Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alík radí dětem

    Sexuální orientace

    Ahoj Alíku
    V poslední době se mi začal líbit můj spolužák, znamená to že jsem gay? Protože se mi líbi i holky a když už jsem u toho tak na holkách se mi nejvíc líbi nohy, nevím proč. Taky se mi v poslednej době začala líbit i moje sestra. Je to normální?
    Předem děkuju za odpověď.

    kluk, 13 let, 29. prosince 2018

    Ahoj,
    ve Tvém věku je přirozené, že se sexualita probouzí, vyvíjí, člověk pociťuje nové pocity, vzrušení, je to něco nového, postupně poznává i sám sebe a to, co je mu příjemné.
    To, že se Ti líbí spolužák, nemusí znamenat, že jsi gay. Můžou to být pocity obdivu, zaujetí, sympatie, přátelství. Také to, že se Ti líbí Tvá sestra jako žena, nemusí být problém, pokud to nepřeroste přes určitou hranici. Obecně to, že se nám líbí i naši příbuzní a lidé obou pohlaví nemusí znamenat, že je něco v nepořádku. Zkus dát těmto věcem a rozporuplným pocitům čas, věřím, že se v nich postupně lépe vyznáš a sám vyhodnotíš, jestli už jsou někde za hranou a stálo by za to probrat je s někým blízkým nebo školním psychologem, pokud by Ti nějak bránily v běžném životě a příliš Tě zatěžovaly.

    Modrá linka

    Podpořte prosím Modrou linku!
    Pomohla již v této poradně tisícům dětí.

    Na otázky odpovídají

    pracovníci Modré linky, psycholožky BáraV a Péťa, poradenské centrum Locika, MUDr. Jiří Staněk, MVDr. Přemysl Rabas, vědecký novinář Pragmatik, Škola Vitae, bojovníci proti kouření z projektu Nekuřátka a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

    Dotazy mohou pokládat pouze děti mladší 15 let.

    Sexuální orientace

    Dobrý den, je mi 12 a jsem trans vím že je to asi brzo ale já to tak nějak vím už od mala narodil jsem se jako holka. Na druhej stupeň jsem nastoupil do nový školy, na tý starý by mne asi přijali nebo oni to asi vědí .... ale na tý nový nemám ani žádný kamarády kteří by to pochopili, prostě se mne ptají jakože jestli nejsem trans a tak (ne že by se mi posmívali) Jednou jsem šel ven a potkal jsem tam nějaký dvě holky ze starý školy a byli to nový čtvrťáky, prostě do mě začali narážet elektro koloběžkou a já spadl, jak jsem ležel tak do mne kopaly to mě ani nebolelo ale když jsem vstal a šel jsem za kamošem tak ony jeli za mnou a sprostě mi nadávaly a říkali mi buzno sice jsem i když v té chvíli jsem se cítil jakobych jsem se narodil zbytečně prostě jsem se neměl narodit. Ale nejvíce mne trápí jak to mám někomu říct, zatím to nemá nikdo potvrzený a když se mě máma ptala tak jsem řekl že ne protože to bylo trapný a teď se bojím že už nebude jiná možnost jak jí to říct. Musím na to pořád myslet a ze vnitř mne to užírá, takže to musím někomu říct ale nevím jak. Máma by s tím asi byla v pohodě ale bojím se. Vždy když si o mě povídala s někým tak si dělala srandu z toho že jsem trans. Kdyby mi někdo poradil co mám dělat protože já už to nesnesu. Pokusil jsem se i zabít ale viděl jsem pár trans lidí na internetu a to mi dodalo chuť žít. Budu rád kdyby jste mi poradili jak jí to mám říct.
    Predem děkuji, nashle.

    anonym, 29. října

    Milý pisateli, 

    svěřuješ se poradně s velmi těžkou otázkou a moc věřím tomu, jak tě to trápí. Děkujeme za důvěru, se kterou se poradně svěřuješ. Ptáš se jak máš sdělit své mámě to, že se cítíš být holka. Popisuješ také nepříjemné zkušenosti, které zažíváš ze strany ostatních dětí a ty v tobě vyvolávají pocit beznaděje a zbytečnosti v životě. Rozumím tomu, jak špatně se v tom můžeš cítit a jak moc bys nyní potřeboval, aby to, co cítíš někdo vyslechl a přijal. Je jasné, že to nemůžeš mít nyní ještě potvrzené, když dosud nemáš zkušenost s konkrétními vztahy. Ale už nyní můžeš cítit to, co popisuješ, že tušíš od narození. Pokud k mámě cítíš důvěru a a máš pocit, že s tím bude v pohodě, tak ti doporučuju jí to sdělit takto. V této podobě, že to jsou tvé pocity, sice ještě nevíš jak se vše vyvine ale už nyní víš, že tě to trápí. Prostě to nemusí být hotová pravda, řekni jí o tom, co prožíváš a co bys v tom od ní potřeboval. Nejspíš především to, aby tě vyslechla a přijala to takové jaké to je. Můžeš jí také požádat o to, aby si o tom nedělala legraci, že ti to není příjemné. Vlastně jí řekni to, co jsi napsal nám. To vyjadřuje poctivě a upřímně jak se nyní cítíš a právě v tom je největší pravda. Tak zkus najít odvahu a s mámou o tom promluvit. Držím ti palce, 

    Poradce Centra Locika

    Sexuální orientace

    Jsem lesba, ale rodiče to neschvalují

    DOBRÝ DEN.
    Muj dotaz se týká lásky a rodičů.

    Už od léta vím, že jsem LESBA. Je mi to sympatičtější a hlavně si s dívkami dobře rozumím... A prostě s ní mít vztah, jak ten romantický tak i ten sexuální je pro mě mnohem sympatičtější než s klukem, ale taky mě více vzrušují. Problém je ten, že moje srdce to prijmulo, ale můj mozek to ne a ne přijmout, prostě si myslím že si to snažím jen vsugerovat. Protože mám rodiče dost proti 🏳️‍🌈LGBT+🏳️‍🌈 komunitě tak to prostě můj mozek nechce přijmout abych je nezklamala. A já se bojím, že kdybych jim oznámila že jsem Lesbička tak že me budou přesvědčovat že to tak není, že já nejsem LESBIČKA a další a další věci... A hlavně se mi nelíbí jejich přístup k 🏳️‍🌈LGBT+🏳️‍🌈 komunitě. Mají různé předsudky, že se gay a lesba poznají na 1. pohled což asi není úplně pravda. Asi bych se mohla dříve svěřit k babičce. Ta je úplným opakem rodičů, chápe 🏳️‍🌈LGBT+🏳️‍🌈 komunitu a podporuje uzakoneni svatby stejnopohlavních párů. Jak na coming out abych nebyla zklamaná jak já tak i rodiče?? A abych se nebala jim to říct.

