Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Jak se stát dealerem drog? Alík radí dětem

    Povolání

    Ahoj Alíku a spol. Chtěla bych být v dospělosti dealerem drog. Nevíte, jak se jím můžu stát? Omlouvám se za nevhodný dotaz, předem děkuji za odpověď.

    holka, 13 let, 5. května 2019

    Ahoj holko.

    Kdybys chtěla být lékárníkem, který prodává legální drogy (známé též jako léky), tak na to budeš potřebovat vysokoškolské vzdělání v oboru farmacie.

    Kdybys chtěla být prodavačem alkoholu a cigaret (a dalších látek, které v danou dobu bude legální šířit), tak na to asi nepotřebuješ nic, jen znát někoho, kdo by podobného prodavače zaměstnal. Je pravděpodobné, že trh s legálními rekreačními drogami poroste, ale že v něm bude pracovat čím dál méně lidí.

    Kdybys chtěla být prodavačem nelegálních drog, tak to zní jako roztomilý životní cíl... pro možná sice zdánlivě dobrodružný, ale nepříliš finančně úspěšný a dlouhý život. Jedna z věcí, které ti podobné plány může zkazit, je, že svůj záměr několik let předem takto oznámíš na internetu. Ale může se docela dobře stát, že než budeš dospělá, tak profese klasického pouličního drogového dealera zanikne a nelegální kšeftování se zcela přesune na internet. Podobně už zanikli třeba bankovní lupiči, protože v bankách nejsou peníze. :-D

    Alík

    Na otázky odpovídají

    pracovníci Modré linky, psycholožka BáraV, poradenské centrum Locika, MUDr. Jiří Staněk, MVDr. Přemysl Rabas, vědecký novinář Pragmatik, student práv Yaboiii, Škola Vitae, bojovníci proti kouření z projektu Nekuřátka a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

    Dotazy mohou pokládat pouze děti mladší 15 let.

    Povolání

    Ahoj Alíku,
    chtěla bych se zeptat co bys mi doporučil za práci. Vím že mám ještě brzo ale já potřebuji mít naplánované všechno dopředu. Váhám mezi třemi povoláními. První je spisovatelka. Hodně čtu, baví mě i psát ale přijde mi že moje "knížky" nejsou moc dobře napsané (myslím dějově) i když mi všichni kolem říkají že píšu dobře. Dále bych chtěla dělat lidem rodokmeny. Vždycky mě bavila historie, dokonce když jsme se bavili o nějakém rodu dokázala jsem udělat přehledný rodokmen aby si to spolužáci zapamatovali. No a ještě bych chtěla dělat chůvu (ale v Česku). Baví mě starat se o malé děti, mám tři sourozence, všechny mladší a nejradši se starám o dvouletého brášku. Taky sportuji, jezdím na koni a hraju badminton, chci přidat ještě tanec. Promiň že je to tak dlouhé.

    holka, 11 let, 25. června

    Ahoj milá tazatelko,

    píšeš, že bys ráda doporučení na to, co jednou v životě budeš dělat. Je skvělé, že nad svým budoucím zaměstnáním přemýšlíš. Myslím si ale, že je to něco, nad čím můžeš snít, uvažovat, ale určitě by tě to nemělo trápit. Někdy se život dopředu naplánovat nedá, a tak jak se mění svět kolem nás, tak se měníme i my, naše představy o budoucnosti i o vlastním životě. Dobrou zprávou je, že můžeš dělat cokoli z výše zmíněného. Ke každému povolání se budeš potřebovat něco naučit, ale to jistě časem zvládneš. A tak bych ti zatím poradila, abys dělala a zajímala se o všechno, co tě nyní baví. Čas sám ukáže, jakou cestu si pro povolání zvolíš.

    Držím ti palce, ať se ti v životě daří dělat věci, které tě baví a naplňují.

    Dominika

    Povolání

    Co dělat?

    Vůbec nevím co mám dělat jaké mít povolaní když vyrostu jde mi jen informatika (hooooooooodně), technika (hoodně) , angličtina a čeština nejde mi fyzika matika nevíte čím mohl bych být?

    kluk, 12 let, 9. května

    Ahoj, je skvělé, že už teď přemýšlíš o tom, kterým směrem se vydat. Chtěl bych tě ale uklidnit: v žádném případě nemusíš spěchat.
    Pokud tě baví informatika a technika, neváhej a pusť se do různých experimentů. Programování, návrh webových stránek, sestavování různých zařízení pomocí Arduina apod. Na to všechno je hromada návodů. Můžeš to vzít i jako příležitost procvičovat angličtinu.
    Píšeš, že ti nejde matematika a fyzika, nebral bych to ale být tebou jako něco daného, může to být jen tím, že jsi se nedostal k těm správným problémům, které by tě stimulovaly. Zkus se podívat třeba na Khanovu školu, tam je spoustu matematických problémů skvěle vysvětleno.
    Matematika – respektive matematické uvažování – se ti totiž při programování a dalších informatických činnostech bude opravdu hodit.
    A ješě budu citovat z odpovědi, co už jsem tu nedávno někomu napsal:
    Od doby, kdy si povolání volili tvoji rodiče, uběhlo hodně let, a doba se značně změnila. Především je dnes běžné, že lidé za život vystřídají několik povolání. Dříve to byla výjimka, dnes je to běžné, v budoucnu to bude možná nutnost. Do patnácti let také spoustu nových povolání vznikne. Vždyť se podívej na povolání jako „operátor dronů“, „optimalizátor neuronové sítě“, nebo „manažer udržitelného rozvoje“. Nic z toho před patnácti lety neexistovalo, rozhodně ne v dnešní podobě. Nedělal bych si tedy starost s tím, že bys musel co nejdříve vybrat povolání.

