Poradna: Alík radí dětem

Rodiče

Ahojky všichni,
Ve škole jsem 21.9. dostala poznámku (první) a potom další. Od té doby jsem žádnou jinou nedostala ale nevědí o tom rodiče. Nám učitelé píšou známky do bakaláře a žákovskou knížku máme jen na jiná sdělení, poznámky, podpisy, třídní schůzky a omluvenky. A mamka to má podepisovat každý týden. Mamka to podepisovala až do chvíle, co jsem dostala první poznámku. Potom jsem jí to přestala dávat a doufám, že si nevzpomene. Jedna poznámka je nemám dú tu by mi odpustila ale ta druhá je za vyrušování v hodině a tu mi jen tak nepromine. A už vůbec ne po tom, co jsem jí to zatajila. Ptala jsem se kamarádek které mají poznámku. Jedna maminka to ví a ty další dvě kamarádky říkají, že nezatěžujou rodiče tímhle. Vím že by se mi ulevilo, kdybych se mamce přiznala, ale to teď udělat nemůžu. A až se to dozví taťka, tak ten mě rovnou zabije. Já potřebuji podepsat tu žákovskou a ty podpisy jsou hned na stránce po poznámkách. Takže jsem v háji. Prosím jak to mám mamce říci? Že jsem ji tím nechtěla zatěžovat nebo že jsem se bála reakce?? Děkuji amucq

Amuckvinkva, 17. ledna

Ahoj,
přemýšlíš, jak to provést, abys získala podpis rodičů do žákovské, aniž bys jim musela říct o poznámkách. Bojíš se toho, zároveň si uvědomuješ, že na to stejně jednou musí dojít a možná čím dříve, tím líp. Je moc fajn to promyslet, připravit se na to, věřím, že to může celou situaci usnadnit. Věřím, že to, že chceš k mamce být upřímná, i za cenu, že to nebude příjemné, je na tom všem to nejdůležitější a připadá mi to jako dospělé rozhodnutí. To, co se stalo, už nijak nezměníme a rodiče by o tom měli vědět, takové jsou důsledky. Každý z nás udělá občas něco, čeho později lituje. I to je životní zkušenost a říkám si, že možná i rodiče někdy dostali nějakou takovou poznámku.

Věřím, že se podaří si o tom všem v klidu promluvit. Neboj se být k mamce upřímná, říct to nejdříve jí, pokud k ní máš větší důvěru. Dát najevo svoje pocity kolem toho, že Tě to mrzí, že ses bála, styděla, nechtěla zatěžovat, že se budeš do budoucna snažit, aby se to neopakovalo. Věřím, že pokud jí to vysvětlíš, bude se snažit to pochopit, přestože radost z toho mít asi nebude. Myslím, že důležitější, než to, co se stalo, je teď, jak se k tomu postavíš. Věřím, že se Ti uleví, až to bude venku, i kdyby se rodiče zlobili. To se dá zvládnout a časem to odezní, ale dusit v sobě tajemství a obávat se, kdy to vyjde najevo, je hodně náročné a svazující. Můžeš mamce ukázat i zprávu, kterou jsi poslala nám, aby viděla, že Tě to opravdu trápí a přemýšlíš nad tím vším. Můžete spolu také probrat způsob, jak to řešit příště, když budeš mít něco nepříjemného, co se jí budeš bát říct, nastavit si nějaká pravidla komunikace tak, aby vám oběma byla příjemná.

Držíme Ti palce,
Modrá linka

Na otázky odpovídají

pracovníci linky důvěry Modrá linka, Alíkova kamarádka BáraV, odborníci přes výživu z projektu Vím, co jím, odborníci na boj proti kouření z projektu Nekuřátka a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

Dotazy smí pokládat čtenáři mladší 15 let.

Rodiče

Ahoj Alíku a spol
Víte před rokem jsem se odstěhovala do Francie a nenávidím chodit do školy vždy když čtu smějí se mi a šeptáji si a když jdu že školy už několikrát mě porazili nebo mi něco ukradli bojím se a navíc teď mí kamarády co jsem měla v česku mě už nechtějí protože se vidíme tak 1 za rok tátu taky vidím jednou za rok a mého kluka taky..Tedy teď už spolu kvůli tomu nechodime navíc ten pán s kterým teď bydlíme fetuje a bere drogy chtěla bych se moc vrátit ale máma mě nechce pustit teď jsem se rezala ale moc to nepomohlo mám sice ještě hodně problémů ale to bych tu byla do rána
Předem díky za odpověď velice mi pomáháte a jsem ráda že jsem Alíku poznala a bas taky :)

holka, 13 let, 27. července

Ahoj,
mrzí mne, že prožíváš takové trápení ve Francii. Musí být opravdu těžké snášet zlé chování spolužáků, bydlet s člověkem, který fetuje a se svými blízkými se vídat jen minimálně, a tak o ně přicházet. Máš pravdu, že řezání je jen krátkodobou úlevou a nic nevyřeší, proto Ti doporučuji to už nedělat.

Nevím, jestli si teď v Česku, ale o všem by měl v každém případě vědět Tvůj táta. On by si měl s Tvojí mamkou promluvit a společně by měli řešit, jak to udělat, abys mohla být v Česku, nebo abys ve Francii nemusela prožívat to, co prožíváš. Přimluvit by se za Tebe mohli i babičky, tety a ostatní příbuzní, i těm si můžeš říct o podporu. Můžeš se také obrátit (nejlépe s tátou) na sociální pracovnici orgánu sociálně právní ochrany dětí, která se zabývá dětmi a s ní byste mohli probrat možnosti Tvého návratu a Tvého bezpečí. Můžeš také zavolat k nám na Modrou linku (www.modralinka.cz), kde s pracovníkem můžete hledat možnosti, co udělat, abys mohla své problémy řešit.

Držíme palce.
Modrá linka

Rodiče

Ahoj Alíku a vespolek. Mám jeden problém. Mám babičku co mě šikanuje od 4 Let. Teď se to ohodně zhoršilo a a někdy mám i záchvaty u kterých si musím dát léky. Rodiče taky trochu šikanuje. Prosím o radu. YouTuber Ondra Anděl ANDÍLEK2009.

kluk, 10 let ANDÍLEK2009, 25. července

Ahoj Ondro,

napsal jsi toho hodně málo o tom, jak se babička k Tobě chová, a moc si nedovedu představit, co to znamená, že Tě šikanuje a trochu i rodiče. Pokud se ale babička chová tak, že to u Tebe vyvolává záchvaty a celkově se to zhoršuje, měli by to řešit Tvoji rodiče, kteří jsou za Tebe zodpovědní. Můžeš jim ukázat tento dopis s naší odpovědí a můžete také případně zvolat k nám na Modrou linku (www.modralinka.cz), kde bychom společně mohli hledat způsoby, jak celou situaci řešit. Existují i manželské a rodinné poradny, kde by rodiče mohli také najít pomoc.

