Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alík radí dětem

    Kamarádi

    Ahoj
    Mám rada seriál my little pony a bojím sa že keď to poviem spolužiakom vysmejúsa mi za to.Vždi ked vidia spolužiaci niaky obrázok my little pony v mojom mobile vyhovorím sa že mi to tam stiahla sesternica. Viem že ten seriál majú radi aj starši ľudia ako ja...ale ja sa za to hanbím. Mám sa im priznať?

    holka, 12 let, 9. ledna 2019

    Ahoj,

    fajn je, pokud si člověk na nic nehraje a je prostě tím, kým je. K Tobě, Tvé osobnosti patří i Tvé záliby, mezi jiným tedy i seriál My little pony. Nevím, z čeho usuzuješ, že by se Ti spolužáci mohli vysmívat, ale věřím, že své spolužáky znáš.
    Vždy ale záleží jen a jen na Tobě a na tom, jak se k celé té věci postavíš. Člověk by se měl umět za sebe a své záliby postavit. Pochopitelně, nikdy se nezavděčíš, to ani nejde, všem. Proto nějaké hlasy, které by se vysmívaly nebo pochybovaly, můžeš přejít, zkusit si jich nevšímat. Pokud by mezi takovými lidmi byl někdo, na kom Ti záleží, pak stojí za to, pokusit se takovému jedinci vysvětlit, co se Ti na dotyčném seriálu líbí, proč ho sleduješ. Všechno spočívá v klidné a rozumné komunikaci. Navíc každý člověk je jiný, tudíž se zcela pochopitelně liší i svými zálibami. Mám-li jiné záliby, je to v pohodě, ale nemám právo se druhému vysmívat jen proto, že on má nějaké jiné, odlišné od těch mých.

    Přejeme Ti dobré zdraví v novém roce a hodně kamarádů kolem sebe.
    Modrá linka

    Podpořte prosím Modrou linku!
    Pomohla již v této poradně tisícům dětí.

    Na otázky odpovídají

    pracovníci Modré linky, psycholožka BáraV, poradenské centrum Locika, MUDr. Jiří Staněk, MVDr. Přemysl Rabas, vědecký novinář Pragmatik, student práv Yaboiii, Škola Vitae, bojovníci proti kouření z projektu Nekuřátka a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

    Dotazy mohou pokládat pouze děti mladší 15 let.

    Kamarádi

    Bojím se odmítnutí

    Ahoj poradno :-), mám takový hodně divny dotaz a přijde mi že na něj ani nemáte jak odpovědět, ale dost mě to trápí a fakt bych to chtěla teď vyřešit, takže, já mám vlastně takovou osobnost, že se bojím názorů nebo třeba slova „Ne“ protože se pak cítím proste divné a že jsem byla třeba vlezlá, nebo třeba když běžíme nějakou týmovou soutěž na tělocviku, tak se furt bojim jako „no ale co si o mě budou myslet když to nedoběhnu??“ „ Co když jim to zkazím?“ Atd.. No a já si vlastně myslím ze když jsem v nějakým oblečení, a není mi volné, tak se cítím hrozně tlustá, no a proto se s tím něco snažím dělat, ale nic nepomáhá, ani to že každého večer jím jenom saláty a sladký jsem neměla asi 2-3 týdny. A proto chci nosit takové ty „volné trička“ ( hlavně se v nich cítím dobře a líbí se mi to) jenomže, jak jsem říkala na začátku, bojím se názorů lidí toho že mi řekne ne, takže se to bojim říct mamce, jako co by si o mě myslela? Vím že je to hodně zapeklitým a zvláštní dotaz, ale chtěla bych vědět co mám dělat :(
    Děkuju předem a hezký den :-)

    holka, 11 let, 25. července

    Ahoj,

    děkujeme za důvěru, se kterou ses nám svěřila. Píšeš o obavách z toho, jak Tě budou druzí hodnotit, z toho, že nějak selžeš. Taky z toho, co by se stalo, kdybys na něco řekla „ne“. Myslím si, že do jisté míry jsou to normální pocity, které čas od času zažívá každý člověk - protože chceme být přirozeně součástí nějaké skupiny a jsme rádi, když nás ostatní lidé přijímají. Řekla bych, ve Tvém věku, tedy na začátku dospívání, to lidé mají ještě o něco náročnější, protože ještě nemají tolik zkušeností a tolik se neznají, aby věděli, což všechno zvládnou a že je v pořádku, když se jim náhodou někdy něco nepovede. Neznám žádného člověka, který by někdy neudělal chybu anebo se mu něco nepovedlo. Navíc, když uděláme chybu, můžeme se díky ní něco nového naučit a uvědomit si, co by se dalo udělat lépe. Z mého pohledu se tedy na chybu nemusíš dívat jen jako na něco špatného, ale spíše jako na svého parťáka, který Ti umožní získávat nové zkušenosti a překonávat překážky. Byla by škoda, aby Ti strach z odmítnutí anebo z kritiky zabránil zkoušet věci, které by Tě zajímaly a mohly Ti přinášet radost.
    Ohledně oblečení - pokud se Ti líbí volnější oblečení a je Ti v něm dobře, je úplně v pořádku, že je budeš nosit. Chápu, že se v tom asi člověk cítí pohodlněji, než když má na sobě něco hodně obtaženého. Zároveň píšeš, že se snažíš zhubnout, aby ses v obtaženém oblečení nepřipadala tlustá. Přála bych Ti, aby ses ve svém těle mohla cítit dobře. Připadá mi fajn, když se snažíš jíst zdravě - více zeleniny a omezení sladkého je obvykle krok správným směrem. Dávala bych si ale pozor na nějaké drastické diety, které by Ti mohly uškodit. Je úplně v pořádku, že si někdy člověk dá něco, co mu chutná, i když to má víc kalorií anebo to není zdravé (sladké, brambůrky, pizza, hamburger). Někdy je to tak, že čím víc si to zakazujeme, tím větší na to máme pak chuť.
    Chtěla bych Tě podpořit, abys to, co Tě teď trápí, mohla sdílet s někým, kdo je Ti blízký, s kým by sis o tom mohla povídat. Pokud máte s mamkou hezký vztah, nevidím nic špatného na tom, když jí o tom povíš. Myslím si totiž, že spousta mladých dívek se trápí něčím podobným, jako jsi nám popsala Ty a je možné, že i Tvoje mamka může mít se svého dospívání nějaké podobné zkušenosti, které Ti může předat. Kdyby něco z toho, co Tě trápí, chtěla probrat podrobněji, můžeš se nám ozvat na Modrou linku - na chatu, telefonu anebo Skypu. Kontakty a provozní dobu najdeš na našich webových stránkách www.modralinka.cz.

