Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alík radí dětem

    Rodiče

    Ahoj. Mam rozvedené rodiče. A bydlím u maminky a na jeden víkend za 14 dní jezdím k tátovi. Ten se ted stěhuje s babi do nového domu a Já tam nechci. Vím, jsem tam jen na víkend, ale jezdím tam už od mala. On prodal byt ve kterém jsem vyrůstala a ted tohle. Stěhujeme se už za chvíli. S tátou ted nemám nejlepší vztah. Jak se přes to mam přenést? Díky.

    holka, 13 let, 2. listopadu 2018

    Ahoj,
    chápu, že pro Tebe není snadná změna domácího prostředí, na které jsi byla zvyklá. Zároveň byt už je prodaný a stěhování vás nemine. Neboj se být upřímná a v klidu projevit své pocity, obavy, potřeby, mluvit o nich s oběma rodiči. I když to stěhování nejspíš nezmění, mohlo by to pomoci k většímu pochopení a vylepšení vztahu a komunikace s nimi. Můžeš se také opřít o věci, které jsou stabilnější, kamarády, zázemí, které máš jinde, Tvoje koníčky, jak trávíš čas. Věřím, že i k novému bydlení si časem vybuduješ vztah a najdeš na něm něco pozitivního, pokud tomu dáš šanci.

    Přejeme Ti hezké podzimní dny,
    Modrá linka

    Podpořte prosím Modrou linku!
    Pomohla již v této poradně tisícům dětí.

    Na otázky odpovídají

    pracovníci Modré linky, psycholožka BáraV, poradenské centrum Locika, MUDr. Jiří Staněk, MVDr. Přemysl Rabas, vědecký novinář Pragmatik, student práv Yaboiii, Škola Vitae, bojovníci proti kouření z projektu Nekuřátka a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

    Dotazy mohou pokládat pouze děti mladší 15 let.

    Rodiče

    Ahoj Alíku, mám jedem celkem velký problém.
    Zrovna jsem na dovolené v Turecku a moje mamka se na mě a taťku naštvala z nějakého důvodu a nevíme proč.
    Teď je zavřena na pokoji, čte si knihu a už asi hodinu nevylezla ven.
    Nevím co přesně udělat, aby už nebyla naštvaná protože se bojím se třeba jenom omluvit jelikož nevím jak mamka zareaguje.
    Díky za rychlou odpověď.

    kluk, 13 let, 25. července

    Milá dívko,

    svěřuješ se poradně s tím, že nerozumíš tomu, proč se máma na tebe a tátu naštvala. Nevíš jak s ní teď komunikovat, aby se ta situace třeba ještě nezhoršila. Rychlou odpověď ti poradna bohužel z provozních důvodů poslat nemůže. Nicméně k tomu, co popisuješ se nabízí dotaz, zda-li se mamka takto chová i doma nebo pouze na dovolené. Pokud je to pouze na dovolené, tak je možné, že se něco stalo mezi ní a tátou, o čem ty nevíš. Určitě to není tvoje chyba, je to mezi dospělými. Často se na dovolené děje to, že dospělí lidé si uvědomí nějaké své problémy, kterým nemají čas se věnovat během všedních dní. A pak je mezi nimi větší napětí nebo i víc hádek. Bohužel to není na dovolené nic výjimečného. Nejspíš jste už z dovolené doma zpět. A situace s mamkou se vyřešila. Pokud stále tomu nerozumíš, co se s mámou stalo, tak ti doporučuju se jí na to v klidu zeptat. Nevztahuj si to na sebe. Jsou to její emoce, možná jí něco trápí, o něčem přemýšlí. Ale zkus tomu porozumět tak, že se jí na to zeptáš, jestli ti to může vysvětlit, co prožívá, co se s ní děje a co jí vedlo k té reakci.
    A pokud to je chování, které u mámy znáš i z jiné doby než je dovolená. Tak se nejspíš něco děje, mezi ní a tátou, čemu ty nerozumíš. Opět bych ti radila, aby jsi za to necítila zodpovědnost. Je to mezi dospělými. Neber si to osobně, že za něco v tom můžeš ty. Ale zkus se na to rodičů zeptat. Táty i mámy. Co se děje, že se k sobě takto chovají. Máš právo o tom vědět a rozumět tomu víc. Ale neber si za to odpovědnost, že ty máš něco pro mámu či tátu udělat, aby se jejich vztah zlepšil. Tak to není. K tomu rozhovoru využij nějakou klidnou chvíli, kdy bude dobrá nálada. Tak ti v tom držím palce, ať se ta situace doma brzy vyjasní a je vám spolu doma dobře. Poradce Centra Locika

    Rodiče

    Rodiče se rozcházejí

    Ahoj Alíku a spol,
    moje mamka včera zjistila, že můj táta ji podvedl. A proto včera na něj začala řvát, že se rozchází (moji rodiče nejsou vdaní), a já jsem kvůli tomu pochopitelně brečela a byla naštvaná... To ale není ten problém, největší strach mám z toho, jak to mám říct svým kamarádkám, protože oni by se tomu hodně divily, prostě jsou takové, furt by se na něco vyptávaly... Právě kdyby ony o tom se mnou mluvily, tak by mi to nebylo příjemné... V sobotu letíme na dovolenou a mamka řekla, že po dovolené se stěhuje( mamka mi ještě vůbec nic neřekla).
    Děkuju moc za odpověď
    PS: nevím, jestli se nemám zabít

    holka, 12 let, 3. srpna

    Ahoj z Modré linky,

    jsme rádi, že ses obrátila na Alíka ve chvíli, kdy ses octla v náročné životní situaci. Tvoje mamka zjistila, že ji taťka podvedl, po dovolené má dojít ke stěhování. Největší strach máš z toho, jak to říct kamarádkám.

    Mrzí mě, že u vás doma dochází ke změnám, které popisuješ. Takové situace se dotknou každého. Můžeš o tom mluvit s mamkou, zeptat se jí na všechno, co potřebuješ vědět, říct jí, jak se cítíš. Rodiče jsou za svoje děti odpovědní, a to i tehdy, když sami prožívají něco těžkého - je tedy v pořádku mluvit o tom, jak Ti je a co bys potřebovala.

    Kamarádkám to můžeš říct stejně tak, jak jsi to napsala Alíkovi, úplně jednoduše a přirozeně. K tomu můžeš dodat, že je to pro Tebe náročné a že už o tom nechceš víc mluvit, a požádat je, aby Tvoje přání respektovaly. Je úplně přirozené, že by Ti nebylo příjemné to stále probírat.

    Na konci svého dotazu píšeš, že nevíš, jestli se nemáš zabít. Chápu, že Ti z toho všeho není dobře, ale zároveň věřím, že i když teď možná bude u Vás mnoho jiného, že to není důvod k tomu, aby ses zabila. Věřím, že Tě čeká ještě mnoho pěkných dnů, i když některé věci budou jinak. Je mnoho rodin, ve kterých se rodiče rozešli, a pro děti to sice bylo těžké, ale zvládly to.

