Alík

  • Alíkoviny
  • Klubovna
  • Hry
  • Nástěnky
  • Soutěže
  • Vtipy
  • Poradna
  • Copak hledáme:
    Kde hledáme: Přihlášení uživatelé mají lepší možnosti hledání.
    Jsi tu poprvé?

    Vyvolávání duchů Alík radí dětem

    Tajemno

    Ahoj.
    Chtěla bych se zeptat na vyvolávání duchů. Začala jsem na ně totiž věřit a moc bych si přála se s nimi spojit. Určitě bych se nebála, často se dívám na horory. Taky se mi občas stane, že jsem např. doma sama a samo se rozsvítí světlo, nebo tak něco. Máma mi říká, že vyvolávat duchy je nebezpečné a že bych tím mohla vyvolat i ty zlé. Co si o tom myslíte Vy? A nevíte, jakým způsobem bych se s nimi mohla spojit?

    holka, 13 let, 10. května 2019

    Ahoj,
    bohužel tě asi nepotěším, ale vyvolávání duchů neexistuje. Lidé, kteří tvrdí, že to dovedou, jsou buď protřelí podvodníci, nebo trpí nějakou duševní chorobou (typicky schizofrenií).

    Docela by mě zajímalo, proč si přeješ duchy vyvolávat. Chtěla by ses od nich dozvědět něco konkrétního? Z dotazu mám pocit, že ani ne, že chceš jen prozkoumat zajímavý zážitek. Není to málo?

    Kdyby skutečně bylo možné s duchy komunikovat, byla by to nesmírně užitečná a praktická dovednost! Třeba když se pozůstalí hádají o dědictví, duch zemřelého by mohl zakročit a pod dohledem notáře dodatečně sestavit závěť (už jen samotná možnost, že se nebožtíka někdy jde zeptat, by spoustu sporů utnula). Pokud se někdo ztratí, vyvolávači duchů by mohli spolehlivě prověřit, jestli žije, nebo zeptat se ho, jak zemřel. Můžou-li duchové nerozpoznatelně procházet zdmi, uplatnili by se nepochybně i ve špionáži, mohli by třeba vyzvědět tajné kódy k jaderným zbraním, nebo odkoukat hesla do počítačů. V nemocnici se doktoři pacientů mnohdy ptají, jestli jejich předkové trpěli nějakou vážnou dědičnou chorobou – duch prapradědečka by mohl zlepšit diagnózu a zachránit život. Spousta historických osobností jistě toužila zanechat po sobě nějaké poselství pro pozdější generace a v mnoha případech se jim to nejspíš nepovedlo tak, jak by chtěli – jejich duch by mohl historické nepřesnosti vyjasnit, nebo alespoň nasměrovat badatele určitým směrem (třeba „psal jsem si tajný deník, schoval jsem jej pod parketami v chatě kmotra mého bratrance“). Takových možností! O=

    V duchařských příbězích se občas říká, že nějaký konkrétní nebožtík měl nevyřízené účty, proto straší své živé okolí. Ve skutečnosti ale má nevyřízené účty vesměs každý, kdo umírá. Jen naprosté minimum lidí opouští tento svět s myšlenkou „vše mám vyřešeno, nazdar“. Zubatá přichází většinou nezvaná a nevítaná. To, že mrtvím zhatí jejich plány, sny a naděje a sebere jim možnost promlouvat k blízkým, patří k její krutosti. 8=

    Jestliže duchové skutečně existují a jsou všude kolem nás, musíš vymyslet poměrně složitá pravidla, proč všechna ta mnou vyjmenovaná praktická využití nejsou možná a proč pokec s duchy není naprosto normální součástí fungování společnosti. Ano, pokud se ti doma samo rozsvítí světlo, jedno možné vysvětlení je, že existují duchové, kteří se z nějakého důvodu nemůžou účastnit dědického řízení, pátrání po nezvěstných, mezinárodní ani průmyslové špionáže, zdravotní péče a kteří zásadně nikdy nezasahují do žádné vědecké disciplíny, aby nešlo jejich existenci prokázat a ověřitelně popsat...

    Druhé možné vysvětlení je, že možná máte doma špatnou izolaci ve vypínači, kterým se světlo zapíná. Dnešní úsporné LED žárovky potřebují mnohem slabší proud k tomu, aby se rozsvítily. Dříve s normální žárovkou člověk nepoznal, že má v bytě vadný vypínač, protože ke ztrátám sice docházelo také, ale nedokázaly žárovku rozsvítit. :-D

    Dala by se vymyslet i další vysvětlení, která nepotřebují nadpřirozené jevy. Třeba halucinace 8-o ... věřit vlastním očím není vždy správný postup.

    Podvodníci, kteří údajně vyvolávají duchy, obvykle používají takzvané chladné čtení. Zkoušejí nadhazovat různé statisticky pravděpodobné detaily, sledují odezvu od důvěřivé oběti, nechávají ji doplnit do příběhů podrobnosti... a oběť si ani neuvědomuje, že podvodník žádnou skutečnou informaci do hovoru nepřináší. Viz cs.wikipedia.org/wiki/Cold%5freading. Může říkat třeba: „Cítím ve svém okolí přítomnost duše ze záhrobí... ano, je tady mezi námi... měla své příbuzné moc ráda... trpěla nějakou nemocí... a ve jméně měla A, nebo E, možná U“ – není to zase tak těžké. Pokud narazí na důvěřivce, má vyhráno. Účastní-li se seance někdo, kdo mu očividně nevěří, řekne, že se s duchem nemůže spojit kvůli negativní energii v okolí, nebo nějaký podobný ezoblábol. Jasně, duchové sice chtějí sdělit něco důležitého, ale když někdo zpochybňuje jejich zjevení, tak se urazí a nezjeví se. :-D

    Vymítači duchů bohužel nejsou jen zábavná iluzionistická atrakce, ale často rádi parazitují na utrpení pozůstalých. Za své triky si nechávají zaplatit, pokud možno opakovaně. :-Q
    Takže bych se na tvém místě nebál zlých duchů, o kterých ti říkala máma, ale zlých lidí, kteří předstírají, že s duchy komunikují.

