Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Alík radí dětem

    Škola

    Ahoj, mám takový problém.
    Každý úterý a čtvrtek máme ve škole tělocvik,
    tuto hodinu přímo nenávidím, i když skoro všichni jí mají hodně rádi. Ale už k věci:
    Vždycky když jsme v šatně tak mám strach ( ne z převlékání
    ale z toho co bude v tělocviku. Jelikož mám nadváhu,
    tak mi pár věcí z tělocviku vůbec nejde.
    Atletika je v poho, míčové hry taky...
    Ale pak tu jsou tyhle věci jako:
    Hrazda, tyč, výmyky atd...
    Všichni tyhle věci dají a pak tam přijdu já a je katastrofa.
    Ještě do toho začnou spolužáci řvát moje jméno přes celou tělocvičnu
    aby mě "namotivovaly", ikdyž určitě všichni z nich ví,, že nějaký blbý výmyk neumím. Bylo v té situaci trapně. A musím to dokola zkoušet jak osel pořád do kola než si učitel uvědomí že to nemůžu dát.
    A ještě když učitel na konci řekne:
    "Všichni jste se snažili až na ( moje jméno )".
    Proto nenávidím tělocvik. Nevíte co mám dělat?
    To že mám zhubnout vím, už jsem o tom psal do poradny takže tohle vím, ale nezhubnu do zítřka že jo. Chce to čas.

    kluk, 11 let, 24. února 2019

    Ahoj z Modré linky,

    věřím, že trápení s tělocvikem může být opravdu velké, i když to ti, kteří něco takového nezažili, těžko pochopí. Umím si představit, že prožíváš pocity strachu, bezmoci a možná i ponížení. Možná by se s tím mohlo něco udělat, kromě Tebou zmíněného hubnutí.
    Můžeš začít u sebe a trénovat. Trochu víc se hýbat, třeba se zkusit proběhnout, posilovat, zkusit cvičit doma a učit se být mrštnější a mít větší sílu. Bude se Ti to hodit v životě, nejenom v hodinách tělocviku.
    Můžeš taky zkusit zajít za učitelem a požádat ho o pomoc. Říct mu, že se snažíš, ale prostě to nedáš. Můžeš ho požádat, aby Ti pomohl s něčím, co Ti nejde, jestli bys třeba nemohl někdy přijít "na doučování". Jednak uvidí Tvoji snahu, jednak si opravdu můžeš něco zkusit bez ostatních, třeba to půjde lépe a nejenom, že se zmenší Tvůj strach, ale udělá Ti to i radost - třeba když vylezeš trochu výš na tyči. Každý malý krok kupředu je úspěch.
    Můžeš i požádat kamarády, aby Tě "nemotivovali", že Ti to není příjemné, můžeš jim říct, že Ti není příjemný celý tělocvik, a požádat je o to, co by Ti pomohlo - třeba aby si Tě v hodinách tělocviku nevšímali.
    Také se do toho mohou vložit Tvoji rodiče a s učitelem promluvit, vysvětlit mu, že máš svoje limity a že bys potřeboval trochu jiný přístup. Je přirozené, že každý z nás je jiný a tak i (ne)nadaný pro něco jiného.

    Přejeme Ti, aby se Tvoje nenávist k tělocviku strach z něj aspoň trochu zmenšila.

    Modrá linka

    Podpořte prosím Modrou linku!
    Pomohla již v této poradně tisícům dětí.

    Na otázky odpovídají

    pracovníci Modré linky, psycholožky BáraV a Péťa, poradenské centrum Locika, MUDr. Jiří Staněk, MVDr. Přemysl Rabas, vědecký novinář Pragmatik, Škola Vitae, bojovníci proti kouření z projektu Nekuřátka a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

    Dotazy mohou pokládat pouze děti mladší 15 let.