    Pokud by Ti nebylo dobře a myšlenky na sebevraždu Tě hodně trápily, neváhej využít odbornou psychologickou pomoc, například školního psychologa, který bývá k dispozici někdy i o prázdninách, nebo za pomoci dospělého (někoho z rodičů) jiného psychologa. V tomto náročném období si zasloužíš pomoc a podporu. Taky můžeš volat k nám na linku, třeba i přes Skype (víc najdeš na www.modralinka.cz).

    Přejeme, aby sis užila dovolenou, věřím, že to půjde, i když máš nyní starosti.

    Držíme palce,

    Modrá linka

    Rodiče

    Ahoj,
    po delší době mám zase dotaz (2 dotazy).

    Chci se zeptat jestli mamka musí vědět, kdybych měla kluka. Musejí to rodiče vědět, nebo ne?

    Je normální, že se mi pořád mamka kouká do mobilu? Strašně mě to rozčiluje. Ne, že by tam něco mohla najít. Štve mě ale, že se mi kouká do zpráv, galerie... Já sice chápu, že se o mě bojí, ale kdyby se aspoň zeptala. Ona prostě přijde mému mobilu a kouká se do něj. Pak přijdu a jen se divím, co dělá v mým mobilu. Štvou mě hlavně ty zprávy, proč se nepodívá jen s kým si píšu, proč se kouká i co si píšu? A pak do mě pořád někdo (včetně jí) hučí, proč nemám kluka. Já přece taky nepřijdu k jejímu mobilu a nekoukám se s kým a co si píše. Jaký je na toto Váš názor?

    Děkuji moc za odpověď, mějte se krásně a užijte si prázdniny. $>:-)

    holka, 13 let, 16. července

    Milá dívko,

    děkujeme za důvěru. Obracíš se na poradnu se dvěma dotazy. Nejdříve se ptáš, zda-li rodiče musí vědět, že máš kluka. Nejspíš tvůj dotaz míří k tomu, zda-li je tu nějaká povinnost rodiče informovat o tom, že ses s někým sblížila. Povinnost tu není. Ale na druhou stranu, pokud máš kluka, tak s ním nejspíš trávíš poměrně dost času, a tak je určitě dobré, když rodiče ví, kde a s kým jsi. To jsou informace, které většinou rodiče chtějí vědět. A určitě se budou o to zajímat, kam chodíš a co děláš. Tak bych ti doporučila o tom, že máš kluka rodičům říci. Pak tu je také druhá stránka vztahů s opačným pohlavím. Čtu, že ti je 13let. Pokud se s někým intimně sblížíš, tak on tím překračuje zákon, protože sexuální styk je s osobou mladší 15let zakázaný. A tady se mohou dostat do problémů i rodiče, protože by to správně měli ohlásit, pokud se to dozvědí. Moc bych ti doporučila, s ohledem na všechny - tebe, tvého případného kluka, i rodiče, s tím zatím počkat.
    Tvůj druhý dotaz se týká toho, že ti máma chodí do telefonu a čte si to, co si píšeš s druhými. Moc ti rozumím, že ti to vadí a souhlasím s tebou, že tím narušuje tvé soukromí. Neměla by to dělat. Doporučuju ti se s ní domluvit a požádat jí ať to nedělá. Můžete se domluvit, že se tě může zeptat na tvé kamarády a na to, co si spolu píšete. A ty jí to povíš. Ale přímo chodit do tvého telefonu opravdu není dobré. Sice má jako tvá máma právo vědět o tvých kamarádech a jak s nimi trávíš čas ale je také potřeba aby to dělala jiným způsobem. Měla by začít respektovat tvé soukromí a právo na něj. Důvěru mezi vámi to naopak narušuje, když dělá něco, s čím ty nesouhlasíš. Zkus s ní o tom promluvit. Držím ti v tom palce. Poradce Centra Locika

    Rodiče

    Zákaz sociálních sítí

    Ahoj, tak jsem zase tady. Opět je to spíš o vypsání se, snad nevadí.

    Mám zakázaný od mamky sociální sítě a bylo mi to docela jedno, jenže teď nedávno (ani nevím proč) už mě to naštvalo a založila jsem si ho. Problém je v tom, že mám pocit, že mamku nějak zrazuji apod. a je mi strašně špatně z toho, že dělám něco co mi zakázala. A když si řeknu, že ten profil smažu, tak je to zas že už ten „kontakt" na mě mají moji kamarádi atd. a že se budou divit, kam jsem zmizela. Vlastně nevím co mám dělat a strašně ten profil chci zrušit.

    Díky za odpověď a přeji hezký den :-)

    ps dodatek: už ho mám dočasně deaktivovaný a je mi mnohem líp :)

    holka, 13 let, 17. července

    Ahoj z Modré linky,
    píšeš nám o tom, že Ti mamka zakázala založit si profil na sociálních sítích, Ty jsi to ale udělala a máš pocit, že děláš něco, co si mamka nepřeje. Zároveň nechceš přijít o sociální kontakty, které tam máš. Nevíš, co máš dělat.
    Chtěla bych ocenit, že jsi vůči mamce citlivá a nechceš dělat něco za jejími zády, a i to, že jsi vlastně na řešení přišla sama. Účet jsi deaktivovala a je Ti mnohem lépe. Možná Ti bude ještě lépe, když o tom mamce povíš. Nebude to asi nejpříjemnější povídání, ale zase budeš mít před mamkou úplně čisté svědomí. Když se jí svěříš, že sis účet založila, ale zároveň deaktivovala kvůli ní, bude se možná zlobit, zároveň ale bude vidět, že Ti to není lhostejné.
    Můžeš se jí pak zeptat, za jakých okolností bys mohla profil na sociální síti mít, případně od kolika let, na jaké síti… Také jí vysvětlit, proč profil chceš (kontakt s vrstevníky apod.) Pokud v tom bude striktní, pak bude asi nejlepší její zákaz respektovat a zkusit si třeba najít nějakou aktivitu, při které se budeš cítit lépe.