    Dalsi problém je ten, že jsem zamilovaná do jedný holky od nás ze školy. Je asi v mém věku. Ale nevím jak zjistit jestli je LESBA / BISEXUALKA aby to nebyla jen moje domněnka. A ptát se jí, je asi trochu nezdvořilí. A jak bych ji to (že ji miluju) mohla říct aby se neurazila a já nebyla sklamaná?

    holka, 14 let, 7. listopadu

    Dobrý den,
    děkujeme za důvěru a dotaz. Posíláš nám dva dotazy, zodpovím je postupně. Je mi líto, že tví rodiče jsou proti LGBT komunitě a mají předsudky. Musí to být pro tebe moc těžké, když se sama cítíš této komunity součástí. Rozumím ti, že máš obavy, jak na coming out. Napadá mě, že na to nemusíš vůbec spěchat a nejprve můžeš svou orientaci svěřit někomu jinému, ke komu máš třeba větší důvěru a tušíš, že by reagoval kladně. Zmiňuješ Tvou babičku, to je skvělé, že ji máš a cítíš, že by tě podpořila. Pozitivní první zkušenost s coming outem by tě mohla motivovat a dodat odvahu. Třeba tě i uklidní myšlenka, že nemusíš rodičům svou orientaci přiznávat hned. Říkám si, že pokud nyní máš velké obavy, možná na to ještě nejsi připravená a ten čas teprve přijde. Je úplně v pořádku teprve se v tom sama nějak usadit, utřídit si myšlenky. Až se jednou rozhodneš rodičům to říct, třeba by u toho mohla být tvoje babička, pokud by ses cítila jistější. Rozhodně na sebe ale netlač a nespěchej.

    Co se týče kamarádky, která se ti líbí. Chápu, že to musí být nepříjemná situace, když nevíš, jestli se jí líbí spíš kluci nebo holky. Ve vztazích s lidmi je dobré být upřímný a mluvit o svých pocitech. Není tedy podle mě nijak nevhodné zeptat se přímo, ale chápu, že ti je ta představa třeba nepříjemná, máš strach a především nevím, jak moc se vlastně s tou slečnou znáš. Pokud moc ne, myslím, že není od věci nejprve se sblížit jako kamarádky, zajít spolu ven, mluvit o tom, co máte rády, najít si nějaká společná témata. Je dobré chovat se přirozeně a myslím, že jen z toho mnohé vyplyne. Možná v bližším kontaktu to i sama vycítíš.

    Držíme ti palce a přejeme hezké dny.
    Modrá linka

    Sexuální orientace

    Ahoj Alíku, správci a všichni ostatní! :D
    Nedávno, jsem zjistila, že jsem bisexuální. Potají jsem se zabouchlá do svojí dlouholeté bff, zároveň, se mi ale stále líbí kluci, i když, od doby,co se můj crush odstěhoval, už moc nemám zájem o kluky v mém okolí.
    Rodičům, už jsem říkala o tom, že nejsem hetero, ale nedopadlo to dobře... Můj homofóbní otec, na mne jednou dokonce začal křičet že jsem "homosexuální s**čka" a "Patřím na psychiatrii a měli by do mne píchat injekce"...
    S mamkou, to bylo o něco lepší - sice lgbt nepodporuje, ale nevadí jí - ale stále to nepříjmula, říká že ve svém věku, nemůžu vědět, jestli jsem "teplá", že to budu vědět až mi bude tak dvacet, což mi ale příjde jako totální blbost...
    Moje bff, která je o rok mladší, udělala coming out jako bi o něco dřív, její rodiče to vzali v poho, a dokonce jí dovolili jít na pride, a koupit si obří bi vlajku.
    Příjde mi celkem nespravedlivé, že moji rodiče, mají s mojí orientaci problém, a rodiče, mojí dvanáctileté kamarádky - a to má problémy v rodině, a čekala jsem že zrovna její rodiče to nepříjmou - to příjmuli hned při jejím prvním coming outu.

    Co mám dělat, aby aspoň moje mamka, mou orientaci konečně příjmula...?

    holka, skoro 14 let, 3. října

    Milá pisatelko,

    děkujeme za důvěru, svěřuješ se poradně s tím, že rodiče negativně reagovali na to, když ses jim svěřila s tím, že si o sobě myslíš, že jsi bisexuální. Ptáš se na to, co máš dělat, aby máma přijala tvou orientaci. Moc rozumím tomu, jak je důležité aby tě rodiče přijali takovou jaká jsi. On je to opravdu ještě vývoj, budeš se v tom víc a víc poznávat. Důležité budou opravdu tělesné zkušenosti, to ti pak nejlépe řekne, jaká je tvá orientace, co ti je a co není příjemné. V tom je nejlepší naslouchat svému tělu. Tvoje vztahy jsou zatím spíše platonické, romantické, není v nich skutečná intimita. Ale to nevadí. Vše má svůj čas. Už teď v tobě ale mluví hlas, který tě vede k tomu, že ses zamilovala do kamarádky. A k tomu, že o své orientaci uvažuješ. Je od tebe moc dobře a odvážné, že jsi o tom svým rodičům řekla. A je mi líto, že reagovali takto odmítavě, místo toho, aby tvou otevřenost ocenili. Ať už to bude nakonec jakkoliv, už nyní ti mohou vyjádřit podporu a přijetí toho, že se v tobě tohle vyvíjí odlišně. Mohli přijmout to, že s nimi sdílíš své pocity a to, že hledáš své místo ve vztazích s druhými. Doporučila bych jim to tímto způsobem předkládat, mluvit o tom, že je to tvé hledání, pozoruješ svůj vývoj, porozuješ své pocity a myšlenky a vede tě to tímto směrem. Požádej mamku o to, aby to nehodnotila, nesoudila ale prostě ti naslouchala a sdílela s tebou to, co je pro tebe důležité. Můžeš jí vyjádřit i své pochopení proto, že to nejspíš není pro ní jednoduché přijmout takovou odlišnost u své dcery. Mysli na to,že ty s tím už nějaký čas žiješ, zvykáš si na tu představu, vyvíjí se to v tobě, prožíváš kolem toho i hezké pocity. Ale mamak si to nemá jak představit, je to pro ní možná i příliš najdenou, potřebuje k tomu čas, aby si na to zvykla. I v postojích nejbližšího okolí vůči tobě musí proběhnout určitý vývoj. A je dobré to tak brát. Zkus to nyní nebrat zatím tak osobně, dej čas sobě i svým nejbližším a otevřeně, pravidelně s mamkou o sobě mluv. To je v tuto dobu nejslepší možný způsob jak napomoci mamce, aby tvou orientaci přijmula. Samozřejmě i ona či tvůj táta mají nárok na svůj názor a je i možné to, že se jejich postoje vůči odlišné orientaci nezmění. A pak to bude i na tobě to tak přijmout. S tím se budeš setkávat celý život. Zůstane mezi váma určitě i mnoho dalšího, co budete mít společné a co vás bude spojovat a díky čemu budete vědět, že se máte navzájem rádi. Tak i na to se zkus teď víc zaměřit.

