Poradna: Alík radí dětem

Jiné téma

Ahoj chtěla bych se zeptat. Je mi 12 let a toužím po dítěti to už jsme v jednom dotaze zmínila. Ale, nevím co stím fakt hodně bych chtěla mít dítě nevím proč zvládla bych se o něj postarat. Nevíte co stím a jak to nějak nahradit nebo vyřešit?
Předem děkuji za odpověď AHOJ

holka, 12 let, 13. května

Sama píšeš, že jsi již na podobný dotaz odpověď dostala. Nic jiného, než ti již bylo napsáno, ti nikdo neporadí.

Nahradit tuto tvou touhu by jistě možné bylo. Požádej rodiče, aby ti pořídili zvířátku - pejska, kočičku, morčátko... Starání se o zvířátko je také krásné.

Na otázky odpovídají

pracovníci linky důvěry Modrá linka, Alíkova kamarádka BáraV, odborníci přes výživu z projektu Vím, co jím, odborníci na boj proti kouření z projektu Nekuřátka a správci. Občas odpovídá i sám Alík.

Dotazy smí pokládat čtenáři mladší 16 let.

Jiné téma

Ahoj Alíku..
Vlastně ani nevím proč to sem píšu, ale jde o tohle- jsem sice pouze v 7. třídě, ale taneční se už blíží. Začíná se o tom mluvit a podobě. Máma říká že mi sežene šaty, a asi si budu muset sehnat i partnera... Jenže já nechci. Nechci ani šaty, ani partnera. Vím, že taneční nejsou povinné, ale máma mě už od začátku 2. stupně připravuje, že tam půjdu. Nedovedu si představit sebe, jak tančím s klukem, natož v šatech. Nejradši bych tančila v nějakým obleku se svojí kámoškou (což je další věc - mám ráda svojí kámošku). Samotná kámoška s tím souhlasí, ale rodiče a učitelé s tím souhlasit nebudou... Nemáš nějakou radu, třeba jak jim to vysvětlit?...

holka, 13 let, 11. května

Ahoj,
naprosto rozumím tomu, že ti taneční připadají otravné a že se ti tam nechce. I když je to akce, která je u rodičů (speciálně u maminek) obvykle velmi oblíbená, pro řadu dětí je to spíš forma „mučení.“ Zkus si promluvit se svými rodiči o tom, že je ti ta představa nepříjemná a že o navštěvování tanečních skutečně nestojíš. Pokus se s nimi o tomto tématu mluvit bez emocí a vysvětlit jim, že to není aktivita, kterou bys chtěla trávit volný čas.
Nemyslím si, že je nezbytně nutné říkat jim o tom, že se ti líbí kamarádka a byla bys ochotná jít do tanečních za předpokladu, že bys s ní tančila v obleku. Přece jen jsi teprve na začátku dospívání a troufám si říci, že se teprve hledáš. Tudíž tvoje volba rozhodně nemusí být definitivní a je zbytečné přidělávat jim „starosti“, dokud si nebudeš svou případnou lesbickou orientací stoprocentně jistá.
To však samozřejmě neznamená, že musíš absolvovat taneční, byť by tvoje maminka byla ráda. Zkuste si navzájem vyslechnout své argumenty a dospět k nějakému řešení. Třeba tvoje maminka vůbec netuší, jak nepříjemná ti ta představa je a když uslyší tvé důvody, proč tam nechceš jít, přestane tě nutit.
Přeji ti hodně štěstí!
Bára

