Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Z poradny Alík radí dětem

    Jiné téma

    Ahoj Alíku ��
    S něčím se potřebuji svěřit i poradit ��
    Mám souseda, který bydlí ve 4 patře a já ve 3 patře. Každý den chodí ožralý a rozbíjí si hlavu o schody a dělá si frakturu lepky a má 140 jizev na hlavě.
    I když sice pada ve svojím patře a mě je 15 let , tak se bojím, když jdu ze školy, že ho tam potkám někde v kaluži krve. Vždycky běhám po schodek, abych byla rychle doma.... Rodiče o tým ví a řikaji, že si stoho nemám nic dělat... Ale já mám pořad strach.... Můžete mi prosím poraďit co mám dělat ?

    Eliška, 14-15 let, 3. listopadu 2018

    Ahoj,
    chápu, že je Ti nepříjemné, pokud se setkáváš s tím, že si soused ubližuje a chodí domů opilý. Je v pořádku, že o tom mluvíš s rodiči. Věřím, že jim je to také nepříjemné, zároveň z pozice sousedů nemůžete úplně zařídit, aby se to dál nedělo. Můžete o tom mluvit např. s majitelem domu, stěžovat si na toto jeho chování. Pokud by se někdy opravdu stalo, že bys viděla souseda, který by krvácel, je v pořádku zavolat mu záchranku, která se o něho postará, může mu pomoci. Je dobré vědět, co bys v takové situaci měla dělat. To, že bys na ni byla připravená, Tě také může trochu uklidnit, zmírnit obavy. Jakákoli situace, která by nastala, se dá řešit. Můžeš se také snažit cestou domů trochu odreagovat, zabavit myšlenky něčím jiným, např. si v duchu zpívat nějakou písničku.

    Přejeme Ti hezké podzimní dny,
    Modrá linka

    Podpořte prosím Modrou linku!
    Pomohla již v této poradně tisícům dětí.

    Na otázky odpovídají

    pracovníci Modré linky, psycholožka BáraV, poradenské centrum Locika, projekt Sbarvouven.cz, NL pro odvykání, student práv Yaboiii, MVDr. Přemysl Rabas, Škola Vitae, vědecký novinář Pragmatik a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

    Dotazy mohou pokládat pouze děti mladší 15 let.

    Absolutně to nedávám

    Jiné téma

    Zdravím všechny v této poradně a přicházím zde znovu otravovat s novým dotazem.

    Tak kde začít...

    Prostě mám pocit, že se na mě všechno sype, zapomínám na DÚ, nezvládám dlouhodobé úkoly, rozpadají se mi všechna přátelství, už ani falešný úsměv kolikrát nezvládnu. Jako bonus nám bylo 30.5. oznámeno, že zeměpisář, který je zároveň náš třídní a taky asi nejoblíbenější profesor na škole (o pozici „oblíbence“ se dělí s dějepisářem), odchází, protože mu dlouhodobě nevyhovuje plat :(.

    Pro ty, kdo nemají trpělivost to číst (pokud jste četli předchozí odstavec, můžete tento přeskočit) : Absolutně to nedávám (radím vám, přečtěte si to)

    Má otázka zní: Jak se mám dostat to takového stavu, abych byla schopná aspoň předstírat úsměv (budeme mít školní focení)?

    holka, co to fakt nedává, 1. června

    Ahoj z Modré linky,

    je dobře, že si pro sebe hledáš podporu, když cítíš, že to nezvládáš. Chci Tě ujistit, že nás svým dotazem neotravuješ, ráda Ti na něj odpovím.
    Je mi líto, že se takhle cítíš. Zní to tak, že prožíváš něco moc těžkého. I když nepíšeš přesně, co se děje, umím si představit, že je toho na Tebe prostě moc. Zapomínáš úkoly, rozpadají se Ti přátelství a oblíbený učitel odchází. Uf, to se nedivím, že Ti není dobře. Jsem moc ráda, že ses nám ozvala, je podle mě moc důležité, abys na to nebyla sama. Zasloužíš si mít se komu svěřit a sdílet své pocity. Někdy to samo o sobě může být úlevné a někdy dokážete třeba i přijít na nějaké řešení. Je někdo v Tvém okolí, komu věříš, s kým bys o tom mohla mluvit? Rodiče, někdo jiný z rodiny, oblíbený učitel (učitelka) nebo třeba vedoucí kroužku? A pokud ne, někdy bývá ve škole školní psycholog (psycholožka). I tam se můžeš obrátit a získat tak pro sebe bezpečné místo, kde budeš moci sdílet, co Tě trápí.

    Zajímalo by mě také, jestli máš nějaký způsob, jak můžeš aspoň na chvilku zapomenout na to, co se děje a chvilku jen tak „vypnout“, třeba se i o sebe nějak postarat. Pro někoho to může být poslech hudby, malování, četba, seriál nebo pomazlení s domácím zvířátkem. Zkrátka cokoliv, co Tě baví a kde načerpáš trošku příjemných zážitků. Kdyby Tě nic nenapadalo, někdy je dobré vzpomenout si, co nám pomohlo někdy dříve, když jsme se cítili podobně.

    Co se týká Tvého dotazu, jak se usmát na fotku, když Ti to nejde. Myslím si, že na sebe nemusíš tlačit a že úsměv na fotce není nic povinného. Uvidíš sama ten den, jak se budeš cítit, ale pokud to opravdu nepůjde, nic se neděje.

    Kdyby v Tvém okolí nebyl nikdo, komu se můžeš svěřit, jsme Ti i my nadále k dispozici, lépe však na telefonu nebo chatu, kde můžeme lépe reagovat na Tvé potřeby (www.modralinka.cz)

    Držíme Ti palce.

    Modrá linka

    Jak dělat dobrý dojem a nepřetvařovat se?