    Zdraví

    Modrá linka

    Kamarádi

    Okolí má výhrady k tomu, že jsem na Alíkovi

    Ahoj poradno :-D předem se omlouvám za to že píšu teď nějak často, vždy mě napadne další dotaz co bych potřebovala vědět až po tom, co už jeden napíšu, teď mám dva takové rychlé dotazy, takže já jsem sice na Alíkovi docela chvilku, ale baví me to tu a chci tu být, jediný problém je ten, že mi moje kamarádky říkají ze je to pro malý děti a ze tahle stránka je tak maximálně pro srandu, takže proste takový ti vtipálci co si dělají srandu z poradny a jsou tady jenom kvůli srandě, a můj bratr (13 ) na to má názor takový, ze je tady nebezpečí a muže se mi něco stát, ze jsou tu heckři atd. Nevím co mám dělat :-( jenom rodiče ví, že jsem na Alíkovi a jsou jediný, kterým to nějak tak nevadí, nevím, co mám dělat, říct kamarádkám ze si muzu delat co chci se mi nechce, mám takovou osobnost ze to proste říct nemuzu a bojim se ztráty kamarádek :-( . No a druhy dotaz […] (odmazáno)

    předem dekuju a mějte hezky den :-)

    holka, 11 let, 24. července

    Ahoj,
    to je zapeklitá situace. Nepochybně to vyzní z mé strany zvláštně, ale možná bys mohla před svým okolím můj web trošičku hájit. O:-)

    Průměrný nezletilý uživatel Alíka je o pár let starší než ty. Máme sice na první pohled roztomilou hlavičku webu s kresleným pejskem, ale při bližším ohledání je očividné, že klademe velký důraz na psaný text. Není tu moc videí, nemáme tu ani animované GIFy, články mívají tisíce znaků (a mnoho dotazů v poradně také není zrovna stručných), bez pozorného čtení se tady člověk daleko nedostane – takhle si tvé kamarádky představují web pro malé děti? O=

    Co se týče zábavnosti poradny, opět jde poměrně snadno ukázat, že většina dotazů moc veselá není. Naopak občas řešíme smrtelně vážné potíže, popsané stoprocentně skutečnými dětmi. Někdy necháme zveřejnit i poděkování. O starších všelijak-divných dotazech vzniklo pár slavných videí, ale občas zpozorujeme, že vznikají i méně slavná videa, kde se někdo rozhodne „pobavíme se u Alíkovy poradny“ a bez větší přípravy se rozhodne číst dotazy… a výsledkem je nuda. Někdy je nám začínajících YouTuberů skoro až líto, že pro ně nemáme dostatek humorného materiálu. :->
    Pokusy o vtipné dotazy v posledních letech už nezveřejňujeme, takže vtipálci mají většinou smůlu.

    Tvůj bratr se obává hackerů? Hm, jak tohle vysvětlit? To je docela oříšek. Hacker je česky počítačový odborník, ne nutně útočník. Máme tu mezi uživateli několik lidí, kteří počítačům rozumějí a které nejspíš čeká slibná kariéra v oboru informačních technologií. Všichni zdejší hackeři jsou neškodní a přátelští. Že by nějaký expert útočil na zdejší uživatele, o tom slyšíme prvně. Když to porovnáme třeba s provozovatelem Instagramu: společnosti Facebook před třemi lety unikla databáze skoro milionu a půl českých uživatelů! Webu Alík.cz se podobně nebezpečný průšvih nikdy nestal. Jsme nedobytná pevnost! B-)

    Možná jsem tvého bratra špatně pochopil a obává se jinak nebezpečných lidí, těch, kteří touží ubližovat dětem. Pokud si sem takto narušený člověk troufne vkročit, většinou zkouší odlákat dítě pryč, na Skype nebo na Instagram, aby mu nehrozilo dopadení. Protože sociální sítě pro dospělé moc nehlídají bezpečnost dětí. My na ni klademe velký důraz a rizikové lidi neváháme okamžitě nahlásit policii. Pokud se nenecháš vylákat na jiný web, jsi tu v bezpečí. Můžeš se svého bratra zeptat, jak poznává, jestli jsou bezpečné weby, na které on sám chodí…

    Jinak také viz starší dotaz: Je Alík bezpečný?

    Všechna argumentační munice, kterou ti tady sypu, předpokládá, že s kamarádkami a bratrem můžeš normálně diskutovat. Pokud diskuse z jakéhokoliv důvodu možná není, nabízí se možnost toto téma prostě neřešit. Nemusíš s nimi o mém webu mluvit. Máš nárok na soukromé záliby, o kterých nepotřebují vědět. ;-)

    Alík

    P. S.: S druhým dotazem ti já neporadím, omlouvám se, polož ho prosím odděleně. O:-)

    Kamarádi

    Je na mě naštvaný

    Ahoj, mám problém.. Jeden kluk se mi svěřil s tajemstvím a já se prořekla kamarádce.. Teď mě ignoruje, i přes moje omluvy a já nevím co mám dělat, nechat ho být nebo se mu omlouvat pořád dokola..?:-(

    holka, 12 let, 11. července

    Ahoj z Modré linky,

    umím si představit, že Tě mrzí, že jsi udělala chybu. To se občas stane každému. Možná ten kluk potřebuje nějaký čas, aby se s tím, že jsi jeho tajemství prozradila, vyrovnal. To ví jen on. Pokud ses mu už omluvila, můžeš mu napsat, že Tě to mrzí a že bys byla ráda, kdyby Ti mohl odpustit. Zda Ti dokáže odpustit, to už je na něm.