Jiné téma

Ahoj, nejsem si jista jestli tento dotaz patri prave sem, ale nevim kam jinam bych napsala...doufam ze bude muj dotaz, trochu smysluplny ;)
No takze jde o to ze se posledni dobou nevyznam sama v sobe...mam pocit ze nic nema cenu, ale nejhorsi na tom je ze je mi to vsechno uplne jedno...proste, treba tak moc jedno ze by mi nevadilo vyparit se, odejit nebo proste opustit svuj dosavadni zivot. Jiste, mam rodinu, pratele dokonce jsem docela oblibena, ale stale mam pocit ze me tu nic nepouta. Nikdy jsem si nemyslela ze bych mela nejakou psychickou poruchu, ale posledni dobou me casto napada ze mi neco asi je. Taky si davam strasne za vinu kdyz se nekdo citi spatne a ja mu nemohu pomoci. Nejhorsi ze vseho vsak je kdyz za to mohu ja...napriklad minuly tyden mi muj kamarad prozradil ze me ma uz dlouho rad...jenze ja ho nedokazu brat vice nez za kamarada...to same se stalo tento tyden s mym nejlepsim kamaradem ^o^
Doopravdy me nici videt nekoho smutneho, ale horsi je kdyz vim ze ja jsem ten smutek zpusobila. A takhle to mam u vsech. Moje nejlepsi kamaradka mi rekla ze se snazim aby byli stastni vsichni kolem, ale zapominam na sebe. Nevim co je na tom pravdy a vim ze to zni ze se hrozne lituju, ale uz vazne nevim. Taky mam obcas doslova fyzicke priznaky panickych zachvatu...ale vzdycky z niceho nic ani to nemusi byt v stresove situaci...myslim tim presneji; tres koncetin, nemohu se zhluboka nadechnout, najednou jakoby citim svou krev v zilach,jak proudi ale neskutecne to boli, rozmazane vidim, nedokazu se potom aspon tak pulhodiny soustredit a pak je mi tak prazdno jakoby nic nemelo smysl...nikomu o tomto nerikam, jelikoz se strasne nerada sveruju...ne ze by nebylo komu ja se jen nedokazu sverovat svym blizkym, ale cizim lidem klidne ano...
A pak je tu posledni vec, nejdulezitejsi...uz asi trictvrte roku premyslim o sexualitach, pohlavich ap.
Myslim si totiz ze asi nejsem holka
Nedokazu to vysvetlit ale mam pocit ze by se mi jako klukovi mnohem lepe zilo. Vim ze si to transsexualove nevybiraji, sve pohlavi, ale uz kdyz jsem byla mala, hravavala jsem si s auty, vlacky, legem, plysakama ale nikdy ne panenkama, licidlama ani nic takoveho...ano musim rict ze jsem do jiste miry holcici (ve smyslu; pusobim na okoli jako holka, oblikam se jak holka) ale pritom se vubec necitim jako holka...nelicim se, na holku nosim docela takove obleceni ktere toho bud hodne skryva nebo je hodne tmave, za coz mi moji rodice neustale nadavaji, jelikoz maji pocit ze se neoblikam vhodne na holku. Chapu je, ale jelikoz si nejsem jista o svem pohlavi a nechci jim to rikat nez budu stoprocentne jista, tak neni jine reseni nez si jednou za cas tu sukni ci saty dat. Nevim si rady. Jsem zoufala protoze nevim kdo jsem a snazim se to pred vsemi skryvat. Hlavne se bojim cokoliv rict komukoliv jelikoz se bojim ze by to bylo predcasne. Uvazovala jsem o sob jako klukovi a ta predstava se mi hrozne libila. S kamarady by nebyl problem, jelikoz vetsina mych pratel jsou kluci. Potom pri premene kdy se odstranuji prsa a ostatni operace, to by taky nebyl problem jelikoz jsem vzdycky citila ze je to spatne. Zaroven mi vsak me telo nevadi asi natolik abych rekla stoprocentne ze jsem trans. Uprimne obcas si to uz preju vedet, jelikoz tahle vecna nejistota je priserna. Prosim vas, pokud mi budete psat ze bych mela s rodici prokonzultovat navstevu psychologa nebo terapeuta, tak mi prosim rovnou napiste jak jim to mam rict, aby si nemysleli ze jsem blazen (doopravdy jednou jsem to mamce navrhla, souhlasila, ale rekla ze pokud jsem blazen tak se to se mnou potahne cely zivot. radsi jsem to odvolala) Takze se ptam; a) je se mnou neco psychicky spatne?
b) myslite ze by mohli mit ty fyz. priznaky panickych zachvatu nejakou souvislost s pubertou a dospivanim?
c) Jak se zbavit toho zanedbavani sebe sama?
d) Myslite ze bych mohla byt trans? Kdy je nejlepsi cas na coming out? Co kdyz me spolecnost odsoudi? Co kdyz me odsoudi ma rodina???
Omlouvam se ze je to takto dlouhe...potreboval jsem to dostat ven. Dekuji moc predem za odpovedi uwu moc prosim pral bych si co nejdelsi odpoved

14 let, 9. května

Ahoj,

vylíčila jsi nám podrobně, co nyní prožíváš. Ano, to vše, co píšeš, může souviset s pubertou a dospíváním. Málokdy jsou dospívající konfrontováni s tím, jak vážným obdobím prochází v pubertě. Vzhledem k tomu, k jak závažným změnám v tomto období dochází, (nejen biologickým, ale i psychickým), vzniká velký tlak a blížící se dospělost, spojená s odpovědností za svůj život, dává vznik mnoha otázkám, pochybnostem, dospívající začínají přemýšlet o všem kolem a zároveň mají nedostatek životních zkušeností, a to všechno dohromady způsobuje veliký zmatek. Poměrně běžně se v tomto období uvažuje o smyslu života, který se hledá těžce, tím spíše, že vy, dospívající, hledáte složitě sami sebe v tomto období, kdy se začínáte oddělovat od ochranné náruče rodiny. Nemyslím si, že by s Tebou bylo něco psychicky špatně. Líbí se mně, že ráda pomáháš druhým a neseš těžce jejich smutky a trápení, člověk by rád kolem sebe viděl jen spokojené lidi. Je ale pravdou, že toho nelze dosáhnout. Všechno, co můžeme, je pokud možno působit dobro ve svém okolí. Zodpovídáme ale jen sami za sebe, nikoliv za druhé. Zabránit trápením druhých lidí dost dobře není možné. Proto nemá cenu, aby ses tímto vším nechala stresovat. Stačí drobné skutky pomoci, někdy úsměv, pěkný pozdrav, dopis, vlastnoručně vyrobený dárek a můžeš tak rozsvítit den druhého i svůj.