Přejeme Ti, aby se brzy celá situace zlepšila.
Modrá linka

Rodiče

Ahoj vespolek, nevím jestli to sem někdo dával, každopádně už jsem sem před měsícem psal jeden problém a teď mám druhý. Jak mám rodičům vysvětlit, že chodím s holkou, protože když jsem jim to párkrát už vysvětloval, že to není jen kamarádka, oni to stále nechapou a říkají, že neviděli nikoho kdo by chodil s někým ve 14 letech a že to je kamarádka. Už jsem z toho zoufalý, neberou mě vážně. Díky moc za odpověď.

kluk, 14 let, 22. července

Ahoj,

vůbec se Ti nedivím, že jsi zoufalý, máš-li pocit, že Tě rodiče neberou vážně, to dokáže pořádně naštvat. Rodiče neznám, možná si už nepamatují, jaké to bylo, když jim bylo 14 let. Moc se mně líbí, že Ti záleží na tom, co si rodiče myslí o Tobě a Tvé holce a Tvé důvěry by si měli rodiče vážit.
Napadá mě, že můžete zkusit komunikovat někde mimo domov v nějakém veřejném prostoru, třeba čajovně či kavárně, kde bys ses rodičům pokusil vysvětlit, co cítíš a požádal je, aby Tebe, Tvou holku a Tvé pocity vážně respektovali; i když je pravdou, že reakce rodičů se dopředu nedá předvídat. Možná by ještě větší dojem na rodiče učinilo, kdybys jim oplátkou nabídl nějakou "dospěláckou" pomoc v domácnosti, možná by si tak lépe uvědomili, že už je něco jinak a je třeba podle toho nově upravit domácí pravidla a řád. O pomoc a podporu také můžeš požádat někoho dospělého z rodiny či známých, kdo je pro rodiče i Tebe autoritou, komu důvěřujete.

Přejeme Ti příjemné chvíle s Tvou holkou.
Modrá linka

Rodiče

Ahoj,
Nedávno mně mamka požádala aby jsem jí vyfotil, zprávy otce, žijeme odděleně takže to nemůže udělat sama, bojím se že taťka ji podvádí a že se rozvedou když jí ty zprávy pošlu. Ještě jsem ty zprávy neviděl. Co mám dělat? Mám jí ty zprávy poslat? Mám o tom říct tátovi?

Kluk, 12 let, 22. června

Ahoj,
není mi jasné, jaké zprávy máš mamce vyfotit a už vůbec ne, proč bys to měl dělat. Chápu, že jsi z toho rozpačitý, stát mezi rodiči a dělat něco tajně proti druhému je pozice, do které by Tě neměli dostávat a už vůbec ne přesvědčovat k něčemu, co narušuje určité morální zásady a soukromí druhého.
Chci Tě podpořit v tom, abys na sebe nebral zodpovědnost a starost za jejich problémy, která Ti nepřísluší. Můžeš si zkusit promluvit s mamkou o tom, že je Ti tahle situace nepříjemná, že nechceš dělat nic, z čeho bys měl špatné svědomí a pocit, že jsi nějakým prostředníkem v jejich problémech. To, jestli taťka mamku třeba podvádí, si musí vyřešit oni sami mezi sebou, je to dospělá partnerská záležitost. Určitě to není tak, že bys, ať už zareaguješ jakkoli, měl být viníkem jejich případného rozvodu, to je opravdu na jejich rozhodnutí. Neboj se jasně vymezit, dát najevo svoje pocity a potřeby, nenechat se tlačit do něčeho, co není správné. Ani Ty ani máma byste neměli bez dovolení číst cizí zprávy. Jsou i jiné cesty, jak řešit případnou nedůvěru a obavy, ale tu by měli hledat sami rodiče. Kdyby na Tebe máma přesto dál nějak tlačila, neboj se požádat o podporu tátu nebo i jiné příbuzné.

Přejme Ti hezké léto,
Modrá linka

Rodiče

Zdravím. Už jednou jsem vám psala to, co se mi děje. Dnes bych se vám chtěla znovu otevřít. Jsem první rok na střední škole. Myslela jsem si, že bude všechno v pohodě, ale úplně jsem se ve všem ztratila. Ani jsem si neuvědomila jak moc kamarádů jsem ztratila. Bolí to, ale překonám to. Poslední dobou ale ztácím svůj vztah s rodiči. Vždy jsem byla to milované dítě, pro které by udělali všechno. Zhoršily se mi známky a rodiče začali být zklamaní. Všechny naše konverzace večer na gauči přestaly. Už mi ani neříkají dobrou a opravdu jediná konverzace kterou spolu máme jsou neustálé vyčítavé komenty na mě. Jak jsem neschopná a i tlustá (přitom jsem hubená), jak jsem blbá a že mám hrozné známky. Přijdu domů a ani na mě nepromluví. Vždy ale byli ti rodiče, s kterými bych mohla rozebrat úplně všechno. Dokonce jsem si s němi o tom chtěla popovídat, ale poslali mě do pryč. Co mám dělat?

holka, 15 let, 19. června

Ahoj,
je mi moc líto, co právě prožíváš i tvůj pocit, že se vztah tvých rodičů k tobě změnil poté, co jsi začala dostávat horší známky. I když tví rodiče mohou pociťovat určité rozčarování ze zhoršeného školního prospěchu, rozhodně to není důvod pro to, aby se k tobě chovali způsobem, který popisuješ. Hodnota člověka není dána jeho výkony a už vůbec by výkony (ať už ve škole, nebo jinde) neměly ovlivňovat vztah rodičů k dětem. Ten je totiž charakteristický tím, že rodiče milují své děti za každých okolností a celý život.
Z tvého dopisu zaznívá obrovský smutek a zklamání, které je potřeba okamžitě řešit. Doporučuji ti proto, aby sis se svými rodiči co nejdřív promluvila. Řekni jim, jak celou situaci vnímáš, jak jsi smutná z toho, že se vztahy mezi vámi zhoršily a ráda bys celou situaci napravila. Možná si sami neuvědomují, jak moc ti své zklamání dávají najevo. Možná je příčina jejich chování úplně jiná (třeba řeší sami nějaké závažné starosti a jejich stres se „odráží“ i na tobě). Každopádně je nutné, abyste si to vyříkali a hlavně, aby věděli, že cítíš ohrožení vašeho vztahu. Protože to je pocit tak závažný, že jej určitě bude chtít řešit každý rodič. Stav, kdy se dítě (jakkoli staré) cítí nemilované svými rodiči, je velmi smutný a věřím, že když to svým rodičům řekneš, určitě se budou snažit své chování upravit.
Přeji ti hodně štěstí!
Bára

Rodiče

Ahoj, už delší dobu mám trochu problém.

Taťka, babička, strejda, teta, bratranec z taťkovo strany jsou křesťané. Mamka je poloviční křesťanka, ale s taťkou chodí do kostela,atd. Od mala jsem byla vedena ke křesťanství. Musím chodit na náboženství, každou neděli do kostela,...Jenže čím jsem starší, tím méně věřím. Teď jsem nevěřící. Věřím zase a svoji víru. Mamce jsem již naznačovala že nevěřím a ona to pochopila, řekla že je to moje věc.
Jenže já se bojím to říct taťkovi. Bojím se že bude sklamaný, nebo že se naštve...Prostě se bojím jeho reakce. A reakce všech ostatních, co jsou křesťané.
Mám pocit že babička od taťky mě má něják míň ráda než ségru, bratrance,...Bojím se že když jí řeknu tohle že mě ráda mít úplně přestane.