    Jiné téma

    Ahoj Alíku:-) 1/2 už od malička poslouchám jak se říká tvrdší muziku (System of a Down, Slipknot, atd.) a podle toho se i prezentuji a v tom je ten problém, kvůli tomu mému oblečení kde jsou často vyobrazené různé vulgarismy a násilí mám určitý první dojem na lidi a to způsobuje že se vždy nechtěně spřátelím s nějakými hulváty nebo násilníky.

    2/2 příští školní rok nastupuji na gymnázium Ladislava Jaroše v Holešově a obávám se že tato moje aura vyvolá v místních profesorech pocit že se chovám stejně nevhodně jako lidi kolem mě a bojím se že profesor který se bude hodně držet stereotypů gymnazisty(brejličky, košilka, připláclé vlasy, atd.)mě okamžitě odsoudí a následně budu v nevýhodě při ústním zkoušení(zeptá se mě na něco co ví že neumím) či mě posune v třídní hiearchii na ůplný spodek.

    OTÁZKA: nevíte jak změnit mé působení na mé okolí bez toho abych se musel přetvařovat?

    PS: I přes můj vzhled mám spíše osobnost introvertního slušňáčka a nadšence do živočišné anatomie a celkové biologie

    kluk, 12 let, 27. května

    Ahoj z Modré linky,

    chápu, že se bojíš, jak se na Tebe budou ostatní, zvlášť učitelé, koukat, a máš strach z toho, zda Tě hned odsoudí na základě toho, jak vypadáš. Představuju si také, že je asi dost nepříjemné, když se kvůli Tvé vizáži s Tebou snaží přátelit lidé, kteří se nechovají dobře.

    Oceňuju, že přemýšlíš nad tím, jak to udělat, aby ses nemusel přetvařovat. Přijde mi důležité zůstat sám sebou a nepřizpůsobovat se pouze svému okolí. Může být nápomocné přemýšlet nad tím, jak by Ti v jednotlivých variantách bylo (např. kdybys nosil jiné oblečení nebo nosil „mírnější“ trička nebo nosil to stejné, co teď apod.). Přemýšlím i nad tím, že na některých školách nemusí být dovolené nosit oblečení s vulgarismy, ale to nevím, jak bude na gymnáziu, na které jdeš.

    Říkám si, že na první dojem může Tvé oblečení vyvolat různé reakce, možná někdy i negativní, ale na druhou stranu je pak důležité Tvé chování. Věřím, že i učitelé by se měli snažit poznat Tě takového, jaký jsi, a nezůstat jen u prvního dojmu. To, co Ty můžeš udělat, je být tím, kým jsi. Vnímám, že chceš, aby Tě nebrali jako někoho, kdo se chová nevhodně nebo vulgárně, a věřím tomu, že nejlépe to jde dokázat tak, že uvidí a zažijí Tvé chování a uvažování. Možná může být i fajn to pojmenovat, říct, že máš rád tvrdší hudbu a proto se tak i oblékáš, ale neznamená to, že i jednáš takto tvrdě. Důležité však je, aby Tobě v tom bylo dobře. Nemusíš se nijak obhajovat nebo vysvětlovat, pokud nechceš.

    Přejeme Ti, ať je Ti na nové škole dobře.

    Modrá linka

    Kde nakupovat

    Jiné téma

    Ahoj, jak je to se značkou shein? Je to opravdu tak špatné jak všichni lidi říkají? Vím že se oblečení vyrábí ve špatných podmínkách ale někteří lidi říkají že to oblečení obsahuje toxické látky..Mama mi nedovolí nakupovat kdekoliv jinde protože na shein je to většinou nejlevnější. Je to oblečení nějakým způsobem pro mě nebezpečné? Vyrážku jsem měla jenom 1 z plavek tak nevím jestli si mám koupit další plavky..

    14 let holka, 25. května

    Ahoj, tržiště Shein nabízí zboží od velkého množství různých výrobců, nedá se tedy říct nic obecného o kvalitě prodávaných produktů. Kritiku si tento on-line obchod vysloužil za to, že využívá i dodavatele, kteří využívají dětskou práci, což řada lidí považuje za nepřijatelné.
    Já bych doporučil zvážit třeba nákup v obchodě s použitým oblečením (second hand), je to nejen levné, ale také ekologické.

    Crop topy + Strach ze zubaře

    Jiné téma

    Ahojky poradno mám spoustu otázek nebo problémů asi jak si to kdo vyloží

    1. Skoro všechny holky ve škole chodí v crop topu ale já si v něm přijdu hnusná je možné něco s tím dělat?
    2. bojím se zubařů a nevím jak se to odnaučit naše paní zubařka je hodná ale prostě to tam nemám ráda dá se to nějak zmírnit nebo odnaučit?

    Moc se omlouvám za spoustu dotazů, ale já víc důvěřuju vám než internetu. Přeji vám i ostatním krásný den.

    holka, 11 let, 16. května

    Ahoj z Modré linky,

    děkujeme, že se na nás s důvěrou obracíš a nebojíš se říct si o radu ve chvíli, kdy ji potřebuješ.

    Holky ve třídě nosí crop topy, Ty se v něm ale necítíš dobře. Věřím, že bys asi ráda nosila to, co ostatní holky, a co je zrovna v módě. Myslím ale, že je důležité, aby každý nosil takové oblečení, ve kterém se cítí pohodlně a dobře. Nezávisle na tom, jaké oblečení je zrovna trendy. Je přirozené, že každému člověku sluší něco jiného. Podpořím Tě v tom, aby sis našla takový styl oblékání, ve kterém se líbíš hlavně sama sobě.

