Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alíkova poradna

    Sourozenci

    Ahoj Alíku,
    Mám starší sestru.Má 19 let.Máme se rády,ale často se hádáme.Začne to tím, že je např. protivná a už to jede dál.Opravdu mě hodně štve a myslím si že to její chyba.Ale vím že já jsem jí taky několikrát vyprovokovala a přiznávám si svoje chyby. A těžko se mi posuzuje jestli za to můžu já nebo ona.Povídám si o tom s mamkou(mamce můžu říct cokoliv).Sestra si myslí, že o ní mluvím pořád.v tom špatném světle.Říká tyto věty:,,Před maminkou se chováš jako úplný andílek,říkáš, že se jenom bráníš ,ale když mamka není doma tak se mě snažíš vychovávat".Já když vím, že jsem za to mohla já chci se jí omluvit,ale ona nechce.Že ta omluva prý není pravdivá.Někdy se držím aby jsem něco neřekla a aby jsme se nezačaly hádat.A ona taky..Už jsem se snažila aby jsme se tolik nehádaly,ale nedopadlo to moc dobře.Je mi to docela líto.A proto můj dotaz zní:Jak se mám snažit aby jsme se sestrou tolik nehádaly?
    Předem díky za odpověď

    holka, 12 let, 30. října 2018

    Ahoj,
    chci moc ocenit, že píšeš s tím, co Tě trápí. Čtu moc ráda i to, že jsi schopná o tom mluvit s mamkou, teď navíc píšeš i nám. Sdílení a otevřená komunikace jsou ve vztazích hodně důležité.
    Říkám si proto, jak by reagovala Tvá sestra, kdyby četla to, co jsi tu o ní napsala. Řekla jsi to v úplnosti, přiznala jsi svou část chyby, vyjádřila jsi, že Ti to je líto a že by ses chtěla vynasnažit, abyste vztah mohly obnovit. To všechno mi připadá moc důležité, aby věděla.
    Často se ve vztazích s blízkými děje to, že když jim tyto podstatné věci řekneme mezi řečí, nepochopí nás nebo důležitost toho, co to pro nás znamená. Říkám si proto, jestli by šlo třeba pozvat sestru na čaj a zákusek, třeba jít i mimo domov, požádat ji o její čas a pozornost a říct dopředu, že to je pro Tebe moc důležité. Když jí to zkusíš vysvětlit v úplnosti tak jako nám, mohlo by to pro ni být srozumitelnější. Skvělé bude, když uslyší, že Ti to je líto, že by sis přála, abyste se vztahem nějak pohnuly, a že si jsi vědomá i toho, že ani Ty nejsi svatá, proto nechceš "házet" vinu jen na ni.
    Další možností by pak mohlo být jí napsat dopis. Klidně se u něj můžeš zastavit, vložit do něj své srdce, ozdobit ho, třeba i doplnit fotkou. Budeš mít tak čas vše si rozmyslet a napsat tak, jak cítíš. Stejně tak jí klidně můžeš dát přečíst i svůj dotaz s naší odpovědí.
    Věřím, že jestli Ti nic z toho nesedí (sama znáš svou sestru nejlíp), bude fajn dát s mamkou hlavy dohromady a vymyslet něco dalšího.
    Je moc prima, že chceš mít se sestrou hezký vztah. Věřím, že Tvou upřímnou snahu snad brzy sama uvidí a ocení.

    Přejeme hodně štěstí.
    Modrá linka

    Na otázky odpovídají

    pracovníci linky důvěry Modrá linka, psycholožka BáraV, odborníci na poruchy příjmu potravy z centra Anabell, bojovníci proti kouření z projektu Nekuřátka a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

    Dotazy mohou pokládat pouze čtenáři mladší 15 let.

    Sourozenci

    Rodiče zvýhodňují mladší sestru

    Milá poradno,
    poradíš mi prosím, co dělat, když rodiče zvýhodňují mou osmiletou sestru (budeme jí říkat V)?

    ~

    Já například ležím na zahradě v trávě, ona přijde a jen tak, bezdúvodně, mě kopne do břicha. Já na ni vyjedu, ať se uklidní a ona mi to vrátí sprostým slovem na čtyři písmena (to sem opravdu psát nebudu), rodiče to oboje slyší i vidí, ale sestře jen řeknou, ať si mě nevšímá, kdežto na mě křičí, že jsem na ni hnusná a ať se uklidním, jinak že mi nafackují...

    Nebo jde do mého pokoje (klíč bohužel nemám, rodiče nechtějí, abych se před ní zamykala), i když jsem jí už milionkrát řekla, ať tam nechodí, já jí v klidu řeknu, ať jde pryč, že tam nemá co dělat. Pryč nejde, tak to zopakuji a ukážu ke dveřím. Stále nejde, a ještě se na mě hloupě šklebí, protože ví, že s tím nemůžu nic dělat (když ji vystrčím ven, budu potrestána za to, že jí ubližuju, když na ni zakřicím, bude mi nespravedlivě odebrán mobil za to, že jí nadávám). Takhle to opakuji několikrát, vždy v klidu řeknu, ať jde pryč a ukážu ke dveřím. Když tam takhle prudí už deset minut, tak už se neovládnu a zakřicím, ať vypadne. V tu ránu tam jsou máma s tátou, ji utěšují, a já dostanu facku. Kvůli tomu nemám žádné soukromí, protože ona takhle může přijít ke mně úplně kdykoli, hrabat se mi v šuplících, policích a kdekoli jinde, a nikdy jí rodiče nevypadají, ale když já přijdu do jejího pokoje jen proto, abych vrátila to, co nechala u mě, když tam zase byla otravovat, tak na mě hned řvou, co si to dovoluju, proč tam lezu a otravuju V. A ona se na mě přitom hloupě šklebí...

