Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Poradna: Alík radí dětem

    Rodiče

    Ahoj Alíku a spol. Když mi bylo 6 let, tak se moji rodiče strašně hádali a já jsem pak mamce řekla, že pokud se budou takhle pořád předemnou hádat, tak budu v 11 letech 2, den na zlaté dny (to je akce ve Zlatých Horách, která se koná každý rok a hrají tam různe skupiny) začnu kouřit. A vážně se to stalo. Pak jsem jim v 11 letech řekla, že pokud se vážně budou takhle pořád hádat, tak že skusím za měsíc marihuanu. To se taky stalo. Jenomže ve 12 letech jsem řekla mamce, že pokud se vážně nepřestanou hádat, tak ve 21 letech 2. den na zlaté dny spáchám sebevraždu. Bojím se, že to vážně udělám. Prosím, strašně se bojím že to udělám, je možné že bych to mohla udělat ? :(
    Děkuji

    holka, 13 let, 25. ledna 2019

    Ahoj,
    úplně rozumím tomu, že Ti vadí hádky rodičů a chtěla bys, aby to přestalo. Z Tvého dopisu také čtu, že pokud něco řekneš, také to dodržíš, i když ani Tvoje kouření cigaret nebo marihuany zřejmě rodiče v hádkách nedokáže zastavit. Je tedy, podle mého názoru, škoda ničit si zdraví a vybudovat si třeba i závislost bez toho, aniž by to rodiče nějak změnilo.

    To, že jsi se mamce zmínila o Tvém plánu zabít se, vnímám jako vážné, zřejmě Tě hádky hodně trápí, protože smrt je něco, s čím se obvykle nežertuje. Myslím ale, že to, zda smrt zvolíš, nebo ne, záleží opravdu jen na Tvém rozhodnutí. Nic Tě nezavazuje to udělat, i když jsi to už vyslovila, navíc ve 21 letech už budeš dospělá, možná samostatná a u hádek rodičů už nemusíš být, bude jen na nich, jak se svými životy naloží.

    Možná by stálo za to si někdy s rodiči, až bude doma klid a větší pohoda, více promluvit, jak moc Tě trápí jejich hádky, aby věděli o Tvých pocitech a zkusili najít nějaké řešení. Zároveň doporučuji, abys nebyla na vše sama a hledala si podporu u někoho komu důvěřuješ a kdo by Ti byl oporou ve chvílích, kdy se rodiče hádají.

    Přejeme klidné dny.
    Modrá linka

    Na otázky odpovídají

    pracovníci linky důvěry Modrá linka, Alíkova kamarádka BáraV, odborníci na výživu z centra Anabell, odborníci na boj proti kouření z projektu Nekuřátka a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

    Dotazy smí pokládat čtenáři mladší 15 let.

    Rodiče

    Milý Alíku,
    co jsem komu udělala, že se mí rodiče pořád hádají o takových pí#####
    Právě teď brečím v pokoji, protože se táta s mámou mlátí na dvorku, jenom kvůli tomu, že před koupelí jsem řekla tátovi, že dojím sušenky, ale po vaně jsem si řekla, že si je nechám až na zítra, a pak se mě mamka normálně zeptala, jestli nechci palačinky od svačiny, jenže pak tam přiběhl můj táta, a že co mi to zakazuje , ale to je prostě takhle pořád a pořád se hádají o stejných blbinách, a když se snažím říct mamce, aby toho nechali tak mě pošle pryč, že prý za všechno můžu já :((((((((((

    Zlomená sirka, skoro 12 let, 23. května

    Ahoj,

    mrzí mě, že se vaši hodně hádají, věřím, že Tě to trápí a že je Ti z toho do breku. Někdy to tak, bohužel, je, že manželé mají období, kdy je těžké spolu vyjít a často mezi sebou mají konflikty.
    Máš ale právo dát jim vědět, jaké to pro Tebe je a že Tě to trápí - máš právo cítit se doma dobře. Nemůžeš za to, že se máma s tátou hádají, konflikty rodičů nejsou chyba dětí - to je mezi dospělými, aby si to mezi sebou vyřešili. Proto mi nepřipadá v pořádku, když Ti mamka říká, že za všechno můžeš. Přemýšlím, jestli kolem sebe máš někoho, komu by ses mohla svěřit s tím, co prožíváš - třeba někomu dalšímu z rodiny, kamarádce anebo třeba školnímu psychologovi, pokud ho na škole máte. Když svoje trápení s někým sdílíme, může nám to přinést alespoň trošku úlevy. Pokud bys chtěla, můžeš se ozvat i nám na Modrou linku - na chatu, telefonu anebo Skypu, kde bychom měli možnost všechno probrat podrobněji. Kontakty najdeš na našich webových stránkách www.modralinka.cz. Obrátit se můžeš taky na Linku bezpečí, která funguje nonstop 116 111.

    Hodně síly přeje

    Modrá linka

    Rodiče

    Ahoj Alíku, Báro, Modrá linko a ostatní. Mám celkem velký problém. Mamka je strašný cholerik a často se hádáme. Ještě kevšemu je učitelka a furt mi prohledává sešity a kvůli všemu půl hodiny řve na celej barák. Dnes jsme se pohádali opravdu hodně a já se začala řezat. Poprvé jsem byla nervózdní ale pak už to šlo samo. Přestala jsem myslet na problémy a byla jsem klidná a šťastná. Vyřezala jsem si na předloktí slovo DEAD. S mamkou jsme se snažily udobřit už několikrát ale nikdy to nevyšlo. Chci s tím rychle přestat abych s tím později neměla velké problémy ale zároveň se nechci vzdát toho klidného pocitu kdy člověk zapomene na své problémy. Dokážete mi pomoci? Předem děkuji za odpověď.

    Nela 12 let, 21. května

    Ahoj Nelo,

    díky za otevřenost, se kterou se nám svěřuješ s tím, co Tě teď trápí. Je super, že si umíš říct o pomoc. Píšeš, že teď prožíváš častější konflikty s mamkou a dnes ses poprvé řezala a pomohlo Ti to cítit se klidně a šťastně. Nechceš mít kvůli sebepoškozování problémy, ale líbí se Ti, že Ti to přináší klid.

    Věřím, že je pro Tebe teď situace s Mamkou náročná a přijde mi přirozené, že hledáš způsob, aby Ti bylo zase dobře. Řezání se přináší klid skrze uvolnění napětí, proto může být lákavé v tom pokračovat. Tenze a napětí potřebují nějaký ventil, jinak se hromadí a čím dál víc zavazí. Z Tvé zprávy mám pocit, že ale vnímáš, že sebepoškozování není nejlepší cesta, jak to napětí uvolňovat. Různým lidem pomáhají k uvolnění různé aktivity – některým pomáhá se „vybít“ – dělat nějaký sport, běhat, dělat bojové umění, zakřičet si, apod. Jiným může naopak pomoct zklidňující aktivita – relaxace, meditace, jóga nebo pobyt v přírodě. Někteří zase potřebují vyjádřit, třeba umělecky, co v nich je – volně psát, kreslit, malovat, nebo něco vyrábět, vyjádřit se hudbou. Můžeš přemýšlet, co z toho by mohlo nejlépe sedět Tobě a třeba něco z toho vyzkoušet.