    Držím ti palce, abys našla svou skutečnou cestu sama k sobě a tvé okolí tě v tom plně a s láskou přijalo,

    Poradce Centra Locika

    Sexuální orientace

    Ahoj Alíku i všichni ostatní,
    mám takový problém, nejsem si vůbec jistý, jestli se mi líbí kluci nebo holky...
    Vždycky jsem si myslel, že holky a spoustu se mi jich i líbilo a s několika jsem i chodil, ale nikdy to nebylo nic extra, jakože bych se opravdu cítil zamilovaně a že by se mi nějak líbila představa s nima mít něco fyzickýho.
    Ale teď, asi před měsícem se mi začal líbit jeden kluk na táboře a řekl bych, že jsem se do něj opravdu zamiloval a když jsem se pak vrátil z tábora, začal se mi líbil můj nejlepší kamarád a to pořád trvá. Řekl bych, že se mi líbí mnohem víc než jakákoli holka a dokážu si představit s ním mít vztah a myslím, že by to bylo super, možná je to proto, že si tolik rozumíme... Co se týče intimního života, nevím jestli bych s ním chtěl něco mít, ale rozhodně se mi představa líbí víc než mít něco s holkou... Tak vůbec nevím, co to znamená.
    Navíc nevím, jeslti to svému kamarádovi mám říct nebo ne. Bojím se, jak by reagoval a nechci o něj přijít. A i kdyby na to on reagoval dobře a začali jsme spolu chodit, nevím jak by se to líbilo rodičům, lgbt komunitu nemají moc rádi a já si s s nimi nechci zníčit vztah.
    Takže moje otázky...
    Myslíte, že se mi líbí kluci nebo holky nebo obojí??
    Mám říct o svém pocitu kamarádovi a jak??
    A pokud bych byl jiné orientace, jak to říct rodičům, kteří jsou proti tomu??

    kluk, 14 let, 9. září

    Ahoj,
    otázky ohledně sexuální orientace jsou téma, které řeší řada tvých vrstevníků. Je fajn nechat si čas, aby sis mohl srovnat, jestli dáváš přednost spíš holkám nebo spíš klukům. Navíc málokdo je stoprocentní hetero nebo homosexuál, hodně lidem se líbí jak kluci, tak holky. Dej si čas a prozkoumej, co nejvíc vyhovuje tobě.
    Ptáš se, jestli říct o svém pocitu kamarádovi. Jak myslíš, že by na takovou informaci kamarád reagoval? Zkus odhadnout, jestli by se s tebou o tomto tématu dokázal bavit nebo by ho to vyděsilo/naštvalo. Podle toho se rozhodni, zda mu to říct. Opět může být fajn, dát tomu ještě čas, přece jen je to jen pár týdnů, co jsi začal přemýšlet o klucích jako o partnerech.
    S rodiči si teď nelam hlavu, oznámit jim případnou homosexuální orientaci má ještě čas. Věnuj pozornost sobě a svým pocitům vůči klukům i holkám.
    Měj se krásně,
    Péťa

    Sexuální orientace

    Ahoj Alíku, poslední dobou mám velké problémi s rodiči, hlavně díky moji orientace…patřím totiž do lgbt+ komunity a moji rodiče jsou homofobové. Před tím jsem se jim to snažila naznačit…nechala jsem třeba duhový náramek na stole…komentovala dívky ve filmu a tak, aby si toho prostě všimli. Dnes jsem konečně nabrala odvahu jim to říct. Tak jsem jim řekla, že asi nejsem úplně na kluky, a že mě více přitahuje stejné pohlaví. Táta si myslel, že si dělám srandu a že je to vtip. Máma na mě začala ječet, že je to jen trend dnešní doby a že její dcera nebude nějaká lesba, že bude mít vnoučata a že si najdu skvělého manžela…tím konverzace skončila a já se od teď celkem bojím o tom mluvit. Nikdo z mých přátel mi to nevěří, protože moji rodiče se umí skvěle přetvařovat a tak vypadají dokonale…nemám nikoho na koho bych se měla obrátit. Budou mě rodiče někdy podporovat? Jak jim mam vysvětlit, že to nemůžu ovlivnit? Popřípadě nebylo by lepší jim to neříct a pak se v 18 odstěhovat a žít svůj život?

    + taky mi máma zakazuje nosit oblečení které chci…neřeknu kdyby to bylo nějak vyzývavé, nebo tak něco, ale třeba si vezmu černou mikinu a ona po mě začne křičet, že mi spálí všechno černé oblečení a budu chodit v růžové…taky chce abych nosila sukně, jenže mám širší stehna a necítím se v ní dvakrát pohodlně, když ji to řeknu, odpovi mi že bych měla jít k psychologovi. Jak ji prostě vysvětlit, že se necítím dobře v sukni? Navíc když ji mam tak na mě na každém rohu někdo pokřikuje atd.