    Nebo jsem na trampolíně, čtu si a ona je doma. Pak ale zaregistruje, že jsem venku, hned za mnou běží, kope do mě, mlátí mě, bere mi brýle, takže pak vůbec nevidím a tahá mě za vlasy tak moc, že mi je málem vyrve z hlavy. Já ji v obraně lehce plesknu přes ruce, ať se kouká uklidnit, a ona mi dá do zad takovou herdu, že mi vyrazí dech a následně začne brečet (umí se rozbrečet kdy chce), takže přisprintují rodiče, utěšují chudinku V, jaká jsem prý nespravedlivá a ona jim za falešného vzlykotu vyjmenovává všechno co udělala s tím, že jsem to udělala já.

    Také rodiče pořád tvrdí, že když spolu máme nějaký konflikt, tak za nimi máme přijít, že oni ten spor spravedlivě vyřeší. Jenže problém je, že když za mimi jdu, tak jen řeknou, ať si V nevšímám, ani mě nevyslechnou, nejdou to řešit, nic, prostě mi jen řeknou, ať si jí nevšimám. Oni totiž nechápou, že tím se ten spor, vůbec nevyřeší, a že k ničemu nebude, když to budu poslušně snášet, protože ignorování z mé strany je pro V signálem k tomu, aby na mě byla ještě hnusnější, jelikož tím, že ji budu ignorovat jí dám najevo, že mi její chování vadí.
    Když za nimi přiletíme obě naráz, tak nám také nic neřeknou, jen aþ se nehádáme, aže si té druhé nemáme všímat. Vůbec se nezajímají o to, která z nás co udělala, proč to udělala, a ani nepotrestají právoplatného viníka, protože ho ani nehledají.
    A když už nás jednou za sto let vyslechnou, tak sestra překrucuje pravdu a osočuje mě z toho, co ve skutečnosti udělala ona. A pokud se ozvu, že to není pravda, tak V začne brečet, že jsem na ni zlá, nikam to celé nevede, jelikož sestra lže, až hanba, a naši vždy neprávem potrestají mě.

    ~

    Mnohdy u podobných dotazů radíte, ať si tázající promluví s rodiči, když budou mít dobrou náladu a sourozenec u toho nebude, jenže to jsem už mnohokrát zkoušela a vždy se to setkalo s neúspěchem a rodiče mi například sebrali mobil za to, že prý lžu a tvrdím o V hnusné věci, které ona by mi určitě nikdy neudělala, protože je narozdíl ode mě hodná holčička, nebo ať sourozenci v klidu opakují, co jim vadí, jenže to naopak V podněcuje k tomu, aby s tím pokračovala.

    Prosím poraďte, už jsem z tohoto zacházení opravdu zoufalá a brečím kvůli tomu, často v noci do polštáře, protože když brečím přes den, tak mi všichni opakují, ať se nechovám jako malá a nebrečím...

    holka, necelých 12, mentálně však v rozmezí 15 až 17 let, 17. června

    Zdravíme Tě z Modré linky,

    vztahy v rodině jsou něčím, co je v životě člověka opravdu důležité. Rozumím tomu, že Tě trápí vztahy u vás doma a že by sis přála, aby se rodiče chovali stejně k Tobě i sestře.

    Podle toho, co píšeš, se zdá, že jsi toho už hodně zkusila, aby se situace u vás doma změnila. Otevřená komunikace je opravdu tím základním, co pomáhá. Pokud to u vás tak není a Ty u rodičů opakovaně nenacházíš pochopení, je možné si „přizvat“ někoho zvenčí. Může to být babička, dědeček, teta, strýc, rodinný známý nebo známá, třídní učitelka – někdo, ke komu máš důvěru a můžeš se mu svěřit s tím, co prožíváš. S ní nebo s ním byste se mohli domluvit, že osloví rodiče a stane se určitým prostředníkem mezi nimi a Tebou. Vím, že to není jednoduché, ale moc možností v tomto případě není. Ještě by samozřejmě bylo možné opravdu si sestry nevšímat, zavřít se do své bubliny (představit si ji kolem sebe, představit si to, že Tě chrání a poskytuje Ti soukromí a bezpečí) a najít v ní svůj klid a pohodu.

    Možná se Ti teď nebude moc líbit, co Ti napíšu, ale můžeš se také zkusit přiblížit sestře a najít s ní „společnou řeč“ – samozřejmě, pokud je to možné. Věřím, že to vše, co je mezi vámi, Tě pěkně štve, ale vaše sblížení by mnoho řešilo. Pokud bys chtěla, najdi něco, co máte společné, dělejte společnou činnost, hledejte společné zážitky – třeba jen na chvíli. To může trochu posílit a vylepšit váš vztah.