    Někdy jsou ale pocity tak silné, že se tyto metody, o kterých jsem Ti psala, zdají být nedostatečné. I proto je důležité mít podporu a pomoc druhých, nebýt na to sama. Máš někoho blízkého, komu důvěřuješ natolik, že by ses jim svěřila s tímto problémem? Mohla by ses např. domluvit s kamarádkou, že příště, až bys měla chuť se pořezat, tak bys nejdřív zavolala jí. Vypovídat se někomu blízkému je taky skvělý způsob, jak to ze sebe dostat ven. Pokud bude nutkání se pořezat silné, můžeš také zkusit místo ostří použít ledovou vodu nebo kostku ledu na místě, které by sis chtěla pořezat. Pokud s tím budeš dále zápasit, pak je dobré se o tom poradit s odborníkem. Napadá mě, že můžeš začít třeba u školní psychologa/psycholožky.

    Také vnímám, že je pro Tebe teď důležité najít způsob, jak vycházet s Tvojí mamkou. Pokud by sis o tom, nebo o čemkoli jiném, o čem se zmiňuji, chtěla popovídat více, můžeš se obrátit na naši linku (www.modralinka.cz). Po telefonu (608 902 410) to můžeme spolu lépe probrat. Kdyby i mamku trápilo, jak to teď mezi vámi je, tak mě napadá, že se také můžete zkusit obrátit na bezplatnou rodinnou poradnu (www.amrp.cz).

    Je toho hodně, ale nejdůležitější ze všeho podle mě je, abys na to teď nezůstávala sama.

    Držíme palce, aby bylo brzy lépe.
    Modrá linka

    Rodiče

    Ahoj Alíku. Trápím se s mojí orientací. Nedávno jsem mamce řekla že jsem bi a ona na mě začala řvát že jsem trapná a že na mě jen leze těžká puberta. Já ale jsem se svojí orientací smířená a vím že to „jen“ puberta není. S mamkou jsem si o tom zkoušela promluvit ale ona to asi nepřijme. A bojím se že to řekne tátovi. Táta je totiž docela homofob a nemá rád lidi s jinou sexuální orientací. Myslíš že se to zlepší? Mám z toho deprese...

    Ája 12 let, 20. května

    Ahoj Ájo,
    trápíš se a máš deprese z obavy nepřijetí Tvé bisexuální orientace rodiči – píšeš, že mamka na To reagovala docela bouřlivě a Ty máš strach, co až se to dozví táta.
    Napadá mě, že otázky spojené se sexualitou a sexuální orientací jsou ve věku dospívání naprosto přirozené a opravdu někdy dokážou zmást a potrápit. Oceňuji, že otevřeně mluvíš s mamkou i o citlivých věcech, věřím, že to není jednoduché. Je v pořádku tohle téma otvírat s blízkými i dále, možná je ale dobré mít na paměti i to, že Tvá orientace se ještě stále vyvíjí a nynější bi orientace nemusí být konečná. Samozřejmě, můžeš to zkonzultovat i s odborníkem – psychologem. Možná jej máte na škole nebo můžeš zavolat na linku důvěry.

    Ze zkušeností těch, kteří svým blízkým sdělili, že mají sexuální orientaci odlišnou od většinové, víme, že to mnohdy ze začátku není lehké, ale postupem času se situace většinou uklidňuje. Pro rodinu to může být z počátku šok a je pak často právě otázkou času, kdy tento fakt přijmou.

    Přejeme co nejhezčí dny,
    Modrá linka

    Rodiče

    Ahoj
    Měla jsem s mamkou pěkný vztah ale poslední dobou to tak vůbec není furt mě uráží že mám velký zadek a stehna že jsem tlustá že jsem přibrala že mě děcka v září nepoznají jak jsem tlustá 😔 jednou jsem jela s taťkou pryč a oblíkla jsem si rifle a máma se začla smát a řekla "ty se tam ještě vylezeš?" 😔 Vždycky se rozbrečím. Taky mi furt něco zakazuje na když jsem měla už asi 2 týdny po 12 narozeninách tak jsem se jí zeptala jestli můžu si aspoň trošku malovat řasy ale ona řekla ne a začala řvát 😔 teď nedávno jsem chtěla aby mi ostříhala jenom pár cm vlasy ( je vyučená na kadeřnici) ale ona řekla zase ne a začla řvát že moderní jsou dlouhé vlasy přitom to tak není kdybych se chtěla ostříhat nad ramena tak to chápu ale já jsem to chtěla skratit pod ramena ale ona řekla ne 😭 pak jsem se zeptala mamky jestli by mi nabarvila jenom třeba o 1-2 odstíny tmavší vlasy že chci mít na hlavě jednu pěknou barvu co se mi líbí a ne duhu ale ona řekla opět ne že tmavá dělá starší přitom já tmavé vlasy už mám já jsem chtěla jenom prebarvit blonďaté meliry na hnědou takovou jakou barvu mám já ale změna je přece život ale ona prostě řekla ne 😔 nechala jsem to být protože jsem se nechtěla hádat 🤷🏼‍♀️ dívala jsme na internet a tam měla jedná holka piercing jako druhou dírku v uchu na náušnici ale nahoře u ucha v chrupavce mamka řekla že jo ale musíme to jít někam střelit že ona to neumí no a tak jsem se celý den dívala kde se to nastreluje jestli to boli a tak večer jsme řekla mamce jenom " dívala jsem se na tu druhou dírku do ucha " a ona zase řekla jsi normální v žádné případě takže to nechápu za 3 měsíce mi bude 13 a já jsem chtěla jenom druhou náušnici do ucha ale ona zase řekla ne 😔 nechápu to proč mě furt uráží zakazuje mi vše furt se na mě hnusně tváří a chová se ke mně jak by mi bylo 5 co mám dělat 😔😔 předem děkuji za odpověď ✨

    holka, 12 let, 17. května

    Ahoj,

    mrzí mě, že to poslední dobou máte s mamkou tak, jak popisuješ. Věřím, že je pro Tebe těžké porozumět tomu, proč se k Tobě tak chová, a že Tě to trápí.
    Chápu, že pro mladou dívku můžou být narážky na váhu a postavu dost zraňující. Nepřipadá mi v pořádku, že Tě mamka tímhle způsobem uráží. Neznám ji, proto nedokážu říct, proč se poslední dobou chová jinak než dřív. Umím si představit, že pro některé mamky je těžké dovolit dcerám barvení vlasů, piercing a podobně, a nemusí s tím souhlasit. Dospívání je náročné období jak pro dcery, tak pro mamky - dost se toho během tohoto období mění a může nějakou dobu trvat, než se spolu obě strany naučí znovu vycházet a všechno se "usadí". Každopádně si myslím, že máš právo dát najevo, co se Ti na mamčině chování nelíbí a vysvětlit jí, proč Tě to trápí. Můžeš si s ní zkusit promluvit, až bude mít dobrou náladu. Společně můžete hledat nějaký kompromis. Stejně tak si o všem můžeš promluvit i s tátou, někým dalším z rodiny, anebo s kamarádkami. Když se někomu svěříme, často nám to přinese úlevu.