    Přejeme Vám oběma klidné dny
    Modrá linka

    Kamarádi

    ahoj aliku a spol.
    (Tohle píšu z účtu me sestry)
    Vcera vecer jsme si z kamarady rikali ty nejvetsi tajemstvi a muj kamarad rekl ze si musli ze je psychopat protoze posledni dny (skoro týden) nejedl a já nevim co s tim

    holka, 11 let, 29. června

    Milá dívko,

    svěřuješ se poradně s tím, že tvůj kamarád si o sobě myslí, že je psychopat. A jako důvod uvádí, že týden nejedl. Ptáš se pak, co s tím máš ty dělat. Chápu, že to označení „psychopat“ může vyvolávat strach nebo nejistotu či další nepříjemné emoce a vzbuzovat hodně otazníků nad tím, co to vlastně bude pro vaše kamarádství znamenat. Nejdříve ti chci napsat, pokud někdo nějaký čas nejí, tak to rozhodně neznamená, že je psychopat. Je možné, že tím kamarád vyjadřuje nějaké pochybnosti o sobě, o své povaze, že se může v něčem cítit jiný než ostatní. Jste také ve věku, kdy se vaše osobnost teprve vyvíjí a není možné o nikom říci, že je psychopat. Doporučuju ti si o tom s kamarádem popovídat. Zeptej se ho jak to myslel, podle čeho usuzuje na to, „že je psychopat“ a jak si myslí, že se to u něj projevuje. To, že týden nejedl může mít hodně důvodů. Pokud má kamarád o sobě pochybnosti a nerozumí v sobě něčemu, může i on napsat do poradny a blíž to vysvětlit, co u sebe pozoruje. Určitě tu najde i on pro sebe odpovědi. Netrap se tím za něj. A pokud je váš vztah stejný jako dřív, jste stále kamarádi, tak se tím tolik nezabývej. Není potřeba teď mít nějaké domněnky, předpoklady, o tom, jak se bude či nebude chovat. Ber ho i nadále tak jako dosud. A uvidíš, co přijde, jak se budete oba vyvíjet, jakou budete mít povahu, jak se budete chovat a jestli budete pořád kamarádi. To ukáže až čas. Pokud budeš potřebovat o tom napsat víc, tak se můžeš obrátit na poradnu. Poradce Centra Locika

    Kamarádi

    Jak říct sestřenici, že už se s ní nechci bavit?

    Ahoj, v minulém dotazu jsem psala o jedné moji sestřenici, které je 14 let a s ní se ty problémy nějak vyřešit daly. Mám ještě druhou sestřenici z druhého kolene a ta bydlí ve stejné vesnici kde já a je jí 16 let ale mentálně jí je tak 8 let a pořád chce semnou chodit ven, ale to by mi nějak nevadilo, ale když něco není po jejím, tak mě chce zbít, řvát na mě, nemůžu říct ani blbé “aha”. Kdysi se tak nechovala. Takhle se začala chovat po tom co začala mít ráda zpěvačku Cher. Pořád mi ji ukazuje, kreslí ji, má její oblečení, polštáře a nevím co ještě. O problému s ní ví hodně lidí z dospělých, ale sní to bude těžší vyřešit protože ikdyž já ji řeknu že dneska nejdu ven tak ona je schopná jít před můj barák a začít zvonit a řvát. Chtěla bych jí nějak říct, že už se s ní nechci bavit, ale nevím jak.

    holka, 11 let, 3. července

    Ahoj z Modré linky,

    trápí Tě vztah s jednou Tvou sestřenicí. Chovala se předtím jinak, ale od jisté doby je náročné s ní vycházet a nemáš zájem se s ní dál bavit. Nevíš, jak jí to máš říct.

    Mrzí mě, že máš teď takovou nepohodu a je dobře, že to chceš řešit. Opravdu by si neměla dovolit na Tebe řvát, bít Tě nebo vynucovat si to, ať s ní někam chodíš, když Ty sama nechceš.
    Nevíme, co přesně se mohlo stát, že se tak změnila a začala se vůči Tobě chovat nepříjemně. Je možné, že má teď těžké období, že jí něco trápí, že jí chybí někdo blízký, že neví jak a kam dál. Zasloužila by si podporu jejích nejbližších – hlavně rodičů. Píšeš, že o tom ví hodně dospělých, ale bude to těžké vyřešit – to je asi pravda, tato řešení nepřicházejí hned. Ty sama můžeš dospělým kolem Tebe i kolem ní to říkat, co Ti přijde zvláštní, co Tě obtěžuje, co by se mělo podle Tebe změnit. Tvoji rodiče by Tě v tom měli podpořit a promluvit s rodiči od sestřenice, možná si s nimi popovídáš i Ty sama. Pokud bude chvíle, kdy budete samy spolu a budeš se v tom cítit dobře, můžeš jí i Ty sama říct, co Ti na jejím chování aktuálně vadí a co bys ráda, aby se změnilo. Jaké to bylo předtím a jaké je to teď? Zároveň můžeš zmínit i to, v čem to bylo fajn a jestli je něco, co bys s ní chtěla znovu zažívat. Možná bude mít lepší den a uslyší, co jí chceš vlastně říct. Pokud by se dělo to, že Tě „tahá ven“ a stojí před domem, i když to nechceš, můžeš rodičům zatelefonovat a říct jim, aby Ti to pomohli řešit, pokud by s ní nebyla dobrá domluva.

    Ať zažiješ fajn prázdniny a odpočineš si přeje
    Modrá linka

    Kamarádi

    Jak se skamarádit?

    Ahoj, doufám že nevadí že tu toho vypíšu trošku více.