Nevím co mám dělat. Jak mám taťkovi říct že jsem nevěřící? A jak to mám říct zbytku rodiny? A babičce aby mě měla pořád alspoň trochu pořád ráda?

holka, 11 let, 8. června

Ahoj,
rozumím tomu, že tvoje situace je složitá a že tě to trápí. Ráda bych tě ale ubezpečila, že víra je čistě osobní věc, která se nedá nikomu vnutit. A to, jestli člověk věří, nebo nikoli, nijak neovlivňuje jeho lidské kvality. Je samozřejmé, že tvá situace je obtížná, když jsi vyrůstala v křesťanské rodině, ale to, že necítíš náboženství jako součást své osobnosti, z tebe rozhodně nedělá horšího člověka. Navíc jedním z principů křesťanství by měla být tolerance a porozumění druhým lidem.
Věřím tedy, že když svému tatínkovi řekneš, že ti křesťanství nic neříká a víra není tvou osobní volbou, bude to respektovat. Jeho city k tobě se tím zcela určitě nezmění, protože jsi především jeho dcera a tvé lidské kvality se nijak neodvíjí od toho, jestli věříš, nebo ne. Stejně tak by k tomu měla přistoupit i tvoje babička. Jsi především její vnučka, která ji má ráda, a to je nejpodstatnější. Je velmi smutné, že máš strach, že bez víry pro ni budeš mít menší cenu. Věřím ale, že dospělí kolem tebe jsou natolik rozumní, že k podobné situaci vůbec nedojde.
Držím ti moc palce a přeji štěstí!
Bára

Rodiče

Ahoj nevím co se děje ale, žiju z mamkou a nevlastním tátou ale, mě vadí to že musí být vše prostě podle něho jak to vyřešit ahoj děkuji za odpověď

holka, 12 let, 1. června

Ahoj,
je mi líto, že si nerozumíš se svým nevlastním otcem. Soužití s nevlastními rodiči je často velmi problematické a je potřeba trpělivosti a ochoty k dělání kompromisů na obou stranách. Jestliže se tvůj nevlastní otec nedokáže v žádném ohledu přizpůsobit a skutečně musí být všechno podle něj, samozřejmě to není v pořádku a je pochopitelné, že se ti podobné chování nelíbí.
Myslím, že naprosto zásadní je, abys nerezignovala na komunikaci a snažila se do ní zapojit oba rodiče. Pokud tedy řešíte nějaký střet, nebo konfliktní situaci, přednes svoje stanovisko a argumenty na jeho podporu. Potom si vyslechni stanovisko a argumenty maminky a nevlastního otce. Klidně a bez emocí rodičům řekni, že máš dlouhodobě pocit, že ve vaší rodině příliš nefungují kompromisy a že bys ocenila, kdyby se to změnilo. Popros je, zda byste se nemohli pokusit právě teď nějaký kompromis najít.
Chovej se vstřícně a pokud má kompromisní chování fungovat, je potřeba, abys i ty uměla o kousek ustoupit a netrvala tvrdohlavě na všem, co jsi původně navrhovala. Věřím, že když tví rodiče uvidí, že se snažíš situaci vyřešit kompromisním a smírčím způsobem, ocení to a jejich ochota o několik kroků couvnout také vzroste.
Držím ti palce!
Bára

Rodiče

Ahoj alíku ,moji rodiče mi chtějí dát za kolo 1500kč(bazar) a to mám cyklistiku hodně rád v dopravní soutěžích sme se dostali i do krajského kola, nechci nové kolo ale nějáke do 4000kč bych chtěl nejsme nějáka chudá rodina
Celkově si máma a táta vydělají 81000kč možná je to tím že sem už tři kola rozbil ale byla to vždy tak do 2000kč....je mi to docela líto mám cyklistiku hrozně rád
A kamaradí ve škole se nám smějí že na počítáč a kolo nemáme že sme prý chudí
(Nechodím v značkovém) pc nepotřebuji nechci doma sedět jako oni ale jezdit venku dík ........je mi do pláče nevím co mám ďelat

kluk, 13 let, 23. května

Ahoj,

napsal jsi svůj dotaz hezky srozumitelně a moc Ti fandím, nepatříš k té asi většině dospívajících, kteří jen sedí doma u monitorů či obrazovek, ale dáváš přednost pohybu venku, v přírodě, na zdravém vzduchu. Je prima, že se účastníš dopravních soutěží a s úspěchem, dostali jste se do krajského kola.
Na druhé straně, co se koupí, ať do domácnosti či pro osobní potřebu, a to se týká i Tvého nového kola, o tom jednoznačně rozhodují rodiče. Sám ses odvážně přiznal k tomu, že jsi už tři kola rozbil, a nejspíš proto Ti rodiče nehodlají koupit nějaké dražší kolo. Nevím, jak to bylo v těch třech případech, ale určitě vždy platí, že člověk se má snažit pečovat o věci kolem sebe tak, aby co nejdéle vydržely. (To se mimochodem týká i vztahů v rodině, s kamarády, o ty se má také pečovat.)
Pár možností máš. Jednak se zkusit domluvit s rodiči ve chvíli klidu, nejlépe v nějakém veřejném prostoru, a vysvětlit jim svůj postoj tak, jak jsi nám to napsal. Můžeš také v rodině hledat někoho, kdo by Tě podpořil, kdo Ti drží pěsti, protože jsi správný kluk a sportuješ a necivíš jen na PC. Nejlepší by bylo, kdyby to byl někdo, kdo má autoritu i u Tvých rodičů, na koho by dali. Další možností je přát si místo dárků při příležitosti Tvých narozenin, jmenin apod., přát si peníze na kolo. Také by sis mohl přivydělat třeba tak, že bys někomu pomáhal na zahradě, venčil pejska, pomohl v domácnosti za domluvenou úhradu. Oficiální brigáda možná není, dětská práce není povolena, ale v rámci známostí je možné takové drobné služby provozovat. Takového kola, které bys získal i na základě vlastního přičinění, by sis více vážil a myslím, že by ses o něj také lépe staral, i to můžeš říct rodičům. Klidně jim můžeš dát přečíst i naši odpověď.
Zvaž tedy možnosti, které máš. Jinak Ti nezbývá, než respektovat postoj rodičů, to oni rozhodují o výdajích a prioritách, bez ohledu na to, jak vysoký je jejich příjem.

Přejeme Ti, ať se Ti ve sportu i jinak v životě daří.