    Povolání

    Povolání

    Ahoj,
    Vůbec nemůžu přijít na to co chci dělat až vyrostou a byla bych ráda kdyby jste mi v tom pomohli. Rada bych byla spisovatelka ale vím že k tomu je potřeba ještě něco. Takže informace o mě:

    • zajímám se o vesmír a rakety
    • mam nízké sebevědomí takže si říkám že nemůžu být kosmonautka ani vědkyně
    • ve škole mi jde: hudebka, čeština, biologie, a fyzika
    • Ve škole mi nejde: Ajina a matika
    • Baví mě: čtení, vymýšlení příběhů, stavení s lega, poslouchání písniček
    • nebaví mě: sport

    Nevíte tedy co bych měla dělat? Rodiče na mě tlačí abych už se rozhodla, ale já opravdu nevím.
    Předem děkuji za odpověď

    holka, 11 let, 7. května

    Ahoj, je super, že umíš takto přemýšlet o tom, co tě baví a co tě nebaví. Nemyslím si ale, že bys měla v jedenácti letech vědět, čím se chceš živit. Píšeš, že tě rodiče tlačí, aby ses rozhodla, a tak si myslím, že bys to s nimi měla probrat. Proč si myslí, že bys už teď měla vědět, co budeš jednou dělat? Věděli to v jedenácti oni? Nebo si zpětně vyčítají, že toto rozhodnutí oni sami dělali moc pozdě, a tak tě chtějí na život připravit dříve?
    Od doby, kdy si povolání volili tvoji rodiče, uběhlo hodně let, a doba se značně změnila. Především je dnes běžné, že lidé za život vystřídají několik povolání. Dříve to byla výjimka, dnes je to běžné, v budoucnu to bude možná nutnost. Do patnácti let také spoustu nových povolání vznikne. Vždyť se podívej na povolání jako „operátor dronů“, „optimalizátor neuronové sítě“, nebo „manažer udržitelného rozvoje“. Nic z toho před patnácti lety neexistovalo, rozhodně ne v dnešní podobě. Nedělal bych si tedy starost s tím, že bys musela co nejdříve vybrat povolání.
    A co bys mohla dělat, aby sis lépe ujasnila, co tě baví a co ti jde? Ve škole máte asi někoho na pozici výchovný poradce nebo školní psycholog. S nimi to určitě můžeš probrat. Nejsem psycholog, takže následující rady ber s rezervou, vem si z nich, co se ti bude hodit:

    1. Svoje zájmy rozvíjej. Píšeš, že tě baví čeština, hudebka, biologie a fyzika. Tak čti knihy a sleduj YouTube kanály, které tě v tom posunou dále a ukážou ti různé odstíny těchto odvětví.
    2. Píšeš, že ti nejde angličtina a matematika. To ale není konečná, naopak, na obojím můžeš zapracovat. Na internetu je velké množství skvělých videí, které ti vysvětlí prakticky cokoli z matematiky (zkus třeba Khanova škola) no a anglicky se můžeš skvěle učit taky na YouTube (tady 25 tipů, kde začít).
    3. Budu upřímný: angličtinu budeš potřebovat prakticky v každém oboru. Ke studiu, ke komunikaci a vlastně i k vyhledávání informací v ostatních oborech. To je prostě realita, a čím dřív tě angličtina chytí, tím lépe. Já se angličtinu začal pořádně učit až v patnácti, takže neboj, ještě jsi nic nezmeškala.
    4. Myslím, že budoucnost bude v různých mezioborových povoláních, a dobře na tom budou lidé, kteří budou umět flexibilně kombinovat své znalosti z různých oborů a zároveň se budou umět učit nové věci.
    5. Já jsem si třeba v 17 myslel, že budu dělat úplně něco jiného, než ve 22, a dnes dělám ještě něco trochu jiného. A za deset let třeba budu dělat zase něco jiného. Je pár povolání (právník, lékař), kde se rozhoduješ obvykle pro kariéru na celý život, ale ani tam to není stoprocentní. Rozhodně se neboj, že si v 11 musíš vybrat, co budeš celý život dělat.
    6. Nízké sebevědomí je často znak pokory, a pokora je znakem dobrého vědce. Nenech se každopádně zastrašit tím, že máš nízké sebevědomí (to je takové sebenaplňující se proroctví). Na internetu ti nic nebrání studovat cokoli kdykoli, a tak se můžeš rozvíjet svým tempem. Uvidiš, že za čtyři roky budeš v hodně věcech úplně jiná, než teď. A až ti bude 20, budeš zase někde jinde.
    Povolání

    Právníci a ochrana osobnosti

    Dobrý den, mám takové otázky ohledně soudního jednání...
    Když je navrhovatel (např. Američan) a neumí česky a odpůrce česky mluví, jak se tohle soudní jednání řeší?
    A tay,, co se považuje za zničeno pověst, jakože někdo někomu bude o někomu lhát, že je prostě zlý a udělal strašné činy a atd....
    A taky, když chci být právnička nebo advokátka musím mít nějaké lepší známky třeba z matiky nebo něčeho jiného?
    A taky, jaký he rozdíl mezi advokátem a právníkem?
    Předem děkuji za odpověď :->:-):-3$>

    holka 12 let, 12. dubna

    Dobrý den,

    díky moc za Tvoje dotazy! Práva studuji, tak doufám, že objasním nějaký věci.