    1. Nemám vůbec žádné kamarády:-(Všichni si myslí že jsem divná. Taky mě odsuzujou za to že jsem dobrá ve škole a mám samé jedničky, jenom občas dvojky. Když se ve škole začnu s někým bavit (což se děje málo protože jsem hodně stidlivá) tak mi tu kamarádku ostatní holky nějakým způsobem vezmou;-(.
    2. Jsem strašně citlivá. Až moc. Když mi někdo řekne něco nehezkého nebo mi vyhubuje tak já hned brečím. Nemůžu to nikdy zastavit.
    3. Toto souvisí s tím že nemám žádné kamarády, takže nemůžu nikoho pozvat na svoji oslavu narozenin která bude brzo.;-( Budu tam z 99,9 % mít jenom svýho mladčího bráchu. Napadlo mě domluvit se s někým z Alíka ale...moje mamka s tím problém nemá ale nevím co rodiče toho s kým bych se popřípadě domluvila.

    Takže dotazy vlastně zní takto:

    1. Jak se zkamarádit? Jak nebýt tak stidlivá?
    2. Jak nebýt tolik citlivá? Jak se v dané situaci uklidnit?
    3. Můžu si ještě na poslední chvíli najít někoho kterého bych mohla pozvat na oslavu?

    Děkuju za odpověď

    Dívka co si neví rady, 9 let, 14. června

    Ahoj z Modré linky,

    děkujeme za důvěru, se kterou se nám svěřuješ. Píšeš, že nemáš kamarády a připadáš si až moc citlivá. Ráda bys získala nové kamarády a pozvala je na oslavu narozenin. Je mi líto, že nemáš kamarádský život takový, jaký bys ráda. Rozhodně si nezasloužíš, aby Tě druzí odsuzovali za to, že Ti to jde ve škole. Je taky nefér od Tvých spolužaček, že Ti kamarádku „přeberou“. Nedivím se, že když máš za sebou podobné zkušenosti, jsi v takových situacích pak stydlivější. Neznamená to ale, že to tak musíš mít napořád - Ty sama máš chuť to zkoušet a získávat nové kamarády, a to je nejdůležitější.

    Máme přirozenou touhu se s někým sblížit, rozumět druhému, smát se spolu a zažívat hezké chvíle - tvořit kamarádství. Říkám si, že na začátek bys mohla zmapovat, kde máš možnosti někoho potkávat – nemusí to být jen ve škole (a třeba i z jiných ročníků než jsou Tví spolužáci), ale taky na kroužcích, pokud nějaké děláš, možná máš sestřenice/bratrance v podobném věku, se kterými by se dalo potkávat a poznat zase jejich kamarády, možná máte nějaké známé, se kterými se občas jako rodina potkáváte a mají děti Tvého věku. Často se děje i to, že je nějaké setkání/oslava a potkáš tam nečekaně někoho, s kým si dobře sedneš. Neboj se i v takových málo pravděpodobných chvílích zůstat otevřená novému kamarádství – a třeba klidně zkusit jako první oslovit druhého, na něco se ho zeptat, říct něco, co se Ti na něm/ní líbí apod.

    Píšeš, že si o Tobě druzí myslí, že jsi divná. Představuji si, že může být dost nepříjemné cítit od někoho takové odsuzování na základě prvního dojmu, protože Tě neměli šanci ani poznat. Proto mně přijde důležité, co si o sobě myslíš Ty sama, a případně pár lidí kolem, které máš opravdu ráda (třeba z rodiny). Mohla by Ti pomoct taky třeba mamka, které se můžeš svěřit, že Tě to celé trápí – zná Tě dobře a třeba bude mít nápady, co zkusit, co začít (třeba nějaký kroužek, kde spojuje společný zájem), kam zajít, koho potkat… Může pomoct i aktuálně s hosty na oslavě, možná znáte s bráchou některé děti oba a dalo by se je oslovit. Poradit se můžeš i se školní psycholožkou/psychologem, pokud ji/jej na škole máte – dlouhodobě Ti může pomoct v tom, jak se v situacích, které Tě znervózňují uklidňovat a jak vidět, že Tvá citlivost může být často jako výhoda než opak. Jsme tu pro Tebe i na chatu nebo telefonu Modré linky, můžeš se ozvat.

    Držíme palce a nezůstávej na to sama,
    Modrá linka

    Kamarádi

    Stěhuji se - dárek na rozloučenou

    Dobrý den,
    Mám pár otázek.

    1) za týden v pátek nám končí škola a kamarádky ještě nevědí že se stěhujeme s mamkou 100 km daleko. Minulý rok jsme se měli stěhovat a řekla jsem jim to a potom jsme se nakonec nestěhovali a kamarádky když jsem jim to před 2 měsíci řekla tak mi nevěří, ale už je to definitivní. Jak jim mám vysvětlit že to myslím vážně že se stěhujeme?

    2) jak se s kamarádkami a s kamarády rozloučit? Kamarádkám koupím dáreček a v pátek dostaneme fotky a ty budu mít podepsané, ale na ty co nemám kontakt tak budu mít jako vzpomínku jen fotku. Hrozně mě to mrzí. Někdo nemá mobil ale 3 kluci ho mají ale nikdo na ně nemá tel. číslo. Jak na ně mít nějakou vzpomínku a jak získat spolužáků tel. číslo?

    3) jak jsem psala kamarádkám dám dáreček ale nevím jaký. Budu asi něco objednávat z internetu a nebo o víkendu ale jedna kamarádka odjíždí už v pátek. Nejradši bych dala nějakou vzpomínku třeba záložku. Vždy si fotky tiskneme v DM a tak bych je vytiskla ale nedostala by ji ta kamarádka protože bych je tiskla v sobotu. Problém je že nemám kromě školních žádné fotky s nima.
    Jaký dárek na rozloučenou zvolit aby byl hezký, levný, snadno sehnatelný a neurazil by?

    Děkuji předem za odpovědi snad nevadí že je to delší.
    Krásné prázdniny :-)

    PS: odpověď by byla nejlepší do tohoto pátku

    holka, 15. června

    Ahoj z Modré linky,
    děkujeme za otázky se kterými se na nás obracíš. Nepíšeš, kolik je ti let, ale podle mého odhadu Ti budu tykat. Věřím, že je to tak v pořádku. Pokládáš několik otázek, vezmu je jednu po druhé a odpovím.

