Milý pisateli,

děkujeme za důvěru. Máš obavu o to, že máma nedovolí aby sis nechal udělat piercing. Rozumím tomu, že se ti to líbí a máš na to právo, je to tvůj vkus. Na druhou stranu rodiče jsou za tebe zatím zodpovědní a tak se budou snažit prosadit svůj postoj. Rodiče nejspíš vnímají piercing z jeho negativních stránek. Pokud to tak bude, tak bych ti doporučila s piercingem ještě nějaký čas počkat. Bude vyspělejší tvé tělo a piercing nebude takový zásah jako je, když se tělo stále vyvíjí a roste. Dej tomu čas. Nespěchej s tím. Třeba do svých 15tých narozenin. Sám pak uvidíš, zda-li se ti piercing stále líbí či by sis představoval na svém těle jinou ozdobu. Tak ti držím palce. Poradce Centra Locika

Ahoj z Modré linky,

jsi teď v obtížné situaci, zjistila jsi, že si máma píše s někým z práce, posílají si i pusinky, přijde Ti to tak, že máma tátu možná podvádí. Nevíš, jak by ses měla zachovat. Na to není snadné odpovědět. Kdybych s Tebou mluvila, zajímalo by mě, jak by ses Ty sama chtěla zachovat, co Ti teď připadá správné? Možná Tě napadá, že by o tom měl táta vědět. Možná jsi na mámu naštvaná anebo máš i další emoce, které Tě třeba i matou. Je v pořádku se cítit všelijak. Píšeš, že to nechceš nějak řešit. Současně si představuji, že je pro Tebe nepříjemné o tomhle vědět a být na to sama.

Obvykle v podobných situacích pomáhá otevřená komunikace, přestože je to možná to nejtěžší, co si člověk dokáže představit. Nejvhodnější by bylo probrat to s mámou, pokud to jde. Můžeš jí říct, co jsi zjistila, jak se ohledně toho cítíš a co bys potřebovala. Možná nějaké vysvětlení? Přemýšlím také o tom, jak ses o tom vlastně dozvěděla. Je i možné, že máma bude naštvaná, že ses jí dívala do mobilu, nevím, jaká máte doma pravidla. Ale také si umím představit, že jsi to zahlédla přes rameno, nezáměrně... Zároveň přemýšlím nad tím, že by asi nebyl nejlepší nápad mluvit o tom, bez vědomí mámy, s tátou. Mohlo by to způsobit doma velký poprask. Navíc jsi psala, že si to myslíš, jistě to nevíš. Je taky možné, že máma o tom s tátou mluví, třeba o tom nevíš, anebo má prostě nějaký plán. I proto by bylo asi lepší promluvit si o tom nejdříve s ní.

Pokud o tom s mámou mluvit nechceš, i to je v pořádku. Připadá mi ale důležité, aby sis pro sebe našla nějakou podporu. Máš někoho, komu věříš a s kým o tom můžeš mluvit? Sourozenec nebo kamarádka? Pokud máte ve škole psycholožku (nebo psychologa) i to je fajn místo, kde bezpečně mluvit o svých pocitech a přijít na to, co potřebuješ. I my jsme Ti dále otevřeni, lépe však na telefonu nebo chatu, kde můžeme jít více do hloubky (www.modralinka.cz)

Držíme Ti palce.
Modrá linka

Podle průzkumu z roku 2022 je kapesné na základní škole asi 200 Kč za měsíc.
Co se týče dohody s rodiči, nevím, jestli je argument „všichni ostatní mají kapesné“ ten nejlepší, jak diskuzi začít. Úkolem rodičů není dělat to, co dělají ostatní rodiče, ale dělat to, co věří, že je pro jejich děti správné.
Můžeš ale rodičům ukázat, co všechno si musíš nebo chceš platit. Mohla bys také nabídnout, co bys třeba doma mohla dělat nad rámec běžné výpomoci, aby bylo to kapesné „zasloužené“. A také se můžeš rodičů zeptat, jaké jsou případně další způsoby, kterými by sis mohla vydělávat peníze.
Zvaž také, co ti rodiče kupují a platí. Možná nedostáváš kapesné, ale platí ti telefon nebo kupují svačiny. To jsou věci, které si někteří tví spolužáci možná platí z kapesného.