    Někdy se stává, že má člověk strach z různých věcí, aniž by pro to měl vysvětlení. Strach je jedna z našich základních emocí. Do určité míry je proto normální ho v různých situacích prožívat. Někdo strach cítí při pohledu na pavouka, někdo při pohledu z výšky dolů a někdo zkrátka při návštěvě zubaře. Pokud je Tvé prožívání strachu velmi silné, nepříjemné až tak, že Ti brání návštěvu u zubaře absolvovat, je možné ho zkusit zmírnit i s pomocí odborníka - například psychologa nebo psychoterapeuta. Pokud cítíš, že bys o to stála, zkus některého ze svých rodičů požádat o společné vyhledání odborné péče.

    Pěkné dny,
    Modrá linka

    Jak překonávat bolest?

    Jiné téma

    Ahoj Alíku už asi od 5 let špatně zvládám bolesti a mám hrozně silný pud sebezáchovy. Už nějakou dobu mě to vážně štve a proto se ptám, šlo by s tím něco udělat například nějaký trénink.
    předem děkuji

    kluk, 12 let, 14. května

    Ahoj z Modré linky,

    rád bys snadněji zvládal bolest, přemýšlíš, jestli existuje nějaký trénink. Píšeš, že Tě to už štve. Představuju si, že Ti přijde, že Tě to možná v něčem omezuje - je to tak opravdu a co to konkrétně je? Pravdou je, že pud sebezáchovy máme z dobrých důvodů a práh bolesti taky. Ten má každý jinde a můžeš reagovat na jiné podněty taky různě. Na Tvé tělo už je něco zkrátka příliš, a tak je to v pořádku, je dobré to umět poslechnout. Zároveň mohou být podněty, na které Ti přijde, že reaguješ přehnaně a to Tě, píšeš, štve. Něco překonat, zvládnout, bývá fajn pocit, to chápu - ale je zdravé do té míry, dokud Ti opravdu neubližuje. Můžeš se zamyslet, v jaké oblasti by ses chtěl posouvat - pokud by šlo třeba o fyzickou aktivitu, tak si představuji, že tréninky nějakého dynamického, aktivního sportu nebo bojové umění mohou být něco, co Tě posílí. Je nějaký kroužek, který by Tě lákal, k dispozici v Tvém okolí? Neboj se to vše probrat s rodiči, možná spolu přijdete na něco, co zkusit anebo Tě pomůžou přihlásit do kroužku. Možná vymyslíte dobrodružný výlet, možná zkusíš překonat něco, čeho ses vždycky trochu bál, možná uděláš něco, co pro Tebe byla vždycky tak trochu výzva.

    Držíme palce, ať to jde podle Tvých představ.

    Modrá linka

    Jak pomoci babičce v usmíření?

    Jiné téma

    Zdravím do poradny!
    V naší rodině si všichni dobře rozumíme. Se strýčky, tetami, prarodičemi… ale trápí mě babička.
    Babička je milá a hodná… typická babička. Až na to, že se s polovinou své rodiny nebaví. Snažím se s ní mluvit o tom, proč zavrhla mého strýčka, jejího syna.
    Zkouším jí pomoct. Naslouchání jí, ale pořád se snažím jí navézt k tomu, aby s nimi opět začala (po 20-ti letech) začala bavit. Většina lidí se kterými se nebaví se jí chce za svoje chování omluvit, nějak to odčinit a znovu s ní navázat kontakt. Ona je ale odmítá. Neodpovídá na dopisy, SMS a nebere jim telefony.
    Připadá mi, že v lidech vidí jen to špatné a nedokáže odpouštět. Tvrdí, že jí ostatní vůbec nechybí, ale já vidím, že jí to není jedno. Je mi jí moc líto a přála bych si, aby potom ve svých posledních dnech nelitovala, že jim tenkrát neodpustila. Navíc její synovec trpí svalovou distrofií a už nemá moc času. Jeho teta mu moc chybí…
    Milá poradno, potřebovala bych radu, jak své paličaté babičce pomoct. Aby se se svojí rodinou začala opět bavit (momentálně se nebaví s nikým… tedy až na mě a mé rodiče) a aby si užila čas, který tu ještě má.
    Snad je můj dotaz srozumitelný a bez chyb.
    Děkuji za vaší práci v poradně
    (PS: Děkuji moc za předchozí radu! Moc mi pomohla!)

    Vnučka 14, 13. května

    Ahoj z Modré linky,

    moc oceňuju, jak se snažíš babičce pomoci, nasloucháš jí a hledáš cesty, jak zlepšit vztahy v rodině. Mám z toho dojem, že toho děláš opravdu hodně a také, že Ti na tom velmi záleží. Rozumím, že Ti je líto, když vidíš, že babička nemá zájem se s ostatními bavit, navíc, když vnímáš, že ostatní členové rodiny by s babičkou budovat vztahy chtěli a chybí jim. Říkáš si také, aby toho babička nelitovala. Přijde mi moc hezké, jak nad tím vším přemýšlíš a jak se dokážeš vcítit do ostatních.

    Dokážu si představit, že těch důvodů, proč se nechce babička s ostatními bavit, může být spousta. Podle Tvé zprávy mám pocit, že už jste se o tom spolu nějak bavili, a mě běží hlavou, že je tam asi hodně zranění, nepochopení a bolesti, kterou si možná i navzájem členové rodiny v minulosti způsobili. 20 let je dlouhá doba a říkám si, že pokud se babička nakonec rozhodne obnovit tyto vztahy, nebude to asi lehký proces, možná to půjde pomalu a postupně, je dobré na to netlačit.

    Pokud babička sama nechce, i přesto, jak se jí to snažíš vysvětlit, není moc způsob, jak ji k něčemu „donutit“. Babička se musí rozhodnout sama, že dá ještě vztahům šanci. Můžeš tam být pro ni, vyslechnout její pohled, říct, že by se s ní ostatní bavit chtěli, zeptat se jí třeba, co by se muselo stát, aby jim odpustila nebo kontakt s nimi obnovila. Ptát se jí, co by k opětovnému navázání vztahů potřebovala. Můžeš i vyjádřit, že Tě to mrzí a přála by sis hezké vztahy v rodině, ale pak už je to na babičce. Je to její volba a zodpovědnost. Nějaké tvrdší přesvědčování nebo nucení do toho asi nebude mít moc žádný efekt, to se možná spíš babička ještě více zatvrdí.