    Alík

    P. S.: Ve vypínači světla se prosím nešťourej, elektřina je skutečně skutečná a v neopatrných rukách dost nebezpečná.

    Na otázky odpovídají

    pracovníci Modré linky, psycholožka BáraV, poradenské centrum Locika, MUDr. Jiří Staněk, MVDr. Přemysl Rabas, vědecký novinář Pragmatik, student práv Yaboiii, Škola Vitae, bojovníci proti kouření z projektu Nekuřátka a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

    Dotazy mohou pokládat pouze děti mladší 15 let.

    Tajemno

    Med a skořice

    Ahoj Alíku a poradno, $>
    Mám po delší době zase dotaz, všude na tiktoku vidím že si nějaké holky dávají med a skořici pod jazyk aby se líbily klukům kteří se jim líbí... Ale když jsem se vždycky u těch videí podívala do komentářů tak tam bylo napsané něco ve smyslu- Ti kteří se o to nezajímají ať to nezkouší, je to něco jako „magie" a může se to obrátit proti vám :-c. Tak jsem si to šla všude hledat abych se jako dočetla k čemu to je a jak se to může obrátit proti mně... Ale nikde jsem nic nenašla ;-( prosím můžete mi to vysvětlit? Celkem mě to zajímá a už to vidím po několikáté 8-o přece jen... Každý se chce líbit svému crushovi :-D děkuju moc $>
    Emča @)->-

    Emča, 12 let, 29. června

    Ahoj, je skvělé, že se zajímáš o to, jak věci fungují. Přesně tak má racionálně uvažující člověk postupovat: ptát se, zda věci fungují a jak.

    V případě medu a skořice ti můžu celkem s jistotou říci, že tím na sebe můžeš upoutat pozornost těch, co si pustí to tvoje video, nic jiného bych za tím nehledal. Podobných trendů bude hodně. Kdysi před lety se lidé natáčeli, jak jí lžičku skořice (nedělej to, akorát se strašně zakuckáš, skořice je dráždivá a suchá).

    Na to, aby člověk zjistil, zda něco funguje, by měl ideálně znát data o tom, zda to funguje, a také mít představu o mechanismu nebo principu. V tomto případě není ani jedno. Je to tedy – aspoň podle dostupných informací – jen legrační on-line trend.

    Tajemno

    Auto

    Ahoj, mám takovy podivný příběh co se mi dnes stal.
    Jdu domů se sestrou a najednou vidím že naše auto jede akorát domů (asi z nákupu) a celou dobu se na něj koukám a nikdo z něj nevyšel, tak přijdu blíž a nikdo tam nesedí. Tak se jdu domů zeptat kdo v mém jel. A oni mi odpoví že nikdo, že tam stojí celou dobu. Ale sestra mi potvrdila že to auto jelo.
    Máte na toto vysvětlení?

    holka, 11 let, 25. dubna

    Ahoj, je skvělé, že se zajímáš o to, jaké mají věci vysvětlení. Z tvého překvapení vyvozuji, že nemáte samořídící auto (bez řidiče umí jezdit třeba Waymo a částečně Tesla). Takže jak je možné, že jsi ty i sestra viděly jet auto, ve kterém nikdo nejel.
    Jako nejjednodušší vysvětlení mne napadá, že to bylo jiné auto, které ale vypadá podobně. Auta nejsou až tak unikátní, jak se zdá, přibližně stejný typ ve stejné barvě řidiči na ulicích občas potkávají.
    Další možnost je, že to bylo vaše auto a někdo jej řídil, ale z nějakého důvodu to má zůstat tajemství (kupují dárek k narozeninám apod.), proto vám to zatajili. To ostatně sama víš, že dospělí dětem neříkají vždycky pravdu, když jim přijde jednodušší říci nějakou nevinnou nepravdu. Nepovažuji to za dobré řešení, dospělí by měli dětem i na složité otázky odpovídat co nejpravdivěji, v kontextu aktuálních dětských schopností. Ale možnost to je.
    Méně pravděpodobné, ale stále možné, je, že jste se sestrou viděly něco jiného (trochu jiné auto), ale navzájem jste se přesvědčily a upevnily v tom, že to je vaše auto. Vidět své auto nedaleko svého domova je ostatně očekávatelný a předvídatelný úkaz, takže by mne nepřekvapilo, kdybyste si vzpomínku trochu ohnuly, aby tomu odpovídala.
    To jsou tři hlavní možnosti, o kterých bych uvažoval já. Nemám patent na rozum, spíše jsem chtěl ukázat cestu, kterou se dá o nevysvětlitelných věcech přemýšlet. Neříkám, že neexistují opravdu neuvěřitelné úkazy (lidé jim říkají zázraky), pro které žádné přirozené vysvětlení nemáme. Ale k takovému „vysvětlení“ bych sahal až po naprostém vyloučení všech možných možností 😀

    Tajemno

    Nebezpečný rituál

    Ahoj Alíku.
    Četla jsem jednu takovou knížku, kde bylo, že si dvě kamarádky prořízly zápěstí a položily je na sebe aby se jim jakože vyměnila krev a ony pak mohly být něco jako sestry. Sousedka mi říkala, že je to blbost a že když mají jinou krevní skupinu tak můžou umřít. Nehodlám to zkoušet a už vůbec ne v místě kde jsou tepny, jenom mě zajímalo, jestli to jde.

    Předem děkuji za odpověď.

    holka, 12 let, 9. března

    Ahoj, je určitě dobré se zajímat o to, jak naše těla fungují. A správně píšeš, že to nehodláš zkoušet. Raději to zopakuji hned na začátku: jakékoli řezání do těla je zdraví nebezpečné, jakýkoli kontakt s cizí krví je velmi rizikový.

    Rituál „pokrevního bratrství“ je známý z Vinetouovek (indiánský náčelník Vinetou takto svázal „pokrevní bratrství“ s Old Shatterhandem. Dodejme, že jde o fikci spisovatele, který nikdy před napsáním románu Vinetou v Americe nebyl. Pokrevní rituál byl zřejmě inspirován podobnými rituály známými v různých formách z Evropy, Afriky i Asie.