    Měj se hezky,
    Modrá linka

    Rodiče

    Unavuje mě střídavá péče

    Ahoj Alíku a všichni jeho kamarádi,
    omlouvám se jestli tenhle dotaz bude moc dlouhý. Od sedmi let mám rozvedené rodiče. Máma má přítele (s ním dítě). Táta má přítelkyni která má z předchozího vztahu dítě. S máminým přítelem vycházím dobře, stejně tak s jejich synem (který jak můžete vidět u předchozího dotazu, je po transplantaci kostní dřeně). Jenže s tatovou přítelkyní nevycházím a s jejím šestiletým synem taky. S mámou mám dobrý vztah ale s tátou už skoro vůbec. Navíc mám školu v Brně. Táta bydlí v okolí Brna a máma v Břeclavi. Chtěla bych být u mámy i mladší sestra to tak chce (9 let). Jenže táta je hrozně sobecký a neustupný. Chce aby jsme byly ve střídavce. Prý za to jednou budeme vděčné a hodně nám toho přinese. No, já si teda myslím že mi to přinese tak leda to že nemůžu být samostatná, nemůžu se vídat s kamarády a ničemu se nemůžu pořádně věnovat. Myslím že není ideální abych byla pondělí a úterý u mámy, středa čtvrtek u táty a o víkendech na střídačku. Nesnáším neustále dojíždění a divím se že mám ve škole ještě dobré známky. Do toho starosti s bráchou (víc v předchozí zprávě). A když se moje situace řešila soudně táta řekl že máma podplatila sociálku. Soudkyně řekla že si to mají vyřešit sami. Nevím co mám dělat. Jak vysvětlit tátovi že chci být u mámy? A co mám udělat aby konečně sociálka atd pochopili že nejsem naočkovaná ale že to tak chci já?

    holka, 11 let, 6. července

    Ahoj z Modré linky,

    děkujeme za důvěru, se kterou se nám svěřuješ. Máš rozvedené rodiče a vycházíš dobře s mámou, jejím přítelem a jejich dítětem, ale s tátou, jeho přítelkyní a dítětem už vycházíš hůř. Otravuje Tě střídavá péče a věčné stěhování. Ráda bys byla na jednom místě a potkávala kamarády, věnovala se nějakému kroužku. Do toho máš obavy o bráchu po operaci a o to, jak Ti to půjde takovým tempem dál ve škole. Ptáš se nás, jak vysvětlit, že chceš být u mámy nastálo.

    Zkouším si představit, že toho je teď na Tebe opravdu hodně. Možná kolem toho můžeš cítit smutek, naštvání, bezmoc, vyčerpání… Je mi líto, že máš teď tak náročné období a je dobře, že si říkáš o pomoc a chceš udělat něco pro to, aby ses cítila lépe a klidněji.

    Máš dost jasné přání, jak by to s Tebou mělo být – chceš být u mámy. Sama asi víš, že se soudním vyřizováním je to často na delší dobu. Asi ses potkala během soudu se sociální pracovnicí, která pracuje pro OSPOD (orgán sociálně-právní ochrany dětí), její prací je zjistit přání dítěte v rozvodovém řízení a sledovat jeho nejlepší možný zájem, zároveň taky to, aby se rodiče na péči nejlépe dohodli (třeba skrze přiděleného odborníka - mediátora), než aby ji určoval soud. Nevím, jaké možnosti jsou teď konkrétně v Tvé situaci, ale říkám si, že teď úplně nejdůležitější bude, aby o tom věděla Tvoje mamka, která má lepší přehled a může se poradit s dalšími odborníky, jak by se o to, abys byla víc u ní, mohla pokusit. Bude mít taky asi kontakt na sociální pracovnici, která vám řekne víc.

    Neboj se po prázdninách svěřit i školnímu psychologovi, pokud jej na škole máte – měla bys u něj mít prostor vypovídat se a může Ti pomoct přijít na to, jak se vypořádat se situacemi, které Tě teď trápí. Jsme tu pro Tebe i pro Tvou mamku anonymně na Modré lince, můžete se ozvat.

    Prázdniny podle Tvých představ přeje
    Modrá linka

    Rodiče

    Nešťastná kamarádka

    Ahoj, Alíku.
    Chtěla bych se zeptat když má kamarádka domácí vězení od mamky, že nesmí ven dokud všechno doma neuklidi, neumyje za všechny nádobí a všechno kolem práce doma jen aby její mamka měla volno a mohla být u svého přítele. Cela léta její mamka na ni kaslala nic neřešila, kamarádka je teď na střední a má problémy s mistrovou a kolektivem. Má 17 let. A nemůže vůbec nic, nesmí se vídat s tátou a ani s kamarády s nikým. Všechny ji zakazuje ale sama nepomůže doma pořád je někde pryč a kamarádka že z toho už nešťastná, začala pít alkohol a kouří. Její mamka ji leze do mobilu a řídí ji celý život, kamarádce je za 4 měsíce 18 a nemůže říct ani svůj názor. Pořád musí dělat tak jak řekne její mamka, nemáte pro ni nějakou radu?

    holka, 13 let, 6. července

    Ahoj z Modré linky,

    píšeš o své kamarádce, která má doma spoustu povinností, mívá domácí vězení, nemůže skoro nic a její mamka o ní nepečuje tak, jak by měla, dokonce je často úplně pryč.

    To, co píšeš, mi zní opravdu vážně. Moc chci ocenit, že se o ni jako kamarádka zajímáš a zkoušíš hledat cesty, co by jí mohlo pomoct. Tohle si kamarádka nezaslouží a nemělo by se to dít – zanedbávání péče, utlačování, neprojevování zájmu a neposkytnutí prostoru, aby se mohla dobře vyvíjet a potkávat se s ostatními.

    Říkám si, že je více možností, které se mohou zkusit anebo je možné je nakombinovat. Co nejdříve a ve vhodné chvíli se můžeš svěřit kamarádce, že jsi o tom, jak ji pomoct, přemýšlela. Předej jí kontakty na krizové linky, kam se může anonymně kdykoliv ozvat na telefon nebo chat (Modrá linka: https://www.modralinka.cz/, Linka bezpečí: https://www.linkabezpeci.cz/). Bude tam víc prostoru vše probrat podrobněji a naplánovat další kroky. Kamarádka může přijít osobně i do krizového centra, bývají ve větších městech, bude tam mít možnost se zastavit ve chvíli, kdy už si nebude vědět rady, a probrat trápení s psychologem a dalšími pracovníky.

    Obrátit se můžete také Ty či ona na někoho ve škole, ke komu máte důvěru – třídní učitel, školní psycholog, výchovný poradce, metodik prevence, ti by měli pomoci situaci řešit dál. Důležitou pomocí je tady OSPOD (orgán sociálně-právní ochrany dětí, pro děti do 18 let), kam se kdokoliv může ozvat (pracovníci školy jsou s nimi často v kontaktu) i anonymně a přidělená sociální pracovnice pomáhá zajistit doma dítěti vhodné podmínky.

    Říkám si, že toho někdy může být i na Tebe moc, když posloucháš, jak je kamarádka nešťastná – neboj se s tím svěřit svým vlastním rodičům, povyprávět, co se děje a co s ní řešíš. Možná i je napadne nejúčinnější pomoc. Je důležité, aby se v té situaci něco začalo dít a kamarádka i Ty jste mohly žít spokojeněji.