    Napadá mě, zda o tom mluvíš i třeba s těmi ostatními členy rodiny - můžeš jim zkusit ještě navrhnout, zda za ní nechtějí zajít osobně. Nevím, jestli je to možné, ale přišlo by mi fajn, kdyby třeba zkusili babičce navrhnout, že se potkají a zkusí si o tom promluvit naživo. Také to možná můžeš celé probrat s rodiči - říkala si, že s nimi se babička baví také, možná kolem toho mají stejné pocity jako ty anebo vědní nějaké další informace.

    Nevím, jestli jsi v této odpovědi našla to, co nejvíce hledáš. Kdybys chtěla celou situaci probrat s námi podrobněji, můžeš se nám ozvat na telefonickou linku nebo přijít na chat, kde je více prostoru mluvit do hloubky a detailů (www.modralinka.cz).

    Přejeme Ti, aby Tobě i babičce bylo ve vztazích lépe.

    Modrá linka

    Noční můry

    Jiné téma

    dobry den casto mivam nocni mury. Tim casto myslim temer kazdou noc. Obcas jsou me sny tak strasne, ze se bojim spat.
    Nevite co by mi mohlo pomoct? Prosim cokoliv krom caju :D

    holka, 12 let, 7. května

    Ahoj z Modré linky,

    je moc dobře, že si říkáš o pomoc, když ji potřebuješ. Píšeš o tom, že máš každou noc noční můry, tak silné, že se bojíš jít večer spát. Ptáš se, co by Ti mohlo pomoct.

    Noční můry můžou přicházet z různých důvodů, proč je tomu tak u Tebe, nevíme. Můžeš ale určitě něco zkusit, aby byl Tvůj spánek klidnější.

    Především jde o zdravý spánkový režim - chodit spát ve stejnou dobu každý den, večer volit klidné činnosti, jako je četba, relaxace, hudba, procházka… Před spaním je dobré zařadit rituály, jako vlažná sprcha, vhodný nápoj, vyvětrání místnosti apod. Určitě je dobré i omezit modré světlo (světlo z obrazovek).

    Pomoci by mohlo si vzít do postele nějakého plyšáka, který navodí příjemné pocity a zvýší Tvůj pocit klidu. Někomu pomůže nechat rozsvícené malé světýlko.

    Můžeš vše také probrat se svými blízkými, rodinou či kamarády. Někdy nám může pomoci, že o našich straších třeba jen řekneme druhým. Může se taky stát, že i oni mají podobné zkušenosti a třeba Ti doporučí, co pomohlo jim. Pokud by Tvoje potíže pokračovaly nebo byly příliš intenzivní, bylo by dobré vyhledat pomoc odborníka - psychologa.

    Přejeme klidné noci,

    Modrá linka

    Jsem přecitlivělá, nebo prostě jen vyčerpaná?

    Jiné téma

    Čest 🙀
    Jde tady o mé psychické zdraví, protože mám pocit že je to čím dál horší. Poslední dobou jsem dost rychle prošla hodně změnami (jako DOST rychle, že z ničeho nic se mi začal líbit Metal místo K-popu a tak dále, čímž se změnil můj styl chování, oblékání a snad I můj psychický stav, nevím)

    Je tu jedna taková písnička, kterou když slyším tak se mi chce brečet, což se už dvakrát stalo, brečela jsem nad písničkou. (Význam textu je o někom, kdo si ubližuje, akorát z toho má slast, radost, jmenuje se to spillways - přelivy)

    Závodně tancujeme, no, dávám do toho celou svoji energii. Do 3,5 minut choreografie dám energii na celý den. No a v naší kategorii je příliš týmů, tak jsme rozděleni na ligu A,B,C (A nejlepší, C nejhorší) No, dostaly jsme první místo v lize C, takže juchů, první! Ale vlastně nejhorší. Zase jsem se rozbrečela a nevěděla proč, jestli kvůli vyčerpanosti, radosti nebo smutku.

    Storytime:
    Rozešla jsem se s klukem, no, poslala jsem ho do háje, pak toho začala litovat a tak se s ním zase skamarádila. Všechno bylo fajn. Před pár dny jsem mu psala že bych ho zase chtěla vidět, tak jsme si spolu domluvili tábor (protože bydlí někde u Olomouce a TAM fakt nepojedu) No a tak jsem psala kraviny jako že ho chci zase vidět, že mi hrozně chybí a že ho chci obejmout a všechno... Bylo to myšleno jako vtip, on to ale tak nevzal a dnes mi napsal neznámý účet abych ho nechala na pokoji a abych se nesnažila mít pozornost lidí, co o to nestojí. Kamarád nic nechtěl říct, ani kdo to je, dělal že není. No a tam to všechno začalo, neznámý účet na mě začal pravdomluvit či co abych nechala kamaráda na pokoji. AHA?!

    Já se rozbrečela a brečela jsem snad 16 minut, psala jsem kámošovi ze školy aby mě podpořil, ale on psal tak dojemné věci (jako: ‚Jsem tu pro tebe, já ti mentálně neublížím‘ nebo mi poslal nějaký meme abych se usmála) že mě to rozbrečelo ještě víc. A pak mi došlo že jsem se rozbrečela nad nějakým chatem, kde byl na mě někdo prostě jen chladný.