    Předem děkuji :))

    holka, 13 let, 30. srpna

    Milá pisatelko, 

    svěřuješ se poradně s tím, jak rodiče reagovali když jsi našla odvahu a řekla jim o tom, že si nejsi jistá svou orientací. Určitě to vůbec nebylo snadné se jim s tím svěřit a tak rozumím tomu, že tě jejich reakce musela rozčarovat. Píšeš, že rodiče působí na první dojem pohodově a tak ti nikdo nevěří, že takto reagovali. Je mi líto, že se cítíš v tom být sama a máš pocit, že se nemáš na koho obrátit. Myslím si, že rodiče mohli reagovat alespoň neutrálně. Nemusí s tím zrovna souhlasit nebo mohou mít své pochybnosti o tom, jestli to je opravdu tak nebo jsi ovlivněná trendem doby. Ale  určitě by bylo lepší aby ti naslouchali a  spíš se zajímali o to, jak jsi k tomu došla a co kolem toho prožíváš.  Třeba je to opravdu vývoj, nemáš ještě skutečné, tělesné zkušenosti se vztahy, ať už orientovanými jakkoliv. To ti tělo časem řekne nejlépe. Ale reakce rodičů neměla být takto odmítavá. Rodiče si měli udržet otevřenou cestu k tobě a k tomu, aby ses jim i nadále svěřovala. Ptáš se, jestli si jim to neměla raději oznámit v 18ti a odejít si žít svůj život. Už jsi jim to ale řekla. Možná teď doufají, že "tě to přejde". V 18ti jim to můžeš říci znovu, když to tak ucítíš. Třeba bude jejich reakce už jiná, budou vnímat, že jsi starší a vyzrálejší a nejspíš už to budeš mít sama pro sebe potvrzené. Do té doby můžeš s nimi prostě mluvit o věcech z tvého života, škole, kamarádech. A to téma orientace spíš naznačovat a nechat si to v plném rozsahu opravdu do těch 18ti. Uvidíš, třeba se tě rodiče na to zeptají znovu sami. Bylo by dobře aby vnímali, že žiješ běžný život, máš své zájmy, školu, přátele. Aby se vaše diskuze nezúžily pouze na to téma orientace ale život šel prostě dál a váš vztah se rozvíjel i jinak. I když vím, že je to velmi klíčová stránka tvé identity a právě v tomto bys potřebovala to mít s rodiči vyjasněné. Ale zkus tomu dát čas, sama sobě i jim. Mohli reagovat vlastně takovým šokem. Postupně si na to zvyknout a začnou to víc přijímat. Děje se to tak v mnoha případech. 

    Dále píšeš o tom, že mámě vadí tvé černé oblečení a nutí tě do toho, abys nosila sukně. Nejspíš ji to skrytě připomíná tvou orientaci a také určitou rebelii, a toho se bojí. Tak tě nutí do konvenčního oblečení. Je pravda, že pokud někdo chce schovat stehna, tak volí spíš sukni, že naopak vyniknout v kalhotách. Ale věřím ti, že se v sukni necítíš dobře, že to není styl oblečení, který ti je příjemný. Zkus to mámě prostě takto v klidu opakovat, že se v ní necítíš dobře a požádej jí, ať v tom nehledá nic jiného. Mamka má právo ti říci, co si o tvém oblečení myslí, může ti vyjádřit svůj názor ale neměla by tě nutit proti tvému odporu. To stejně nebude fungovat a tvůj odpor bude narůstat. Lepší by bylo kdyby si to nechala otevřeně vysvětlit a pochopila tě v tom. Tlak nic nevyřeší.

    Tak i držím palce,

    Poradce Centra Locika

    Sexuální orientace

    Ahoj, už delší dobu jsem přemýšlela nad svojí orientací dospěla jsem k rozhodnutí že se mi líbí holky. Každopádně nevím jestli bych to měla říct rodičům a kdyžtak jak bych jim to měla oznámit. Docela hodně se bojím jejich názoru na to, že jsem lesba. Mamka by s tím asi byla nějak v pohodě, ale u táty si nejsem moc jistá. Takže pokud by to bylo možné chtěla bych tě požádat o radu zda bych jim to měla už říct a nebo jestli s tím mám ještě počkat. Předem děkuji za odpověď :)

    holka, 13 let, 10. srpna

    Milá pisatelko, 

    děkujeme za důvěru s jakou se obracíš na poradnu. Píšeš, že již delší dobu přemýšlíš o své sexuální orientaci a dospěla jsi k názoru, že se ti líbí holky. A teď máš strach z toho, jak budou reagovat rodiče. Rozumím tomu, že to není vůbec snadné s tím vyjít na světlo a říci takto důležitou informaci právě svým rodičům. A můžeš teď mít strach, že ti neporozumí,  odmítnou tě, že to nějak naruší váš vztah. Rodiče jsou jedny z nejdůležitějších osob v našem životě, ať už v pozitivním, tak negativním. A právě jejich postoje a chování k nám  zásadně  formují naší identitu, sebejistotu a sebevědomí. Chápu, že by jsi v tom teď už chtěla mít s rodiči jasno a nejspíš si moc přeješ aby tě vzali takovou jaká jsi a přijali tě i s tvou odlišnou sexuální orientací. Na druhou stranu bych ti teď spíš doporučila s tím oznámením rodičům trochu počkat. Nech to v sobě ještě nějaký čas zrát, pozoruj to, získáš také první opravdové zkušenosti ve vztazích. To všechno ti dá celkově větší sebejistotu a sebedůvěru v tom rozhodnutí. A pak se ti nejspíš bude s rodiči o tom hovořit lépe, když si už budeš opravdu jistá. Pokud je to pro tebe nyní osobně důležité, aby rodiče věděli, co se s tebou děje, můžeš jim to zatím naznačit, že o tom uvažuješ, že cítíš, že by s tebou mohlo být něco jinak. Trochu je na to připrav. Nebo promluv zatím jen s mamkou a uvidíš jaká bude její reakce a pokud pozitivní, tak se můžete spolu dohodnout na tom, jak to říci tátovi. Je teď moc důležité aby tě někdo svou třeba i nechtěně necitlivou reakcí nezranil. Potřebuješ teď čas aby to v tobě mohlo v klidu dozrát. Ať už to bude nakonec jakkoliv. A pokud je tedy tvůj strach z reakce rodičů hodně velký, tak ti doporučuju si nejdřív vybudovat sebejistotu mezi jinými osobami a pak to rodičům oznámit. 