Ahoj z Modré linky,

je dobře, že pro sebe hledáš podporu ve chvíli, kdy máš strach a nevíš, co se děje. Popisuješ chování rodičů, které je pro Tebe matoucí, říkají, že pojedete k babičce, ale nikdy tam nejedete. Znejišťují Tě i nákupy oblečení, které jindy nekupujete. Úplně chápu, že jsi z toho zmatená. Bohužel Ti nedokážu odpovědět na to, proč k babičce nejedete, ani co se přesně děje, to ví nejlépe Tví rodiče. Ale přemýšlím o tom, jestli je možné, abys s rodiči mluvila o tom, jak se cítíš a zeptala se jich, co se děje. Klidně jim to můžeš říct podobně jako jsi to napsala nám. Říkám si, že může být hodně důvodů, proč je to teď doma takové zvláštní. Třeba mají rodiče nějaké starosti a neuvědomili si, jak Ti je a že by Ti měli říct více, anebo Tě chtějí ušetřit starostí - někdy takhle dospělí chtějí své děti chránit.

Pokud bys o tom s rodiči z nějakého důvodu mluvit nemohla, možná je ještě někdo další, komu věříš a s kým to můžeš sdílet? Třeba starší sourozenec, někdo jiný dospělý příbuzný anebo třeba i oblíbená paní učitelka? Věřím, že se brzy dozvíš, co se děje. Kdyby Tě to i dále trápilo anebo by ses dozvěděla něco, co Tě rozruší, můžeš se znovu obrátit i na nás, lépe však na telefonu nebo chatu, kde se můžeme vzájemně doptávat a jít více do hloubky (www.modralinka.cz).

Držíme Ti palce,
Modrá linka

Milá dívko,

děkujeme za tvůj dotaz. Svěřuješ se poradně s tím, že rodiče se hodně hádají a uvažují o tom, že se rozvedou. Píšeš, že táta by si vás nejspíš po rozvodu vzal k sobě, což by vám s bratrem nevadilo. A dále píšeš o tom, že máma křičí i na vás, přestože jste jí nic neudělali. Rozumím tomu, že musí jít o moc nepříjemnou situaci a že stálé a velké hádky rodičů nejsou v pořádku pro děti. Ráda bys našla klid a nejspíš raději žila s otcem a bratrem, mimo kontakt s mámou , která na vás hodně křičí. Abych ti k tomu mohla napsat nějakou odpověď, potřebovala bych vědět, jaký je tvůj dotaz. Situace, která je doma není v žádném případě ani vina ani zodpovědnost dětí. A rodiče si to musí vyřešit nejdříve mezi sebou. Není dobré, pokud svůj spor přenáší na vás a třeba se vás dokonce ptají „ s kým chcete být“. Vytváří to zbytečně velký tlak, se kterým si děti neumí poradit. Pokud situace doma skutečně spěje k rozvodu rodičů, máte právo na to, vědět, co se mezi rodiči děje a rodiče by vám o tom měli říci. Můžete se zeptat a požádat je o to, aby vám k tomu, co se děje něco řekli, vysvětlili, proč se tolik hádají a zda-li opravdu směřují k rozvodu, když se o něm doma mluví. To jsou ale informace, které potřebujete vědět, aby jste se v tom, co se doma děje trochu víc vyznali. Rodiče ale nemohou chtít aby jste se postavili na jednu či druhou stranu, řešili s nimi kdo jaký je a kdo se jak vůči tomu druhému chová. V tom je můžete požádat, ať vás do svého sporu nezatahují. Potřebujete vědět, co a jak bude dál. Děti potřebují v rodině pocit bezpečí a klidu. A rodiče by na to měli brát ohled, přestože mohou mít mezi sebou partnerské spory. Spory mezi dospělými mohou být a často vznikají. Důležité ale je aby i tak se vůči vám dětem chovali dobře a měli jste spolu i přesto pěkné vztahy. Pokud by sis o té situaci doma potřebovala s někým promluvit víc a podrobně, můžeš se klidně obrátit na náš chat, ten je anonymní a mohou se na něj obracet děti s čímkoliv, co potřebují. Najdeš ho na www.detstvibeznasili.cz. Je to chat Centra Locika. Tak se neboj když tak ozvat. Určitě tu s tebou o tom někdo rád promluví.
Držím ti palce. Poradce Centra Locika