    Zdraví

    Modrá linka

    Rodiče

    Ahoj Alíku.
    Je mi čerstvě 14 let a v asi 11 letech jsem začala přicházet na to že jsem asi jiná než ostatní holky v mém věku. Zatímco holky si mezi sebou říkaly "ježiš to je ale hezkej kluk" a druhá "no ale tam ten je hezčí" mě se vždycky nelíbily. Už od mala jsem měla ráda věci pro kluky třeba auta, vojáčky, vláčky atd. Panenky mě moc nebraly a šaty jsem od 8 let v mém šatníku nemohla ani vidět. Nosím pořád mikiny, dlouhé kalhoty a podobné spíše klučičí oblečení. No a na počátku 12-13 roku. Jsem oběvila slovo lgbt. Hned jsem začala hledat co to slovo znamená. A když sem se to dozvěděla řekla jsem si "tohle by mohl být můj problém". A tak sem si prostě řekla že jsem asi na holky. Za ty skoro dva roky je mi to čím dál víc jasné. No a já se rozhodla že to řeknu kamarádkám. Bála jsem se jejich reakce, tak sem to tak pomalu naznačovala až se mě kamarádka zeptala "ty si na holky?".
    A já hned řekla že ano. A byla jsem hrozně milé překvapená že holky říkaly že je to skvělé. Pak ale nadešla věc proč sem píšu JAK TO ŘÍCT DOMA. Pořád si říkám mám počkat ale jak dlouho do 15 to je takový věk kdybi mi už mohli opravdu věřit. Nebo to říct hned to radši ne je moc brzy ale zase to v sobě budu dusit. Můj táta s mámou nemají velmi v oblibě lgbt lidi stačí když je v televizi nějaký gay a rodiče hned"tvl další teplouši odporný" takže asi chápeš proč se toho tak obávám. A i kvůli tomu v poslední době jsem se začala sebepoškozovat. Už nevím jak dál nevíš co s tím?
    Předem děkuju za odpověď.
    Klára.

    Klára 14 let, 13. května

    Ahoj Kláro,
    píšeš o tom, že jsi zjistila, že jsi lesbicky orientovaná a ptáš se, jak to říct rodičům. Bojíš se jejich reakce, začala jsi se kvůli tomu i sebepoškozovat.

    Ve Tvém textu čtu, že jsi zjistila, že „tohle by mohl být můj problém". Říkám si, že to nemusí být „problém“, který máš, ale Tvoje cesta. Samozřejmě nezáleží jen na Tobě, jestli to bude problém, ale i na okolí, jak píšeš. A taky je potřeba říci, že se v Tvém věku mohou věci ještě měnit, sexuální vývoj ještě není ukončen.

    Věřím, že jsi nyní napjatá a nevíš, jak to rodičům říct a jak budou reagovat. Mrzí mě, že si kvůli tomu ubližuješ, asi se opravdu obáváš reakce rodičů. Myslím si, že je v každém případě dobré počkat na vhodnou chvíli, kdy spolu budete všichni v dobré náladě a budeš od nich cítit zájem a důvěrný kontakt. Poté jim můžeš zkusit naznačit, co prožíváš, zrovna tak hezky, jak jsi to napsala Alíkovi. Možná už si sami něčeho všimli a pomůže jim to pochopit. Pokud máš k některému z rodičů blíže, mohlo by pomoci začít u něj nebo u jiného příbuzného, se kterým máš dobrý vztah. Docela hodně rodičů má nejprve bouřlivé reakce, s tím je třeba počítat, a říci si pak o podporu u kamarádek a dalších chápajících lidí. Blízkým je potřeba dopřát čas k přijetí situace, zvláště tehdy, když je pro ně lesbicko-gay orientace problémem. Poté bych tě podpořila, abys na to nezůstávala sama - zkus se svěřit třeba školnímu psychologovi nebo se neváhej ozvat na linku důvěry.

    Kláro, také bych ti ráda pověděla, že ubližování sobě samé nic neřeší, reálně přidává jen více problémů. Dokud je čas, zkoušej pro uvolnění pocitů s tím vším spojených využívat jiné, zdravé způsoby. Může jít třeba o sport, malování, vypsání se do deníku nebo rozmluvu s někým blízkým. I my jsme ti nadále k dispozici. Kontakty na nás najdeš na www.modralinka.cz.

    Držíme palce,
    Modrá linka

    Rodiče

    Ahoj,
    psala jsem už jeden dotaz na podobné téma, ale tohle je trochu něco jiného. Většinou když jedu třeba k babičce a vrátím se domů, všechno je v pořádku dokud třeba neco neřeknu, třeba nějaký vtip, neni nijak urážlivý nebo tak něco, třeba to řeknu mámě ta na mě vyjede a pak se na mě zlobí i táta, vysvětluje mi nějaké věci a skončí to tak, že se rozbrecim. Přitom to nemyslím nijak zle. Pořád mi vysvětlují, že to říkám zlým tónem. Mám hrozně hnusný a nesympatický hlas a když něco myslím legracne, tak to vyzní jako kdybych se snažila někoho urazit nebo naštvat, ale já to tak nikdy nemyslím. Koukala jsem se i na nějaké operace hlasů, ale nic takového jsem nenašla. Fakt mě to trápí takže se snažím moc nemluvit, ale to většinou nejde. Chtěla bych vědět co s tím dělat. Předem díky za radu😔

    holka, 12 let, 9. května

    Ahoj z Modré linky,

    umím si představit, že Tě trápí, když Ti vyčítají něco, cos vůbec nemyslela zle. Nedomnívám se, že by byla potřeba operace hlasivek.
    Důležitá je komunikace. Jestliže už máš tu zkušenost, že nerozumí Tvým vtipům, můžeš je předem upozornit, že teď říkáš vtip. Opakovaně můžeš rodičům dávat najevo, žes to nemyslela zle a tak podobně. Můžeš se i ptát, co rodiče vedlo k tomu, že situaci vnímají jinak, než jak jsi to myslela. Pokud zmiňují tón hlasu, můžeš je požádat, aby s Tebou trénovali tón, který jim nebude připadat rozčilující. To ovšem pouze v případě, že bys podobnou zpětnou vazbu (podobné reakce) na tón svého hlasu dostávala i od jiných lidí. Jestliže by Tvůj hlas připadal rozčilující pouze Tvým rodičům, mohlo by to být spíše o jejich vnímání.
    Zároveň je však velmi důležité s rodiči sdílet své pocity. Dát jim najevo, jak je Ti líto, že Ti vyčítají tón Tvého hlasu. Že Tě mrzí, když Ti nevěří, žes to nemyslela zle. Pokud by to pro Tebe bylo snazší, můžeš jim ukázat naši komunikaci.