    Pokud někdo neovládá češtinu, má právo na tlumočníka. Stejně tak osoba neslyšící má právo na tlumočníka při jednání soudu. Toto právo je i garantované Listinou základních práv a svobod.

    Ochrana cti/důstojnosti nemá jasné upravení a je poměrně na interpretaci situace soudcem. Jako základní charakteristiku bych ale popsal situaci, kdy jsou o něm vedeny nepravdivé nebo zkreslené informace, ze kterých dotčenému plyne nebo může plynout neprospěch v jeho sociálním životě.
    Závažnější formou je trestní čin pomluvy, který zní „kdo o jiném sdělí nepravdivý údaj, který je způsobilý značnou měrou ohrozit jeho vážnost u spoluobčanů, zejména poškodit jej v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.“. Pokud někdo o někom opakovaně lhát tím, že se měl dopustit věcích, které jsou v rozporu s společenskými standardy, tak se může domáhat svých práv u soudu. Zároveň i mrtvý člověk má právo na ochranu osobnosti. Dalším zásahem do ochrany osobnosti můžou být fotomontáže, snaha o diskreditaci nevinnosti osoby nebo další skutky, které můžou ohrozit čest osoby.

    Pomoct při přijímačkách na vysokou školu může certifikát z jazyka a maturitní vysvědčení do průměru 1,5 - ale to je fakt až ke konci střední. Jinak v dosti věcech navazuje právo na základní znalosti z občanské výchovy, popřípadě i dějepisu, neexistuje však podmínka „lepších známek“. Navíc se matika moc v právu nevyskytuje (až na počítání lhůt a soudních poplatků, popř. důchodů a daní), spíš je potřeba logický a analytický myšlení. Rozhodně nic nezkazíš, když se budeš dívat na zprávy a vnímat novinky z politiky.

    Absolvent právnické fakulty je právník. Pokud tenhle absolvent chce a splní podmínky k výkonu advokacie (advokátní zkouška + 3 roky praxe jako advokátní koncipient), stane se z něj advokát - takže každý advokát je právník, ale ne každý právník je advokát. Advokát zastupuje klienty v soudním řízen a celkově poskytuje právní služby - je to jedna z oblastí, kde právníci pracují.
    Existují i ale jiné oblasti, kam můžou. Třeba mohou být exekutory, notáři, „podnikovými právníky“, „právníky státu“ (jako ministerský rady) a samozřejmě soudci a státními zastupiteli.

    Povolání

    Zdravím všechny, mám další dotaz ohledně povolání. Chtěla bych ještě ke své práci vést nějaký kroužek. Musím mít na to nějaké vzdělání? popřípadě jaké? a šlo by to opět jen jako pŕaci?

    holka, 13 let, 20. března

    Ahoj milá pisatelko,

    včera jsem na dotaz už odpovídala, ale vypadá to, že odpověď neodešla. Tak ještě jednou, pro jistotu. Asi máš na mysli, zda v dospělosti můžeš ke svému pravidelnému zaměstnání dělat ještě jiné placené aktivity ve svém volném čase. Ano, to lze, dokonce existují různé právní formy, smlouvy, na jejichž základě dostaneš za takovou práci zaplaceno. Kroužky či jiné aktivity samozřejmě lze vést i jako dobrovolník, tj. bez nároku na odměnu. Co se týče potřebného vzdělání, neumím na takovou otázku odpovědět, protože nevím, o jaké kroužky / aktivity se jedná.

    Zkus svůj dotaz upřesnit, uvést třeba nějaký příklad, ráda Ti pak odpovím.

    Měj se hezky,

    Dominika

    Povolání

    Vada řeči a pedagogika

    Dobrý den, jsem v 8. třídě a příští rok bych se chtěla hlásit na předškolní pedagogiku, ale mám problém. Už od mala mám to, že si šlapu na jazyk při písmenech S a C. Chodila jsem na logopedii spoustu let, ale nepomohlo to. Myslíte, že mě tam vezmou? Nechci jít totiž na gympl a tohle je moje jediná možnost, ale prostě se bojím, že mě na pohovoru nevezmou, kvůli té mé vadě. Děkuji za odpověd.

    holka, 14 let, 26. března

    Ahoj,

    je hezké, že už teď víš, co bys v budoucnu ráda dělala a co chceš studovat. Rozumím Tvé obavě, že by Tě vada řeči mohla znevýhodnit při výběrovém řízení. Bohužel nedokážu říct, jak se na to bude dívat konkrétní komise u Tvých přijímacích zkoušek. Napadá mě, že je možné školu navštívit například na Dni otevřených dveří a zeptat se na to, měli by Ti popravdě odpovědět. Dá se určitě napsat i dotaz e-mailem. Pokud bys chtěla znát můj osobní názor, myslím si, že se posuzuje mnohem více věcí. Pokud prokážeš znalosti a zájem o obor, myslím, že vada řeči nemusí nutně znamenat, že Tě nevezmou. Je možné, že je zaujmeš něčím, čím proti jiným uchazečům vynikneš. Rozhodně stojí za to to zkusit.

