Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkova poradna

    Strach

    Ahoj Alíku a ostatní. V polovině května jedu se školou do Londýna a budeme bydlet v rodinách.Sice tam budeme jen večer noc a ráno, ale bojím se, že mi tam třeba nebude chutnat jídlo nebo, že si nebudeme rozumět.. Sice tam budeme po dvojicích nebo víc, ale jsme sedmáci a nemáme zas tak dobrou angličtinu..

    holka, 12 let, 18. října 2018

    Ahoj,
    jestli tam jedete se školou, dá se předpokládat, že takovou akci už škola pořádala v minulosti a že má vyzkoušené, že to žáci v pořádku přežili.
    Je přirozené, že před cestou do neznáma má člověk obavy. Ale různé výměnné pobyty do zahraničí se provozují již řadu let a zvládají se. Londýn patří do evropského civilizačního okruhu, takže je pravděpodobné, že jídlo bude aspoň trochu podobné našemu a že vám tam nebudou nabízet brouky, mravence nebo beraní oko jako v některých exotičtějších zemích. A pokud nedůvěřujete svým znalostem angličtiny, nebudete první ani poslední, kdo se při pobytu v zahraničí domlouval improvizovaně, jak to šlo. A dá se předpokládat, že i vaši hostitelé, když vás dobrovolně přijmou k pobytu, budou mít pro vaše jazykové problémy pochopení.
    Takže se samozřejmě na cestu připrav, jak nejlépe umíš, ale nestresuj se nadměrnými obavami.

    Na otázky odpovídají

    pracovníci linky důvěry Modrá linka, psycholožka BáraV, bojovníci proti kouření z projektu Nekuřátka a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

    Dotazy mohou pokládat pouze čtenáři mladší 15 let.

    Strach

    Teleskopický obušek pro nezletilého

    Ahoj, mám dotaz, když jdu kolem 8-9 po ulici, tak se tam potuluje hodně divných lidí. Nevíte, jestli by mi mohli prodat teleskopický obušek na obranu?

    Pod 15 let, 27. července

    Ahoj Pode,
    to vážně nevíme. 8-o
    Můžeš se jich zkusit zeptat, ale jestli jsou skutečně hodně divní, tak je dost dobře možné, že to třeba ani pouliční prodejci teleskopických obušků nejsou. :-D

    Ale teď vážně: Pokud vím, tak na obušek není nutné mít zbrojní průkaz, ani nic podobného, takže bych čekal, že ti ho ve specializovaném obchodě nejspíš bez mrknutí oka prodají. Jen upozorňuji, že je to zbraň, která dokáže způsobit vážnější zranění, než třeba pepřový sprej, a na vážnější zranění pak může navazovat vážnější vyšetřování, jestli jsi skutečně jednal v rámci nutné sebeobrany, tedy jestli jsi násilnou potyčku nezpůsobil ty.

    Doporučuji pohybovat se raději po ulicích, na které koukají kamery. A pokud skutečně vážně hrozí konflikt s neznámou osobou, vezmi místo obušku nohy na ramena. ;-)

    Alík

    P. S.: Pokud se úmyslně chceš s někým porvat, protože ti to přijde jako zajímavá mužská zábava, existují na to různé sportovní kroužky nebo kurzy sebeobrany, kde nehrozí, že ti silnější protivník poškodí tělesnou schránku tvým vlastním teleskopickým obuškem.

    Strach

    Pavouk v pokoji

    Ahoj, mám arachnofobii a doma mám velkýho pavouka. Má v mém pokoji díru a z ní nevylézá, maximálně někdy trochu vyleze, takže je skoro nemožné ho zabít. Prvně jsem vzal vysavač s zkusil ho vysát ale to nefunguje. Teďka jsem tu díru zalepil izolepou a řekl jsem si že tu potvoru nechám o hladu, ale teď jsem vyčetl že bez potravy vydrží i rok, takže to asi neklapne :/. Může se ta potvora rozmnožit? Jestli tam bude dalších 10malých pavouků tak mě klepne, a jak to mám zabít? Napadlo mě že bych vzal flašku na konec dal mrtvou muchu a počkal si až pro ní půjde a pak tu flasku s ním uvnitř zavřel, mohlo by to fungovat?

    kluk, 14 let, 19. července

    Ahoj,

    umím si představit, že Tě pavouk ve Tvém pokoji děsí, zvláště když máš arachnofobii. Oceňuji, že hledáš různé způsoby, jak se pavouka zbavit, ale nedokážu říci, jaká metoda by byla opravdu účinná.
    Na internetu jsou některé návody, jak se pavouků zbavit přírodní cestou, například s použitím kaštanů, esenciálních olejů apod. Můžeš je vyzkoušet, stačí do vyhledávače zadat "jak se zbavit pavouků v bytě" nebo něco podobného - a uvidíš.
    Je také možné použít insekticid - chemický prostředek na hubení hmyzu.
    Napadá mě také díru zasádrovat nebo jinak vyplnit a zbavit se jak díry, tak pavouka.
    Určitě je důležité se obrátit na rodiče nebo jiné odpovědné dospělé, kteří by Ti s Tvým problémem mohli pomoci.
    Věřím, že to zvládneš :)

    Přejeme klidné léto bez pavouků,
    Modrá linka

    Strach

    Strach o spolužačku

    Ahoj Modrá Linko a Báro,
    připadám si trochu zvláštně. Jsem tu relativně chvilku a už pokládám třetí dotaz. Na druhou stranu musím říct, že mi odpovědi vždy pomohly. Dnešní dotaz se týká mé spolužačky a ostatně i většiny holek v mém věku, které jsem měla možnost poznat.