    Při těchto rituálech nedochází k žádné skutečné „výměně krve“, jde čistě o symboliku. Ale i tato symbolika může být nebezpečná. Ať už kvůli řezu samotnému, nebo kvůli nákaze, špatnému hojení apod. Nějaká nekompatibilita krevních skupin by hrála roli jen ve chvíli, kdy by opravdu docházelo k „výměně“ krve, na to by ale byla potřeba transfúze.

    Pro jistotu ještě jednou zopakuji: na cízí krev nesaháme a do svého těla – a pokud možno do žádného těla – neřežeme.

    Tajemno

    Vídám podobná čísla

    Ahoj Alíku!
    Není to moc dlouho, co jsem začala na hodinách stále vídat 15:02 a narozeniny mám 15. 2. Dneska jsem ale viděla třeba i 14:02, 16:02 nebo 17:02.
    Myslíte, že by to mohlo něco znamenat?
    Děkuji

    holka, 13 let, 27. listopadu 2021

    Ahoj,
    nerozumím, proč by to mělo něco znamenat. 8-o

    Přestože rok a den mají svoji fyzikální definici závislou na dění ve vesmíru, dělení dne na hodiny a minuty je jen lidská tradice – to nemá s fyzickou realitou nic společného. Jestli si myslíš, že může být souvislost mezi tím, když je 902 minut od půlnoci, nebo 46 dnů od začátku roku… proč by měla být? Nejsou to jen nahodilá čísla?

    Půlnoc i začátek roku byly také stanovené svévolně našimi předky před pár tisíci lety. Podíváš-li se na náhodné místo náhodné planety, nepoznáš, kdy má nový rok a kdy má půlnoc. Kdyby se lidé ve starověku dohodli, že rok začne uprostřed léta a že den rozdělí na 100 hodin, kde každá bude mít 100 minut, tak by v zimní den, kdy ses narodila, bylo datum třeba 11. 7. (a sedmý měsíc by se nejspíš jmenoval úplně jinak), a nyní by ses na hodiny koukala v čase 62 hodin a 64 minut… znamenalo by to něco? Nejspíš by tě ani nenapadlo o tom přemýšlet.

    Věříš, že může existovat souvislost mezi tím, jak začali předci odměřovat čas, a tím, kdy ses přesně narodila a kdy se koukáš na hodiny? Pochybuji. Svět je plný náhod…

    Teď je podle našich zvyklostí 27. listopadu 2021, čas 18:27. Nepochybně by šel vymyslet způsob, jak měřit čas tak, aby podle něj bylo 4. 44. 4444 a čas 44:44… může být náhoda, že ti odpovídám zrovna v tuto úžasně očíslovanou minutu? Nebo to něco znamená? :-)

    Lidský mozek je miliony let přírodního výběru natrénovaný k tomu, aby hledal ve svém okolí všelijaké vzory a podobnosti. Stačí dva puntíky a pod nimi oblouček a rozezná v tom obličej – :-) – ale samozřejmě platí, že často to obličej není, ale jen nahodilé dva puntíky s nahodilým obloukem. Na rozeznání náhody od skutečného vzoru je zapotřebí používat rozum a kritické myšlení. O=

    Alík

    Tajemno

    Život po životě

    Ahoj poradno, chci se moc zeptat jestli je život po životě.

    Fanda 12 let, 29. srpna 2021

    Ahoj Fando, tuto otázku si v různých formách kladou lidé už tisíce let. Koncept života po životě se objevuje téměř ve všech náboženstvích světa, a do oboru náboženství a filosofie také tato otázka především patří.

    Z vědeckého pohledu tato otázka v principu nemá řešení. Buď takový „život po životě“ existuje, ale my jej nebudeme moci dokázat. Nebo neexistuje, a dokázat neexistenci něčeho je prakticky vyloučené. Vědecká metoda využívá důkazy formou opakovaného pozorování a experimentu. Ani jedno není u posmrtného života dost dobře možné (i když i takové pokusy byly, ale to raději nebudeme rozebírat).

    V Česku nejrozšířenější náboženství – křesťanství – je založené na víře v existenci všemohoucího Boha, který stojí mimo/nad prostorem a časem, a nesmrtelnosti lidské „duše“, kterou tak čeká posmrtný život. Buď s Bohem (tzv. nebe) nebo bez Boha (tomu se obvykle říká „peklo“). Křesťané tedy věří, že život po životě existuje, že se týká všech, a že to, jak se lidé chovají během svého života na Zemi (především zda „osobně přijmou oběť Ježíše Krista“) určuje, jak bude vypadat „život po životě“.

    Jiná náboženství přistupují k posmrtnému životu například skrze pojmy jako nirvána nebo reinkarnace. Pokud vím, ani ty se neopírají o vědecké důkazy, ale o víru, tradici nebo myšlenkové konstrukce.

    To neznamená, že náboženství má nebo nemá pravdu, znamená to ale, že z pragmatického hlediska se o posmrtném životě nemůžeme bavit s takovou mírou jistoty, jako o pozorovatelných a ověřitelných jevech.

    Neříkám, že to není důležitá otázka. Rozhodně je, a svým způsobem na ni nějakou „pracovní“ odpověď musíme najít všichni. Ale bude to odpověď, která nutně bude obsahovat nějakou míru nejistoty.

    Dánský filosof Søren Kierkegaard k tomu poznamenává, že u důležitých věcí tomu tak v životě bývá často: to, co je pro nás nejdůležitější (například láska blízké osoby) pro nás není poznatelné a ověřitelné stejným způsobem, jako matematické jistoty typu 1 + 1 = 2.