    Držíme Ti palce.

    Modrá linka

    Povolání

    Chci být herečkou

    Mám dotaz ohledně střední školy ( mám ještě pár let na rozhodnutí)
    Ve škole jsme hráli hru na televizní show. Byla jsem moderátor a strašně moc mě to bavilo! Problém je, že mě v tom prarodiče a rodiče podporovat nebudou, protože jsem prý chytrá a mám být doktor nebo právník jako jsou moji bratranci. Být hercem mě taky hodně zaujalo, ale když jsem požádala mamku, zda bych mohla na herecký tábor, řekla, že ze mě herečka být stejně nemůže a že je to blbost. Co mám dělat?

    holka, 12 let, 24. února

    Ahoj,

    přemýšlíš nad střední školou. To je dobře. Je prima, že sis vyzkoušela roli moderátorky, uvažuješ také nad povoláním herečky, mamka si ale myslí, že by z Tebe herečka být nemohla. Zdá se, že se Tvé vlastní představy o Tvé budoucnosti trochu rozchází s těmi rodičovskými. To se stává.
    Možná by bylo fajn si s rodiči podebatovat na téma Tvé budoucnosti. Je důležité, aby rodiče znali Tvé představy a preference. Povolání by člověka mělo bavit. Pokud s ním nesouzní a nutí se chodit do zaměstnání jen proto, aby uživil sebe a svou rodinu, pak dříve či později “vyhoří”, navíc nechuť a nezájem bude na jeho práci znát. A naopak, lidé, kteří s nadšením hovoří o své profesi, je radost poslouchat, a je to vždy zajímavé. Nic nepokazíš tím, když půjdeš na gymnázium, pak se Ti nabízí široká škála možností, co dál. Navíc za těch pár let bude i Tobě jasnější, kam chceš směřovat, a které povolání Tě nejvíce láká.

    Kromě rodičů se můžeš poradit i s někým jiným ze širší rodiny či Tvého okolí, někým dospělým, komu věříš, kdo by Tě u rodičů podpořil. Určitě se můžeš také obrátit ve škole na svou třídní či jinou oblíbenou učitelku, která Tě zná, popř. na výchovnou poradkyni, která se přímo specializuje na pomoc dětem s volbou povolání. Můžeš také navštívit pedagogicko-psychologickou poradnu, která je také zaměřená na pomoc s volbou povolání. Tam psychologové pomocí speciálních testů odhalí Tvé schopnosti a talent a mohou Ti také dát doporučení, ke které profesi směřovat své kroky. Ty se jejich doporučením můžeš, ale také nemusíš řídit. Každopádně je zajímavé takové testy absolvovat, dozvíš se tak něco o sobě.

    Je dobře, že přemýšlíš nad svou budoucností, a hledáš směr cesty, kterou se vydáš.
    To lze jen podpořit.

    Modrá linka

    Povolání

    Nemám motivaci dokončovat rozdělané projekty

    Ahoj, předem děkuji za odpověď. :-)

    Mám pár kamarádů, kteří se mnou dělají hru, což samo o sobě je v pohodě ale jde o to, že po několika dnech pracování na hře prostě ztratím motivaci pokračovat na jednom projektu. Většinou přejdu na jiný projekt a takhle stále dokola. Občas se k projektu vrátím a něco málo tam udělám ale jde o to, že beze mě nemůžou pokračovat jelikož jsem majitel naší skupinky (od teď tomu budu prostě říkat studio) a v našem studio programuji. Bez programování se daleko hra nedostane. Rád bych se tedy zeptal jak si mám udržet motivaci abych pracoval jen na jednom projektu?

    Petr, 12 let, 14. ledna

    Ahoj,
    to zní jako programátorský dotaz, tak se ho ujmu výjimečně já. ;-)

    Popisovaný problém moc dobře znám, stejně jako (nejspíš) většina programátorů. Bohužel to ale neznamená, že mám v rukávu nějakou zázračnou radu, která pomůže motivaci udržet. Spíš bych řekl, že mám mnohem víc zkušeností s tím neudržením. Nyní ve své mysli nostalgicky zírám do velké skříně všech nedokončených projektů… a říkám jim: jednou přijde den a vrátím se k vám! :-D

    Co mně pomáhá motivaci udržet:

    • Pevný termín. Ale musí být opravdu hodně pevný, neposunutelný. Třeba „musí se stihnout vánoční soutěž, Vánoce nejdou odložit na březen“.
    • Rozlámání úkolu na menší kousky. Začnu těmi lehčími (klidně i strašně nedůležitými) a pak, když jsem rozjetý a spokojený s tím, jak mi to jde, už dotáhnu i ty složitější, perfekcionismus zvítězí nad leností.
    • Impuls zvnějšku. Může to být nějaký hec typu „kdy bude hotové alespoň X?“, nebo si všimnu konkurence a pomyslím si „tohle přeci umím taky!“, nebo mi někdo řekne „takovou složitou věc rozhodně nejde vyrobit za víkend“… :-D
    • Vytyčení rozsáhlejších cílů. Dokončení projektu není konec, žádné dokončení neexistuje, plány se musí vrstvit dál a dál a cesta k těm zajímavějším nápadům v budoucnu vede přes dokončení dílčích cílů. Utahovat poslední šroubky v houpačce je nuda, ale utahovat poslední šroubky v podvozku plánovaného raketoplánu, to už je terno. I nedokončený raketoplán je většinou pořád dokončenější konstrukce než hotová houpačka. ;-)
    • Přehodnocení smyslu. Co když je celý projekt úplně zbytečný? Když si tuto otázku v hlavě důkladněji rozeberu, uvědomím si, proč je důležité ho dokončit, nebo co je nutné na něm změnit, aby byl zajímavější. (Nebo si uvědomím, že opravdu je zbytečný. :->)
    • Zákaz flákání. Když mě napadne, že sice mám volno, ale stejně se mi nechce na projektu pracovat a odkládám ho a chystám se zabíjet čas nějakou neproduktivní činností – tak přesně tuhle myšlenku musím včas vycítit a nemilosrdně utopit něčím produktivním. Čímkoliv!