Ahoj z Modré linky,

chápu, že to pro Tebe muselo být těžké, když jsi zjistil, že byla máma s Danem. Rozumím i tomu, že nevíš, jestli to říct tátovi. Je dobře, že ses svěřil alespoň kámošům, protože je důležité nebýt na své pocity sám. Chci Tě povzbudit, aby ses svěřil i někomu dospělému, třeba babičce, dědovi, tetě, strejdovi nebo školní psycholožce (psychologovi), pokud ve škole máte nebo klidně nějaké paní učitelce (učiteli), které věříš. Nést si v sobě tajemství, o kterém nevíš, jestli je prozradit nebo ne, je tíživé, proto na ně nebuď sám. Obrátit se můžeš i na Modrou linku, ať už prostřednictvím chatu či telefonu. I pokud by ses rozhodl vše říct tátovi, cokoli, co by se potom dělo, by nebyla Tvoje zodpovědnost, to bylo jen mezi Tvými rodiči. Vztahy mezi dospělými jsou někdy složité a děti by se jimi neměly trápit.

Přejeme Ti, abys na vše nemusel být sám a dostalo se Ti podpory, kterou si zasloužíš.
Modrá linka

Milá dívko,

děkujeme za důvěru. Popisuješ, že bys chtěla jít příští rok na zdravotní školu a zároveň odejít na internát. Z důvodu, že si nerozumíš s mámou a není ti příjemné, jak se k tobě chová. Rozumím tomu, že ti doma nejspíš není dobře a chceš to řešit tím, že se za rok z rodiny vzdálíš. Máš obavu, že máma nebude souhlasit s tím, abys šla na vzdálenější školu, protože máš tutéž školu blízko svého bydliště. Napadá mě, že bys mohla své přání podat přihlášku na tuto školu odůvodnit tím, že chceš mít jistotu, že půjdeš na zdravotní školu. A proto chceš dát přihlášku na víc než jednu školu. A tím si připravit půdu proto abys mohla dělat na tuto školu přijímací zkoušky. Také bych ti doporučila se na tom s tátou normálně domluvit. Píšeš, že tě podporuje a rozumí tomu, že ti není vedle mámy dobře. Zkus mu to takto otevřeně vysvětlit. Doba puberty je složitý věk, jak pro děti, tak pro rodiče a je to poměrně časté, že pro obě strany je lepší, když toto období překlenou tak, že dítě je na internátě a jezdí domů pouze na víkendy. I to může být tvůj argument. Doporučila bych ti proto začít rozhovorem s tátou, co by pro tebe navrhoval, a jak by ti doporučil tu situaci doma co nejlépe zvládnout. Můžeš se také o tom poradit s výchovným poradcem u vás ve škole. Třeba by tě i ten mohl podpořit v rozhodnutí jít na tu druhou školu. A pomůže ti přesvědčit o tom i rodiče, že je to pro tebe lepší volba. Zkus se s tím proto obrátit i na něj. Tak ti v tom držím palce. Poradce Centra Locika

