica ale ta rada hovori o sebe a mna nepočuva, čiže nemam sa skym rozpravať. vždy pozeram dole a vyhybam sa ludom, taktiez mam sucho v ustach potim sa a zle sa mi rozprava, trasu sa mi ruky alebo sa cervenam je to proste hrozne ako keby som mala nieco tazke na mojej hrudi. niekedy mam aj uzkosti doma. je tohp aj ovela viac to je len čast zmojej situacie pretoze jem strasne malo alebo vobec lebo som strasne tlusta neznasam samu seba a mpju vahu niekedy mam ja myslienky na samovrazdu ale to uz je od temy... prepačte ze je to dlhe a vopred vam velmi pekne dakujem :) pekny den prajem

holka, 13 let, 14. listopadu 2017

Ahoj,

je dobře, že píšeš o všem, co prožíváš a co Tě trápí a že pro sebe hledáš pomoc. Nemusíš se omlouvat za slovenštinu ani za délku dopisu. Naopak chci ocenit, jak jsi vše upřímně napsala, bylo pro mě snadnější všemu dobře porozumět a představit si do detailů, s čím se potýkáš.

Je určitě nepříjemné zažívat strach ve škole, v divadle, a celkově z lidí. Vážně pro mě zní i to, že přemýšlíš o smrti.Zasloužila by sis, abys mohla žít spokojeně a netrápila se. Myslím, že se vším by Ti mohl pomoci nejlépe psycholog či psychoterapeut. Pozorně by Ti naslouchal a hledal možnosti, jak vyřešit Tvoje trápení. Psychoterapie má dobré výsledky při práci s lidmi, kteří trpí úzkostmi a nejrůznějšími strachy a také s myšlenkami na sebevraždu. Nepíšeš nic o rodičích, ale měli by alespoň trochu vědět o tom, jak se cítíš, aby Tě v návštěvě odborníka podpořili.

Neznám přesně situaci na Slovensku, ale pomoci by TI také mohli na Linke detskej istoty - můžeš se na ně obrátit telefonem 116 111 či přes chat, další možností je internetová poradna Ipčko (ipcko.upside.sk/), která poskytuje chatové poradenství. Zde si vše můžeš v anonymitě s pracovníkem promyslet a může Tě také nasměrovat na vhodného psychoterapeuta.

Přejeme Ti, aby se Ti brzy ulevilo a přestala jsi prožívat peklo.
Modrá linka

Strach

Ahoj, zní to hrozně divně ale...
Jak se mám přestat bát nafukovacích balónků?:( Je mi to blbé ale jsem asi 1 člověk z 1000. Ta rana když to bouchne tak mě to ničí uši. Co mám dělat?

Ahoj Anet,
chceš se přestat bát nafukovacích balónků, je Ti nepříjemné, když bouchnou. Stává se, že je někdy člověk příliš citlivý na nějaké věci, které většina lidí ani moc nevnímá. Mohlo by se jednat o nějaký druh fobie, tedy přehnaného strachu, která věřím, že dokáže znepříjemnit život a běžné fungování člověka. V takovém případě většinou pomáhá postupně se strachu zbavovat pod vedením odborníka - psychologa. Dobře s fobiemi pracuje terapeutický směr KBT (kognitivně behaviorální terapie). Je to problém, který se dá dobře řešit, většinou i za celkem krátkou dobu (více info např. tady: blog.veruce.cz/psychologie/lecba-specifickych-fobii-pomoci-kbt/). Můžeš se poradit se školním psychologem, nebo s Tvým praktickým lékařem, který Ti může také doporučit nějakého psychologa ve Tvém okolí.

Přejeme vše dobré,
Modrá linka

Strach

Ahoj..Asi před měsícem jsem měla pocit že mě někdo sleduje,za to se mi kamarádka smála.. A asi od začátku týdne máme obě stejný pocit..Chodíme na místa kde nejsme moc často..Denně chodíme až 10 km..A objevuje věci o kterých jsme nevěděli..Nedávno jsme objevili rybník který tam leží už hodně dávno,my jsme od něm nevěděli..Včera jsme šli cestou okolo lesa a tam byla taková bouda.Byka otevřená a mě se zdálo že tam někdo byl a koukal na nás,kamarádka měla pocit že slyší lidské kroky..K té boudě jsme nedošli,utekli jsme..Před týdnem jsme šli okolo kravína a najdenou jsme slyšeli jako kdyby bučela kráva,ale kráva to nebyla (byl to jiný hlas)...Začíná to být divný..Furt kolem nás něco slyšíme a něco nás furt straší..Je to divný dotaz....Nikoho jsme zatím neviděli..Co máme dělat? Máme překonat strach a podívat se do té boudy?

holka, 13 let, 26. října 2017

Ahoj,

domnívám se, že Tvůj dotaz není ani tak pro nás, jako pro rodiče. Ti vás obě dobře znají, ale znají i okolí vesnice či města, kde žijete, ví, zda je či není bezpečné. Chození, zejména venku, na čerstvém vzduchu a do přírody mohu jen schválit. Předpokládám, že rodiče ví, kde jsi, s kým jsi, kudy chodíš, a že máte alespoň jedna z vás u sebe mobil. Nyní se brzy stmívá, za tmy byste samy chodit neměly. Rozhodně nikde nestraší, ale vaše představivost dělá své a je to tak přirozené. Kdo jde přírodou, slyší mnoho zvuků, které ani nezná, a které mohou napodobovat cokoliv - například kroky člověka. Někde praskne větvička, šustí listí, vítr se opře do koruny stromů, apod. Napadá mne, že byste s sebou na svou výpravu mohly vzít někoho staršího, popř. některého z rodičů, a podívat se do boudy společně. Co Ty na to?

Zdraví Modrá linka