    Poslední zmíněný bod vede často k tomu, že začnu nějaký zbrusu nový projekt, který třeba také nedokončím. Jenže ono to zase tak moc nevadí. Není zač se stydět. Pokud se po delší době ohlédnu zpět a vidím nedokončené projekty, je to sice trošku smutné, ale pořád je to mnohem lepší, než kdybych tam neviděl nic. Nejsou to kostlivci ve skříni, jsou to hodnotné zkušenosti a příležitosti. I nedokončené pokusy mě většinou něčím obohatily. V novém projektu se mi může přihodit, že vymyslím něco, čím vyřeším dřívější zadání staršího projektu. Nebo mě napadne, jak ten starší projekt překopat, posunout ho na vyšší úroveň… a to může být zase zábava (i když ani to nevede vždy k dokončení).

    Samozřejmě, že pokud projekt vyvíjíte ve více lidech, tak vnímáš ještě silný tlak z blízkého okolí, které nejspíš tvou ztrátu motivace nesdílí. Obáváš se, že kolegové ve tvém herním studiu budou naštvaní, když jim řekneš, že rozdělané dílo odkládáš. Což asi budou. Ale pokud oni jako impuls zvnějšku nestačí, tak je to asi marné. Zkus jim vysvětlit, že tě dokončování nudí – není to zase tak nepochopitelný úkaz, naopak je to celkem běžný jev, když se ze zábavy stává práce. Možná by to mohl dokončovat někdo jiný…? Šlo by někoho přibrat do týmu?

    Týmový vývoj počítačových projektů má své výhody i nevýhody. Pokud skutečně jsi v nějaké rozhodující roli (píšeš, že jsi majitel studia), tak nejsi jen programátor, ale i manažer. Tvým posláním není ladit pouze kód, ale i práci lidí. Měl bys vnímat, kdo může co dělat, kolik potřebuje podkladů a času, kdo může koho zastoupit (třeba v něčem i tebe). Typicky třeba ve hrách můžou být zpočátku mapy herního světa naprogramované přímo v kódu, kde je může měnit jen programátor… nebo můžou být popsané venku, v nějakém polouniverzálním formátu, kde je může upravovat i technicky zdatnější neprogramátor… nebo může nakonec existovat rovnou uživatelsky přítulný editor, ve kterém se zorientuje i naprostý laik. Spoustu programátorských činností jde podobným způsobem převést do deklarativní podoby a následně delegovat na jiné členy týmu. Sice pak programátor nevyrábí přímo hru, ale spíš součástky, ze kterých jde hra sestavovat, ale pokud navrhne takovou stavebnici správně, nemusí samotnou hru nikdy sám dokončovat. Pospojovat součástky je už totiž práce pro někoho jiného. :-)

    O programátorech se vtipkuje, že sociálním vazbám mnohdy moc nerozumějí. Ale programátor-manažer by jim měl chtít rozumět. Je pravda, že společnost je trošku jiné běhové prostředí než počítač, lidi nejsou počítačový kód, vyžadují občas syntaktický cukr (příkazy prosím a díky), nejde je snadno restartovat a když ti připadají zmatení a chceš je učesat, běží překvapivě rychle. Ale to nic nemění na tom, že společně tvoří také systém, který jde všelijak optimalizovat a zlepšovat. Je to také programování, jen na jiné úrovni. ;-)

    Snad toto mé povídání k něčemu pomohlo.
    Hodně štěstí při vývoji.

    Povolání

    Dobrý den, jsem v deváté třídě na základní škole a vybírám si střední školu. :-) Známky na vysvědčení mám 1-2, ale i 3. Neměla jsem významenání ani v osmé třídě a ani teď v devítce ho mít nebudu. Nemám známky na gymnázium ani lyceum. Chci jít na zdravotnickou školu, obor praktická sestra. Vím, že chci pracovat ve zdravotnictví. Buďto jako právě zdravotní sestra, porodní asistentka, doktorka nebo zubařka. Prostě něco takového.
    Mám šanci se dostat na vysokou, abych mohla být zubařka nebo doktorka?

    holka, 14 let, 26. listopadu 2021

    Ahoj milá pisatelko,

    na vysokou školu, resp. lékařskou fakultu je podmínkou maturitní zkouška a složení přijímacích zkoušek. Ze čtyřletého oboru s maturitou tak jistě šanci máš. Když se během střední školy rozhodneš, jaký přesně obor by to měl mít (zdravotní sestra a porodní asistentka jsou trochu jiné obory než všeobecná lékařka), máš ještě spoustu času si nastudovat podmínky přijímacích zkoušek na tu konkrétní vysokou školu.