Ahoj z Modré linky,

píšeš nám o svém vztahu s tátou, kterého máš sice moc ráda, ale některé jeho chování se Ti nelíbí. Vadí Ti jeho rasistické urážky, to, jak Tě demotivuje od návratu k atletice, jak Tě nepochválí za obrázek, na který jsi Ty sama pyšná. Máš pocit, že o má o Tobě a Tvé budoucnosti svoji představu, ale nevidí, jaká skutečně jsi, a přála by sis to změnit.
Z Tvého textu vnímám, že Ti na vztahu s tátou záleží a mrzí mě, že se k Tobě někdy chová necitlivě a nemá pro Tebe pochopení, jaké bys od něj potřebovala. Říkám si, že připadat si jako slepice s přistřiženými křídly, které někdo cizí brání v rozletu, může být dost nepříjemný pocit, a je fajn, že ses nám s ním rozhodla svěřit.
Zmiňuješ, že nevíš, jak tátovi své postoje sdělovat. Nevím, zda jsi to už nějak zkoušela, každopádně bych Tě chtěl podpořit v tom, ať to ještě zkusíš. Je v pořádku dát jinému člověku najevo, že nám nějaké jeho chování vadí, nebo nás mrzí, a to i když jde o vlastního rodiče. Píšeš, že nevíš, jak na to. Já si říkám že bys to vlastně mohla podat podobně, jako ve své zprávě pro nás - že ho máš moc ráda, jsou některé situace, ze kterých se cítíš smutná, nepochopená. Může být fajn s tím přijít v nějakou chvíli, kdy na to budete mít oba čas a klidný prostor, aby pro Tebe ta situace byla co nejkomfortnější. Taky přemýšlím nad tím, zda žijete i s mámou, nebo třeba starším sourozencem. Někdo takový by Ti mohl být spojencem a v rozhovoru s tátou Tě podpořit, obzvláště, pokud by to viděl podobně.
Na závěr bych Tě rád podpořil, abys dělala dál věci, které Tě baví, dávají Ti smysl a děláš je ráda, je totiž hrozně důležité takové činnosti v životě mít - ať už jde o atletiku, make-up nebo cosplay.

Přejeme vše dobré nejen ve vztahu k tátovi,
Modrá linka

Ahoj z Modré linky.

Je mi líto, že ses dozvěděl takovou informaci. Umím si představit, že se teď můžeš cítit všelijak. Možná i pod tlakem, že bys o tom měl mámě říct. Chápu Tvůj pocit, že to není fér a i Tvou obavu o to, jak by to máma unesla. Je hezké, jak na mámu myslíš, vypadá to, že jsi empatický kluk. Chci, abys věděl, že by takové břímě nemělo být na Tobě a neměl bys to být Ty, kdo tohle bude s mámou řešit. Představuji si, kdybys o tom mámě řekl, mohlo by to tátu zaskočit a celá situace by se mohla vyhrotit. Třeba má táta nějaký vlastní plán, jak by to rád řešil.
Napadá mě, že o tom můžeš mluvit přímo s tátou. Říct mu, co ses dozvěděl a jak se z toho cítíš. Otázka je, jak zareaguje. Kdyby se Tě snažil odbýt, můžeš mu vysvětlit, že se toho cítíš součástí, když ses to dozvěděl a zdůraznit mu, co od něj potřebuješ. Pokud by to táta řešit nechtěl, nemůžeš ho bohužel nutit. S Tvými pocity by Ti mohlo pomoci mít o tom s kým mluvit, mít podporu. Tu Ti může dát například školní psycholog/psycholožka, jestli ve škole máte. Anebo se můžeš obrátit znovu i na nás, lépe však na telefonu nebo chatu, kde se můžeme vzájemně doptávat a jít více do hloubky (www.modralinka.cz).

Držíme Ti palce,
Modrá linka.

Milá dívko,

svěřuješ se poradně, že se rodiče doma hádají a nejspíš ti z toho vůbec není dobře. Jestli potřebuješ, můžeme si o tom, co se doma vlastně děje a jak ti z toho je, co prožíváš, víc popovídat. Můžeš o tom napsat víc, třeba opět do poradny, nebo můžeš využít chat pro děti, které prožívají něco těžkého. Chat je anonymní a můžeš zde mluvit o čemkoliv, o čem potřebuješ. Zde si s tebou nějaký z poradců popovídá a třeba ti pomůže tomu lépe porozumět, co se děje. A pomůže ti také najít nějaké kroky, které je možné udělat proto, aby se situace pro tebe mohla zlepšit. Určitě za to, že se rodiče doma hádají nemůžeš ty, není to tvá vina. To si rodiče musí vyřešit sami, mezi sebou. Ale ty potřebuješ najít něco, co tě v této situaci podpoří, co ti pomůže v tom, aby ti z toho nebylo těžko. Tak pokud budeš chtít, můžeš se ozvat na chat, třeba na www.detstvibeznasili.cz. To je chat Centra Locika.
Držím ti palce. Poradce Centra Locika