    Určitě se také můžeš obrátit na školního psychologa, pokud jej ve škole máte, se kterým můžeš všechno probrat více do hloubky a který, s tvým svolením, může promluvit s Tebou i s rodiči.

    Přejeme co nejhezčí dny.

    Modrá linka

    Sourozenci

    Mladší bratr ubližuje

    Ahoj. Mám bratra který mě pořad bije a občas mě i osahává. Máma mi to nechce věřit,protože je mu 10. Jako kluk je ale mnohem silnější a taky větší. (V 13 letech měřím 144 cm,mám růstovou vadu). Co s tím mám dělat? Nic mu nedělám. Prostě jen sedím, hraju na monilu a on příde a praští mě. Děkuji za odpověď.
    Julča

    holka, 13 let, 14. června

    Ahoj,

    věřím, že Tě trápí, když Tě bratr často bije a někdy i osahává. Dovedu si představit, že může mít docela velkou sílu už v deseti letech a nemusí být lehké se mu ubránit. Nikdo nemá právo Tě bít ani osahávat. Připadá mi důležité, aby o tom, co se děje věděl někdo dospělý, hlavně máma a táta. Rodiče mají povinnost postarat se o to, aby ses doma cítila dobře a nikdo Ti neubližoval.
    Můžeš to zkusit mámě znovu popsat, co se Ti děje, třeba jí i dát přečíst zprávu, kterou jsi nám napsala a naši odpověď. Můžeš se případně svěřit někomu dalšímu z rodiny, třeba tetě nebo babičce. Pokud bys všechno chtěla probrat podrobněji, můžeš se nám ozvat na Modrou linku, kontakty najdeš na našich stránkách www.modralinka.cz.

    Zdraví

    Modrá linka

    Sourozenci

    Nedostatek spánku

    Dobrý den,
    každý den řeším jeden vážný, ale vlastně úplně absurdní problém. Vždy, když jdu spát, tak nemohu usnout kvůli hluku, který vydávají moji sourozenci, jako je např. zpívání si, pouštění si hudby nahlas nebo velmi hlučné povídání. Ano, takto to zní možná dost vtipně, ale mě už to štve několik měsíců. Moji sourozenci chodí spát o mnoho později než já. Už jsem to několikrát říkala rodičům, aby se jim to snažili vysvětlit, aby nevydávali žádné hlasité zvuky, ale bohužel, nic se nezměnilo. I přesto, že jim to rodiče každý den připomínají, mám spíše pocit, že ted ten hluk dělají spíše cíleně. Já kvůli tomu nemohu usnout, usnu opravdu až pozdě a tím se celý den cítím unavená (například včera jsem spala tak maximálne 5 hodin, což je velmi málo). Chtěla bych jen podotknout, že problém se spánkem, jako takovým jsem nikdy neměla. Já se omlouvám, že sem píšu takovýto divný dotaz, ale kvůli tomu mému (ne)spánku se mi vše zhoršilo, třeba akné (které mě vůbec netrápilo) - domnívám se, že je to kvůli stresu, který zažívám už několik hodin před spánkem, a přemýšlím, jestli ta dnešní noc bude stejná jako ta včerejší. Můj životní styl je stále stejný jako kdykoli předtím (nikdy jsem například nejedla žádné nezdravé věci, takže ze stravy akné určitě nění). A hlavně se sourozenci se moc domluvit nejde, ted máme mezi sebou období, kdy jsou na mě trošku jiní, například mi říkají různé narážky, jen tak, docela sprosté narážky. Rodiče se snaží, aby mi něříkali nic špatného, ale marně. Ted to vypadá, jako že Vám píše nějaké miminko které nemůže usnout, ale když by toto zažíval kdokoli jiný, tak si myslím, že by se tato reakce moc nelišila od té mé. Já vám předem děkuji za jakoukoli radu, protože ted uvítám cokoli.

    holka, 6. června

    Ahoj,

    to, co Tě trápí, mi vůbec nepřipadá absurdní ani divné - naopak mi připadá úplně normální, že hledáš cesty, jak si dopřát více spánku. Jak píšeš, také si myslím, že většina lidí v Tvé situaci by reagovala podobně. Navíc nedostatek spánku a následná únava dokáže ovlivnit spoustu věcí v každodenním životě. Byla by také škoda, celý den prozývat a být vyčerpaná, máš právo si dny užívat naplno. Je dobře, že se snažíš hledat řešení. Chtěla bych Tě podpořit v tom, abys o tom i nadále mluvila s rodiči, vysvětlila jim, jak vážný je to pro Tebe problém. Napadá mě, že bys jim mohla dát třeba i přečíst zprávu, kterou jsi nám napsala. Můžete společně vymyslet, jak by se to ve Vašem bytě anebo domě dalo udělat, aby Tě sourozenci tolik nerušili. Nevím, jak to u Vás doma vypadá - ale jednou z možností by bylo také spát v jiné místnosti (nebo v co nejvzdálenější místnosti) tak, abys měla co nejvíce klidu. Rodiče jsou odpovědní za to, abys doma měla co možná nejlepší podmínky pro zdravý vývoj. Pokud z nějakého důvodu nepomáhá domluva, aby byli sourozenci večer potichu, napadá mě také možnost vyzkoušet pěnové špunty do uší, které dokážou hluk dost tlumit (dají se sehnat v lékárně, drogerii nebo na internetu).