    Jsem přecitlivělá, nebo prostě jen vyčerpaná?

    holka, 14 let, 8. května

    Zdravíme Tě z Modré linky,

    píšeš nám o tom, co poslední dobou prožíváš: procházíš určitou osobní proměnou, závodně tancuješ a věnuješ tomu hodně energie. Taky se toho hodně děje ve vztahu k Tvému bývalému klukovi. Popisuješ svoje reakce, které se projevují citlivostí a pláčem. Pokud dobře rozumíme, máš obavy o své psychické zdraví, a ptáš se nás, jestli jsi přecitlivělá, nebo vyčerpaná.

    Je dobře, že nezůstáváš sama se svými obavami a otázkami a říkáš si o podporu.

    Podle toho, co píšeš, mi přijde, že je toho docela dost, co nyní zakoušíš. Vůbec bych se nedivila, kdybys byla unavená a vyčerpaná, a z toho plynula i zvýšená citlivosti a plačtivost. Je možné, že to časem bude jiné. Chci ale napsat, že je úplně v pořádku, když Tě něco dojme, rozpláčeš se, citlivě reaguješ. City patří k životu a je přirozené je zažívat.

    Zkus se teď o sebe postarat, zkus dbát o dobrý režim spánku, dobrou výživu, pohyb, zkus dělat věci, které Tě zklidňují a přináší Ti radost.

    Zároveň vidím, že Ti k tomu běhá hlavou spousta myšlenek. Kdybys chtěla tyhle myšlenky více rozebrat, navrhla bych promluvit si o tom s nějakou kamarádkou či kamarádem. Třeba někým z tanečního souboru, nebo někým, kdo prochází podobnou změnou, ale třeba i s rodiči. Když je člověk na pochybách, jak se vlastně cítí, může důvěrný rozhovor opravdu pomoct. Dále můžeš kontaktovat například chatovou poradnu Nepanikař, ale i nám na Modrou linku. Pokud bys měla dále pochyby o tom, co se s Tebou děje, můžeš vyhledat odborníka - psychologa.

    Držíme Ti palce.

    Modrá linka

    Povolání + váha + kluk

    Jiné téma

    Ahoj Alíku mám pár otázek a doufám že mi odpovíš

    1. Dnes jsem byla v kině na filmu Kaskadér a moc se mi líbil. No ale líbil se mi i herec a nevím co mám dělat. No a ještě bych chtěla být slavná mezinárodní nebo zahraničí herečka a taky nevím co mám dělat.
    2. Myslíš že je normální když mám 48 KG a 152 cm?
    3. Už 5 let se mi líbí jeden kluk a taky nevím co mám dělat?
    holka, 11 let, 5. května

    Ahoj z Modré linky,

    posíláš nám několik dotazů, odpovím Ti na ně postupně. Je podle mě v pořádku, že se Ti líbil herec z filmu. Možná to ve svém životě zažíváš poprvé, tak proto si říkáš, že nevíš, co s tím? Je normální, že můžeš mít různé idoly a lásky z filmů, seriálů, mezi zpěváky apod. Většinou v takovém případě není moc reálných způsobů, jak se s takovým člověkem sblížit nebo seznámit, proto se obvykle zůstává u sledování filmů nebo prohlížení fotek. S tím se v dospívání setkáme skoro všichni a je normální takové idoly mít klidně i v dospělosti.

    Ráda bys byla slavnou herečkou, ale nevíš, jak toho docílit. Pokud Tě zajímá herectví, můžeš začít chodit do dramatického kroužku a je také možné studovat herectví na střední škole - konzervatoři. Sláva není něco, co se dá naplánovat nebo dopředu zajistit. Hodně záleží na tom, jak dobře Ti to půjde, ale také, jaké budeš mít štěstí a příležitosti. Je to hezký sen, jeho splnění nebude jednoduché, ale také není nereálné.

    Zajímá Tě náš názor na Tvou váhu. My tady nejsme odborníci na váhu a výživu, nejsme lékaři ani nutriční terapeuti. K posouzení váhy se někdy používá body mass index (BMI) kalkulačka, avšak ta může být zrádná, protože nezohledňuje například poměr svalů a tuků, vrozenou tělesnou konstituci apod. Tvé BMI je v normě. Je důležité, jak se ve svém těle cítíš a jestli je Tvá strava vyvážená. Více Ti k tomu může říct Tvůj dětský lékař anebo nutriční terapeut.

    Ptáš se, co máš dělat, když se Ti pět let líbí kluk. Nevím, jestli jsi už něco zkoušela anebo Tě i samotnou napadá, co by se dalo dělat. Možná uvažuješ o tom, jestli ho oslovit? Může to být způsob, jak se můžeš dozvědět, jestli se třeba i Ty líbíš jemu nebo jestli byste se mohli sblížit. Můžeš ho třeba pozvat ven na procházku anebo mu nejprve napsat přes mobil. Nevím, jak často se vídáte, a jestli máte příležitost spolu více mluvit. Nemusíš mu hned říkat, že se Ti líbí, ale pro začátek se můžete více poznat, dozvědět se o sobě víc. Ale klidně mu o tom můžeš i říct, to záleží jen na Tobě. Důležité je to udělat tak, aby Ti v tom bylo dobře. Taky je fajn být sama sebou a nepřetvařovat se. Zasloužíš si mít kluka, který Tě bude mít rád takovou, jaká jsi.

    Držíme Ti palce.

    Modrá linka

    Jak si mám najít kamaráda na dopisování?

    Jiné téma

    Ahoj všichni,
    Ráda bych měla kamaráda na dopisování. Vždycky mě to fascinovalo ale zároveň děsilo. Doma jsem vždy dostávala přednášky o lidech na internetu, ale kdybych si našla někoho v čechách (levné poštovné)? Prostě mám strach aby to nebyl někdo divnej nebo jinej než se prezentuje že je. Jak si mám tedy najít kamaráda na dopisování?

    zoufalá holka, 12 let, 6. května

    Ahoj z Modré linky,

    rozumím, že bys asi chtěla vyzkoušet, jaké to je si s někým dopisovat. Přijde mi důležité, že i přemýšlíš nad možnými riziky, aby to bylo pro Tebe bezpečné. Je pravdou, že pokud daného člověka neznáš osobně, hůře se „kontroluje“, zda o sobě říká pravdu. Říkám si, že je asi častější, že potkáš někoho, kdo je z jiného konce republiky a dohodnete se, že si budete posílat dopisy. Přemýšlím, jestli někoho takového už znáš nebo jestli máš možnost se seznámit s někým, kdo bydlí od Tebe dál (třeba na táboře, skrz nějaký kroužek, zálibu, v létě na nějakém výletě apod.).