Ahoj,

píšeš že máš stres ze školy a lidí, a možná právě to Tě vede k sebepoškozování, které zmiňuješ. Přemýšlíš, jak to říct rodičům. Myslím, že je moc dobře, že jsi navštívila se svým dotazem poradnu. Tím jsi udělala první potřebný krok, na který mohou navázat další kroky-rozhovor s rodiči. Je moc fajn, že ses rozhodla své starosti sdílet s rodiči. Znají Tě od narození a tak budou nejlépe vědět, jak Ti pomoci. Rodiče jsou zodpovědní za Tvé zdraví, ale nemohou vědět, co se děje v Tobě, ve Tvé hlavě, proto je dobře, že jim to chceš říct. Sdílení trápení může přinést zklidnění, úlevu i snížení stresu.

Jak se rodičům svěřit? Možností je více. Můžeš jim dát přečíst svůj dotaz Alíkovi i s naší odpovědí a tak už nebudeš muset nic moc říkat. Můžeš jim ukázat následky sebepoškozování, jizvy, drápance, škrábání. K takovému sdílení je vhodné využít nějakou volnou chvíli, kdy je doma klidná atmosféra, je ale možné také naplánovat s rodiči návštěvu čajovny, kavárny, cukrárny, restaurace. Výhodou takových veřejných zařízení je to, že lidé více kontrolují své emoce, jsou klidnější, mají více času a klidu na zpracování sdílené informace. Také jim to můžeš napsat. Lze se také svěřit někomu, komu věříš a na koho dají i rodiče a probrat to společně. Např. někdo z prarodičů, jiný příbuzný, oblíbená učitelka... Věřím, že dokážeš najít vhodný okamžik, kdy s rodiči mluvit a že z jejich strany dostaneš pomoc a podporu, kterou si zasloužíš.

Přejeme Ti, ať se sdílení s rodiči vydaří.

Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

svěřuješ se nám s tím, že mamka Tě vyrušila při masturbaci. Nevíš, jestli o tom s ní ještě mluvit, hodně na to myslíš. Představuji si, že jsi v tom momentu byl hodně překvapený, mohl se pak cítit trapně, příliš odhaleně, že se to nemělo stát. Mrzí mě, že mamka nechtěně vešla zrovna v takový intimní moment. Bohužel už se stalo a možná mamka zažívala hodně podobné pocity jako Ty. Zároveň je fajn si připomenout, že je to součást života a v dospívání je úplně normální masturbaci objevovat. Je na Tobě, jestli to s mamkou budeš ještě řešit, možná přijde vhodná chvíle a Ty to s ní budeš chtít „uzavřít“. Stejně tak je možné, že už Tě to později nebude v myšlenkách tak obtěžovat, protože to už nebude tak čerstvé. Napadá mě, že můžeš promyslet na příště nějaká opatření, třeba se v pokoji zamkneš, abys věděl, že Tě nikdo nebude rušit. Mamka si už dá asi taky větší pozor a nechá Ti prostor, když budeš potřebovat.

Ať máš hezké dny přeje
Modrá linka

Ahoj z Modré linky,

píšeš nám o svém tátovi, který na Tebe řve a bije Tě. Kvůli tomu ho nemáš ráda a dokonce se ho bojíš. Jsem ráda, že si se svým trápením nezůstala sama, ale dokázala ses nám svěřit, za tu důvěru moc děkuji.

To, že na Tebe táta stále jen řve a bije Tě, není v pořádku. Nedivím se pak, že se táty bojíš. Násilí by nikdy nemělo být používáno k výchově dětí. Proto pokud se Ti tohle děje, je v pořádku říci si o pomoc.