    Škola

    Zdravím!
    Mám zvláštní dotaz. Můj spolužák se chová velice divně. Ve škole se s nikým moc nebaví a každou přestávku jenom jí. Má sebou několik boxů plných jídel. Do školy někdy chodí tak o pět minut déle a to jezdí úplně stejným autobusem jako já. To samé ale je, i když se stěhujeme na hodiny do jiných tříd, tak vždy přijde pozdě. O hodinách chodí často na záchod a vrátí se až tak po 15 minutách. Když čekal se spolužákama na zastávce na bus, tak se najednou rozeběhl někam pryč a najednou když k zastávce přijel bus a už málem odjížděl, tak se odněkud vynořil a rozběhl se směrem k busu. Také ve školní jídelně vzal svůj talíř s jídlem, natočil do něj vodu a vrátil se s vrchovatým talířem, ze kterého přetékala voda s jídlem. Předevčírem se najednou o hodině sebral, někam odešel a učitelka najednou vzala jeho tašku a bundu a odešla také pryč. Teď v poslední době nějaké hodiny vynechává a je někde ve škole. Jednou si takhle pro něj přišla učitelka do hodiny, protože s ním potřebovala něco řešit. Podle mě to jeho chování, už se to totiž řeší s rodičema. Od jedné učitelky jsem slyšela něco v tom smyslu, že je na hlavu, že se to v pubertě může stát a máme se k němu chovat hezky, že mu není dobře. Nevím, co si mám o tom myslet.. Dřív byl úplně normální, ale jak jsme se vrátili v květnu po karanténě do školy, tak se chová takhle. Jsme na gymnáziu a hraje judo. Podle mě má nějakou poruchu, ale opravdu nevím, co si myslet. Mohl třeba utrpět nějaký trauma nebo se u něj rozjet porucha. Nevíte, co by to mohlo být nebo jestli je to v pubertě normální?

    holka, 14 let, 5. listopadu

    Ahoj,
    chování tvého spolužáka není úplně běžné. Otázkou je, co mohlo tuto změnu způsobit. Skutečně může jít o nějakou psychickou poruchu nebo to může být dáno traumatem či dospíváním/pubertou. V tuto chvíli opravdu těžko říct. Důležité je, že to škola řeší s rodiči a o tvého spolužáka je postaráno. Souhlasím s vaší učitelkou, že bude fajn, když se k němu budete chovat normálně a nebudete ho nějak popichovat či urážet. Zřejmě má teď opravdu co řešit.
    Měj se hezky.
    Péťa

    Škola

    Dobrý den, chtěla bych se zeptat na jakou školu mám jít, která je lepší, protože jsem v 8. třídě. Vybírám z Gymnázia a Technického lycea (přírodovědného zaměření), v budoucnu bych chtěla jít studovat medicínu. Vůbec si s těmi školami nevím rady, která mě víc připraví, ale vím, že mě to víc táhne na lyceum, ale zase se chci dostat na tu vysokou. Prosím radu, učitelé se nás už ptají a já jim musím odpovědět a vůbec nevím;-(.

    Terka 13 let, 2. listopadu

    Milá Terko,

    děkuji Ti za Tvůj dotaz. Nepíšeš, o jaké přesně lyceum se jedná. Nicméně technická lycea jsou spíše určena zájemcům o matematiku či výpočetní techniku. Ta přírodovědná technická se pak soustředí na technologické procesy a vztah člověk / prostředí. Další studium je tak třeba možné na farmacii, mikrobiologii, životní prostředí apod. Doporučila bych Ti ale obrátit se přímo na studijní oddělení lycea, které sis vybrala. Napsat tam můžeš email, rodiče či vyučující u Tebe ve škole Ti určitě rádi pomohou. Existuje i zdravotnické lyceum, to by Tě na medicínu připravilo také. Gymnázium Tě pak na medicínu připraví také, pokud můžeš vybírat, pak je vhodné zvolit to s přírodovědným zaměřením.

    Držím palce,

    Dominika

    Škola

    Ahoj Alíku a spol. 😊
    Poslední dobou se mi často stává, že třeba z ničeho nic cuknu hlavou, nejde mi přestat klepat nohou a mám problémy se sebepoškozováním. Nejspíš to je kvůli škole nebo kvůli rodičům. Žádný jiný důvod mě nenapadá. Chtěla bych vědět, jak s tím přestat.

    holka, 14 let, 1. listopadu

    Ahoj,
    cukání hlavou, dupání nohou, ale i ublížení si, mohou být formy reakce na úzkost, napětí, nervozitu nebo třeba stres. Může to pramenit z různých zdrojů, třeba ze starostmi se školou nebo z problematických vztahů s dalšími lidmi. Na projevy, které jsi popsala, muže pomoci zmírnění prožívání zátěže. Promluv si s rodiči nebo s někým z učitelů, zkrátka s jakýmkoli blízkým člověkem o tom, co tě trápí a zkuste společně najít řešení.
    Měj se krásně,
    Péťa

    Škola

    Ahoj Alíku a spol.
    Mám tu po dlouhé době další dotaz. Jsem v deváté třídě ZŠ a za chvíli si budu vybírat SŠ a budou mě čekat přijímačky.