    Napadá mě taky, že i na serveru Alíka je klubovna a možnost se s někým seznámit. I to by mohla být cesta, jak poznat někoho nového a třeba se dohodnout na dopisování si. Případně se můžeš poptat u svých kamarádů nebo i rodičů, zda je někdo nenapadá (třeba v Tvém věku), kdo by do toho mohl chtít jít.

    Chci Tě podpořit v tom, aby ses nejprve ujistila, že je dopisování s daným člověkem pro Tebe bezpečné, právě třeba tak, že někdo z Tvých blízkých (nebo Ty sama) tohoto člověka zná a má k němu důvěru.

    Přejeme Ti hezké dny.

    Modrá linka

    Trápení s kohoutem + bolest zubu s plombou

    Jiné téma

    Dobry den, nasi sousede maji kohouta a ten vzdy brzo rano kokrha a nekdy uz mi to prijde dost otravne. Kolikrat v lete kdyz se brzo rozedniva a vzbudim se, podivam se na hodiny a je 3:40 a on kokrha. Ted zacina kokrhat kolem 7 v dobu, kdy se pripravuji do skoly a nekdy je to az k nevydrzeni. Chtela bych se zeptat, jestli se to da nejak vyresit. Ptala jsem se po rodine, ale ti mi rekli, ze by to nejak neslo, tak me zajima vas nazor a co by se proto dalo udelat. Chapu, ze je kohout dulezity, ale on kokrha vzdy strasne dlouho.

    Pak mam jeste mensi problem a ten, ze kdyz snim nejake sladke a kousu na plombe kterou mam, tak me nekdy ten zub boli. Mela bych s tim zajit k zubari? Slysela jsem, ze i nejaci kamaradi to tak maji tak jestli to je normalni me zajima.

    Dekuji predem za odpovedi

    holka, 13 let, 28. dubna

    Ahoj z Modré linky,

    je mi líto, že Tě budí kohout od sousedů. Ve 3:40 ráno, to je opravdu brzy, to by se asi nelíbilo nikomu. Je fajn, že ses o tom snažila doma mluvit a zjišťovat, jestli by se s tím dalo něco udělat. Rodiče říkali, že spíš ne. Chápu, že zkoušíš, co se dá a zajímá Tě náš názor. Musím říct, že ani mě moc nenapadá, co by se s tím dalo dělat a zajímalo by mě, jestli Ty sama máš nějaký nápad. Možné je asi jedině poprosit rodiče, aby se sousedy promluvili o tom, že kohout je opravdu hlasitý a budí Vás brzy ráno. Možná kdyby sousedé věděli, že to ostatní ruší, něco by s tím dokázali udělat, možná nějaké metody existují. Důležité ale je, aby se dozvěděli o tom, že to někomu dělá nepříjemnosti. Je možné, že sami jsou na to už zvyklí a tolik je to neruší.

    Co se týče Tvého zubu, my tady nejsme lékaři a nedokážu posoudit, co se s Tvým zubem děje. Obecně ale, pokud zub bolí, je vždy dobré k zubaři jít a ujistit se, že je vše v pořádku. Mnohé problémy se dají podchytit včas. Naopak dlouho neřešená bolest zubu by mohla být postupně jen horší.

    Držíme Ti palce a přejeme hezké jaro.

    Modrá linka

    Chtěla bych piercing

    Jiné téma

    Ahoj! V prosinci mi je 13 a na moje narozeniny bych si přála nějaký piercing. Nejraději v uchu nebo v pupíku. Mamka by mi to, ale ROZHODNĚ NEDOVOLILA :( Ale fakt, řekla by mi že jsem moc malá a že budu vypadat jako děvka. Přemýšlela jsem že si propíchnu ucho doma, ale mamka by si toho všimla a bojím se:( Poraďte mi prosím. (Raději se jí ani nechci ptát)

    holka, 12 let, 27. dubna

    Ahoj,
    chápu, že po piercingu hodně toužíš, ale rozhodně ti nedoporučuji dělat si ho sama doma. Kromě toho, že si toho tví rodiče naprosto jistě všimnou, především si můžeš způsobit velké zdravotní komplikace - od infekce z nedostatečné hygieny až po problémy v důsledku neodborného provedení.
    Obávám se, že neexistuje jiné řešení, než si o svém přání promluvit s maminkou a poprosit ji, jestli by ti to dovolila. V případě, že odmítne, nezbyde ti nic jiného, než počkat do doby, než budeš plnoletá, protože piercingová studia u mladistvých vyžadují souhlas a doprovod zákonného zástupce.
    Rozumím tomu, že do tvých osmnácti let je ještě dlouhá doba a že by sis piercing přála, ale obejít rodiče a snažit se udělat takto zásadní krok za jejich zády skutečně není dobrý nápad.
    Měj se hezky!
    Bára