Modrá linka

Rodiče

Ahoj, mým problémem je vztah s mamkou. V září jsem odešla na sportovní školu do Brna, takže bydlím na intru. Když mi bylo 8, moji rodiče se rozvedli a pak to začalo... Máma začala všechno svádět na mě, vyčítala mi, že se rozvedli jen kvůli mně, že jen kvůli mně se hádali, nadávala mi, furt po mě křičela... Neustále mě nutila se učit, nedovolila mi být s kamarády a pořád mi opakovala jak jsem tlustá a měla bych začít něco dělat (dokonce jsem přestala jist.) Chtěla jsem odejít k tátovi, ale nepovedlo se to... Teď studuji v Brně a jezdím domů jen na víkend. Máma tráví hodně času s jednou rodinou, se kterou povinně musím být také. Jenže já si s němi nesedla, dělají mi naschvály, posmivaji se mi a pak žalují mámě, protože se jim asi líbí když po mně křičí. Jenže já už s mámou být nechci, jediné co mi říká je, že jsem sobecká, že ji nepřeji štěstí, chovám se strašně, že ty děcka jsou v pohodě a problém je jen ve mně, že já vždycky všechno zkazim, že jsem nevychovaný spratek a tohle si vůbec nezasloužím, že mi zruší školu v Brně a tak. Chtěla bych se znovu pokusit odejít k tátovi, jenže se bojím, že tím ublížím třeba babičce, ségře nebo tak...

holka, 13 let, 7. května

Ahoj z Modré linky,

mrzí mě, že to nemáš doma s mámou v pohodě a že je tolik věcí, které Tě ve vztahu s mámou trápí. To, co většinou doporučujeme, je zkusit si v klidu promluvit - ale nevím, jak by to u vás bylo možné. Možná to stojí za pokus - třeba pozvat mámu do kavárny, do cukrárny, a říct jí, co je pro Tebe těžké a co bys ve vztahu k ní potřebovala. Samozřejmě, že i máma by měla mít prostor říct, jak to má ona (a Ty bys ji měla v klidu, pokud možno vstřícně vyslechnout).

Pokud to možné nebude, nebo to nepřinese výsledky, jaké bys chtěla, mohl by s mámou promluvit někdo jiný. Zmiňuješ babičku, možná by to mohla být ona, nebo někdo další. Určitě je také možné o všem se poradit s tátou a popřemýšlet i o variantě, že bys šla k němu. Oceňuji, že myslíš na to, abys neublížila druhým. Vše se dá ale vysvětlit, upřímně říci, co vše za tím je, pokud bys to nezvládla přímo, je možné to napsat - do mailu nebo dopisu.

Je tu ještě jedna možnost, a to obrátit se na sociální pracovnici Odboru sociálních věcí na úřadě podle Tvého místa bydliště. S tou by se stejně řešilo i to, kdybys chtěla jít k tátovi, pokud by se rodiče nedohodli sami.

Přejeme Ti, aby se všechno řešilo a přineslo Ti pokojnější vztahy s rodinou.

Modrá linka

Rodiče

Ahoj Alíku,
Moji rodiče se velmi často hádají, ale vždycky hádku vyvolá taťka, jelikož svojí zlost hází na mamku, která za nic nemůže, už mockrát mě to rozplakalo, protože taťka mamce vyhrožoval, že nás vyžene z domu a to já nechci, protože bych ztratila své kamarádky a starou školu, byla bych nešťastná.
PS:hrozně moc chci, aby odpověděl Alík. Děkuji.

Maruška, 12 let, 31. března

Ahoj,
Alík nás požádal, abychom Ti odpověděli z Modré linky, snad to tolik nevadí. Moc mě mrzí, že musíš být svědkem hádek rodičů a že musíš prožívat strach z toho, co táta udělá a jestli vás nevyžene z domu.

Vůbec se nedivím, že nechceš ztratit kamarádky a že by Tě trápilo, kdybys musela odejít ze staré školy. Takto na dálku nedovedu posoudit, jak moc vážné to mezi rodiči je a zda jde jen o slova, které se pronesou v hádce, nebo to táta myslí vážně. Přemýšlím, jestli by šlo o Tvých starostech promluvit s tátou, třeba někdy, kdy bude mít dobrou náladu a bude v pohodě. Někdy rodiče potřebují slyšet, co jejich chování s dětmi dělá, protože si to sami neuvědomují. Jestliže by to z nějakého důvodu nešlo, měla bys o všem mluvit s mamkou, aby věděla, jak se cítíš a mohla Tě podpořit.

Pokud by rozhovor s rodiči nepomohl a situace se zhoršovala, můžeš se obrátit přímo na Modrou linku, například přes telefon nebo chat, a můžeme hledat další možnosti, co udělat, aby ses mohla cítit lépe.

Přejeme klidné dny.
Modrá linka

Rodiče

Ahoj,
Mám problém se svými rodiči. Neustále mě kontrolují a chtějí abych byla perfektní. Jenže já taková nejsem a ani být nechci.
Například jim vadí (víc teda mamce) s kým se stýkám. Nemůžu mít skoro ani kamarády, které já chci. Dále třeba ve škole. Mám celkem dobré známky atak., ale vždy když mám třeba jen poznámku za nedodělaný úkol, začnou po mě řvát a hned mi chcou sebrat telefon a říkají, že jestli to takto bude pokračovat, nebudu se moct stýkat s kamarády a řvou až tak, že vždy odejdu do pokoje s brekem a jim to očividně nevadí.
Pokaždé když projdu třeba jen do kuchyně, už se bojím, za co mi nadají. Taky na mě bývají dost sprostí. Už když jsem s mamkou v autě, klepu se strachy. Každý den na mě řvou a kontrolují můj život. Chcou mít informace co dělám na mobilu, s kým si píšu i jak se oblíkam. Zkrátka se (hlavně teda mamky) bojím.
Jak jsem byla malá, bylo to ještě horší. Mamka mě bila a jsem ráda že už to nedělá tak moc, ale stejně se to furt děje. Moji rodiče mají mezi sebou nějaké koflikty a furt se jen hádají a potom do toho zapojují i mě (bylo období, kdy se měli rozvést). Nedokážou pochopit, že nebudu dítě, které si oni představují. Mockrát kvůli tomu brečím, protože nevím co mám dělat, aby respektovali kdo jsem.
Nejhorší na tom asi je, že se cítím, jako by mě neměli rádi. Na mojeho bratra (7let) jsou ještě docela hodní, ale už tak cítím, že na malé dítě je dost pod tlakem. Taky furt chtějí aby byl dokonalý. Můj starší bratr (18) to má ještě horší. Neustále ho mamka vyhazuje z domu. Nemáme stejného tátu a jsem za to i trochu ráda, aspoň na něho můj taťka nekřičí, Nedávno se mě mamka taky zeptala, kdy chci jít z domu.
Když byla moje mamka malá, babička na ní taky řvávala a byla taky takhle pod tlakem. Babička toho teď lituje, ale já jak mamka nechci být a myslím si , že moje mamka to má prostě po ní a jednou toho bude taky litovat.
Potřebovala jsem se někomu svěřit. Prosím poraď mi. Děkuji.

holka, 13 let, 1. dubna

Ahoj z Modré linky,

věřím, že pokud se k Tobě rodiče chovají tak, jak píšeš, je to pro Tebe obtížné. Je tedy dobře, že si pro sebe hledáš podporu.
Je důležité, abys s tím, co prožíváš a jak se cítíš, nebyla sama. Popřemýšlej, komu se můžeš ve svém okolí svěřit. Může to být někdo ze širší rodiny, ať už prarodiče, teta, strejda. Píšeš o dospělém bratrovi, s ním můžeš sdílet, jak se oba doma cítíte, můžete spolu hledat východisko, bavit se o tom, na koho byste se mohli obrátit. Případně to může být někdo ve škole, komu důvěřuješ. Pokud máte školní psycholožku, právě na ni se lze obracet v situacích, kdy žáky něco trápí. Každé dítě má právo se doma cítit dobře, slyšet i hezká slova, nejen křik. Zažívat podporu a také mít své soukromí. Chci tě tedy podpořit, aby ses opravdu obrátila na někoho, kdo by Tě mohl podpořit.