    Přejeme Ti více klidu a pohody.
    Modrá linka

    Rodiče

    Ahoj,
    Chápu, že můj problém není zas tak důležitý a podstatný jako u jiných, ale potřebuji se svěřit. Moje mamka mi hodně často nadává, i když nic neprovedu. Naopak se starám o své sourozence, vařím, peru, uklízím... Přesto mi mamka není nikdy vděčná a naopak na všem hledá chyby. Vadí mi to a nedokážu jí to říct, stejně by řekla, že to není pravda a že na sebe akorát snažím upozornit. Chci aby věděla, že mi to ubližuje a že kvůli tomu potají pláču. Nedokážu jí to říct, kvůli svému malému sebevědomí a spoustu dalších věcí. Proto se chci zeptat jak se mám změnit, abych pro mamku byla užitečnější a ne až tak špatná.
    Předem děkuji za odpověď.

    holka, 12 let, 7. května

    Ahoj,

    mrzí mě, že to máš doma takhle. Nedivím se, že Tě trápí, když Ti mamka často nadává a kritizuje Tě - když máš doma spíše stres než podporu.
    Tvoji mamku neznám, každopádně to, jak se chová, mi nepřipadá v pořádku. Je dobře, že jsi napsala a nechceš na to být sama. Ptáš se, jak se máš změnit, abys pro mamku nebyla až tak špatná. Z toho, co jsi napsala, mi nepřipadá, že bys dělala něco špatně. Píšeš, že se staráš o sourozence, pereš, vaříš, uklízíš - to je víc, než dělá řada jiných dvanáctiletých dívek. Máš právo cítit se doma dobře a dát najevo, že Tě mamčiny nadávky trápí. Zmínila jsi, že mamce nedokážeš říct, co prožíváš - napadá mě, že jedna z možností by mohla být ukázat jí zprávu, kterou jsi nám napsala a naši odpověď.
    Přemýšlím, jestli kolem sebe máš někoho dospělého, komu by ses s tím vším mohla svěřit - ať už někoho dalšího z rodiny (táta, teta, babička, děda), oblíbený učitel anebo třeba školní psycholog, pokud ho na škole máte a je možné se s ním spojit i teď během karantény. Pokud bys všechno chtěla probrat podrobněji než takto po emailu, můžeš se nám ozvat na Modrou linku - na chat, telefon anebo Skype. Kontakty a provozní dobu najdeš na našich webových stránkách www.modralinka.cz.

    Hodně síly přeje

    Modrá linka

    Rodiče

    Ahoj, jak mám sebrat odvahu mamce říct že chci hubnout, jsem dost stydlivá a s mamkou se moc nebavíme o těhlech věcech... Kolikrát když jí chci něco říct tak mám slzy na krajíčku a jsem ráda, že se nerozbrečím (nevím proč) jenže ona to na mě pozná...

    holka, 12 let, 1. května

    Ahoj z Modré linky,

    píšeš, že je pro Tebe nějakým způsobem obtížné s mamkou mluvit a některých věcech. Takto po e-mailu netušíme, čím to může být, ale rádi bychom Tě podpořili v tom, abys to zkoušela. Mluvit se svými nejbližšími v podstatě o čemkoli, zejména o tom, co nás trápí, co potřebujeme, co bychom si přáli, ale též o tom, co se nám líbí, je důležité. A na tom, že máš slzy na krajíčku není nic špatného. Prostě to mamce můžeš úplně normálně říct, že se Ti chce brečet, i když nevíš, proč. Pokud by to pro Tebe pro začátek bylo snazší, můžeš mamce klidně ukázat i tuto naši komunikaci, aby věděla, že s ní potřebuješ mluvit a potřebuješ v tom od ní pomoct.

    Přejeme Vám s mamkou spoustu hezkých chvil plných povídání.
    Modrá linka

    Rodiče

    Čau, mám takový problém, v srpnu mám narozeniny a mám takový zvyk si dárky vybírat dopředu (hodne dopředu) a vybral jsem si, co bych chtěl (sluchátka). Je jasné, že bych mohl počkat, ale aktuálně sluchátka které bych chtěl stojí 2000Kč místo 5 700 Kč (za ty peníze bych to ani od rodičů nechtěl). Samozřejmě, že bych si to mohl koupit sám, ovšem mám 8 měsíců staré sluchátka za 400 (už mi nestačí, byly to moje první bezdrátové sluchátka) a nevím jestli by to rodiče schválili. Proto bych si je přál k narozeninám a zde je můj problém - nedokážu si o to říct, bojím se reakce - že proč si to vybírám tak brzo, ať počkám, a nakonec nedostanu to co bych chtěl a vyberu si jinou věc, která nakonec rodiče vyjde dráž. Jak mám sebrat odvahu, abych to rodičům řekl?

    kluk, 13 let, 25. dubna

    Ahoj,

    chápu, že přemýšlíš nad tím, jak budou rodiče reagovat, pokud bys jim o dárku, který by sis přál, řekl už teď. Tvoje rodiče neznám, proto nedokážu předem určit, jak se zachovají. Připadá mi ale, že bys jim to mohl vysvětlit podobně, jako nám - upřímně popsat důvody, proč jim o tom říkáš už teď. Je to výrazná sleva - říkám si proto, že bys možná mohl mít u rodičů plus za to, že myslíš na to, kolik by za to zaplatili. Napadá mě, že bys jim třeba mohl navrhnout nějaký kompromis - třeba se dohodnout na tom, že Ti sluchátka koupí už teď, když jsou ve slevě, ale budeš je moci používat až od svých srpnových narozenin.

    Zdraví
    Modrá linka

    Rodiče

    Ahoj, chtěla bych se s něčím svěřit!!
    Mám velké problémy v rodině. Moji rodiče už od malá mluví sprosté jak mezi sebou tak i na mě,ale teď se to zhoršilo. Moje mamka onemocněla a má takovou nemoc která ji muže ovládat jak fyzicky tak hlavně i psychicky. Tudíž chapu ze tyhle nálady muže mít kvůli nemoci. Ale ona i táta cele dny na mě sprosté jeci a nadávají mi i za maličkosti! Já jsem z toho totálně v depresích. Když se jim to snažím říct,což už byli několikrát tak jakoby i poslouchají ,ale beztak se nikdy nic nezmění...já už vážně nevím co mám dělat nic nepomáhá. Takže bych vás chtěl poprosit o nějakou radu! Třeba jak si toho tolik nevšímat? Co říct rodičům aby si vážně uvědomili jak mi je? Předem děkuji za pomoc!!

    holka, 14 let, 24. dubna

    Ahoj,

    mrzí, že v rodině zažíváš něco takového, věřím, že Tě trápí, když s tebou rodiče mluví sprostě a nadávají Ti. To, co popisuješ, mi nepřipadá v pořádku - že se k Tobě rodiče takhle chovají. Rozumím, že je to asi celé složitější kvůli mamčině nemoci, nicméně máš právo cítit se doma dobře. Rodiče by měli být spíše zdrojem podpory než stresu. Ptáš se, jestli by pomohlo si toho tolik nevšímat - nejsem si jistá, do jaké míry je to vůbec možné, spíše mi připadá v pořádku, snažit se to, co Tě trápí, aktivně řešit. Ptáš se také, co bys mohla rodičům říct. Tvoje rodiče neznám, proto nemohu přesně předpovědět, jak budou reagovat a co by na ně mohlo fungovat. Napadá mě, že bys jim možná mohla ukázat Tvoji zprávu, kterou jsi nám napsala a naši odpověď.
    Přemýšlím, jestli máš kolem sebe někoho, komu věříš, a komu by ses mohla s tím, co se děje, svěřit, kdo by Tě mohl podpořit. Třeba někoho dalšího z rodiny, oblíbeného učitele anebo třeba školního psychologa, pokud ho na škole máte. Existují také dětská krizová centra, kde je možné se také poradit, co dál. Můžeš se nám také ozvat na Modrou linku - na náš chat, telefon anebo Skype. Měli bychom prostor vše probrat více dopodrobna než takto po e-mailu, a vymyslet, co by se dalo dělat. Kontakty najdeš na našich webových stránkách www.modralinka.cz.