    1) Někdy se to tak stává, že když něco řekneme, a nestane se to, tak podruhé už nám lidé tolik nevěří. Je také možné, že kamarádky nechtějí zažívat nepříjemné pocity spojené s tím, že by ses měla stěhovat pryč, a tak doufají, že to není pravda. Možná jim můžeš říct, že chápeš, proč Ti teď nevěří, ale že tentokrát je to doopravdy a proč se to minule nestalo. Můžeš jim zkusit vysvětlit, že je to pro Tebe opravdu důležité, protože se už brzy neuvidíte. Možná, když uvidí Tvé skutečné emoce, tak Ti snáze uvěří. Myslím, že ty dárky na rozloučenou jim také dají vědět, že to myslíš vážně.

    2) Je super, že takto přemýšlíš o tom, jak se s kamarády rozloučit. Myslím, že nejlehčí způsob, jak získat telefonní číslo spolužáků, je zkusit je o to číslo poprosit. Pro většinu lidí je lichotivé, že někdo má zájem s nimi udržet kontakt, věřím, že když jim to vysvětlíš, tak mnozí Ti ho rádi dají. Pro ty, co nemají mobil, je ještě možnost získat jejich domovní adresu a třeba jim poslat ručně psaný dopis. Pravda, už se to moc nedělá, ale může to být moc prima takový dopis obdržet, a i přes psaníčka se dá zůstat v kontaktu.

    3) Co konkrétně kamarádkám dát, to Ti neporadím, Ty je znáš určitě lépe. Pokud bys nestihla kamarádce, co odjíždí v pátek něco objednat, můžeš něco buď koupit přímo v obchodě nebo třeba něco vyrobit doma (třeba i nějakou ručně malovanou záložku). Vytisknout společné fotky je super nápad. Možností, jak fotky dostat ke kamarádce, která odjíždí, je jí je pak poslat poštou. Ona je obdrží potom, co se z cest vrátí a na adresu se můžeš zeptat zítra.

    Přemýšlím, jestli nemáš v okolí nějakého dospělého, kdo by Ti s tím uměl poradit a pomoct – ať už rodiče, teta, nebo třeba oblíbená učitelka. Můžeš se jich taky zkusit zeptat.

    To, že to bylo delší nevadí – však naše odpověď je také delší. 😉

    I Tobě přejeme krásné prázdniny a úspěšné rozloučení se s kamarády.

    Modrá linka

    Kamarádi

    Chci se setkat s online kamarádkou

    Ahoj . Cez leto sa mám vidieť s mojou online kamarátkou. Problém je že Bývame od seba asi 6 hodín . Chcela by som za ňou prísť vlakom lenže úplne neviem ako vlaky fungujú a že či sa nestratím . Mohli by ste mi poradiť niake rady že čo a ako mám robiť prosím ?

    holka, 14 let, 13. června

    Ahoj,
    je hezké, že sis našla kamarádku, se kterou si rozumíš tak dobře, že se s ní chceš setkat i přes velkou vzdálenost, která vás dělí. Ale ohledně setkávání se s lidmi, které známe jen přes internet, bychom měli být velmi opatrní. Nikdy nevíš, kdo na druhé straně monitoru sedí a jaké má úmysly. Proto by bylo určitě rozumné poradit se nejprve s rodiči a rozhodně se na tak dalekou cestu nevydávat sama. Společně se vám určitě podaří najít nějaké rozumné řešení a třeba se vám podaří setkat se s kamarádkou na půli cesty i s rodiči. Jsem si totiž jistá, že ani rodiče oné kamarádky nebudou příliš nadšení z vidiny, že by měla jet šest hodin za někým cizím. Tohle by proto mohlo být řešení.
    Měj se hezky!
    Bára

    Kamarádi

    Ať se mi svěří

    Ahoj jak mám přesvědčit moji 22 letehk kamaráda aby se mi svěřil? Vím že potřebuje pomoct ale prostě říká že to nikomu neřekne maximálně mně ale jak ho mám přesvědčit.

    anonym, 29. května

    Ahoj z Modré linky,

    je hezké, že chceš pomoct kamarádovi. Nejde ale nikoho přimět k něčemu, co on sám nechce. Můžeš mu nabízet, že si s Tebou o tom, co ho trápí, může promluvit. Také ho můžeš podporovat v tom, aby na své pocity nezůstával sám a sdílel je se svými blízkými nebo se obrátil na odborníka, tedy psychologa, nebo třeba linku důvěry. Protože je úlevné a nápomocné nebýt na vše sám. V každém případě můžeš svému kamarádovi i nadále být nablízku a nabízet přátelství, již to mně připadá jako velmi hodnotné samo o sobě.

    Prima dny Ti přeje
    Modrá linka

    Kamarádi

    Opustil mě nejlepší kámoš

    dobrý den, dneska me opustil nejlepší kámoš a neměl ani důvod ale choval se poslední dobou hnusně a já nevím jak se s tim vyrovnat, prostě mě hlavně štve že jsem mu o mně řekla všechno jako uplne všechno a nejde to vrátiť zpět a nevím co s životem protože nikdo jiný mi teď s tím nepomůže a zhoršilo mi to psychiku, kterou jsem teď měla už nějak ok

    holka, 12 let, 27. května

    Ahoj,

    svěřila ses nám s tím, že Tě opustil Tvůj nejlepší kamarád. To je mi líto, věřím, že to pro Tebe musí být hodně bolestivé, přijít o někoho, kdo Ti byl tak blízký. Přemýšlím, jakým způsobem Tě opustil – jestli Ti například řekl, že už se s Tebou nechce dál vídat anebo to bylo jinak. Mrzí mě taky, že se k Tobě poslední dobou choval hnusně, tak by to mezi kamarády vypadat nemělo. Chápu, že to musí být o to víc zraňující, když jsi mu o sobě všechno řekla. Říkám si, jestli jsi mu dala vědět o tom, jak moc Tě jeho chování trápí a co pro Tebe Vaše přátelství znamená. Připadá mi důležité si o tom upřímně promluvit.
    Píšeš, že nevíš, co se životem – to se někdy člověku může stát, když se cítí hodně špatně. Je moc dobře, že jsi nám o tom napsala a nechtěla jsi na to být sama. Pokud chceš, můžeme to celé probrat podrobněji u nás na Modré lince – na chatu, telefonu anebo Skypu. Měli bychom na to více prostoru než takhle po emailu. Kontakty a provozní dobu najdeš na našich stránkách www.modralinka.cz. Chtěla bych Tě taky podpořit, aby ses s tím svěřila někomu, kdo je Ti blízký – z rodiny anebo dalších kamarádů.