Přejeme Ti bezstarostné jaro.
Modrá linka

Rodiče

Ahoj Alíku!
Mám problém s rodinou, konkrétně s tátou. Nemáme spolu dobrý vztah už dlouho, protože když jsem byla malá, tak mě dost často nutil k věcem, který jsem nechtěla (třeba se se mnou furt chtěl učit matiku) dost na mě křičel byl nepříjemný. Někdy v 9 letech to skončilo a asi tak do 12 bylo všechno v pohodě. V tomto věku mi zase každý den jen nadával hlavně kvůli škole, známkám a mému přístupu (mívala jsem většinou 2-3, to mu asi nestačilo) ale hlavně mě začal urážet, říkal jak jsem primitivní, nevzdělaná, hloupá. Já jsem se v té době rozhodla že si ho přestanu nějak všímat, bavit se s ním (s ním se dalo bavit jen o škole, známkách a matice) aby se mi trochu ulevilo. Jenže na začátku roku 2019 se vše rapidně zhoršilo a on mi začal fyzicky vadit, vždy když byl doma, cítila jsem strašně negativní energii, z dobré nálady se najednou stala špatná a já jsem prostě zjistila, že mi tu něco nevyhovuje. Najednou vždycky když jsem ho měla pozdravit, podat si s ním ruku, sednout si vedle něj nebo s ním jen prohodit pár slov byl to strašný problém, šla jsem strašně proti sobě, cítila jsem, že ten člověk ke mě prostě nepatří, měla jsem k němu strašný odpor, nechtěla jsem ho ani vidět. Svěřila jsem se mámě a ta mi řekla ať to prostě zkouším eliminovat, že je to prostě nutné ho zdravit a povídat si s ním. Asi tak před týdnem (můj vztah s tátou je stále stejně špatný) mi ale vynadala, že už mě má plné zuby a jak se mám chovat normálně. Dnes ke mě přišel táta a taky mi vynadal jak se ne jenom k němu ale i celkově chovám (nevidím na svém chování nic špatného) a že od teď budu pod jeho drobnohledem a bude kontrolovat každý moje slovo, tón jakým mluvím, jestli jsem ho pozdravila a podobné věci. Už nevím co mám dělat, jsem z toho úplně zoufalá, nikdo není schopen pochopit co mě tíží a že k němu mám strašný odpor. Nevím, jak to mám zastavit, jestli to ještě vůbec jde, moje srdce mi nedovoluje ho pozdravit, sednout si vedle něj, promluvit s ním, prostě nic. Strašně mi vadí on jako celá osoba. Prosím poraď mi co mám dělat, jinak se už fakt zblázním.
Děkuji za tvojí odpověď,
Terka

Terka, 13 let, 29. března

Ahoj Terko,
oceňuji Tvou důvěru a upřímnost vloženou do zprávy. Věřím, že není snadné každodenně doma vycházet s tátou, který Ti není blízký, máš k němu až odpor. Vnímám, že je to možná něco, co s věkem dospívání narůstá a eskaluje.
Obecně mladým v tomto věku většinou připadají rodiče nemožní, nesympatičtí, nesnesitelní, je najednou těžší spolu vycházet, v klidu komunikovat, vzájemně se tolerovat, např. i své odlišnosti. Oceňuji, že jsi o tom zkoušela mluvit s mámou. Připadá mi důležité, abys doma dávala najevo své pocity a potřeby, když je Ti něco nepříjemné, něco Ti vadí. Zkus se zamyslet nad tím, co by Ti v těch nepříjemných chvílích mohlo pomoci, co bys pro to mohla udělat Ty i ostatní. Věřím, že pokud už to trvá delší dobu, stálo by to za hlubší probrání s psychologem, např. školním, pokud ho ve škole máte. Pomoci by také mohlo třeba i společně navštívit rodinnou poradnu, kde je k dispozici zdarma psycholog, který by Vám mohl být prostředníkem domluvy a vyjasnění některých věcí. I toto můžeš doma navrhnout. Věřím, že rodiče ocení Tvou snahu situaci řešit, pracovat na ní. Nebojte se k tomu využít i odborné podpory, která to může usnadnit, nebyli byste na to sami. Můžeš také dát svou zprávu i s odpovědí přečíst rodičům, pokud bys nevěděla, jak začít mluvit o tom, co Tě trápí. Neboj se také to, co prožíváš, sdílet s blízkými, kteří Ti můžou být oporou. Je možné, že některé kamarádky prožívají něco podobného a už jen sdílení a vědomí, že v tom nejsi sama, může hodně ulevit.

Přejeme Ti vše dobré,
Modrá linka

Rodiče

Ahoj Alíku,
chtela bych se zeptat, jestli mohu podat zadost o zmenu zakonneho zastupce, ackoliv jsem nezletila (jestli tu zadost mohu podat ja, nebo radeji osoba, ktera by se mym zakonnym zastupcem stala). Zakonnym zastupcem by se stal muj dospely bratr. Pro toto rozhodnuti mam vazne duvody. Je sance, ze bych uspela?
Moc díky

holka, 16 let, 24. března

Dobrý den z Modré linky,

ohledně toho, jak je možné zažádat o změnu zákonného zástupce, Vám může poradit sociální pracovnice na OSPOD (Orgán sociálně-právní ochrany dětí), pokud je Vaše rodina v jeho péči (vzhledem k tomu, že píšete o závažných důvodech). Jinak Vám v občansko-právních záležitostech mohou poradit v Občanské poradně - www.obcanskeporadny.cz/cs/ - kde se právě na tuto problematiku zaměřují.

Přejeme Vám klidné jarní dny.
Modrá linka

Rodiče

Rodiče se pohadali vz noci když už sestra spala naštěstí jí to nevzbudilo. Táta mi řekl ,, domluv mamce nebo tahle rodina moc dlouho už nevydrží. Já ty hádky rodiny i ostatních kolem nikdy dobře nezvládala. Vždy mám pocit že radši zemřu než abych žila s rozvedenými rodiči. Není nějaká možnost jak bych se mohla co nejdříve psichycky spamatovat? Děkuji za odpověď. Mějte hezký den.

holka, 12 let, 20. března

Ahoj,

je mně líto, že máš takové trápení s rodiči. Rodiče se mohou někdy pohádat, to je úplně přirozené, ale pak by se měli zase usmířit. Rozhodně by hádky neměly být na denním pořádku a tak veliké, že by vás, děti, rušily, či dokonce budily ze spánku. Doma by ses měla cítit v bezpečí, a to bezpečí by ti měli zaručit právě rodiče. Nikoliv sami způsobovat to, že se doma necítíš dobře, máš trápení. Konflikty by si měli rodiče vyřídit sami mezi sebou, v žádném případě Tě táta (ani máma) nemá zatahovat do jejich záležitostí, Tvou rolí není domlouvat mamce, která je dospělá. Většinou je to stejně tak, že každý z rodičů má svou pravdu a je opravdu na nich, aby si tyto věci vyřídili sami.