    1. ) Můj první dotaz zní : nevím ještě na jakou SŠ, ale vím, že mě strašně baví angličtina. Koukám se i na filmy v angličtině. Na gympl jít nechci, je tam těžká fyzika a nevím jestli by jsem to zvládla. Docela se mi zamlouvá SOŠ cestovního ruchu. Myslíte že to je dobrá škola.
    2. ) Vím co chci dělat v budoucnu, chci v druháku letět na rok studovat SŠ do Ameriky. A pak po studiu chci na trvalo žít v USA. Nejdřív pracovat jako au pair. Myslíte že se mi to může splnit? Pořád si říkám, že mi je skoro 15, tak už přeci vím co chci. Jaká škola by mě na to připravila? Učit se jsem zvyklá, když přijdu že školy, tak se jednom učím.
    3. ) Myslíte, že už se mám začít připravovat na přijímací zkoušky? Mám z nich velký strach a nevím kdy a kde začít. :(

    Děkuji předem za odpověď a přeji hezký zbytek dne.

    holka, 14.let, 28. října

    Ahoj,

    je skvělé, že přemýšlíš nad tím, co dál po základní škole! Pokud máš jasno v tom, že chceš během střední školy odletět do USA, bylo by dobré, abys vybrala střední školu, která toto umožňuje. Nepíšeš, jakou SOŠ cestovního ruchu sis vybrala, tak těžko posoudit její kvality. Zároveň zmiňuješ, že chceš natrvalo žít v USA - otázkou ale je, co bys tam chtěla dělat? Pokud je to výchova dětí - au-pair - pak by bylo možná fajn uvažovat o střední pedagogické škole.

    Co se týče přijímacích zkoušek, jak se říká, štěstí přeje připraveným. Proto je určitě dobré se již nyní podívat, co je jejich obsahem a podle toho začít s přípravou. Nejprve je ale třeba rozhodnout se, jakou školu vybrat. Nepíšeš, jakou podporu máš při výběru střední školy v rodičích, pokud si o tom můžeš promluvit s nimi, určitě to udělej.

    Přeji Ti, ať se Tvé přání vyplní, nic není nemožné! :)

    Dominika

    Škola

    Dobrý den,
    přemýšlela jsem nad tím co bych v dospělosti chtěla dělat. Zatím mi je nejvíce sympatická plastická chirurgie. Zajímalo by mě, co všechno za studium to obnáší. Hledala jsem po internetu a nenašla jsem žádnou stručnou odpověď. Takže se chci zeptat, co všechno bych musela vystudovat abych se mohla plastickým chirurgem stát?

    Karolina, 12, 25. října

    Ahoj Karolíno,

    je skvělé, že se zamýšlíš nad svým budoucím povoláním! Plastická chirurgie je lékařský obor, takže střední škol vol buď s lékařským zaměřením nebo gymnázium (ideálně přírodovědného zaměření) a poté tě čeká dlouhá cesta lékařskou fakultou vysoké školy. Být lékařkou (což i plastická chiruržka je), je jistě krásné a zodpovědné povolání, je nicméně velmi náročné lékařskou fakultu vystudovat. Až během studia vysoké školy si jako budoucí lékařka vybíráš zaměření (ve tvém případě chirurgie, eventuelně přímo plastická chirurgie) a poté následuje studium a praxe přímo ve zvoleném zaměření.

    Držím ti palce, ať se vše vyplní.

    Dominika

    Škola

    Ahoj, mám šílenou hrůzu z jednoho učitele. Hned druhou hodinu po nás chtěl sešit. Sice to psal do školního systému (něco jako elektronická žákovská knížka), ale mě se tam od začátku nedařilo přihlásit takže jsem sešit neměla. Chtěl po nás, aby jsme ten sešit zvedli nad hlavu tak jsem jen seděla a koukala protože jsem nevěděla co mám dělat. Řekl mi přísným hlasem: "Jano, sešit!" a zařvala jsem, že ho nemám. Měla jsem však připravený papír pro případ, že bych nějaký sešit neměla. Nějak se mi to zapsalo do hlavy a mám z něho strašnou hrůzu. Na adapťáku jsem se svěřila třídní, řekla mi, že se s ním domluví, aby mi dal víc času a choval se ke mě co nejklidněji a nabídla mi, že kdykoliv za ním spolu můžeme zajít a můžu si s ním promluvit. Od té doby se fakt snažil, ale se strachem mi to nepomohlo. Nedávno se to zhoršilo. Absolutně nezvládám ráno vylézt z postele a normálně fungovat (vlastně nikdo z naší rodiny) takže dobíhám do školy v cca 7:56. Zjistila jsem, že ve středu a ve čtvrtek zamyká školu. Když jsem tam doběhla tak zrovna zamykal a nadával mi, že jdu pozdě. Bylo mi to ukradený, hlavně že jsem tu školu vůbec stihla. Další den to samý, akorát mi k tomu dal poznámku. Začala jsem se ho bát ještě víc. Nejsem schopná kolem něj projít, natož promluvit takže při hodině i když něco jako jediná vím,raději se nepřihlásím. Promluvit si s ním nemám odvahu. Pokaždý, když jde po chodbě, nejsem schopná se pohnout a je mi na omdlení, třesu se... Stále si opakuji, že je to člověk jako každý jiný a nemám proč se ho bát, ale nepomáhá to... Pŕedem moc děkuji za odpověď, moc mi to pomůže.