    Tajemno

    Duchové na videu

    Dobrý den, věřím na duchy a teď na aplikaci zvané tik tok jsem viděla strašně strašidelné video (radši nebudu jmenovat) už to jsou asi 3 měsíce ale kvůli tomu ani nespím a prostě musím usínat s lampičkou, vím že je to možná na můj věk směšné ale opravdu nevím co mám dělat, prosím o radu.;-(;-(;-(

    holka, 12 let, 29. dubna 2021

    Ahoj, lidská mysl je možná nejzajímavější věc, kterou známe. Nelze se tedy divit tomu, že má svá zvláštní zákoutí, a každý ta zákoutí máme trochu jiná.

    Co jsou nebo nejsou „duchovní bytosti“, to by bylo na dlouhé rozebírání, a spíše z oblasti náboženství. Tuhle oblast ponechám stranou, nemůžu předjímat tvé náboženské smýšlení nebo náboženské smýšlení u tebe v rodině.

    Můžu se ale vyjádřit k „duchům na videu“. Ve všech (ano, ve 100 % případů) těch videí, která jsem mohl prozkoumat, se jednalo o trik. Buď filmový trik prostřednictvím nějakých provázků, nitek nebo odrazů světla (je to docela zajímavé, ale není to nic nadpřirozeného), nebo trik pomocí počítačových efektů (to je asi ještě častější, ty efekty jsou relativně snadné a vypadají někdy opravdu důvěryhodně).

    Můžeme se nad tím zamyslet z pohledu tvůrců takových videí. Proč je někdo vytváří? Může jít o umělecký záměr, můžou si trénovat práci s video editorem, může jít o vtip nebo snahu vyděsit. Tipoval bych, že nejčastější motivací je snaha získat pozornost a vydělat peníze. Obecně vzato, motivace „snaha získat pozornost a/nebo vydělat peníze“ vysvětluje hodně toho, co se děje na internetu.

    Jedna věc je vědět, že to, co jsi viděl na videu, není duch. Druhá věc jsou tvé pocity. Ty pocity jsou totiž reálné a mají tedy i reálné důsledky. Když je tma, náš mozek má možnost se zabývat, čím chce, a pokud sis tmu spojil s něčím strašidelným, tak budeš myslet na něco strašidelného.

    Píšeš, že usínáš s lampičkou, a já myslím, že je super, že si umíš takto poradit. Kromě toho můžeš zkusit: probrat s rodiči, že se poslední dobou bojíš tmy, číst knihu před spaním (dokud se ti nebudou klížit oči). Zkus si také dát 30 minut před spaním čas bez jakékoli elektroniky (modré světlo ze zařízení některým lidem brání usínat). A můžeš také, pokud tě to trápí, zavolat na Modrou linku. Kontakty a provozní dobu najdeš na jejich webových stránkách www.modralinka.cz.

    Nemáš se za co stydět. Všichni máme věci, kterých se bojíme. Neměli bychom si tím ale nechat zkazit posilující a osvěžující spánek.

    Tajemno

    Sny předpovídající budoucnost?

    Ahoj Alíku a spol,
    mám hodně zvláštní sny, něco se mi zdá ale pak na to zapomenu, ale když třeba nějaká věc z toho snu mě potká v reálném životě, pak najednou si vzpomenu na ten sen. Třeba jdu a vidím pána, jak jde a najednou si vzpomenu na ten sen a je naprosto stejný jako je ta realita a vím co se stane, protože jsem to viděla v tom snu(v tom snu jsem viděla jak ten pán vytáhne z tašky telefon, protože mu někdo volá a pak v realitě se to naprosto stejně stalo). A to není poprvé pokaždé si v nějaké situaci vzpomenu na sen a přesně vím co se stane a ono se to doopravdy stane.
    A nejdivnější je, když jsem jela s tátou na dovolenou na hory, kde jsem v životě nikdy nebyla tak jsme projížděli vesnicí a já ji naprosto znala ze snu a řekla jsem tátovi že za chvíli bude obchod a za ním pošta s úřadem a jeli jsme táta zabočil kam jsem řekla a chvíli jsem ho navigovala, že vím kudy a opravdu tam byl. :-O A tu vesnici jsem znala jako bych v ní bydlela, ale vzpoměla jsem si na ní ze snu.
    A taťka mě ujišťoval, že jsem tam opravdu nikdy v životě nebyla, tak nevím proč jsem jí znala tak dobře ze snu.

    Docela mě to děsí, protože jdu na vycházku, najednou si vzpomenu na sen jak vychází z domu malá holčička se psem a ona doopravdy vyjde.
    Takže moje sny vidí do budoucnosti nebo já to nechápu.:-c8-o:-c

    Nevím proč se mi toto děje možná to zní vážně divně ale opravdu se mi toto děje.
    Omlouvám se že je to tak dlouhé ale nevím jak to vysvětlit a spousta kamarádek říká že si vymýšlím, ale opravdu ne.
    Děkuji přeji hezký den

    holka, 12 let, 5. dubna 2021

    Ahoj, je skvělé, že se zajímáš o to, jak věci kolem tebe fungují. Sny jsou taková zvláštní věc, a správně cítíš, že věci nemusejí být takové, jakými se na první pohled, no, zdají.

    Třeba to předpovídání budoucnosti. Nemůžu samozřejmě vyloučit, že opravdu umíš předpovídat budoucnost (není způsob, jak něco předem vyloučit). Chci ale poukázat na možné vysvětlení: sny, které se nám zdají, jsou často „ohebné“, pasují na více situací. Někdy si náš mozek ve snu trénuje, jak bychom reagovali na různé situace, které by mohly nastat.

    Důležité je uvědomit si, že naše paměť není filmový pás, není to nepřetržité video, kam si nahráváme vše, co vidíme. Spíše se podobá deníku, který si píšeme sami pro sebe. Někde, kde nám na události záleží, popíšeme třeba desetiminutovou událost na pět stránek. A jiné dny si sotva zaslouží jednu dvě věty, protože byly nudné.