    Už když pomyslně začala puberta, vycítila jsem, že asi nebudu ta "typická puberťačka". S nástupem puberty mě začala trochu více bavit škola, ponořila jsem se ještě více do četby a začala jsem se trochu více zajímat o své kroužky, historii a zeměpis. Mé spolužačky byly zatím věčně na nákupech (ty mě popravdě nikdy moc nebraly), básnily o klucích a celkově vzaly tohle věkové období jako nějakou oblast zakázaného ovoce. Některé z nich zkoušely kouřit, pily alkohol, potulovaly se v pozdních večerních hodinách po městě (jako já teď ukončily sedmou třídy a je jim třináct!). Co slýchávám od okolí, prý jsem se s pubertou stala ještě slušnější, což je prý pozoruhodná věc. Všechny mi říkaly, že to jednou taky pochopím, budu se rozplývat nad náhodnými kluky z ulice a "odvážu se". Osobně si nemyslím, že to pochopím, nikam nechci spěchat a pokud jde o nějakého potencionálního kluka/přítele, tak ho radši dříve lépe poznám než začnu propadat nějakému kouzlu cizího kluka. Nedávno mi ale jeden spolužák, který je podobného rázu jako já poslal odkaz na spolužaččin instagram. Sama instagram, facebook, snapchat ani nic podobného nemám. Prozatím si vystačím s messengerem a whatsappem, nepotřebuji nic dalšího.

    Ale ten spolužaččin instagram! To je jiný odvar! Poslední měsíce se při učení (jejím případě spíš flákání) viditelně dost sblížila s jednou osmačkou. Už před 10.březnem volila poněkud, no - odvážnější modely. V červnu se dostavila do školy v upnutém a poněkud krátkém leopardím tílku s krajkou a výstřihem, v krátkých džínových kraťasech s celkem dost výrazně nalíčeným obličejem a pěti centimetrovými sytě červenými umělými nehty - popravdě mě to zaskočilo více než bych chtěla a to nechci soudit lidi podle stylu oblékání. Teď společně chodí právě s tou osmačkou všude, což se soustředí hlavně na nákupní centrum.

    Její instagram je plný fotek ve spodním prádle, odhaleném oblečení nebo krajkových věcičkách, které vypadají jako určené pro starší a pro oči partnerů. Všechny tyhle fotky a videa visí svévolně na internetu. Na instagramu jí sleduje asi 1700 lidí, ale ty fotky spatřilo lidí mnohem více. Její účet není ani soukromý, tudíž je může vidět doopravdy kdokoliv. Mimo tyhle fotky, tam jsou taky ty, kde píše, jestli má u nějakých dotyčných šanci nebo u nějaké provokativní fotky napíše, aby je dotyční přes instagram kontaktovali, chce si prý psát. Pod příspěvky má celkem řekněme ne moc slušné komentáře s nabídkami, ale její příspěvky se těší celkem velké popularity. Spolu s již zmiňovanou osmačkou chodí na srazy s lidmi s instagramu, píší, jak jsou spolu venku a ještě přidají nějakou další fotku, která se podobá ostatním - samozřejmě jak jinak než ve spodním prádle. Nedávno přidala i fotku bez podprsenky, tedy se zamalovanými bradavkami a údajně si s někým posílá nahé fotky. Bohužel tohle není jen nějaké vytahovaní a machrování, ale realita.

    Připadá mi, že se jim to někdy musí nějak vymstít. Co když toho prostě někdo zneužije? Ráda bych jí něco řekla, ale nemyslím si, že si to neuvědomuje. Dočkala bych se odpovědi, že se chovám jako dospělá. Jsem nudná, nezajímavá, nechápající, někdo, kdo do jejich světa nepatří, protože se chová trochu zodpovědně. V hlavě mi pořád křičí hlásek, že bych měla něco dělat. Vždyť je to má spolužačka! Nejsme si sice blízké už jen z toho důvodu, že chodí s 16 - ti letým klukem a svoji dívčí neboli pannenskou nevinnost si asi dlouho skrývat nebude, ale připadá mi, že bych měla prostě něco udělat. Že jednou ten pohár přeteče a něco se pokazí. Že tohle neskončí úplně nejšťastněji. Jak mám ale pomoct člověku, který mou pomoc nechce a nejspíš si neuvědomuje, jaké může mít jeho počínaní na internetu následky? Jak zachránit spolužačku, které jsem lhostejná před nějakým trapasem, skandálem nebo nepříjemností?

    Děkuji za odpověď
    Viktorie

    Viktorie, 13 let, 19. července

    Ahoj Viktorie,

    Alíkově poradně pokládáš další dotaz, tentokrát se týká spolužačky. Podle toho, co píšeš, se chová na sociálních sítích docela odvážně: dává tam odhalené a vyzývavé fotky, nabízí kontakt, schází se s lidmi, které tímto způsobem poznává.