    holka, 11 let, 18. října

    Ahoj,
    myslím, že tohle zná spousta lidí. Taky jsem měla učitele, kterých jsem se bála. Je moc fajn, že jsi našla podporu u své třídní učitelky. Vypadá to, že by ti mohla s řešením situace pomáhat i nadále. Z tvé zprávy chápu, že se na tebe zlobil v situacích, kdy neplníš své povinnosti. To znamená, že ti to nedělá z nějaké zlomyslnosti, ale jen chce, abys dodržela pravidla. Pokud se ti dodržovat nedaří, zkus si o tom promluvit s rodinou nebo s některým z učitelů a zkuste společně najít způsoby, jak by se ti mohlo začít dařit své povinnosti plnit.
    Držím palce, ať se to brzy urovná.
    Péťa

    Škola

    Učení a testy

    Ahoj, docela by mě zajímala jedna věc. Chodím do osmé třídy a teď už píšeme hodně testů a já jsem zjistila, že čím více se učím na test, tím více ho pokazím, tím myslím, jakože když se na test učím třeba hodinu, tak dostanu dvojku a když si to třikrát přečtu, tak mám jedničku. Dřív jsem to měla úplně naopak a tak mě to teď docela děsí. Nevíte čím by to mohlo být? Strašně mě to zajímá, ale přitom si na to nedokážu odpovědět.

    holka, 13 let, 20. října

    Ahoj,
    napadá mě hned několik možných vysvětlení této situace. Je možné, že se více učíš na testy, na kterých ti víc záleží, nebo u kterých se cítíš nejistá. V okamžiku, kdy začne pracovat nervozita, je potom mnohem větší pravděpodobnost, že test pokazíš. Dalším možným vysvětlením je to, že jedničku dostáváš z testů, jejichž učivu lépe rozumíš, nebo je pro tebe zajímavější, proto ti stačí přečíst ho jen několikrát k tomu, aby sis ho zapamatovala. Určitou roli může hrát i očekávání, kdy už předem předpokládáš, že se ti onen test nepodaří a to snižuje pravděpodobnost úspěchu. Psychika je důležitou součástí jakéhokoli výkonu. Zkus se tedy zamyslet nad tím, jakou roli hraje v tvém učení a jak by ses mohla dostat do větší psychické pohody. Existuje například řada relaxačních technik, které se můžeš naučit, a které ti pomohou zklidnit se, více sama sobě důvěřovat a třeba se i více koncentrovat.
    Držím ti palce!
    Bára

    Škola

    Ahoj poradno
    Chtěla bych být psyholog, psychiatr nebo psychoterapeut zatim nechapu jaky je mezi tim rozdíle, ale to je zatim asi jedno. Každopádně bych asi šla na zdravku, existují i nejake jiné skoly nez zdravka kde bych to mohla vystudovat? A kdyz vystudu zdravotnickou skolu musim jit na nakou vysokou zdravotni skolu nebo mohu jit i na vysokou ktera se zamneruje na uplne jiny obor? Ptam se kdybych si to treba za ty 4 roky rozmyslela.

    holka, 13 let, 19. října

    Ahoj,

    je skvělé, jak přemýšlím nad svým budoucím povoláním! K tomu být psychologem vede dlouhá cestu a kde ji začneš je jen na tobě. Je jedno, zdali půjdeš na zdravotnickou střední školu, na gymnázium nebo na nějakou humanitní střední školu. Psychologie se poté studuje na vysokých školách humanitních, tedy je třeba maturity a je dobré mít humanitní vzdělání (tedy např. dějepis, občanka, jazyky, nikoliv přírodopis a matematika či fyzika).

    K tomu být psychiatrem vede cesta přes lékařskou vysokou školou, je tedy fajn začít na střední zdravotnické.

    I když vystuduješ střední zdravotnickou školu s maturitou, můžeš si poté vybrat jinou vysokou školu, to, kde máš maturitu, je pro vysokou školu jednu, splníš-li náležitosti přijímací zkoušky.

    Přeji ti, ať se tvé plány vyplní.