To, že Tvůj kamarád je pro Tebe jen kamarád, je naprosto v pořádku. Je dobře se řídit svou vnitřní intuicí, svými pocity a učit se říkat ne. To je Tvé právo, stejně jako každého jiného. I Tobě se později může stát, že se zamiluješ a pro dotyčného budeš "jenom" kamarádka. Toto jsou životní zkušenosti a nezbývá, než se je učit nést. V životě se budeš setkávat jak s prohrami, tak i výhrami, to k životu prostě patří a postupem času, jak budeš sbírat zkušenosti, budeš se umět na věci dívat více s nadhledem a odstupem. Je běžné, jak píšeš, že je pro Tebe lehčí, svěřovat se cizím lidem než někomu blízkému, ale zkusit to můžeš, prodebatovávat to, co se Ti honí hlavou, s někým dospělým, komu věříš.

Toto je možné i s psychologem nebo terapeutem, není pravda, že by ten, kdo odborníka navštíví, měl nálepku blázna. Dnes se k těmto odborníkům chodí běžně, ale i třeba z profesionálních důvodů. Právě takovým lidem, kteří se jako Ty hledají, hledají svoji cestu, může psycholog pomoci projít tento náročný úsek cesty a podpořit Tě.

Jistě budeš rozumět tomu, že takto na dálku po internetu Ti těžko mohu říct, zda jsi zcela v pořádku, zda jsi trans atd. Na to existují specifické testy na sexuologii, na které ale lidé chodí až od 18 let. Důvod je prostý: Právě bláznivé, chaotické období puberty, kdy v těle probíhá spousta hormonálních změn, by mohla taková vyšetření zkreslit, dokud není vše usazeno, a není situace jasnější. Navíc v tomto věku dochází často ke změnám, proto je nutné počkat, až člověk dospěje. Ale myslím, že je fajn, že se necháváš vést svými pocity a chodíš oblékaná tak, jak Ti to vyhovuje a v čem se cítíš dobře.

A co máš rodičům, pokud se rozhodneš tam jít, říct? Na to Ti přesně asi nedokážeme odpovědět, to asi záleží na tom, jak jsou Tvoji rodiče zvyklí se Tě na Tvé důvody vyptávat. Bylo by fajn pokud by se spokojili s tím, když jim řekneš, že jednoduše potřebuješ zajít za psychologem. Píšeš, že už jsi s mámou jednou o psychologovi mluvila, snad by na to mohlo být možné navázat? Pokud máte na škole svého školního psychologa, můžeš začít u něj. Většinou rodiče na škole podepisují tzv. "generální souhlas" s činností psychologa a tak bys mohla za ním vyrazit i bez toho, aby o tom rodiče přímo věděli.
Jsi-li z Brna nebo blízkého okolí, můžeš zajít do naší středeční poradny, popř. nám zatelefonovat nebo využít skype, protože tak se lze doptat a jít více do hloubky tak, jak to Ty potřebuješ. Pro více informací se podívej na naše stránky www.modralinka.cz.

Přejeme Ti příjemné jaro s kamarády.
Modrá linka

Jiné téma

Ahoj Alíku a jeho kamarádi.
Mám problém týkajícího se .. řekněme mého vztahu s lidmi. Kdykoliv na mě někdo trochu déle mluví, obejme mě, nebo se jen snaží navázat kontakt jsem podrážděná. Snažím se být ale na všechny hodná a nezpůsobovat potíže. Tak jsem ten vztek v sobě dusila. Pak jsem se začala svěřovat svému deníčku. To se mi malinko ulevilo. Jenže si ho pak přečetla mamka a tak se bojím do něj nějak zapisovat aby to náhodou někdo nezjistil.
Nemáš tedy nějaké typy na to jak ten vztek, tu podrážděnost zvládat? (radši bych se s tím nikomu nesvěřovala, chtěla bych si to vyřešit sama abych nikoho neotravovala nebo aby to nevědělo celé město> díky drbnám)

Přeji příjemný den :)

holka, 13 let, 2. května

Ahoj,
pociťuješ vztek, který se snažíš potlačovat či ventilovat do svého deníčku. Bojíš se, aby se o tom někdo nedozvěděl, Tvé zápisky si přečetla už mamka. Chtěla bys svou podrážděnost řešit sama, aby ses nemusela nikomu svěřovat, máš pocit, že bys tím ostatní otravovala.