Nevím, jestli žiješ pouze s tátou nebo bydlíš i s dalšími členy rodiny. Napadá mě, že by ses mohla svěřit nějakému dospělému, kterému věříš o tom, co se Ti doma děje i jaký strach máš. Takový dospělý může být např. další člen rodiny babička, teta nebo oblíbený učitel/ka či školní psycholog/žka. Spolu byste se mohli pokusit vymyslet plán, jak to udělat, aby Ti doma s tátou bylo lépe. Napadá mě, že by si tento dospělý mohl s tátou promluvit. Možná, že si táta ani neuvědomuje, že díky tomu, co dělá, Ti ubližuje a nahání Ti strach. Kdyby s tátou nebyla řeč, můžeš se obrátit také na OSPOD. OSPOD je úřad, který má za úkol chránit děti, aby jim nebylo ubližováno, i tady Ti mohou pomoci, aby se situace doma zlepšila. Důležité hlavně je na své trápení nezůstat sama.

Bohužel toho příliš z Tvého psaní o Tobě a Tvé situaci nevím, proto netuším, jestli si v mé odpovědi nalezla vše, co jsi potřebovala. Pokud bys toto Tvé trápení chtěla probrat podrobněji, budeme Ti k dispozici. Všechny kontakty nalezneš na https://www.modralinka.cz/.

Přeji Ti, aby se Tvá situace zlepšila.
Modrá linka

Milá dívko,

děkujeme za důvěru. Svěřuješ se poradně s tím, že tvůj táta má novou ženu, se kterou jste ze začátku vycházely dobře ale nyní se k vám začala chovat hůř. A také jejich vztah s tátou ti nyní přijde horší. Je možné, že to obojí spolu souvisí. Mají horší vztah s tátou, a tak se to přenáší do jejího vztahu k vám se sestrou. Doporučila bych ti si o tom nejdříve popovídat s vašim tátou. Máte na to se se sestrou právo, porozumět té situaci. A je moc dobře, když o tom, jak se teď u táty cítíš, budeš mluvit. Je potřeba o tom otevřeně komunikovat a zkusit to jako první krok. Táta by měl vědět, že se u něj děje něco, kvůli čemu se tam.necítíte dobře. Případně se na tom, co dělat, aby se váš vztah s jeho ženou a tím i s ním, opět zlepšil, můžete dohodnout spolu. Tak ti držím palce. Poradce Centra Locika.

Ahoj z Modré linky,

díky za důvěru, se kterou se nám svěřuješ. Píšeš, že doma je to teď hodně jiné, než jsi byla zvyklá. Mamka se chová odlišně, netráví s vámi tolik času, nezajímá se o vás tolik, míň vám pomáhá, máš pocit, že vám lže, možná že i taťku podvádí. Tráví taky čas často mimo domov a už dlouho jste nepodnikli nějaký společný rodinný výlet. Táta se chová pořád stejně, je tam pro vás.

Moc mě mrzí, že teď zažíváš Ty i celá Tvoje rodina takové náročné období. Dojem, že se to „celé rozpadá“ může být hodně tíživý, můžeš z toho být smutná, naštvaná, bezradná. Je dobře, že jsi napsala a nezůstáváš na své trápení sama. Zní to, že jsi velmi všímavá, co se týče Tvé rodiny a poznáš, když je něco jinak. Jak ale sama píšeš – nevíš, jak to doopravdy je. Může trvat delší dobu, než se to vyjasní a někam dál vyvine. Zasloužíš si cítit se s mamkou zase fajn a trávit s ní tolik času, kolik budeš potřebovat. Z nějakých důvodů to teď ale není možné. Říkám si, že některé věci ale umí vyřešit rodiče pouze mezi sebou. Ty jako dítě máš ale právo se cítit doma uvolněně a spokojeně.
Napadá mě, jestli mamka ví, že toto všechno, co se teď děje, vnímáš, zažíváš a že Ti to vadí, že Ti chybí. Můžeš zkusit najít chvíli, kdy budete samy (anebo i s tátou) a budeš mít dost času se jí svěřit. Chce to dost odvahy s tím přijít, ale mohlo by to vyjasnit spoustu věcí a třeba je nastavit znovu tak, aby Ti to vyhovovalo. Svěřit se můžeš i někomu dalšímu blízkému – prarodičům, tetě apod. Anonymně jsme tu pro Tebe i na chatu nebo telefonu Modré linky (https://www.modralinka.cz/). Přála bych Ti, aby časem napětí polevilo, zmizely nejasnosti a trávila jsi s mamkou dostatek času.

Hezké a klidnější dny přeje
Modrá linka