    Hodně sil Tobě i kamarádce přeje,

    Modrá linka

    Rodiče

    Přijde mi, že táta myslí jen na sebe

    Ahojky.
    Můj strejda a jeho syn měly před asi měsícem neštovice. U mé babičky v tu dobu byla teta s 2 malými dětmi. Táta se zeptal jestli tam (k babičce) můžeme přijed a oni řekli že se teta bojí že je nakazíme( ty 2 děti). Táta od ty doby nechce k babičce jezdit a pořád říká že o nás nemá babička zájem. Já jsem ji chtěla jet ukázat vysvědčení, ale ani kvůli tomu tam táta jet nechce. A nejhorší je že máma mu všechno jen odkývá, i když má na to všechno jiný názor. Je přece pochopitelné že když tam jsou malé děti, tak se teta bude bát, že je nakazíme.
    Já vážně nevím co mám dělat. Mám pocit že táta myslí jen na sebe a na nás ostatní se nekouká a neřeší, že celou tu situaci vydime jinak. Poraďte mi prosím co mám dělat. Moc mě to trápí.

    ( Omlouvám se za gramatické chyby jestli tam nějaké jsou)

    holka, 14 let, 3. července

    Ahoj z Modré linky,

    trápí Tě situace v rodině. Ráda bys jela za babičkou, ale táta říká, že babička nemá zájem. Všichni ostatní v rodině si to ale nemyslí, přijde Ti, že táta myslí jen na sebe.

    Mrzí mě, že to máte teď v rodině takové náročné a ne tak, jak by sis přála. Bohužel, nevidíme, co je všechno za tím, že se teď Tvůj táta s babičkou nepohodl. Nemusí za tím být jen jedno odmítnutí kvůli neštovicím, ale třeba i něco jiného z minulosti, co ví jen oni. Každopádně máš právo babičku vidět a potkat se s ní. Zasloužíš si jí jet navštívit, když chceš, ukázat jí třeba vysvědčení a pobavit se s ní. Záleží i na Tvém přání. Napadá mě, jestli si třeba s babičkou voláte? Možná to ještě chvíli potrvá, než se situace mezi Tvými rodiči a babičkou uklidní, ale do té doby je možné s ní být alespoň v kontaktu přes mobil, pokud to jde. Přijde mi důležité, abys o tom otevřeně řekla mámě - jak to celé vnímáš, že Tě to štve a že bys to chtěla jinak. Pokud bys měla chuť a byla by vhodná chvíle, můžeš zkusit o tom všem povědět i tátovi, možná ani neví, jak moc Ti na tom záleží. Zkus najít chvíli, kdy budete mít klid a soukromí a všechno to s ní/ním probrat. Možná máš sourozence anebo sestřenice/bratrance, kteří se do toho taky můžou zapojit, neboj se jim říct – asi znají taky dobře vaši rodinnou situaci a třeba je napadne ještě něco dalšího. Můžeš zkusit kontaktovat ještě i jiné dospělé kolem Tebe a babičky, kteří vědí oč jde.

    Držíme palce, ať se situace brzy uklidní.

    Hezké prázdniny přeje
    Modrá linka

    Rodiče

    Ahoj,
    mám menší problém, hraju fotbal, a přes léto se nám mění trenér, který vyžaduje v létě každodenní běhání, což mi vůbec nevadí, problém je v tom, že musíme všichni každý běh posílat do aplikace strava, kde pan trenér vytvoří skupinu, ale to důležité je, že já mám starý telefon nokia, na kterém ta aplikace nejde stáhnout, ten telefon mám z toho důvodu, že můj dotykový mi táta zabavil už před 2 a půl roky, protože jsem při sledování fotbalu odešel vedle, a koukal se na mobil na whatsapp. Táta přišel, a uviděl mě, a tak mi ho rovnou zabavil, protože to nebylo poprvé.
    Bohužel mi ho dosud nevrátil, protože si myslí, že bych na něm pořád jen hrál hry, což by byla tak do února pravda, jenže cca od března mě hry přestaly bavit, pro příklad: na počítači mám už tak čtyři roky stažených tak pět her, které mimochodem tátovi vadily o mnoho míň, než ty mobilní, a hrál jsem je celkem pravidelně, nicméně od toho zmiňovaného března už jsem zapnul jen jednu hru dvakrát, jinak nic. Takže bych klidně mohl odpřísáhnout, že bych dotykový mobil zapnul ke hře maximálně k zahnání dlouhé chvíle, např. v metru atd. Navíc se mi nechce panovi trenérovi psát, že se nemůžu to aplikace přihlásit, z důvodu nepřizpůsobivého telefonu, spoluhráči z týmu by si mě začali dobírat, protože v mém věku nikdo nemá takový telefon jako já.

    Takže já bych poprosil o radu, jak tátu přesvědčit, aby mi už konečně ten telefon dal, s tím, že hry mě už nebaví.

    PS.: Kdybyste náhodou chtěli můj problém vyřešit tím, že si mám popovídat o problému s mámou, tak tu nemám od pěti let.

    Děkuji předem za odpověď. :-)

    kluk, 13 let, 23. června

    Milý pisateli,

    děkujeme za důvěru. Svěřuješ se poradně s tím, že nevíš, jak si říci tátovi aby ti vrátil zpět tvůj dotykový telefon. Stydíš se říci svému trenérovi, že máš pouze starý tlačítkový telefon a nemůžeš si tedy stáhnout požadovanou aplikaci. Máš několik možností, co bys mohl nyní zkusit. Jedna z nich je ta, že prostě půjdeš za trenérem a celou situaci mu vysvětlíš. A požádáš ho o to, aby se s tebou domluvil na způsobu kontroly tréninku jinak. Vysvětli mu, že ti táta zabavil telefon kvůli strachu, že budeš hrát příliš her. A že nevíš, jak dosáhnout toho, aby ti telefon opět vrátil. Prostě mu řekni pravdu. Pokud to je dobrý, charakterní, trenér, tak to pochopí a najdete jiný způsob. Přeci tvůj výkon ve fotbale není závislý na tom, jestli máš nebo nemáš dotykový telefon. Ještě před pár lety dotykový telefon měl, běžně, málokdo. A v současné době se z něj udělala taková zásadní nutnost. Ale to také není dobře. Mohl by ses na jednu stranu prostě hrdě postavit za to, že není tvá povinnost mít dotykový telefon a hrát fotbal můžeš dost dobře i bez něj. Z tvého dotazu ale vnímám, že to prožíváš jako ostudu a také tu je hodně negativních pocitů směrem k tomu, jak se k tobě táta chová. Je tu i další možnost, a to promluvit si s tátou. Vysvětlit mu, že telefon potřebuješ, že ti to dělá ostudu a že tě hry dávno nebaví, protože máš jiné zájmy. Pokud to nezkusí a nebude ti opět důvěřovat, tak to nezjistí. Zkus mu říci to, co jsi psal nám a požádat ho, aby ti vrátil zpět tvůj telefon. Je potřeba mu ukázat, že jsi zodpovědný a přemýšlím o tom, co děláš či neděláš. A to určitě jsi, už jen tím, že o tom takto pěkně přemýšlíš, Tátův strach je oprávněný, hodně mladých lidí, ve tvém věku, věnují většinu svého volného času hrami či sociálními sítěmi. Ale v tvém případě je moc dobře, jak si to sám uvědomuješ a jak zjišťuješ, že tě hry nebaví a také, že máš svou silnou volnočasovou aktivitu. Zkus tohle vše tátovi ukázat. Moc ti držím palce. Poradce Centra Locika