Mrzí mě, že máš pocit, že musíš své upřímné pocity skrývat a že bys tím své blízké otravovala. Nevím, jestli máš nějakou takovou negativní zkušenost, nebo na základě čeho tak soudíš. Věřím, že existuje alespoň jeden člověk, kterému by ses mohla upřímně svěřit a který by Tě naopak rád vyslechl a podpořil, byl tu pro Tebe. To však není možné, pokud nikomu neřekneš, jak se doopravdy cítíš a co bys potřebovala. Mamka už nejspíš trochu tuší, co se děje, nevím, zda jste o tom pak spolu mluvily, možná by stálo za to si to více vysvětlit a také dát najevo, že si přeješ, aby deníček byl Tvým soukromým prostorem.
Chci Tě podpořit v tom, že i vztek, stejně jako smutek nebo radost, patří mezi přirozené lidské pocity, které zažívá každý z nás a je to tak v pořádku a zdravé. Naopak je zbytečně zatěžující snažit se ho nějak potlačit, skrýt, dusit v sobě. Podrážděnost můžeš dobře uvolnit např. při nějakém sportu či jiném koníčku, někomu pomáhá malování, tvoření, nebo i psaní deníku. Je v pořádku jít si třeba pročistit hlavu na procházce, zaběhat si, zaskákat si, uvolnit napětí i fyzicky. Je v pořádku i v tu chvíli říct: Tohle mě štve, je mi to nepříjemné, vyvolává to ve mně vztek. Pracovat s emocemi Tě může naučit např. i školní psycholog, pokud ho ve škole máte.

Neboj se na to, co Tě trápí, nebýt sama. Přejeme Ti brzkou úlevu,
Modrá linka

Jiné téma

Ahoj Alíku a spol, je mi 15 a za nedlouho nastupuji na odborné učiliště na obor kuchař, číšník. Četla jsem si školní řád a je v něm uvedeno, že nesmím mít piercingy atd. Problém je, že piercingy mám (nose ring, smiley a cheeky) a nechci se jich zbavovat ani by jsem to nedokázala, protože jsou mou součástí. Můj dotaz tedy zní: Kdyby jsem to ignorovala a piercingy by jsem si nechala, byl by to problém? Co by se mi mohlo stát? Vyhodili by mě z té školy? Zkoušela jsem odpovědi na mé otázky hledat, ale bohužel jsem odpověď nenašla. Doufám, že mi dokážeš odpovědět, předem děkuji za odpověď.

holka, 15 let, 2. května

Ahoj,
nedokážeme s jistotou říci, jestli bude na dané škole v pořádku, když by sis nechala své piercingy. Předpokládám, že to může mít každá škola nastavené trochu jinak a je potřeba se na to zeptat přímo jich, osobně nebo po e-mailu. Obecně však soudím, že to bude takto nastavené nejspíš z důvodu hygieny při práci s jídlem. Chápu, že by Tě mrzelo své piercingy, které již patří k Tobě, na čas odložit, zároveň to může být jedním z pracovních požadavků, stejně tak, jako např. lékařky by si neměly lakovat nehty, v některých profesích jsou předepsané i pracovní oděvy. Je však možné dál piercingy nosit ve svém volném čase.

Přejme Ti hezké jarní dny,
Modrá linka

Jiné téma

Ahoj, vždycky, když jsem doma, tak uslyším, jak někdo volá mé jméno.
Když se jdu zeptat mamky, tak říká, že neřekla moje jméno
Kámoší to být nemohli, protože bydlíme v paneláku v 6. patře.
Nevíš, čím je to způsobeno?
Díky za odpověd

Anonym, 13 let, 30. dubna

Ahoj,
někdy se může stát, že člověka oklamou jeho smysly a např. slyší něco, co doopravdy nezaznělo nebo má živou představivost a něco si domyslí. Pokud se Ti to však stává často, chápu, že je to zatěžující a nerozumíš tomu, co se děje. Probrat to můžeš více se svými rodiči, nebo jiným dospělým, komu důvěřuješ, učitelkou, školním psychologem. Psycholog může také posoudit, zda se jedná o běžnou věc, nebo je potřeba na tom nějak dál pracovat.

Přejeme Ti, abys na to, co se děje, nezůstával sám,
Modrá linka

Jiné téma

Dobrý den,
Víte, už mě dlouho trápí jedna věc a tou je to, jestli je opravdu pravda, že mě můžou přes zařízení Huawei nějací Asiati sledovat. Kamarádka mi říkala, že mám dělat jakoby by mě nikdo nesledoval ale já mám pořád takový pocit že mě sledují a že si mě můžou najít a jsem hodně paranoidní. Prosím, odpovězte.

Děkuji Vám!

ALEŠ, 11 let, 4. května

Ahoj,
mohu tě naprosto jistě ubezpečit, že tě žádní Asiaté nesledují. Jednak zatím není vůbec jasné, jestli telefony Huawei představují skutečně bezpečnostní riziko a i kdyby tomu tak bylo, není mi jasné, jaký užitek by měli jacísi anonymní Asiaté ze sledování jedenáctiletého kluka z České republiky. Předpokládám, že neuchováváš žádné tajné informace, ani nedisponuješ s žádným obrovským kapitálem, takže z hlediska potenciálního sledování bys byl, mohu-li to tak říci, zcela nezajímavý cíl. Myslím, že když zvážíš všechny logické argumenty, dospěješ sám k názoru, že tvoje obavy jsou úplně zbytečné.
Měj se hezky!
Bára

Jiné téma

Zdravím kovbojové.
Tak mám tady takovou.. otázku co mi tak nějak běhá hlavou už pár dní.. tejdnů.. možná aj let.. no, jedná se o příčiny puberta a chtěl bych zrovna mluvit o webových stránkách jako je například pornhub nebo redtube atd atd...
Dotaz?
Proč je porno od 18+ , když na něj už kouká kdejakej Puberťák, hlavně z důvodu masturbace?