    Držím Ti palce,

    Dominika

    Povolání

    Chtěla bych být architektkou

    Ahoj, nějak tak už přemýšlím nad povoláním, na jakou budu chtít střední, nad budoucností apod. Nechtěla bych celý den jen podepisovat nějaké papíry atd., ale taky abych se pak ze svého příjmu uživila.. Ráda vymýšlím jak by co vypadalo (často když se snažím usnout vymýšlím jak by mohlo vypadat nějaké město, jak by se dal přestavět můj pokoj aby se všude všechno vešlo atd.) a mohlo se přestavět. Nejspíš bych chtěla dělat architekturu (matika mi nevadí). Jsou nějaké druhy architektury (povolání)? A jaké na to potřebuji vzdělání? Děkuji

    holka, 12 let, 23. listopadu 2021

    Ahoj,
    je skvělé, že se ke svému budoucímu vzdělávání stavíš tak zodpovědně. Architektura se studuje na vysoké škole, takže máš ještě spoustu času na to, abys zjistila, jestli ti tvůj zápal vydrží a bude tě tensto směr stále bavit. Pokud máš ráda matematiku, můžeš jít třeba na střední průmyslovou školu se stavebním zaměřením. Ale na architekturu se klidně můžeš přihlásit i z gymnázia, které ti poskytne zase širší základy, na kterých budeš moci stavět, pokud by ses rozhodla svou volbu změnit. Záleží pouze na tvé preferenci.
    Pokud si nebudeš svým zaměřením jistá ještě v okamžiku, kdy budeš vybírat střední školu, můžeš také navštívit pedagogicko-psychologickou poradnu, kde můžeš absolvovat dotazník profesní orientace, který ti pomůže se správným nasměrováním.
    Přeji ti hodně štěstí!
    Bára

    Povolání

    Ahoj Alíku!

    Chodím do 7.třídy a prosím o radu. Nevím co bych v budoucnu mohla vykonávat za profesi. Tady je něco o mně.

    → Chodím do tenisu a atletiky, hraji na klavír (ne nějak převratně dobře) a ukulele (docela dobře) a chodím do přírodovědného kroužku. Tam mě baví hlavně geologie a astronomie. Ve škole mi jde Čeština (mám ji mnohem radši jak matiku), Přírodopis, Zeměpis, Fyzika. Chtěla bych se začít učit francouzky. Jsem extrovert a ráda se bavím. Řekla bych o sobě, že umím dobře vysvětlovat. V dospělosti nechci celý den jen sedět v kanceláři. Chci být alespoň na čerstvém vzduchu, nebo se hýbat.

    Předem děkuji za odpověď a omlouvám se případně za gramatiku 🙃.

    Malá muchomůrka, co si neví rady, 13 let, 22. listopadu 2021

    Ahoj malá muchomůrko :-)

    je báječné, že už v sedmé třídě přemýšlíš o tom, co bys chtěla jednou vykonávat za povolání. Dobrá zpráva je, že máš ještě moře času na to přijít. Pravděpodobně v budoucnu nebudeš mít jen jedno povolání, ale vystřídáš jich více, než přijdeš na to, co Ti doopravdy sedí. Z toho, co píšeš, cítím zájem o přírodovědu, sport a také o to být mezi lidmi. Možná by Ti tak mohla sedět právě práce s lidmi - ať už jako lektorka, učitelka nebo někdo, kdo vede a pořádá různé vzdělávací akce. To by také sedělo k tomu nesedět celý den v kanceláři a být v pohybu :-)

    Dívej se i nadále kolem sebe, přemýšlej o tom, s jakými lidmi se setkáváš a co za práci dělají. Rozvíjej se také dále v tom, co Tě baví a neboj se o budoucnost. Mnohdy jsou to právě lidé kolem nás, kteří nás mohou inspirovat v tom, co bychom sami rádi dělali.

    Dominika

    Povolání

    Zdravím, měla bych jeden dotaz ohledně výběru střední školy. Už jednou jsem tu psala, že nechci jít beze své nejlepší kamarádky no nakonec jsem se nad tím zamyslela a uvědomila si, že obor na který jde je mi k ničemu. A teď ta důležitá část takže chtěla bych se přihlasit na zdravku s tím že bych se chtěla živit jako lekarnice ale vůbec nevím jaký je to přesně obor a tak se ptám vás. Co musím vystudovat abych mohla být lekarnice? Vůbec se v tomto nevyznám a dospělí okolo mě to vždy vysvětlí tak že nerozumím ani jedno slovo. Budu moc ráda za odpověď. :-D Přeji hezký den.

    holka 14 let, 19. listopadu 2021

    Ahoj milá pisatelko,

    k tomu, abys mohla být lékárnicí vede cesta přes vysokou školu. Nejprve je tedy třeba vystudovat střední školu s maturitou (a to buď střední školu zdravotní nebo gymnázium - ideálně se zaměřením na přírodní vědy). Poté je nutné vystudovat pětiletý obor na vysoké škole - jmenuje se Farmacie. Samotná střední zdravotnická škola Ti k výkonu tohoto povolání stačit nebude. Dobrá zpráva je, že pokud již nyní nastoupíš na střední zdravotnickou školu nebo na gymnázium, máš ještě další čtyři roky na promyšlení toho, na jakou vysokou školu dále budeš směřovat.