    Rodiče

    Zdravím poradno, potřebuju poradit jak můžu vyřešit hádky s mamkou,. Mám ji moc rád a ona mne taky, ale třeba dneska jsme se dvakrát pohádali. Za tu první hádku teda nemůžu a ani ten důvod nebyl pravdivý ale za tu druhou ano. A vždycky po takovéhle hádce prostě přemýšlím nad věcmi např že se odstěhuju k babičce. Prosím poraďte mi jak to můžu vyřešit jednou pro vždy. Tatínek se mne zastává ale nemá to žádnou váhu. Děkuju za radu

    kluk, 13 let, 18. června

    Milý pisateli, 

    svěřuješ se poradně s tím, že tě trápí hádky s mámou a chtěl bys je jednou pro vždy vyřešit.  „Vyřešit“ je ve smyslu tom, aby se ty hádky už neopakovaly a vy dva se nehádali? Nebo ve smyslu abys tomu důvodu lépe rozuměl a hádky vznikaly pouze když bude opravdu důvod a půjde o výměnu názorů? Ta první varianta by ukazovala na to, že je mezi tebou a mámou napětí a to napětí občas vyústí v tu hádku. A je možné, že i bezdůvodně. Máma je teď vůči tobě třeba víc netrpělivá a rychle podrážděná z toho, co děláš či neděláš. V tom může hrát roli třeba i to, že jdeš do puberty a vaše vztahy s mámou se mění.  A ty pak uvažuješ o tom, že „tě už nemá ráda“ a raději chceš odejít k babičce, kde by to mohlo být jiné. Je možné, že ona si  musí zvyknout na to, že už nejsi dítě, začínáš mít své názory a představy, mění se to, jak věci kolem sebe vnímáš a co cítíš. A že ty se nyní celkově měníš, jak psychicky, tak fyzicky. To může vytvářet to napětí a víc možností na čem se s mámou neshodnete a vznikají ty hádky. Rozumím tomu, že tě to mrzí, protože jsi nejspíš byl zvyklý na bezkonfliktní, pěkný vztah s mámou. Ale k tomu ti chci napsat, že tento vývoj vtahu rodičů s dospívajícími dětmi jsou poměrně běžné a normální. Váš vztah se mění a hádky jsou součástí toho. Doporučila bych ti si o tom s mámou v klidu popovídat a zkusit si to vyjasnit, co se to mezi vámi nyní děje a proč se teď tolik hádáte. Hádky v podstatě nemusí znamenat nic špatného. Mohou dokonce být i potřebné. Důležité je to, jak pak spolu komunikujete dál. Je potřeba aby mezi vámi dál přetrvávala otevřená, uvolněná komunikace a oba jste se vedle sebe cítili víceméně dobře. Pak ty hádky jsou prostě součást vašeho vztahu a nemusí znamenat nic negativního. Pokud tu je něco, co ti vadí, že máma dělá a ty se tomu musíš bránit a pak z toho vznikne hádka, tak o tom s mámou promluv. Stejně tak se můžeš i ty jí zeptat na to, co vadí jí a co bys mohl případně dělat jinak. A vedle toho si vytvářejte pěkné společné chvíle. Třeba si popovídejte u večeře a podobně. Můžeš se jí zeptat, zda-li nepotřebuje s něčím pomoc a u toho si povídejte. Mluv s ní o sobě, o tom, co nyní prožíváš, jak se máš a tak. I to, když ona bude lépe rozumět tvému světu, vám pomůže k tomu, aby se váš vztah opět zklidnil a bylo v něm méně bezdůvodných hádek. Můžeš o tom také promluvit s tátou a i jeho se zeptat, co si myslí, co by vám nyní s mámou pomohlo. Co by na tvém místě dělal on, můžeš se mu svěřit s tím, že tě to trápí. Zkus o tom nyní prostě s rodiči víc mluvit, zajímat se o ně a také nechat je nahlédnout do toho, jak se nyní máš ty a čím se zabýváš. Tak ti v tom moc držím palce. Poradce Centra Locika

    Rodiče

    ahoj, mám takový problém s rodiči a nevím, na koho se obrátit, tak jsem se rozhodla, že zkusím Alíka a třeba mi někdo poradí.
    Jde o to, že můj taťka má rád pivo. Přes týden to moc nepřehání, ale když přijde pátek, sobota, tak je docela opilý, i když on tvrdí opak a moji rodiče se kvůli tomu hádají. A mně to vadí úplně stejně, jako mojí mamce, protože alkohol nenávidím. A já mám strach, že se rozejdou. Chtěla bych nějak donutit tátu, aby to omezil, ale on mě neposlouchá vůbec. Poradili byste mi, co mám v takové situaci dělat? Jak nějak tátu donutit to omezit, protože to naší rodině nepřináší nic dobrého?:( Děkuji předem za radu, děláte záslužnou práci