    Tak ti držím palce ať najdeš svou  opravdovou a správnou cestu a plně se za ní postavíš,

    S pozdravem, 

    Poradce Centra Locika

    Sexuální orientace

    Dobrý den mám menší problém mám rád jednu holku ale poslední rok jsme se moc neviděli protože vždycky jeden nemá čas ale poslední dobou se mi začali líbit i kluci ale přitom se mi líbí i holky obávám se že jsem bisexuál ale bojím se že by to zjistili rodiče protože odmítají LGBT hlavně můj otec takže se trochu bojím že by to byl problém.Měl bych jim to říct kdyžtak jak nebo ještě počkat.

    kluk, 12 let, 31. července

    Milý pisateli, 

    je dobře, že se svěřuješ poradně. Není to nejspíš jednoduché psát o takto citlivém tématu. Píšeš o tom, že u sebe pozoruješ, že se ti začínají líbit i kluci a uvažuješ nad tím, jestli nejsi bisexuál. A pak máš strach, zda-li a kdy to říci rodičům. Vzhledem k tomu, že je ti 12 let a jsi v tomto objevování partnerských vtahů, sexuality a intimity velice na začátku, tak bych ti doporučila s tím sdělením rodičům zatím počkat. Dej tomu zatím čas. Pokud máte spolu s rodiči důvěrný vztah, můžeš se třeba svěřit s tím, že o tom přemýšlíš ale nejsi si jistý. Ale pokud se bojíš, že by to byl problém, tak by mohlo přijít něco třeba i nechtěně necitlivého a to by tě mohlo hodně znejistit. Zkus si to zatím zkoumat sám pro sebe. Ono se to bude postupně vyhraňovat, budeš mít i nějaké osobní zkušenosti a postupně se v tom sám v sobě lépe vyznáš. A až si budeš jistější, tak pak se ti bude s rodiči o tom určitě mluvit lépe. Také třeba mezitím poznáš další osoby, s podobným zaměřením a i ony ti dají nějaké rady nebo budou sdílet své zkušenosti, jaké to bylo, o tom říkat rodičům. Tak se ti to všechno bude víc ukazovat. Pokud budeš potřebovat, můžeš se znovu obrátit na poradnu. 

    Držím ti palce, aby se ti podařilo najít cestu k opravdovému sebepoznání a potkal osoby, které ti v tom co nejlépe a laskavě pomůžou, 

    s pozdravem, 

    Poradce Centra Locika

    Sexuální orientace

    Jsem trans + Kde seženu binder?

    Ahoj.
    Doufám že si všichni užíváte prázdniny ^^

    Dnes jsem se chtěl/a zeptat ohledně genderové identity, hlavně.

    Už je tomu pár let co mi došlo že se cítím jako opačné pohlaví.
    Nikdy mě nebavily panenky, spíše autíčka a takové to plastové nářadí pro děti, když jsem byl/a mladší.

    Posledních pár let také na mě nedostanete sukně,
    a růžové oblečení či šaty už vůbec.

    Zítra mi bude 15,
    A nějakým zázračným způsobem se mi podařilo přesvědčit svoji dost homofóbní matku aby mě nechala ostříhat na -klučičí- účes.
    Ale stejně jsem jí nebyl/a schopný/á říct, že jsem možná trans.

    Spíše kvůli její reakci, a sám se toho dost bojím.

    Co se týče LGBTQ+
    Už jsem jí několikrát zmínil že se mi líbí holky, už po delší dobu, a i když je tu ta šance že se to všechno později změní, chtěl bych aby to aspoň lehce respektovala když to zatím přetrvává.
    Ale moc dobře to nedopadlo.

    A tak si dokážu lehce představit že to bude '' velký špatný '' až se dozví že její dcera je trans.

    Tudíž..
    Rovnou k otázce.

    1. Jak řeknu matce [která je dost trans-fóbní] že jsem trans?
    2. Jak poznám že se to opravdu nezmění?
    3. Jak/kde jsem si schopný obstarat v ČR binder, nejlépe bez vědomí či souhlasu rodičů?

    Děkuji.

    kluk?, skoro 15 let, 20. července

    Ahoj z Modré linky,

    představuju si, že to pro Tebe není snadné necítit se dobře ve svém těle, nebýt v souladu s tím, jak ses narodil/a. A chci Tě podpořit v tom, že pocity nejsou špatně, i když nám třeba říkají něco, co se nám ne vždy musí nutně líbit. Chci Tě tedy podpořit v tom, abys svým pocitům naslouchal/a. To je i odpověď na Tvou otázku, jak poznat, že se to opravdu nezmění. Neexistuje žádná spolehlivá odpověď, to jediné, co můžeš, je právě naslouchat svým pocitům, Ty jsou totiž naší směrovkou v životě.

    Ani na to, jak mamce říct, jak to s Tebou je, není žádný spolehlivý recept. Můžeš třeba využít příběhů lidí, kteří si stejnou situací prošli před Tebou a na jejich příkladu mamce buď postupně naznačovat, nebo rovnou říct, že to máš stejně. Ze známých osobností změnou pohlaví prošla například zpěvačka a herečka Lucie Brychtová, dříve Petr Brychta. Ty znáš mamku nejlíp, tak můžeš nejlépe odhadnout, jak na to. Bohužel, nejde zařídit, aby ten druhý přijal naši zprávu, jak si přejeme. Můžeš si ale pro sebe hledat podporu u druhých lidí, kteří budou na Tvé straně, mít při sobě nějaký talisman, který Tě posílí, a tak podobně.

    Kde koupíš binder, to netuším, pravděpodobně v nějakém obchodu s prádlem, můžeš si to ale vygooglit na internetu. Případně by Ti s tímto i ostatními dotazy mohli poradit v poradně "S barvou ven" (https://www.sbarvouven.cz/). Můžeš tam zkontaktovat lidi, kteří řešili podobné otázky jako Ty a zeptat se jich, jak na to šli oni.

    Přejeme Ti odvahu a sílu žít svůj život tak, jak to cítíš Ty,
    Modrá linka

    Sexuální orientace

    Dobrý den. Zdravím všechny,
    Mám tu takový menší problém ale i dotaz.

    Dost často přemýšlím nad svou sexuální orientací a dost v tom lítám, během tohoto školního roku se mi líbily dvě osoby.