Nevím, jestli jsi s rodiči někdy mluvila otevřeně o tom, jak se doma cítíš, když se hádají. Měli by to od Tebe slyšet a to opakovaně. Dospělí jsou totiž někdy tak zahlceni svými starostmi, že přestanou vnímat potřeby svých dětí, a to je pak zlé. Je pak na místě, aby jim to někdo dal vědět. Ať už Ty nebo někdo dospělý ze širší rodiny, na koho dají. Můžeš jim také doporučit partnerskou a rodičovskou poradnu, (www.amrp.cz), která je bezplatná, stačí se objednat, kde by mohli své starosti probrat s odborníky. Někdy takový člověk zvenčí vidí věci s nadhledem a může dobře poradit, navíc v poradně mají mnoho zkušeností s partnerskými konflikty. I Ty sama se můžeš obrátit na psychologa, třeba toho školního, nebo požádat rodiče, aby Tě k nějakému doprovodili, kde bys mohla toto vše, co se Tě tolik dotýká, probrat.

Přejeme Ti, aby se atmosféra u vás doma pročistila a hádek ubylo.
Modrá linka

Rodiče

dobrý den, mam problém se svojí mámou Už je to opravdu nesnesitelné. Poslední dobou, jsem si začala hledat kamarády, kteří jsou spíš kluci ve věku tak 16 až 18. Mám i nejlepšího kamaráda kterému je 18 a má holku,ale tráví dost času i se mnou a když třeba mámě řeknu že s nim jdu ven, tak ona si myslí, že spolu chodíme nebo tak něco a to jí pořád opakuji, že on má holku, ale ona to očividně nechápe. Taky je na mě docela zlá. Jednou se mi stalo to, že mi začala říkat, možná i křičet, že jsem namyšlená, že se nediví že nemam žádný kamarády a prostě začala říkat jak jsem špatná. Někdy když je opravdu naštvaná, tak mě mlátí. Teda ne že bych měla modřiny nebo že by mě mlátila nějak brutálně, ale proste třeba pohlavek mi dá a nebo když se třeba schoulím do klubíčka, tak mě prostě uhodí. Tohle podle mě dělá kvůli výchově, ale někdy mi to přijde uplně zbytečné. Někdy jen tak přemýšlím a říkám si, že by bylo lepší kdybych byla v děcáku nebo kdybych mohla žít někde mimo ní. Mám tátu, ale ten bydlí daleko protože moji rodiče jsou rozvedený a máma žije s přítelem. Mám i bráchu ale ten už je dospělý a s námi už taky nebydlí. Takže u nikoho jinýho bydlet nemůžu. Nevím jak si mam poradit. Hlavně o tomhle prostě s mámou mluvit nechci, aby náhodou na mě nezačala zase řvát nebo něco. Prostě s ní o tom mluvit nechci. Většinou tohle řeším s kamarádem,ale taky mu neříkam vše. Myslím si, že kdybych o těchto problémech řekla učitelce ve škole tak mi taky moc nepomůže a tak moc už si nevím rady,že radši píši Vám. Předem moc děkuji za odpověď.

Eliška, 14 let, 19. března

Ahoj Eliško,

je mně moc líto, že se doma necítíš dobře, občas Tě máma v naštvání i uhodí, a to by neměla. Ty bys dokonce bydlela raději v "děcáku". Nevím, zda si vůbec dokážeš představit, jaké to v "děcáku" je, těžko srovnávat. Pokud s mámou bydlet nechceš, mohla bys bydlet s tátou, pokud by on s tím souhlasil, také záleží na tom, jak by se k celé této záležitosti postavil soud, který Tě zřejmě svěřil do péče mámy. Není to úplně jednoduché, naopak, a bylo by potřeba, abys Ty, nejlépe s někým dospělým z širší rodiny, zašla na OSPOD (Orgán sociální a právní ochrany dítěte), kde by se takové věci měly domlouvat. Ovšem bez vědomí mámy ani táty to nepůjde. Z právního hlediska jsou oba za Tebe ještě 4 dlouhé roky odpovědní.

Sice píšeš, že s mámou o tom mluvit nechceš, vše řešíš raději s kamarádem. Ovšem s kamarádem to vlastně neřešíš, s kamarádem sdílíš své pocity, což Ti jistě přinese také úlevu, řešení Ti však může přinést pouze otevřená komunikace s rodiči. Také mne napadá, máma nejspíš neví, co se Ti honí hlavou, možná má o Tebe strach, nedivím se moc, že Tě nechce pouštět ven s klukem o 4 roky starším. To by asi vadilo každému rodiči, zkus se na to podívat i máminýma očima. Buď nebudeš dělat nic, jen dál sdílet (ale to není málo a uleví se Ti), nebo se k tomu postavíš čelem a začneš to řešit s mámou. Třeba by sis k takové rozmluvě mohla přizvat tátu nebo někoho dospělého ze širší rodiny, kdo je i pro mámu autoritou, co říkáš? Je také možné navštívit společně instituci rodičovské poradny, která je bezplatná, stačí se jenom objednat, tam by se vám oběma mohli věnovat školení odborníci a pomoci vám vzájemně se dorozumět. Není rozumné komunikaci s nejbližšími se vyhýbat, protože čím déle se jí budeš vyhýbat, tím bude obtížnější navázat kontakt, v Tvém případě tedy s mámou, a neřešená komunikace se pak pro Tebe může stát jakýmsi "strašákem". Nemyslím si, že by to máma s Tebou nemyslela dobře, možná je také přetažená a do hlavy Ti nevidí, neví, co si myslíš, jaké máš pocity. Je také na Tobě, aby sis sama dokázala vydobýt u mámy důvěru, abys dodržovala pravidla, která u vás doma platí. Pak i máma bude vědět, že se na Tebe může spolehnout. Každopádně to stojí alespoň za zkoušku, mámu máš jen jednu jedinou.

Přejeme Ti, aby se atmosféra u vás doma pročistila.
Modrá linka

Rodiče

Ahoj Alíku, nevím proč, ale rodiče mě nechápají. Učím se strašně moc, i o víkendu, v neděli je to prý samozřejmnost. Taky si mezi sebou povídají že jsem mimino. Prosím, poraď. Díky za odpověď

kluk, 11 let, 4. března

Ahoj,
mrzí mě, že máš pocit, že Tě rodiče nechápou, mluví o tom, že jsi mimino, a musíš se hodně učit. Nepíšeš, s čím přesně bys potřeboval poradit, ale mohlo by se Ti ulevit, když bys jim o tom, co Tě trápí, dokázal upřímně říct. Je dobré nebýt na své trápení sám, umět si říct o pomoc a dát najevo své pocity. O podporu můžeš požádat i jiné blízké příbuzné, nebo paní učitelku či školní psycholožku, pokud jí ve škole máte. I oni se Tě můžou u rodičů zastat.