    holka, xx let, 11. června

    Milá dívko,

    děkujeme za důvěru, svěřuješ se poradně s tím, že tě trápí rodiče. Hádají se kvůli tomu, že táta hodně pije pivo. Mámě se to nelíbí, chtěla by aby táta pití piva omezil. Táta na to ale má opačný názor, říká, že opilý není a přes týden pije pouze málo. Když si čtu tvůj dotaz, tak vnímám, že má dvě stránky. Jedna je ta, že se rodiče kvůli tomu hádají, ty se bojíš, že se rozejdou a nelíbí se ti v podstatě to, co se děje mezi nimi. Tátovo pití se nelíbí především tvé mámě a snaží se tátu v pití omezit. Táta si ale nemyslí, že by byl tolik a tomu omezování se brání. Tady je těžké říci, kdo má pravdu. A jak vážné tátovo pití skutečně je. Je možné, že máma kolem toho prožívá hodně emocí a na tátu to vyvolává tlak. A tomu se pak brání, nechce se nechat omezovat a možná pak o to víc, navzdory, si to pivo dává. V takovém případě musí v něčem ustoupit oba. A není možné jednoznačně říci, na čí straně je pravda, protože každý má svou pravdu. Táta se nechce nechat omezovat, což je u mužů hodně časté. Prostě si chtějí zachovat svou tvář, nemají rádi když se u nich něco vynucuje a mohou mít pak tendenci o to víc unikat k pití. A naopak si nechají říct, když tam tento tlak není a oni se mohou doma cítit svobodně. Je to někdy takový zamotaný kruh. A aby došlo ke zlepšení musí v tom udělat nějaký krok k řešení situace oba rodiče. Rozumím, že tě to trápí. A není se co divit. Je to opravdu hodně znejišťující, když máš strach, že se rodiče rozejdou. Tady můžeš udělat to, že o tom promluvíš s oběma rodiči. A vyjádříš svou obavu, že se rozejdou, když vidíš jak se hádají. Je možné, že v tom vidíš situace hodně očima mámy a v podstatě přebíráš její emoce kolem toho. Tím samozřejmě neomlouvám chování táty ale je možné, že tě víc trápí to, jak to máma prožívá. A skutečný problém je zakopaný někde jinde.
    A pak je tu druhá stránka věci, a to je ta, že otec pije opravdu hodně. Ale tady by nejspíš byl problém i v týdnu. Zkus vnímat, jestli se ti otec alespoň trochu věnuje, jestli chodí normálně do práce a pomáhá doma. Bylo by dobré, kdybys o tom mohla mluvit s někým dospělým, blízkým rodině a zeptat se jak tu situaci u vás vidí. Jestli je vážná. Ta hranice co ještě je normální a co je již problém není vůbec jednoznačná. Bylo by dobře mít názory i dalších osob z vašeho okolí, kteří vás znají.
    Zkus o tom s tátou také v klidu promluvit. Zeptej se ho, jak to vnímá on. Není potřeba ho k něčemu nutit, to on se stejně nenechá. Zkus mu vyjádřit své znejištění, obavy o to, jak bude rodina dál fungovat.
    Pokud se bude situace zhoršovat, tak se můžeš třeba poradit ve škole, se školním psychologem, říci mu, co tě trápí. Případně se tu nabízí možnost napsat na chat, určený pro děti v náročné situaci. Ten je anonymní a najdeš tu možnosti si o tom všem podrobně popovídat a případně i dostaneš základní rady, co dělat. Je potřeba o tom mluvit víc, aby si někdo, kdo ti má poradit, udělal podrobnější obrázek o tom, co se vlastně doma u vás děje a mohl posoudit závažnost té situace. Možný chat najdeš třeba i u nás, na www.centrumlocika.cz. Tak ti držím palce. Poradce Centra Locika

    Rodiče

    Hádky o politice

    Ahoj Alíku$>
    Moje mamka a babička se furt hádají o politice a mně to štve neboť mi to není příjemné snažila jsem se o tom mluvit s mamkou ale ona mě neposlouchá a furt se hádají a já nemám co dělat?

    holka, 11. června

    Ahoj,
    píšeš nám o tom, jak to teď je mezi mamkou a babičkou – vadí Ti, že se spolu často hádají o politice. Někdy to tak je, že mají lidé na politiku různý názor. Chápu, že Ti není příjemné slýchat jejich hádky. Je moc fajn, že ses s mamkou snažila mluvit o tom, že Ti to vadí. Nejsem si jistá, jestli to půjde zařídit tak, aby se mamka s babičkou úplně přestaly o politice hádat, možná by se ale s nimi dalo domluvit na nějakých pravidlech. Můžeš se zkusit zamyslet nad tím, co bys od nich potřebovala, aby Ti to celé bylo o něco méně nepříjemné. Například, aby o politice nemluvily v Tvojí přítomnosti nebo aby na sebe při takové diskusi nekřičely. Chtěla bych Tě podpořit, aby sis o tom s mamkou a babičkou zkusila v nějaké klidné chvíli znovu promluvit, popsat jim, proč Tě jejich konflikty trápí. Přemýšlím, jestli máš v okolí jiného dospělého, s kterým bys mohla toto trápení sdílet a který by třeba mohl poradit. I to může situaci pomoct.

    Držíme Ti palce,

    Modrá linka

    Rodiče

    Ahoj
    Poslední dobou mi lezou na nervy moji rodiče. Mamka mi pořád říká, že si mám uklízet v pokoji. Jenže můj pokoj je malý, je naproti silnici takže mám v pokoji hodně prachu, když si vysaju koberec tak je stejně špinavý. V pokoji mám stolní počítač, který byl původně koupený pro všechny (mamku, taťku a mě), ale používá ho hlavně taťka. Kvůli tomu je v mém pokoji často a má tam taky svoje věci a pracuje tam. Dříve mi to ani nevadilo, ale teď ano. Mám málo soukromí a necítím se tam jako ve svém pokoji. Můj pokoj je hned vedle kuchyně a je tam často otevřeno a oba rodiče tam často chodí a mamka mi pak říká,že tam mám bordel. Jenže já si chci uklízet tak jak mi to vyhovuje, chci aby mě to bavilo. Už mi je skoro 14 a mamka by mi tam nejradši uklízela sama, protože to prý nemůže vidět. Dost se kvůli tomu hádáme a to nechci. Mám oba dva moc ráda a nechci se s nima hádat. Jenže nový pokoj bude nejdřív za rok. Já už nevím co mám dělat, když jsem navrhla pravidla nefungovalo to, když si s nimi chci o tom pronluvit dopadne to hádkou.
    Co mám dělat?
    Je tohle v pubertě normální?
    Jaký na to máte názor?
    Předem děkuji za odpověď.