    To, o čem mluvíš, jsem zažil, a domnívám se, že v mém případě šlo o flexibilní vzpomínku, kterou mozek rozpoznal a zpětně si ji zkonkrétnil. Je to, jako kdybych si do deníku napsal „zdálo se mi o tom, že uvidím nějaké zvíře“. Deník bych dal kamarádovi. Pak bych šel po ulici, tam viděl slona. „Podívej se prosím do mého deníku, nezdálo se mi o tom?“ A můj kamarád najde „uvidím nějaké zvíře“ a řekne si, no jasně, zvíře, slon, to je ono, nahradí slovo zvíře slovem slon a zahlásí „ano, máš tady napsané, uvidím nějakého slona!“

    Ten fór je v tom, že ten „kamarád“ je ve skutečnosti součást tvého mozku. To je fajn, vědět, že máme v mozku kamarády, konkrétně kognitivní procesy, které nám pomáhají vyznat se v nepřehledném světě. A občas z toho vyplyne taková iluze. Téhle se říká „falešná vzpomínka“ nebo „falešné deja vu“. Nenech se zmást slovem „falešná“, na tom není nic špatného, to je zkrátka způsob, jak náš mozek občas funguje.

    Teď, když víme, že na náš mozek není vždy stoprocentní spoleh, také snáze vymyslíme, co s tím. Já bych navrhl psát si deník. Moc mi to v dětství i v dospělosti pomohlo utřídit si vzpomínky a ujasnit si, co je pro mne důležité. A jako vedlejší efekt si také budeš moci ověřit, jestli se ti to, co se ti zdá, opravdu splní.

    Tajemno

    Někdo se mnou je

    Ahoj, dobrý den,
    Mám teď zvláštní pocity. Jako by někde někdo se mnou byl! A přitom sem třeba v posteli, všichni už spí a nikde není nikdo. A nebo dokonce se mi stal příklad. Šla jsem nahoru v našem domě. Byla jsem sama, na chodbě nikde nikdo, ale zhaslo se. Rozsvítila jsem, a šla to říct ségře. No prostě mám pocit že je u mě nějaký duch nebo tak. A nebo při online, mám vypnutý mikrofon, řeknu něco a v tu chvíli to řekne moje spolužačka. Úplně to stejné. Moc prosím řekněte mi co se se mnou děje? A ještě jedna otázka. Chtěla bych se kamarádit s tou dívkou, která je myslím ze slovenska a napsala vám sem dopis. Jenže nevím jak? Neznám její přezdívku, i když bych moc ráda se s ní kamarádila. Napsala myšlenky na sebevraždu. je mi jí líto, a ráda bych se s ní kamarádila.

    holky 11 let, 26. listopadu 2020

    Ahoj,

    chápu, že Tě takové zvláštní pocity děsí, musí to být nepříjemné - vnímat, jako by s Tebou někdo byl anebo zažívat různé náhody, které Ti připadají divné. Takhle na dálku, bohužel, nedokážu s jistotou říct, proč se Ti to teď takhle děje. Řekla bych, že podobné pocity a strach z duchů jsou u holek i kluků (i mezi dospělými) docela časté, může to souviset i s různými děsivými filmy, nebo knížkami, které jsme viděli anebo četli a báli jsme se u nich. Připadá mi důležité, abys o svých pocitech s někým mluvila - třeba právě se ségrou, s rodiči anebo s někým dalším z rodiny nebo s kamarády. Když se svěříme, přinese to často úlevu. Kdybys měla pocit, že je strach opravdu velmi silný, můžete to probrat i s psychologem. Kdybys chtěla, můžeme to také podrobněji probrat na Modré lince - na chatu, telefonu, Skypu anebo WhatsAppu. Kontakty a provozní dobu najdeš na našich webových stránkách www.modralinka.cz.

    Co se týče Tvého druhého dotazu: Je od Tebe hezké, že myslíš na dívku, která sem psala o myšlenkách na sebevraždu a chtěla by ses s ní kamarádit. Protože ale fungujeme anonymně, poslat kontakt ani přezdívku Ti podle pravidel, bohužel, nemůžeme.

    Zdraví

    Modrá linka

    Tajemno

    Paranormální jevy

    Ahoj Alíku, mám problém s duchama (myslím že to jsou duchové) a jde o to že mě furt pronásledují paranormální věci. Prve jsem bydlel u babičky a dědy společně s mamkou a tátou, sami se tam otvíraly a zavíraly dveře, byly slyšet kroky v místnosti kde nikdo nebyl atd, pak jsme si postavili dům a za těch pár let co tu jsem už jsem zažil pár nevysvětlitelních jevů. 1)Byla půlnoc a já se chystal jít spát, bylo pár dnů po vánocích takže jsme furt měly stromek v obýváku. Cestou na záchod když jsem šel k stromu tak se najednou rozhýbal a začalo logicky cinkat všechno co bylo na stromku a nikde nemohl být nějaký průvan atd :0 . 2) Zase bylo okolo půlnoci a já se zase chystal spát ale najednou mě začalo něco za oknem strašně nahlas dýchat. Měl jsem zatažený záclony takže jsem na to neviděl. Všichni v tu dobu spaly a v baráku jsme jen 3 (včetně mě) takže mám jistotu že všichni spaly, pak to začalo dýchat z větší dálky což je divny protože za barákem máme prudký kopec dolů. Můžu se s tím nějak potkat? Rád bych věděl co je to zač a rád bych to viděl. A nebojím se těch jevů atd jen bych chtěl vědět jestli to můžu nějak potkat

    kluk, 14 let, 4. července 2020

    Ahoj,
    popsal jsi podrobně, co se Ti děje za zvláštní věci s duchy a chápu, že bys chtěl přijít na to, co je zatím a jestli to můžeš nějak potkat. Události, o kterých píšeš, se označují jako paranormální jevy. Někteří lidé na ně věří, jiní je popírají. Na toto téma existuje mnoho knih a bylo natočeno hodně dokumentů i filmů. Protože já o tom vím jen velmi málo, napadlo mne, že právě pomocí knih a dalších materiálů možná zjistíš, zda se dá něco udělat proto to, abys ses dozvěděl více. Je dobře, že z toho nemáš žádné obavy, proto se do pátrání můžeš pustit. Třeba v budoucnu potkáš někoho, kdo má podobné zážitky a s kým to můžeš sdílet. Jistě stojí za to se o tom zmínit i doma, třeba i rodiče mají nějakou svoji zkušenost, nebo ví nějakou historii Vašeho domu, což může mnohé vysvětlit.