    Držíme Ti palce,

    Modrá linka

    Kamarádi

    Už s ní nechci být nejlepší kamarádka

    Ahoj,
    Potřebovala bych poradit s mojí nejlepší kamarádkou. Kamarádily jsme spolu už od školky, smály jsme se spolu apod., ale v páté třídě se strašně změnila, najednou jsme začaly být úplně rozdílné. Ona se uzavřela do sebe a nebavila se s nikým jiným než se mnou a mě to strašně tížilo a už jsem s ní nechtela být. Nikdo ji neměl rád, protože byla pořád tichá a s nikým nemluvila. Všichni si potom to samé začaly myslet i o mně, přitom já jsem nebyla jako ona(taky jsem se s ní nechtěla bavit!). Teď chodíme obě na gympl a je to s ní ještě horší. Za celý den se mnou třeba vůbec nepromluvý, ale když já si pak na oběd sednu k někomu jinému, tváří se uraženě. Na gymplu se však snažím zatajit, že jsme nejlepší kamarádky, aby si ostatní nemysleli, že jsem stejná jako ona, ale naštěstí mě tady všichni berou normálně. Snažila jsem se jí pomoct, jestli se něco nestalo, ale nepomohlo to. Nevím jak ji mám říct, že už nechci abychom byly nejlepší kamarádky, ale zase tak, aby jí to neranilo a dokázala se kamarádit i s někým jiným. Chtěla bych příští rok sedět s jinou kamarádkou(ale na některý předmět bych seděla s ní). A prostě k ní nechci být vázaná jako k nejlepší kamarádce.(Samozřejmě, že se s ní budu normálně bavit, ale ne jako s nejlepší kamarádkou). Má to, ale ještě jeden hacek-vozíme ji autem do školy, což nevím jak by pak bylo.
    Doufám, že to chápete. Budu vděčná za jakoukoli radu.

    holka, 11 let, 29. května

    Ahoj,
    to je tedy docela zapeklitá situace, chápu, že moc nevíš, jak se zachovat. Je fajn, že se chceš poradit. Vnímám, že kamarádce nechceš ublížit, chceš s ní dál kamarádit, jen nechceš, abyste byly nejlepší kamarádky, aby na Tebe nevrhalo špatné světlo, že ona je spíš uzavřená a samotářská. Ze základky máš zkušenost, že ostatním spolužákům se moc nelíbilo, že se s nikým nebaví, dokonce ji neměli rádi, což ovlivnilo i jejich pohled na Tebe. Chápu, že máš teď na gymplu strach, aby se to nestalo znovu. Napadá mě, jestli si s ní o tom můžeš otevřeně promluvit. Říct jí to tak, jako jsi to napsala nám. Chceš se kamarádit, ale bojíš se, že Tě ostatní spolužáci budou brát za uzavřenou. Myslím, že by mohlo být zajímavé slyšet na to i její pohled. Napadá mě taky, že děti na gymplu už jsou jiné, straší, vyspělejší, než děti na základce, a možná už to ani takhle nebudou vnímat. Podle mě je možné být kamarádka s někým, kdo je hodně uzavřený, ale zároveň se kamarádit i s ostatními. Jestli to správně chápu, na gympl chodíš už od září, takže už jsi možná i vypozorovala, jak se ostatní k Tvé kamarádce chovají, jak ji berou, co si o ní myslí. Přemýšlím i nad tím pojmem „nejlepší kamarádka“. Možná je to někdy na škodu takhle vztahy nálepkovat. Můžete být prostě jen kamarádky? S tím, že se budeš kamarádit i s ostatními? Zkus se o tom s kamarádkou ve vhodné chvíli pobavit a zeptat se jí na její pohled a co ji k tomu napadá. Věřím, že společně na něco přijdete.

    Modrá linka

    Kamarádi

    O čem se s ním bavit?

    Ahoj . Chcem sa spýtať , o čom sa baviť s chalanom ktorý má 15 rokov ? Mali by sme ísť von za pár dní ale fakt neviem o čom sa tam mám s ním baviť aby tam nebolo trapné ticho . Chvíľu si už píšeme no ja neviem o čom sa už máme baviť len cez správy a nie to ešte normálne . Pomoc prosím .

    holka, 14 let, 29. května

    Ahoj,
    chápu, že pokud jste si zatím psali jen zprávy, jsi z vašeho nedcházejícího setkání nervózní, ale myslím, že nemáš být proč. Ve své dosavadní komunikaci jste určitě načali už spoustu témat, ve kterých můžete pokračovat i při osobním setkání. Zamysli se nad tím, o čem jste si ve zprávách psali, co vás spojuje a jaké zájmy máte společné. Stejně tak se můžeš předem zamyslet nad tím, jaká témata probíráš s ostatními kamarády, když se sejdete. Několik témat tak budeš mít „připravených“ předem a zbytek určitě bez problémů vyplyne ze situace. Nech tomu volný průběh a určitě oba přijdete na spoustu věcí, o kterých se budete moci bavit, a témat, v nichž si porozumíte.
    Měj se hezky!
    Bára