    Nechceš nechat situaci jen tak a chtěla bys zabránit tomu, aby se něco nestalo. Můžeme potvrdit, že spolužaččino chování není jenom odvážné, je i nebezpečné. Dokazuje to film V síti, o kterém jsi jistě slyšela. Máš pravdu, že riziko "přetečení poháru" je vysoké a je dobře, že s tím chceš něco dělat - a sama se chováš odpovědně.

    To, co můžeš udělat, je spolužačce říct, jak její chování vnímáš - i když víš, jak to může dopadnout. Pokud nechceš, dělat to ale nemusíš. To, co by bylo možné a i důležité, je upozornit na toto chování zodpovědné dospělé - tedy Ty svoje rodiče, a ti zase mohou upozornit rodiče spolužačky. Je to trochu "kostrbaté" řešení, Tobě a spolužačce je ale třináct let a vaši rodiče za vás plně odpovídají. Samozřejmě že můžeš také kontaktovat rodiče té dívky Ty, nějak je na chování jejich dcery upozornit, to je už na Tobě. Víc se dělat nedá - to už je odpovědnost té dívky a jejích rodičů.

    Ještě jednou oceňujeme Tvoje odpovědné chování a starost o spolužačku.
    Přejeme klidné léto,
    Modrá linka

    Strach

    Strach z katastrof a neštěstí

    Ahoj Alíku a poradno,
    Chtěla bych se vám svěřit se svým trápením a poprosit o radu.
    Poslední dobou se bojím a ani tak trochu nevím proč. Před dvěma lety také o prázdninách jsem na oslavě příbuzného slyšela, jak se někdo baví o tom, že bude konec světa. Ještě k tomu se mi zdál sen o tom, jak mi zemřeli příbuzní.
    Doma jsem brečela a bála se hlavně o svoji rodinu. Jsem věřící a vím, že konec světa může nastat klidně dnes, za hodinu, ale I za několik stovek let. Hned další den ráno jsem se svěřila mámě a ta se mi snažila pomoct. Ale já z toho I tak byla na dně, za nikým jsem bez rodičů nechtěla chodit. Trápilo mě to hodně dlouho, ale máma se mnou byla vždy večer až než jsem usnula a fakt toho pro mě udělala hodně. No, a teď se mi strach vrací. Bojím se, že bude konec světa, někdo mi zemře, nebo zemřu já, budou nějaké smrtelné chřipky, nebo válka... Teď brečím, ale nechci mamku zatěžovat a nechci, aby byla smutná z toho, že se trápím. Říkám si...Proč vlastně jet na dovolenou a na výlety, kupovat nové oblečení, jíst sladkosti...když by za ty peníze se může zachránit někomu zdraví či život?! Babička také často říká, že budou hrozné katastrofy a ať se moc modlíme... Já se teď hrozně bojím, co bude dál.
    Ještě k tomu už je táta přes týden nemocný a, stále se neví, co mu je. Bojím se, aby neměl nějakou nevyléčitelnou či těžkou nemoc, nebo neumřel. Ach jo... nevím jak mé pocity popsat. Snad mě alespoň trochu pochopíte. Předem moc děkuji

    holka, 13 let, 11. července

    Ahoj,

    děkujeme za dopis a ano, snažím se Tě pochopit a vžít se do Tebe. Řekla bych, že Tvé úvahy jsou běžné a přirozené v dospívání, kdy se často člověk ptá po smyslu života, proč tu vlastně jsem, kam jdu, a proč se na světě děje spousta věcí, které by se dít neměly a nemusely (války, neštěstí, nemoci).
    Jsou to vážné otázky, neměla bys ale s nimi zůstávat sama, zkus se o tom, co cítíš, bavit nejen s mámou (gratuluji Ti ke skvělé mámě, která Tě chápe a umí uklidnit), ale třeba i s tátou, tetou, babičkou, ale také kamarády a známými. Je to nejen cesta ke spolehlivé úlevě, pokud se bojíš, když sdílíš, uklidníš se, ale i cesta ke zpevnění vztahů a objevování světa a smyslu života.

    Své pocity si můžeš také zapisovat do deníku, to též uleví, navíc je zajímavé se ke svým myšlenkám po letech vracet.

    Můžeš se zkusit učit dělit věci na ty, které můžeš ovlivnit Ty sama svým působením a ty, na které vliv žádný nemáš (válka, počasí, zánik světa). Pokus se věcmi, na které sama vliv nemáš, nezabývat, nevěnovat jim svou pozornost a energii, protože tím vůbec nic nevyřešíš, ale sobě ubližuješ svým strachem, který nikomu nepomůže. Naopak věcem, které ovlivnit můžeš, např. vztahy v rodině, ve třídě, mezi kamarády, do toho svou energii dávat můžeš, protože to stojí za to a výsledky, když se něčemu věnuješ s chutí a láskou, jsou brzy vidět. Tak můžeš najít a naplnit svůj smysl života.
    Zkus to probrat s někým dospělým, komu věříš. Můžeš se obrátit I přímo na naši poradnu Modré linky, kontakty a další informace najdeš na www.modralinka.cz.

    Přejeme Ti pohodové léto a spřízněné duše k debatě po ruce.
    Modrá linka

    Strach

    Dobrý den, pročítal jsem si o snění,a zjistil jsem,že male dětí můžou mít noční děsy. Prý to je nějaký dramatický děsivý a krátký sen, jaký třeba? A prý se dítě může rozběhnout ke dveřím..Jako jak jako?? :D jo a prý odstrkuje své rodiče,a nepoznává je, jak? Já to nechápu. A nikde jsem nic nedohledal. Děkuji.