    Snad jsem odpověděla srozumitelně. Pokud ne, klidně se ještě ozvi :)

    Držím palce, ať se Ti ve škole daří,

    Dominika

    Povolání

    Ahoj Alíku, konečně vám dnes položím pozitivní dotaz🙂 Je mi dvanáct, což pro mě znamená, že za tři roky půjdu na na střední školu. Mým snem je být houslistka, tudíž bych se hlásila na konzervatoř. Ale poslední dobou mě láká to, že bych zkusila být herečka (je mi jedno jestli normální nebo filmová). Myslíte, že jsem se rozhodla pozdě? Mám ještě nějakou šanci se herečkou stát, když s tím nemám žádné zkušenosti? Popř. jak bych to měla říct mamce, že chci být herečka? Moje maminka je totiž také houslistka a ona mě na housle od čtyř let učí, tak nevím, jestli by jí to nebylo líto, že chci nakonec dělat něco jiného. Je pozdě? Jak to mám říct?
    Děkuju za odpověď, Zuzanka 👋🙂

    holka, 12 let, 23. října 2021

    Milá Zuzanko, 

    Svěřuješ se poradně s tím, že váháš s tím pro jakou uměleckou dráhu se rozhodnout. Máš nejspíš muzikální vlohy, když se věnuješ intenzivně hře na housle a přemýšlíš o studiu na konzervatoři. Zároveň se v tobě ale probouzí i jiná touha, a to herectví. I to je  umělecká sféra. Doporučila bych ti si to nejdříve nějakým způsobem vyzkoušet. Začni  chodit do nějakého dramatického či divadelního kroužku. A uvidíš, zda-li je to tvá cesta. Určitě není pozdě to zkusit. A pak když budeš mít svou osobní zkušenost, uvidíš ty i tvá mamka, že ti to jde, tak určitě mnohem lépe já vysvětlíš, že bys tomu dala přednost před hudební dráhou. Povolání si volíme podle sebe. Často se rodiči inspirujeme, přebíráme jejich zkušenosti  ale to, čemu se chceme opravdu věnovat a co cítíme jako svou cestu, záleží na nás samotných. Rozumím tomu, že máš strach, že by to  mohlo být mámě líto, když do tebe vložila tolik času a píle při té výuce a ty se nyní rozhodneš pro něco jiného. Je možné, že opravdu bude ale měj na paměti, že je to pak tvoje povolání, ty se tomu budeš věnovat, studovat, získávat zkušenosti a ty uplatňovat, takže to musí být to, k čemu máš motivaci ty sama. Zvláště v umělecké sféře to nejde obejít a bez skutečné motivace to není možné. 

    Tak ti držím palce, ať najdeš cestu k tomu, co si opravdu přeješ, 

    Poradce Centra Locika

    Povolání

    Jak vydat film

    Ahoj poradno
    Sice je to v tento den je to už druhý dotaz, ale snad se nic neděje. Jak jsem se tu už zmiňovala, chci být režisérkou a už za 3 roky mám v plánu natočit svůj první film. Ty 3 roky využiju jako střádání peněz na film. Myslím že si asi za 3 roky milion nevydělám ale snažím se film vytvořit tak abych za něj utratila rozumnou sumu peněz a abych si nemusela půjčovat z bank. Podle toho jak mám zatím film vymyšlený si myslím že žádný dluhy nebudou a že film bude úspěšný. Mám totiž velkou spoustu známých kteří mi s tím rádi pomohou. Ale mám stále pár otázek na které chci znát odpověď.

    1. Jak poznám že písnička má autorská práva?
    2. Jak dostanu film do kina? I dnešní úspěšní režiséři tohle museli dřív ve svych začátcích nějak řešit. A když už tak kolik by to stálo? Nebo kde jinde bych se mohla dozvědět odpověď?
    3. Že nemusím studovat vysokou na to abych mohla tohle dělat, že ne.
    4. Co musí ne nesmí být ve filmu když ho budu chtít dát do kina?
    5. Kam mám s filmem zajít pokud budu chtít vědět třeba ideální věkovou hranici, žánr atd. Nebo nic takového neni?