    Držíme palce,

    Modrá linka

    Sourozenci

    Ahoj. Hrozně mi vadí, že mě mladší bratr pořád hodnotí. Třeba se mi směje, že mi rostou prsa nebo mi sprostě nadává a když u nás byla moje kamarádka tak když odešla hrozně nadával, že sem furt chodí moji kamarádi přitom to byla první kamarádka která u nás byla. Jeho kamarádů už tu bylo hodně. Já mu nic nedělám ani mu sprostě nenadávám, protože to nemám ráda. Nebo příde ke mně do pokoje a na něco se mě zeptá a když mu odpovím záporně (což on slyšet nechce) tak mi řekne ,,No dobře ty jedna krávo, jseš pěkně blbá." nebo něco podobného. Ale jinak je v pohodě.
    Řekla jsem to babičce a ona na to ,,No ty na něj taky nejsi hodná." což si myslím, že není pravda a nikomu dalšímu to nechci říct. Mamce proto, že nemá čas a taťka 1. není skoro doma, 2. myslím si, že mě nemá rád (že má radši právě toho bráchu). Kdybych měla sestru tak bych to řekla asi jí jenže žádnou nemám. Achjo. Už nevím co mám dělat. Někdy se chci zabít, protože si myslím, že mně nikdo nemá rád. Prosím poraďte.
    Děkujííí

    holka, 12 let, 17. května

    Ahoj,

    mrzí mě, že se k Tobě brácha chová tak, jak popisuješ. Chápu, že Tě to trápí o to víc, když pro sebe teď v rodině nemáš takovou podporu, jakou bys potřebovala. Umím si představit, že je to se sourozenci často těžké. Je docela možné, že se Váš vztah bude časem vyvíjet a měnit sám od sebe, jak budete dospívat. Zároveň máš právo na to, aby ses doma cítila fajn a je v pořádku, dát najevo, že se Ti nelíbí, jak se k Tobě brácha chová.
    Píšeš, že se chceš někdy i zabít - to mi zní vážně. Moc bych Ti přála, abys na to nebyla sama a zkusila hledat jiné možnosti. Připadá mi důležité, aby o tom, co prožíváš, věděl někdo dospělý, aby Ti pomohl s tím, co Tě tak tíží. Odpovědní za to, aby ses doma cítila dobře, jsou hlavně Tvoji rodiče. Máš proto právo na to, aby si udělali čas a probrali s Tebou, co Tě trápí. Společně byste se mohli dohodnout, co by se dalo dělat. Říkám si, že bys jim klidně mohla dát přečíst Tvůj dotaz, který jsi nám napsala, a naši odpověď - nevím, ale jestli Ti to připadá jako dobrý nápad.
    Kdybys chtěla všechno probrat podrobněji, můžeš se nám ozvat na chatu, telefonu anebo Skypu. Kontakty najdeš na našich webových stránkách www.modralinka.cz.

    Zdraví

    Modrá linka

    Sourozenci

    Ahoj,
    mám takový problém. Mám dvě mladší sestry a ta starší 8let je na mě pořád zlá. Zní to divně, protože já jsem nejstarší, ale pořád mi dělá naschvály. Vždycky na mě z ničeho nic začne třeba křičet (to nikomu nevadí) já jsem na ni hodná a když už mě to začne trochu štvát tak na ni zakricim nazpět, ne žádná sprostá slova nebo něco urážlivého, ale to už na mě začnou křičet rodiče, co si to dovoluju, a pak mi dlouho vysvětlují proč jsem na ni tak ošklivá atd. Já už to nevydržím a začnu brečet, protože mi je to líto a nelíbí se mi jak mě rodiče pořád pomlouvají, a to mě zase rodiče začnou pomlouvat proč brečím, jak nic nedokážu vydržet.
    Stejně tak si moje starší sestra začne hrát s tou nejmladší 5 let ,to mi nevadí, ale pak ji třeba začne pusinkovat, objímat, křičet na ni, bouchat ji atd. prostě dělá všechno co se jí nelíbí a já mám svou nejmladší sestru ráda takže tu starší třeba odstrčil nebo ji okrřinu a to mě začnou rodiče vysvětlovat proč jsem na svou sestru zlá.
    Taky mi rodiče pořád říkají, že jsem kravka, nebo autista. Všem známým říkají jak jsem pitomá a že nic neumím. Poslední dobou pořád brečím a nikomu z rodiny se nemůžu svěřit, protože moji sestru všichni naprosto milují.
    Prosím pořád mi a děkuji za přečtení tehle dlouhé zprávy.
    Měj se pěkně
    Eva

    holka, 12 let, 8. května


    Ahoj,

    chápu, že Tě trápí, jak se k Tobě chovají mladší sestra a rodiče. Věřím, že Ti takové naschvály nejsou příjemné a že Ti je líto, když se Tě rodiče nezastanou.
    Dovedu si představit, že s mladšími sourozenci to často nebývá lehké. Je docela možné, že se časem Váš vztah bude vyvíjet a měnit sám od sebe, jak budete obě dospívat. Zarazilo mě, že Ti rodiče pořád říkají, že jsi "kravka a autista". To mi nepřipadá v pořádku, něco takového by se dít nemělo. Chápu, že je Ti z toho často do breku. Máš právo cítit se doma dobře a Tvoji rodiče by měli řešit to, když Tě něco trápí.