kluk, 14 let, 2. května

Ahoj,
předně bych ráda podotkla, že se necítím jako kovbojka a i za své kolegy v poradně si dovoluji pochybovat, že by to kdokoli z nich měl jinak. Snad tedy bude naše odpověď plnohodnotná i v případě, že se neproháníme s lasem po prérii.
Sledování pornomateriálů je skutečně legální až od osmnácti let, protože dle odborníků nejsou dospívající do té doby dostatečně zralí, aby porno neovlivnilo jejich duševní vývoj a třeba i navazování partnerských vztahů. Předpokládá se, že v průběhu dospívání většina lidí nenasbírá dostatek partnerských zkušeností, aby byla například schopná vnímat porno jako jakousi erotickou pohádku pro dospělé, která nemá nic společného s realitou - a nepřenášela tyto vzorce do reálného života. Nehledě na to, že pornomateriály samozřejmě nezahrnují pouze něžné milování a množství dalších praktik, které zdaleka nejsou tak „nevinné.“
Na každých stránkách s podobným typem materiálů musí uživatel odsouhlasit, že je mu více než osmnáct let, takže pokud si stránky otevře mladší uživatel, dopouští se podvodu.
Měj se hezky!
Bára

Jiné téma

Ahoj Aliku a vsichni
--
Mam hrozne rada Queen a chtela bych se vratit do doby, kdy hrali v puvodni sestave (cca 1970-1991).
Vim ze to neni mozne ale ja v to porad verim. Prosteto hrozne moc chci.
K.

holka, 13 let, 2. května

Ahoj,
úplně ti rozumím, protože i já sama jsem velkou fanynkou skupiny Queen a dala bych téměř všechno za to, abych mohla být na jejich koncertě v době, kdy s nimi hrál ještě Freddie. Bohužel obě víme, že to skutečně není možné. Z vlastní zkušenosti ti mohu poradit, že například skupina Queenie (www.queenie.cz) dělá skvělé revival koncerty. Chodím na jejich koncerty pravidelně a mohu ti zaručit, že mám často pocit, jako kdybych byla na skutečných „Queenech.“ Třeba budeš mít při jejich koncertě stejný pocit a pomůže ti to zmírnit smutek z toho, že opravdového Freddieho naživo už nikdy neuslyšíš.
Měj se hezky!
Bára

Jiné téma

Ahoj,
předem říkám, že to nechci zkoušet, jenom mě to zajímá. Mám těch dotazů víc a navazují na sebe. Takže...:

  1. Je nějako trestné líbání na krku?
  2. Považuje se to už za necking?
  3. Je necking také až od 15ti?
  4. Jsou cucáky taky nějako trestné?

Děkuji za odpověď. :D

holka, 14 let, 28. dubna

Ahoj,
zákon až tak detailně nevymezuje, co je a co není sexuální aktivita. Nedovedu si představit, jak by naši poslanci ve sněmovně debatovali, zda se má či nemá zahrnout krk. :-D

Pravděpodobně by sexuolog líbání krku mezi sexuální aktivity zařadil, ale soudce by to bral jako takovou šedou zónu, pokud není věkový rozdíl mezi zúčastněnými příliš velký a pokud nikdo z nich nevnímá tento čin jako újmu.

„Necking“, to mi zní jako něco, na co nejspíš budou potřeba necky. 8-o
Pokud tento pojem používá někdo, kdo žádné necky nemá, možná chce být světovější, aby alespoň jednomu slovu z jeho věty rozuměli i anglicky hovořící lidé. Skoro určitě tím myslí líbání na krku, ale v češtině mu to asi zní příliš něžně či romanticky...? Nevím.

Také tím může myslet to, co dělají žirafy, když se spolu perou pomocí krků. Tomu se odborně v angličtině říká necking. Lidé bohužel na podobnou zábavu nemají dostatečně dlouhý krk, takže se musí prát jinými částmi těla.

Alík

Jiné téma

Ahoj Alíku a ostatní,
vím že je asi hloupost tohle řešit, ale mě to prostě zatěžuje a chci poradit. Příští rok jdu do deváté třídy, takže půjdu do tanečních. Dokonce jsem si i sehnala partnera a jsem s ním domluvená. Kamarádky od začátku říkali že tam chtějí, jenže teď si to rozmysleli. Samozřejmě je nemůžu nutit k tomu aby tam šli. Jedna z nich by šla, ale ta nemá partnera a nikoho nemůže sehnat. A mě se tam nechce samotné. Zaprvé se s tím svým partnerem pořádně neznám a zadruhé jsem strašný introvert, takže pochybuji že bych se tam s někým seznámila a začla se s ním bavit. Tudíž bych tam byla sama a navíc nikoho jiného tam neznám. Jenže tomu svému partnerovi už nemůžu říct že s ním nepůjdu, protože už se mnou počítá. Je to asi zvláštní a hloupý dotaz, ale co mám dělat? Předem děkuji za radu.