    Hodně síly přeje
    Modrá linka

    Rodiče

    Ahoj alíku a spol. Nechci zdržovat aleuž nevím co mám dělat tata i mama mě nemají rádi fůrt na mě řvou nadávají mi že jsem k ničemu,bezcenný atd. Sestra je mě jen přehlíží a jenom její přítel,brácha a jeho přítelkyně mě maji rádi mám chuť se zabít co mám delat, přehlíží i když můj druhej malej brácha v noci pláče všechno jim je jedno prosím o radu

    Sobík, 12, 16. dubna

    Ahoj Sobi,

    jsme rádi, že jsi nám napsal o svých starostech a pocitech, je dobře, že si pro sebe hledáš pomoc. Píšeš, že na Tebe rodiče křičí, nadávají Ti, máš pocit, že Tě nemají rádi. Někdy Tě napadne, jestli by nebylo lepší umřít. Tvůj mladší bráška je také smutný. Naštěstí se můžeš spolehnout na bratra a jeho přítelkyni a i na přítele od sestry.

    Věřím, že křik nebo výčitky rodičů zabolí. Nepíšeš, jestli je u vás doma špatná atmosféra v poslední době (třeba i kvůli karanténě a různým potížím, které lidem přináší) nebo to tak bylo vždycky. Rodiče si někdy sami neví rady se svými špatnými pocity a také si někdy ani neuvědomují, jaké trápení a pochybnosti vyvolávají svým dětem, když na ně všechen svůj stres a hněv vypustí. Připadá mi důležité, aby o tom, co Tě trápí, věděl někdo další z rodiny, na koho rodiče dají a kdo by s nimi mohl promluvit (třeba po telefonu) a podpořit Tě. Může to být někdo z prarodičů nebo teta, strýc. Také s bratrem a jeho přítelkyní nebo s přítelem sestry můžeš spojit síly. Je moc prima, že můžeš hledat útěchu a lásku u nich. Kdyby bylo těžké mluvit o tom, jak se cítíš, můžeš ukázat i tento svůj dotaz a naši odpověď. Rozhodně máš právo cítit se doma přijímaný a v bezpečí.

    Můžeš se nám na Modrou linku ozvat i přímo, pak bychom s Tebou probrali, co se doma děje, jak se máš a hledali bychom tu nejvhodnější pomoc pro Tebe. I Tví sourozenci mohou zavolat, kdyby chtěli. Můžeš zavolat na mobil a Skype nebo s námi chatovat (jak a kdy najdeš na našich stránkách www.modralinka.cz).
    Někdy člověka může napadnout, že by bylo nejlepší od všeho utéct, někdy i do smrti. To je opravdu poslední možnost, která ve skutečnosti nic moc nezlepšuje, ale připravuje definitivně o spoustu dobrých okamžiků, které Tě ještě čekají. Teď Ti to může připadat vzdálené, ale dostáváš se do věku, kdy se bude mnoho ve Tvém životě měnit (můžeš to vidět na sourozencích) - budeš samostatnější, budeš potkávat nové lidi ve škole, v kroužcích, kteří Tě budou oceňovat takového, jaký jsi. Jednoho dne se zamiluješ. Možná půjdeš na střední školu, kde bys mohl bydlet na internátu. Ještě spousta dalšího se může stát a byla by škoda se o to připravit. Kdyby Tě znovu přepadly pocity zoufalství a myšlenky na sebevraždu, vždycky je někde někdo připravený Tě vyslechnout a pomoci. Kromě nás se můžeš obrátit i na Linku bezpečí 116 111, funguje zdarma a nonstop, také mají chat (všechno najdeš na www.linkabezpeci.cz), případně na 112. Hodí se mít telefonní čísla uložená rovnou v telefonu.

    Pro lepší pocit ze sebe samotného můžeš už teď požádat sourozence nebo kamarády, aby Ti napsali každý 5 věcí, které jsou na Tobě prima. Možná Tě seznam, který získáš, překvapí a můžeš ho mít také u sebe.

    Přejeme, ať je brzy lépe a odvahu hledat pro sebe podporu.
    Modrá linka

    Rodiče

    Ahoj. Mám spíše problém než dotaz ale chci to už někde napsat. Ani nevím jak začít ale to je fuk. Moje mamka je hodná ale moc se o mě nezajímá. Nikdy se mě nezeptala co mě baví a tak. Přijde mi že o mě skoro nic neví. Neví co poslouchám za hudbu, moje koníčky, sny. Mě je to docela dost líto, ale abych ji řekla do očí že o mě nic neví, bych ji nedokázala říct. Mě je to fakt moc líto. Mám z toho depku.

    holka, 11 let, 14. dubna

    Ahoj,
    chápu, že Tě mrzí, že mamka neprojevuje o Tebe víc zájmu – o to, co Tě baví, co posloucháš za hudbu apod. Přála bych Ti, aby to bylo jinak. Možná by se s mamkou o tom dalo mluvit? Ne tak, že jí řekneš, že se o Tebe nezajímá. Ale můžeš na to jít trošku jinak. Zeptat se jí, jestli ví, co Tě baví, co máš ráda, a že by sis o tom přála s ní povídat. Někdy rodiče opravdu netuší, jak se svým dětem přiblížit, jak dělat věci jinak. Můžeš se jí také zeptat na její dětství, jak to měla s rodiči, co ji bavilo a postupně se takto sbližovat.

    Přejeme Ti, aby to zafungovalo a Ty jsi svoji depku mohla odložit.
    Modrá linka

    Rodiče

    Ahoj už jsem sem jednou psala o svých problémech s kamarádkou, které se již urovnaly, i když ne tolik, kvůli karanténě. Už 2 roky vím o problémech rodičů, táta měl soudy za které nemohl a navíc je nevidomí. Máma to nějak nezvládla a oba se domluvili, že se rozjedou, ale v dobrém. Máma si našla nového přítele, se kterým mám mnoho problémů, ale snažím se aby jsme se co nejméně dohadovat. Dříve jsem byla dost arogantní a tak, protože jsem nesnášela každé jeho slovo. Teď je to lepší a nevadí mi. Máma mi neustále vyčítá, že jí stejně jako jejího přítele nesnáším, že se nemám tolik učit(jsem na gymnáziu a je to potřeba zvlášť když je karanténa), ale já si potrebuju v něčem ukázat, že jsem dobrá. Máma na mě hledá všechno, co bych mohla myslet špatně a hned mě odtáhne do pokoje a začne na mě řvát(tohle už je od začátku, co přišel její přítel). Má ho daleko radši než mě, stejně jako sestru, dává to dost najevo. Na tátu už nedá, já nemůžu nic probrat s babičkou nebo rodinou. Ve třídě to bylo teď hrozne jak jsem psala minule. Nevím co dál je to hrozný, propláču polovinu noci. Zároveň ale vím že jsme do té doby vždy dobře vycházely a mám ji moc ráda a chci aby byla šťastná. Bohužel se s tátou nevidame moc často a nechci ho tímhle obtěžovat, protože chci aby byl veselý. Také mi ho máma pořád předhazuje, že ho mám radši. Vždycky, když za mamkou s tím jdu, tak mi řekne že se takové věci dějí a musím se s nimi smířit.
    Omlouvám se za tak dlouhý dotaz a děkuji za odpověď.

    holka, let, 9. dubna

    Ahoj z Modré linky,

    z Tvé zprávy vnímám smutek ze vztahu s mámou, z toho, že si nerozumíte. To chápu, dobré vztahy s blízkými, s těmi nejbližšími, jsou důležité. Nepokládáš však žádnou otázku, nevím tedy, co konkrétně bys od nás potřebovala. V každém případě Tě chci povzbudit, abys hledala podporu i jinde v rodině. Chápu, že teď je to náročnější, avšak je možné kontakty udržovat prostřednictvím telefonu, Skype, e-mailu či sociálních sítí. Stejně tak jako na vztah s mámou, máš právo na vztah s tátou. A na sdílení toho, jak se cítíš – a to s oběma rodiči. I když chceš, aby byl táta veselý, je důležité s ním mluvit nejen o tom, co je fajn, ale i o svých pocitech a o tom, co Tě trápí. A je důležité o tom mluvit i s mámou. Možná nejen ve chvíli, kdy něco řešíte, či se hádáte, ale také v klidu, můžeš jí třeba uvařit kafe nebo dobrý čaj a svěřit se jí s tím, že je Ti líto, jak to mezi sebou máte, a že bys s ní chtěla mít hezčí vztah. Můžeš jí klidně ukázat i naši komunikaci, pokud máš dojem, že by to mohlo pomoci k tomu, aby Ti máma věřila, že Tě to trápí.