    Kamarádi

    Ahoj Alíku,
    snad nevadí, že píšu, i když už mi patnáct bylo.
    Mám komplikovanou situaci mezi přáteli. Byli jsme skupinka; kamarádka F, kamarád T, kamarádka R, já a ještě jedna holka. No a T se zamiloval do R, myslel si, že se líbí F, tak jí řekl, že se mu líbí, aby zapomněl na R... no a problém je, že R se líbí holky, a před pár dny se T rozhodl ji pozvat do kina. Ona je z toho teď hodně smutná, protože neví, jak mu má říct, že tam s ním jde jako kamarádka a že se jí líbí holky. Navíc F je na T teď naštvaná, že ji chtěl zneužít jenom, aby zapomněl na někoho jiného...
    Byli jsme moc fajn skupinka a teď se nám T straní a mě to trápí.
    Děkuju za odpověď!

    holka, 15 let, 19. května

    Milá dívko,

    svěřuješ se poradně s tím, že tě trápí jak se zkomplikovaly vztahy ve vaší skupince. Vztahy vám zamotalo to, že se jeden kluk ve skupince zamiloval do jiné dívky. Ta ho odmítla co by partnera. A ten kluk se teď začal od skupiny stranit. Přemýšlím čím to, že tě to takto trápí? Byl to jediný kluk v této skupince. Měli jste spolu přátelský vztah a on teď se odtáhnul i od tebe? Nebo ty sama by jsi chtěla abys to byla ty, kdo se mu líbí a pozval do kina tebe? To víš nejlépe ty sama, jaké jsou v tom nyní tvé hlubší pocity. Ale rozumím tomu, že se ti nelíbí, když se skupina mění z takové svým způsobem ještě dětské, neutrální party ve skupinu kterou začínají hýbat vztahy mezi opačnými pohlavími. Myslím si, že je to teď bohužel takový přirozený proces. Kluky se začínají zamilovávat do dívek, dívky do kluků a začíná to být silné téma. Často silnější než přátelství. A pokud se v nějaké skupině objeví, tak to vždy hodně vzájemné vztahy zamotá. Doporučila bych ti aby ses teď zaměřila na ty vztahy ve skupině, které jsou dobré. A kamarádovi teď nechte čas. Asi ho to mrzí, že ho R nechce a také to, že se ukázalo, jak necitlivě se zachoval k F. Třeba si to potřebují prostě vysvětlit a pak se to zklidní a on se zase začne se skupinou bavit. A pokud ti chybí jako kamarád, tak můžeš zkusit se s ním bavit jen tak ty sama po svém, nezávisle na skupince. To se ti v životě ještě stane mnohokrát, že se ti vztahy ve skupině změní. Mezilidské vztahy se vyvíjej a ovlivňuje to mnoho různých vlivů. Vždy je v tom důležité mít pevný bod sám v sobě. A nejspíš až se ty sama zamiluješ a budeš mít kluka, tak ti to bude víc jedno, co se ve skupince děje. Tak ti v tom hledání a objevování světa mezilidských vztahů moc držím palce. Poradce Centra Locika

    Kamarádi

    Hezký den. Předem děkuji za jakoukoli radu. Pokusím se co nejlépe popsat svůj problém:
    Všechno začalo když jsem se dostala na gymnázium, za což jsem moc ráda. Nevěděla jsem jestli si najdu nějaké kamarády a potom jsem zjistila že se na stejnou školu dostala i bývalá kamarádka z doby ještě před první třídou. Byla jsem moc ráda a těšila se na začátek školního roku. Nejdřív jsme se bavili a vypadalo to že si budeme rozumět. Sedli jsme si spolu do lavice na všechny předměty. Postupem času mi začalo vadit její toxické chování. Poučování, urážky, emoční vydírání a snaha dostat mě od všeho co mám ráda. Zvyšovala si na mě ego, což jsem si celý první rok neuvědomovala, nebo si to spíše nechtěla přiznat. Také jsem vždy byla silná osobnost a nenechala si nic líbit. Druhý rok se to však začalo hroutit. Postupně ze mě její toxicita vysála všechnu energii a všechno mi začalo ubližovat. Asi před čtyřmi nebo pěti měsíci jsem opustila všechny svoje zájmy ( což je mi moc líto ), protože jsem začala být unavená a demotivovaná. Máme společnou cestu do školy, sedím s ní v lavici což už nejde změnit atd. Jenže mě stresuje každé setkání s ní. Už asi 5 měsíců a možná i víc můj stres trvá non stop a mám hrozné úzkosti. A celé tři poslední měsíce to začalo mít následky. Nejen únava a bolesti hlavy ale hlavně problémy s jídlem. Ráno nemůžu jíst. Prostě nejsem schopná sníst snídani a pokud se najím i jen trochu zvedá se mi žaludek. Po ránu mi bývá trochu nevolno nebo mám průjmy. Občas je mi nevolno i po obědě či večeři a častěji mě bolí břicho. Já už ten stres nevydržím a moje tělo mi to dává jasně na jevo. Jenže já se od té holky nedostanu pryč a nejsem jí už ani schopná říct že mi její chování vadí. Pořád se mi chce brečet když vidím kde jsem skončila a potřebuji pomoc. Mluvila jsem o tom s mamkou protože jí důvěřuji a ona mi chtěla pomoct. Ale už neví jak. A tak to asi po týdnu nebo dvou vzdala a prostě mě nechala si to vyřešit. Je s toho smutná a tak mě za týden vezme k lékaři aby zjistil jestli je to opravdu ze stresu. Ale když bude tak opravdu nevím co budu dělat. Jsem zoufalá ale nemůžu najít žádnou pomoc. Děkuji za cokoli, radu, nebo i za možnost se s tím svěřit. Už nemám komu. Omlouvám se za délku zprávy.