Přejeme Ti vše dobré,
Modrá linka

Rodiče

Ahoj.
Potřebuji od vás poradit.Žiji s maminkou sestrou a psem.Já a moje sestra máme každá svůj pokoj.Jenže moje maminka ne.Svůj "pokoj"má jenom v kuchyni a obýváku (máme ho spojený).Maminka je strašně moc hodná a poskytla nám soukromí.A mě trápí to,že ona svoje soukromí moc nemá a přitom by ho chtěla.Netuším jak ji ho aspoň trochu poskytnout. Je šťastná a v rodině nemáme tajnosti a máme se rádi.A za to jsem velmi ráda.Mám strašně moc ráda svoji rodinu.
Nevíte co by jsem mohla udělat pro trochu osobního prostoru pro mamku?
(Vyznělo to nejspíš divně,ale každý potřebujeme trochu soukromí a mít čas pro sebe)
Děkuji

holka, 12 let, 22. února

Ahoj z Modré linky,

je od Tebe hezké, že na mamku myslíš. Samostatnou ložnici jí pravděpodobně zařídit nedokážeš. Někdy je však možné pořídit nějakou zástěnu, paraván nebo třeba vymyslet možnost zatažení závěsu přes nějakou část místnosti, aby tak vznikl relativně oddělený koutek. Někdy osobním prostorem nemusí být místo, ale může to být čas, který věnuje mamka sama sobě, a třeba si udělá horkou vanu nebo si zajde někam zacvičit nebo tak podobně. A to jí se sestrou můžete umožnit tím, že jí dáte najevo, že je to v pořádku a že si mezi sebe rozdělíte nějaké mamčiny povinnosti jako například umývání nádobí, vysávání a tak dále. Klidně si o tom s mamkou popovídej. Myslím si, že nejvíc ji stejně potěší to, že na ni myslíš. Můžeš také všechno probrat s někým dalším z rodiny, kdo zná mamku i Váš byt, třeba spolu vymyslíte ještě i jiné možnosti.

Krásně předjaří přeje
Modrá linka

Rodiče

Ahoj alíku, chtěl bych se zeptat jak se vypořádat s tím když na mě taťka nadává přičemž jsem nic neudělal. Např. nám něco dojde třeba mléko. A příjde a vynadá mi za to že jsem mu neřekl že došlo mléko. Vážně mě to štve a nevidím důvod proč mi nadává za to že dojde mléko. Připadá mi to už spíš směšné. Tak teda nevím co mám dělat.

kluk, 13 let, 20. února

Ahoj z Modré linky,

umím si představit, že Ti taťkovo nadávání není příjemné. Obzvlášť, když máš dojem, že je to neoprávněné. Bylo by fajn si o tom s taťkou promluvit. Ne ve chvíli, kdy je zrovna naštvaný a nadává - to asi nebude rozhovoru moc přístupný. I v tu chvíli máš však právo dávat najevo, co prožíváš, že je Ti líto, že na Tebe křičí. A potom někdy v klidu s ním můžeš zkusit celou situaci probrat. Dát mu najevo, že máš dojem, že Ti nadává neoprávněně. Možná by stálo za to zkusit si vytvořit - a nejlépe i napsat - abyste se k tomu ve chvíli neshody mohli vrátit - pravidla. Aby bylo jasné, co má kdo na zodpovědnosti. Neznám Tvého taťku, umím si představit, že s tím mlékem to mohl myslet jednoduše tak, že kdyby o tom věděl, mohl ho koupit. A možná prostě neměl dobrý den. Což samozřejmě neznamená, že by měl nadávat Tobě, pokud nemáte domluveno, že když něco dochází, je třeba o tom říct - obzvláště, pokud to třeba bylo v situaci, kdy poslední zbytek mléka jsi využil Ty a taťka tím pádem ani nemohl vědět, že mléko už není. V každém případě je důležité o věcech, ve kterých nám není dobře, spolu mluvit. Můžeš taťkovi klidně ukázat i naši komunikaci, pokud Ti to pomůže. Také bývá fajn se svěřit někomu dalšímu z rodiny, komu věříš a kdo by Tě mohl podpořit.

Přejeme krásné předjarní dny
Modrá linka

Rodiče

Ahoj Alíku. Chci, aby mi na tenhle dopis někdo odpověděl SMYSLUPLNĚ. Už jsem vážně bezradná a jestli mi nepomůžete vy, tak asi budu spamovat Linku důvěry nebo už fakt nevím. Klidně na odpověď počkám delší dobu, ale ať dává smysl a dá se použít, protože z odpovědí na podobné otázky jsem toho moc nevymáčkla.

Takže - začínáme.

Je mi třináct. Mám rozvedené rodiče (už od pěti let) a bydlím u mamky. Ta si našla nového tátu, u kterého bydlíme. Jsou manželé. Dříve se moc nehádali, ale teď ano. Naštěstí nejsou nějak fyzicky agresivní, ale nadávají. Není to tak, že by si nadávali sprostě, ale znevažují práci toho druhého, stěžují si a prostě jsou hnusný.

Mamka byla před asi 2 lety na operaci páteře, takže teď nemůže moc běhat aby se jí nehýbali implantáty. A vůbec jí to stěžuje život. Ani nemůže chodit do své staré práce, kterou měla moc ráda. A tak si hledá jinou práci. Zatím se zaškoluje u jednoho pána, jenže tátovi se to nelíbí... Když ona jde do práce on vždy kroutí očima a říká: „No tak jdi no...“ „Já zrovna chci jet nakoupit...“ A vůbec je na ní ošklivý...Taky jí říká: „Já jdu do práce, ne ty. Ty z práce nedoneseš peníze.“ To je pravda, protože máma je tam zatím v učení. Hrozně mě to štve, protože máma dře jako mezek aby zase mohla jít pracovat, ale táta to buď necháme nebo nechce chápat. Ona vstává se mnou a sourozenci v 6:20 potom odvede brášku do školky, jde do práce, ve 12:10 vyzvedne brášku, přijde domů, umyje nádobí napíše se ségrou úkoly, s bráškou si pohraje, uvaří tátovi oběd, ten se TEPRVE vypotácí z postele a pak ještě řekne, že polívky se ani nenají, že je jí málo. Máma začne brečet, já přijdu domů, udělám část projektu na americké univerzitě, se ségrou se chvíli učím angličtinu, pak pohlídám bráchu a umyji s ním nádobí, mamka se snaží učit, ale táta jí říká: „Ten pes chudák ani není venku.“ Vezme ho a vypadne s ním ven, takže my mezitím uklidíme, já se jdu učit, sourozenci si jdou hrát a máma může 30 minut pracovat. Pak přijde táta z procházky, celý naštvaný jak je venku ošklivě a on nic nestíhá a večeře není hotová. Následně máma jde vařit, já se jí snažím pomáhat, ale ona je tak vyfluslá, že jediná věc co dokáže je stěžovat si mě na tátu nebo mi taky za něco vynadat, pak je večeře, táta řekne, že to dneska stálo za h*vno a nic pochopitelně nestihl. Poté přichází hádka ve které táta několikrát nadhodí, že má s mámou (dle jeho měřítka) málo sexu, a že on jakožto muž nebude mýt nádobí ani vytírat, protože je to ženská práce.