    Přejeme Ti, abys mohl dostat odpovědi na své otázky.
    Modrá linka

    Tajemno

    Spory lidí (ne)věřících na duchy

    Jsou správné konflikty mezi těmi, co věří na duchy, a mezi těmi, co ne? Protože pořád slyším: Ty jsi debil, duchové nejsou! Ale jsou ty matlo! atd. A chtěl bych... ti co nevěří na duchy, tak ať to nekazí těm, co věří. Protože mě to začíná štvát, jak se uráží jak malý děcka.

    Ahoj,
    podobné konflikty jsou správné do té míry, do jaké je důležité prožívat nějakou objektivní sdílenou realitu s ostatními lidmi na tomto světě. Podle mě to důležité je.

    Pokud by třeba značná část společnosti uvěřila, že nějakého politika posedl starodávný démon a že by měl být odstraněný ze společnosti za každou cenu jakýmkoliv způsobem, tak začne být docela důležitá otázka, jestli je něco takového vůbec možné. Zrovna tak pokud lidi věří, že si koupí magický náhrdelník, který by je měl ochránit před nějakou temnou sílou, a pak nemají peníze na to, aby zaplatili dětem ve škole obědy, tak je též důležité přemýšlet, jestli je nebezpečnější domnělá temná síla, nebo skutečný dětský hlad. Někteří rodiče riskují zdraví dětí tím, že je nedají očkovat, protože věří spekulacím, které si nenechají zkazit skutečnými statistikami. Nebo můžu uvést i konkrétní případ ze současného dění: ve Velké Británii někteří lidé zapalují mobilní 5G vysílače, protože uvěřili pověrám, že jejich záření vytváří koronavirus. 8-o

    Jinak řečeno: to, čemu lidé věří, má většinou velké dopady na jejich chování a rozhodování. Proto má smysl vážně debatovat o tom, co je a co není pravda. Ochranné bariéry kolem myšlenek většinou spíš způsobují víc škody než užitku. Nezapomínej, že prakticky veškeré lidské poznání vzniklo vzájemným zpochybňováním a vyvracením zažitých omylů. O=

    Samozřejmě je lepší i účinnější vést konflikty kultivovaně a civilizovaně. ;-) Nenadávat si! :-c
    Někteří lidé bohužel vnímají jako osobní křivdu, když někdo uráží jejich možný omyl (nebo pravdu), pak bývá poměrně těžké udržet debatu ve věcné rovině… ale snaha se vyplatí. Já jsem si třeba docela jistý, že duchové neexistují, ale to ani trošku neznamená, že považuji jedince s opačným názorem za nějak podřadné nebo méněcenné. Beru to tak, že splést se může každý. Může se dokonce plést i vytrvale a odhodlaně, to je naprosto normální jev. Já se určitě také v mnohém pletu a budu rád, když mi mé mylné dojmy někdo napraví. B-)

    Na tvoji otázku existuje ještě jiný úhel pohledu…
    Pokud se ve svých úvahách pohybujeme jednoznačně v rovině pohádek a shodli jsme se na nějaké úrovni fikce, o které všichni dostatečně víme, že vlastně není pravdivá, tak taková sdílená hra samozřejmě škodlivá nemusí být, protože cílem není zjišťovat pravdu o světě, ale něco jiného. Můžeme společně předstírat, že dobro vždy musí zvítězit nad zlem, že čert doprovázející Mikuláše nosí děti do pekla, že Ježíšek sleduje naši zlobivost, že peníze mají samy o sobě nějakou skutečnou hodnotu… O:-)

    To jsem se zase rozpovídal. Úplně mě z toho bolí tlapky. A to jsem si chtěl dneska zrovna vyprat obojek a uklidit v boudě… tak nic, no. ;-)

    Alík

    Tajemno

    Ahojky Alíku a ostatní,
    prosím aby jsi toto zařadil do tajemna.
    Moje kamarádka Míša dnes se mnou a klukama ze školy hrála vybíjenou na týmy.
    Všechno bylo na začátku v pohodě, jenom na konci to bylo fakt divný. Míša se každý rok vždy bouchne do dvou prstů na pravé ruce a pokaždý na tom musí mít ortézu. Nejdříve jí do ruky někdo kopnul, poté na ní spadla a teď do ní dostala míčem a to pěkně nafouklým.
    Prosím, vysvětli mi proč stále na to samé místo?

    Ahoj,
    na tom není zase tak moc tajemného. Částečně má prostě obyčejnou smůlu a částečně za to nejspíš může skutečnost, že uzdravené kosti nejsou nikdy úplně stoprocentně uzdravené a jsou tedy náchylnější k opětovnému poškození. Kdybys schytala stejnou ránu míčem ty, tak bys nejspíš ortézu nepotřebovala…

    Zkrátka to není jako chřipka, kterou člověk zdolá a následně má nějakou dobu lepší imunitu vůči chřipkovému viru. Má to blíž k vypadlému zubu. Potíže se můžou chronicky táhnout léta. :-(
    Viz třeba loňský článek Budu ještě normálně chodit? :-c

    Kamarádce Míše bych tedy doporučil sportovat maximálně opatrně. Třeba s nějakou ochrannou rukavicí – konkrétněji by jí určitě poradil její lékař. Nebo můžete používat míč, který je pěkně vyfouklý. :->

    Alík

    Tajemno

    Proč máme rádi strach?