    Co se týká školy, je třeba vyvážit si čas, jak učení, tak i na své zájmy a koníčky. Chápu, že učení na gymnáziu je náročnější, než na základní škole a nevím, jestli opravdu trávíš učením více času, než je třeba a máma chce, abys měla i dost času pro sebe nebo je čas, který škole věnuješ adekvátní. Ohledně učení se můžeš poradit s nějakou oblíbenou paní učitelkou nebo psycholožkou, pokud ji ve škole máte.

    Přejeme Ti klidné dny.
    Modrá linka

    Rodiče

    Ahoj Alíku a spol,
    už dlouho chodím s jedním klukem, ale moji rodiče o tom stále nevědí. Měla bych jim o tom říct? Pokud ano, jakým způsobem, protože jsem hrozně stydlivá...
    Předem děkuji za odpověď

    holka, 13 let, 10. dubna

    Ahoj,
    myslím, že úplně záleží na tobě, zda chceš svým rodičům říct, že máš blízkého kamaráda. Ve třinácti letech se ještě nedá mluvit o plnohodnotném partnerském vztahu, takže myslím, že není nutné absolvovat nějaké představovací společenské oficiality. Samozřejmě pokud se chceš rodičům svěřit, že je ti tvůj kamarád bližší než ostatní, klidně to můžeš udělat. Jsem si jistá, že tví rodiče bez problémů pochopí, že se ti někdo líbí. Ale pokud se na to necítíš, myslím, že se k tomu nemusíš nijak nutit a vůbec nic se nestane.
    Měj se hezky!
    Bára

    Rodiče

    Dobrý den,
    omlouvam se, že otravuji. Teď jak není škola tak se to začalo u mámy zhoršovat a pro mě docela dost. Zezačátku to bylo celkem dobré, ale pak jeden den když jsem byla ještě sama doma tak jsme se s přitelem mamy pohádali. (No on neni úplně mámin prítel, je mu přes šedesát a mámě 40 a krom toho že spolu mají dítě, naštěsti ne mě, tak je vůbec nic nespojuje, spíse je to pan u kterého momentálně bydlíme. Ta hádka byla hrozná trvala něco přes 13 minut a ja si ji nahrávala, za coz jsem pak dostala od toho pana vynadáno kdyz se to dozvěděl. A hádali jsme se např. o tom že když mámeabyla o víkendu s praci na stmelovacim kurzu, tak říkal ze si někde uzivala zábavu, a že já té pohádce (jak tomu řekl) věřím. Take jsem se dozvěděla, že nás tu nechce. Že prý vůbec nic nedělame, což není pravda, máma tu dělá skoro vše. Také je problém, že ted jak jsme doma se sestrou (4 roky) a máma pracuje z domova, tak on nemůže pochopit, že mama musi pracovat a nemůze ji hlídat. Ona tu totiž děla celý den nepořádek, já ji neuhlidam, spiše ji jestě nadávam, protože potřbuju dělat úkoly a ona mě v pokoji otravuje. (Máme společný a dost malý všude jsou skřine, bydlíme v paneláku.) Take máma měla teď trombózu v noze, takže ona ted uklizet uz vůbec nemůze, protože má ležet a být v klidu. Například dnes nám on řekl že kdyz nezvladneme uhlídat hedno male dítě, že nás tu nechce. Od té hádky se mu snazim vyhýbat i kdyz tomoc v tak malém bytě nejde. Ja se bojím, že by nás byl schopny zabit nebo třeba fyzicky ublížit. Take se bojim, že kdyz máma nebude v klidu, což neni kdyz se tu skoro každy den hádaji ze se jí něco stane. Nejradší bysme se s maminkou a odstěhovali, jenže ono neni také úplně kam. Máma ma na vztahy velkou smůlu. A také nejsme na tom financně dobře, což on dava také za vinu mamince. Prosím poraďte mi co mám dělat? Předem děkuju za odpověď.
    Přeju hezký den
    Johy

    Johanna, 12 let, 7. dubna

    Ahoj Johy,

    dnešní doba je opravdu náročná pro hodně lidí a dovedu si představit, že i pro Tebe, mamku a vlastně celou rodinu.

    To, jak jste na jednom místě, způsobuje doma napětí a situace se celkově zhoršuje a to se zvýrazní zejména tam, kde vztahy nebyly i před virovou nákazou úplně dobré. V hádkách říkají lidé i věci, které tak úplně nemyslí, možná se Ti to už někdy také stalo. A tak je možné, že mámin přítel to nemyslí tak vážně, jak to teď a z předchozí hádky vypadá. Je moc dobře, že se snažíš nyní konfliktům spíše vyhnout. O tom, co bude dál, zda se přestěhujete nebo ne, jak to cítí mamka a co má do budoucna v plánu, by Ti mohla nejlépe říci ona. Bylo by fajn se jí svěřit se svými obavami z toho, že by Vám mohl její přítel nějak ublížit. Můžeš ji také říct, že se bojíš o její zdraví. Existují různé organizace, které by mohly Vaší rodině v budoucnu pomoci – rodinné poradny, azylové domy apod., ale je to o tom, že to musí řešit dospělí, tedy nejlépe mamka a její přítel. Pokud by mamka chtěla, může se spojit i s námi.

    Také doporučuji poprosit mamku o to, abyste zkusili vymyslet doma nějaký plán – kdo, kdy hlídá sestru, kdy máš čas se učit a kdy má mamka prostor pracovat, kdy je zapojený její přítel, kdo má na starosti jaký úklid. Jakýsi harmonogram by mohl situaci trochu uklidnit.

    Doporučuji Ti i myslet trochu na sebe, třeba poslouchat oblíbenou hudbu, číst zajímavé knížky, občas vyjít ven na zdravotní procházku, zacvičit si. To teď pomáhá udržet každého, alespoň trochu v psychické pohodě. Neboj se také to, co Tě trápí, probrat s dalšími v rodině, s kamarádkou, s paní učitelkou nebo školním psychologem. Můžeš také zavolat nám na linku, všechny kontakty najdeš na www.modralinka.cz.