    Ten kluk od vedle :D, 23. května

    Ahoj z Modré linky,

    pokládáš otázky ohledně snění, konkrétně ohledně nočních děsů. Může to být jakýkoli sen, který je pro člověka děsivý, ať už je o nějaké příšeře nebo se týká toho, že se stane něco, čeho se člověk hodně bojí. Na další otázky Ti odpovědět nedokážu, netuším v jaké knížce a v jakých souvislostech jsi to četl. Pokud je něco, čemu nerozumíš, je fajn se o tom bavit s lidmi kolem sebe, třeba s rodiči, s učiteli, kamarády. Někdo o tom třeba ví víc a může Ti to vysvětlit. Případně si to můžeš zkusit třeba za pomoci rodičů najít na internetu anebo si v knihovně můžeš půjčit nějaké knížky, ve kterých se o tématech, jež Tě zajímají, dočteš víc.

    Hezké dny Ti přeje.
    Modrá linka

    Strach

    dobrý den,
    omlouvám se že píšu takto často ale mám toho hodně na srdci.
    Jednou mi whatsapu napsal cizí pán a nazval mě kočičko. První dojmi byli děsivé ale pak napsal že se nemusím bát. Tak jsem mu napsala at mi nepíše a on se naštval a psal věci jako jseš p a nebo jseš úplná kr a. Pak po mně chtěl fotky. Já jsem mu přestala odepisovat a on se naštval a psal mi že mně zná a začal vyhrožovat. V tu chvíli jsem to řekla mamince a běželi jsme na policii asi za 14 dní mi napsali že půjdu na druhý výsleh. Ted se trestné stíhání zastavilo a já se bojím že se tady doma oběví a že mi ublíží. Jak se mám tohoto pocitu zbavit. Velice děkuji .

    Karolínka, 11 let, 25. května

    Ahoj Karolínko,
    chápu, že to byl asi hodně nepříjemný zážitek, když Ti ten muž vyhrožoval. Musím moc ocenit, že jsi to řekla mamince a že jste to oznámili na Policii. Rozumím, že když se stíhání zastavilo, máš teď obavy, že Tě ten muž najde. Říkám si ale, že jej už to, že ho vyšetřovali a je to ve spisu na Policii odradí, aby Ti ublížil, protože by hned Policie věděla, že je to právě tento muž.
    Přesto si můžete doma s maminkou připravit plán bezpečnosti, co dělat, kdyby se něco stalo – například neotvírat nikomu cizímu, mít u sebe pepřový sprej a mobil apod. Kdyby ten strach neodcházel, doporučuji Ti vyhledat psychologa, se kterým bys vše mohla probrat a společně byste mohli hledat způsob, jak se se vším vyrovnat a jak ten strach zvládnout.

    Přejeme Ti, abys byla co nejvíce v bezpečí.
    Modrá linka

    Strach

    Ahoj, píšu tu něco prvně takže snad to odešlu správně. Můj problém je že mám strašný strach chodit ven, google mi říká že mám sociální fobii a to je prý až nějaká porucha a tomu se mi věřit nechce. Mám strach jít mimo svou zahradu, jen se priblížim k plotu kde na mě lidé vidí a už dostanu takový strach. A to bydlím v male vesnici. Nedovedu si představit že bych teď měla jít na kole ven a jen si tam jezdit. Je to divný přeci být sama, ostatní děti by se mi smáli. Kdybych tam šla s nějakou mou kamarádkou tak by to bylo úplně v pohodě, když jsem s někým komu verím, tak ten strach nemám tak velký. Ale problém je že všechny mý kámoši jsou ode mě několik hodin cesty protože internet je jediný místo kde nemám strach. Už jenom protože toho kdo semi bude smát jednoduše zablokuju. Teď jsem ráda že se nehodí do školy. Ale zase je pravda že ve škole jsem neměla takový strach. Nevadí mi být v davu lidi, třeba 30 najendou ale vadí mi být mezi 10 lidma. Taky mi vadí když musím něco říkat před tabuli. Občas nemůžu ani normálne mluvit. Moji rodiče to že nechodím ven už začali ignorovat ale moje jedna babička to furt řeší, a neustále se mě ptá proč si nejdu hrát s jendou mou sousedkou co ještě před rokem byla moje kamarádka. Přestala jsem se s ni bavit protože se mi občas směje a ani se nezajímá o to co mam ráda já. Navíc má jiné kamarády takže mě nepotřebuje . Jsem ráda že ta druhá mi trošku rozumí, taky má strach chodit mezi lidi. Nedávno jsem šla na zahradu poslouchat písničky a houpat se na houpačce. Můj soused kterému je asi 14 na me furt zíral. Tak jsem jakoby rukama naznačila co chce a on to zopakoval. Pak už na mě jen ukazoval prostřednícek a s někým kdo tam přišel, asi jeho bratr se smál. Pak jsme Teda co nejrychleji šla domů. Málem jsme se až rozbrecela. Proto si vždy když jdh na zahradu kontroluju jetsli tam není a nevidí na mě. Vím že už je můj dotaz dlouhý ale ještě napíšu jeden príbeh, to neni potřeba číst. Jednou jsme se na občance učili o svatbách, měli jsme udělat referat o nějakém státu, jak tam probíhá svatba. Měli jsme si vytvořit skupiny. V každé 4 lidi. Já čekala že půjdu do skupiny s někým s kým se mám alespoň trošku ráda, přeci jenom jsem ve škole nebyla tak špatná. No, skončilo to tak že mě už nějaká skupinka lidi zaradila jenom protože jsem byla sama. Byla tam i jedna holka, ale jetsli že předemnou promlouvá ostatní, promlouvá i mě. Měli jsme udělat referat o svatbách v Japonsku. Měli jsme na to den. Chtěla jsem něco napsat ale nevěděla jsem co, co když už to někdo napsal. Skončilo to tak že nepřinesu nic. Co kdyby se mi smáli za to co jsem tam napsala. Pak jsem jim nějak vysvětlila proč nemám nic, lhala jsem že jsme nebyli doma. Pak jsme měli ještě ve škole volnou hodinu kde jsme to mohli k sobě poskládat. Po té hodině byla občanka. Měli jsme to jít prezentovat. Tak jsme šli k té tabuli. Hned co jsem viděla že na mě celá třída kouká jsem dostala strašný strach, jen jsem stala otočená k učitelce a měla strach se i pohnout. Pak jsme musela něco přečíst. Nebo ne přečíst, měla jsem to říct svými slovy. Jenže to co tam bylo napsaný jsem pomalu ani nepřečetla. Snažila jsem se mluvit co nejvíc potichu ale oak mě učitelka okrikla at mluvím nahlas. Tak jsem tam něco říkala, skoro jsem se trasla.. To už si nepamatuju. Do konce dne jsem měla chuť brečet. Omlouvám se že moje zpráva je tak dlouhá, ale když už jsem můžu napsat co mě trápí tak toho co nejvíce využiju.