    Připadá mi důležité, abys pro sebe měla podporu a mohla se někomu svěřit - třeba oblíbenému učiteli anebo školnímu psychologovi, pokud ho na škole máte a je možné se s ním spojit i teď během karantény. Také si říkám, jestli ve Vaší rodině přeci jen není někdo, komu věříš a kdo by Tě mohl podpořit, třeba teta nebo babička. Můžeš se také ozvat nám na Modrou linku - na náš chat, telefon anebo Skype. Měli bychom možnost všechno probrat podrobněji než takto po emailu. Kontakty a provozní dobu najdeš na našich webových stránkách www.modralinka.cz. Přemýšlím také, jestli máš kolem sebe nějakou kamarádku anebo kamaráda, s kým by sis o tom mohla popovídat. Když se někomu svěříme, může nám to přinést úlevu.

    Hodně síly přeje

    Modrá linka

    Sourozenci

    Ahoj, mám starsi sestru a pořád mě provokuje a dělá mi naschvály. Přiznávám že taky na ní nejsem úplně nejhodnější ale stejně. Chtěl bych to změnit. Prosím poraďte mi. Díky moooc
    Omlouvám se ale omylem jsem udělal chybu ve jménu. Má tam být kluk 8 let.

    kluk, 1let, 7. prosince 2019

    Ahoj z Modré linky,

    chápu, že Tě štve, když Tě sestra provokuje. Hádky i provokace jsou často součástí sourozeneckého vztahu. Je moc fajn, že to chceš změnit, že Ti na tom záleží. Obecně je dobré o tom, co se nám nelíbí, mluvit. Můžeš si tedy o tom se sestrou zkusit promluvit - říct jí, jaké to pro Tebe je, když se k Tobě tak chová a co bys chtěl, aby se změnilo. Pokud by to nepomohlo, zkus se obrátit na někoho ve svém blízkém okolí. Nejlépe na rodiče, případně na nějaké jiné příbuzné, kteří Ti mohou poradit lépe, neboť my neznáme Tebe ani Tvou sestru. Podpořit Tě může např. i některý z učitelů, kterému důvěřuješ, nebo školní psycholog.

    Přejeme Ti hezký advent
    Modrá linka

    Sourozenci

    Jak přesvědčit rodiče aby mi adoptovaly brách vadí mi že nemam sourozence ?? a mamka tehotná být nemuže ( prosím o co nejvíce zpusobu )

    Dekuji za pomoc

    smutný kluk, 12 let, 3. prosince 2019

    Ahoj,

    chápu, že bys sis moc přál sourozence, věřím, že Tě to trápí. Adoptovat dítě je vážné rozhodnutí, které musí udělat rodiče a vzít přitom v úvahu spoustu věcí. Je to také docela složitý proces, který může trvat dlouho. Umím si představit, že Ti brácha chybí, bohužel, Ti ale zaručenou radu, jak přesvědčit rodiče, dát nedokážu. Každý člověk je jiný a jinak se rozhoduje. Tvoje rodiče neznám, proto nevím, do jaké míry jim adopce připadá přijatelná. Říkám si, že si můžeš zkusit s mamkou a taťkou upřímně promluvit o tom, co Tě trápí - společně můžete zkusit vymyslet, co by se dalo podniknout, aby ses cítil lépe. Napadá mě pro začátek třeba častěji se vídat s kamarády, nebo bratranci a sestřenicemi, třeba společně podnikat nějaké výlety, navštěvovat se a podobně.

    Pěkné dny,

    Modrá linka

    Sourozenci

    Ahoj Aliku a spol moje 15 sestra si že mně dělá furt srandu a furt mi něco dělá chápu že je v pubertě ale její kamarádky znám a nepřijde mi že by byli takové krá** jako je ona na rodiče je furt zlá i když na ni jsi většinou hodní ona je pošle někam když se ze mně dělá srandu a už chvíli trpím tak naštvu a urazim se tak ona aji rodiče se smějí říkají ať jsi to neberu tak vážně.I když jsem na ni hodný třeba jí něco pucim, něco pro ni neco udělám a tváří se strašně hodně a směje se tak na to udělám a ani neúplne 10 minut a je to to předtím třeba na její narozeniny šel jsem do obchodu který je z kopce tak pro melou který vážil asi 12 kilo jsem nesl do toho kopce a pak ještě jednou protože jsme neměli svíčky a co na to ona nic už to ani nevydržím když mě rodiče o čem poučují tak se k nim přidá a rodiče na to nic a když jí já něco udělám nebo se k nim přidám nic.Furt se mi za něco posmívá protože jsem v pubertě tak se hodně potim a pak smrdim nebo proto protože mám dlouhý vlasů a ona má co říkat má 109 kilo a vypadá 100 hůř než já.Nebo když to nevydržím tak se jí taky snažím co nejvíc štvát tak ze sebe dělá střešního chudáčka a jak jsem její otravným mladší bratr a nadává mi.Kvuli ní často myslím na smrt že v živote nic nedokážu.Prosim pomoc mi s ní .(PS:promiň že to je tak dlouho a s chybama a jestli na to odpovíš tak děkuji už jsem se s tím potřeboval někomu svěřit mějte se hezky.