    Dominika

    Škola

    Dobrý den.
    Jsem v 8. třídě tudíž se často dostáváme k otázkám ,,Co dál ?" Já osobně bych se chtěla nějak předvést a proto bych ráda zvolila za svůj směr divadelní konzervatoř, jenomže mám strach, co když se pak neuplatním ? A jaká je vlastně moje šance ?

    holka, 13 let, 17. října

    Ahoj,

    děkujeme ti za tvůj dotaz. Je báječné, že přemýšlíš o tom, kam budou směřovat tvoje kroky po základní škole. Nepíšeš, zda se je ti divadlo bližší i jinak, zda například docházíš do hereckého kroužku, jsi v nějakém klubu diváků, jsi pohybově založená apod. To jsou jistě předpoklady pro to uspět v náročném přijímacím řízením divadelní konzervatoře. Tvé šance tak takto těžko posoudit. Mohlo by ti pomoci podívat se na kritéria přijímacího řízení například zde: https://prazskakonzervator.cz/pro-uchazece/

    Co se týče budoucího uplatnění, myslím, že je na strachy ještě brzy. Když si vybereš obor, který tě bude bavit, naplňovat, pak jistě vždy najdeš cestu, jak se v něm uplatnit. Svět zaměstnání se mění rychle, stejně tak naše pohledy na to, čím bychom chtěli být. Neboj se tak řídit se srdcem a tím, co ti v dnešních očích připadá smysluplné.

    Dominika

    Škola

    Ahoj Alíku a spol.Na jakou školu buch měla jít a co za zaměstnání bych mohla dělat, když mě baví matematika, fyzika a angličtina? Jinak děkuju za předešlé odpovědi.:-):->

    holka, 14 let, 27. září

    Ahoj,

    matematika, fyzika i angličtina jsou zajímavé předměty i obory, ve kterých se toho dá dělat spoustu. Většinou nám k rozhodnutí se, kam na střední školu jen samotné předměty nestačí. Potřebujeme přemýšlet nad tím, jaké další činnosti nás baví, jaké zaměstnání by nás lákalo, zda například chceme pracovat s lidmi, dětmi, nebo spíše tíhneme k nějaké samostatné individuální činnosti.

    Nad tím vším se můžeš ještě zamýšlet. Pro inspiraci, jaké střední školy existují, doporučuji mrknout na https://www.atlasskolstvi.cz/stredni-skoly

    Dominika

    Škola

    Dobrý den. Je to asi častý dotaz, ale musím to někomu říct. Jsem strašně psychicky unavená. Hlavně ze školy, ale i ze situace doma. Chodím na gymnázium. Je to hrozně náročné. Většinou se učím na poslední chvíli, protože nemám motivaci. Celkově jsem hrozně ve stresu. Často mi je špatně (na zvracení) a hodně se mi klepou ruce. Ve škole se bojím špatných známek a z ponižování ze strany učitelů i žáků. Rodiče jsou se špatnými známkami naprosto v pohodě. Je to spíš můj pocit, že musím být ve všem nejlepší. Což často nevychází. Snažím se to zvládnout, ale nejde to. Občas mám sebevražedné myšlenky, ale to není důležité. Jak mám tohle zvládnout? Přeháním? Předem děkuji za odpověď

    holka, 13 let, 14. října

    Ahoj,
    určitě nepřeháníš, tyhle popisy popisuje řada studentů. Někdy je na nás kladeno až příliš nároků. Ze strany školy, učitelů, rodičů, spolužáků, ale i nás samotných. Pak se jeden může snadno cítit vyčerpaně. Myšlenky na sebevraždu už jsou hodně závažná věc, pamatuj, že na žádnou svou starost nejsi sama. Je tu tvá rodina, přátelé, ale i odborníci, kteří ti jsou vždy připraveni pomoct. Může být moc fajn si s někým promluvit o tom, jak se cítíš. Zkus oslovit rodiče, učitele nebo třeba psychologa u vás ve škole a domluvte se na tom, co dělat pro to, aby ses cítila lépe. Kdybys potřebovala, můžeš také zavolat na Linku bezpečí (zdarma na 116 111) a promluvit si s nimi o tom, co tě zrovna trápí.
    Držím palce, ať se tvé starosti se stresem začnou co nejdříve řešit.
    Péťa