    Somebody ??, 12 let, 22. května


    Ahoj,

    děkujeme za důvěru, se kterou ses nám svěřila. Píšeš o svém strachu z toho být sama mezi lidmi, které tak dobře neznáš, strachu z toho, že by se Ti ostatní smáli. Věřím, že není jednoduché vypořádat se strachem a s nejistotou, jestli se nám druzí lidé nebudou smát za to, co řekneme nebo uděláme. Někdy nás takový strach dokáže ochromit a zablokovat. Nejistota a obavy z toho, že se před druhými nějak ztrapníme, je pro Tvůj věk do jisté míry normální, některé holky i kluci to mají podobně jako Ty. Je docela možné, že se to časem bude měnit přirozeně, samo od sebe - tím, jak budeš dospívat, získávat nové zkušenosti, víc poznávat sama sebe a postupně získávat větší jistotu.

    Pokud je strach příliš velký, začíná nám zasahovat do každodenního života a třeba nám i brání dělat věci, které bychom dělat chtěli nebo které by nás mohli bavit. Není přitom důležité, jestli se to pojmenuje jako sociální fobie anebo prostě jen strach z lidí a z toho, že by se smáli - důležité je to, že Ti v tom není dobře. V takovém případě je fajn snažit se hledat způsob jak s takovými nepříjemnými pocity pracovat. Byla by škoda být vězeň svého strachu. Je dobré postupovat klidně i jen po malinkých krůčcích a mít pro sebe podporu - někoho, s kým můžeš mluvit o tom co prožíváš. Nevím, jaká je pro Tebe představa, že bys svůj strach popsala rodičům podobně, jako jsi to popsala nám, aby měli představu, co Tě trápí. Jim nebo babičce můžeš dát přečíst zprávu, kterou jsi nám napsala a naši odpověď, když budeš chtít. Společně byste se mohli domluvit, co podniknete proto, aby se Tvůj strach alespoň trošku zmírnil. Je možné, že to bude nějakou dobu trvat, než se to podaří. Některým lidem, kteří to mají podobně, jako Ty, pomohla psychoterapie. To znamená, že se pravidelně vídali s odborníkem, který se pro ně stal takovým průvodcem na cestě k menšímu strachu. Má s podobnými věcmi zkušenosti, proto by třeba mohl pomoci i Tobě. Můžete s vašima hledat na internetu nebo třeba webu www.znamylekar.cz najít některého psychoterapeuta podle města, kde bydlíte. Kdybys chtěla všechno probrat podrobněji, než takto po emailu, můžeš se nám ozvat taky na Modrou linku - na chatu, telefonu anebo Skypu. Kontakty najdeš na našich stránkách www.modralinka.cz.

    Držíme palce,

    Modrá linka

    Strach

    Ahoj,
    Doufám, že neruším. Mám takový problém.
    Vždycky v noci si myslím, že mě pořád někdo sleduje. Vždycky musím vstát a prohlédnout celý pokoj. Ještě že je docela malý. Já mám i problémy se spaním. Minule jsem šel do postele v devět večer a do půlnoci jsem ještě nespal. Pak jsem celý unavený. Prosím, poraď-