    Držíme palce, aby se Vám doma co nejdříve ulevilo.
    Modrá linka

    Rodiče

    Ahoj,
    moji rodiče se chtějí rozvést, a já se toho velice bojím, sama pociťují že jejich vztah není zas tak dobrý, ale teď už narážím čím dál více na to, že se to stává skutečností. Dokonce to sami potvrdili, že by k tomu mělo dojít. Chci aby byli spolu i když Vím že spolu šťastní nebudou, ale nevím co mám udělat.
    Všude čtu že děti v pubertě to snáší nejhůře, že pak budou závislí na alkoholu a drogách. Což já nechci!
    Také by mě zajímalo, co se třeba po rozvodu děje, jak se život změní atd.?
    Předem děkuji za odpověď.

    holka, 14 let, 23. března

    Ahoj z Modré linky,

    rozumím tomu, že máš z rozvodu rodičů obavy, je to přirozené, děti chtějí mít oba své rodiče. Mnohdy, po čase, až se všichni vyrovnají s novým řádem a s novými pravidly, se vztahy po rozvodu zlepší, protože odezní důvody napětí a nedorozumění mezi rodiči.

    Na otázku, jak se život po rozvodu změní, Ti nedokážeme přesně odpovědět, nevíme, pro jaké uspořádání by se rodiče rozhodli. Jendou z možností je, že děti zůstanou u jednoho z rodičů a s druhým rodičem se vídají podle dohody. Jinou možností je střídavá péče, kdy děti nějakou dobu žijí s jedním rodičem a nějakou dobu s druhým. Je přirozené, že máš teď obavy, co bude dál, chtěla bych Tě však povzbudit, že rozvod rodičů nemusí vést k závislosti na alkoholu ani drogách. Řadě dětí i dospívajících se toto náročné období podaří překonat a být v životě úspěšní.

    Ráda bych Tě podpořila v tom, abys o svých obavách a pocitech se svými rodiči mluvila, aby ses jich ptala na všechno, co potřebuješ vědět. I přesto, že rodiče mají právo se rozvést, Ty máš právo dostávat odpovědi na své otázky, i prožívat cokoli, co ohledně případného rozvodu rodičů cítíš.

    Více klidu Ti přeje
    Modrá linka

    Rodiče

    Ahoj poradno chodím na jeden sportovní kroužek ale kvůli koronaviru tam nemůžu chodit. Trénuju doma ale mamka něčím vytřela podlahu a strašně to škvrčí a zakazuje mi pak trénovat. Chce se mnou cvičit ale k tomu jsme se nedostaly. Doma se nudím protože mamka mě nechce brát ani na procházky takže jsem na mobilu a na aplikacích na kterým mám taky limit.Jinak mamka je na mobilu závislá (sama to i přiznala) Nemůžu tam v poho udělat skoro nic protože na všechno mám limit a na všechno potřebuji povolení. Takže se ptám jak mamku zbavit závislosti, mě limitu i když už jsem o to mamku mnohokrát prosila a co bych mohla jinýho ďelat doma abych se nenudila . Prědem děkuji za odpověď .

    holka, 11 let, 21. března

    Ahoj,

    věřím, že zákaz vycházení hodně ovlivnil Tvůj i mamčin každodenní život, chápu, že se doma nudíš a trápí Tě limity, které Ti mamka dala. Ráda bys také, aby mamka nebyla tolik závislá na telefonu.
    Říkám si, že může chvilku trvat, než si doma zvyknete na nový režim a vyjasníte si, co kdo potřebuje k tomu, abyste vše lépe zvládaly. Je to úplně nová a nečekaná situace pro nás všechny. Nevím, jakému sportu se věnuješ, proto teď, bohužel, nedokážu doporučit konkrétní způsob, jak bys ho mohla trénovat i jinak. Říkám si ale, že by ses mohla s mamkou zkusit domluvit, jak by se to dalo udělat, aby podlaha tolik "neškvrčela". Můžeš si také promyslet, jak bys současná pravidla/limity potřebovala po dobu karantény změnit a konkrétní návrh předložit mamce. Ohledně nudy - můžeš se zkusit zamyslet, co jsi vždycky chtěla zkusit, ale ještě ses k tomu nedostala. Pokud Tě baví sport, můžeš si najít různé návody na internetu, jak sportovat i doma, na youtube existuje v souvislosti s karanténou spousta inspirace - třeba různá taneční videa, návod na žonglování, domácí překážková dráha apod. Je taky moc fajn zůstat s kamarády (třeba ze školy) v kontaktu, můžete sdílet nápady, co doma děláte a jak to celé zvládáte.
    K mamčině závislosti na telefonu - Tvoji mamku neznám, nedokážu proto takto na dálku říct, co zaručeně pomůže, na každého člověka funguje trošku něco jiného. A hlavně, vždy musí chtít hlavně on sám, nejde druhého člověka závislosti "zbavit", spíš ho jen podpořit. Napadá mě, že si s mamkou můžete dát společně nějakou výzvu, třeba, že se na internet v telefonu podíváte např. jen dvakrát anebo třikrát za den, a to na omezený čas.

    Zdraví

    Modrá linka

    Rodiče

    Ahoj. Mě trápí můj vztah s pravým tátou. Někdy je to dobrý a někdy ne. Rodiče jsou rozvedený 2 roky. Jezdím za tátou každých 14 dní na víkend. Vždycky mě vyzvedne s úsměvem a vypadá že je i rád že mě vidí. Většinou z něj cítím že se těšil a tak mám radost a usmívám se. Poslední 2 měsíce ale byly dost špatné. Táta je podrážděný a vzteklý a když se usměje je to faleš. Jeho vítání probýhá pořád stejně ale já už se neusmívám. Jsem spíš nervózní a roztřesená co zase přijde. Dřív jsem vždycky byla rozlítaná a vyváděla jsem blbosti a srandy. Teď raději jen potichu sedím a bez dovolení si nedám ani pití ani si nepustím televizi. Bojím se že tátu rozčílím. On umí bouchnout a za ty 2 měsíce jsem to párkrát zažila a fakt na to nerada vzpomínám. Nevím jak se mám vlastně chovat a co mám udělat aby byl táta zase takový jako dřív. Chci cítit že mě má rád a nebát se třeba zakašlat nebo cinknout příborem o talíř. Hodně mu myslím pomáhám. Chodím nakupovat a myju nádobí, pomáhám mu dělat oběd nebo mu vařím čaj a kafe. Nějak už to ale bere jinak než dřív. Poraďte prosím co mám dělat aby se táta změnil a byl zase jako dřív. Myslíte že je to moje vina? Nechci o tátu přijít. Mám ho pořád ráda. Mám mu to říkat že ho mám ráda i když se mračí? Bojím se že by řekl že mě už rád nemá. Nevím o tom že bych mu něco provedla snad jen to že jsem se jednou ztratila a musel mě hledat ale dopadlo to dobře. Může se ještě pořád na mě zlobit??

    holka, 11 let, 10. března

    Ahoj,

    je moc fajn, že se ptáš na to, co Tě trápí, člověk má sdílet s druhými, nejlépe s těmi doma, blízko Tebe.
    Jsem přesvědčená, že změna v tátově chování nemá nic společného s Tebou, nedávej si vinu a nic si nevyčítej. Neboj se táty zeptat, co se s ním děje. Zkus mu popsat své pocity, spolu s tím, že sis všimla změny v jeho chování. Neboj se zeptat, zda tato změna souvisí s tím, jak jsi se ztratila. Já si myslím, že ne. Zkus mu říct i to, jak se Ty cítíš u něj doma nyní, v poslední době, když nevíš, co se děje a to způsobuje Tvou nejistotu a zmatky při chování, kdy se např. bojíš I jen cinknout příborem. Tvůj táta možná řeší nějaké osobní problémy a to se logicky odráží na jeho chování. Měl by ale vědět, jak se cítíš Ty a co to znamená pro Tebe. Druhému do hlavy nevidíme, táta netuší, co si Ty myslíš. Říci mu, že ho máš ráda, můžeš kdykoliv, bez ohledu na to, jak se tváří. Takové sdílení by mu mělo udělat radost. Pokud by Ti to pomohlo v konverzaci, můžeš mu klidně ukázat Tvoji zprávu, kde už jsi to vlastně jednou hezky všechno napsala, klidně i s naší odpovědí.