No, teď to zní, jako u nějakých středověkých lidí. Hodně zaostalých středověkých lidí... No i když... tam by táta musel pracovat.

Na jeho obhajobu, on pracuje, ale někdy se mu nechce a tak Čáry máry fuk, celý den spí a večer nadává , že nic nestihl.

Máma je z toho špatná. Dříve jsem si myslela, že fyzická schránka člověka a jeho psychický stav spolu nemají co dělat, ale teď jsem jiného názoru. Mámě se začaly dělat pupínky na obličeji, začali jí padat vlasy, je unavená... Bojím se, že by kvůli tomu mohla zemřít dříve než je nutné, což rozhodně nechci. Chci, aby byla šťastná, ale nevím, jestli není možností ke štěstí rozvod. (Fuj, to je hnusný slovo.) Oni jsou spolu už pět let a poslední dva se hádají... Tátu se pokoušíme změnit tak poslední tři, ale pořád nic. (Až na to, že pijeme nejen černý ale i červený čaj.) Kdyby se táta rozhodl, že to chce skončit, budeme na ulici. (Nebo v tom lepším případě - u babi. Tak 2-3 týdny... Déle nás u sebe asi nenechá.) Jsme tři děcka a máma bez práce. Sice máme něco ve spoření na vejšku, ale máma to nechce utratit a já taky ne. Chci vystudovat, stát se neouroložkou a být bohatá tak, abych mohla uživit mámu, sourozence, sebe, našeho psa a kočku a taky ragdolla co si pořídím až budu dospělá. A koupit mámě zahradu... Ale jestli máma nebude mít peníze, (čehož se dost bojím, protože táta sice teď platí energie a něco z jídla, ale máma zase cáluje školu, kroužky, většinu jídla a chod domácnost) nebudu moct studovat dobrou školu v zahraničí. Snažím se teď udělat si dobré jméno. Sbírám ocenění, takové ty „známosti“, dělám projekty a olympiády. A školách mi za to mohou udělit stipendium. Prostě CHCI studovat. Mám to ráda.

Nebylo mi 15, takže na brigádu zatím nemohu a už nevím čím pomoct více. Chci mít svůj život, chodit ven s přáteli... Ale poslední dobou to s vrstevníky není moc ok, už to hraničí se šikanou. Mámě o tom moc nechci říkat, jsou to další starosti. Já jsem dost silná na to, abych si pomohla sama. Mou jedinou brigádou bylo divadlo. Za peníze hrajete v každém věku. Ale já nechci být herečka. Rejža mi říkal, že mě, jako jedné z mála by nerozmlouval DAMu, hrála jsem za tisícové honoráře, ale... Tohle není to, co by nějak pomohlo lidstvu. Chci objevit nějakou nemoc, to někomu pomůže, divadlo je super, ale není v tom ta jistota a poslání...

Párkrát jsem uvažovala, že uteču. Je toho někdy prostě moc a já to už nemohla vydržet... Ale pak mi dojde: „Pro mámu to budou další a další starosti.“ Takže i když bych někdy chtěla, neodešla jsem. Snažím se být silná. Někdy jsem nad tím přemýšlela, ale naštěstí jsem samu sebe včas zarazila, takže žádné sebepožkozování, alkohol ani drogy. Čestný skautský!

Tenhle dopis je delší než jakýkoli jsem kdy napsala. No, ale... prosím, pomozte.

holka, 13 let, 10. února

Ahoj z Modré linky,

z toho, co píšeš, je toho dost, s čím s vyrovnáváš. Je od Tebe hezké, že bys ráda pomohla, ale ti dospělí – kteří jsou zodpovědní – jsou máma a táta. Oni by si měli své spory mezi sebou vyřešit, a pokud se jim to nedaří, mohou se obrátit na odborníky. Partnerskými vztahy se zabývají v manželské a rodinné poradně. Jestliže by táta nechtěl a na mámu je toho hodně, může si najít psychologa sama pro sebe, aby se mohla vypovídat, podívat se na vše i z jiného úhlu pohledu. I v případě, že by se Vaši rozešli, jsou možnosti, existují různá podporovaná bydlení, příspěvky od státu. Nebylo by to sice úplně jednoduché, ale i tak by to nebyla bezvýchodná situace. A bylo by dobré, abys ani Ty nebyla na své starosti sama. Máš právo rodičům dávat najevo, jak se cítíš, když se hádají, jaké starosti Ti to dělá. Můžeš jim klidně i ukázat naši komunikaci. Případně se můžeš svěřit někomu jinému z rodiny, školní psycholožce, pokud ji ve škole máte či někomu jinému ve škole, komu věříš. Avšak řešit Ti tuto situaci nepřísluší, ani to není v Tvé moci, i když rozumím tomu, že bys ráda mamce pomohla.

Je prima, že máš své sny, které Tě ženou dopředu a že jsi i těžké situace zvládla, byť věřím, že nebyly určitě lehké. Kdybys chtěla, můžeš nám i zavolat na Modrou linku a společně tak můžeme všechno probrat víc do hloubky. Z toho, co píšeš, se mi zdá, že jsi moc prima holka, která dobře vnímá, co se děje okolo, což může být dar a přednost v případě, že bys v budoucnu chtěla pomáhat lidem a stát se třeba lékařkou.

Přejeme Ti klidnější a radostnější dny,

Modrá linka

Rodiče

Ahoj Alíku mám takový problém že moji rodiče nežijí spolu a mamka (která mě má v péči) chce jet se mnou a jejím přítelem do Kanady ve které mám tetu. No ale můj taťka mě tam nechce pustit protože se bojí že už se naratim (to se prý potřebuje nějaký papír že s tím odletem souhlasí ale on ho nechce podepsat) . Taťka měl tet asi čtyři roky můj pas protože jsme jezdili do zemí mimo EU . Mamka ho ale dala k soudu že zadržuje ten pas, ale přitom ho nema problém jí dát. Ale největší problém je ten že se nechci rozhádat ani s jednou částí rodiny protože kdyby jsem tam letěla tak na mě bude naštvany taťka a babička, která je už tet z toho na prášky. A když tam nepoletím tak na mě bude naštvaná mamka a teta. Já bych se tam chtěla opravdu strašně podívat ale už jsem z toho zoufalá tak mi prosím poraďte jak to mám vyřešit

holka, 12 let, 30. ledna

Ahoj z Modré linky,

umím si představit, že je to pro Tebe složitá situace. A chápu, že chceš být zadobře s oběma rodiči - jsou to Tví rodiče a máš právo na ně oba. I když je to pro Vás všechny nelehká situace, bylo by fajn, kdyby se rodiče mezi sebou dokázali domluvit. To sice nemůžeš ovlivnit, ale máš právo dávat jim najevo, jak se cítíš, když jsi mezi nimi jako mezi dvěma mlýnskými kameny. Máš právo jim sdělovat své pocity a svá přání. Ráda bych Tě v tom tedy podpořila. Pokud by Ti to pomohlo, můžeš jim klidně naši komunikaci dát přečíst.

Přejeme Ti klidnější zimní dny.
Modrá linka