    kluk, 10 let, 3. května

    Ahoj z Modré linky,

    je dobře, že si píšeš o radu, když prožíváš něco nepříjemného. My Tě však po internetu můžeme pouze podpořit v tom, aby ses obrátil na své blízké. Abys s nimi mluvil o svých obavách, o tom, co Tě trápí, o tom, že nemůžeš spát. Je důležité umět sdílet své pocity a myšlenky s blízkými, protože oni Tě mohou podpořit. Můžeš se s rodiči domluvit, že po nějakou dobu třeba večer půjdou do pokoje s Tebou a podíváte se spolu, že je všechno v pořádku. Také si s nimi můžeš domluvit, že za nimi přijdeš, když nebudeš moci spát. Můžete společně najít nějaký rituál, který by Ti mohl pomoci, třeba si před spaním přečíst nějaký hezký příběh, povídat si o hezkých věcech, zahrát si nějakou prima hru, která odvede Tvé myšlenky od obav. Pokud by Tvé strachy přetrvávaly dlouhodobě a nic nepomáhalo, abys mohl dobře spát, potom můžete společně vyhledat odbornou pomoc – tedy psychologa – se kterým potom budete pracovat na tom, aby ses situace zlepšila.

    Přejeme Ti bezstarostnější slunečné dny.
    Modrá linka

    Strach

    Ahoj Alíku a spol, bydlím na vesnici, která má sotva 200 obyvatel a žijí zde i dva pánové kolem 40ti let, kterým se snažím nejradši vyhýbat....jelikož závodně tančím tak se mamka chlubí svým přátelům jakou má šikovnou dceru, jednou mamka ukázala moje video ze soutěže jednomu tomu pánovi a ten po skončení videa řekl: „Ta má krásnou prdelku, po mamince že??“....a celkově se např. furt na mě dívá atd.....no a ten druhý muž je ještě v pohodě, akurát když jsem kdysi cvičila na zahradě tak se na mě díval za stromem a právě to mi přišlo divné, že proč by se schovával za strom.....No a proto bych chtěla poradit zda mám brát tohle všechno jako srandu a nebo se jich nevšímat (občas mám strach aby mi něco neudělali)..a ještě bych se chtěla zeptat zda se u nich nejeví známky pedofílie ..předem děkuji za odpověď.

    holka, 14 let, 18. dubna

    Ahoj,

    chápu, že se bojíš, jak nebezpeční by oni dva muži mohli být. Umím si představit, že je Ti jejich chování nepříjemné a nedivím se, že Ti přišlo divné, když Tě jeden z nich pozoroval a schovával se při tom za stromem.
    Stejně jako Ty, bohužel ani já, z toho, co jsi popsala, nedokážu s jistotou určit, jestli je to z jejich strany jenom "sranda" anebo opravdu hrozí, že by byli schopní Ti ublížit. Proto si myslím, že určitá opatrnost je na místě. Chtěla bych Tě podpořit, abys o jejich chování řekla někomu dospělému - mamce anebo někomu dalšímu z rodiny. Můžete se společně zkusit domluvit, co by se případně dalo podniknout. I pokud by se ze strany těch mužů směrem k Tobě jednalo "jenom" o nějaké sexuální poznámky a narážky, i to mi připadá jako něco, co dokáže být dost nepříjemné a co si nemusíš nechat líbit. Máš právo dát najevo, že se Ti to nelíbí.

    Zdraví

    Modrá linka

    Strach

    Ahoj Alíku a spol.,
    Bydlím v malém městě poblíž Plzně. Nějací moji kamarádi v mém věku už tam jezdí vlakem do centra Plzně. Třeba do kina, nakupovat nebo se jenom někam projít. Ale já se strašně bojím tam jet. Vždy dostávám záchvaty úzkosti, když mám jít někam kam to neznám. Třeba i v mém městě. Nejde mi o to, že bych tam chtěla nějak aktivně jezdit ale jde mi o školu. Jsem v 6. třídě a už za 4 roky budu muset na střední. A tady u nás žádné střední nejsou, takže tam budu muset každý den jezdit. Jak mám tento strach překonat?

    holka, 11 let, 2. dubna

    Ahoj,

    připadá mi normální, že se ve svém věku zatím bojíš jezdit někam, kde to neznáš. Myslím si, že spousta holek i kluků to má podobně jako Ty. Je moc dobře, že jsi napsala a snažíš se zjistit, co bys mohla se svým strachem dělat. Chápu, že se obáváš, jak to bude, až budeš muset dojíždět na střední školu. Zároveň si říkám, že 4 roky jsou docela dlouhá doba, je možné, že se bude Tvůj strach a úzkost trochu vyvíjet a měnit - můžeš k tomu i sama přispět.
    K tomu, aby člověk překonal svůj strach, je moc fajn, když kolem sebe má blízké lidi, kteří ho podpoří. Připadá mi důležité, abys ses s tím, co prožíváš, svěřila někomu dospělému - mamce, taťkovi, někomu dalšímu z rodiny anebo třeba oblíbenému učiteli. Mohou Ti pomoci najít způsob, jak by se to dalo udělat, aby ses tolik nebála. Z Tvé zprávy si nejsem úplně jistá, jestli máš strach jen, když bys měla někam jít sama, anebo se bojíš i v případě, kdy někam jdeš s někým - a jde o to, co to tam neznáš. V každém případě se můžeš zkusit obrátit na školního psychologa, pokud ho na škole máte, anebo spolu s rodiči nějakého psychologa nebo psychoterapeuta oslovit. Jsou to odborníci, ke kterým lidé s podobnými strachy a úzkostmi chodí a postupně se tam učí, jak tyhle nepříjemné pocity alespoň zmírnit.