    Škola

    Ahoj všichni,

    Chodím do 8. třídy, tudíž samozřejmě přemýšlím o tom, co bude dál. Na střední školu samozřejmě půjdu, ale teď přichází otázka. S paní učitelkou jsme se nedávno bavili o vysoké škole a říkala něco o tom, že to je zadarmo na nějaké 4 roky a pak za léta navíc se platí. Já žil celou dobu v domnění, že se to platí celé a že kvůli tomu asi nepůjdu, ale pokud to je zadarmo, tak bych určitě šel. Takže moje otázka zní, jak to tedy s tou vysokou školou je? Díky

    kluk, 14 let, 9. října

    Ahoj,

    předně chci moc ocenit, že takto přemýšlíš nad svou budoucností. S vysokou školou je to nyní tak, že existují státní i soukromé univerzity. Státní vysoké školy (např. Univerzita Karlova, ČVUT, Technická univerzita v Liberci apod. - je jich hodně) jsou za dodržení dvou podmínek zdarma:

    První podmínkou je, že univerzitu dostuduješ do dovršení 26 let (nastupuješ po střední škole, takže času habaděj :)

    Druhou podmínkou je, že vystuduješ ve standardní délce studia (většinou je to 3 roky pro získání titulu bakalář - Bc., poté další dva pro získání titulu magistr - Mgr. nebo inženýr - Ing.), prodloužit studium bezplatně můžeš většinou o 1 rok. Další roky už se platí.

    Soukromé univerzity jsou placené, školné pak závisí na každé z univerzit.

    Dominika

    Škola

    Ahojky doufám že se všichni máte dobře @)->-
    Dneska tady mám takový menší problém s nervozitou: na jednu stranu když mám někde před lidma vystupovat (ať se jedná o menší počet lidí nebo klidně před několika stovkami) tak prostě absolutně nemám trému a vůbec nejsem nervózní a spíš se těším a prostě se toho absolutně nebojím za což jsem fakt hoooodně ráda. Jenomže pak jsou tady takové situace (většinou se jedná o školu ale ne vždycky) kdy jsem strašně nervózní ale fakt že strašně. Většinou tu noc před tím dnem ze kterého jsem strašně nervózní nemůžu usnout a v noci se pořád budím což by ještě nebylo tak zlé jenomže ráno se pak probudím někdy kolem 5.-6. hodiny ráno a jsem nervózní tak moc že mě strašně bolí břicho (není to že bych byla nějak nemocná, když mě bolí břicho z nervozity tak to poznám moc dobře) a někdy se mi z toho jak jsem nervózní chce i zvracet (ale zase to prostě není že by mi bylo blbě, prostě když jsem nervózní tak to poznám že ne to z nervozity) a je mi vždycky tak strašně divně a zároveň se i bojím toho následujícího dne a když mám pak vylézt z postele tak mám takový stres že je to pro mě občas nadlidský výkon jak moc se z toho stresuju. Naposledy se mi to stalo v pátek ráno (předevčírem - tohleto píšu v neděli) když jsem měla psát první test za tento školní rok a věděla jsem že to umím ale že jsem se na to zároveň moc ani nedívala. V ten pátek jsem se zase probudila někdy v pět ráno a bylo mi zas blbě od nervozity a měla jsem ten divný pocit strašné nervozity a sama sebe jsem se uklidnovala že co se může stát, ale moc mi to teda nepomáhalo. Nevíte proto jak se toho strasneho pocitu šílené nervozity zbavit? V poslední době ho mám nějak častěji (jak říkám hlavně něco ze školou většinou) a celkem mě to štve. Takže jak se toho mám zbavit nebo to apson zmírnit? Děkuju moc :-)$>