    Předem děkuji za odpověď

    holka, 14 let, 25. října 2021

    Ahoj režisérko, je super, že máš nadšení, nápad a víš, že potřebuješ plán. Z otázek, které píšeš, usuzuji, že v některých věcech jsi na dobré cestě, a jinde ještě potřebuješ nabrat zkušenosti. To je v pořádku, až se na to budeš dívat za deset let, budeš právě na to nabírání zkušeností zpětně koukat jako na to nejcennější.
    Předně bych řekl, že „natočit film“ dnes znamená něco jiného, než třeba před třiceti lety. V roce 1990 bys opravdu musela hledat způsob, jak svůj film dostat do kin. V roce 2021 nic takového není podmínkou, naopak, můžeš ušetřit miliony korun tím, že budeš film dělat od začátku digitálně a cílit jej na on-line platformy jako YouTube nebo Vimeo.
    Druhá věc je dávkování tvorby. Začít celovečerním filmem je hodně namáhavé, riskantní a hrozí, že ti ten projekt přeroste přes hlavu. Co ale můžeš zkusit, je začít vytvářet krátká (třeba pětiminutová) videa a publikovat je na YouTube. Zároveň sleduj tvorbu ostatních YouTuberů v Česku i v zahraničí. Ani nevíš jak a naučíš se stříhat, hledat zajímavá témata a poutat pozornost. Vleze ti pod kůži ozvučení videa a naposloucháš si různé žánry.
    Hudba je obvykle chráněna autorským právem, to znamená, že za její použití ve filmu musíš zaplatit. Pokud ale nepotřebuješ největší hity a spokojíš se z hudbou méně známých tvůrců, dá se to pořídit celkem levně, třeba na jamendo.com. Nebo můžeš využít velkou databázi skladeb na YouTube Audio Library, tu najdeš po přihlášení ve svém Creator Studio. Můžeš vyhledávat podle žánru, rychlosti, nálady a délky. To je můj oblíbený zdroj. A teď koukám, že i Facebook svým tvůrcům nabízí něco podobného, oni to mají v Creator Studio pod záložkou Creative Tools - Sound Collection.
    Co se týče tvého studia, tak vysokou školu studovat nemusíš, ale podle mne se to hodí. Ne snad proto, že by to u režisérky někdo vyžadoval. Ale vysoká škola ti dá ve filmařské/umělecké branži ohromné množství inspirace a kontaktů na další nadšené lidi. Rozhodně bych to nezavrhoval. Tvůj vlastní filmeček nebo videotvorba může navíc sloužit jako výborné zpestření přihlášky na vysokou. V Česku je navíc studium na státních vysokých školách bezplatné, takže o důvod víc, proč to zkusit.

    Povolání

    Může dítě vydávat knížky?

    Ahoj, jednou bych chtěla být spisovatelkou. Nevím ale, jak knížky vydat. Jak to udělat, aby se začaly prodávat v knihkupectví? Vytiskla i vyilustrovala bych si je sama, už je mám i napsané, akorát nevím, jak to udělat, aby se prodávaly. Může vůbec dítě prodávat vlastní knihy? Nepotřebuji k tomu nějaké povolení? Já myslím, že knihy mám dobré, gramatika mi vždycky šla a i nápadově je dobrá, rodiče mi to taky schválili, řekli, že by to mohla být skutečná kniha, akorát mám problém s tím prodáváním. A mám takový nápad. Myslíte, že bych tu knihu mohla nějak dát do Alíkova katalogu dárků?:->;-)

    Anežka, 12 let, 17. října 2021

    Ahoj,
    bývalý správce nástěnek SVETLO napsal a vydal pár knížek v době, kdy byl mladší patnácti let. Tuším, že používal vydavatelství Šuplík.cz. Dodnes tam o něm zůstal záznam. O Šuplíku se zmínil i ve své Alíkovině.

    Nevím, jestli jako dítě můžeš přímo sama na knížkách vydělávat. Myslím, že podnikání většinou vyžaduje oficiální živnost (tu dítě mít nemůže), ale některé umělecké profese ji nepotřebují – mezi ně patří právě profese spisovatele. Předpokládám, že když se zeptáš Šuplíku, dají ti správnou odpověď. Případně můžeš zkusit oslovit i jiná vydavatelství, očekával bych, že dostaneš všude víceméně vstřícné reakce, nikdo ti neřekne „knížek už je na světě dost, nic dalšího už vydávat nebudeme!“, a rozhodně tě ani nevyženou s frází „píšeš úplně úchvatně, ale jsi moc malá!:-D

    I kdybys jako dítě prodávat knížky nemohla, máš ve svém okolí důvěryhodné dospěláky (rodiče), kteří by mohli vzít tu formální podnikatelskou úlohu na sebe. ;-)

    Přestože na psaní knížky nejspíš není nutná živnost, má z hlediska peněz některé vlastnosti společné s jakýmkoliv jiným podnikáním. Vydavatel bývá vlastně něco jako investor. Je to někdo, kdo mrkne na tvé dílo, odhadne jeho úspěšnost na trhu, a podle toho zváží, jak moc tě podpoří ze své kapsy, jak moc ti pomůže na pulty knihkupectví, jak moc tě bude během psaní popohánět (samozřejmě očekává, že na tom také vydělá). Je možné vydat knížku i bez pomoci vydavatele, ale pak si nejspíš musíš sama zajistit prodejní síť. To je díky internetu snazší než dříve, ale stejně je s tím nějaká práce (teoreticky můžeš knížku prodávat přes svůj web, sama ji rozesílat každému, kdo si objedná).

    V katalogu dárků máme ilustrovanou knížku pro menší děti Duplíci, kterou si vydala sama autorka, ale moc jí to nejspíš nevyšlo, zrušila svůj web (kde popisovala celý postup) a myslím, že už žádné pokračování nepíše. Ne každý podnikatelský plán bohužel vzkvétá podle představ…

    Myslím, že Morell si svoji knížku vydala s pomocí Nové Formy. můžeš ji oslovit a zeptat se jí na zkušenosti. ;-)

    Teď mě napadlo, že jsem tuto otázku měl nechat BářeV, která také píše knížky (v katalogu máme Velký závod) a nejspíš by odpověděla fundovaněji než já. Pardon. :-|

    Moji pozornost totiž úplně strhl závěr tvé otázky. :-D
    Co se týče možnosti dát knížku do zdejšího katalogu dárků… za to bychom samozřejmě byli moc rádi! :-3$>
    Vzali bychom si minimálně pět kusů, děkujeme!

    Alík


    Prosba od Alíka

    Podpořte prosím
    Modrou linku!