holka, 13 let, 24. dubna

Ahoj z Modré linky,
nedivím se, že se už teď zabýváš tanečními, je to docela velká událost v životě člověka. Je dobře, že sis našla partnera a Ty sama jsi připravená, že tam půjdeš. Chápu, že se Ti tam nechce, když nebudeš mít kolem sebe známé tváře a že máš obavy, že se s nikým neseznámíš. Takové obavy napadnou skoro každého, i toho, do kterého by se to ani neřeklo.
Co máš dělat? První, co mě napadá, je pokračovat v hledání partnera pro kamarádku. Další může být to, že upřímně sdělíš svému tanečnímu partnerovi o tom, co jsi psala nám a požádáš ho o pomoc – aby Tě třeba s někým seznámil apod. Možná by stálo za to sejít se i před tanečními třeba v kavárně, cukrárně, a více se poznat, aby z Vás obou spadl ostych. Klidně můžete začít už teď 
Můžeš také zkusit hodit všechno za hlavu a do tanečních prostě jít – a uvidíš. Myslím, že podobně jako Ty na tom bude více lidí, postupně to může být lepší a lepší. Možnost to vzdát bych si nechala jako pojistku.

Přejeme Ti, aby ses začala na taneční těšit, určitě bude na co.
Modrá linka

Jiné téma

Ahoj,
mám problémy v rodině a já se tím trápím. Můj bratránek si našel před nedávnem manželku a od té doby se od svojí rodiny odděluje a je spíše u manželčiny rodinou. A před nedávnem mi zemřela teta tak se řeší něco o dědictví. Kvůli tomu se vše zhoršuje, protože ho rodiče nemají rádi a k babičce už nejezdí ani jí už 3 měsíce nedal vědět. A až skončí dědictví tak si myslím že skončí vztahy mezi námi a bratránkem. Teť jsem jediná co si s bratránkem dopisuje o obyčejných věcech. A já bych chtěla ty vztahy nějak vylepšit ale nevím jak.
Byla bych ráda za radu tak zatím děkuji za přečtení.

holka, 13 let, 22. dubna

Ahoj,
dovedu si přestavit, že problémy v rodině s bratránkem Ti způsobují nepříjemnosti. Moc se mi libí, že bys chtěla vzájemné vztahy v rodině vylepšit. Dospělí někdy opravdu řeší složité věci jako je dědictví a často to může nabourat předchozí fungování. Jejich vztahy, bohužel, nemůžeš moc ovlivnit, záleží to hodně na nich samotných. Můžeš ale mluvit o svých pocitech s rodiči a s babičkou, říct jim, jak Tě to mrzí a že by sis přála, aby se to změnilo.

Vztahy mezi Tebou a bratrancem ale nemusí vůbec skončit, je dobře, že si s ním dopisuješ, můžeš se s ním i někdy vidět, třeba u nich doma, pokud by s tím vaši souhlasili. Hodně změní i čas, až se vyřeší dědictví, je možné, že se naopak vše uklidní a časem se vztahy začnou pomalu zlepšovat.

Přejeme klidné dny,
Modrá linka

Jiné téma

Ahoj, prosímvas mám otázku, jde nějak zařídit aby se mi každý den zdál sen? Vím že to zní jak blbost, ale vždy jak se mi zdá sen (nějaký pěkný ovšem) tak ten další den jsem taková šťastnější a mám lepší náladu protože mě prostě fascinuje co mozek dokáže. Vždycky před spaním skouším myslet na nějaký příběh, ale nikdy se nestalo, že pak ten přibeh ve snu pokračoval. Sny mám fakt málokdy a pokud nejde aby se mi zdály pořád tak chci alespoň mít sny vícekrát, je to pro mě něco jako "zábava ve spánku" :D předem děkuji za odpověď

holka, 12 let, 21. dubna

Ahoj z Modré linky,

chápu, že máš ráda hezké sny. Je fajn probudit se s příjemným pocitem. Neznám však žádný recept, který by zaručil, aby se Ti zdál sen, jaký chceš. Můžeš si před spaním i nadále představovat něco hezkého, nebo si prohlížet hezké obrázky, podívat se na oblíbenou pohádku, číst pěknou knížku, poslouchat příjemnou hudbu - prostě se příjemně naladit. A když se budeš umět hezky naladit, nebudeš vlastně ani potřebovat sny, můžeš svou náladu ovlivňovat sama. A to je důležitější, než muset čekat, jestli se Ti sny zdát budou nebo ne.