    holka, 13 let, 18. května

    Milá pisatelko,

    děkujeme za důvěru. Obracíš se na poradnu s dotazem co máš dělat v situaci, kdy tě ničí toxický vztah s kamarádkou. Bere ti to veškerou sílu a chuť do života, pozoruješ u sebe už i řadu tělesných obtíží a především velké úzkosti. Nemáš šanci jak se této holky zbavit, protože spolu sedíte v lavici i máte společnou cestu do školy. Nevíš jak se z toho vymanit. Píšeš, že mamka se už tvůj problém pokoušela řešit ale nakonec to vzdala. Nevím, jaká řešení mamka tedy použila ale tak jak to píšeš, by nejlepším řešením bylo vaše skutečné fyzické oddělní. A v tom by ti měl někdo dospělý pomoci. Moc bych ti doporučila kontaktovat svou třídní učitelku, třeba společně s mámou a vysvětlit jí, že situace je opravdu vážná. A pak vyhledej i vašeho školního psychologa, i ten by mohl v situaci něco podniknout. Nejlepší by bylo vás rozesadit, třeba pod nějakou neutrální záminkou. Určitě by třídní učitelka či psycholog nějakou záminku vymysleli. Myslím si, že bez toho fyzického oddělení tento její toxický vliv na tebe bude stále silný. Můžeš ale také zkusit si jí prostě nevšímat, udělat si takovou svou pomyslnou zeď proti ní. Oddělit se od ní psychicky. Tedy nevnímat jí, neposlouchat co říká a zkusit co nejméně se zdržovat v její přítomnosti v mimoškolní čas i v čas mimo vyučování. Zkus nereagovat na její řeči, třeba jí to i naznač, že teď se o tomto nechceš bavit nebo se třeba začni bavit o něčem jiném. Záměrně ve třídě vyhledávej jiné osoby jako kamarády. Zaměřuj svou pozornost jinam. Navaž se na jiné osoby. A sama nebuď aktivní v navazování řeči s ní. Alespoň nějaký čas, než si od ní trochu odpočineš. A neboj se promluvit s tím psychologem, bude mít určitě zkušenosti s podobnými starostmi jako řešíš ty. V případě, že bys potřebovala situaci víc probrat anonymně, nechceš s nikým mluvit osobně, tak se můžeš obrátit na náš chat. Najdeš ho na stránkách Centra Locika, www.detstvibeznasili.cz, je určený pro všechny děti, do 18ti let, které prožívají těžkosti, se kterými si neví rady. Držím ti palce, aby se tvá situace brzy zlepšila. Poradce Centra Locika.

    Kamarádi

    Ahoj, omlouvám se že zase píšu..
    Moje kamarádka se za poslední 4 měsíce hrozně změnila. Začala se kamarádit s holkou, která hrozně lajdačí školu a škola je jí celkově jedno. Od tý doby co se spolu baví začala moje kamarádka furt koukat do mobilu, malovat se a fotit si nějaký kluky. Hrozně mě to štve - už si spolu nejdeme hrát na hřiště, protože je to najednou trapný, malovat se ve 12-ti je docela brzo a s tou její novou kamarádkou balí minimálně 5 kluků najednou!! A když jim kluk řekne že je nechce, začnou říkat jak je hrozně zlý člověk a rozesílají jeho fotky.
    Přijde mi to od mé kamarádky zlé vůči mě, že se mnou najednou nechce ven a když se někdo začne líbit mě a dokopu se s ním ke konverzaci tak mi ho úplně přebere a pak si ho několikrát vyfotí a pošle ho do háje..
    Hrozně mě to mrzí, chtěla bych, aby se náž vztah zase vrátil do normálu...;-(

    holka, 12 let, 16. května

    Milá dívko, 

    svěřuješ se poradně tentokrát s tím, že tě mrzí chování tvé kamarádky, která se za poslední měsíce hodně změnila. Kamarádka se připojila k jiné holce, která očividně má zájem především o kluky a ne o školu. Tvoje kamarádka se nejspíš začala měnit právě tím, že se u ní probudil ten zájem o kluky. Jste obě ve věku kdy se vaše psychika začíná měnit. U někoho dřív u někoho později. Souvisí to s pubertou a tím, jak začínáte pomalu dospívat a měnit se z dětí na mladé, dospělé lidi. To, co popisuješ u své kamarádky je poměrně časté ve vašem věku.  Najednou se něco probudí, co je tak silné, že se kvůli tomu začnete chovat úplně jinak, změní se vám zájmy i přátele. Samozřejmě ale chápu, že tě to mrzí, máš pocit, že jsi kamarádku ztratila, že už nemáte ty společné zájmy, co jste měly. Ona už přestala mít dětské zájmy - hry, hřiště  a podobně. Začala se zdobit a balit kluky. Souhlasím s tím, že na to jde poměrně brzy. Je možné, že se tento zájem u tebe probudí naplno později. Třeba na to nepůjdeš tím způsobem co ona ale mohou i pak pro tebe být vztahy s kluky tím hlavním, co tě  bude zajímat. Váš vztah se nevrátí do toho, co byl před tím. Obě se měníte a vyvíjíte. Ale je možné, že navážete vztah na nové úrovni a novým způsobem. Kamarádka se nyní třeba potřebuje tzv. vybouřit a pak se zklidní, lépe se vyzná v tom, co chce a co nechce, získá si první zkušenosti s opačným pohlavím. A stejně tak ty. A potom se opět skamarádíte  jako dvě nové osoby a může vás to naopak sblížit, když budete sdílet svoje nové zkušenosti. Doporučila bych ti nyní abys to její chování vůči klukům, společně s tou druhou kamarádkou prostě nechala být.  Nehodnoť to a nesrovnávej s tím, jak bys to  měla ty jinak. Zaměř se teď víc sama na sebe, na sebepoznání toho co se děje v tobě, co ty sama cítíš vůči druhým a vůči klukům. Vnímej co tě baví a zajímá, co bych chtěla dělat, kam jít na školu a tak podobně. Kamarádka si to teď třeba potřebuje zkusit a pak to bude zase lepší.  A pokud jde o to, co popisuješ jako druhé. Tak se tím, co dělá tvoje kamarádka nenech odradit. Ten kluk sám nejlépe pozná jaká je tvoje kamarádka a přestane se bavit s ní. Buď v tom sama sebou a nenech se jejích chováním ovlivňovat. I když vím, že to vůbec není lehké a je ti líto toho, jak se zkazil váš vztah ale tohle je nejlepší možnost, která se teď nabízí. Moc ti v tom držím palce. Poradce Centra Locika