    Držíme Ti palce,

    Modrá linka

    Strach

    Dobrý den, opravdu bych potřeboval poradit i s tím že mám problémy s jídlem (není to tak že bych zrovna málo jedla jsem tak trochu i tlustá) nemůžu však jíst hodně věcí A nevím proč
    Třeba taková jahoda najednou mám pocit že v puse se mi ty tečky mění na brouky, zubní pasta (není to k úplně jídlu) napadá mě co když v kartáči brouk úplně se tak trochu poblinkam do umyvadla, jogurt Ne to není vidím černou tečku už se nedokážu přinutit ho sníst. kdyby jsme bydleli ve špinavém bytě se šváby a pavouky Tak to ještě chápu. Z toho co nemáme čistého fakt nevím tak v létě máme komáry a mušky to je asi tak všechno. Máme čistý byt. Taky nevím jestli je i to k tomu ale nemůžu si třeba lehnout na trávník protože hned mám pocit jak na mě lezou mravenci a klíšťata, v posteli si dávám už pod peřinu protože mám pocit že mi tam zaleze muška, jdu na záchod a najednou se furt musím koukat do mísy mám pocit že z ní něco vyleze. Po záchodě utíkám rychle přes chodbu do pokoje. Taky se bojím tmy, moc jasného světla ,hmyzu, chodit sama ven, výšky, a všeho dalšího možného. Dokonce se bojím zavírat si oči v koupelně.

    holka, 1? let, 23. března


    Ahoj z Modré linky,

    píšeš o tom, že máš problémy s jídlem. Z toho, co píšeš potom dále, se však domnívám, že se nejedná o problémy s jídlem ale o Tvůj strach z brouků. Chci Tě tedy podpořit v tom, aby ses svěřila svým rodičům, abys na své strachy nemusela být sama.
    Co se týká jídla, je důležité, aby sis, kdykoli taková představa přijde, uvědomila, že je to jen představa. Můžeš rodiče požádat, aby zkontrolovali, že tam skutečně žádní brouci nejsou. A pokud jde o brouky, někomu pomáhá vyrovnat se se strachem to, že se objektu svého strachu – tedy v Tvém případě brouků – postupně přibližuje. Nejprve můžeš koukat na obrázky – a z počátku si vybírat takové brouky, kteří jsou na pohled hezčí. Potom se na ně můžeš dívat v televizi, později (a s tím Ti mohou pomoci právě rodiče) je třeba můžete posbírat do nějaké sklenice a Ty na ně můžeš koukat skrze sklo. Brouky je třeba včas pustit, aby se ve sklenici neudusili a neumřeli tam. A když to budeš zvládat, můžeš se jich časem zkoušet dotýkat. V případě potřeby se můžete s rodiči obrátit na školní psycholožku, pokud ji ve škole máte, či na jakoukoli psycholožku, psychologa. A vzhledem k tomu, že Tě trápí i jiné strachy, jak píšeš, chci Tě povzbudit v tom, abyste s rodiči pomoc psychologa vyhledali.

    Přejeme Ti bezstarostnější dny.
    Modrá linka

    Strach

    Dobrý den,
    Prosím poraďte mi co mám dělat :(
    Před chvilkou jsem se koukala na mobil a tam bylo vytočené tísňové linky 112. Vůbec nevím jak se to stalo! Vím že to bylo jen chvilku, hned jsem to položila. ale byl tam takový ten robotický hlas který říkal ,, tísňové volání linky,..." (Tam jsem to položila). Nevím jestli to bylo z mé strany, ale oni by mi asi těžko volali! Prosím poraďte, co mám dělat, vím že tísňové lince volat jen tak, když se nic neděje je trestné, a já nechci aby měli rodiče problémy!
    Prosím o radu

    Děkuji

    Zoufalá holka, 13 let, 19. března

    Ahoj,

    nemusíš být zoufalá, myslím, že Tě mohu uklidnit. Rozhodně to, co se stalo Tobě, není žádný trestný čin. Při telefonování dochází k omylu velmi často, většinou stačí říct: Promiňte, došlo k omylu. Rodiče rozhodně žádné problémy mít nebudou.

    Máš pravdu v tom, že tísňovou linku nemají lidé zneužívat, protože v té chvíli třeba blokují číslo někomu, kdo pomoc opravdu potřebuje, může mu jít i o život. Ty jsi však neudělala nic špatného, číslo jsi vědomě neblokovala, myslím, že se tedy nemusíš trápit.
    Domnívám se ale, že by se Ti ulevilo, kdyby ses s tím, co Tě nyní tíží, svěřila rodičům, těm nejbližším. Jistě Tě budou umět uklidnit.