    holka, 12 let, 19. září

    Milá pisatelko,

    děkujeme za důvěru, svěřuješ se poradně s tím, že prožíváš silnou nervozitu kvůli škole. A hledáš způsob jak to zmírnit. Ano, prožívat nervozitu kvůli škole je velmi časté. A je pravda, že ve škole se děje mnoho toho, co v nám může vyvolávat velké napětí - zkoušení, známkování, vztahy s kamarády, chování učitelů. Prostě škola "nabízí" hodně důvodu, kvůli kterým můžeme prožívat to, co popisuješ. Doporučila bych ti zkusit vypozorovat, co to vlastně je, co v tobě vyvolává takové napětí. Zda-li to je  strach, že dostaneš špatnou známku, bojíš se toho, jak tě učitel bude posuzovat. Nebo je to strach, že se ti nepovede napsat písemku. Bojíš se zkoušení nebo reakcí spolužáků a pod. Prostě zkus se na to podívat očima pozorovatele, a vnímej čeho že se vlastně v té škole bojíš, co může být "spouštěč" toho napětí. Pozoruje, které dny je to lepší a co je odlišuje od těch, které jsou hrozné.  Napětí v nás způsobuje něco, co naše nervová soustava vyhodnotí jako ohrožující a proto spustí tu reakci, kterou vnímáme jako napětí. Je to v podstatě příprava těla na to, jestli vůči tomu ohrožení půjdeme "do boje" nebo "utečeme".  A to, co člověka ohrožuje, jsou i sociální podněty, jako je strach z ponížení, strach z hodnocení, strach z odmítnutí apod. A to vše může být skrytě přítomno v tom, čeho se ve škole bojíš. Nepodílí se na tom třeba i reakce tvých rodičů? Nebo jejich chování k tobě v souvislosti se školou? Třeba je to jejich tlak na tvůj bezchybný výkon ve škole. A tak podobně. Napsala jsem ti jakým způsobem by o tom uvažoval psycholog, kdyby si k němu šla na radu. Doporučila bych ti školního psychologa navštívit a promluvit s ním o tom. Určitě spolu na to přijdete. A nejspíš ti i dá rady, jakým způsobem to napětí zvládat. Třeba to může být takové cvičení s dechem. Pozoruješ svůj dech a vědomě ho zpomaluješ. V situacích velkého napětí také pomáhá když je možnost to s někým sdílet. Mluvit o tom s někým, kdo to pochopí. I to může pomáhat s uvolněním se.  Můžeš také záměrně zaměřit pozornost k něčemu jinému než je škola. Třeba k tomu, co tě čeká až půjdeš ze školy, co bude o víkendu, na co se těšíš a tak podobně. S napětím také pomáhá pohyb. Pokud máš možnost sportu nebo jiné fyzické aktivity, třeba vycházky, tak toho určitě hojně využívej. A pamatuj na to, že mít strach a být v napětí z něčeho, co třeba máš skrytě pocit, že nezvládneš, je běžná, normální lidská věc. Samozřejmě, rozumím tomu, že tě to trápí ale zároveň ti chci říci, aby ses za to neodsuzovala a prostě to přijala jako součást sebe sama. 

    Tak ti přeju ať se ti brzy najde najít způsob jak si poradit s tím velkým napětím a cestu k úlevě. 

    Poradce Centra Locika

    Škola

    Chci být kriminalistkou

    Ahoj Alíku, jsem teď v osmé třídě na gymplu a myslím, že asi začíná být čas se tak trochu rozhlížet po vysněné profesi.

    Jelikož již od malička miluju záhady a sleduju kriminálky…myslím, že i to logické myšlení trochu mám a tak už delší dobu chci být Kriminalistkou…prostě studovat Kriminologii.

    1) nemám ponětí co všechno bych musela studovat, strávila jsem asi půl hodinu hledání na netu a moc se v tom nevyznám…

    2) Kriminologie by se měla studovat už od střední, jinak to nemá smysl… bydlím v moravskoslezském kraji, a nevím která škola by byla vhodná a ani s jakým oborem

    3) kolik peněz by to studium obnášelo?

    4) kolik let by to zabralo?

    Vím, že je to delší dotaz, ale naše školní poradkyně mi je doslova nepříjemná takže to s ni moc nechci probírat a sama si to zjistit neumím .

    Předem děkuji <333

    holka, 13 let, 19. září

    Ahoj,

    je moc fajn, že se zajímáš o tom, kam zamířit na střední školu :) Fandím také moc tomu, že víš, co Tě baví a jsi ochotná za tím jít. Být kriminalistkou je určitě moc zajímavé povolání.

    Obor střední školy, po kterém by ses měla poohlédnout je „bezpečnostně právní činnost“. Tyto střední školy (4 leté s maturitou) připravují na povolání v oborech jako právo, policie, kriminalistika, ale i vězeňství a státní zpráva. Zadej si do google heslo „Bezpečnostně právní akademie“ najdeš všechny, které v Čechách jsou (Praha, Plzeň, Ostrava, Brno, ...), případně zkus hledat i jen „střední škola bezpečnostně právní“. Některé z těchto škol jsou zdarma, jiné jsou placené. Informace o případném školném mají vždycky na webových stránkách.

    Myslím si také, že pro výkon povolání kriminalistky bude potřeba i vysoká škola. Další možností je tak klidně zůstat na gymnázium a svůj vysněný obor si vystudovat až na vysoké škole. Můžeš kouknout, kde se nachází vysoké školy, stačí zadat do google „VŠ kriminalistika“. Vysokou školu samozřejmě můžeš jít studovat i z těch všech středních škol, které popisuji výše, nejen z gymnázia. I vysoké školy budou některé placené, jiné zdarma.

    Co se týče doby studia, střední škola trvá 4 roky, vysoká škola pak většinou 5 let.

    Držím Ti palce v cestě za Tvých vysněným povoláním!