    1. Byla moje nejlepší kamarádka a měla jsem jí nutkání dát pusu třeba na tvář nebo klidně i na pusu.

    2. Byl můj spolužák Honza. Líbila se mi jeho povaha a to jak se hezky chová k holkám, ale i jak vypadal. Je hezky co si budem. Řekla jsem mu to a on mě odmítl. A i když mě odmítl tak jsem se nerozbrečela a prostě jsem to příjmula.

    Tak tedy nevim jestli jsem bisexuál nebo lesba (dokážu si představit chodit s holkou a přiznat si to. A dokážu si s ní klidně představit pusu i postelové hrátky), jsem opravdu na vážkách.

    A hlavní můj problém jsou rodiče. Protože kdybych opravdu byla a udělala coming out před rodiči, bojím se, že by mě přesvědčovali jestli jsem si opravdu jistá jestli jsem se nemýlím nebo něco podobného (můj taťka by s tím byl nejspíš v pohodě ale mamka má názor že bisexuálové neexistují).A taky bych se obávala toho že by mě kvůli mě sexuální orientaci vyhodili z domova.

    Adell, 14 let, 10. července

    Milá pisatelko,

    děkujeme za důvěru s jakou se obracíš s tímto citlivým tématem na naší poradnu. Píšeš, že přemýšlíš nad svou sexuální orientací neboť se ti začíná ukazovat, že možná cítíš náklonnost jak k holkám, tak klukům. Zatím nemáš přímo zkušenost, probíhá to na úrovni pocitů a proto si nejsi jistá, jak to vlastně s tebou je. Myslím si, že je to tak v tvém věku přesně jak má být. Vše se probouzí a ukazuje, poznáváš sama sebe. Budeš získávat víc zkušeností, i těch z osobního tělesného kontaktu a vše se ti tím víc a víc vyjasní. Je to vývoj. Určitě o tom budeš i komunikovat s podobně stavěnými osobami a tak budeš získávat víc informací o sobě a lépe se poznáš. Jsi ve věku, kdy se v tobě sexualita  probouzí a rozvíjí, chce to  čas tomu v sobě víc porozumět, a to bez ohledu na to, jaká tvoje sexuální orientace nakonec bude. Takže tvá nejistota je úplně normální a pochopitelná. Buď k sobě citlivá a pozorná a vnímej signály těla, co chce a co nechce. Tělo je v tom dobrý učitel. Nenech se  tlačit nebo manipulovat do vztahů, u kterých ti něco v tobě říká, že jít nechceš. Sexualita je velice citlivé a zranitelné místo v duši člověka. Raději pomalu ale opravdově. 

    Píšeš pak také o tom, že máš strach, jak to přijmou rodiče. Doporučuju ti aby jsi ani v tomto nespěchala. Jak budeš lépe poznávat sebe sama a budeš si sebou jistá a pevnější ve svém rozhodnutí tak se ti bude   vůči rodičům vystupovat lépe.  Když z tebe ucítí tvou sebejistotu a náhled na to, že víš co chceš, tak tě budou víc respektovat a přijímat. Máš strach, že tě rodiče kvůli tvé sexuální orientaci vyhodí z domova. Do 18ti let, že ze zákona z domova vyhodit nemůžou. A v 18ti letech zase budeš dál než jsi teď, tvá situace bude jiná. Určitě budeš lépe vědět, jak si s životem poradit, budeš nejspíš maturovat na nějaké škole, budeš si jistá tím, kdo jsi. To jaká bude reakce rodičů můžeš asi už nyní trochu odhadnout z toho, jaký jste měly do teď vztahy. Pokud od nich cítíš přijetí, máte pozitivní, uvolněné vztahy, cítíš se doma dobře, tak se dá hodně předpokládat, že přijmout i tvou případnou jinou sexuální orientaci. Třeba jim to nepůjde hned ale postupně si na to zvyknout a naučí se s tím žít. 

    Pokud budeš potřebovat o tom víc napsat, tak můžeš třeba využít nějaký z chatů na lince důvěry pro děti nebo od Centra Locika. Můžeš se znovu obrátit i na poradnu. 

    Tak ti moc držím palce, aby se ti to vše dobře vyjasnilo a ty našla své pevné a opravdové místo v životě a mohla být spokojená s tím kdo jsi,

    s pozdravem, 

    Poradce Centra Locika

    Sexuální orientace

    Dobrý den,
    je to asi hodně hloupá myšlenka, když mám jenom 14 let, jenže vůbec si nejsem jistá, zda se mi líbí kluci nebo holky.
    Nemám žádné kamarády opačného pohlaví a žádný kluk mě zatím úplně nezaujal. Moje máma tvrdí, že jsem ještě neměla možnost potkat nějakého dobrého kluka a vsadím se, že jako každý jiný rodič by chtěla jednou vidět moje děti (jakože ne adoptované).
    Taky říkala, že by jí zas tak nevadilo, kdybych byla na holky, ale netuším, jestli to myslela vážně, jelikož kdykoli někde vidí zmínku o LGBT komunitě, nevypadá, že by k této menšině měla respekt.

    Tohle asi teď bude trochu mimo téma, ale před několika dny jsem jela domů na kole, ze strmého kopce vedle nějakého chodníku, a pak jsem se náhle zadívala na jiné holky, které šly stejným směrem, když v ten moment jsem asi na chvíli ztratila vědomí a pak jsem spadla prudce na ten chodník. Nevím, jestli to bylo, protože jsem byla unavená, nebo jsem příliš věnovala pozornost těm lidem okolo.