    Proč se rádi bojíme a máme rádi duchy, tajemno atd.?

    kluk, skoro 13 let, 13. března 2020

    Ahoj,
    nemyslím si, že se rádi bojíme. Zkus si představit strach, když tě učitel zavolá k tabuli, ty víš, že potřebuješ strašně moc dostat dobrou známku, ale vůbec nic neumíš :-c – takový pocit snad má někdo rád? :->

    Spíš bych řekl, že míváme rádi navazující okamžik, kdy je strach překonaný a tísnivá situace vyřešená. Drtivá většina strašidelných příběhů má dobrý konec, kdy je zdánlivě neporazitelné nebezpečí zažehnáno, padouši ztrestáni, hrdinové poučeni, vše je tak, jak má být. I pokud příběh pohádkově dobrý konec nemá a je to čistokrevná depresivní hrůza, tak pro nás jako pro čtenáře či diváky ten strach skončí v okamžiku, kdy zavřeme knížku nebo vypneme televizi, a vrátíme se myšlenkami k našemu běžnému (méně strašidelnému) životu… a vše je zase tak, jak má být. B-)

    Je to svým způsobem i takový trénink pro případ, kdy nastane skutečná dramatická situace (třeba autonehoda :-(), a náš mozek začne na podněty reagovat zkratkovitě – nemá čas na důkladnou rozvahu, ale načerpané zkušenosti z příběhů si vybaví rychle. Zdráhal bych se tvrdit, že lekce naučené z hororů fungují, ale jsou pravděpodobně v součtu užitečnější než nic, a proto máme tendenci příběhy o překonání strachu v přiměřené míře vyhledávat.

    Tajemno obecně máme též rádi, protože jsme od přírody velmi zvědaví. Máme chuť zkoumat svět, učit se, jak funguje. Kdysi dávno zvědavost našim předkům pomáhala k lepšímu přežití a k vybudování příbytků, vesnic, měst, států – v místech, která se dříve zdála tajemná, a s pomocí postupů, které neznalým připadaly jako kouzla. 8-o

    Do říše tajemna velmi dlouho spadali třeba i magnetismus nebo elektřina, kterým dnes už docela dobře rozumíme, ale ve vesmíru je ještě hodně fyzikálních jevů, jejichž chápání nám uniká, stále je co objevovat. Duchové mezi fenomény, které potřebují rozluštit, určitě nepatří – alespoň ne ve skutečném světě. Ale fiktivní svět může mít zcela odlišné zákonitosti a ty nás lákají také, i když víme, že nejsou skutečné. Duchové, draci, elfové, čarodějové, mimozemšťani, roboti, superhrdinové, zombie… v tom všem můžeme vnímat nějaký pořádek, vycítit něco, co připomíná ponaučení. ;-)

    Alík

    Tajemno

    Je mi 13 let a věřím na draky, jednorožce, mořské pány,... atd., ale hodně lidí mi pořád říká, že jsem blbá, že na to věřím. Je to moje věc, na co věřím a na co ne...
    Ráda bych vaděla váš názor, co si o tom myslíte.

    holka, 13 let, 3. prosince 2019

    Snad tě uklidní, že každý člověk v něco nebo něčemu věří. Někdo věří v dobro, které má každý člověk v sobě, jiní věří v Boha a někdo věří na jednorožce.
    Buď zkrátka sama sebou, to je to nejdůležitější. Nebuď na nikoho zlá a věřím, že z tebe bude skvělý člověk. :-)
    Je ti již 13 let, takže si své představy zvládneš nechat pro sebe. Neříkej každému na potkání, v co věříš. Toto je tvé tajemství a s tím se svěř pouze těm lidem, kterým skutečně důvěřuješ. A neboj, nejsi jediná, kdo věří v jednorožce, draky, ale také v mimozemšťany... Vždyť kde by se jinak braly příběhy o jednorožcích... Spisovatelé museli mít velkou představivost a třeba ve svých příbězích nachávají ožívat to, čemu věří. Tak mě napadá, že by to bylo i pro tebe dobré řešení. Můžeš do Alíkovin napsat nějaký krásný příběh a dokonce za něj máš šanci získat více Kaček, jde o vyhlášené téma -- fantasy:
    www.alik.cz/a/prispevek/84678196

    Přeji ti, ať se máš krásně a posměváčků si nevšímej. :-)

    Tajemno

    Bojím se duchů

    Mám strach z duchů, nevíte, jak se ho zbavit?

    holka, 12 let, 28. listopadu 2019

    Ahoj,
    co takhle přesvědčit sebe sama, že duchové neexistují? O=

    Jak by asi fungoval svět, kdyby duchové skutečně existovali? Mohli by se využívat třeba ke špionáži? Nebo k jiným krádežím tajných informací? Co kdyby koukali na prsty miliardářům, když zadávají heslo do svého internetového bankovnictví? Nebo kdyby vyčetli u amerického prezidenta kódy k jaderným zbraním? Měl by mít takový prezident v ochrance krotitele duchů? Prodávaly by se duchovzdorné trezory, do kterých by si vystrašený člověk mohl uschovat svoje tajnosti? Na jakém principu by takový trezor fungoval?

    Další věc, kterou si můžeš uvědomit, je, že všichni (jako civilizace) vynakládáme hodně úsilí, abychom všechno kolem sebe zaznamenali s čím dál větší přesností. V dávných časech naši předkové zapisovali svá pozorování jen rytím symbolů do kamenných destiček, později dokázali nakreslit obraz, následně i zvěčnit scénu fotoaparátem. Nyní už umíme fotit v ohromně detailním rozlišení, dovedeme zaznamenat spoustu věcí, které běžným okem nevidíme – třeba i mikroskopické bakterie, roztoče v pohovce, vzdálené hvězdné soustavy na druhém konci galaxie, zpomalený průlet světla tekutinou, ultrafialové záření – to všechno si umíme technikou perfektně zviditelnit a zvěčnit. Pokud máme senzory, které jsou ve všech ohledech lepší než lidské oko, proč duchy nevidí? Navíc už nyní nosí v kapse nějaký druh fotoaparátu prakticky půlka planety díky mobilním telefonům, ale záznamů nevysvětlitelných jevů nijak zvlášť nepřibývá. Takže buď se duchové náhle začali důmyslněji schovávat, nebo – a to je mnohem jednodušší vysvětlení – neexistují.