Přejeme Ti hezké jaro.
Modrá linka

Jiné téma

Dobrý den,
vždycky kdy se vrátím z běhání tak mě bolí pata, mohli by jste mi s tím nějak poradit?
Předem děkuji

kluk, let, 22. dubna

Ahoj,
příčin bolesti paty po běhání může být hned několik: špatná technika běhu, nevyhovující boty, nebo třeba ploché nohy, či růstové bolesti pat. Skutečnou příčinu dokáže určit pouze odborník (ortoped, či sportovní lékař), který tě vyšetří. Pro začátek ale určitě můžeš zkusit cvičení na protahování chodidel (třeba zvedaní drobných předmětů pouze za pomoci chodidla, či spouštění pat z nízkého stupínku, při kterém protáhneš i achillovy šlachy a lýtkové svaly). Případně si můžeš zakoupit takzvané podpatěnky, které dostaneš v jakýchkoli zdravotnických potřebách. Podpatěnky tlumí došlap a namáhání pat. Pokud ani tato opatření nepomohou, bude nutné navštívit lékaře, který stanoví diagnózu a navrhne léčbu.
Měj se hezky!
Bára

Jiné téma

Ahoj je mi 12 let a potřebuji poradit. Ve svém věku toužím po dítěti. Chtěla bych mít dítě poraď te mi prosím co stím. Ahoj

holka, 12 let, 14. dubna

Ahoj,
je hezké, že se v Tobě probouzejí mateřské touhy a představy. S ohledem na Tvůj věk to ještě asi nebude souviset s fyzickou připraveností a budováním zázemí pro vytvoření nové rodiny společně s partnerem. Možná by stálo za to prozkoumat, čeho přesně se Tvoje touha týká, jestli je za tím potřeba o někoho pečovat, hrát si, starat se, nebo třeba to, že vidíš krásu a roztomilost dětí. Je možné, že ve svém okolí máš nějakou maminku s miminkem, u kterých můžeš pozorovat, co všechno to obnáší, mít dítě a dobře se o něho postarat. Zatím si to můžeš trénovat např. na mladších sourozencích nebo občasným pohlídáním mladších dětí na táboře, ve škole apod.

Pro zodpovědné rodičovství je potřeba být připravená jak psychicky, tak i fyzicky. Tvoje tělo se bude ještě hodně vyvíjet a teprve se připravovat na zahájení sexuálního života, který může postupně začít nejdříve v 15 letech. Samotné těhotenství a porod jsou velkou zátěží a tělo na ně musí být i hormonálně připravené. Už teď však můžeš s touto myšlenkou více pečovat o svůj zdravý životní styl a stravu a podpořit tak do budoucna zdravý vývoj těla. Stejně tak je rodičovství velkou psychickou zátěží a zodpovědností, je to závazek na celý život a také to ovlivní, změní dosavadní životní styl. Je důležité mít pro miminko vytvořené dobré zázemí, fungující stabilní partnerský vztah i finančně zajištěný domov. Také většinou žena musí omezit své aktivity např. v rámci studia a práce a většinu času věnuje dítěti. I to vše k mateřství patří.

Více to můžeš probrat např. s mamkou či jinou dospělou ženou, která má zkušenost s péčí o dítě. Také si můžete např. s kamarádkou probrat vaše představy o tom, jaké to jednou bude, jaké máte sny a představy o budoucnosti.

Přejeme Ti hezké jarní dny,
Modrá linka

Jiné téma

ahoj, chtěla bych se zeptat, jestli je možné, třeba v 17 jet někam na dovolenou (třeba do italie) na 5 dní bez rodičů s klukem, kdyby rodiče souhlasili. lze cestovat tak letadlem a ubytovat se na hotelu? děkuji

holka,, 8. dubna

Ahoj,
to velmi závisí na pravidlech, která má ten který hotel nastavený. Některé hotely ubytování nezletilých bez doprovodu rodičů vůbec neumožňují, jiné požadují písemný souhlas od rodičů. Je potřeba zjistit požadavky konkrétního hotelu, ale minimálně bez písemného souhlasu rodičů se zcela jistě neobejdeš. S létáním bez doprovodu dospělého by v sedmnácti letech neměl být problém.
Měj se hezky!
Bára

Jiné téma

Ahoj, mám otázku. Jsem zamilovaná do někoho: je mu víc než 15
je to známá osobnost.
Nevím co stím dělat a jak se stím vypořádat:
A navíc se mi vybavujou nechutnosti s ním spojené a ráda bych si je zbavila.
Potřebuju poradit a co stím dělat.
+ je todle normální v mém věku?

13 let, 7. dubna

Ahoj,
v tvém věku je platonická láska ke známé osobnosti zcela normální a nemusíš se tím nijak znepokojovat. Ani si nemyslím, že se potřeba s tím cokoli dělat (platonickou lásku k nějaké celebritě zažívá naprostá většina dospívajících). Až postupem času potkáš někoho reálného, kdo tě zaujme natolik, že se do něj zamiluješ, tyto city určitě platonickou lásku vytlačí a překryjí.
Nevím, o jakých „nechutnostech“ mluvíš, ale obecně lze říci, že nepříjemné myšlenky se obvykle nejsnáze potlačí, když je mysl zaměstnaná něčím jiným. To znamená, že by sis měla najít takovou aktivitu, která ti zaměstná mysl natolik, že už se tam vtíravé myšlenky „nevejdou.“ Na někoho takto působí například čtení, na jiného sport, nebo třeba fyzická práce. Je potřeba vyzkoušet, co bude nejvíc vyhovovat tobě, ale věřím, že se ti podaří najít aktivitu, která nepříjemné myšlenky potlačí.
Měj se hezky.
Bára

Jiné téma

Ahoj Alíku a spol,
Moje kamarádka má taťku z Ameriky pravidelně jezdí na Floridu v loni v létě si tam údajně našla kluka moje sestřenice se kterou chodím do třídy se v létě taky seznámila obě dvě se mi vysmívají, (že ve dvanácti nemám kluka vždycky na konec si vymění pohledy a začnou se smát přitom říkají se nedivim, že nemá kluka když je tak hnusná. Ta bude ráda, když si jí vezme stazej žabák) měla bych se jim postavit, ale obě to sou takový roazlený fůrije, že kdybych se jim postavila dokázali by mě utopit na lžičce vody. Co mám dělat? říkají mi to pořád.