    kluk, 12 let, 24. listopadu 2019

    Ahoj,

    mrzí mě, že máš trápení se sestrou, věřím, že to pro Tebe není jednoduché, když Ti často dělá naschvály. Z Tvé zprávy vnímám, že jsi na ni teď asi hodně naštvaný, možná ses z toho potřeboval i trochu vypsat - to je určitě v pořádku. Přemýšlím, jaké další pocity kolem toho máš, možná i bezmoc, smutek. Píšeš, že kvůli sestře často myslíš na smrt, myslíš na to, že v životě nic nedokážeš. To mi připadá vážné – chci proto moc ocenit, že jsi napsal, že si snažíš říct o pomoc.
    Jak jsi sám naznačil, sestra je teď ve složitém věku, kdy se toho pro ni hodně mění. Je dost možné, že tohle její chování časem samo vymizí, jak bude dál dospívat. Chápu ale, že je teď náročné s ní žít, máš právo cítit se doma dobře. Napadá mě, že je v pořádku dát v klidu, ale jasně a třeba i opakovaně najevo, co Ti vadí a co bys potřeboval jinak, promluvit si o tom jak s ní, tak s rodiči. Probrat to můžeš i s kamarády, spolužáky, kteří Tě také můžou podpořit. Je docela možné, že s tím taky mají zkušenosti, v pubertě mezi sebou sourozenci často mívají konflikty. V situaci, kdy si nevíš rady a jsi zoufalý, to tak někdy lidé také mají, že je napadají myšlenky na smrt nebo ztrácí naději do budoucna, že něco dokážou. Vždy je to ale něco, na co by neměli být sami. Chci Tě proto podpořit, aby ses s těmito pocity svěřil i někomu dalšímu, komu věříš. To, co Tě doma trápí, by měli řešit především rodiče, můžeš si s nimi o tom zkusit znovu promluvit, třeba jim i dát přečíst tuto zprávu, kterou jsi napsal Alíkovi. Kdyby myšlenky na smrt, o kterých píšeš, nepřestávaly, můžeš se zkusit obrátit i na školního psychologa, pokud ho ve škole máte, anebo na nějakého dalšího dospělého. Kromě rodičů mě napadá někdo další z rodiny (například babička, děda, teta) anebo třeba oblíbený učitel. Mohou Ti pomoci kontaktovat psychologa, se kterým byste společně hledali způsob, jak by ses mohl cítit lépe. Můžeme také vše podrobněji probrat na naší telefonické lince, Skypu anebo WhatsAppu, kontakty najdeš na našich webových stránkách www.modralinka.cz.

    Klidnější dny přeje

    Modrá linka

    Sourozenci

    Ahoj trápí mě jak to u nás doma je a jak to u nás doma funguje. Máme společný dětský pokoj já a tři bratrové ve věku 5,7,10 let mě je 13 let. Máme palandu nahoře spím já podemnou bratr 7.let vedle palandy máme stůl na učení, vedle stolu je postel kde spí 5.letý bratr nad jeho postelí máme poličky, naproti té posteli je namáčknutá další postel tam spí bratr kterému je 10.let. Za postelí 10.leteho bratra je stůl kde má počítat a máme tam šuplíky a knížky. Na proti stolu je skříň kde máme oblečení vedle skříně dveře vedle dveří malá skříňka kde máme stolní hry a nějaké hračky a hračky máme ještě v boxu a v šuplíkach pod postelí. Vadí mi úplná strata soukromí. Nevíte jak si ho utvořit bez pomoci rodičů? Předem děkuji za odpověď

    holka, 13 let, 17. listopadu 2019

    Ahoj,

    chápu, že Ti jako dospívající slečně vadí bydlet v jednom pokoji se třemi mladšími bratry a potřebovala bys nějaký prostor sama pro sebe. Ptáš se nás, jak by sis mohla vytvořit soukromí bez pomoci rodičů. Napíšu Ti několik nápadů, které by se možná mohly hodit. Asi nejjednodušší způsob může být zatahovací závěs. Píšeš, že spíš na horní palandě - možná by šel pověsit na strop pomocí nějaké improvizované garnýže (podobně, jako visí závěsy nad okny). K tomu bys ale asi nějakou asistenci rodičů nebo někoho dalšího dospělého z rodiny potřebovala. Nevím, jak to u Vás doma chodí, říkám si ale, že by Ti rodiče třeba mohli pomoct vymyslet nějaké chytré technické řešení, když jim zkusíš vysvětlit, proč je to pro Tebe důležité.
    Snadněji by se dal závěs asi připevnit okolo spodní postele, pomocí provázků - nevím ale, jak moc je pro Tebe přijatelné, si s mladším bratrem vyměnit postel a jestli ti právě horní palanda neposkytuje o něco více soukromí...Mohla by sis to potom uvnitř "Tvého světa za závěsem" nějak hezky vyzdobit, aby ses tam cítila dobře. Pouštět si tam do sluchátek hudbu (a tím se trochu odstřihnout od okolního dění), číst knížky, třeba si i psát tajný deník. Další možností je, zkusit se znovu důkladně rozhlédnout po pokoji a popřemýšlet, jaká palanda by s pomocí nějaké technické vychytávky mohla nabízet nejvíce soukromí - před kterou by se dal např. chytře umístit paraván (můžeš se podívat na internetu, jaké existují druhy a velikosti).