    Žárlím na lepší životy kamarádek

    Jiné téma

    Ahoj Alíku
    Poslední dobou mám takové depresivní myšlenky. Jsem často smutná z různých věcí a snažím se na to nemyslet, nebo jsem naštvaná nebo zoufalá. Vždycky když se z toho chci vybrečet, tak si vzpomenu že nemám kde protože se skoro nikde, kde trávím hodně času, necítím bezpečně. Doma mě trýzní sestry a rodiče pořád mluví o tom že nemáme dostatek peněz, a ve škole se pořád srovnávám s ostatními(např. že mají kreditku, kapesné, partnery, drahé věci atd.). Jediné místo kde se cítím fakt dobře je knihovna ale tam nemůžu chodit pořád protože je to přes celé město. Takže všechny svoje pocity hromadím a schovávám, místo toho abych je vypustila ven, a pak se cítím depresivně skoro pořád. Většinou ten smutek způsobuje, to jen se podívat na kluka co se mi líbí a už je mi do breku, nebo na moje dvě kamarádky, které si myslí že mají strašně smutný život(že třeba dostávají dvojky, kluci je pořád „otravujou„ , nebo že míváme domácí úkoly) a přitom neznají ten můj. Pořád cítím že žárlím a chci s tím přestat. Prosím poraďte mi.

    holka, 12 let, 16. dubna

    Ahoj z Modré linky,

    je moc fajn, že ses rozhodla o tom, co prožíváš, napsat do Alíkovy poradny. Je moc důležité si umět říct o pomoc nebo podporu někoho druhého, když nám není dobře.

    Mrzí mě, že se skoro nikde necítíš bezpečně natolik, abys tam dokázala své pocity pustit a tím si třeba i ulevit. Věřím Ti, že je těžké to, co prožíváš, přede všemi schovávat. Taky si dokážu představit, že když to vše držíš v sobě, tak je Ti ještě hůř, ještě depresivněji. Je ale moc fajn, že si toho u sebe všímáš, to bývají první kroky k tomu začít přemýšlet nad tím, jak se z toho dostat, jak se pomalu cítit lépe.

    Píšeš, že chceš přestat s žárlením na ostatní. Moc oceňuju, že to je něco, na čem chceš pracovat. Rozumím, že Tě to třeba i táhne k tomu se srovnávat s druhými, všichni to do určité míry děláme a je těžké se toho zbavit úplně, ale je důležité si hlídat, kdy už to náš život ovlivňuje až příliš. Nemám jasný návod, jak na to, ale žárlení často vzniká z toho, že nám v životě něco chybí, přáli bychom si něco, co má ten druhý, protože to sami postrádáme. Žárlivost tak může být pro nás i vodítkem, co ve svém životě potřebujeme dělat jinak. Můžeš se pro začátek zkusit soustředit na to, jestli je něco, co sama na sobě máš ráda nebo jestli jsou nějaké maličkosti v Tvém životě, za které jsi vděčná. Tyto věci si můžeš připomínat ve chvílích, kdy máš pocit, že žárlíš na to, co má někdo jiný.

    Zároveň když čtu, jak Ti nerozumí ani doma, ani ve škole, a o tom, co všechno zažíváš, kladu si otázku, jestli není přece jen někdo, komu by ses mohla svěřit. To bývá dobrý krok k tomu, abychom si nejen ulevili od tíživých pocitů, ale i k tomu, aby nás ten druhý mohl podržet i nadále v tom, co zažíváme. Možná je ve škole školní psycholožka, které by se dalo svěřit, nebo oblíbená učitelka, příp. někdo další z rodiny nebo kamarádů. Bývá těžké být na to vše sama a moc bych Ti přála, aby ses měla o koho opřít a postupně se cítila lépe.

    Chci Tě podpořit i v tom, abys zkusila hledat nějaká další bezpečná místa jako je knihovna. Zkus pozorovat, kde nebo třeba i s kým je Ti alespoň o trochu lépe. I to Tě může pak nasměrovat v tom, na koho se obrátit. Zároveň můžeš i hledat, jak své pocity více uvolnit - někomu pomáhá psaní, malování, vyrábění, jinému sport nebo jakákoli jiná fyzická aktivita. Zkus objevovat, co je Tobě nejbližší, kam by se ty pocity daly „dát“.

    Přejeme Ti, abys mohla své pocity ze sebe dostávat tak, jak potřebuješ.

    Modrá linka

    Povolání vizážistky + Požadavky bratra

    Jiné téma

    Ahoj Alíku a spol. Mám otázky

    1. Je mi jenom 11let ale moje taštička přetéká make-up a dalšími věcmi a také skincare líčení mě uklidňuje maluju i kamarádky je možné v tom vidět dobrou kariéru nebo je lepší být lékařkou zvířat nebo lidí protože to mě také přitahuje
    2. Hodně mě štve že můj starší bratr já např. mám před kroužkem sednu si a pomůžeš mi s tímhle a tamtím i když já se potřebuji připravit na kroužek a potom nestíhám a prý je to moje chyba že nestíhám a ještě se tomu směje
    holka, 11 let, 8. dubna

    Ahoj z Modré linky,

    rozumím tomu, že přemýšlíš nad tím, čemu se do budoucna věnovat. Je přirozené, že nás může táhnout více zájmů, navíc jsi ve věku, kdy je zcela běžné, že zkoušíš různé aktivity a hledáš, co tě nejvíce baví a naplňuje. V tomto věku se člověk vyvíjí a někdy také mění to, čemu se dříve věnoval, za něco jiného. Nedokážu za Tebe rozhodnout, zda být lékařkou zvířat nebo se věnovat lidem a líčení v budoucím povolání. Chci Tě ale moc povzbudit v tom, abys na sebe netlačila, že musíš teď něco rozhodovat. Jak jsem psala, je úplně v pořádku si různé činnosti a zájmy zkoušet, nespěchat na sebe. Možná se Ti to pak postupně bude vyjasňovat, kde Ti je nejlépe a co Tobě dává největší smysl vykonávat za povolání. Můžeš se třeba i ptát blízkých ve svém okolí, kde si Tě dokáží představit, co jsou Tvé silné stránky apod. Třeba Ti to poskytne zas další inspiraci nebo podněty, jak se v budoucnu rozhodnout. Můžeš i sama v sobě hledat, kde vnímáš svoje schopnosti.