    Takže zkráceně, moje otázka je - Mám dělat, že jsem na kluky a nechat si své myšlenky pro sebe, nebo být sama sebou..?

    holka, 14 let, 16. července

    Ahoj,
    nejistota ohledně sexuální orientace se u lidí tvého věku vyskytuje docela často. Je fajn dát si dost času, rozhlížet se kolem sebe a uvidíš, jestli tě nakonec budou přitahovat spíš kluci nebo holky.
    Svoje myšlenky ohledně své orientace si nemusíš nutně nechávat pro sebe. Může být přínosné promluvit si o nich s kamarádkami nebo s maminou, pomůže ti to srovnat si myšlenky.
    Měj se krásně!
    Péťa

    Sexuální orientace

    Ahoj Alíku, už dlouho přemýšlím nad mojí sexuální orientací a poslední dobou jsem strašně zmatená chvíli se mi líbí kamarád kterého znám dlouho a chvíli se mi líbí zase moje BFF a nevím proč se mi to děje. (předem děkuji za odpověď :D)

    holka, 11 let, 12. července

    Ahoj,
    nejistotu ohledně sexuální orientace zažívá spoustu lidí. Někomu se mohou dokonce líbit i kluci i holky zároveň. Tahle zmatenost, kterou popisuješ, je normální, zvlášť ve tvém věku. Je třeba nějaký čas, aby ses dobře zorientovala ve své sexualitě. Užívej si přátelství s kamarádem i BFF, uvidíš časem, jestli budeš mít potřebu si s někým z nich začít něco víc.
    Měj se krásně,
    Péťa

    Sexuální orientace

    Pojem „normální orientace“

    Ahoj, chci jen říct, že u nás ve škole jsem ke konci školního roku slyšela od děcek něco, že „normální orientace“, a chci tedy říct, že žádná vyloženě normální orientace není... je úplně v pořádku, když jsi gay, lesba, bisexuál, pansexuál atd. Stejně tak, jakou máš barvu pleti, jak vypadáš, jakou máš váhu (i když tady u té váhy, když je člověk obézní, tak to ze zdravotního hlediska není úplně dobré), když se ty sám cítíš takový, jaký jsi, dobře, tak je to skvělý, a když ne tak (když se to týká něčeho jiného než váhy) zkus se sám k sobě otevřít, být upřímný a říct si, co se ti na sobě líbí... A jestli se ti někdo za něco posmívá, tak si z toho nic nedělej, protože ten člověk má buď problém sám se sebou, a nebo má tak nudnej život, že musí řešit tebe... Každej člověk, včetně tebe, je originální, doufám že to někomu pomohlo$>

    holka, 12 let, 9. července

    Ahoj,
    nejprve musím podotknout, že poradna slouží na dotazy, ne na úderné povzbudivé proklamace, ale chápu, že se snažíš pomoct ostatním. O:-)

    normální = mající často se vyskytující vlastnosti; shodující se s normou; synonyma: obvyklý, běžný, standardní, všední, obyčejný

    Zdroj: Wikislovník

    Jelikož se na nic neptáš, můžu ti tady napsat nikoliv fundovanou odpověď, ale názor: Nepřijde mi úplně užitečné šťourat se v tom, co znamená pojem normální. Ono to slovíčko má nějakou svoji zaběhnutou jazykovou definici, která je nejspíš mnohem silnější než jakýkoliv společensky bojovný výkřik.

    Heterosexuální orientace je podle většiny průzkumů mnohem běžnější než jakákoliv jiná, takže mi nepřijde vyloženě chybné označovat ji pojmem normální. Naopak tvrzení, že není žádná obvyklá obyčejná orientace, bych za mylné považoval. To, že něco je normální, neznamená, že je to správné, zrovna tak to, co není normální, není automaticky špatné. Pokud si toto uvědomíme, možná se vytratí chuť zakázat toto přídavné jméno ze společenských diskusí… ne?

    Jestliže někdo ve školním prostředí vysloví pojem heterosexuální, probudí tím možná víc pubertálních uší, než by chtěl, to může být dobrým důvodem k hledání nějakého nesexuálního synonyma. ;-)

    Ještě bych měl zmínit, že v lidské populaci existují sexuální orientace, které i shovívavá odborná veřejnost považuje za škodlivé a nebezpečné. Třeba různé sadistické deviace – některé lidi může vzrušovat násilí a/nebo jiné druhy ubližování ostatním. Takže hodit všechno do jednoho pytle „buď sám sebou a okolím se netrap!“ není úplně vždycky tak skvělá rada, jak se na první pohled zdá.

    Lidské touhy tvoří široké spektrum a část toho spektra společnost uznává, část z dobrých důvodů odmítá, na část kouká divně i bez dobrých zdůvodnění. Zajímavým příkladem z oblasti morální psychologie je třeba hypotetický sexuální vztah mezi dvěma sestrami – i velmi tolerantní lidé se na takovou situaci většinou zatváří :-$, přestože nehrozí, že by lesbičky incestním vztahem zplodily postiženého potomka. Z jejich počínání nevznikne žádná škoda, nikdo tím netrpí, ale přesto to na lidi působí dojmem, že je něco špatně. Podobně nevysvětlitelný pocit bytostného odporu mají někteří heterosexuálové při představě homosexuálního vztahu. Někteří ho umí překonat, někteří ne… :-|

    Ještě bych měl zmínit tradiční frázi, že ve věku okolo dvanácti let je celkem normální, že lidi nemají ve své sexualitě jasno.

    Alík

    Sexuální orientace

    Jeden den jsem hetero, druhý gay

    Ahoj Alíku, mám problém. Každý den se cítím jinak - Jeden den jako hetero, bi, a gay atd. Přesto jsem se rozhodl že jsem hetero ale nevím. Je tato změna nálad dočasná a dělají to hormony? Homofob nebo něco nejsem ale gay být nechci. Díky

    PS: Jsem v pubertě

    kluk, 12 let, 28. června

    Ahoj,
    váhání ohledně sexuální orientace je v dospívání poměrně běžnou záležitostí a skutečnost, že se každý den cítíš jinak, znamená, že se teprve snažíš zorientovat sám v sobě a zatím se v sobě příliš nevyznáš. To je ale skutečně běžným průvodním jevem dospívání. Sexuální orientace je vrozená a nemůžeš se jednoduše rozhodnout, jestli budeš heterosexuál, nebo gay. Je to podobný případ, jako kdyby ses snažil rozhodnout, jakou budeš mít barvu očí.
    Doporučuji ti tedy nechat tomu volný průběh a časem sám zjistíš, které z pohlaví tě přitahuje. Teď ještě není potřeba to řešit a skutečně nech sám sobě pár let na to, aby ses v sobě vyznal a všechny tvé pocity, emoce a city se mohly ustálit. Pak ti bude tvá skutečná orientace mnohem jasnější.
    Měj se hezky!
    Bára