    Spoustu kreativních nápadů přeje
    Modrá linka

    Sourozenci

    Ahoj Alíku. Mám bratra, který je skoro jednou tak mladší jako já. Problém je v tom, že pokud jdeme do společnosti nebo na kroužek, začne dělat neskutečné blbosti. Včetně toho že neustále osahává holky. Když jsem se to snažil naznačit rodičům, tak mi nevěřili, ale mě to připadá strašně blbé, když jdeme po ulici a začne mě hladit po -.-. Mě neposlouchá, je schopný přes celou restauraci křičet co je pe..., nebo si rozepnout poklopec a strkat si tam ruku.

    kluk, 10 až 15 let, 8. listopadu 2019

    Ahoj,
    chápu, že je Ti bratrovo chování hodně nepříjemné a dostává Tě ve společnosti dalších lidí do nelehké situace. Mrzí mě, že Ti rodiče nevěřili, když jsi jim to zkoušel naznačit. Nevím přesně, kolik je bratrovi let, každopádně u některých dětí to takhle někdy je, že mají v určitém věku velkou potřebu dotýkat se intimních partií a mluvit o nich. Souvisí to se sexuálním vývojem. Je docela možné, že takové chování u bratra po nějaké době samo vymizí. Nicméně, máš určitě právo dát najevo, že Ti jeho chování nelíbí - řešit by to měli především Tvoji rodiče. Je to důležité do budoucna i pro bráchu, učit se, že takové projevy nepatří na veřejnost. Říkám si, že bys sis o tom mohl zkusit s rodiči promluvit napřímo, ne jen v náznacích, konkrétně pojmenovat, co Ti vadí. Můžeš jim třeba i ukázat zprávu, kterou jsi napsal Alíkovi.

    Držíme palce,

    Modrá linka

    Sourozenci

    Ahoj Alíku,
    mám problém moje mladší sestra se mě pokouší vyprovokovat a já už to nevydržím a začneme si nadávat. Někdy jsem kvůli to mu smutná ve škole a trápí mě to a někdy ve škole i brečím. Prosím porad’ mi co s tím mám dělat ? Předem děkuji.

    holka, 10 let, 1. listopadu 2019

    Ahoj z Modré linky,

    mladší sourozenci občas provokují, to se stává. I hádky k sourozeneckému vztahu patří. Jestliže Tě to trápí, je dobré obrátit na rodiče, případně na někoho dalšího z rodiny, komu věříš. A mluvit s nimi o všem, o čem potřebuješ, nechat si poradit, jak se sestrou jednat, jak se vyrovnávat se smutkem. Být občas smutná, je v pořádku, v životě se nám stávají i věci, které nám nejsou příjemné, které jsou nám líto.

    Přejeme Ti klidný podzim.
    Modrá linka

    Sourozenci

    Ahoj alíku mám problém moje sestra 7 lže a rodiče jí věří všechno co si vymyslí ona na mě začne hlasitě nadávat a pak přijede taťka z práce ona přiběhne ven a jde si stěžovat a já dostanu vynadáno ale já to nechci rěšit tím spůseb mlátit jí nebo na ní řvát a nebo si namaluje modřiny a já jsem na telefonu ona začne řvát a oni přiběhnou rodiče a když jim to řeknu nevěřími a zas vynadáno omlouvám se za délku

    holka, 10 let, 1. srpna 2019

    Ahoj,
    chápu, že je hodně nepříjemné, když Tvoje mladší sestra lže, stěžuje si na Tebe, dokonce si maluje modřiny a rodiče tomu všemu věří.
    Nevím, co tím Tvoje sestra sleduje, možná touží po pozornosti a dělá to tímto špatným způsobem. Můžeš si s ní zkusit promluvit, někdy v klidu, když bude mít dobrou náladu a říct jí, jak Tě mrzí, co dělá. Někdy také může zafungovat, že si s ní pohraješ, vezmeš ji na hřiště nebo do kina nebo něco podobného, aby viděla, že se jí občas věnuješ a neměla potřebu Ti ubližovat.

    Můžeš si také zkusit promluvit s rodiči, zase nejlépe, když bude doma pohoda a budou mít dobrou náladu, a zkusit je poprosit o pomoc, protože je to pro Tebe těžké zvládat a nechceš ji bít nebo na ni řvát, což je od Tebe moc pěkné. Rodiče by to měli řešit a nastavit Tvé sestře hranice.

    Držíme palce, aby to dobře dopadlo.
    Modrá linka

    Sourozenci

    Ahoj, všichni.
    Mám 6 letou sestru. Pokaždé, když chci třeba něco říct, tak na mě vyštěkne: ,,Klementýno, vypadni!" A začne do mě zarývat nehty, kousat, bušit. Nebo třeba si čtu ve svém pokoji, ona si lehne na zem na druhé straně domu, a začne ječet. Hodně, a fakt hlasitě. Rodiče tam přiběhnou, a ona začne řvát: ,,Mami, Klementýna mě zmlátila!" Pak přiběhnou ke mně do pokoje a začnou mlátit mě, a třeba mi seberou elektroniku. Jakože co si dovoluju na mladšího. Když se jim to pokouším vysvětlit, nevěří mi. A sestra to celé pobaveně sleduje. Ale já chci mít hodnou sestru, hrát spolu hry, hrát si. (Chápu, sourozenecká rivalita, ale tohle už asi překračuje meze.) Ale já na ní nechci řvát, aby přestala, nechci jí mlátit.
    Nemám to zapotřebí. Nevíte, co s tím?