    Dominika
    Škola Vitae

    Škola

    Ahoj, chtěla bych se zeptat, jak to chodí se střední školou po základce atd... Vylíčím to podrobněji:

    • nevím, jak dlouho trvá střední škola. Když jdu na střední hned na začátku (na základce) druhého stupně, tak jsem hned v primě. Potom to trvá až do kvarty, tedy (kdybych byla na základce) do 9. třídy? Nebo to je až do oktávy a pak bych šla na vysokou?
    • Když nastoupím na střední třeba až v sedmičce, jdu rovnou do sekundy, nebo teprve do primy, tím pádem budu starší, než většina lidí?
    • Pokud to je tak, že nastoupím pokaždé do primy, je to tak i v devítce a tím pádem budu mezi mnohem mladšími dětmi, které nastoupily rovnou ze základní školy 5 třídy?
    • A když dělám přijímačky až v deváté třídě, co když je neudělám? tak propadnu? Nebo se to v devítce určuje např. Podle vysvědčení?
    • A když bych chtěla nastoupit na střední jezdeckou školu, na přijímačkách jsou jen otázky z přírodopisu a věcí, které k tomu budu potřebovat, nebo úplně ze všeho?
    • Někde jsem taky četla, že se na jezdeckých školách vyučují jen předměty jako přírodopis, jezdectví na koni... Je to pravda?
    • Na jezdeckých školách se musí už od začátku umět jezdit na koni, nebo nás to tam naučí?

    Omlouvám se, že je můj dotaz tak složitý ale pokusila jsem se to napsat co nejstručněji, navíc mě to opravdu zajímá a asi to budu i potřebovat... Taky se omlouvám, že pokládám dotazy do poradny tak často, ale jak už jsem napsala, toto mě zajímá!
    Děkuji za odpověď
    Anežka>X<-

    Anežka, 12 let, 14. září

    Ahoj Anežko,

    děkujeme za dotaz! Je prima, že se o výběr střední školy takto zajímáš.

    Střední škola trvá 4 roky. Je ukončena maturitní zkouškou. Poté ještě existují střední odborná učiliště, ty jsou ukončena závěrečnou zkouškou a trvají 3 roky. Na nich nekončíš maturitní zkouškou, ale výučním listem. Určitě už jsi někdy slyšela, že někdo má „učňák“ a ne maturitu. Výuční list stačí většinou pro výkon povolání jako je kadeřnice, automechanik apod. Pokud ale chceš jít na vysokou, potřebuješ maturitu a musíš tak studovat 4 roky.

    Na střední školu nastupuješ po 9. ročníku základní školy. Když neuděláš přijímací zkoušky (to se určitě nestane), musíš rok počkat. To se ale nestává, protože přihlášky si na střední školu můžeš dát dvě - jednu tam, kam opravdu chceš, druhou si většinou dáváme tam, kam nás určitě vezmou (třeba na školu, kde nejsou přijímací zkoušky), právě proto, abys někam nastoupit mohla.

    Píšeš o primě, kvartě apod. - to jsou ročníky vícelétého gymnázia. Prima je vlastně šestka na základce, sekunda je sedmička a tak dále. Když jdeš do primy, odcházíš ze základky už po pátém ročníku. Nikdy se tak nestane, že by spolu chodili do třídy žáci a žačky o více let od sebe (leda že by mnohokrát propadli :).

    Co se týče přijímacích zkoušek na jezdeckou školu, záleží, jakou máš na mysli. Každá škola má přijímací zkoušky jiné. Dívala jsem se na internet na různé jezdecké školy (existují jak střední školy, tak odborná učiliště) a většina má přijímací zkoušky z přírodopisu, některé také uvádějí, že body navíc dostaneš, pokud docházíš do nějakého kroužku ke koním. Na některých školách ale přijímací zkoušky ani nemají (berou tam bez nich). Doporučuji Ti se podívat na webové stránky konkrétní školy, o kterou máš zájem. Nebo i jen obecně, stačí si do vyhledávače zadat heslo „jezdecká škola“.

    Určitě není pravda, že se na jezdeckých školách učí jen přírodopis a ježdění na koni. Předměty jako je český jazyk, matematika a cizí jazyk jsou na všech středních školách.

    A co se týče Tvé poslední otázky, zda musíš jezdit na koni? Určitě se to tam učí :) Pokud na koni nejezdíš, věřím, že najdeš školu, která v požadavcích na přijetí tuto dovednost nemá. S výběrem takové střední školy by Ti mohl pomoci někdo z rodičů nebo blízkých dospělých, ale třeba i kariérový / výchovný poradce ve škole nebo někdo z Tvých vyučujících. Určitě se jich zeptej :-)

    Držím Ti moc palce, aby se Tvůj sen o škole s koňmi splnil.

    Měj se hezky,

    Dominika
    Škola Vitae