    holka, 13 let, 3. června

    Milá dívko,

    svěřuješ se poradně s tím, že si poslední dobou nerozumíš s rodiči ohledně úklidu a užívání tvého pokoje. Sama si pak všímáš i toho, že ti to dříve nevadilo ale nyní, když jsi starší, tak ti jejich chování hodně vadí. A navíc není možné se s nimi dohodnout na společných pravidlech, což bys určitě moc ráda. Je pravda, že své soukromí, které můžeš zařídit po svém, by jsi nyní moc potřebovala. A tvoje potřeba je oprávněná. Chápu, že ti vadí, že může do tvého pokoje kdokoliv a kdykoliv přijít, mít tam své věci a pracovat si tam. Začínáš na to být nyní víc citlivá, což je pro tvůj věk přirozené a pochopitelné. Jsi ve věku, kdy hledáš sama sebe, kdy hledáš svou identitu a místo, které patří jen tobě je pro tebe hodně důležité. Potřebuješ víc samostatnosti a nezávislosti. Je to pro pubertu přirozené. Také se hodně mění to, jak vnímáš své rodiče a jak oni vnímají tebe. I oni si musí zvyknout na to, že se měníš a máš jiné nároky a potřeby a musí to přijmout. Musí se naučit tě respektovat. Je to vývoj na obou stranách. A chce to i určitý čas. Jsi nyní vůči rodičům více kritická a citlivá na to, jak se chovají či nechovají. Víc vnímáš jejich chyby a vadí ti když se k tobě chovají jako k malému dítěti. Doporučuju ti s nimi o tom opakovaně mluvit. Třeba zkus je o to požádat, aby respektovali tvůj osobní prostor a pokoj neužívali jak se jim zachce ale víc respektovali tvé soukromí. Řekni jim, že potřebuješ mít soukromí. Nemusí to brát nijak osobně, proti sobě. Je to přirozená potřeba dětí ve tvém věku. A jen tak se s nimi můžeš skutečně sbližovat, když budeš mít i svůj vlastní, osobní prostor a vnímat, že tě respektují. Je samozřejmě potřeba aby ses zapojila do chodu rodiny, pomáhala a také respektovala vzájemná pravidla soužití ve vašem bytě. Začínáš dospívat a proto se musí nově nastavit i pravidla. Protože to, co platilo, když jsi byla dítě, už je jinak. A je to tak normální a přirozené. Tak si zkus říci o to, co potřebuješ a sama nabídni rodičům to, co zase potřebují oni od tebe. Tak ti v tom držím palce, ať se vám podaří v tom navázat dobrou komunikaci a porozumět si. Poradce Centra Locika

    Rodiče

    Dobrý den,
    moje mamka mi nic nedovoluje, chtěla bych zapadnout do kolektivu ale nejde to, například mi moje mamka nedovoluje: sociální sítě, kupovat si nové oblečení(nebo nosi třeba kratasy a crop top) a ani nemám svůj vlastní pokoj (je tam moje mamka a sourozenci) a svůj klid bych potřebovala, je toho ještě víc ale celé bych to nevypsala. A taky mám pocit že na mě pořád dohlíží, třeba moje ostatní kamarádky vůbec nemaj na telefonu kontrolu nebo maj věci co já ne. Někdy přemýšlím že asi uteču, protože se doma cítím jako ve vězení a chci být jako ostatní holky a užívat si život.

    anonym, 15 let, 20. května

    Milá dívko, 

    děkujeme za důvěru. Obracíš se na poradnu s tím, že se doma cítíš jako ve vězení, že tě máma stále kontroluje, nic nemáš dovoleno. Tvou situaci zhoršuje i to, že nemáš doma žádné soukromí, musíš sdílet pokoj s mámou a sourozenci. Vnímáš, že tě to vyřazuje z kolektivu, nikam nemůžeš chodit ani nemůžeš chodit oblečená podobně jako ostatní. Je ti doma tak špatně, že dokonce uvažuješ o tom, že z domova utečeš. Rozumím tomu, že se doma cítíš pod tlakem a je ti v tom hodně nepříjemně. Rodiče by v tomto věku již opravdu měli víc respektovat to, že máš potřebu zapadnout do kolektivu, že potřebuješ víc své vlastní zodpovědnosti a volnosti. Patří to k tvému věku a je to přirozené pro tvůj vývoj. Takže s tebou souhlasím, že se v takové situaci doma musíš cítit špatně. Útěk z domova by ale nebyl dobrým řešením. Asi by jsi na svou situaci upozornila, ale také by jsi mohla způsobit to, že budeš ještě pod větší kontrolou. Domů by tě zpět přivedla nejspíš policie. Pokud by jsi o útěku opravdu uvažovala, zkus to nejdříve si o tom popovídat na chatu Centra Lociky, najdeš ho na www.detstvibeznasili.cz. Tady si můžeš o všem, co tě trápí podrobně a anonymně popovídat, najdeš tu podporu i možné rady co dělat. Nikdo tě nebude za nic odsuzovat. Doporučila bych ti o tom, co prožíváš doma si promluvit s někým dospělým. Buďto to zkus přímo s mámou, řekni jí, jak se cítíš a že potřebuješ více důvěry a zodpovědnosti sama za sebe a tedy i volnosti. A pokud víš, že by to nešlo, tak zkus o tom promluvit s někým blízkým tvé rodině, komu důvěřuješ. Případně s třídní učitelkou nebo školním psychologem. Ti by pak mohli promluvit s mámou a doporučit jí, aby změnila svoje chování k tobě. Zajímalo by mě, zda-li jsi ještě na základní škole nebo už na nějaké střední či učilišti. I zde vnímám velkou šanci na změnu. Protože přechod na novou školu nutně musí znamenat i určitou změnu a  rozvolnění dosavadních způsobů a pravidel. A rodiče by to měli takto přijmout. Zkus před mámou mluvit o tom, že bys chtěla více zodpovědnosti a samostatnosti. Zkus jí otevřeně říci, že ti vadí její kontrola i to, že tě nenechá zapadnout mezi vrstevníky. Pro mámu samotnou by to vlastně mohlo být lepší, když zjistí, že ti může důvěřovat a spolehnout se na tebe a vašemu vzájemnému vztahu by to určitě prospělo. Tak ti v tom moc držím palce aby se tvá situace brzy zlepšila. Poradce Centra Locika.

    Rodiče

    Ahojky všichni,
    Mám kamarádku z internetu a její mamka jí říká že je tlustá přitom má míň kg než já ona má kolem 57kg a já asi 62kg. Strašně bych jí chtěla pomoct jenže nevím jak, dokonce si obalila stehna fólií, snad se kvůli tomu chtěla i řezat (jen to zkoušela). Nesnáší svojí mámu za to že jí tohle říká (kdo by toho člověka měl taky rád že..). Nepomohlo by že by si o tom s mamkou promluvila? Jo vlastně další věc byla že když za mamkou přišla jestli by jí nepomohla s úkolem tak jí řekla ať ji nechá být a odešla...Tak kdyby si o tom promluvila s tátou? Jo právě jsem se dozvěděla že ten narozdíl od mamky na ní vytáhl fotku z minulýho roku kdy byla hubená. Já fakt nevím co s tím...
    Předem děkuju za odpověď :)