    Co se týče druhé části Tvé zprávy, jestli to chápu správně, štve Tě, že Tě bratr nenechá v klidu ve chvílích, kdy bys potřebovala a navíc se Ti směje a dává Ti pak za vinu, že nestíháš. Rozumím tomu, že Tě to štve, říkám si, že Ti to možná připadá i nefér. Přemýšlím nad tím, jestli se o tom dá s bratrem mluvit. Přišlo by mi fajn, aby věděl, že Ti v tom není dobře a potřebuješ něco jinak. Bývá dobré druhému vyjádřit, jak se cítíme v daných situacích, kdy se k nám chová určitým způsobem. Někdy totiž ten druhý v té chvíli nevidí, že nám nějak ubližuje a je potřeba mu to říct, aby se třeba mohlo něco změnit. Obecně bývá fajn najít klidnou chvíli, kdy jste oba „v pohodě“ a máte na to čas i prostor si promluvit. Jestli je v rodině ještě někdo, s kým bys o tom mohla mluvit, zkus s tímto člověkem probrat, jak to třeba bratrovi říct nebo vysvětlit.

    Přejeme Ti příjemné hledání toho, co Tě baví, i příjemnou atmosféru doma.

    Modrá linka

    Cítím se vedle kamarádky jako podivín

    Jiné téma

    Dobrý den,
    Hrozně moc se omlouvám že zase píšu. Jen mám už delší dobu hodně těžké období. Často brečím a jsem unavená. Mám několik problémů. První je ten že moje maminka má hodně poškozené svaly v břiše a vypadá to že je tlustá. Mojí kamarádky mamka má břicho hezké a já se cítím špatně. Druhý je že mému tatínkovi je 56 a mě 11. Mám ho nejstaršího ze třídy a často musím poslouchat otravné dotazy jako: „To je tvůj dědeček?“ Zároveň jsou rodiče často ve stresu protože jsou na nás sami. Jsme 3 sourozenci a já jsem z nás nejstarší. Nikdo jim nemůže pomoci protože babička už je hodně stará, tety ani dědečky nemám a strejdové na nás s prominutím kašlou. Za tím co moje kamarádka má mladé a hubené rodiče, jsou bohatí, mají spoustu tetiček, strýčků, babiček, dědečků a všech možných příbuzných. Mají hezký velký byt a spoustu peněz. A já se vedle ní cítím jako podivín. Také jsem začala mívat docela nepříjemné migrény a kvůli pilu jsem celá opuchlá. Už jsem úplně zoufalá někdy mívám pocit že život nemá smysl. Bojím se abych si do budoucna něco neudělala nebo nepropadla látkám. Předem děkuji za odpověď.😞😢

    holka, 11 let, 7. dubna

    Ahoj z Modré linky,

    je dobře, že si píšeš o pomoc, když se cítíš zoufalá. Nemusíš se nám omlouvat, že zase píšeš, je to v pořádku. Vnímám z Tvého psaní naléhavost a smutek. Dokonce Tě i sem tam napadá, že život nemá smysl, máš o sebe strach. Moc si vážím toho, že jsi takhle upřímná, představuju si, že nebylo jednoduché to napsat. Mám pochopení pro to, že když je někdy takhle těžko, i takové myšlenky Tě mohou napadat. Je dobře, že na ně nezůstáváš sama.

    Trápí Tě, že rodiče vypadají jinak a jsou starší než rodiče ostatních spolužáků. Umím si představit, že je Ti to nepříjemné a můžeš se cítit třeba i trapně. Všímáš si také, že ostatní spolužáci mají možná více peněz anebo i hezčí bydlení. Je přirozené, že se s nimi porovnáváš, do jisté míry to trochu dělá každý z nás, je normální, že chceme být jako ostatní. Na druhou stranu je v pořádku, že každý jsme jiný - máme různá těla, někdo je přirozeně mohutnější někdo štíhlejší. Ty nedokážeš ovlivnit, jak vypadají Tví rodiče a jak jsou staří. V takové situaci může pomoci zkusit to přijmout. A to není vůbec snadné a není na to jednoduchý návod. Zkus se sama sebe zeptat, co by Ti pomohlo přijmout rodiče takové jací jsou? Náš vzhled není to, co určuje, jakými jsme lidmi. Přestože chápu, že bys byla radši, kdyby byli rodiče hubenější a mladší, věřím, že najdeš i mnoho pozitivního, co na nich máš ráda. Může pomoci vybavit si chvíle, kdy se s rodiči cítíš dobře a jsi ráda, že je máš. Někdy životy ostatních lidí vypadají radostnější a lepší než ty naše, ale ve skutečnosti každý člověk a každá rodina řeší nějaké problémy, které často nejdou vidět. Někdo má třeba hodně peněz, ale není v životě šťastný.

    Píšeš i o tom, že jsou rodiče hodně unavení, protože nemají pomoc od rodiny. K tomu všemu teď máš i alergii na pyly a cítíš se celá opuchlá a trápí Tě i migrény. Není toho málo, co teď řešíš. Je důležité, abys alergie a migrény řešila u svého lékaře/lékařky. V takovém období se všechno zdá marné a nevěříme, že ještě někdy bude lépe. Často pomůže nebýt na to sám. Je v Tvém okolí někdo, komu věříš, s kým bys o tom mohla mluvit? Kamarádka, sourozenec anebo klidně i rodiče? Pokud ne, někdy ve škole bývá i školní psycholog. Chci Tě moc podpořit, abys o tom dál mluvila a hledala, co Ti uleví. I my jsme Ti nadále k dispozici, lépe však na telefonu nebo chatu, kde můžeme lépe reagovat na to, co potřebuješ (www.modralinka.cz).

    Držíme Ti palce.

    Modrá linka