    Sexuální orientace

    Ahoj, mám takový problém, nebo spíš… trochu víc problémů.
    Prostě, jde o to že mi přijde že moje máma mi skoro nic nedovolí. Teď nemyslím jako nějaké věci. Tady ani nejde o peníze, nebo že bych chtěla nějaký předražený věci atd.. ale spíš.. jako mě nikdy tolik netrápilo že mám třeba akné nebo nějaké nedostatky, s tím třeba člověk ani moc udělat nemůže ale teď mě trápí to že mám chlupaté nohy a podpaží. :( nemyslím nějaké chmíříčko ale tmavé delší chlupy. Samozřejmě nejsem jediná.. u nás ve třídě taky holký mají chlupy. Jenže oni prostě řeknou mámě jestli by nemohli žiletku a mají to ale já: jsem se jen tak jenom zmínila o tom že by jsem si ty nohy chtěla třeba jen vydepilovat ale máma na mě hned začala poučovat že se poprvé oholila až v 16ti a že za „jejích dob“ to bylo normální a taky se za to nikdo nikomu neposmíval (bylo to prostě normální) jenže teď je normální se holit. A teď když je teplo nemůžu nosit ani kraťasy. Mě osobně to až tak nevadí ale záleží mi na tom co si o mě lidi myslí. Nechci aby si o mě mysleli že jsem nějaká nehygijenická špindíra. A taky se mi za to smějí. Já jsem potom kvůli tomu furt ve stresu a pod tlakem co si o mě lidi říkají, a přitom by stačilo tak málo… jen abych si ty nohy a podpaží aspoň vydepilovala.:(
    Taky mi třeba nedovolí podprsenku a to mi je hodně nepříjemné ještě k tomu když mě nutí nosit tílka a prostě odmítám a pak to skončí tak, že se rozbrečím a máma je naštvaná. A to co jsem tu popsala jen základní hygienické návyky holek v mém věku které mi máma zakazuje a já se cítím hodně nepříjemě a nepřirozeně. Na to že bych si mohla třeba jenom nabarvit pramínek vlasů nebo třeba zastříhat konečky bych mohla rovnou zapomenout nemůžu mít vůbec vlastní styl. Furt mi říká proč nejsem jako ostatní holky ze třídy které nosí sukně kraťasy atd. Já bych je taky klidně nosila jenže jí nedochází že je to jen kvůli ní když mi nedovolí si ani vydepilovat nohy.
    Nevíte jak jí mám přesvědčit aby mi to povolila? Nebo aspoň třeba jestli si jde nějak po domácku vydepilovat nohy😩 vím, už vymýšlím blbosti ale už fakt nevím.
    Ještě jsem taky strašně zmatená z mají sexuální orientace. Asi do 11 let jsem byla normálně heterosexual ale potom se mi začala líbit jedna holka z kroužku na který chodím a postupem času jsem zjistila že se mi asi nelíbí kluci😶 jsem ze všeho strašně zmatená a vůbec mi to nepomáhá. Taky mi strašně snižují seběvedomí ty lidi jak říkají že všechny „třináctky“ jak jim řikají mají fake deprese a hrají si na lgbtq a všechny kouří a pijou a co já vím co všechno a háží všechny do jednoho pytle i když vůbec nezáleží na věku ale na povaze člověka. Tím že nás takhle sráží tak dospívající holky to nesou hodně špatně( z vlastní zkušenosti)
    Byla bych ráda za aspoň menší radu a promiň že je to tak dlouhé ale aspoň se mi trochu ulevilo že jsem ty všechny svoje pocity mohla napsat.
    Předem moc děkuji za odpověď:)

    holka, 13 let, 24. června

    Ahoj,
    zkus si s maminou promluvit o tom, jaké potíže ti přinášejí neoholené nohy a nenošení podprsenky. Možná to za jejích dob bylo jinak, ale doba se mění a mamina možná netuší, jak moc. Řekni jí, že bys ráda nosila sukně, ale že to u spolužáků vede k posměškům, když si neoholíš nohy a že ti to není příjemné. Zkus jí to trpělivě vysvětlit.
    Co se týká sexuální orientace, není nic špatného na tom, že si nejsi jistá, jestli jsi spíš na holky nebo na kluky. Většinou časem dojde k tomu, že se preference ustálí a člověk se cítí spíše heterosexuální nebo spíše homosexuální. Řadu lidí ale i v dospělosti přitahují obě pohlaví. Uvidíš, jak se to bude vyvíjet u tebe.
    Jsem ráda, že se ti psaním zprávy ulevilo, klidně zase napiš,
    Péťa

    Sexuální orientace

    Jsem gay?

    Ahoj,
    mám takový problém. Nevím jestli jsem gay nebo hetero. Já si myslím že jsem gay. Prostě se tak cítím. Dělal jsem si i pár testů a vetšinou mi vyšlo gay a jednou bi. Měl jsem i 2 holky a k oboum dvou jsem něco cítil ale i tak si myslím že jsem spíš na kluky. Nechci to říct rodičům dokud si nenajdu nějakého kluka. Dal jsem si na tapetu i tuto vlajku : 🏳️‍🌈 a můj táta to zjistil ale řekl jsem mu, že to není ta gay vlajka.
    Kamarádky mojí bývalé holky ze kterou jsem se rozešel protože jsem gay si myslí, že gay nejsem, protože jsem na to prý moc malej, ale já si to nemyslím.
    Mají pravdu? Jsem gay nebo ne?

    kluk, 11 let, 18. června

    Ahoj,
    chápu, že tě otázka tvé orientace trápí, ale myslím, že má pravdu tvá kamarádka, která tvrdí, že je ještě příliš brzo na to, abys dělal ohledně své sexuální orientace jakékoli závěry. Jsem přesvědčená, že to, co popisuješ, je tápání a zmatení typické pro dospívání. Píšeš, že jsi měl v jedenácti letech už dvě přítelkyně, ale cítíš, že jsi gay. Je skutečně ještě příliš brzy na to, abys měl skutečný partnerský vztah a žádné testy, které si uděláš na internetu nebo v časopise, ti tvou sexuální orientaci neobjasní.
    Nejlepší bude, když tomu necháš ještě pár let volný průběh a budeš pozorovat, jak se své preference budou vyvíjet. Až budeš starší a budeš mít zkušenost se skutečnými partnerskými vztahy, budeš mít ohledně své orientace jasno. Zatím se tím nemusíš vůbec trápit.
    Měj se hezky!
    Bára