    Přesněji řečeno neexistují ve formě, ve které by měli nějaký zřetelný dopad na skutečný svět. Takže i kdyby nějak existovali, není důvod se jich bát, protože nemají na nic vliv. :->

    Už jsem se kdysi u jednoho dotazu rozpovídal na téma duchů. Zmínil jsem tam, že existují velmi dobrá vysvětlení, proč si někteří lidé myslí, že duchy vidí. Psychická nemoc, nebo syndrom Charlese Bonneta je mnohem pravděpodobnější vysvětlení, než že existuje tajuplný nadpřirozený jev, který naschvál nedělá nic jiného, než že straší lidi. :-D

    Alík

    Tajemno

    Pohanství, rituály a magie

    Ahoj Alíku, vím, že tohle je celkem náročné, ale zajímalo by mě pár věcí.

    Pohané

    • Když prohlásím, že jsem věřící, může se tím myslet, že mohu být něco jiného než křesťan?
    • Jak se oficiálně stanu pohanem? (Určím si to sama? Pohané nemívají kostely jako křesťané, synagogy ani mešity, takže si nejsem vědoma, jak se jím stanou)
    • Pohan sice nemá přesné hranice, ale zajímalo by mě, co denně dělává, jestli se modlí (popřípadě jestli se modlí jen k Ódinovi nebo i k ostatním)
    • Pohané provozují různé rituály, zajímalo by mě, které jsou nejběžnější a jak přesně probíhají
    • Též by mě zajímalo, jak přesně probíhá magie s runami (vyryté do dřeva)
    • Pohané se řídí svou intuicí, tak by mě zajímalo, jestli podle intuice určují svůj životní styl, způsob svého života a každodenní rutiny

    Prohledávala jsem internet, studovala na Wikipedii, ale stále mě to ukojilo, snad mě pochopíte. Často bývám velmi hladová po informacích.

    Předem děkuji za odpověď! Přeji krásný den.

    holka, 15 let, 28. července 2019

    Ahoj,

    když prohlásíš, že jsi věřící, může se tím myslet úplně cokoliv. :->

    Svoboda vyznání funguje všemi směry. Můžu klidně prohlásit, že jsem křesťan a zároveň věřit na islám, můžu prohlásit, že jsem hinduista a katolík dohromady, můžu prohlásit, že jsem ateista a zároveň si myslet, že jsem já sám bůh, můžu prohlašovat v podstatě cokoliv... na ničem z toho nijak zvlášť prakticky nezáleží. Samozřejmě, že můžu svými slovy popudit vyznavače určité víry (a teoreticky i bohy?), kteří mi třeba řeknou, že prohlašuji nesmysl, že mezi ně nepatřím a že se mýlím, ale to už je moje věc, jestli uznávám jejich autoritu. O:-)

    Prakticky pro každou náboženskou doktrínu nyní platí, že minimálně pět miliard lidí neuznává její odpovědi na otázky vzniku vesmíru a života, takže případné neshody v tom, zda člověk smí sám sebe zahrnout do vyhrazené škatulky, nevypadají zase tak důležitě. :-)

    Jak se oficiálně staneš pohanem? Nevím, co v tomto kontextu znamená „oficiálně“. Víra nepodléhá žádné státní registraci. Buď něčemu věříš, nebo ne. Kostely, synagogy a mešity nedělají z lidí křesťany, židy a muslimy. :-|
    Ani to, jestli byl člověk pokřtěný, nemusí vypovídat o tom, zda věří v Krista.

    Co pohané dělávají, jaké mají rituály a jestli se řídí intuicí, to vážně nevím. Asi by bylo nejlepší najít nějakého pohana a zeptat se ho, co a proč dělá. Ale nevím, jak poznáš, kdo je ten skutečně skutečný pohan, protože různí pohané si můžou pod svojí vírou představovat různé věci. I u křesťanství, které do značné míry bývá organizované, vidíme hodně široké rozpětí věcí, na které lidi doopravdy věří. Jednak existují obrovské tradiční odnože křesťanství, které kladou různý důraz na různé části Bible, jednak se potom i jednotliví věřící liší v tom, co berou smrtelně vážně a co jako přežitou tradici, co berou doslova a co jako podobenství. Víry bez jasně zakotvené vedoucí hierarchie trpí takovouto nejednoznačností ještě víc (sem mimochodem patří do jisté míry i islám). Kdybych se teď tady prohlásil za pohana a vycucal si z prstu nějaké odpovědi na tvé dotazy, nejspíš by se nenašel nikdo, kdo by mě zkusil odhodlaně opravovat.

    Co se týče magie, tak tě asi také zklamu. :-(
    Zatím se nikomu nepovedlo prokázat, že nějaká magie s runami existuje – a pokusů o prokázání proběhla už spousta. Rozumím, že tyto fenomény vypadají lákavě a zajímavě, ale k čemu to je, když nic z toho nefunguje? Bez dopadu na reálný svět to je jen hra na magii, rituální cvičení. Kdyby to fungovalo, tak by pohanství bylo jedním z dominantních vědeckých oborů a jeho kouzelné části by nejspíš přebrala i jiná náboženství. Lidi by pečlivě zkoumali, co přesně se musí vyrýt, jak to musí být velké (v dnešní době by šlo rýt i mikrometrové runy), jaké dřevo funguje nejlépe, základy runologie by se učily ve škole... :-D

    K intuici při rozhodování bych chtěl podotknout, že pokud člověk nemá v nějaké oblasti dlouhodobý trénink, tak není intuice dobrý sluha, ale zlý pán. Rychlé bezmyšlenkovité rozhodování bývá zpravidla důsledkem promyšlených manipulací. Intuice v takových okamžicích není ryzí rozhodnutí, ke kterému tě nasměroval sám vesmír, ale naivní rozhodnutí, ke kterému tě nasměrovala třeba důmyslná reklama. :-E

    Takže sice nevím, jak postupují pohané, ale důrazně doporučuji přemýšlet vždy nad vším, o čem si myslíš, že je důležité. O=

    Alík

    P. S.: Chtěl bych připomenout, že tato poradna je určena dětem do 15 let.


    Prosba od Alíka

    Podpořte prosím
    Modrou linku!