    holka, 13 let, 15. května

    Milá dívko,

    děkujeme za důvěru. Obracíš se na poradnu se svou starostí o kamarádku. Trápí tě její trápení, způsobené tím, že jí rodiče neustále říkají, že je tlustá a i jinak jí odmítají. Je to moc pěkné, že máš o svou kamarádku starost. To, co pro ní můžeš udělat nejlepší je abys jí namotivovala k tomu, aby se na poradnu obrátila ona sama. Povzbuď jí k tomu, že se může svěřit se vším co jí trápí, nemusí se ničeho bát, poradna je anonymní. Může případně využít i možnost chatu. Kde si s ní popovídají o tom, co potřebuje podrobně a navrhnou jí i možné kroky k tomu, aby se situace zlepšila. Najde tam i určitou podporu a možnost sdílení. To samo o sobě je hodně podpůrné. Může využít třeba i náš chat na www.detstvibeznasili.cz. Je určený dětem v těžkých situacích, se kterými si neví rady. Vyjádři své kamarádce podporu a to, že stojíš na její straně a podpoř jí v tom, aby si vyhledala pomoc pro sebe ona. To je nejvíc, co pro ní můžeš nyní udělat. Můžeš jí samozřejmě i ty ujišťovat, že jí jako tlustou nevidíš, že je pěkná atd. ale pochopila jsem, že se neznáte osobně. A navíc od rodičů je to skutečně silné a ona se s tím potřebuje vyrovnat směrem k rodičům. V podstatě jde o to, aby si ona našla své vlastní sebevědomí a sebejistotu a víc se rodičům vymezila. Uvědomila si, že to, co jí říkají není pravda a našla vztah sama k sobě. A s tím by jí mohl dobře pomoci buďto přímo psycholog nebo někdo z poradny či chatu. Klidně jí řekni, že i ona může napsat do poradny. Tak držím palce tobě i tvé kamarádce ať se situace brzy zlepší. Poradce Centra Locika

    Rodiče

    Ahoj,
    Mám opět deprese ale teď mám pocit že jsou většího rozměru. Nemám nikoho komu bych se mohla svěřit, nikomu nevěřím ;-(. Rodiče mi furt věci vyčítají, chválí mě taky ale podle mě do toho nedávají tolik síly jako do těch výčitků. Táta občas (vážně občas) se opije a hádá se s námi, občas mě i uhodil když jsem nebyla na jeho straně, druhý den se ale omlouvá. Teď uvažuji že kdyby mě uhodil tak že na noc uteču abych jim dala lekci a aby si mě více vážili, jenže nevím kam jít. To že se táta opije se děje jen párkrát do roka. Myslím že kvůli tomu už mám psychiku pochroumanou tolik že jiní na mém místě by už leželi mrtví na kolejích. Ale já se držím s tím že se můj život ještě může změnit k lepšímu ale jak???

    holka, 14 let, 16. května

    Milá dívko, 

    děkujeme za důvěru, je dobře, že píšeš do poradny. Svěřuješ se poradně s tím, že máš deprese a cítíš, že docela velké. Jako příčinu toho, jak se cítíš vidíš chování tvých rodičů vůči tobě. Rodiče tě hodně kritizují a stále ti něco vyčítají. Sice tě i chválí ale to je v mnohem menší míře než to vyčítání.  A dále tě tíží to, že se otec občas opije a pak ti nadává a dokonce tě i uhodil. Sice to není časté ale i tak to stačí k tomu, aby to v tobě vytvářelo velké napětí a deprese. Uvažuješ dokonce i o tom, že bys otce vytrestala tím, že bys utekla. Chceš aby si to uvědomil, jak se k tobě chová a co jeho chování v tobě způsobuje. Moc ti rozumím a souhlasím s tebou, že takové chování rodičů může opravdu vyvolávat velkou tíhu a napětí. A nedivím se ti, že ti v tom vůbec není dobře.  Je moc dobře, že si i přesto uchováváš naději, že se tvůj život změní k lepšímu. Určitě to je možné. Myslím si, že ti rodiče způsobují svých chováním to, že ztrácíš víru sama v sebe, že si nevěříš, nedůvěřuješ sobě ani druhým, cítíš hodně napětí a určitě jsou možné i deprese. Je potřeba aby sis nacházela to, kde cítíš podporu, co ti dává smysl, z čeho můžeš čerpat energii. Bude to taková tvoje podpora. Třeba tvé zájmy, kamarádky, tvůj kluk, nebo něco ve škole a tak podobně. Zkus se na to zaměřit a vnímat to dobré, co ti to dává. Pak je určitě fajn, když podpoříš své tělo. I to je pak opora, kterou v sama v sobě máš. Udržuj si hodně pohybu, cvič, můžeš si najít i třeba nějaká relaxační cvičení. Vnímej své myšlenky, jaké tě nejčastěji napadnou. Často se nám děje to, když nás někdo blízký kritizuje, vyčítá nám, že pak máme tendenci tohle chování od něj přebrat a chovat se sami k sobě podobně jako tento člověk k nám. Tak si toho zkus u sebe všímat, kde třeba podceňuješ ty sama sebe, kdy vyjadřuje sama sobě nedůvěru, negativní vztah k sobě a tak. Protože tyhle myšlenky pak vedou k tomu, že se špatně cítíme a podle toho i chováme. Jsou to takové spojené nádoby - myšlení, cítění a naše tělo. Začni si také víc uvědomovat to, že můžeš se svou psychikou udělat něco ty sama. Sice jsi stále na rodičích závislá ale to se bude postupně uvolňovat a ty se budeš od nich osamostatňovat. Bylo by fajn, abys měla nyní pro sebe někoho, kdo ti dá podporu a pomůže ti s těmi negativními emocemi a napětím. Zkus si o tom promluvit s vašim školním psychologem. Nebo se můžeš ozvat na náš chat, který najdeš na www.detstvibeznasili.cz.  Je určený pro děti, které se necítí dobře a prožívají doma v rodině těžké věci, třeba i to, že je rodiče bijí a křičí na ně.  Zvláště ve chvíli, kdy budeš uvažovat opět o tom útěku, tak zkus to nejdříve s někým probrat, jak se cítíš, co se děje, co bys potřebovala. Určitě dostaneš i nějaké rady, co by ti mohlo v tu chvíli pomoci.  I to, když víme, že tu je někdo, kdo nám dá oporu, tak se nám můžeš díky tomu ulevit. Je dobré vědět, že na to nemusíš být sama. Zkus si o tom, co prožíváš také popovídat s nějakou dobrou kamarádkou. A pak také uvažuj o tom, zda-li by bylo možné si o tom všem promluvit i přímo s těmi rodiči. Psala jsi, že tě občas i chválí, tak vaše vztahy třeba nebudou pouze negativní. Doporučila bych se jich na to výslovně zeptat i jim říci, jak ti doma je. Řekni jim, že bys potřebovala, aby tě více povzbudili, nekritizovali tolik. Už jen to, že jim to vyjádříš ti dá hodně sebedůvěry. Vnímej, že je možné, aby ses postavila sama za sebe. A to je pro tebe v tvé situace hodně důležité - najít cestu k  dobrému vztahu sama k sobě. To je tvá nejlepší opora pro boj s těmi depresemi. A pokud ty deprese budou opravdu špatné a ucítíš, že nemůžeš pořádně fungovat (spát, jíst, soustředit se atd.) tak se o tom poraď i s dětským lékařem a určitě tím školním psychologem. Přeju ti hodně sil. Poradce Centra Locika