Molly58 11.let, 7. dubna

Ahoj,
je mi líto, že se ti tvá sestřenice a kamarádka vysmívají, ale předem bych tě ráda ubezpečila, že nemít kluka ve dvanácti letech je zcela normální. Naopak skutečnost, že stejně staré dívky tvrdí, že už mají opravdový partnerský vztah, vypovídá o tom, že neví, jak takový vztah vypadá a samy nejsou příliš zralé. O čemž ostatně vypovídá i jejich chování k tobě.
Je samozřejmé, že ti to vadí a že je těžké takové chování ignorovat, ale myslím, že to dělají právě proto, že vidí, že ti to vadí. Zkus si o jejich chování promluvit s rodiči a alespoň v záležitosti s tvou sestřenicí by ti mohli pomoci a sjednat nápravu. Jinak si myslím, že nejlepší obranou by bylo naprosté ignorování kamarádky i sestřenice. Můžeš jim (nebo sama sobě) říci, že si raději počkáš na skutečnou lásku a vztah, místo toho, aby sis na ni jen hrála a tvářila se u toho dospěle. Ujišťuji tě, že ta pravá láska časem přijde a až ten okamžik nastane, vychutnáš si ji mnohem více, protože to pro tebe bude nový a intenzivní cit.
Přeji ti hodně štěstí!
Bára

Jiné téma

Zdravím Alíka aj všetkých čo to čítate,
zozačiatku sa chcem opýtať, vadí že som Slovák? :D
A moja druhá otázka je: Prečo, niekedy až prehnane, sa vždy snažím dodržiavať pravidlá a pokyny? Neviem čím to môže byť, ale niekedy mi to zbytočne vytvára stres, párkrát si ma za to doberali už aj kamoši. Je možné to nejak obmedziť?
Ďakujem

kluk, 14 let, 4. dubna

Ahoj,
to, že jsi Slovák, určitě nevadí. Co se týká tvého dotazu ohledně dodržování pravidel, lze takto na dálku těžko soudit. Ale míra zodpovědnosti a možná i určité konzervativnosti je obvykle dána jednak osobnostními charakteristikami a jednak výchovou. Jsou lidé, kteří mají tendenci k neustálému rebelování, marnotratnosti, nebo nezodpovědnému chování. A jiní zase oplývají větší mírou spolehlivosti, tendují k dodržování pravidel, jsou zodpovědní a tento styl života jim zkrátka víc vyhovuje. Určitě má také vliv styl, v jakém tě rodiče vychovávali. Protože pokud jsi byl odmalička veden k dodržování pravidel, těžko se těchto vzorců chování zbavíš jen tím, že si řekneš, že ti nevyhovují. Otázkou potom je, jestli je tvé chování skutečně tak špatné. Zodpovědnost a dodržování pravidel se obvykle vnímá spíš pozitivně než negativně a nemyslím si, že je nutné je měnit. Chápu, že si tě možná kamarádi dobírají, protože je pro ně ve vašem věku tvoje chování nepochopitelné, ale stejně tak si myslím, že za pár let se tvoje chování obrátí ve tvůj prospěch. Protože nezodpovědní a lehkomyslní lidé mají obvykle v dospělém životě velké problémy. Zkus se zamyslet nad tím, co pozitivního ti tvé postoje přináší a jestli by ti skutečně bylo lépe bez tvé zodpovědnosti a spolehlivosti.
Měj se hezky!
Bára

Jiné téma

Ahoj, chtěla bych se zeptat jestli jde aby si mě někdo na Messengeru zablokoval aniž bych to viděla. Prostě už si mě ten člověk zablokoval na instagramu tak jsem mu napsala na Messenger normálně si zobrazuje zprávy hned a teď vůbec a ani se mi neukazuje kdy byl naposledy aktivní.

holka, 15 let, 4. dubna

Ahoj,
žádnou aplikaci od Facebooku z bezpečnostních důvodů nepoužívám, protože když si s někým soukromě povídám, rozhodně nestojím o to, aby moje slova zkoumaly pokročilé algoritmy, které mě chtějí zmanipulovat (což je primární činnost Facebooku, zdroj jejich příjmu). Ale myslím si, že tam podobná blokace proveditelná bude. Můžeš si to asi snadno vyzkoušet s nějakou kamarádkou, kterou znáš přes Messenger i osobně, ne? Pokud jde ta blokace nějak zapnout, tak půjde i vypnout... takže pokus je otázkou chvilky. ;-)

Alík