    Přejeme Ti příjemný čas.
    Modrá linka

    Strach

    Ahoj poradno.
    Mám už asi rok pocit, že trpím sociální fobií. Když mám mít do školy referát, nebo jsem zkoušená, vždycky se mi jakoby rozbuší srdce, potím se, třesu se a mám strašný strach že to pokazím, nebo že se mi budou spolužáci smát. Ještě navíc teď mám rovnátka, takže trošku hůř mluvím, takže to potom je ještě pro mě horší. S jednou nebo dvěma kámoškama se ještě dokážu bavit v pohodě, ale když mám mluvit před celou třídou, tak je to pro mě strašný. Dělá mi i problém jist před více lidma. Chtěla jsem se zeptat, jestli to může být sociální fobie a nebo jak se pozná? Existuje nějaký test, nebo se to pozná u psychologa? A jsou na to nějaké prášky? Děkuji za odpověď.

    holka, 13 let, 5. března

    Ahoj,

    věřím, že musí být hodně nepříjemné cítit velký strach předtím, než máš mluvit před větším počtem lidí. Umím si taky představit, že to celé ještě zkomplikovala rovnátka, která Tě ještě více znejistěla. Tréma z mluvení na veřejnosti je mezi lidmi docela častá, mnoho lidí to má podobně, jako Ty - před takovou událostí jim velmi rychle bije srdce, potí se jim ruce...To jsou typické projevy stresu. Z toho, co popisuješ, si myslím, že nemusí jít o sociální fobii coby poruchu, která se projevuje např. i strachem vyjít z domu, kontaktovat druhé lidi apod. Sociální fobie se dá diagnostikovat (tedy poznat) jen pomocí celkového vyšetření u psychologa anebo psychiatra. Předepsání léků poté závisí na rozhodnutí psychiatra.
    V tuto chvíli je ale důležité hlavně to, že jsou situace (třeba mluvení před třídou), které Tě trápí a nevíš si s nimi rady. Chtěla bych Tě podpořit v tom, abys na to nebyla sama a svěřila se kromě Alíka i někomu dalšímu, komu věříš - třeba rodičům anebo někomu dalšímu z rodiny, třeba oblíbenému učiteli anebo kamarádce. Můžeš se taky obrátit na školního psychologa, pokud ho na škole máte, je docela možné, že podobné věci u žáků už řešil, můžete společně hledat způsob, jak by ses v podobných situacích mohla cítit alespoň o něco lépe. Můžeš se také ozvat nám na Modrou linku - na chatu, telefonu, Skypu anebo WhatsAppu, kde je prostor vše probrat podrobněji. Kontakty najdeš na našich webových stránkách www.modralinka.cz.

    Zdraví

    Modrá linka

    Strach

    Dobrý den potřebuji pomoc ?? Jde o sen co se mi zdál 33 minut zpět ( teď je 3:33 ráno) jinak mám zakázaný.mobil ale furt lepší než abych budík rodiče
    Sen:
    Zdál se mi dost zlý sen v kterém v naší škole něco vybuchlo a byla všude radioaktivita a já se sice zachránil ještě se spolužačkou Áďou ale klepu se brečel jsem dokonce jsem si přes zákaz teď vzal mobil do pokoje

    Vůbec nevím co mám dělat jsem totálně vyděšený a sny rohoto5 typu si obvykle pamatuju rok minimálně

    Kluk, 21. února

    Ahoj,

    věřím, že Tě sen hodně vystrašil, někdy sny dovedou být hodně živé a děsivé. Chápu také, že Ti v tu chvíli pomohlo mít u sebe mobil. Nevím, jak se budeš ohledně snu cítit ve chvíli, kdy k Tobě dorazí naše odpověď - je docela možné, že strach, který jsi cítil, se už trošku zmírnil, možná už na sen tolik nemyslíš. Pokud Ti to stále běží hlavou, napadá mě, že si o tom můžeš popovídat s kamarády nebo spolužáky, příp. také s rodiči. Můžete si navzájem říct, jaké strašidelné sny se Vám kdy zdály a třeba co komu pomohlo, aby se po probuzení uklidnil a zmírnil strach. Povídání si o snech může být i zábava - můžete se pobavit i o tom, jaké nejvtipnější anebo nejbláznivější sny se Vám kdy zdály.

    Zdraví

    Modrá linka

    Strach

    Koncem března mi bude 11 a 18. 3.jdu ne preventivní prohlídku ale je tu problém. Budu mít očkování. Nevím vůbec kam to bude a já se bojím že to bude bolet. Nedávno jsem totiž byla poprvé na odběrech krve kvůli žaludku a ta jehla byla tlustá já jsem zpanikařila a brečela jsem a musela jsem si lehnout. Jindy mi injekce vůbec nevadili ale teď se hrozně bojím že to bude bolet. Jestli to bude stehna tak budiž, tam mi to dávali dřív jednou a bolelo to trochu ale když to bude nahoru do ruky tak tam to prý bolí.

    holka, 10 let, 20. února

    Ahoj,

    věřím, že se bojíš očkování bojíš, strach z jehel je docela častý. Vnímám, že hodně přemýšlíš o tom, jak to vlastně celé bude probíhat, na jaké místo Tě budou očkovat. Nevím, na jaké přesně očkování půjdeš a nevím tedy ani, kam to bude. Můžeš se ale na všechno nejdřív zeptat lékaře, ke kterému půjdeš. Můžeš se lékaři i rodičům svěřit s tím, že máš strach a poprosit je, aby ti pomohli nějak ho překonat. Máš pravdu, že píchnutí jehlou může bolet. Zároveň je ale fajn, že u očkování to trvá jen krátce - odběr krve trvá většinou o něco déle. Některým lidem pomáhá, když se na jehlu nedívají (a obrátí hlavu opačným směrem) anebo se snaží myslet na něco jiného. Napadá mě, že bys sis během očkování třeba mohla povídat s mamkou anebo taťkou.

    Držíme palce,
    Modrá linka