    (Omlouvám se za dlouhý monolog, ale napsala jsem to hlavní.)

    Clem- dívka, 29. července 2019

    Ahoj,
    nemusíš se omlouvat za délku textu, naopak je dobře, že hledáš pomoc. Musí být opravdu náročné snášet chování sestry, které popisuješ. Líbí se mi, že sestru nechceš bít ani na ni křičet. Udělala jsi také moc dobře, že jsi se pokoušela to rodičům vysvětlit a musím se přiznat, že moc nerozumím tomu, že to neřeší, protože by se tím měli zabývat.

    Napadá mne, že můžeš zkusit s rodiči – nebo alespoň s jedním z nich ještě jednou promluvit, až někdy bude dobrá nálada a sestra u toho nebude a můžeš je zkusit požádat o pomoc. Můžeš se na takový rozhovor připravit, třeba si všimnout, kolikrát to sestra v poslední době udělala apod. Pokud bys to považovala za užitečné, je možné jim také ukázat naši odpověď. Pokud Tě nepodpoří rodiče, můžeš se také o pomoc obrátit na babičku, dědu nebo někoho dalšího z rodiny, kdo Ti důvěřuje.

    Promluvit si můžeš i se sestrou, říct jí, jak Tě její chování mrzí. Zase spíš v době, kdy nejste v hádce nebo po hádce, ale v období, kdy to mezi Vámi funguje. Můžeš jí zkusit vzít třeba do kina, na zmrzlinu a ukázat jí, že si jí všímáš a zároveň, že Tě nemusí provokovat. Samozřejmě nevím, jestli to zabere, pokud ne, funguje také si takového chování nevšímat. Když sestra neuvidí odezvu, mohlo by jí to přestat bavit. Hodně také pomůže čas, až trochu víc vyroste, je pravděpodobné, že ji takové chování přejde samo.

    Přejeme Ti, aby se brzy situace se sestrou uklidnila.
    Modrá linka

    Sourozenci

    Ahoj. Mám bratra o 3 roky mladší. Je mu 7 let. Akorát strašně zlobí. Dnes mě kopnul do břicha. Mamka se na něj vždy strašně zlobí. Jeho to mrzí ale pak to udělá znovu. Nevím co s tím. Prosím poraďte mi
    Děkuji

    holka, 10 let, 13. června 2019

    Ahoj,
    chápu, že tě trápí, když Tvůj brácha zlobí a dokonce Tě někdy bije. Je dobře, že to ví mamka, protože by to měli rodiče řešit. Na každé dítě se musí trochu jinak a možná nějakou dobu potrvá, než rodiče přijdou na to, co funguje právě na Tvého bratra. Hodně také pomůže čas, až brácha trochu povyroste a nabere víc rozumu, je hodně pravděpodobné, že se zklidní. V každém případě si to nenechávej pro sebe a měli by o všem rodiče vědět. Pokud by se to spíše zhoršovalo, existují i organizace, kam by se rodiče mohli jít poradit.

    Přejeme Ti, aby se vše brzy vyřešilo.
    Modrá linka

    Sourozenci

    Ahoj,
    chtěla jsem Vám říct, že můj mladší 5letý bratr je velmi otravný a neposlouchá ani mě, ani tátu s mamkou. Poslouchá jen našeho staršího bratra Petra, kterému je 22 let. Co mám udělat, aby se můj bratr začal chovat lépe?

    Maruška, 12 let, 31. března 2019

    Ahoj,
    chápu, že soužití se sourozencem, který nikoho neposlouchá a všechny ignoruje, je náročné. Myslím, že základem je, abyste všichni „táhli za jeden provaz.“ To znamená rodiče i ty se svým starším bratrem. Tvůj mladší bratr potřebuje pevné hranice i pravidla, která bude dodržovat. A ty mu právě musí dát lidé okolo něj - a zároveň důsledně trvat na jejich dodržování. Někdy dělají zejména rodiče tu chybu, že sice určí nějaké pravidlo nebo vydají nějaký příkaz, ale už nedohlížejí na jeho splnění, anebo v jeho plnění povolí. Dítě potom rychle vytuší, že když nebude poslouchat, celkem nic moc se nestane.
    Zkus si proto promluvit se svými rodiči o tom, co tě trápí a můžeš zkusit pojmenovat i problém, který podle tvého názoru máte. Upozorni je třeba na to, pokud jsou nedůslední a podobně. Sama u svého mladšího bratra trvej na tom, že nastavená pravidla se dodržují a platí pro každého člena rodiny. Pokud budeš důsledná, pětileté dítě velmi rychle pochopí, kde jsou hranice, za které už nemůže chodit. Ale jak jsem už uvedla; bylo by potřeba, abyste v této záležitosti byli všichni jednotní.
    Měj se hezky!
    Bára