    Píšeš, že táta umí i bouchnout. Nevím, jestli to teď myslíš tak, že umí "bouchnout do stolu", nebo jestli občas bije Tebe. Pokud Tě bije, je třeba tátovi v bití zabránit, to není v pořádku.
    Můžeš se svěřit také mámě, popř. jinému dospělému, kterému věříš. Máte-li na škole školního psychologa/psycholožku, můžeš sdílet i s ním/ní, to uleví. Pokud by školy byly nadále zavřené, můžeš zkusit zavolat i na nějakou linku důvěry, třeba k nám (608 902 410) nebo na linku bezpečí, kde je to zadarmo (116 111).

    Přejeme Ti zlepšení atmosféry v tátově domácnosti.
    Modrá linka

    Rodiče

    Dobrý den poradno. Dneska jsem se chtěla svěřit s něčím..co mě trápí už delší dobu, ale stále jsem to v sobě dusila...Jde o to, že má matka se občas nechová úplně nejlépe (dle mého). Nevím jestli je to vpořádku, ale matka řeší jen školu a nic jiného ji nezajímá. Ve 4 přijdu zdrcená ze školy (chodím na 8 leté gymnázium) A Matka hned začne říkat ať se jdu učit. To by bylo ještě poměrně normální..tady je ale problém v tom, že když chci s něčím poradit (většinou v matematice která mi dělá problém) Matka hned začne pomalu přisilovat na hlase až začne nehorázně řvát po celém domě, že jsem tupá a blbá a, že nejsem normální a ať se jdu léčit (když jí třeba řeknu jednu chybu v teorii z učiva.) No a to se nikdy nestávalo..poslední půl rok to se to začínalo takto zvrhávat. Až do zítřka kdy dostala nějaký záchvat(?) kvůli jedné chybě při ústním zkoušením a vzala tálíř a bouchla s ním o stůl a poté vzala stojan na noty hodila ho na zem potom vzala věšák s oblečením a prudce to strhla na zem. Nakonec vzala krabici a tašku s pastelkama a hodila to na mě a vysypala to po celém pokoji. Ja jsem plakala a málem jsem se zadusila a nakonec jsem nachvíli omdlela. Potom jsem se vzbudila a Matka řekla ať to uklidím a zmiznu do háje. Ovšem toto nikdo neví - Sestra jezdní domů jen na víkend (je na koleji) A táta není věčně doma. Matka se na veřejnosti naopak chová mile a hezky takže já vypadám jako ”ta špatná” Přemýšlela jsem, že s tím něco udělám, ale bohužel nemám žádné kamarády..jen jednu moc daleko :(( Taky je matka dost náladová takže jak kdy se chová takto. Už nevím co mám dělat.....
    To vše a předem děkuji za odpověď. Přeji hezký zbytek dne.

    holka, 12 let, 14. února

    Ahoj,

    mrzí mě, že Ti matka takhle nadává - úplně chápu, že Tě to trápí a je moc dobře, že ses s tím rozhodla někomu svěřit a nebýt na to sama. Matčino chování mi nepřipadá v pořádku - máš právo cítit se doma dobře a mít pro sebe podporu. Je v pořádku ptát se rodičů na radu, když si při učení s něčím nevíme rady, je také v pořádku a normální, že se nám v některých předmětech daří více a v jiných méně. Málokomu jde všechno perfektně.
    V tom, co píšeš, jsem zachytila, že matka se takto dřív nechovala, že se to "zvrhává" posledního půl roku. To mi připadá docela důležité. Takhle na dálku nedokážu určit, proč se matka takto v poslední době chová. Určitě se nám můžeš ozvat na chatu, telefonu, Skypu anebo WhatsAppu, kde bychom měli prostor vše probrat více dopodrobna než takto po emailu. Kontakty najdeš na našich webových stránkách www.modralinka.cz. Chtěla bych Tě moc podpořit, abys o tom řekla i někomu dalšímu z dospělých ve Tvém okolí, komu věříš - ať už někomu z rodiny (třeba tátovi, babičce, tetě) oblíbenému učitelovi anebo školnímu psychologovi, pokud ho na škole máte. Můžete společně hledat možnosti, co by se dalo dělat.

    Hodně síly přeje

    Modrá linka

    Rodiče

    Dobrý den, vím že jsem teď položila několik dotazů najednou, a omlouvám se, nenapadlo mě že to mohu shrnout do jednoho.
    Od malička nejsem taková holka která má ráda jednorožce, princezny a růžovou. Stejně jako moje sestra. Také jsem měla vždy odpor k líčení, barvení vlasů apod. Teď se ale můj názor na takové věci změnil. Strašně bych si přála mít nabarvené vlasy (ne celé jenom konečky). Také bych si ráda občas lakovaná nehty. Bojím se mámy zeptat, protože vím že se jí ty věci nelíbí a nevím co by na moji změnu názorů řekla. To vůbec neusnadňuje to že má sestra je pořád takový ,, víc klučičí'' typ, a máma čeká že budu stejná. Také se u mé sestry neprojevuje téměř žádná puberta a s tím že já v pubertě jsem se také nemůže vyrovnat.

    Předem děkuji za odpověď

    holka, 13 let, 2. února

    Ahoj,

    chápu, že teď hodně přemýšlíš o změně, kterou na sobě pozoruješ - když se najednou víc zajímáš o holčičí věci, ráda by sis obarvila konečky vlasů, občas nalakovala nehty. To mi připadá úplně normální a pro dospívání velmi přirozené. Nepokládáš nám konkrétní dotaz, napíšu Ti tedy spíše několik svých postřehů k tomu, co jsi napsala.
    Umím si představit, že váháš, co na takovou změnu bude říkat Tvoje máma. Neznám ji, proto nedokážu určit, jak bude reagovat. Myslím si, že máš právo na to být jiná než Tvoje sestra, zajímat se o jiné věci, mít radost z něčeho jiného. Je docela možné, že takový rozdíl mezi Vámi už máma taky vnímá. Nevím, kolik je Tvé sestře let, jestli je starší anebo mladší než Ty – říkám si, že I to může hrát nějakou roli. Můžeš si o tom s mámou zkusit v klidné chvíli promluvit, říct jí o tom, co je pro Tebe teď důležité. Můžeš to třeba zkusit probrat I s někým dalším z rodiny nebo s kamarádkami – třeba mají podobnou zkušenost, jako Ty, a budou ji s Tebou sdílet. Pokud bys to téma chtěla probrat více do hloubky, můžeš se na nás obrátit na chatu, telefonu, Skypu anebo WhatsAppu. Kontakty najdeš na našich webových stránkách www.modralinka.cz.

    Zdraví

    Modrá linka